Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Výukový program pro školy Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Výukový program pro školy Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12."— Transkript prezentace:

1 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Výukový program pro školy Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12

2 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Lidové zvyky a obyčeje Beskyde, beskyde, kdo po tobě ide, černooký bača ovečky zatáčá. Aj, bačo, bačo náš, černú košulku máš, kdo ti ju vypere, když maměnku nemáš? Já nemám maměnku, ale mám galánku, ona mi vypere černú košulenku. Ona ju vypere, ona ju vyválí, až půjdu k muzice, každý mňa pochválí.

3 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní poměry a geografie Valašska Označení Valašsko má svůj prapůvod v Rumunsku - zdejší žijící Valaši migrovali od 14. století Karpatským obloukem na západ a sever. Na severovýchodní Moravu přišli ze Slovenska a ze Slezska a prostřednictvím svých předků sem přenesli salašnické tradice extenzivního pastevectví (rozšířené zejména ve východních a jižních Karpatech) - nový způsob chovu tzv. valašského dobytka - koz a ovcí a zpracování jejich mléka. V 17. a 18. století probíhala pasekářská kolonizace na svazích horských údolí Západních Karpat. Hřebeny sloužily především jako pastviny chovatelů tzv. valašského dobytka - ovcí. Podílely se na ní jak rodiny ze starších moravských obcí kolem Rožnova, Meziříčí, Vsetína a jiných podhorských městeček, tak rodiny přistěhovalců z východu a severu. Oboje obyvatelstvo se muselo přizpůsobit novým krajně nepříznivým podmínkám spojením obou tradic v hospodářském využívání půdy, což vtisklo krajině regionu charakteristickou podobu.

4 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Základní údaje o Valašském regionu Valašsko je hornatá oblast v nejvýchodnější části Moravy, České republice v blízkosti hranic se Slovenskem. Je to svébytný národopisný a kulturní region, sousedící na jihu s Moravským Slovenskem a na západě s Hanou. Lze ho vymezit přibližně územím okresu Vsetín a severní, severovýchodní a východní částí okresu Zlín (severní Lukovsko, Vizovsko, Klobucko). Tradičně bylo toto neúrodné území řídce osídleno. V 13. století dochází k osídlování nížin. Tehdy se na kolonizaci podíleli především mnišské řády. K výraznějšímu vzestupu počtu obyvatel došlo až v souvislosti s dějinným procesem zvaným valašská kolonizace. Na sklonku středověku, ale zejména po roce 1500 přichází pastevecký lid zvaný Valaši a osídluje hospodářsky nevyužité kopcovité oblasti. Nejprve se Valaši objevili na území Hukvaldského panství. Toto území se dnes řadí do regionu Lašsko. Postupně se cílem kolonizace stala celá severovýchodní Morava.

5 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Pojmenování Valach je slovanskými jazyky přejaté slovo Walhs původně germánského původu, používané starověkými Góty pro pojmenování Keltů, romanizovaných Keltů a románskými jazyky mluvících národů. Na Moravu se Valaši dostali při valašské kolonizaci probíhající od 14. do 17. století. Valašské pastýřské kmeny migrovaly z oblasti dnešního jižního Rumunska podél karpatského oblouku směrem na západ. Na své cestě Valaši postupně ztratili svůj původní jazyk, s výjimkou některých rumunských slov (bača, brynza, geleta, strunga, atd.), která používají ve svém nářečí, ale zachovali si hodně ze své kultury (zejména folklór, písně a kroje) a hospodářské zvyky, zejména chovu ovcí. Z etnického hlediska šlo původně o rusínsko-rumunské obyvatelstvo. O valašském lidu O původu Valachů

6 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Když sa Valáše narodí, matka ho oknem vyhodí. Vyhodí ho napřed nohama, živ sa, Valáše, horama! Ohýbaj mňa mamko, dokáť su já Janko! Až já budu Jano, neohneš mňa, mamo !!

7 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Valašské kroje na rozdíl od ostatních krojů jsou velmi jednoduché a strohé, avšak velmi barevné. Ve vysoko položených obcích (Nedašov, Rusava) se dlouho uchovávaly na krojích původní prvky. Také samotný kroj, jako základ šatníku obyvatelstva, Pracovní kroj byl jednoduchý, nebarvený. Oproti tomu kroj sváteční byl dokladem své doby, zručnosti a talentu svých tvůrců. Nosíval se při slavnostních událostech, jako jsou svatby, pohřby nebo do kostela. Lišíval se kraj od kraje a vypovídal o lidech žijících na daném území, byl dokladem jejich umění a je jej možno považovat za umělecké dílo jako celek. Často se setkáváme se společnými znaky krojů na Valašsku s kroji ve Slezsku, Lašsku, Horňácku a na Slovensku, díky uchování tradičního zpracování plátna a sukna starou technologií. Při výrobě krojů ve všech těchto oblastech převládalo použití lněného a konopného plátna, ovčí kůže a sukna. Valašský kroj

