Územní samospráva Přednáška – úvod.

Prezentace na téma: "Územní samospráva Přednáška – úvod."— Transkript prezentace:

1 Územní samospráva Přednáška – úvod

2 Uzemní samospráva Cílem předmětu je seznámit se základními teoriemi a principy utváření územní správy, prohloubit vědomosti o systémech veřejné správy se zaměřením na územní samosprávu. Student bude schopen analyzovat územní samosprávu z různých pohledů, organizačního, ekonomického, právního a sociálního. Bude schopen popsat vývoj a základní znaky územní samosprávy a bude se orientovat v základních oblastech a problémech územní samosprávy. Požadavky na studena: Zkouška je udělena na základě vypracované semestrální práce na jedno ze zadaných témat a písemného testu.

3 Územní samospráva Přehled probírané látky:
Historický vývoj územní samosprávy Základní formy územní samosprávy Přenesená a samostatná působnost, subsidiarita Vztah státní správy a územní samosprávy Finanční zabezpečení územní samosprávy Hospodaření územní samosprávy Práva a povinnosti zaměstnanců územní samosprávy Služební zákon – personalistika ve veřejné správě Metody hodnocení a odměňování ve veřejné správě Moderní management v evropské veřejné správě Moderní manažerské techniky ve veřejné správě Kvalita jakost neveřejné správě – TQM, EFQM, BSC, Benchmarking, CAF, Agenda 21 atd. Korupce ve veřejné správě

4 Územní samospráva - literatura
D.Hendrych a kol. : Správní právo - obecná část, Praha P.Mates, M. Matula: Kapitoly ze správní vědy, VŠE, Praha 1997 P.Průcha a kol. : Místní správa , MU, Brno 1994 D.Hendrych : Základy správní vědy , Aleko, Praha 1992 P. Průcha, P. Mrkývka, S. Skulová : Vybrané kapitoly ze správní vědy , MU , Brno 1993 Keller, Jan: Úvod do sociologie. Praha, Slon Musil, Jiří: Sociologie města. Praha, Svoboda 1972 Slepička, Alois: Venkov nebo město? Praha, Svoboda 1984 Patočka, Jiří: Sociologie města I. (skripta) Kadeřábková, J., Mates, P., Postránecký, J., Wokoun, R.: Úvod do regionálních a správních věd. Codex Praha, 1996.

5 Územní samospráva Karl Popper - hlavní výhodou demokracie není možnost zvolit si ty, kdo jsou právě populární, ale naopak možnost „odvolit“ ty, které už nechceme. Americký politolog Fareed Zakaria - redukovat demokracii pouze na volební proces (třeba zmanipulovaný mocenským monopolem, slabostí či prodejností médií) je obrovskou chybou, která uvádí v život tzv. neliberální demokracie, jakými jsou třeba četné autoritářské režimy třetího světa. „Budoucnost svobody“ - právní stát je daleko důležitějším předpokladem svobody než existence voleb; ve vyspělých demokraciích je podmínkou úspěšného fungování mnoha institucí právě to, že jsou řízeny na základě odbornosti a zůstávají nezávislé na politickém stranictví. italský liberální myslitel Marco Pannella - demokracie může zdegenerovat v „partokracii“, nadvládu politických stran nad společností. demokracii jako akt posvěcení pravého držitele moci, jako rituál, jímž Národ prostřednictvím voleb (byť třeba zjevně nesvobodných ) odevzdává svůj osud a své právo spolupodílet se na veřejném dění do rukou populárního Vůdce a jeho stranických přívrženců.

6 Instituce zapojené do veřejné správy
PODLE MÍRY ZAPOJENÍ DO VEŘEJNÉ SPRÁVY instituce přímo vykonávající veřejnou správu (např. ministerstva, územní orgány státní správy, obce) instituce, které částí své činnosti veřejnou správu ovlivňují (Parlament, vláda,soudy..) PODLE SUBJEKTŮ VEŘEJNÉ SPRÁVY stát vyšší územní samosprávné celky obce PODLE ÚZEMNÍHO HLEDISKA instituce ústřední krajské okresní - neexistují obecní

