Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Studená válka 1. Vznik studené války 2. Německá otázka a první berlínská krize 3. Korejská válka 4. Druhá berlínská krize – 1958-196 5. Kubánská raketová.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Studená válka 1. Vznik studené války 2. Německá otázka a první berlínská krize 3. Korejská válka 4. Druhá berlínská krize – 1958-196 5. Kubánská raketová."— Transkript prezentace:

1 Studená válka 1. Vznik studené války 2. Německá otázka a první berlínská krize 3. Korejská válka 4. Druhá berlínská krize – Kubánská raketová krize 6. Válka v Indočíně 7. Etapa uvolňování napětí (Nixonova doktrína) 8. Uvolňování napětí v Evropě (Helsinky 1975) 9. „Druhá“ studená válka 10. Konec studené války

2 Studená válka Politický fenomén, produkt osobitého historického období od konce 40. let do konce 80. let; Představovala složité období, probíhala na různých úrovních, rozličnými prostředky, na více místech najednou a trvala dlouho; Dvě základní chyby:  pokus zrevidovat toto období jen na úlohu dvou velmocí nebo jejich představitelů;  pokus postupovat chronologicky a popisovat ji jen jako jednotlivé události (konflikty, střety); Dvě etapy:  konec 40. let – konec 60. let: bipolarita existovala v čisté podobě;  konec 60. let – konec 80.let: oslabování bipolarity (oddělení ČLR jako samostatného centra síly; nárůst politicko-ekonomické vlivu Západní Evropy; rozvoj Hnutí nezúčastněných zemí v čele s Indjí a Jugoslávií

3 Studená válka Od četných mezinárodních konfrontací v minulosti se lišila dvěma výraznými rysy:  vzhledem k zájmům, zaujatým postojům a existenci jaderných zbraní se vyznačovala nemožností realizovat politiku, která by vedla k vyřešení sporů a konfliktů jednáním nebo kompromisem;  z této nemožnosti nutně vyplývala nutnost prosazovat zájmy jednostranným a přímým tlakem a všemi prostředky (diplomatickými, vojenskými, ekonomickými i podvratnými); Ale s výjimkou vzájemného použití síly vůči sobě navzájem Tedy:  na jedné straně šlo o válku, protože obě strany své spory nemohly ani nechtěly vyřešit jednáním;  na druhé straně ale „studenou“, protože tyto spory nemohly řešit silou Jinak řečeno: navzdory apokalyptické rétorice na obou stranách, neexistovalo žádné objektivní nebezpečí světové války

4 Vznik studené války  šlo o postupný proces, jehož vývoj nebyl určen předem a ani nebyl plánován;  určité kořeny již v minulosti ( již v minulosti soupeřily ideologicky a geopoliticky);  nepřesné chápání politiky druhé strany;  tzv. bezpečnostní dilema: jeden stát s cílem získat větší bezpečnost má za důsledek zmenšování bezpečnosti druhého státu, který se zase snaží svými protiopatřeními zmenšovat bezpečnost toho prvého – důsledek: ustavičně se prohlubující nedůvěra;  úsilí bývalých válečných spojenců zajistit si svoji bezpečnost v nových podmínkách po skončení války;  do popředí se dostávaly vlastní zájmy;  každé nedorozumění či krize živilo další nedůvěru a krizi;  v USA došlo odmítnutí politiky F. Roosevelta (tzv. jaltské axiomy) a její nahrazování novým vztahem k Sovětskému svazu (tzv. rižské axiomy)

5 Jaltské axiomy Stanovisko F. Roosevelta k Sovětskému svazu:  jeho zahraniční politiku vnímal převážně pragmaticky;  Představuje největší evropskou mocnost a nemůže se bez něho obejít žádný funkční mezinárodní systém;  i totalitní režimy mohou realizovat pragmatickou a defenzivní zahraniční politiku;  sovětská ideologie nečiní z něho automaticky nepřátelský, expanzionistický stát;  jeho nepřátelské projevy je reakcí na protisovětské akce realizované po roce 1917 a v meziválečném období;  věřil ve svou schopnost „zkrotit“ Stalina a „převychovat“ Sovětský svaz prostřednictvím jeho postupné integrace do západního společenství; To znamenalo:  uznat jeho zákonné bezpečnostní zájmy;  respektovat ho jako jednoho z garantů světového pořádku;  nabídnout mu odpovídající podíl na mírovém uspořádání;  výměnou za jeho zdrženlivost uznat jeho sféry vlivu.