8 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Roční pastýřský cyklus začínal jarním Vyváděním na salaš,nejprve na spodním okraji lesního pásma, kde se současně pokosily lesní polany, aby se zachovala píce na zimu. Potom se stáda vyhnala na hole nad hranicí lesa, zpět na pokosené louky a do obce k podzimní stříži se ovce vracely na svátek sv. Michala. Během podzimu táhli pastevci do nížin spást strniska a pokosené louky. Když přišel sníh‘i tam, táhlo se zpátky do hor na zimoviska, kde se zkrmilo připravené seno a kotily ovce. Na jaře spěchali do nížin na jaroviska spást první jarní trávu a výhonky, a pak konečně zpět do dědiny. Tyto cesty lidí á dobytka za pastvou byly daleké, často se pohybovaly v rozmezí 100 až 200 km, a tak vyžadovaly spolupráci s obyvatelstvem nížin. Zde spatřujeme jeden z předpokladů kulturního splývání obyvatelstva původního a valašského (či pouze valašským způsobem hospodařícího). Tradiční pastevectví

9 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Beskydy a Javorníky jsou jediným místem na našem území, kde se pravidelně vyskytují naše nejvzácnější šelmy – rysi, medvědi a vlci, které se začaly vracet do českých hor, kde kdysi patřily mezi běžná zvířata. Patříme mezi málo evropských zemí, které se mohou touto vzácností pochlubit. Pytláci, mezi které bohužel patří i někteří myslivci, však zvířata systematicky střílejí. Návrat dravců proto patří mezi podmínky obnovy našich lesů. Některé šelmy se skutečně postupně vracejí. Vlci a medvědi přecházejí ze Slovenska do opuštěných beskydských lesů. Velké šelmy

10 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ A vy, páni muzikanti, přišla jsem vas jedovať zahrejte ně túto píseň, kerú vám budu zpívat štemujte si muziku, podla mého jazyku, vy ste všeci grobiáni, já vám ináč neřeknu.

11 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Ten, kdo se zrodí na Valašsku a trvale tam žije, necítí často zplna půvabu, bohatosti a rozdílu proti jiným nářečím nebo vůči spisovnému jazyku. Krásu, barvitost a hudebnost našeho nářečí nejlépe pochopí ten, kdo přichází z jiného prostředí. Teprve ten tu krásu objevuje a obdivuje. Svatopluk Čech praví, že chudému valašskému lidu jako by sudičky daly v náhradu za pozemské statky lásku k horám, jejich krásám, kde si lid žije svým životem a svou filosofií. Valašské vrchy jsou krásné.Vznikající scenerií, velikou rozmanitostí horských pásem, nepřehledným mořem pahorků, strání, chmurných grúní a údolí. Každý pohled skýtá novou zajímavost, jiný obraz. Horská pásma se vkládají do sebe jako listy rozvité růže. Kdo dovede vyslechnouti jejich hovory, jejich taje, kdo jim porozumí, ten pochopí, co vlastně Valacha víže k tvrdé půdě. Je to láska k horám, k malebnému kraji, ač je tu "konec chleba a začátek kameňa.“ Snad ta přírodní krása měla vliv na vývoj valašského nářečí. Františka Jančíková, 1946 Valašské nářečí

12 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Valaština má obsáhlejší abecedu než spisovný jazyk. Například hláska l se tu objevuje ve čtveré formě. Měkké, střední, tvrdé a tvrdé dlouhé l. Měkké l se vyskytuje ve slovech: plpa, bloncat, laterňa, klúč. Střední : lepák, bělohlavý, bělohubý Tvrdé : lavka, lata, lopář, lúka Tvrdé dlouhé: ve rčeních: Ogara sa kdesi pabllcá. Cérka stójí jako sllp. Sllnečko už je nad horama. Užívá se i dlouhého r: To je vrrša--Ščrrká vodu--Neukrrkaj!--Krrdel dětí--Kopřiva prrlí--Kráva trrče--Sekáč nosí krrbík-- Taková tvrrza. Souhlásková spřežka dž vyskytuje se ve slovech: džgat, vrždžet, zmraždžek. Souhlásková skupina šť vůbec v nářečí není. Obdobně jako v jiných nářečích se nahrazuje spřežkou šč. Užívá se jí často: déšč--ščestí--ščep, ale i ščéřit sa– ščičkat. Hláska k má nádech g: Říká se nejen: negde--negdo nýbrž i muziga--grok. Povídavému chlapovi sa praví grágora-- hyd na dvoře grágoře. Spřežku ě známe na příklad ve slovech hrábě, to je pan hrabě. Ale máme také ještě dlouhé ěě: například: měěrka, meněěj, měěgnút. Slabika ni při zběžné výslovnosti se vyslovuje bez hlásky i. Říkáme krátce: ňňc, chodňňk, kňňžky. Zakončení slov se někdy nepřehlasuje. Na Valašsku máme na dvoře koťa, tela, prasa, hříbja, jahňa a jahňacko, v kuchyni zase čelusťa, vařachy, klúč a klúče. Valašská abeceda

