Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

OCHRANA PŘÍRODY Autor: Ing. Kateřina Fiedlerová (3. ročník, zimní semestr, 1+1+0)

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "OCHRANA PŘÍRODY Autor: Ing. Kateřina Fiedlerová (3. ročník, zimní semestr, 1+1+0)"— Transkript prezentace:

1 OCHRANA PŘÍRODY Autor: Ing. Kateřina Fiedlerová (3. ročník, zimní semestr, 1+1+0)

2 Ing. K. Fiedlerová KPV FŽP UJEP v Ústí nad Labem Konzultační hodiny (kancelář č. 410): pondělí 9:00 – 11:00 úterý 14:00 – 15:00 před event. po předepsaných konzultacích (po předchozí dohodě) v místě konání výuky Požadavky pro udělení zápočtu: 1. seminární práce 2. Docházka

3 Zadání seminární práce Téma: Problematika ochrany přírody na lokální úrovni Rozsah práce:cca 5 – 6 stránek Termín odevzdání: nejpozději do 3. (předposlední) konzulatce Forma odevzdání: , nebo tištěná forma Obsah: 1.Teoretická část (seznámení s problematikou, současné řešení atd.) 2.Praktická část (vlastní práce) 3.Závěr a doporučení (návrhy vlastního řešení problematiky) 4.Použité materiály

4 Písemná zkouška Termín: dle domluvy se studenty Rozsah: obsah konzultací Forma: otázky různé bodové hodnoty (A/N, zaškrtněte správnou odpověď, napište) Splnění: při dosažení 75 % bodů

5 Doporučená literatura a jiné studijní materiály: Kořínek, M. (1999): Zoologická zahrada – knížka pro každého. 1. vydání, Rubico, Olomouc. Löw, J. (1995): Rukověť projektanta místního územního systému ekologické stability. Metodika pro zpracování dokumentace. 1. vydání, DOPLNĚK, Brno. Moldan,, B. (1997): Příroda a civilizace. 1. vydání, SPN, Praha. Primack, R., B., Kindlmann, P., Jersáková, J. (2001): Biologické principy ochrany přírody. 1. vydání, Portál, Praha. Ritschelová, I., Hájek, M., Tošovská, E. (2002): Úvod do politiky životního prostředí. 1. vydání, UJEP FŽP, Ústí nad Labem. Rohon, P. (1984): Základy teorie životního prostředí. 1. vydání, ČVÚT, Praha.

6 Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení z. ČNR č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 15/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Zákon č. 16/2004 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona ČNR č. 114/1992 Sb. Zákon č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a o planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy). Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dnes z. č. 460/2004).

7 Mezinárodní úmluvy: Sdělení č. 396/1990 Sb. - Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) Sdělení č. 572/1992 Sb. - Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) Sdělení č. 134/1999 Sb. - Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) Úmluva o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zejména v Africe (UNCCD)

8 Mezinárodní úmluvy: - č. 396/1990 Sb. - Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) - č. 572/1992 Sb. - Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) - č. 134/1999 Sb. - Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) - Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) - Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) - Úmluva o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zejména v Africe (UNCCD) Internetové stránky: - (stránky MŽP) - AOPK) - Správy CHKO ČR) - KRNAPu) - NP Šumava) - NP Podyjí) - NP České Švýcarsko) doplňovány během výuky Internetové stránky: - MŽP) - AOPK) - Správy ochrany přírody ČR) - KRNAPu) - NP Šumava) - NP Podyjí) - NP České Švýcarsko) A další... (doplňováno v průběhu konzultací)

9 HISTORIE VÝVOJE OCHRANY PŘÍRODY Počátky existence lidské společnosti: - příroda ovlivňována velmi slabě (sběr plodů, lov zvěře primitivními zbraněmi) Ovládnutí ohně: - příroda ovlivňována ve větší míře (vypalování, lov – vymizení některých velkých savců, např. šavlozubého tygra, mamuta) Neolit: - změna kočovného způsobu života člověka na způsob usedlý (ovlivňování a přizpůsobování okolní krajiny potřebám člověka) - domestikace zvířat Nástup křesťanství: - člověk v pozici pána Země, jemuž Bůh přikázal, aby ji ovládal