6 Rižské axiomy Po smrti Roosevelta začal postupně převládat úplně odlišný názor na Sovětský svaz a na perspektivu vzájemných vztahů. Proti jeho koncepci se zásadně postavila skupina odborníků, která v 20. letech analyzovala informace o Sovětském svazu (jejím významným členem byl G. Kennan): Základní teze:  totalitní povaha sovětského režimu se projevuje i v jeho zahraniční politice, která má proto expanzionistický a nedemokratický charakter;  jejím trvalým aspektem je ideologie;  sovětská diplomacie je jen jejím prostředkem, je podřízena jejím cílům a proto nelze s ní uzavírat jakékoli pragmatické dohody;  politika založená na důvěře by byla proto iluzorní, tradiční diplomatické manévrování zbytečné, ne-li přímo nebezpečné

7 Etapy na cestě ke studené válce 1. Vystoupení Stalina (únor 1946):  válku nezpůsobil Hitler, ale kapitalistický systém a proto neexistuje žádný podstatný rozdíl mezi nimi;  dříve nebo později vypukne nová válka – proto se nejedná o trvalý mír, ale jen dočasné příměří;  Sovětský svaz se musí stát natolik silným, aby mohl změnit tento nevyhnutelný konflikt mezi kapitalistickými státy v občanskou válku, která odvrátí útok na vlast komunismus; Úkoly: 10 x zvýšit výrobu surového železa;15 x výrobu oceli; 4 x těžbu ropy. 2. Projev W. Churchilla ve Fultonu (březen 1946)  „…od Štětína na Baltu po Terst na Jadranu spadla napříč kontinentem železná opona“;  „…protože není nic, co by uctívaly více než sílu, jediným prostředkem obrany je udržovat a posilovat anglo- americkou alianci“.

8 3. Slavný „dlouhý telegram“ G. Kennana (únor 1946) - analýza sovětské zahraniční politiky, jejích tradic, ideologie, cílů a prostředků:  za měřítko „sovětské hrozby“ považuje kombinaci:  stalinského systému a mesianismu jeho vůdců;  s ohromnou mocí, zdroji a možnostmi rozšířit svůj vliv;  současně existují vnitřní slabost režimu;  existující spory nejsou produktem nedorozumění ani špatné komunikace, ale sovětského vnímání vnějšího světa;  její kořeny existují i v tradiční politice ruských carů (jednání z pozice síly, hledání bezpečnosti v neustálém rozšiřování území);  tradiční ruský pocit nejistoty z nutnosti žít v sousedství kočovných národů a strach ze silnějších a lépe organizovaných západních společností.

9 „Zdroje sovětského chování“ G. Kennan tak dovršil formování antitezí F. Roosevelta:  místo racionálního chování velmoci je mu vlastní „imanentní agresivita“;  místo elastičnosti motivů jakékoli mocnosti – „nenapravitelnost“ Sovětů;  místo postupné integrace do západního společenství „zlom“ nebo donucení ke „změkčení“ sovětského systému na základě převahy Západu. Jeho analýza se stala filozofickým a pojmovým rámcem pro interpretaci Stalinovy zahraniční politiky a na Sovětský svaz se začalo pohlížet ne jako na nespolehlivého spojence, nýbrž jako na nepřítele. Dva základní kameny americké zahraniční politiky vůči SSSR v době studené války: „zadržování a změna“

10 Trumanova doktrína Poselství prezidenta H. Trumana americkému Kongresu (březen 1949):  pomoc ve výši 400 milionů dolarů pro Řecko a Turecko;  obsahovalo americkou vizi současného světa:  Sovětský svaz představuje mocného a nebezpečného nepřítele;  proti němu musí Spojené státy podporovat svobodné národy a pomáhat jim nalézt svůj vlastní osud  doktrína byla postavena na široce pojatém ideologickém boji proti komunismu;  tento zápas není bojem o sféry vlivu, ale zápasem „dobra se zlem“;  základem: absolutně definovaný závazek Spojených států „bránit demokracii vždy a všude“;  podporovat všechny svobodné národy;  selhání Spojených států v tomto boji by bylo považováno za ohrožení světového míru a stability.