13 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Valašská lidová architektura náleží do veliké skupiny karpatských srubových staveb. Celé oblasti je dán podklad pro vývin stejnými stavebními hmotami a přibližně stejnými životními podmínkami. Sledujeme-li však všeobecný vývin a tvářnost těchto lidových staveb, shledáme, že jednotlivá etnika dosáhla ve svém konečném vývojovém období určité svéráznosti, možno říci samostatnosti. Valašská dřevěná architektura uchovala si ve značné míře svou starobylost a vyznačuje se zřejmými rozdíly od české i slovenské lidové tvorby tohoto druhu. Půdorysné seskupení budov valašských vesnic ukazuje samostatný vývin podle přírodních podmínek. Na Valašsku nenalézáme ulicového seskupení budov jako na Slovensku. Poloha valašských staveb není také ovlivňována náležitostí pozemků k statkům, což podmiňuje seskupení rovinných typů vesnic, nýbrž každá stavební skupina je budována sama pro sebe (dvorcový typ). Vzniká tím veliká rozmanitost v umístění budov, která je řízena povahou stavebního místa hornatého kraje jak v údolí u potoků a cest, tak i na pasekách a krajovými stavebními zvyklostmi. Valašská architektura

14 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Žij, rostiž, mohutniž, v prvním nadšení a s bouřným lesem ti, milé Valašsko, myšlenky, krev, sny a skutky nesem, bys šťastno bylo velké - všichni chcem! !

15 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm bylo založeno v roce 1925 sourozenci Jaroňkovými a je nejstarším muzeem svého druhu ve střední Evropě. Nejstarší areál, Dřevěné městečko, dokumentuje převážně městský typ valašské lidové architektury. Do malebného prostředí rožnovského parku byly z místního náměstí postupně převezeny radnice, Billův měšťanský dům a Vaškova hospoda. K nim později přibyla rekonstrukce fojtství z Velkých Karlovic a rekonstrukce kostelíka z Větřkovic. Vzniklé muzejní náměstíčko doplňuje rekonstrukce hostince „Na posledním groši“ podle originálu Žingorova domu z rožnovského náměstí. Druhý, nejrozsáhlejší areál Valašská dědina, dokumentuje již od začátku šedesátých let vesnický typ lidové architektury Valašska, včetně tzv. živého hospodářství s několika druhy domácích hospodářských zvířat a stádem valašských oveček. Jednotlivé objekty jsou situovány v různých částech Valašské dědiny s mimořádných citem pro charakter krajiny. Obzvlášť zdařilými doklady tohoto úsilí jsou např. selská usedlost z Velkých Karlovic-Miloňova a fojtství z Lidečka. Valašský skanzen 1.

16 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Nejmladší areál, Mlýnská dolina, dokumentuje od roku 1982 tradiční technologie, závislé na vodním pohonu. Mlýn, hamr, pila i valcha ještě před nedávnem plnily svou funkci ve Velkých Karlovicích a bylo přáním muzejníků, aby svou roli plnily i v novém prostředí. Kromě těchto vodních mechanismů najdete v Mlýnské dolině ještě funkční úsovnu oleje z Brumova, pocházející již ze 17. století. V tomto areálu se zároveň realizuje program záchrany původního genofondu a po celý vegetační rok se tu předvádějí tradiční postupy zemědělských prací. V areálu muzea se každoročně pořádá kolem šedesáti zvykoslovných, řemeslnických nebo folklórních pořadů, které naplňují představu generace zakladatelů vytvořit z muzea v přírodě tzv. živé muzeum. Velkou pozornost si během let získal folklórní festival Rožnovské slavnosti, Jánošíkův dukát, Pekařská sobota, den řemesel, setkání řezbářů zvané Hejův nožík, Anenská pouť, Velikonoce a Vánoce na Valašsku, letní a předvánoční jarmarky. Valašské muzeum v přírodě se roku 1995 stalo správcem objektů jídelny Libušín a útulny Maměnka v areálu beskydského turistického střediska Pustevny. Valašský skanzen 2.

17 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Pustevny (1018 m) leží mezi Radhoštěm a Tanečnicí. Jsou nejvýznamnější a nejnavštěvovanější horské středisko Beskyd. Pustevny byly pojmenované po poustevnicích, kteří zde žili a z nichž poslední z nich zemřel roku V roce 1891 zde Pohorská jednota Radhošť otevřela útulnu zvanou Poustevně. Do konce století kolem přibylo několik dalších staveb např. Šumná, Maměnka a Libušín. Pustevnám dominují dřevěné stavby postavené v lidovém slohu významným slovenským architektem Dušanem Jurkovičem. K dřevěným stavbám, které na Pustevnách projektoval architekt Dušan Jurkovič, patří také sto let stará dřevěná valašská zvonička, kterou zdobí barevné ornamenty. Areál dále doplňují stylové dřevěné koliby Valašska, U Záryša a hotel Tanečnice z roku Pustevny jsou významnou křižovatkou turistických tras. Východním směrem dojdete kolem jediného plesa v Beskydech na Čertův mlýn (1207 m) s ojedinělými skalními útvary. Pustevny

18 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Nato gořalenka na svět přišla, aby starost z hlavy vyšla. Páni paničky majú, ty jim porúčajú. Jak já jí vyzungnu baněčku, pěknú si zazpívám pěsničku. A my enom roby máme, ale my jim porúčáme.