7 Územní samospráva - moc
podle Brinton M.Lykes -navazuje na Maxe Webera a jeho typy moci: Moc znamená prosadit svou vůli i proti vůli jiného. Osoba A má nad osobou B moc tehdy, když A přinutí B udělat něco, co by jinak samo neudělalo podle Peter Bachrach a Morton S. Baratze. Moc nastolování agendy - Ten kdo má moc může nastolovat otázky k řešení a problémy k diskusi. Naopak může dosáhnout toho, že se tyto otázky nebudou řešit. Tím ten, kdo má moc může ovlivňovat jednání o věcech, na kterých má zájem a naopak. moc jako kontrola nad myšlením lidí. Moc spočívá v tom, že se ovlivní, určí nebo vytvoří přání daného člověka, nad kterým mám moc - s tímto motivem pracovala Frankfurtská škola - kritická teorie - známá v 60. letech mezi studentským hnutím; Herbert Marcuse – Jednorozměrný člověk 1964; Erich Fromm - snaha o propojení Marxe a Freuda; Vyspělé industriální společnosti své občany nedeptají terorem, ale vytrvale s nimi manipulují - příjemná nesvoboda. Není zde konflikt, společnost bez opozice, vládne zde manipulativní moc, vytvářející přání.

8 Územní samospráva Rozdíl mezi autoritou a mocí
autorita = legitimizovaná moc Když má někdo autoritu, tak má oprávnění vládnout, ti kterým vládne ho berou jako někoho, kdo má pravomoc jim vládnout - moc, jejíž projevy jsou akceptovány těmi, jichž se týká Typy autority (panství) podle Maxe Webera: 1) autorita charismatická vyplývá z víry k neobyčejným kvalitám a výjimečným schopnostem a dovednostem toho, kdo má tuto moc. Obvykle kněží, náboženští činitelé a váleční hrdinové. Vládne silou své osobnosti - může překračovat tradici a zákony - Ježíš, Gándhí. charismatický vůdce - radikální názory, těžko slučitelné s všedním životem - můžou si uvědomit neschopnost vůdce v krizových situacích - zemětřesení, povodeň - autorita vyprchá - křehký a obvykle se transformuje do následujících typů

9 Územní samospráva 2) autorita tradiční
autorita vyplývá z tradice (král s mocí od Boha) vládce nerozlišuje mezi veřejným a osobní - velká libovůle. společnosti s tímto typem autority ekonomicky stagnují 3) legální - racionální tento typ autority je neosobní, nějaká osoba má autoritu z nějaké pozice, ne že si ji zaslouží (politik, policista, voják, úředník …), vychází ze zákona, z právních norem. normy této osobě přisuzují nějakou pravomoc. vyvěrá z úcty k zákonu - byrokracie.

10 Starověk POLIS = politicky, ekonomicky a nábožensky svébytný útvar, kde občané měli práva a povinnosti Občanská práva byla dědičná (vlastnit budovy, půdu, ochrana života a majetku) Občanské povinnosti zahrnovaly boj ve vojsku, ekonomický příspěvek na fungování státu a účast na veřejných shromážděních „neobčané“ = cizinci, ženy, otroci - bez politických práv - povinnosti odstupňované dle společenských kategorií Občanství bylo privilegium svobodných a majetných mužů -          Největší rozvoj politického myšlení v dobách krize malých městských státu -          Základ politických otázek: Jak nejlépe uspořádat vztah mezi občanem a státem Otázka zneužití moci, dobré správy Participace občanů na veřejných záležitostech

11 Středověk Středověké politické myšlení je charakteristické sporem o dominanci moci císařů a papežů Podstata sporu: je korunovace krále papežem formální akt, nebo jde o nutnou podmínku jeho vlády? Opozice vůči světskému panování církve: Francie, zaalpská (dnešní Německo) a předalpská část (dnešní Itálie) Svaté říše římské Využití falzifikátů na podporu teze, že papež je zástupcem Boha na zemi Postupná desakralizace světských panovníků a zpochybnění tzv. božího práva králů

12 Platón 427 -347 př.n.l. Aristoklés
Stát musí být založen na spravedlnosti (čehož zárukou není ani demokracie jako taková à inspirací pro ideální stát je strohá Sparta než demokraticky vzdělané Athény) V tomto ideálním státě každý plní povinnost, ke které je předurčen Rozdělení do rodových kast se shoduje s rozdělením lidské duše K rozdělení do kast dochází během výchovy dítěte Každé dítě bez ohledu na původ má nárok na vzdělání Všichni školeni v hudbě, gymnastice, matematice a dialektice