10 První snahy člověka o ochranu přírodního prostředí je nutno chápat spíše jako ochranu soukromého majetku. Jako nejstarší příklady pro naše území lze uvést: - “Majestas Carolina” - ustanovení zakazující kácení lesa nebo jeho mýcení ohněm - patent císaře Zikmunda o ochraně zvěře v královských lesích z 15. století - dekret rakouské vlády omezující dobývání rašeliny z roku sněmovní usnesení o ochraně ptactva v Čechách z roku 1757

11 Koncem 18. a na počátku 19. století snahy o ochranu přírody nemotivované vlastnickými zájmy, ale kulturními až romantickými pohnutkami: - v r Josef Schwarzenberg vydává nařízení na ochranu medvědů na panství Krumlovském srpna 1838 Jiří Buquoy nařizuje uchovat část pralesovitých porostů na panství Nové Hrady (1. CHÚ) jako ukázku přirozených porostů pro příští generace (Žofínský prales a Hojná Voda) - v r zakládá Jan Schwarzenberg rezervaci pralesa na Boubíně

12 Snahy o praktickou ochranu přírody vedly v r k vyhlášení 1. národního parku na světě (Yellowstonský národní park v USA) Období před 1.SV a mezi válkami: - charakter ochrany „domoviny“ (řada vinařských, okrašlovacích, zahradnických apod. spolků) Začínají se objevovat nařízení definující roli státu na poli ochrany přírody: - nařízení z roku 1837 ukládající povinnost udržovat stromy a stromořadí při veřejných cestách - v roce 1901 předložen návrh na vydání zákona na ochranu a udržování přírodních památek - od roku 1903 jmenováni tzv. konzervátoři přírody (Rudolf Maximovič – zakladatel moderní české státní ochrany přírody)

13 Průlomem v historii české státní ochrany přírody bylo vydání zákona č. 40/1956 Sb., o státní ochraně přírody. Poslední komplexní právní úpravou v této oblasti je zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Počátky mezinárodní ochrany přírody: - od 70. let 20. století jsou ochranářské problémy chápány globálně (rychlé mizení některých organismů, šíření znečištění mimo hranice státu) - posun od pouhé „konzervace“ (zákaz vstupu a hospodaření) k aktivní ochraně (řízené hospodaření, omezený vstup za účelem výzkumu atd.) - sepsáno mnoho mezinárodních úmluv (např. Ramsarská, CITES) - větší zainteresovanost a zájem veřejnosti

14 OCHRANA PŘÍRODY A KRAJINY V ČR - definována především zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů a jeho prováděcími předpisy - podstata činnosti zakotvena již v Ústavě České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.) v Článku 7: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství“ - ochranu přírody a krajiny řeší i další legislativní normy, např. zejména zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) - ochranu přírody a krajiny, resp. ŽP zahrnují tzv. složkové zákony

15 ZÁKON Č. 114/1992 SB., O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY, VE ZNĚNÍ POZDĚJŠÍCH PŘEDPISŮ Dle zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, patří mezi státní instituce (orgány státní správy v ochraně přírody), které se zabývají ochranou přírody:

16 a) obecní úřady (OÚ) b) pověřené obecní úřady c) obecní úřady obcí s rozšířenou působností (mimo NP a CHKO) d) krajské úřady (KÚ) e) správy národních parků a chráněných krajinných oblastí (SNP a SCHKO) f) Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) g) ministerstvo životního prostředí (MŽP) - zahrnuje příspěvkové organizace (výzkum, vývoj, informační a monitorovací činnost), např.: Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) Česká informační agentura ŽP (CENIA) Správa ochrany přírody ČR (SOP ČR dříve SCHKO ČR) Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) h) újezdní úřady, ministerstvo obrany