19 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Radhošť je hora v Moravskoslezských Beskydech na závěru výrazného Pustevenského hřbetu a s výškou 1129 m n. m. jde o sedmou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd. Podle pověstí měl na Radhošti od pradávna sídlo slovanský bůh Radegast - Bůh slunce, války a vítězství. Jeho podoba, jak ji ztvárňuje socha na půli cesty z Pusteven, nepůsobí zrovna mile a rozhněvat si ho by asi pro člověka nemuselo být příznivé. Naši předkové k němu měli úctu. Zdaleka za ním přicházeli, aby mu přinesli dary - dobytek, část úrody, zvěř, kterou ulovili. Koncem jara pak na Radhošti staří Slované slavili letní slunovrat. O nocích se rozzářily vatry, lidé tančili a zpívali. Pohanské zvyky přetrvaly i do dob křesťanských a nezabránila tomu ani pověst, že modlu Radegasta prý strhli Cyril s Metodějem, kteří na místo postavili kříž. Další povídání o Radegastově modle vypráví o tom, že byla uložena v jakémsi podzemním radhošťském chrámu. Zní to sice jako nějaká pohádka, ale je nutné vzít v úvahu, že na nedalekých Pustevnách je dnes už téměř nepřístupná soustava tzv. pseudokrasových puklin. V minulosti vedly do podzemí tři vchody a je pravděpodobné, že v průběhu 18. století se dalo projít z Pusteven na Radhošť v podzemí. Bájná hora Radhošť

20 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Ve vesnici Dolní Bečvě u paty travnatého Radhoště žil za starodávna Hansa, člověk chudobný, který ze skrovného výdělku živil mimo čtyři vlastní děti ještě desetiletého synáčka po svém nebožtíku bratrovi. Žili ve veliké nouzi a bídě, a tak Hansa,aby měl více pro vlastní děti, ubíral na stravě svému synovci. Hoch přesto měl svého strýce rád a ochotně vykonával všechny práce ve stavení i na poli, které mu nakázal. Jednou v zemi nastal veliký hlad, na poli se nic neurodilo a Hansa se svými dětmi vstával od stolu nenasycen a tu započal ubohého Michálka považovat za jedlíka zbytečného, vyžíravého, který je na škodu hospodářství. Pod záminkou, že se z nouze dal na hledání pokladu, zavedl jej s sebou do jeskyní v Radhošti. V mnohonásobném klikatém bludišti uvnitř hory chlapec na něj čekal a netušil, jaký ukrutný konec života mu strýc uchystal. Michálek zůstal ve tmě sám, bez louče, pod chatrnými žebříky a nadarmo se pokoušel vyjít z podzemí. Naříkal v hlubokých rozsedlinách, lezl po čtyřech a hmatal ve tmě před sebou. Najednou mu noha uklouzla a padal do hlubiny, chytal se všeho, až se zastavil na nějaké stěně o výčnělky a dva z nich ulomil. O sirotku z Pusteven 1.

21 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Opatrně vylezl a špice, které stále držel v ruce, vstrčil do tlumoku. Nenašel cestu přes hučící podzemní řeku, srdnatě do ní skočil a přeplaval na druhou stranu. Po delším čase konečně našel cestu ven na světlo boží. Michálek bloudil krajem od jedné vesnice ke druhé a nikde nechtěli otrhaného chlapce přijmout, až zabloudil do jednoho hradu, kde přebýval neženatý a přívětivý hradní pán. Michálek vyžebral od kuchaře kousek chleba a seděl na velikém kameni na dvoře a z mošny vytáhl velký zavírák, kterým si ukrajoval sousta. Při tom mu vypadly na zem ty dvě špice, které předtím ulomil v Radhošti. Hradní pán jej pozoroval a zpozorněl, když se špice zlatě zaleskly. Nechal si hocha zavolat a ten mu povyprávěl celý svůj příběh a také, jak nabyl ty špice, které byly z ryzího zlata. Pán si jej nechal na hradě a nechal jej vycvičit ve všech rytířských dovednostech, a nemaje žádné svoje dítě, začal jej za vlastního považovat. Po smrti svého pěstouna se Michal stal dědicem jeho majetku a velmi zámožným člověkem. O sirotku z Pusteven 2.

22 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Jedenkráte stál u okna na náhradí a díval se do nádvoří. Tu uzřel starého nemocného člověka, jen zčásti zahaleného do roztrhaných hadrů, jak žebrá na mostě před hradem. Nechal jej přivést do hradu a poznal strýce Hansu. Chudák mu děkoval za milosrdenství a vyprávěl, jak přišel do dluhů, chalupu musel prodat a žil bídně v chlévě u svého kmotra, než ho vyhnali z domu. Tři děti mu zemřely na neštovice a ze čtvrtého se stal lump a vyvrhel. Michal mu podal nůž zavírák, aby si mohl k polévce přikrojit chleba. Tu strýc Hansa poznal svého nevlastního synka a děkoval Bohu za to, že mu nedal zhynout v Radhošti, kam ho před lety proradně zavedl. O sirotku z Pusteven 3.