13 Platón Nerozděluje v politice muže a ženy
Vládcové a strážci by měli být zbaveni majetku a neměli by mít ani rodinu Ženy a děti jsou společné, stejně jako je společný majetek Soukromé vlastnictví a rodiny bývají zdrojem rozporů V polis vládne král filosof, který rozumně a moudře posuzuje specifické problémy Vládne rozum = sofokracie Stát bez sněmu a zákonů Moudrý státník je zárukou kvalitní správy obce stát je ideální, pokud všechny tři třídy žijí ve vzájemné harmonii a každý se věnuje jen té činnosti, ke které byl předurčen

14 Typy vlád - Platón Typy vlád, které každou transformací jedna v druhou postupně upadají: Aristokracie(sofokracie) = nejlepší uspořádání státu = vláda nejlepších = vláda filosofů V případě vlády jednoho filosofa = monarchie (Platón sám byl aristokrat) Timokracie = vláda ctižádostivých strážců– touží po slávě, blahobytu Vzniká z aristokracie, když vládce namísto poznání a moudrosti preferuje touhu po uznání a cti -> hromadění majetku Oligarchie = vláda bohatých-> uspořádání v obci se odvíjí od majetku nestabilní – chudí usilují o bohatství, závidí -> třídní boj demokracie = vláda nevzdělané lůzy vášeň vládne nad rozumem vše nese stopy davu a masovosti stát bez vlastních norem a hodnot panuje svoboda a uvolněné mravy -> to vede k požadavku silné ruky tyranida = neomezená vláda jednoho, který násilně potlačuje opozici a vytváří namísto svobody otroctví

15 Aristoteles ze Stageiry 384 -322 př.n.l.
Politika spolu s etikou spadá do praktických věd Věda o politice má být realistickou (nikoli ideální jako u Platóna) Odmítá ideální stát, protože každý stát vzniká dle specifických podmínek -          Cílem politiky => navrhnout dobrou ústavu pro obec a výchova občanů -          Se svými žáky analyzoval a porovnal 158 řeckých ústav Zakládá analyticko-empirický přístup a komparativní metodu v základu politologie Kombinuje dosud známé typy vládních forem, aby zjistil, který státní systém by byl nejstabilnější => Ideální zřízení je POLITEA = obec, společnost s ústavou povýšená na stát

16 Aristoteles Politika Člověk - Zoón politikon, žije přirozeně ve společnosti (mimo společnost žije pouze Bůh nebo zvíře) – člověk má pud pospolitosti, bez společnosti by nebyl člověk člověkem na prvním stupni se sdružuje muž a žena, pán – otrok, otec – syn = rodina rodiny se sdružují za účelem uspokojení širších potřeb = obec obce se sdružují ve stát –  vzniká za účelem dobrého a dokonalého žití

17 Aristoteles správné státní zřízení:
monarchie -> panovník sleduje dobro všech, celé polis aristokracie (vláda dokonalých) politea (spořádaná demokracie, republika, vláda mnohých nejlepších) špatná státní zřízení: tyranida -> zájem jednoho bez ohledu na ostatní oligarchie (vláda menšiny bohatých) -> v zájmu bohatých demokracie (vláda většiny chudobných, později zvaná ochlokracií)

18 Územní samospráva Mocenské struktury

19 Aristoteles POLITEA jako ideální státní zřízení
je mezonem – středem a kombinací výhod oligarchie a demokracie vládne menšina zvolená většinou v zájmu všech a podle zákona většina má právo kontroly i případného odvolání vládnoucí elity Základem stabilního státu = STŘEDNÍ TŘÍDA = HOI MESOI / uvažuje jen akademicky, protože v tehdejších společnostech nebyla střední vrstva příliš rozvinuta/

20 Aristoteles Bohatí (oligarchie): žijí v nadbytku, nemají smysl pro poslušnost, chtějí  panovitě vládnout a uchovat si majetek Chudí (demokracie): neumí vládnout, otrocky poslouchají a touží po majetku bohatých è šlo by o vládu pánů a nevolníků, nikoli svobodného lidu střední vrstva: obec se má skládat z občanů rovných a co nejvíce podobných-> netouží po cizím, není jim záviděno – žijí bezpečně, málo rozbrojů a pří střední vrstva disponuje občanskými ctnostmi, uměřeností a ochotou podřídit se celku + důkaz: v historii byli nejlepší zákonodárci z řad střední vrstvy podmínky nejlepšího státu: mírný počet obyvatel a jeho dobré vrozené vlastnosti, schopné obrany a vzdělání zastoupení všech stavů, řemeslníků, obchodníků, kněží, vojska, politiků přiměřené území, správné rozdělení půdy na majetek soukromý a obecní správná výchova