11 Kritika politiky „zadržování“  tzv. realisté: USA přepínají svoje síly, vyčerpávají své zdroje a nechají se zatahovat do zapadlých míst rozsáhlé periferie sovětského impéria. Požadavek: definovat oblasti, v kterých je odpor v životním zájmu USA; postupovat případ od případu a nikoli jen na základě obecných univerzálně platných principů;  W. Churchill: odmítal odklady jednání se Sovětským svazem až do doby, kdy Západ bude schopen jednat z pozice síly. Požadavek: vydat důrazné ultimátum; zmenšit oblasti jeho vlivu; současně však se sovětskou mocí v omezené míře koexistovat;  zastánci radikální kritiky: kladly rovnítko mezi americké a sovětské činy a teze o amerických závazcích považovaly za aroganci moci. Požadavek: USA nemají žádné právo jednostranně zasahovat kdekoli na světě, protože legitimní obrana je možná pouze se souhlasem OSN;  konzervativci : USA se v čase své největší moci uchylují jen k pasivní diplomacii. Požadavek: obecný souhlas s tezí „zadržování“, ale požadovali důraznější politiku - politiku „osvobozování“

12 Kritika G. Kennana  není zaměřena protisovětsky, nýbrž antikomunisticky a tím de facto nabízí bianco šek každému hnutí, které se označí za antikomunistické;  proti hrozbě, která má primárně politický charakter, staví aspekt vojenský;  postrádá měřítko určit, zda je možné tento střet vyhrát – tj. zda je schopná přivodit změnu sovětského přístupu k zahraniční politice;  výrazně posiluje „manichejskou“ povahu americké zahraniční politiky, tj. za základ světa považuje princip Dobra a Zla;  v bipolárním systému bude každý mocenský posun hodnocen jako hra s „nulovým součtem“ – zisk jednoho znamená ztrátu druhého;  vznik NATO je zaručený způsob jak definitivně rozdělit Evropu;  vítězství ve studené válce bude záviset na schopnosti obou systémů řešit své vnitřní problémy a uskutečňovat ideály.

13 2. Německá otázka Dva rozdílné přístupy:  Sovětský svaz – vytvoření sjednoceného a neutrálního Německa;  USA a Velká Británie – Německo jako součást Západu. Zakotvení Německa v západním světě a později i v NATO - základ tzv. strategie dvojího zadržování  Německo jako pevná součást Západu – cíl: zabránit realizovat nacionalistickou zahraniční politiku  současně důležitá součást poměru sil při „zadržování“ Sovětského svazu. Vývoj: – vznik Bizonie; – souhlas Francie s připojením k Bizónii (tzv. Trizonie); separátní měnová reforma v Trizonii; Sovětský svaz vyhlásil blokádu západního Berlína; blokáda ukončena - září vyhlášení vzniku SRN -říjen vyhlášení vzniku NDR

14

15

16 3. Korejská válka  KLDR nepovažovala za možné, že se USA postaví na odpor na posledním výběžku Korejského poloostrova potom, co přenechaly většinu asijské pevniny komunistům;  USA k agresi přistoupily nikoli z geopolitického významu Korejského poloostrova, ale z principu obrany proti hrozbě komunismu a obrany svobodného světa Červen 1950 překvapivý útok KLDR přes 38. rovnoběžku; Vylodění amerických jednotek v jejich týlu vytvořila tři možnosti:  zastavení vojsk na 38. rovnoběžce a obnovení původního stavu;  postup dále na sever a potrestat agresora;  postup až k čínské hranici a sjednocení Koreje. Mao-Ce-tung postup amerických jednotek až k čínské hranici vyhodnotil jako obkličování Číny a nový pokus USA zvrátit vítězství komunistů v čínské občanské válce; Proto: zastavit americké jednotky na postupu k čínské hranici a vyloučit nutnost bojovat s nimi na čínském území.

17

18 Korejská válka /2 - první válka za účasti OSN; - mimo USA dalších 14 členských států OSN; Korejská válka měla velký negativní dopad na vývoj mezinárodních vztahů:  USA zmobilizovaly celý západní blok;  ztrojnásobily vojenské výdaje;  došlo k přeměně NATO z politické koalice v integrovanou vojenskou organizaci;  začalo se uvažovat o znovuvyzbrojení západního Německa. Svět se změnil na dva ozbrojené tábory, které byly motivované vzájemným strachem :  USA považovaly válku jako součást sovětské strategie – vlákat USA do vzdálených konfliktů v Asii a tím usnadnit sovětský útok v Evropě;  Sovětský svaz v ní viděl přípravu na konfrontaci, kterou předvídal a které se snažil zabránit; Obě strany se připravovaly na to, co žádná z nich nechtěla, tj. na přímé totální střetnutí

19 Kontrolní otázky 1. V čem spočívá základní charakteristika fenoménu „studená válka“. 2. Rooseveltova koncepce vztahu vůči Sovětskému svazu a její kritika (jaltské a rižské axiomy). 3. Analýza zdrojů sovětského chování (G. Kennan) a jeho koncepce „zadržování a změny“ 4. Trumanova doktrína – její místo ve vzniku studené války a její kritika v USA. 5. Německá otázka jako součást vzniku studené války. 6. Korejská válka - základní politické a vojensko-strategické chyby a její výsledky a důsledky na další vývoj studené války.