23 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Šenkýřenko, šenkýřenko s Bohem buďte, /: co sem dlužen pamatujte :/ Zapište to, zapište to na dvérečka, /:zaplatí to galánečka:/ Zapište to, zapište to bilů křidů, /: zaplatím to až k Vám přídu :/

24 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Lidová píseň není žádným umělým výmyslem, co se týče děje nebo nálady, kterou vyjadřuje, ale je pravdivá a vystihuje jen to, co zpěvák prožil nebo to, co v něm zanechalo určitý emoční zážitek. Je tedy obrazem duševna svého tvořitele, ale také všech, kteří do oblasti, ve které vznikla patří. Typickým tématem valašských lidových písní bývá šťastné i nešťastné milování, spory mezi bohatstvím a chudobou, rozchody mladých páru v souvislostí s nevěrou aj. Písně lyrického charakteru, obsahují především milostnou tématiku. Některé jsou něžné, milé, vášnivé, dobývavé, jiné jsou zase vypočítavé, sobecké, odmítavé i posměšné. Krásná místa v přírodě, která se na Valašsku vyskytují, evokují v písních určitý erotický náboj. Život v písních je vždy vyjadřován upřímně, prostě bez přetvářky. Kromě durových a molových tónin se ve valašských lidových písních mnohokrát vyskytují různé církevní a smíšené tóniny, z nichž nejobvyklejší církevní tónina je lidická. Také se v písních užívá tzv. moravská modulace, která spočívá v posunu tóniny k sousední tónině o tón níže. Lidové písně na Valašsku

25 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Jsou to písně, které byly zpívány obyvateli horských oblastí a postupně vznikali na pasekách a na salaších. Patří na Valašsku k nejosobitějším projevům hudební lidové tvořivosti. Tvoří je písně, které jsou úzce spojeny s prací v přírodě pod názvem Helekačky a Hečené. V počátku byly brány spíše jako improvizace, ovšem pak se postupně ustálily a později byli nacházeny na různých místech mírně nebo zcela nepozměněné. Zpívaly se výhradně při pracovní činnosti, při pasení nebo při práci na polích. Pasáci při zpěvu využívali velmi rozsáhlých prostorů přírody, které jim utvářely patřičnou akustiku. Tu dále využívali pro přenos hlasu, kterým si sdělovali určité informace. Helekačky byly nejčastěji zpívány mladými děvčaty, které pásly na pasekách koně a dobytek. Jejich zpěvy se nesly mezi kopci a stráněmi, prostřednictvím, kterých na sebe upozorňovaly, dorozumívaly se i na velké vzdálenosti nebo si krátily dlouhou chvíli při pasení. Písně pastevecké a žatevní

26 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Obyčeje, které jsou realizovány při výročích, patří už od pradávna mezi bohatou a starobylou součást lidové kultury. Tyto obyčeje při výročních obřadech se spolu s vývojem výrazně měnily. Příčinou vzniku obyčejů byl především strach před přírodními silami, kdy člověk hledal nějaký způsob, jak by přírodě mohl vnutit svou vlastní vůli, nebo si ji naklonit. Tímto vzniká první pramen výročních obyčejů. Druhý prvek se opírá o to, že obyčeje dávaly signální znamení k zahájení práce, a to skutečným nebo symbolickým způsobem. K těmto prvkům byly přidány i další základní prameny, které byly do života lidu zaneseny uměle a to především vlivem církve. Jednotlivé prvky i celé slavnosti se ale s vývojem času i techniky změnily od základu. Celý obyčejový rok je tedy přizpůsoben s prací zemědělců a pastevců. U zemědělců se týkaly orby, setby, konce a začátku sklizně. U pastevců obyčeje dotýkaly především vyhánění dobytka a návratem dobytka z pastvy. Písně k výročním obřadům

27 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Hrajte, muzikanti, vesele Kúlajte maměnko košulenku Nad Rožnovem je hájíček Není lásky stálejší Otvíraj, matičko, otvíraj dvůr Přerozkošný stav manželský Toč sa, Moravo, toč sa kolem

28 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Přijet na Valašsko a ochutnat něco z typického valašského jídelníčku je přáním téměř každého dospělého návštěvníka. Není se čemu divit, protože originální valašská kuchyně je svými specialitami vyhlášená. Na Valašsku si svých tradičních pokrmů dost váží a umějí je zařadit i na jídelníček mnoha restaurací – ať už proto, aby vyšli vstříc chuti stálých domácích hostů nebo aby potěšili chuťové buňky zvědavých turistů. Například jen v málokteré hospůdce, ale i v luxusnější restauraci se nepotkáte s polévkou kyselicou, která se stala součástí valašského národního dědictví. Valašská kyselica Variant této polévky existuje několik. V podstatě je to ale polévka z kysaného zelí s brambory, zahuštěná moukou rozmíchanou ve smetaně. Přidává se do ní klobása nebo uzené maso, koření se česnekem a majoránkou. Typická kuchyně na Valašsku