21 Moderní dělení politických systémů liberální demokracie
typické pro západní Evropu, Austrálii a USA. ve dvou vlnách, první , kdy vznikly USA, Velká Británie, Francie druhá , kdy vznikly Německo, Japonsko, Indie vládne se na základě práva a Ústavy (nejvyšší právo) - lidská a občanská práva jimiž je vymezena svoboda. tři složky (výkonná, zákonodárná, soudní) - váhy a protiváhy (check in ballance - moc je protiváha moci). volby, na základě všeobecného a rovného volebního práva (všichni mají hlas jedné hodnoty); soutěž politických stran; rozvinutá občanská společnost (skupiny a sdružení nezávislé na státu) typ ekonomiky - tržní společnosti a na soukromém vlastnictví výrobních prostředků. právní státy - občan smí dělat vše, co není zákonem zakázáno, stát může dělat to, co mu ukládá zákon. lidská práva, které stát nemůže v žádném případě porušit, státní moc proti občanům nesmí zasahovat svévolně ale jenom v mezích stanovených zákonem. při porušení práv se občan může ohradit a obrátit na nestranný a nezávislý soud. rozhodnutí správního orgánu může být soudně přezkoumáno.

22 Moderní dělení politických systémů
Majoritní demokracie existuje v USA, Velké Británii, Kanadě - typický systém dvou politických stran, typický unikátní centralizovaný stát, většinový volební systém a z toho plyne i politicky jednobarevná vláda. Konsensuální demokracie více politických stran, poměrný volební systém, většinou se jedná o federace a jsou zde koaliční vlády- Holandsko, Belgie, Německo, Rakousko ….. Nové demokracie (polodemokracie) třetí vlně demokracie ( pád vojenských režimů v Řecku, Portugalsku, Španelsku rozpad SSSR a diktatur v jižní Americe). Slabá občanská společnost, slabé a fragmentované politické strany, radikální ekonomická reforma (ekonomická liberalizace- šoková terapie) - ekonomický pokles-etnické a národnostní konflikty (válka v Jugoslávii), transformovaly se z předchozích komunistických režimů s monopolem jedné strany začleněným v Ústavě - strana silně propojena se státem – státostrana -oficiální ideologie - marxismus leninismus totalitní je systém vládnutí nastolovaný silou, manipulací a terorem zpolitizovat všechny oblasti života

23 Moderní dělení politických systémů
Východoasijské režimy Čína, Thajsko, Korea - ekonomický růst, klasické liberální demokracie x tradiční konfuciánské hodnoty ekonomika (růst) x rozvíjení osobní člověka. silný stát, silná vládnoucí strana, slabé sociální výdaje a zabezpečení - důraz na tradici, kázeň a loajalitu. velký respekt k vůdcům- autoritativní důraz na pospolitost a rodinnou soudružnost s omezeným individualismem a lidskými právy. Islámské režimy Šarija, teokracie (vláda boží) -autority náboženské jsou nadřazené politickým autoritám. funkce - místo v náboženské hierarchii, náboženská a soukromá sféra jednotná autorita má neomezenou moc, protože vychází od Boha a proto se nemusí opírat od souhlasu lidu ve volbách. Vojenské režimy- diktatury potlačeno právo na shromažďování, opozice, svobodný tisk junta - kolektivní vojenské vládnutí, sbor generálů ze všech složek. osobní diktatura - armáda nevládne širší kategorie autoritářských režimů - vláda bez souhlasu lidu, nejsou zde svobodné volby, vláda potlačí opozici, potlačí svobodu slova a shromažďování, ale nechce zrušit občanskou společnost

24 Územní samospráva Schéma liberálních demokracií

25 Územní samospráva Dělba moci v liberálních demokraciích

26 Politické ideologie Dělení:
• Lineární - Komunismus - socialismus - liberalismus - konzervativizmus - fašismus dělení na levici a pravici (pochází z francouzské revoluce) - základem je radikálnost (levice) a konzervativnost (pravice). Vychází z toho, jak se ideologie staví k rovnosti. • Podkovovité schéma - je zde lépe vidět, že krajní ideologie (komunismus, fašismus) jsou obdobné, protože jsou propagovány totalitou. • Schéma autorita - svoboda - nestačí jen dělení na pravici a levici, protože zde ideologie začleníme lépe. Socdem - svobodná levice, anarchokapitalismus - svobodná pravice, stalinismus - levicová autorita x nacismus