20 4. Druhá berlínská krize Počátek: požadavek Sovětského svazu zahájit jednání o zrušení čtyřmocenského statutu západního Berlína spojený s hrozbou, že hodlá předat kontrolu nad přístupy do města NDR Cíl:  dosáhnout přímého jednání západních mocností s NDR a tím jejího uznání de facto;  izolovat neústupnou politiku K. Adenauera ve vztahu k NDR symbolizovanou tzv. Hallsteinovou doktrínou Následoval:  návrh Sovětského svazu uzavřít mírové smlouvy s oběma německými státy, které předpokládaly vystoupení SRN z NATO a NDR z Varšavské smlouvy;  neúspěšná konference v Ženevě (1959);

21  1960 sestřelení amerického špionážního letadla U 2 nad územím SSSR;  následovala řada ultimát Sovětského svazu;  masový exodus občanů NDR na Západ;  13. srpna 1961 vybudována berlínská zeď oddělující západní Berlín od území NDR cíl - zabránit odchodu občanů NDR na Západ;  Západ zvolil mezi ústupem a konfrontací s nedozírnými následky ústup a symbolická gesta;  obě mocnosti daly přednost soupeření a soužití před sliby danými svým německým spojencům;  došlo k novému potvrzení rozdělení Evropy, které se žádná ze stran nepokusila změnit silou; V roce 1963 Sovětský svaz oznámil, že „úspěch“ berlínské zdi učinil smlouvu o Berlínu za nepotřebnou a po pěti letech berlínská krize skončila.

22 5. Kubánská raketová krize 1962 Příčina: rozhodnutí sovětského vedení rozmístnit sovětské jaderné rakety na Kubě s cílem vytvořit diplomatický tlak na USA Cíl:  zamezit dalšímu americkému útoku na Kubu;  nastolit rovnováhu vůči raketovým základnám USA v Turecku; Reakce USA:  požadavek odstranit už rozmístněné rakety;  uvalení námořní blokády na lodě s útočnými zbraněmi směřující na Kubu;  masivní přesun vojenských jednotek do karibské oblasti;  hrozba jadernou odvetou proti sovětskému území; Kompromis: souhlas s demontáží sovětských raket pokud:  USA přijmou závazek respektovat režim na Kubě;  budou demontovány americké rakety v Turecku

23

24 Výsledek krize:  obě mocnosti vypracovaly pravidla:  pro zažehnání dalších možných krizí;  a pro omezení provokativních akcí v oblastech, které každá strana považovala za sféru životních zájmů;  fáze vzájemných hrozeb a vydírání byla nahrazena relativně stabilizovaným mezinárodním systémem;  následoval podpis několika významných smluv o kontrole a omezení jaderných zbraní:  Memorandum o zřízení přímého spojení mezi SSSR a USA (tzv. „horká linka“);  Smlouva o nešíření jaderných zbraní (1968);  Smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní (1969);  Smlouva o omezení strategických zbraní – SALT I (1972)

25 6. Válka ve Vietnamu Přesněji: válka v Indočíně (probíhala i v Laosu a Kambodži);  válku zahájila Francie v roce 1946;  1954 – ženevská konference;  od roku 1954 v ní pokračovaly USA na základě tzv. teorie domina;  rozhodnutí o odvetném leteckém bombardování severního Vietnamu;  zapojení amerických pozemních jednotek;  počet amerických vojáků dosáhl počet 543 tisíc;  Nixonova strategie – tzv. „vietnamizace“ konfliktu s cílem:  zachovat vnitropolitickou morálku v Americe;  poskytnout čas jižnímu Vietnamu na stabilizaci;  motivovat Hanoj k dohodě

26

27 USA se snažily současně vyřešit dva úkoly, z nichž každý byl obtížný sám o sobě:  porazit partyzánskou armádu, která využívala bezpečné základny podél celé vietnamské hranice s Laosem a Kambodžou;  současně demokratizovat společnost, která neměla žádnou tradici pluralismu:  velmi slabé základy státnosti;  malé předpoklady fungování demokratického systému;  silná konfuciánská politická tradice; Problém:  ukázat severnímu Vietnamu sílu a své rozhodnutí, že mu nedovolí zmocnit se jižního Vietnamu;  současně nevyvolat hrozbu čínské intervence; Přijatá strategie: zničení nepřítele velkými útočnými operacemi Problém: ani ta největší možní americká expediční síla nebyla schopná porazit protivníka:  který měl rozsáhlé oblasti, kam mohl ustoupit,  jehož zásobovací trasy probíhaly mimo vietnamské území  disponoval ohromnou vůlí k vítězství