29 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Valašské vdolky – „frgály“ Valašský frgál je tradiční pečivo, jehož historie je stará víc než 200 let. Původně se výrazem frgál označovalo nevzhledné nepodařené pečivo. Hospodyňky vdolky pekly hlavně na Vánoce, Velikonoce, hody, svatby, křtiny a velké rodinné oslavy. Na těsto se používala směs pšeničné i žitné mouky, která se zamísila s mlékem nebo vodou. Těsto se rozválelo válem do tenké placky a opatřilo náplní hruškovou, tvarohovou, povidlovou či makovou. Bramborové placky Připravují se na mnoho způsobů. Ať už jsou to ty ze syrových brambor – známé bramboráky, nebo mohou být z brambor vařených. Ty se pečou na sádle nebo „na sucho“ na plechu a jí se jen tak nebo potřené povidly.. Vybrané regionální recepty

30 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Pohanka Objevila se na Valašsku v 17. století a patřila k nejoblíbenějším jídlům Valachů; především pohanková kaše. Dnes si v kolibách a hospůdkách můžete pochutnat např. na kontrabáši (klobáska, zelí, pohanka, brambory). Povidla Tradiční kuchyňský polotovar je vlastně rozvařeným ovocem, které se zahustí odpařením vody – vaří se bez cukru. Proto jsou na jejich přípravu vhodné až přezrálé plody švestek. Slivovice Čistý a ušlechtilý destilát, vyrobený bez jakýchkoliv přísad, pouze z plodů švestek či durancií. Střapačky se zelím Střapačky nebo také strapačky, mají původ na Slovensku. Jídlo se ale velmi často podává i na Valašsku. Jsou to halušky nebo nočky z bramborového těsta s vařeným kysaným zelím, omaštěné nadrobno nasekanou, na sádle osmaženou cibulkou a případně i s kousky uzeného masa.. Vybrané regionální recepty

31 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ A co sem sa nachodil, po lesi nablúdil A co tam ťukoce A či su to krávy Ach, šel sem, nedošel sem Horečka hučí, větříček fučí Idu mládenci, pěkní zelení Kde, synečku, ležeť budeš

32 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní podmínky Beskydy náležejí k horské soustavě Karpat s charakteristickými dlouhými a hlubokými údolími a příkrými stráněmi. Jsou zde rozsáhlé, převážně smrkové lesy, vyskytuje se vzácná a chráněná květena. Již v roce 1973 byly Beskydy vyhlášeny Chráněnou krajinnou oblastí (CHKOB), která je rozlohou km2 největší v České republice. Klimatické podmínky s průměrnou roční teplotou 9°C poskytují slunná a teplá léta, dlouhé podzimy a vlivem hojných srážek zimy bohaté na sníh, zejména ve vyšších horských polohách. Spojením kultury horských pastevců a zemědělců, kteří se usadili v údolích, vznikla velmi osobitá kultura, zachovala se působivá lidová architektura dřevěných staveb a dodnes se uchovává silná folklórní tradice. Beskydské lesy

33 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní podmínky V průběhu 16. století byl nazýván Valachem každý, kdo se zabýval chovem ovcí především valašského plemene, pásl je na salaších a podílel se na produkci salašnického hospodaření. Na chovatele ovcí se vztahovalo valašské právo s jeho institucemi, například (úřad valašského vojvody a valašská hromada). Valaši vzhledem k jejich svérázně zaměřenému životnímu stylu byli drtivou většinou obyvatelé podhorských, později horských obcí. Ale nepředstavovali pouze zvláštní složku obyvatelstva v zhledem k jejich specificky zaměřenému životnímu stylu, ale byli určující skupinou, ve které se propojily znaky moravského zemědělství s karpatským pastevectvím a díku tomu v 17. a 18. století odlišili celou oblast od okolních moravských regionů. Do lidského povědomí celé Moravy se název Valaši šířil čím dál více a každý odstupem času přesně věděl, koho je tímto názvem hodno nazývat. U hospodářsky založených Valachů tedy už zbýval velmi malý krok k označení jako Valaši, členové etnografické skupiny.. Pastevectví

34 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní podmínky Během 16. a především 17. stol. přijalo salašnický způsob hospodaření kromě přistěhovalců také obyvatelstvo podhorských vesnic i nově zakládaných horských obcí, nejvíce pasekáři, majitelé usedlostí polností v horách nad vsí. Původní valašští kolonisté se naopak usazovali v obcích a často se stali vlastníky půdy. Tehdy vznikla pevná organizace salašnického hospodaření, z níž mnohé přetrvalo až do 20. stol. Salašnické hospodaření se rozšířilo do šech dědin v karpatské části Moravy a Slezska a v početných obcích patřilo k prioritním zdrojům obživy. Ve většině usedlostí se chovaly ovce speciální rasy, na Moravě zvané valašky; jsou to odolné hrubovlněné ovce, dobře snášející drsné podmínky na horských pastvinách. Někdy patřilo k usedlosti jen několik kusů, jindy čítalo stádo jednoho hospodáře i několik set ovcí a menší počet koz. Přes zimu se ovce chovaly v ovčirně při usedlosti, někdy i výše v horách ve chlévech zvaných zimarka nebo kotelnice.. Salašnictví

35 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Půjdu domů, půjdu domů, aji musím, sem chudobnej matičky syn. Tá mňa těžko, tá mňa těžko vychovala, ve dně šila v noci přadla Ve dně šila, ve dně šila košulenku, v noci přadla kůdelenku