27 Politické ideologie Demokracie
Demokracie (demos - lid, kracie - vláda), původně vláda chudých. liberálové věřili v omezenou vládu (ústavou a dělbou moci) demokracie je vláda lidu, klasický liberalismus 19. století se moci lidu bál, říkali, že demokracie je systém kde vládnou masy lůzy demokracie omezuje osobní svobodu- demokracie vyústí k tyranii většiny. liberálové upozorňovali na to, že masa je nevzdělaná, podléhá předsudkům a pudům, chtěli aby vzdělaní lidé měli ve volbách větší váhu hlasů. Ortega de Gasset - Vzpoura davů - demokracie může vést k autoritářství, protože se odvolává na nejnižší pudy člověka. klasický liberalismus znamená však i souhlas ovládaných a občané by měli mít prostředky jak zasahovat do vlády; stát může lidi vyvlastňovat skrz daně, a proto by lidé měli skrz demokracii zasahovat do státu.

28 Politické ideologie Liberalismus
14.století, svobodní lidé, kteří nebyli nevolníky (svobodomyslnost) v politickém smyslu - 19.století. není jednotný - klasičtí liberálové - 19.století, moderní liberalismus - 20.století, neoliberalismus - Klaus. navazoval na pád a rozpad feudalismu a odrážel aspiraci rodící se buržoazie (střední třídy). protiklad k zájmu panovníka - revoluční. ovlivnil Francouzskou a Anglickou revoluci zpochybňoval monarchii, protože svou moc obhajovala božským právem. kritizoval stavy a privilegia šlechty podporoval svobodu vyznání, opovrhoval církví.

29 Liberalismus Individualismus
    Jedinec má přednost před společností. Neexistují kolektivní zájmy, jen zájmy jedinců, přičemž každý jedinec má stejnou hodnotu. Teorie přirozených práv     John Locke. Lidé mají právo na život, svobodu a majetek, popřípadě úsilí o štěstí (USA revoluce). Podle liberálů má stát hájit tato základní práva. Universalismus     Všichni lidé mají stejnou morální hodnotu, a stejná práva. Neměly by zde být výhody na základě barvy, sociálního původu. Jedinci jsou si před zákonem rovni a je propagována rovnost příležitostí - neznamená ale stejné životní podmínky. Lidé mají totiž nerovné schopnosti a dovednosti, mají mít stejnou možnost tyto nerovné vlastnosti rozvíjet - meritokratická společnost - každý je odměňován podle toho co umí. Svoboda     jedna z nejdůležitějších hodnot, kterou má stát chránit. • Negativní svoboda - zastávají klasičtí liberálové a neoliberálové - svoboda od jiných lidí a zásahů státu (nepřítomnost vnějších omezení). • Pozitivní svoboda - být svým vlastním pánem, je potřeba mít majetek. • Toto rozlišení pochází od Isaaca Berlina.

30 Politické ideologie - liberalismus
Pohled liberálů na stát     Stát si nezaslouží důvěru, ale liší se vůči anarchistům (podle kterých je každá moc nelegitimní). Schvalovali stát, ale velmi omezeně. Svoboda může existovat pouze tam, kde je zákon. Kdyby zde stát nebyl, tak by se lidé utiskovali navzájem. Ale stát musí zůstat malý a efektivní. Společenská smlouva     Dohoda mezi lidmi, kde si stanoví vládu, jejíž vliv sami nastaví - dohodnou jak velká moc bude mít. Moc vychází zdola - stát má lidem sloužit. Vláda se vytváří na základě souhlasu ovládaných. Ti co jsou ovládáni, s vládou souhlasí. Hobbes a J.J. Rousseau - vláda musí být omezena Ústavou. Politická moc se musí rozdělit do několika na sobě nezávislých institucí, aby se vyvažovaly (moc je protiváha moci - aby jedna z typů moci nepřevažovala). Volný trh     Hlavní vliv Smith a Ricardo - trh reaguje na přání jedinců. Vztahy zde jsou dobrovolné a smluvní. Trh se reguluje sám a nepotřebuje vedení, přičemž vytváří harmonii. Skrze sobecká přání na trhu jsou lidé provázáni. Naše egoistická přání plní společenskou harmonii - chci něco koupit, tak musím vyrobit něco, co chtějí ostatní. Trh vede k efektivitě a snižuje náklady. Výrobce musí vyrábět jen to, co chce spotřebitel

