Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Formulace výzkumného problému Zdroje pro výzkumný námět: 1, individuální zkušenost 2, odborné publikace 3, literatura 4, publicistika 5, osobní rozhovory,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Formulace výzkumného problému Zdroje pro výzkumný námět: 1, individuální zkušenost 2, odborné publikace 3, literatura 4, publicistika 5, osobní rozhovory,"— Transkript prezentace:

1 Formulace výzkumného problému Zdroje pro výzkumný námět: 1, individuální zkušenost 2, odborné publikace 3, literatura 4, publicistika 5, osobní rozhovory, diskuse s kolegy 6, výsledky předchozích výzkumů 7, statistická data (na Moravě se rodí více dětí než v Čechách, čím to je?) 8, sdílené hodnoty (osobně jsem přesvědčena o tom, že demokratické prvky ve vztahu rodičů a dětí při výchově vedou k větší samostatnosti dětí v pozdějším věku) 9, sociologická teorie 10, jiné zdroje + kombinace

2 Formulace výzkumného problému Obvyklý postup při formulaci výzk. problému: 1, seznámit se s dosaženými výsledky 2, diskutovat ideu výzkumu s kolegy 3, prostudovat literaturu, která byla k tématu publikovaná 4, objasnit si rozsah a náročnost zkoumané problematiky 5, hledat metodické poznatky k dosud používaným postupům 6, pokusit se formulovat první nástin, vlastní představu 7, usilovat o vlastní formulaci výzkumných otázek 8, výzkumný problém dále precizovat, dospět k jasným formulacím Základní požadavky na formulaci výzkumného problému: a, problém by měl vyjadřovat vztahy mezi 2 a více proměnnými – stavy vlastností, vztahy mezi hodnotami b, měl by být formulován jasně a jednoznačně c, tvrzení, o nichž je vypovídáno, by měla být ověřitelná.

3 Cíl, objekt a předmět výzkumu 1, Cíl výzkumu určuje jeho základní orientaci, na řešení jakého výzkumného problému a získání jakých výsledků je daný výzkum zaměřen. To znamená, že cíl musí být formulován co nejpřesněji a co nejkonkrétněji. Cíl výzkumu bývá obvykle rozpracován do dílčích cílů či úkolů výzkumu, které dále specifikují obsah hlavního cíle. 2, Objekt výzkumu obvykle představuje, kdo bude podroben zkoumání. Vymezení musí být dostatečně široké (odpovídat okruhu všech požadavků), nicméně specifikované z hlediska prostorového (město, kraj, atd.) a funkcionálního (charakter posuzované činnosti). Tedy jde o jakési vymezení širšího rámce pro výzkum, který by neměl být překročen a zároveň, který nemá být příliš široký či obecný. 3, Předmět výzkumu - Předmět výzkumu blíže specifikuje ty stránky, které budou sledovány výzkumem. Tedy to, co se bezprostředně zkoumá. Představuje určitý, na části rozložený systém, který je základem pro řešení procedurálních a metodických úkolů. Příklad: Objektem zkoumání mohou být malé sociální skupiny - školní třídy a předmětem pak některá stránka jejich vztahů – šikanování.

4 Hypotézy výzkumu Naopak dedukce vychází z teorie nebo obecně formulovaného problému, který je přeložen do jazyka hypotéz. Hypotézy navrhují, jaké spojení mezi proměnnými bychom měli najít, je-li naše hypotéza pravdivá. Poté následuje sběr dat. Sebraná data hypotézu bud potvrdí nebo vyvrátí. dedukce teorie  hypotézy  pozorování  přijetí, zamítnutí hypotézy Při stanovování hypotéz lze volit tyto 2 základní postupy: Indukce začíná pozorováním, ve kterém pátráme po pravidelnostech, vzorcích existujících v realitě. Objevené pravidelnosti popíšeme ve formě předběžných závěrů, které pak ověřujeme dalším pozorováním. Konečným produktem této činnosti je nová teorie. indukce pozorování  nalezené pravidelnosti  předběžné závěry  teorie