36 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní podmínky Z nepočetných dokladů lze vyvodit, že se salašnictvím zabývali výhradně muži a že na méně kvalifikovanou práci (např. pasení) si najímali poddané z podhorských obcí. V 16. stol. se lze již běžně setkat se speciální salašnickou terminologií, užívanou ještě ve 20. stol. (salaš, košár, koliba, strunga, bača, valach, vatra, peleta, putyra). Významné místo v organizaci v rámci jednotlivých pastvin zastával valašský vojvoda (a jím řízený valašský soud), volený na valašské hromadě. Byl prostředníkem mezi valachy (vlastníky stád) a vrchností. Až do konce 18. století byl život na horských salaších usměrňován tzv. valašským právem. Na Rožnovsku se jím řídili všichni chovatelé valašského dobytka, kteří se podíleli na salašnickém hospodaření, nájemci javořin, zvaní vrchaři a samozřejmě bačové a pastevci na salaši. Vojvoda měl větší pravomoc než rychtář-fojt. Od vrchnosti měl povinnost dohlížet na dobrý stav lesa blízko javořin, aby Valaši nepásli v mladé lesní kultuře, zbytečně nekáceli stromy nebo rozšiřovali javořiny vypalováním lesa. Kolem svátku sv. Jana vybíral vojvoda valašskou daň.. Valašské právo

37 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní podmínky Výroba brynzy probíhá ve dvou fázích. První fáze je výroba hrudkového sýra který po prošel zrání a prokysání a z něho teprve jako základní suroviny se vyrábí brynza záleží zda k tomu dochází ve velkovýrobě v brynzárně nebo v domácnosti. Výroba brynzy v brynzárně se vykoupený sýr po očištění lisuje aby se odstranil zbytek syrovátky a pak nastává ve velkých nádobách proces zrání a to uzavřené bez přítomnosti vzduchu, aby se tak zabránilo vzniku plísni a mazovění a po této době se tato surovina mele a mícha a solí na 1,5 - 2 % potom se hotova brynza porcuje buď do dřevěných geletek, plastových kelímků nebo se balí do celofánu atd. Brynzové halušky Halušky mohou být jen z mouky, ale připravovaly z také z těsta, kde byly nastrouhané syrové brambory a těsto se dohušťovalo moukou podobně jako bramborové placky. Těsto se dává do vařící vody buď lžicí z dřevěného prkénka nebo přes dírkovanou pánev. Když jsou halušky uvařené poznáme když vystoupí na povrch vařící vody, uvařené halušky vybíráme sítkem a které propláchněme pod proudem studené vody aby se neslepily a také se stanou pružné a nelepkavé někdo ještě do těsta přidává vajíčko aby halušky byly pevnější. Brynza a halušky

38 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Přírodní podmínky z kterého materiálu oblek nás v zimě hřeje a za teplého počasí chladí? Ať výrobci umělých vláken prominou, ale odpověď je neúprosná: nejsou to textilie z těchto syntetických vláken ani z vláken rostlinných Ale z ovčí vlny. Ale vlna má daleko více těch předností. Vzdušnost, lehkost, nemačkavost pružnost atd. Ovčí vlnu je možno označit jako nejstarší textilní surovinu s které si člověk vyráběl oblečení hlavně v chladnějších oblastech a s kterou se setkáváme u nejstarších civilizací jako byly Asyřané, Babyloňané, Peršané, ale také u Egypťanů, kde měl dlouhou tradici len a jeho zpracování na plátno. Badatelé se nemohou shodnout na tom, která z těchto starých civilizací začala jako první vyrábět koberce z ovčí vlny protože ve všech byly vlněné koberce známe. Ale ať už se vyrábět začaly kdekoli, jedno je jisté, že to byla ovčí vlna, z které se tyto koberce vyráběly. Ovčí vlna měla ve své historií několik konkurentů ať už to bylo hedvábí, len, konopí nebo bavlna, ovčí vlna si vždycky dovedla udržet své prvenství až přibližně do 80 let dvacátého století, kdy ji z trhu začaly vytlačovat umělá vlákna, která však nemají všechny dobré vlastnosti, nicméně jsou výrazně levnější. Vzácná surovina

39 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Šenkýřenko, šenkýřenko s Bohem buďte, /: co sem dlužen pamatujte :/ Zapište to, zapište to na dvérečka, /:zaplatí to galánečka:/ Zapište to, zapište to bilů křidů, /: zaplatím to až k Vám přídu :/

40 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Fašank Fašank je nejdéle zachovaný obřad, který se praktikuje v rámci jarního cyklu výročních písních. Fašankem je zahajováno období velikonočního půstu. Nejdůležitější bylo obcházení s medvědem, kdy obcházel muž po dědině, převlečený za medvěda. Obcházel spolu s nemaskovanými hochy a hudbou po dědině a v každém domě se musel s hospodyní několikrát zatočit dokola. Touto slavností končí masopust, později často doprovázený řadou typických maškar. Lidové zvyky a obyčeje 1. Rázovité valašské zpěvy jsou věrným zrcadlem duševního života našeho lidu. V nich je radost i žal, nevyčerpatelný humor i lidová moudrost, kolik je tu pěkných obratů a zdravých nápadů! – Přednes lidového zpěváka je procítěný, volný, plný rázovité barvitosti, kterou ani nelze zachytit notami, rytmem a taktem.