31 Politické ideologie - liberalismus
Moderní liberalismus     John Stewart Mill. Ukazovali na to, jak rozvoj kapitalismu a průmyslu umožnil zbohatnout určité vrstvě lidí na úkor chudoby jiných. • obhajovat zásahy státu do ekonomiky a vznik „spravedlivé společnosti“. • propagovali podporu v nezaměstnanosti, starobní důchody, zdravotní a školní péče pro všechny. • důraz na právo na svobodu slova, právo na shromažďování, ne tak velký důraz na právo na majetek. • ovlivněn Keyenessem - odmítal přesvědčení o samoregulovatelnosti trhu. • ekonomická aktivita je určována celkovou poptávkou, proto když klesnou mzdy, klesne i poptávka. Z toho důvodu se bude málo vyrábět. Stát má tedy ovlivňovat úhrnou poptávku. • John Raws - egalitální liberalismus - nerovnosti ve společnosti mají být k prospěchu nejhůře postaveným.

32 Politické ideologie - konzervatismus
Konzervativizmus     Odmítá abstraktní ideje a názory. Jedná se spíš o životní postoj a způsob myšlení, než o ideologii. Chtěli by zachovávat stav společnosti, je ale třeba ho měnit, aby se zachoval. • Pragmatický přístup ke změnám. • Burke - velký kritik Velké Francouzské revoluce - monarchie se silně bránila změnám, tak došlo k revoluci. • Obhajuje tradice, protože se zachovaly po generace a mají proto nějakou hodnotu; víra v boha, tradice, zvyky - důležité hodnoty. V tradicích je moudrost, hlas předků a věků. Tradice poskytuje pocit stability a sounáležitosti. • Člověk je psychologicky omezený a velmi závislá bytost. Bojí se nestability, izolace, má rád známe, bezpečné x podle liberálů je člověk samostatná bytost. • Upozorňují na to, že lidé jsou schopni obětovat svobodu řádu. Lidé mají omezené rozumové schopnosti a svět je příliš složitý, aby jej pochopil - proto odmítají abstraktní přístup. Mají pragmatický přístup ke světu a zkoušejí, zda se něco osvědčí či nikoliv. Čím více člověk zasahuje do společnosti, tím ji poškozuje.

33 Politické ideologie - konzervatismus
Společnost je organicky propojený celek. Sociální skupiny se tvoří přirozeně a ne na základě společenské smlouvy - společnost je velká rodina. Jednotlivé části se proto nedají vyměňovat, a proto se musí důsledně sledovat provázanost skupin. Rodina je přirozeně vzniklá, a proto ji má stát chránit. Společnost je víc než jedinec. Důraz na náboženství (má sociální hodnotu - věřící mají společné normy a hodnoty). Nechtějí nechat morální přesvědčení na jedinci. Společnost by určité hodnoty měla chránit, ne aby si je lidé volili sami. • Odmítá ideu společné podstaty lidí. Vidí svět a lidstvo rozdělené do národů a schvaluje společenskou a rodinou autoritu. Autorita má vznikat přirozeně a je nutná, protože lidé potřebují vedení a řád. Autorita však nemůže být bezmezná. • Hierarchie je přirozená a odmítá sociální rovnost. Chtějí silný stát a vláda by měla mít postavení jako otec v rodině. • Důraz na majetek, který dává vlastníkovi pocit bezpečí a sebedůvěry. Majetek podporuje společenské hodnoty - respekt k majetku a druhým lidem. Vlastnictví je naše prodloužená osobnost - lidé se realizují v tom, co vlastní. Do svého majetku promítáme svou osobnost - znárodnění = zásah do osobnosti. Majetek s sebou nese povinnost se o něj starat a starat se o blaho společnosti. Majetek je dědictví předků a proto je zavazující.