28 Důsledky války pro USA:  57 tisíc padlých amerických vojáků;  výdaje: 150 mld. amerických dolarů;  vojenský neúspěch znamenal velkou ránu americkému sebevědomí;  nadlouho oslabena důvěra v profesionální schopnost amerických ozbrojených sil;  americká vláda byla zbavena volnosti ve sféře zahraniční politiky (zákon o válečné pravomoci); Poučení podle H. Kissingera:  chybná představa, že obrana jihovýchodní Asie má klíčový význam pro zachování světového řádu;  politika zadržování nemůže být chápána jako politika bránící status quo;  třeba respektovat, že i ohromné zdroje USA mají své meze;  chápat povahu hrozby a také povahu cílů, jichž lze reálně dosáhnout;  vleklá patová situace nahlodává trpělivost a vůli americké veřejnosti

29 Poučení podle MacNamary  špatné zhodnocení geopolitických záměrů VDR a Vietkongu, podporovaných Čínou a Sovětským svazem a přecenění nebezpečí, která hrozila z jejich akcí;  posuzování obyvatel a představitelů jižního Vietnamu podle americké zkušenosti a špatný odhad politických sil (přecenění jejich touhy po demokracii a svobodě a jejich ochota za ně bojovat);  podcenění síly nacionalismu, který motivoval protivníka k boji a umírání za svoji víru a hodnoty;  hluboká neznalost historie, kultury a politiky obyvatel oblasti;  neschopnost rozpoznat omezenou účinnost nejmodernější vojenské síly a použité doktríny v boji s nekonvenčním, vysoce motivovaným nepřítelem;  nedocenění skutečnosti, že v mezinárodních vztazích existují problémy, která nemají okamžité řešení;  nejvyšší vedení státu nebylo schopné se efektivně vypořádat s ohromným množstvím politických a vojenských úkolů.

30 Kontrolní otázky 1. Druhá berlínská krize a její výsledky. 2. Kubánská raketová krize a její vliv na další vývoj mezinárodních vztahů. 3. Vietnam a jeho místo ve francouzské a americké zahraniční politice v jihovýchodní Asii. 4. Cíle a limity americké vojenské angažovanosti ve Vietnamu 5. Hlavní závěry z neúspěšné války USA ve Vietnamu (H. Kissinger, R. McNamara)

31 7. Etapa uvolňování napětí Základní premisy americké verze uvolňování napětí (détente) vypracoval H. Kissinger:  hlavním problémem není komunistická ideologie, ale Sovětský svaz, který ztotožňuje tuto ideologii s mocenskou silou; Proto:základem americké zahraniční politiky by neměl být moralismus, ale střízlivá analýza mezinárodního uspořádání;  politiku zadržování realizovat jen tam, kde nejde realizovat politiku spolupráce;  slabým místem Sovětského svazu je jeho vnitřní politika: (absence střídání politické moci, slabá ekonomika, neustálý boj o výsady);  uznání jeho rovnocenného postavení a poskytování hospodářské pomoci učinit závislým na jeho chování;  dlouhodobý cíl: studenou válku lze ukončit navozováním změn uvnitř Sovětského svazu.

32 Nixonova doktrína Kissingerova koncepce se stala základem nového přístupu USA k mezinárodním vztahům (tzv. Nixonova doktrína) Základní prvky:  výslovné zdůraznění národního zájmu – „Naše závazky musí být utvářeny našimi zájmy a nikoli naopak“;  nový přístup k zadržování komunismu, který neklade jako předběžnou podmínku jednání transformaci sovětské společnosti;  podmiňování spolupráce v jedné oblasti dosažením pokroku v jiné oblasti (tzv. politika vázanosti);  podmiňování dohod opatřeními v oblastech, které se dohody bezprostředně netýkají (junktim);  využití neshod v komunistickém hnutí - idea sblížení USA s Čínou (tzv. trojúhelníková strategie);

33 Tzv. trojúhelníková strategie Kissingerova premisa:  v systémech založených na neomylných pravdách může existovat jen jedna autoritativní interpretace;  každý pokus rivala prohlásit se za reprezentanta pravověrného názoru znamená pro druhého smrtelnou výzvu;  spor Moskvy a Pekingu spočíval v tom, kdo má právo určovat pravidla, jenž budou ovlivňovat politickou orientaci komunistických stran;  řešení sporu je možné jen v případě, že se jeden z nich dobrovolně podřídí druhému, (což bylo nemožné), nebo že jeden z obou protivníků porazí druhého. Charakter sporu však současně přesahoval ideologické otázky a měl charakter historicky dlouhodobého geopolitického konfliktu o společnou hranici, která se po celou historii měnila a posunovala podle ambicí a moci obou stran (čínská vláda ji neuznávala)