5 Hypotézy výzkumu Kritéria dobrých hypotéz jsou:  hypotézy jsou výroky o vztazích mezi proměnnými, všechny proměnné musí mít platnou operacionální definici  tyto proměnné lze zjišťovat a měřit  vztahy mezi proměnnými lze ověřovat. Formulace hypotéz je pro výzkum velmi důležitá, protože: -Jsou odvozeny z teorie a potvrzením nebo odmítnutím ji obohacují -Usměrňují bádání, říkají výzkumníkovi, co má dělat (jestliže nevysloví hypotézu o vztazích předem, nemá co vyvracet či potvrzovat) -Jsou nástrojem spojení teoretické a empirické složky poznání -hypotézy pomáhají při rozhodování o technikách výzkumu (hrubě ukáží například, jaký typ statistických operací budeme potřebovat) - hypotézy pomáhají odhadovat rozsah výzkumu - časové, finanční plánování (ukáží na všechny proměnné).

6 Příklady formulace hypotéz výzkumu 1, výzkum čtenářů Blesku Hypotéza: čtenářský zájem o Blesk klesá s růstem vzdělání Proměnné: -čtenářský zájem – počet čtenářů (dotazem) - měřitelné -výše vzdělání – měřitelné – příklad viz zde Kritéria: 1.existuje vztah mezi proměnnými – ano 2.lze proměnné zjišťovat – měřit – ano 3.je možno tento hypotézu, tj. vztah ověřit – ano 2, výzkum vztah obyvatel ČR k charitativní činnosti Hypotéza: lidé z venkova častěji připívají na charitativní činnost Proměnné: -lidé z venkova – sídla do 999 obyv. - měřitelné -charitativní činnost – činnost ve prospěch nějak postiženým lidem- - měřitelné - Kritéria: 1.existuje vztah mezi proměnnými – ano 2.lze proměnné měřit – ano 3.je možno, vztah ověřit - ano

7 Příklady formulace hypotéz výzkumu (2) 3, výzkum – způsob zacházení se zaměstnanci v zahraničních firmách v ČR Hypotéza: Slušnost a korektnost jednání se zaměstnanci u zahraničních firem závisí na postavení jejich nadřízených. Nevhodná – (vztah mezi proměnnými je určen nepřesně, vágně) - nutno přeformulovat Nová hypotéza: V zahraničních firmách lidé s vyšším postavením častěji dodržují slušnost a korektnost v jednání s podřízenými. Proměnné: -postavení v zaměstnání – např. viz níže příklad 3 stupňů řízení - měřitelné -slušnost a korektnost - (2 proměnné) – měřitelné (z výpovědí podřízených) Kritéria: 1.existuje vztah mezi proměnnými – ano 2.lze proměnné měřit – ano 3.je možno, vztah ověřit - ano

8 Operacionalizace pojmů Operacionalizace je cesta od pojmů a teorie k empiricky zjistitelným údajům, znakům. Jejím úkolem je přeložit problém z jazyka výzkumníka do jazyka empirika, do empiricky zkoumatelné podoby. Jde o to v první fázi operacionalizace, že se obsah používaných pojmů, s nimiž se pracuje, může mít rozdílný výklad a tudíž je třeba použité pojmy definovat, tzn. vymezit jejich základní znaky. Definice pojmů – možno několika způsoby - poměrně náročná práce. Rozeznáváme: a, zjišťující (analytická) definice – jak určití lidé (vědní oblast) chápe daný pojem – jaké je chápání významu určitého pojmu b, definiční (syntetické) - doporučení, jak chápat určitý termín, jinak řečeno určitý termín znamená to a to (imperativ). c, zpřesňující – aby se pojem používal v tom a tom významu – aby se mnohdy víceznačný obsah zpřesnil. a, + b, + c, = nominální definice tzn. význam byl již znám, byl stanoven určen již dříve. Jde o to se pro výzkum nějak dohodnout. Usnadňuje komunikaci, dorozumívání.