34 Politické ideologie - konzeravtismus
Autoritativní konzervatizmus:     Propagován absolutistickou mocí (šlechta), nechtěli absolutně žádné změny. Odmítá ústavní moc a parlament. Přežili až do 20.stol. a pomohli k moci Hitlerovi. Paternalistický konzervatizmus     Burke - pružnější ke změnám. Zdůrazňovali, že tradiční hodnoty se zachovají když se bude aplikovat pragmatická politika. Disraeli a Bismarck - zasahovali se o sociální spravedlnost, zavedli nemocenskou, starobní důchod, protože se báli chudých. Bohatství a výsady s sebou nesou i povinnost a sociální zodpovědnost za chudé. Heslo jeden národ = společné ideje a myšlenky, ale stejně pod tím byl strach z chudoby. Nová pravice     Hnutí s neoliberální a neokonzervativní částí. Hayek, Friedman. Volný trh, minimální zásahy státu do ekonomiky, kritika Keynese. Soukromé je dobré, kolektivní špatné. Ovlivnili Thatcherovou a Reagana. Propagovali privatizaci. Stát se má starat o co nejnižší inflaci a daně, aby se mohlo investovat. Neokonzervativci     Také podporovali svobodu, ale propagovali autoritu. Tedy reakce na studentské bouře 60.let. kontra-hnutí proti ideálům 60.let. návrat k rodinným hodnotám, zákaz homosexuality, předmanželský sex, vyloučení darwinismu, interrupcí, právo nosit zbraň, odmítají morální pluralismus.

35 Politické ideologie - socialismus
    Socialistické myšlenky se objevují už ve starověku (Platón), ve středověku (Thomas More - Utopie), vznikl jako reakce na sociální a ekonomické podmínky rozvoje kapitalismu v 19. století. Nejprve prosazovali zájmy řemeslníků a malých živnostníků, později i dělníků. Na přelomu století se ve Velké Británii a Francii objevili utopičtí socialisté (Sain-Simone; Fourier; Owen) - kritizovali tehdejší řád a přicházeli s vidinou lepší společnosti, kde spolu lidé spolupracují v harmonii - pouze vymýšleli jak by měla ideální společnost vypadat, ale ne jak vzniknou. Kolektivismus     Pospolitost, podle socialistů jsou lidé společenští tvorové, spolupracují a mají společné zájmy (soudruh). Přirozenost člověka není neměnná, ale formulována životními podmínkami člověka. Lidé jsou závislí na komunitě a člověk si sám sebe uvědomuje skrz skupinu a druhé lidi. Špatní, chamtiví lidé jsou tvořeni společností, ne přírodou, za což může trh. Kapitalismus vyrábí pro zisk, ne pro spotřebu. Kapitalismus způsobuje odcizení:     º odcizení člověka od produktu své práce - dělníkův produkt mu nepatří     º odcizení od pracovní činnosti - dělník nemá kontrolu nad výrobním procesem     º odcizení od druhého člověka - kapitalista dělníkovi bere výrobek a tím vytváří konkurenci mezi spolupracovníky aby se báli ztráty práce)     º odcizení od lidské podstaty - předchozí body, člověk by nad tím měl mít kontrolu).

36 Politické ideologie - socialismus
Spolupráce v. konkurence     Konkurence staví lidi proti sobě, nemůže se pak vyvinout sympatie a přátelství, druhý člověk je zdrojem strachu. Lidé nejsou motivováni pouze materiálními stimuly. Socialisté kladou důraz na společenskou třídu - vlastnictví výrobních prostředků. • Jiné revoluční složky společnosti - studenti, ženy a menšiny. Dělnická třída totiž byla početná, vykořisťovaná a byla u výroby (stála u kormidla ekonomiky a proti mohla společnost změnit) • Zatímco konzervativci říkali, že hierarchie je přirozená, liberálové prosazovali rovnost před zákonem, socialisté chtěli rovnost ekonomickou a sociální - zrušit soukromé vlastnictví výrobních prostředků - rozdíly mezi lidmi plynou ze společnosti a jejích nerovností. Ideálem je kolektivní vlastnictví, výrobky jsou totiž produktem kolektivního úsilí. Každý podle svých schopností, každému podle jeho práce (první fáze); každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb (druhá fáze).