17 Struktura státní správy v oblasti ŽP k

18 Ochrana přírody je však obsahem činností i řady nevládních organizací. V ČR mezi takovéto organizace patří např.: 1) Česká společnost pro životní prostředí (http://www.csvts.cz/cse) 2) Český svaz ochránců přírody (http://www.ecn.cz/csop) 3) Děti Země (http://www.detizeme.cz) 4) Ekologický právní servis (http://wwweps.cz) 5) Greenpeace (http://www.greenpeace.cz) 6) Hnutí Brontosaurus (http://www.brontosaurus.cz) 7) Hnutí Duha (http://www.hnutiduha.cz) 8) Společnost pro trvale udržitelný život (http://www.czp.cuni.cz/stuz) 9) Zelený kruh (http://www.zelenykruh.cz) Seznam nevládních neziskových organizací působících v oblasti životního prostředí (http://cde.ecn.cz) Ekolink (http://www.ekolink.cz) - katalog odkazů na internetové stránky zabývající se životním prostředí a přírodou

19 ad 1) Česká společnost pro životní prostředí - v roce 1990 zakládajícím členem Českého svazu vědeckotechnických společností (ČS VTS) - v roce 1994 přejmenována na Českou společnost pro životní prostředí - zaměření: příroda a městské prostředí (ZCHÚ ve vazbě na aglomerace a města, tvorba příměstské krajiny atd.) ekonomická a právní hlediska životního prostředí (praktické uplatnění ekonomických nástrojů, posuzování efektivnosti akcí k ochraně ŽP atd.) ekologická výchova (zaměřena na dospělou populaci) odpadové hospodářství (recyklace odpadů, jejich energetický a surovinový potenciál, regenerace obalů a jejich recyklace atd.) hodnocení vlivů na životní prostředí rekultivace informatika průmysl a životní prostředí

20 ad 2) Český svaz ochránců přírody - největší nevládní organizací v ČR sdružující zájemce o ochranu přírody a životní prostředí - úzce spolupracuje s orgány státní správy, s místními samosprávami, školami a dalšími nevládními organizacemi - zaměření: ochrana biodiverzity národní síť stanic pro handicapované živočichy otevřený národní program ČSOP: Místo pro přírodu (od roku 1998 koordinuje vytváření pozemkových spolků za účelem ochrany přírody a krajiny) ekologická výchova (tzv. ekocentra) práce s dětmi a mládeží (tzv. MOPíci) účast ve správních řízeních - členem IUCN (Světového svazu ochrany přírody), Eurosite (sdružení evropských organizací, zaměřených na ochranu přírody) a zakládajícím členem Českého národního komitétu UNEP (Programu OSN pro životní prostředí)

21 ad 3) Děti Země - organizace vznikla v roce programy: doprava (např. Den bez aut) příroda (Akce Falco - střežení hnízd vzácných dravců) věc veřejná (Ropák roku) ad 4) Ekologický právní servis - nevládní, nezisková organizace právníků, kteří chtějí právo využívat k prosazování veřejných zájmů (za veřejný zájem považují ochranu životního prostředí a lidských práv se zaměřením na účast veřejnosti při rozhodování, kontrolu činnosti orgánů veřejné moci a přístup občanů ke spravedlnosti)

22 ad 5) Greenpeace - založeno v roce 1971 (protest proti atmosférickým testům atomových zbraní - spolupracuje s uznávanými experty a laboratořemi, vede vědecké výzkumy a snaží se prosazovat řešení problémů a pozitivní změny, též spolupracuje s mnoha mezinárodními institucemi včetně OSN - kampaně: toxické znečištění genetické manipulace energetika ochrana velryb pralesy ochrana klimatu jaderné odzbrojení atd.

23 ad 6) Hnutí Brontosaurus - v roce 1974 vznikla “Akce Brontosaourus” - program výchovy k ekologickému myšlení a jednání (dodnes jedna z hlavních činností – pobytové víkendové a prázdninové akce v terénu) - samostatná organizace vznikla v roce 1990 ad 7) Hnutí Duha - vzniklo v roce zabývá se: energetikou nerostnými surovinami odpady lesy (Týdny pro les) zemědělstvím rozvojem občanské společnosti vydáváním časopisu Sedmá generace