41 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Pochovávání basy Souvisí s masopustním úterkem, kdy se před půlnocí loučí lid s masopustem. Symbolem masopustního veselí je basa, která se přikryje prostěradlem a kolem které obcházejí muzikanti a pláčou. Ti představují smrt, hrobaře, kostelníka, faráře a ministranty. Hrobař kope hrob při zvuku kostelníkem produkovaném zvonění moždířem a nese v tupláku faráři vodu. Ten hrob pokropí smetákem. Smrtná neděla Patří mezi slavnosti jarního cyklu, kdy se za zpěvu vynášela smrtka slaměná loutka) z vesnice. Procházela také všemi ulicemi a nakonec skončila na louce za vesnicí, kde ji lidé odstrojili a hodili do příkopu či potoka. Potom všichni utíkali bez ohlížení domů aby jim smrtka neublížila. Lidové zvyky a obyčeje 2.

42 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Stavění máje Májka je jednička nebo smrček, osekaný až po vrch a zbavený kůry, kdy vršek je vyzdobený stužkami. Máj se staví buď na návsí (před hospodou), nebo jej chlapci svým dívkám stavěli před dům. Děvčata potom ráno posílala svým chlapcům na oplátku květiny. To vše se dělo v noci před 1. květnem. Dožínky Znamenají ukončení žní. Ženci a žnečky vystrojí dožínkový věnec, tento věnec dají hospodáři. Potom si ozdobili vůz (do každého rohu dali jedli) a s nazdobeným vozem (žebřiňákem) i koňmi a nářadím se vraceli do vesnice doprovázeni zpěvem žertovných a škádlivých písní. Hospodáři si tento věnec nechávali přes zimu až do příštích žní. Lidové zvyky a obyčeje 3.

43 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ :/

44 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Turistické cíle regionu Kdysi dřevěné městečko, milé a rázovité, voňavé dřevem letitých jedlí, ze kterých bylo postaveno, se rozkládá po obou březích řeky Bečvy. Ještě počátkem dvacátého století zde byly v malebném údolí na úpatí památné hory Radhošť světově proslulé klimatické lázně. V posledních desetiletích se Rožnov pod Radhoštěm proměnil v moderní turistické, kulturní, obchodní a průmyslové centrum. Svou polohou je Rožnov přímo předurčen pro rekreaci a sport. Město a jeho okolí je vybaveno řadou sportovišť pro zimní i letní sporty. V jeho okolí se nacházejí stovky kilometrů značených turistických cest a cyklistických tras v nadmořských výškách od 350 do 1150 m. Rožnov pod Radhoštěm

45 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Turistické cíle regionu Velké Karlovice jsou typickou valašskou obcí. Najdete tu ještě zachovalé pastviny s menšími stády ovcí, najdete stavení v horách, kde se ještě dodnes hospodaří. Objevíte stromy, které znají staré příběhy, kapličky a kříže vyprávějící o starostech a radostech lidí, kteří zde žili. Objevíte své Valašsko, najdete si svá místa v krajině. Tyto řádky by mohly být Vašim pomocníkem v pátrání po minulosti a současnosti krajiny v okolí Velkých Karlovic. V údolí Bzovém se dochovala roubená stavba fojství, pocházející z 18. Století. Patrová budova s pavlačí, do obdélníku obestavěný dvůr hospodářskými staveními, obrovsku lípou a potokem v krásném prostředí. Nepřesná kopie fojtství je v rožnovském skansenu. Natáčel se zde film Stíny horkého léta. Velké Karlovice a okolí

46 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Folklór a lidové tradice regionu Písně pastevecké a žatevní

47 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Doplňkové otázky a okruhy 1. Kde se nachází region Valašska a jakou má historii? 2. Jaký měl region význam v historii Zlínského kraje a Moravy? 3. Jaké jsou přírodní podmínky na Valašsku? 4. Co je pro valašskou krajinu typické? 5. Mají valaši jako etnikum nějaká specifika? 6. Co je typické pro valašskou kulturu a tradici? 7. Jaký byl život pastevců na horách?. Otázky k výukovému programu

48 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Doplňkové otázky a okruhy 8. Jaké krajinné typy se na Valašsku objevují? 9. Jaká význam mělo Valašsko pro zemědělskou produkci v České republice 10. Význam lesů a pastvin pro okolní ekologické systémy? 11. Co znamená pojem ekologické zemědělství? 12. Jaký je jeho význam pro budoucnost? 13. Jaké jsou významné přírodní a kulturní turistické cíle regionu?. Otázky k výukovému programu

49 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Na brzkou shledanou na Valašsku … OS Locus a ZO Planorbis ČSOP Kroměříž

50 VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Výukový program pro školy Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12


Stáhnout ppt "VALAŠSKÉ DĚDICTVÍ Výukový program pro školy Realizováno v rámci projektu Ekocentrum Planorbis 2011/12."

Podobné prezentace


Reklamy Google