37 Politické ideologie - socialismus
Vývoj socialismu v dějinách     Revizionistické skupiny - říkali, že se nenaplňuje Marxův ideál, že roste střední třída (bílé límečky). Všeobecné volební právo, díky socialismu na konci 19.století. čekalo se, že svrhne kapitalismus. Postup zástupců socialistů začal měknout - pozvolná cesta přeměny. Při první světové válce se od socialistů odštěpili komunisté - považují za revoluční svržení kapitalismu a zrušení parlamentarismu. Dnes už socialisté považují za důležitý sociální stát a částečné vyvlastnění. Sociální demokracie     Ideály politické demokracie jsou na hovno, jsou chudí lidé a proto socani chtěli sociální demokracii. Lenin     Velký důraz na komunistickou stranu jako avantgardu proletariátu, sledující revoluční cíle a skutečně chápající dělnictvo. Partaj má vést dělníky, jinak budou pasivní. Trockij     Za občanské války v rusku, po Leninovi smrti se dostal do konfliktu se Stalinem, pak prchnul do Mexika a Stalin ho nechal zabít. Zrazená revoluce - kritika sovětské společnosti, vznikla naopak nová třída - byrokracie.

38 Politické systémy – sociální hnutí
• Kolektivní snaha o prosazení kolektivního zájmu a cíle prostřednictvím kolektivní akce mimo sféru etablovaných institucí. Některá hnutí se později stávají organizacemi (Armáda spásy) • Transformační hnutí - radikální změny ve společnosti • Reformní sociální hnutí - nechtějí změnit společnost jako celek, ale část (Hnutí proti potratům) • Spasitelská hnutí - chtějí lidi zachránit před apokalypsou (Náboženská hnutí) • Nápravná hnutí - usilují o nápravu části jedince (Anonymní alkoholici)

39 Politické systémy - socialismus
Revolucion • Masové sociální hnutí, musí vést k zásadním změnám a reformám. Nová moc musí být schopna dosáhnout cílů, které si předsevzala. Použití, nebo hrozba násilím. Teorie revoluce - absolutní zbídačení - Marx. • Davies - v dějinách je mnoho ukazatelů, kdy byla chudoba, ale lidé nepovstali. Naopak byli pasivní a snáší svůj úděl rezignovaně. K revolucím dochází tehdy, když se lidem zlepší životní podmínky. Rozpor postavení a očekávání = relativní deprivace. • Tilly - úspěšná revoluce musí organizovat skupinu, musí mobilizovat, musí vytvářet společné zájmy, musí se najít vhodná příležitost.

40 Ekonomické systémy Ekonomické systémy Kapitalismus
    Není politická ideologie. Je charakterizován: zbožní výroba (pro zisk, ne pro vlastní spotřebu), výrobní prostředky jsou v soukromých rukou, ekonomický život je organizován na základě trhu, motivem podnikání je materiální zájem a maximální zisk, trh je ale efektivní a podporuje inovace a koordinuje preference spotřebitelů. Kritika: trh plodí nejistotu, lidé jsou ovládáni silami, nad kterými nemají kontrolu, podporuje nerovnost a chudobu, plodí chamtivost a strach. Produkuje krize (krize z nadvýroby).

41 Ekonomické systémy - typy
Angloamerický (podnikatelský) kapitalismus Friedman, Ricardo - neomezená konkurence, minimální veřejné vlastnictví, záchranná sociální síť, slabé odbory, základním motorem podnikání je touha po zisku, neustálý tlak na snížení daní, veřejných výdajů a kontrola inflace. Zápor - plodí velké nerovnosti Rýnskoalpský Francie, Belgie, Skandinávie; - zásahy státu do ekonomiky, ochrana průmyslu před zahraniční konkurencí. Tento model se snaží skloubit trh se solidaritou. Trh je prostředek, ne cíl (= bohatá společnost). Klade důraz na partnerství, spolupráci. Rozsáhlé sociální zabezpečení, silné odbory. Zaměstnanci se podílejí na řízení podniku. Zápor - nepružný, vysoké zdanění, nízká konkurenceschopnost Kolektivní kapitalismus: Japonsko, Jižní Korea .. Podniky a banky jsou silně provázané, jádrem sociálního života je firma (doživotní zaměstnanci) - dostávají od ní důchody a prostředky na volný čas, za to firma požaduje loajalitu a tvrdou práci, kolektivní identitu ve firmě, malé mzdové rozdíly. Stát zde hraje silnou roli. Potlačení individualismu, vysoká pracovní kázeň. Převažuje vědomí povinnosti, než o právech. Socialismus Výroba za účelem naplnění potřeb, ekonomický život organizován na základě plánování, práce na základě kooperace. Tržní socialismus - socialisté propagují tržní model. John Roemer