24 ad 8) Společnost pro trvale udržitelný život - vznikla v roce 1992 z iniciativy prvního ministra ŽP Československa J. Vavrouška - cíle: hledání cest směřujících k trvale udržitelnému vývoji lidské společnosti přibližování se ideálům humanismu a zároveň ideálům harmonie vztahů mezi člověkem a přírodou zachovat život ve všech jeho formách a chránit přírodu jako celek, a to s vědomím odpovědnosti vůči dnešním i budoucím generacím studium společenských aspektů a rizik předpokládaných budoucích změn - činnost zaměřena na: zkoumání a vytváření předpokladů trvale udržitelného způsobu života na místní, regionální, národní i globální úrovni pořádání pravidelných diskusí, seminářů a konferencí

25 ad 9) Zelený kruh - servisní organizace sdružující 22 subjektů působících v ČR - vznikl v roce informační a legislativní centrum, jehož základními cíli jsou: rozvoj občanského sektoru v oblasti ochrany životního prostředí posilování spolupráce a vzájemné komunikace environmentálních organizací zapojování veřejnosti do tvorby a implementace politiky životního prostředí zvyšování veřejného povědomí o činnosti environmentálních organizací a aktuálních problémech ochrany životního prostředí

26 Ochranu přírody a krajiny v ČR řeší zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Dle tohoto zákona se ochranou rozumí péče o: - volně žijící živočichy a jejich společenstva, - planě rostoucí rostliny a jejich společenstva, - nerosty, - horniny, - paleontologické nálezy a geologické celky, - ekologické systémy a krajinné celky, - vzhled a přístupnost krajiny. Ochranu v ČR lze tak rozdělit na ochranu: - územní a druhovou - obecnou a zvláštní

27 ÚZEMNÍ OCHRANA ZVLÁŠTNÍ ÚZEMNÍ OCHRANA obecně: - chráněná území lze zřizovat různými způsoby: - státní (národní, regionální, lokální) iniciativa - koupě pozemků soukromými osobami nebo ochranářskými org. - kombinace založená na spolupráci (finanční prostředky, školení, vědecké a správní expertizy – zřízení nového CHÚ) - nutno stanovit povolenou míru lidských zásahů v novém CHÚ (klasifikace CHÚ dle světového svazu ochrany přírody IUCN)

28 Klasifikace chráněných území dle Světového svazu ochrany přírody IUCN (zdroj: Primack, R., B. a kol.: Biologické principy ochrany přírody)

29 Zdroj: WRI (World Resources Institute = Světový ústav zdrojů) www. wri.org

30 Zastoupení chráněných území definovaných IUCN v Evropě v roce 2003 (zdroj:United Nations List of Protected Areas Světové centrum monitoringu ochrany přírody Program OSN pro životní prostředí (Unep-WCMC), on.line na:

31 ČR - přísnější režim ochrany, vztažený na konkrétní území s přesným plošným vymezením - přírodovědecky či esteticky velmi významná nebo cenná území - zajišťuje se ochranou a vytvářením sítě zvláště chráněných území (ZCHÚ), která se dělí na velkoplošná (VZCHÚ) a maloplošná (MZCHÚ) (zdroj: aktualizovaná Statistická ročenka ŽP ČR k )

32 Národní parky - celosvětově užívaná kategorie - mezinárodně nebo celostátně významná a jedinečná území s dochovanými přírodními nebo málo ovlivněnými ekosystémy - veškeré využívání podřízeno zachování a zlepšení přírodního prostředí - mají samostatný správní orgán – správu národního parku (koordinuje a řídí všechny hlavní aktivity) - zřizovány zákonem - území členěno do tří zón odstupňované ochrany (nejpřísnější režim v 1. zóně) - chování v NP určuje tzv. návštěvní řád Na území ČR jsou vyhlášeny 4 NP:

33 Národní parkRok vyhlášení Rozloha v ha Krkonošský národní park (KRNAP) Národní park Šumava Národní park Podyjí Národní park České Švýcarsko Rozloha celkem Podíl z rozlohy ČR v %1,51 % Přehled a rozlohy národních parků