9 Operacionalizace pojmů Druhá fáze definic pojmů, která je právě typická pro empirický výzkum, jsou tzv. definice operacionální (reálné), které stanovují kroky, kterými se dobereme změření daného jevu, jeho vlastností, návod jak rozpoznat daný jev. Správná je taková operacionální definice, když 2 a více výzkumníků dojde zhruba ke stejným závěrům (reliabilita, česky spolehlivost). Výsledkem operacionalizace by mělo být: a, stanovit takové kritéria a ukazovatele, pomocí nichž lze určit, blíže specifikovat či popsat či zkoumaný jev b, vymezit možnosti měření těchto ukazovatelů (znaků, proměnných) c, stanovit základní postupy, kterými budeme tyto proměnné, (znaky) pozorovat či měřit. Příklad: Příjem domácnosti - součet všech hrubých měsíčních příjmů všech členů rodiny a jejich dalších příjmů. Úkol: Sestavte operacionální definici pojmu: nezaměstnaný, učitelka, milionář, student, malá sociální skupina, chudoba, domácnost,

10 Znaky - proměnné a jejich klasifikace Výsledkem operacionalizace je tedy stanovení proměnných a způsobů jak je budeme ověřovat. Znaky - proměnné (s nimiž operujeme v pracovních hypotézách) mohou být fyzické a demografické vlastnosti lidí (věk, vzdělání, pohlaví aj.) nebo vztahové vlastnosti jedinců, které vyplývají z určitého společenského vztahu, společenského prostředí (např. vztah k vojenské službě, politická orientace apod.) Pojem proměnná popisuje zkoumané jevy a procesy v různých hladinách jako např. kvalita, kvantita, důležitost, význam aj. Znaky (proměnné) musí splňovat tyto základní podmínky: 1, znak má alespoň dvě hodnoty – rozlišitelnost 2, ke každému stavu vlastnosti existuje hodnota znaku - úplnost 3, dvě hodnoty znaku nemohou odpovídat jednomu stavu vlastnosti - jednoznačnost. Příklady: věk: 0-17, , , , 60 a více příjem: do Kč, Kč, 7001 Kč a více náboženské vyznání: římsko-katolické, židovské, pravoslavní, protestanti, jiné …bez vyznání

11 Znaky (proměnné) a jejich klasifikace Znaky (proměnné) podle jejich povahy třídíme na:  nominální (klasifikační)  ordinální – nebo se jim říká pořadové  intervalové – kvantitativní  poměrové - kvantitativní Znaky nominální (klasifikační): Tento typ znaku nemá uspořádané hodnoty, uvažovány jsou pouze vztahy totožnosti a rozdílnosti. Co to znamená. Mezi znaky jsou pouze vztahy totožnosti, tj. patří do stejné klasifikační třídy, jinak řečeno, jsou vzájemně spjaty popsanou relací. Rozdílnosti, jednotka může mít hodnotu znaku a, nebo b, c…, ale vždy jen jednu z nich. Nominální znaky mohou mít dvojí podobu: A, dichotomii (o 2 alternativách) Uvedu několik příkladů: pohlaví - muž a žena, povolání – kvalifikovaná a nekvalifikovaná. Z obou částí je důraz položen jen na jednu, která je definovaná a druhá je vlastně celek minus první definovaná část. B, polytomii (o více než 2 alternativách) Je hodně takových příkladů, např. klasifikace povolání, vzdělání, velikost bydliště respondenta, rodinný stav: Tedy - RODINNÝ STAV - svobodný(á) - ženatý, vdaná, druh, družka - rozvedený(á) - vdovec, vdova

12 Znaky (proměnné) a jejich klasifikace (2) Znaky pořadové (ordinální): Rozlišují kromě totožnosti a rozdílnosti také uspořádání hodnot. Jsme schopni říci, že je něco lepší, větší silnější, ale nejsme schopni říci zcela přesně kolikrát. O každých dvou hodnotách jsme schopno říci, která je vyšší apod. Jestliže A je větší než B a B větší než C, pak A je větší než C. Na množině zkoumaných objektů je generován rozklad, jehož všechny třídy jsou úplně uspořádány. Jednoduše řečeno, jde o stupnice. Ordinální znaky mohou mít podobu:  hrubého rozlišování pomocí slov (např. dobré a špatné hodnocení)  určitého pořadí, kdy jeden člen má více nějakých kvalit než druhý, ten více než třetí atd., a kdy jsou intervaly mezi nimi přibližně stejné. Příklady: rozhodně souhlasím (+ + +) souhlasím (+ +) spíše souhlasím (+) spíše nesouhlasím (-) nesouhlasím (- -) rozhodně nesouhlasím (- - - ) nebo jiný příklad – bytová situace a ještě jeden – jak dlouho jste klientem … zlepšila se - méně než 1 rok zůstala stejná - 1 až 3 roky zhoršila se - více než 3 roky