34 Stanovisko čínských vůdců:  hrozba útoku ze strany Sovětského svazu (střet na řece Ussuri) a uplatnění Brežněvovy doktríny „omezené suverenity“ (Československo);  každý kompromis se Sovětským svazem by Čínu jen oslabil;  minimální cíl: nedovolit jeho spojení s žádnou jinou velkou mocností;  nejlepší řešení: získat jinou velmoc na čínskou stranu. Proto: spojování bezpečnosti Číny s mezinárodní izolací Sovětského svazu a s potřebou získat na svou stranu USA; Výchozí premisa: Čím horší budou vztahy mezi USA a Sovětským svazem:  tím menší bude možnost pro vznik americko-sovětského kondomia;  tím budou lepší vyjednávací pozice Číny ve vztahu k oběma velmocím;

35 Stanovisko USA  hrozba vzniku spojenectví nejlidnatější země světa s vojenským potenciálem Sovětského svazu;  nezávislost Číny - nepostradatelná součást globální rovnováhy;  diplomatické kontakty s Čínou důležitý manévrovací prostor americké diplomacie; Problém: jak realizovat tuto politiku bez existence diplomatických kontaktů s Čínou a za situace, kdy čínské vedení neustále hovořilo o americkém imperialismu. Průlom ve vztazích mezi Čínou a USA znamenal dramatickou změnu systému mezinárodních vztahů:  Sovětský svaz byl nucen čelit výzvám na dvou frontách a tím byl nucen ke zmírňování napětí s USA;  Čínu nutil ke spolupráci s USA její vlastní zájem založený na větších obavách ze strany Sovětského svazu než ze strany USA;  směrování Číny proti Sovětskému svazu je výhodné nejen jejím vlastním, ale i americkým zájmům;  americká vyjednávací pozice bude nejsilnější tehdy, budou-li USA blíže oběma zemím, než ony vůči sobě navzájem

36 Nixonova politika na Středním východě Základní premisy:  klíč k mírovému řešení mají USA a nikoli Sovětský svaz;  příčiny existujícího patu v řešení krize:  Izrael je příliš silný, než aby ho mohly porazit všechny arabské státy dohromady;  USA nikdy nepřipustí přímou sovětskou vojenskou intervenci; Postup:  blokovat jakékoli vojenské řešení za podpory Sovětského svazu;  do mírového procesu vstoupit až poté, co zklamání z patové situace donutí arabské vůdce distancovat se od Sovětského svazu a přiklonit se k USA. Tyto podmínky nastaly po válce v roce 1973, která potvrdila, že k obnovení původního stavu a k dosažení pokroku na cestě k míru je zapotřebí americké podpory Přesněji řečeno: americký tlak na Izrael

37 Uvolňování napětí v Evropě Proces uvolňování napětí vnesl nový pohyb i do evropské diplomacie:  Doposud platila tzv. Hallsteinova doktrína – tj. jedinou legitimní německou vládou je vláda NSR. Na jejím základě: odmítaly uznat NDR a požadovaly přerušení diplomatických styků s každou zemí, která ji uznala (s výjimkou Sovětského svazu);  Nová koncepce W. Brandta (1969): o sjednocení Německa je třeba usilovat na základě politiky sbližování NSR s komunistickým světem. Vyzval k uznání NDR, hranic s Polskem na řece Odře a Nise a ke zlepšení vztahů se Sovětským svazem. Změny:  podepsána sovětsko-německá smlouva (1970); smlouva o přátelství s Polskem uznávající hranici na Odře a Nise); dohoda čtyř vítězných mocností o Berlínu (1971);  NSR se vzdala práva na jednostrannou reprezentaci německého národa, oba státy si vyměnily diplomatické mise a v roce 1973 byly přijaty do OSN; Tím byly vytvořeny základní předpoklady pro konání konference o evropské bezpečnosti.