34 Krkonošský národní park - vyhlášen v roce 1963 (2. v ČSSR, 1. TRNAP) - sídlo ve Vrchlabí - biosférická rezervace UNESCO, od roku 1978 CHOPAV - bilaterální CHÚ (navazuje na polský Karkonoski park narodowy) - prvohorního původu, ve třetihorách tvorba údolí, ve čtvrtohorách krajina dotvořena ledovcem - stopy zalednění (zbytky morén, karů, kamenná moře) - geomorfologie: Krkonošsko-jesenická (Sudetská) soustava v rámci České vysočiny hercynské pohoří vyvrásněné v prvohorách - výrazně překračuje horní (alpinskou) hranici lesa (1250 m n. m.) - řada glaciálních reliktů (všivec sudetský, kontryhel mlhový) a endemitů (jestřábníky, zvonek krkonošský, jeřáb sudetský) - vegetační stupně: submontánní (podhorský) m n. m. - listnaté a smíšené lesy montánní (horský) m n. m. - smrkové lesy, horské louky subalpinský m n. m. - klečové porosty, rašeliniště, ledovcové kary alpinský m n. m. - lišejníková, travnatá a kamenitá tundra

35 - výskyt přes druhů kvetoucích rostlin a cca 240 druhů obratlovců (57 savců, 165 ptáků) - lesnatost 67 % - problémy:- přístupnost Sněžky - stávající lanová dráha dosluhuje - požadavek na přehodnocení stávajícího stavu vysokohorského zalesňování (redukovat klečové výsadby na lokalitách hodnotných z hlediska zachování diverzity geomorfologických mrazových jevů a na botanických lokalitách)

36 Národní park Šumava - vznikl v roce 1991 na části CHKO Šumava - sídlo ve Vimperku - od roku 1990 biosfériská rezervace UNESCO - bilaterální území (německý národní park Bavorský les) - vyvrásněn v mladších prvohorách, ve čtvrtohorách zalednění – ledovcová jezera (Černé, Čertovo, Plešné atd.) - malé výškové rozdíly, typická nadmořská výška kolem 1000 m n. m. - významná pramenná oblast - charakteristika: 1. Výrazné zastoupení lesních druhů typických pro výškové vegetační stupně Šumavy: - smrkové bučiny (cca m) - bukové smrčiny (cca m ) - klimatické smrčiny (nad m ) 2. Nižší druhová bohatost v závislosti na horninovém krystalickém podloží (žuly, ruly) a nedostatku vápníku. 3. Obohacení šumavské flóry o alpské druhy (např. hořec šumavský) díky migračním vlnám z dob poledových.

37 4. Zastoupení i druhů pro Šumavu endemických (např. hořeček český) a glaciálně reliktních (bříza zakrslá). 5. Významné zastoupení různých typů azonální vegetace (díky extrémním půdním podmínkám a vysoké hladině podzemních vod): - rašeliniště - vrchoviště údolního typu ( nivy, luhy ) se stromovitou i keřovitou borovicí blatkou - vrchoviště horská (slatě) s "bažinnou klečí" - suťové svahy, kamenná moře s reliktními bory, a.j. - stěny jezerních karů - přirozená nelesní až vzácná subalpinská vegetace pod horní hranicí lesa 6. Společenstva historicky vzniklého bezlesí - naprosto převažující část území NP je kryta lesem (81 %), 9 % plochy tvoří zemědělské pozemky, asi 10 % zaujímají ostatní bezlesé plochy, zastavěná území obcí, komunikace, vodní plochy. - problémy: dálkové přenosy imisí - znečištění ovzduší, oslabení lesních ekosystémů existence podílu geneticky nevhodných lesních porostů kulturního charakteru se zvýšenou náchylností k poškozování imisemi, škůdci, apod. zvyšující se tlak na využívání území, (restituce, privatizace, zahušťování výstavby a pod.) vzhledem k turistické i ekonomické atraktivitě nedořešený způsob péče o nelesní ekosystémy z hlediska zachování druhové diverzity

38 Národní park Podyjí - vyhlášen v roce 1991 (nejprve v roce 1978 CHKO Podyjí) - sídlo správy je ve Znojmě - bilaterální NP s rakouským NP Thayatal - pahorkatinný charakter s meandry řeky Dyje (kaňonovité údolí s až 150 m vysokými kolmými srázy) - výskyt teplotní inverze – řada alpských druhů - skladba vegetace: jedlobučiny a bukové doubravy v chladnějších oblastech dubohabřiny a lesostepi v teplejších oblastech prvky Hercynské a Panonské flóry - lesnatost cca 84 % - zastoupení zemědělské plochy je cca 9 % a ostatní plochy zaujímají cca 7 %

