Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce Sociální vztahy a interpersonální vztahy Sociální instituce Kultura.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce Sociální vztahy a interpersonální vztahy Sociální instituce Kultura."— Transkript prezentace:

1 Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce Sociální vztahy a interpersonální vztahy Sociální instituce Kultura

2 Percepce  Znamená vnímání, vytváření celistvých obrazů ve vědomí, posouzení a interpretace vnímaného.  Je nezbytnou podmínkou pro vytvoření vztahu mezi lidmi. Podle získaných a interpretovaných informací se formují vztahy.  Percepce je doprovázena řadou poruch a chyb.

3 Komunikace  Sdělování i sdílení. Sdělování představuje racionální složku komunikace a obsahuje předávání informací. Sdílení znamená prožívání komunikace, zúčastnění se komunikace (i pasivně).  Studované stránky komunikace podle kalifornské školy: syntax (kódování, komunikační kanály, jejich kapacita, šumy, statistické jazykové jevy), sémantika (významy vysílajícího a přijímajícího) a pragmatika (vztah, průběh a výsledky mezi vysílajícím a přijímajícím).  Motivace ke komunikaci: poznání, sdružování, sebepotvrzování, adaptace, prosazování se, udržování duševního zdraví, zábava.

4 Schéma komunikačního procesu  H. Lasswell: KDO – CO – JAKÝM KANÁLEM – KOMU – ÚČINEK. Užívá se při analýze masové komunikace.  Detailnější a přesnější: Komunikátor - intence (záměr), kontext (vnitřní x vnější), kompetence, manévrování (diskvalifikování, mystifikace, sugerování). Kódování sdělení – symbolické, jednání (neverbální komunikace). Sdělení – obsahová závažnost, souvislost s motivací ke komunikaci. Médium – očekávání, obvyklé zacházení s médiem, technické možnosti. Dekódování – přesně nekopíruje kódování, posun. Komunikant – postavení ve vztahu, kompetence. Účinek – změna chování.

5 Masová komunikace  Komunikace jednosměrná, monologická s omezenou možností výměny pozic komunikátor – komunikant.  Zřetelné je sdělení a médium, komunikátor (jako původce sdělení) je skryt. Pro příjemce může být neznámý.  Vliv skupin na straně příjemce. Ovlivňují způsob přijetí sdělení a jejich interpretaci.

6 Interakce Je vztah, charakterizovaný jako výměna činností. Interakce je vzájemné reagování dvou subjektů na sebe a výsledek interakce je závislý na obou stranách vztahu. V interakcích se reálně vytvářejí sociální skupiny, organizace či další sociální jednotky.

7 Výsledky interakce  Společný produkt, věc nebo myšlenka.  Kooperativní závislost, vyladění dělby činností a specializací.  Společné zážitky, zkušenost ze vzájemného vztahu a s chováním druhého.  Možnost přesnějšího očekávání toho, co udělá druhý.  Sdílení zájmů, dosahování shody v cílech.  Formování odpovědnosti partnerů vůči sobě.  Společná vypravování, zvýrazňování stejných významů (ale i obráceným směrem).

8 Interpersonální vztahy  Jsou bezprostředně mezi jedinci.  Vzájemná propojení jen v malém okruhu lidí.  Dobrá vzájemná znalost vlastností a dovedností, vztah je spojen s určitými emocemi.  Vzájemná schopnost předvídat, přizpůsobovat se a větší snaha o udržení vztahu mezi jedinci.  Vyšší dynamika vztahu v případě nutné adaptace na změny a operativnost v řízení vztahu.

9 Sociální vztahy  Vazby jsou složité a v rozsáhlých celcích.  Ve vztazích jsou důležití prostředníci, vztahy jsou instrumentální.  Vazby jsou mezi sociálními subjekty, osobnost jedince nemusí být vyjádřena nebo zdůrazněna.  Vztahy jsou uspořádány podle principů, vytvořených mimo rámec reálně propojených subjektů.

10 Sociální instituce Sociální instituce jsou skutečnosti materiální i duchovní povahy, které ovlivňují chování člověka tak, aby bylo ve shodě s požadavky sociálního systému (společnosti), ve kterém je člověk zařazen a ve kterém sociální instituce působí.

11 Vlastnosti sociálních institucí  Zakotvené v minulých jednáních a stabilní. Důvod určité formy a obsahu není patrný.  Na jedinci nezávislé, není možné je libovolně měnit.  Uspořádávají sociální vztahy. Vyjadřují jejich celkovou povahu.  Účinně vedou jedince ke správnému chování.  Jsou předávány a přijímány ve výchově. Jedinci se s nimi ztotožňují a přijímají za své.