38 Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě  v roce 1972 byly za účasti 33 evropských států, USA a Kanady zahájeny mnohostranné konzultace o zahájení konference;  v roce 1975 byla zahájena vlastní konference v Helsinkách, která vyvrcholila podpisem Závěrečného aktu helsinské konference Potvrdil:  politický status quo, existující hranice v Evropě a jejich nedotknutelnost;  uznání závazku lidských práv jako jednoho z principů mezinárodních vztahů;  akceptování plnoprávné účasti USA a Kanady v celoevropském systému bezpečnosti. Dokument obsahoval tyto části:  Deklarace principů, kterými se budou řídit vztahy mezi státy;  Dokument o opatřeních na upevnění důvěry a o některých aspektech bezpečnosti a odzbrojení;  Spolupráce v oblasti hospodářství, vědy a techniky a životného prostředí;  Další kroky po konferenci;

39 Deklarace principů, kterými se budou řídit vztahy mezi státy Definuje deset základních principů vztahů mezi státy: 1. Svrchovaná rovnost a respektování práv vyplývajících ze svrchovanosti; 2. Nepoužití síly nebo hrozby silou; 3. Neporušitelnost hranic; 4. Územní celistvost států; 5. Mírové urovnání sporů; 6. Nezasahování do vnitřních záležitostí; 7. Respektování lidských práv a základních svobod, včetně svobody smýšlení, svědomí, náboženství a přesvědčení 8. Rovnoprávnost a právo národů na sebeurčení; 9. Spolupráce mezi státy; 10. Svědomité plnění závazků podle mezinárodního práva;

40 Dokument o opatřeních na upevnění důvěry a o některých aspektech bezpečnosti a odzbrojení Obsahuje závazky států v oblasti posilňování důvěry a bezpečnosti:  předběžné oznamování velkých vojenských cvičení a velkých přesunů vojsk;  výměnu pozorovatelů;  politický závazek o nutnosti přijmout účinné opatření v oblasti odzbrojení Dokument se stal se základem rozvoje spolupráce v oblasti posilování důvěry a bezpečnosti a celého procesu kontroly zbrojení v Evropě.

41 Helsinky 1975 – Závěrečný akt 1. Následné schůzky (Paříž, Bělehrad, Vídeň) 2. Snížení stavu konvenčních OS a výzbroje 3. Opatření na posilnění důvěry

42 Smlouva o konvenčních ozbrojených silách v Evropě  jednání zahájena v roce 1989 a byla podepsána v roce 1992 mezi členskými státy VS a NATO;  nejvýraznější úspěch odzbrojení v celé historii Evropy;  uskutečnila se fyzická likvidace moderní konveční výzbroje a techniky (celkem kusů);  zvýšila se vzájemná transparentnost výměnou informací a jejich ověřování formou inspekcí;  je označována za „základní kámen evropské bezpečnosti“ Cíle:  nastolit bezpečnou a stabilní rovnováhu na nižších úrovních;  vyloučit nerovnosti poškozující stabilitu a bezpečnost;  vyloučit schopnost vést překvapivý útok a vést rozsáhlou útočnou operaci;  součástí Smlouvy byl i Závěrečný akt o početních stavech osob;  v roce 1999 podepsána Dohoda o adaptaci Smlouvy KOS

43 Opatření na posilnění důvěry a bezpečnosti Stockholmská konference Vídeňský dokument 1990 Vídeňský dokument 1994 Vídeňský dokument 1999

44 Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě Hlavní výsledky:  Sovětský svaz získal uznání poválečných hranic a tím dosáhl jeden z hlavních cílů své zahraniční politiky;  došlo ke zmírnění konfrontace v mocenské oblasti, v které nebyla schopna dosáhnout vítězství ani jedna strana;  byl zvýrazněn význam soutěže mezi Východem a Západem v ideologické oblasti;  závazek uznávat západní standardy lidských práv znamenal, že se vnitropolitická situace v těchto zemích stala předmětem jednání na mezinárodní úrovni;  v celém bloku vznikla hnutí, která se pokoušela donutit své vlády k dodržování přijatých zásad lidských práv; Vznikla KBSE - od roku 1964 Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě – OBSE

45 8. „Druhá“ studená válka  pojem používaný pro označení období po etapě uvolnění napětí, která definitivně skončila sovětskou okupaci Afganistanu v prosinci 1979;  nová vlna revolucí hrozila zásadní změnou mocenské rovnováhy v neprospěch USA;  Sovětský svaz zvýšil úsilí o dosažení převahy v jaderných nosičích, o vybudování námořní síly s celosvětovou působností (včetně programu výstavby jaderných ponorek);  to vše bylo v USA hodnoceno jako vážná politická a vojenská výzva; Prezident J. Carter (1977 – 198O) - poradce Z. Brzezinski:  odmítl Kissingerovu „realpolitiku“ a jeho deideologizaci vztahů k socialistickým zemím;  za pilíř zahraniční politiky vyhlásil respektování lidských práv na celé planetě;  došlo k intensifikaci konfrontace Východ – Západ;  na Západě převládla orientace na růst zbrojení (rozmístnění nových raket středního doletu v Evropě);