39 Chráněné krajinné oblasti (CHKO) v České republice - rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a TTP, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení - vyhlašuje vláda nařízením - hospodářské využívání území CHKO podle zón odstupňované ochrany tak, aby se udržoval a zlepšoval jejich přírodní stav a byly zachovány a vytvářeny optimální ekologické funkce těchto území - rekreační využití je přípustné, pokud nepoškozuje přírodní hodnoty CHKO - každá CHKO má vlastní správu (všechny jsou pak centrálně řízeny Správou ochrany přírody ČR mimo CHKO Šumava, ta je organizačně začleněna pod správu NP Šumava) - ochranné podmínky stanoveny pro jednotlivé zóny odstupňované ochrany v zákoně

40 Zóny a plány péče v ZCHÚ ZÓNY - vymezují se zpravidla čtyři, nejméně však tři zóny odstupňované ochrany přírody (I. zóna má nejpřísnější režim ochrany) (rozsah I. zóny je 11 % celkové plochy všech CHKO) - vymezení a změny zón ochrany přírody stanoví MŽP vyhláškou PLÁNY - určují management a využívání ZCHÚ - obsahují krátkodobé i dlouhodobé úkoly a návrhy opatření k ochraně volně žijících Ž a planě rostoucích R, lesů a půdy, ekologické limity využívání (osídlení, doprava, turistika, hospodářské využívání) atd. - zpracování zajišťuje: územně příslušná správa CHKO KÚ (pro PR a PP mimo VZCHÚ)

41 - plány péče se zpracovávají na období deseti až patnácti let - před schválením projednány s vlastníky a nájemci pozemků - po schválení závazné pro jiné druhy plánovacích dokumentů (LHP, LHO, ÚPD) - zdroje pro vytvoření: inventarizační průzkumy odborné materiály o území - uloženy: u příslušné správy CHKO v Ústředním seznamu ochrany přírody - realizace finančně zajišťována několika různými způsoby: KÚ dotační program MŽP Program péče o krajinu – dotační titul D (v roce 2004 čerpáno cca 130,42 mil. Kč - zdroj: Statistická ročenka ŽP ČR 2005 )

42 Současný stav v ČR - na území ČR k dnešnímu dni vyhlášeno 25 CHKO (z toho 24 spadá do působnosti Správy ochrany přírody ČR (SOP ČR); CHKO Šumava do působnosti SNP Šumava) - celková rozloha CHKO je cca 13 % rozlohy státu

43 Přehled a rozlohy CHKO ČR Pozn.: od též CHKO Český les s rozlohou ha

44 Velkoplošná zvláště chráněná území k

45

46 NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ REZERVACE (NPR) - nejvýznamnější kategorie MCHÚ - poskytuje ochranu jedinečným přírodním ES nebo jejich souborům, vázaným na přirozený reliéf a typickou geologickou stavbu, ojedinělým v mezinárodním nebo národním měřítku svou strukturou, zachovalostí a přítomností význačných přírodních fenoménů - cílem je uchování nebo zlepšení stavu ES i dynamických procesů v nich - zřizuje obecně závazným předpisem (vyhláškou) MŽP - ochranné podmínky stanoveny zákonem - pokud není vyhlášeno ochranné pásmo ze zákona platí, že je jím území do vzdálenosti 50 m od hraniční linie vymezující území NPR - vstup možný jen po vyznačených cestách a na vyhrazená místa - označují se velkým státní znakem ČR s uvedením kategorie území

47 K vyhlášeno 118 území. Nejvýznamnější v rámci ČR:Černé a Čertovo jezero (Šumava) Boubínský prales (Šumava) Známé NPR v rámci SČ: Milešovka (okres Teplice) Oblík, Raná (okres Louny) Sedlo (Litoměřice)