13 Znaky (proměnné) a jejich klasifikace (3) Znaky intervalové: Pro tento znak jsou typické číselné hodnoty, které vyjadřují nejen totožnost a rozdílnost a nejen pořadí, ale také vzdálenosti. Příklad - čistý měsíční příjem: méně než Kč – Kč – Kč Kč více než Kč Znaky poměrové: Tento znak je schopen svými hodnotami vyjadřovat přímo poměr mezi hodnotami znaku, tento znak má přirozený počátek, ke kterému jsou vztahovány všechny další hodnoty znaku. To dává možnost srovnávat, kolikrát dále od nuly je jedna hodnota znaku než hodnota druhá. Příklad – kapesné žáků: 0 Kč, 100 Kč, 200 Kč, 300 Kč, 400 Kč, 500 Kč, 600 Kč, 700 Kč, 800 Kč, více než 800 Kč Navrhněte hodnoty znaku pro vlastnost: “způsob získávání časopisu Květy“, “rodinný stav“, “věková kategorie“, “spokojenost s pracím prostředkem“, “region“, “souhlas s výrokem o interrupci“, “politická strana“, “rok ukončení střední školy“.

14 Znaky (proměnné) a jejich stupnice S různými druhy znaků souvisejí také různé stupnice, konkrétně základní druhy stupnic odpovídají základním druhům znaků. Rozeznáváme tedy stupnice:  nominální  pořadové – ordinální  intervalové Ke stupnicím jen několik doplňujících připomínek: Nominální (klasifikační) škály: počet jednotek bude záviset podle toho, jak podrobně půjdeme s analýzou, např. profese – jak podrobně je budeme od sebe odlišovat. Pořadové škály: Kromě čisté dichotomie (ano a ne) tedy plus a mínus, střed není definován (nebo ho definovat nelze), existují i složitější formy. Když potom každou stranu rozdělíme z hlediska jemnějšího členění na 2, 3 či 4 části, dostaneme tzv. oboustrannou stupnici, vždy se sudým, obvykle se zrcadlovým počtem stupňů (plus a mínus). Jinou formou pořadových stupnic jsou tzv. trichotomie, kdy mají pevně stanovený střed (výchozí) bod, z něhož vycházejí stupnice kladným a záporným směrem. Základní forma je: souhlasím, neuvažoval jsem o tom, nesouhlasím). I tuto formu můžeme rozvést do podrobnější podoby, tj. (rozhodně souhlasím, spíše souhlasím, ani/souhlas/ ani nesouhlas, spíše nesouhlasím, rozhodně nesouhlasím). Další možnosti jsou ještě v podrobnějším slovním vyjádření či číselné formě/znaménkové formě. K intervalovým škálám jen doplnění, že mohou být v podstatě 2 varianty: -s nulovým výchozím bodem (=0) -se smluveným bodem (např. příjem Kč – minimální mzda, apod.).

15 Klasifikace proměnných v projektu Proměnné a jejich klasifikace Klasifikace proměnných z hlediska jejich místa ve výzkumném projektu – nejčastěji se setkáváme s těmito členěními: Proměnné se obvykle v teoretickém konceptu výzkumu označují jako nezávisle a závisle proměnné, přičemž nezávisle proměnná je ta (příčina), která ovlivňuje nějaký jev a závislá proměnná je předpokládaným účinkem (ovlivňovaná). Příklad: věk dítěte  váha, výška pracovní podmínky  pracovní výkon Aktivní a neaktivní nezávisle proměnné: S aktivní nezávisle proměnnou můžeme volně manipulovat (lze ovlivnit) – způsob trénunku, neaktivní nezávisle aktivní proměnnou jen volit či kontrolovat (věk sportovce). A nakonec zjevné (manifestní) proměnné (lze je přímo zjišťovat) – např. výše vzdělání, a skryté (latentní) proměnné (např. společenský status, soudržnost skupiny), které nelze měřit přímo, ale lze je zjišťovat nepřímo (systém nepřímých ukazatelů).


Stáhnout ppt "Formulace výzkumného problému Zdroje pro výzkumný námět: 1, individuální zkušenost 2, odborné publikace 3, literatura 4, publicistika 5, osobní rozhovory,"

Podobné prezentace


Reklamy Google