12 Instituce typu „obvyklé chování“  Zvyk - ustálený způsob výkonu činnosti, provázený rutinou. Není nutné přemýšlet o smyslu činnosti. Zvyky „programují“ běžný, každodenní život člověka.  Obyčej - komplexnější a obsažnější forma chování. Obsahuje řadu činností a jejich výkon je ustálený. Obyčeje jsou významné pro zvýraznění určitých událostí situací a událostí v životě člověka a společnosti.  Rituál, obřad - činnost nebo soustava činností s ustáleným průběhem. V ní nebo v nich je zakódovaný nějaký význam. Jeho vyjádření je symbolické. Rituál a obřad je prostředkem komunikace mezi zasvěcenými, poučenými.  Tradice - předávané vzory chování. Smysl tradic je dvojí: 1. zakotvení člověka ve společnosti a posílení vědomí příslušnosti k ní a 2. zastoupení účelově racionálního chování.

13 Instituce typu „požadované chování“  Hodnoty - jsou jevy hmotné i duchovní povahy, ke kterým člověk získal určitý vztah a orientují jeho chování tak, že jich chce dosáhnout nebo se zbavit.  Normy - jsou obecná pravidla jednání, která určují co jedinec smí a co nesmí, co je přípustné a co ne.  Ideály, osobnosti jako vzory, mýty

14 Hodnoty  Vyjadřují poměr člověka ke skutečnostem, které jej obklopují (a označuje je za důležité x nedůležité, užitečné x škodlivé, pozitivní x negativní apod.). Uspořádávají svět podle významu jeho složek.  Jsou vyjádřeny obecně, nejsou totožné s konkrétní věcí.  Hodnoty jsou kritériem a měřítkem pro posuzování a orientaci člověka ve světě.  Člověk usiluje o jejich dosažení. Určují směr jeho motivací.  Ovlivňují volbu cílů a jejich naplněním je hodnot dosahováno.

15 Normy  Musí být v souladu s hodnotami.  Normy jsou respektovány, když je uznána jejich legitimita (oprávněnost) nebo v důsledku vnější adaptace (přizpůsobení se).  Jednání jedinců je v rámci sociální kontroly porovnáváno s normami a stimulováno sankcemi (odměnami nebo tresty).  Jsou spojeny s vědomím o nutnosti udržení vztahů.

16 Právo  Vzniká v racionalizovaných, formalizovaných procesech podle stanovených zásad a pravidel.  Vytváří se uspořádaný a vyvážený systém norem.  Má všeobecnou platnost.  Je přesně určeno, jak může být vymáháno chování, aby bylo v souladu s normou.

17 Morálka  Vzniká v neformálních procesech. Na prosazení morálky se podílejí emoce.  Vychází z definování a označování dobra a zla. To je odvozeno z nejvýznamnějších hodnot.  Má „nahodilý“ charakter co do úplnosti a provázanosti jednotlivých norem i všeobecnosti uplatnění.

18 Další typy sociálních institucí  Organizace jako sociální instituce – představa správného jednání v organizaci.  Nástroje donucení – představa o účinku v případě použití.  Oblasti života společnosti (jako např. soukromí, ekonomika, věda, sport), ve kterých se prosazuje vždy určitý druh chování.

19 Kultura Kultura je relativně integrovaný celek zahrnující lidské chování a jeho výtvory a toto chování se řídí vzory, které byly vytvořeny v určitém společenství v procesu interakce. (Kloskowská)

20 Pojetí kultury  Antropologické – soubor způsobů přežití společnosti, které byly prověřeny a jsou efektivní v daném prostředí.  Sociologické – soubor hodnot, norem a vzorů chování, kterými se prosazuje společensky žádoucí chování.  Psychologické – systém přijatých zásad, které člověk přejímá v průběhu učení.

21 Vlastnosti kultury  Vzniká v průběhu dlouhého vývoje, její proměna je pomalá a současný stav se odvíjí od stavu předchozího, tzn., že vývoj je kontinuální.  Zajišťuje v daném společenství vnitřní soulad mezi částmi jeho struktury a způsobuje, že aktivity částí (jedinců, skupin apod.) nemají chaotický charakter, ale stále znova společenský celek utvářejí.  V kultuře se vytváří osobnost a každá osobnost je nositelkou kultury.

22 Základní funkce kultury oFunkce potvrzující, ideologická. Kultura vytváří vědomí identity příslušného společenství a vědomí odlišnosti a hodnotově je zakotvuje. oFunkce zajištění kontunity. V kultuře je překonávána časově omezená působnost jedince. Záznam dílčích výsledků chování a jejich spojování dává širší zkušenost celého společenství. oFunkce korekce individuálního chování. V kultuře jsou zakotveny vzory, jsou převedeny do vnímatelné podoby a uplatňovány nástroje jejich prosazování. oFunkce identifikační. Díky existující kultuře se jedinec může ztotožnit s konkrétním společenstvím opakováním kulturních vzorů a odlišit se od cizinců.

23 Úrovně kultury podle G. Hofsteda  Národní kultura  Kultura spojená s náboženstvím (resp. etnikem, jazykem)  Kultura spojená s pohlavím, generací, třídou  Organizační kultura

24 Zjednodušené pojetí úrovní kultury Kulturní okruhy - okruh sociálních systémů, produkující jednu kulturu:  Náboženský  Národní  Jednotlivých sociálních systémů


Stáhnout ppt "Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce Sociální vztahy a interpersonální vztahy Sociální instituce Kultura."

Podobné prezentace


Reklamy Google