48 PŘÍRODNÍ REZERVACE (PR) - určena k ochraně ES význačných pro určitý region či geografickou oblast - obdobné základní ochranné podmínky jako NPR - vyhlašuje ji obecně závazným předpisem příslušný KÚ - označují se malým státním znakem ČR s uvedením kategorie území - k vyhlášeno 787 Mezi známé PR patří: Kozí vrch, Sluneční stráň (okres Ústí nad Labem) Kalvárie, Holý vrch (okres Litoměřice) Milá (okres Most) Březina (hranice okresu Teplice a Litoměřice)

49 NÁRODNÍ PŘÍRODNÍ PAMÁTKA (NPP) - zpravidla území menší rozlohy - cílem je zachování určitých specifických přírodních objektů vysoké (národní až nadnárodní) hodnoty - předmětem ochrany může být geologický nebo geomorfologický útvar (jeskyně, geologický profil), naleziště vzácných nerostů, výskyt ohrožených druhů živočichů či rostlin ve fragmentárně zachovalém – nereprezentativním ES, nebo útvar zformovaný člověkem (historicky cenné parkové úpravy krajinných úseků, arboreta, apod.) - vyhlašuje MŽP obecně závazným předpisem (vyhláškou) - označují se velkým státním znakem ČR s uvedením kategorie území - k vyhlášeno 104

50 V rámci ČR jsou známe např.: Kozákov Babiččino údolí Příkladem NPP jsou: Vrkoč (okres Ústí nad Labem) Panská skála (okres Česká Lípa) Peklo (okres Česká Lípa) Bílé stráně (okres Litoměřice) Zlatý vrch (okres Děčín)

51 PŘÍRODNÍ PAMÁTKA (PP) - obdoba NPP, avšak pouze s regionálním významem - podobně jako u PR zřizuje jejich ochranu příslušný KÚ - k označení se užívá malý státní znak ČR s uvedením kategorie území - k vyhlášeno území a objektů Mezi PP jsou řazeny např.: Magnetovec - Skalní hřib (okres Ústí nad Labem) Radobýl (okres Litoměřice) Jílovské tisy (okres Děčín) Farská louka (okres Česká Lípa) Štěpánská hora (okres Teplice) Lužické šípáky (okres Most).

52 Maloplošná zvláště chráněná území k

53 EVIDENCE A OZNAČOVÁNÍ ZCHÚ - ZCHÚ (stejně jako evropsky významné lokality, ptačí oblasti a území chráněná na základě smluvní ochrany) evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody (vede AOPK ČR) Ústřední seznam ochrany přírody (ÚSOP) (zdroj:

54

55 - každé ZCHÚ i jeho ochranné pásmo je definováno: výčtem katastrálních parcel zákresem ve výseku katastrální nebo pozemkové mapy - v terénu červenými pruhy ve výši 1, 5 m umístěnými na sloupcích nebo kmenech stromů, tak, že jeden pruh probíhá po celém obvodu sloupku (kmene), druhý jen z vnější strany chráněného území (při pohledu zevnitř je tedy viditelný jen jeden pruh, při pohledu zvenčí oba dva) a) MZCHÚ - značení po celé délce hranice b) VZCHÚ - vyznačeny pouze na hlavních přístupových cestách a v místech se zvýšenou návštěvností (jedná se tedy o dva červené pruhy 5 cm široké a oddělené 5 cm širokou mezerou, přičemž dolní červený pruh vyznačuje pouze příslušnou výseč nechráněného území, zatímco horní pruh probíhá po celém obvodu)

56 Označování zvláště chráněných územích ZCHÚ ano ZCHÚ ne

57 - na přístupové cesty a exponovaná místa se umisťují: tabule se státním znakem a označením kategorie CHÚ informační tabule (v častěji navštěvovaných územích) Tabule se státním znakem a označením kategorie CHÚ

58 OBECNÁ ÚZEMNÍ OCHRANA - zahrnuje ochranu těch území, která nebyla definována jako ZCHÚ (tzv. volná krajina) - lze definovat jako posuzování a stanovení limitů pro lidskou činnost a hledání způsobů, jimiž lze omezit nepříznivý vliv čl. na přírodní systémy - zajišťována: · účastí na tvorbě a schvalování LHP a LHO · spoluúčastí v procesu územního plánování a stavebního řízení · účastí na ochraně půdy, zejména při pozemkových úpravách, · ovlivňováním vodního hospodaření v krajině · obnovou a vytvářením nových přírodně hodnotných ES (např. při rekultivacích) · ochranou krajiny pro ekologicky vhodné formy hospodářského využívání, turistiky a rekreace nutno zohledňovat i další právní normy, předpisy apod.