46 Prezident R. Reagan (1980 – 1988):  Spojené státy jsou ve srovnání se Sovětským svazem zcela výjimečnou zemí jsou „strážcem svobody“ na celém světě;  Sovětský svaz je zcela abnormální stát, který nemá podporu vlastního obyvatelstva a proto může být vnitřně zranitelný díky nespokojenosti lidu;  ekonomicky neefektivní, technicky i politicky zaostalý Sovětský svaz nemůže dlouhodobě obstát v soutěži se Spojenými státy (především v oblasti závodů ve zbrojení).  pokroku při jednáních o omezení strategických jaderných zbraní může být dosaženo jen za předpokladu, že Sověti ustoupí od své agresivní expanzionistické politiky a proto do té doby nemá jednání o jaderném odzbrojení velkou cenu;  USA zvýšily podporu protikomunistickým partyzánským hnutím v Kambodži, Afganistanu, Angole a Nikaragui;  vyhlásil koncepci Strategické obranné iniciativy (tzv. „hvězdné války“);

47 Strategická obranná iniciativa - projekt rozsáhlého výzkumného programu zaměřeného na vývoj systémů PRO umístěné v kosmickém prostoru (SDI); Cíl:  získat schopnost realizovat první jaderný úder na základě možnosti PRO zastavit oslabený odvetný úder protivníka;  nahradit dosavadní koncepci „vzájemného zaručeného zničení“ koncepcí „zajištěné obrany“  zahájit novou kvalitativní etapu horečného zbrojení, která měla spotřebovat sovětské strategické zdroje; Problémy:  porušoval Smlouvu o omezení systémů protiraketové obrany z roku 1972;  narazil na odpor i v Evropě: dosažení absolutní bezpečnosti USA znamenal hrozbu porušení „vzájemné spojitosti“ americké a evropské bezpečnosti.

48

49

50

51 „Nové politické myšlení“ M. Gorbačova  postupně opouštěl koncepci třídní podstaty zahraniční politiky státu;  hlavní zásada: všelidské zájmy jsou nadřazené zájmům třídním;  převzal iniciativu a dokázal přesvědčit americkou vládu a ostatní západní vlády, aby mu důvěřovaly;  vztahy mezi Sovětským svazem, USA a západní Evropou dosáhly nového, kooperativního charakteru;  na summitu v Reykjavíku (1986) a ve Washingtonu (1987) byla dosažena dohoda o likvidaci raket středního doletu;  Sovětský uznal politickou autonomii zemí východní a střední Evropy;  souhlasil se sjednocením Německa a jeho začleněním do NATO a Evropského společenství

52 Příčiny konce studené války  neschopnost socialismu obstát v soutěži s kapitalistickou světovou ekonomikou;  masivní a mimořádně drahé horečné zbrojení;  socialistický blok tvořily jen hospodářsky, geograficky a demograficky zaostalé části světa;  jeho spojenci nebyli ani soběstační a byli závislí na pomoci Sovětského svazu;  komunismus sliboval lepší život, ale nedokázal ho lidem dát;  zdiskreditoval se i proto, že nedokázal zavést politickou a sociální spravedlnost;  realizace jeho ideálů byla spojena s velkými lidskými oběťmi;  studená válka prodloužila život stalinskému systému a znamenala těžké ztráty pro sovětský lid;  „nepřátelské obklíčení“ a neustálé hrozby bezpečnosti poskytovaly argumenty ke zdůvodňování totální kontroly moci nad společností a ekonomické neefektivnosti systému;

53 Kontrolní otázky 1. V čem spočívala „politika uvolňování napětí“ prezidenta R. Nixona a její základní rozdíly od předchozích administrativ. 2. Základní premisy H. Kissingera – duchovního otce Nixonovy doktríny 3. Trojúhelníková strategie – její základní idea a cíle americké a čínské strany v politice vzájemného sbližování 4. Charakteristika uvolňování napětí v Evropě a základní výsledky helsinské konference (Závěrečný akt) 5. Příčiny vzniku etapy „druhé studené války“ a konkrétní politika J. Cartera a R. Reagana 6. Přínos M. Gorbačova do charakteru sovětské zahraniční politiky a příčiny ukončení studené války


Stáhnout ppt "Studená válka 1. Vznik studené války 2. Německá otázka a první berlínská krize 3. Korejská válka 4. Druhá berlínská krize – 1958-196 5. Kubánská raketová."

Podobné prezentace


Reklamy Google