59 - do obecné územní ochrany lze zařadit: významné krajinné prvky (VKP) územní systémy ekologické stability (ÚSES) přechodně chráněné plochy přírodní parky ochranu krajinného rázu

60 VÝZNAMNÝ KRAJINNÝ PRVEK (VKP) - ekologicky, geomorfologicky, esteticky hodnotná část krajiny, která utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení ekologické rovnováhy - ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou to: - lesy - vodní toky - jezera - rašeliniště - rybníky - údolní nivy - jiné části krajiny, které zaregistruje OOP, zejména: mokřady stepní trávníky remízy meze trvalé travní plochy umělé i přirozené skalní útvary naleziště nerostů a zkamenělin, výchozy a odkryvy cenné plochy porostů sídelních útvarů včetně histor. zahrad

61 - chráněn před poškozením a ničením - využívá se pouze tak, aby nebyla narušena jeho obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jeho stabilizační funkce - k zásahům (zejména k: umísťování staveb pozemkovým úpravám změnám kultur pozemků odvodňování pozemků úpravám vodních toků a nádrží těžbě nerostů) si musí ten, kdo takové zásahy zamýšlí, opatřit závazné stanovisko OOP - registrují pověřené obecní úřady

62 ÚZEMNÍ SYSTÉM EKOLOGICKÉ STABILITY (ÚSES) - vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ES, které udržují přírodní rovnováhu - síť skladebných částí (biocenter, biokoridorů a interakčních prvků), účelně rozmístěných na základě funkčních a prostorových kritérií - skladebnými částmi ÚSES jsou: biocentrum - biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného nebo přírodě blízkého ES biokoridor - neumožňuje trvalou existenci rozhodující části organismů pouze jejich migraci mezi biocentry interakční prvek - velikostí a stavem ekologických podmínek doplňuje dílčím způsobem ekologické niky těch druhů organismů, které jsou schopny se zapojovat do okolních, méně stabilních společenstev

63

64 EECONET = evropská ekologická síť (European Ecological Network) - koncept začleněn do Státního programu ochrany přírody a krajiny ČR (schváleno v roce 1998) - klade si za cíl vytvořit společnou územně propojenou síť, zabezpečující ochranu, obnovu a nerušený vývoj ES a krajin nesporného evropského významu, integrovanou s ostatními způsoby využití - sestává se z : 1) klíčová území - nejcennější ukázky přírodní krajiny - v ČR vymezeno 25 o celkové výměře 4,44 % 2) ekologické koridory - propojují klíčová území, slouží k dálkové migraci org. 3) zón zvýšené péče o krajinu - izolují klíčová území a ekologické koridory od negativních vlivů zvenčí, zajišťují příznivé prostředí pro obnovu, možnosti pro „měkkou“ turistiku a rekreaci - cca 20 – 25 %

65 Síť EECONET v ČR (zdroj: Primack, R., B. a kol.: Biologické principy ochrany přírody)

66 PŘECHODNĚ CHRÁNĚNÉ PLOCHY - území s dočasným nebo nepředvídaným výskytem významných R nebo Ž druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů - vyhlášení: OOP rozhodnutím na předem stanovenou dobu popř. na opakované období (doba hnízdění apod.) omezení využití území i z jiných vážných důvodů (vědecké, studijní, informační) PŘÍRODNÍ PARK - vyhlašuje se za účelem ochrany specificky utvářeného krajinného rázu s estetickými i přírodními hodnotami (nejsou takového významu, aby bylo nutné zřizovat ZCHÚ) - zřizuje KÚ obecně závazným předpisem

67 V rámci ČR bylo vyhlášeno 135 přírodních parků V oblasti S až SZ Čech to jsou: 504 Východní Krušné hory okr. Ústí nad Labem, Teplice 403 Smrčinyokr. Cheb 423 Přebuzokr. Sokolov 422 Leopoldovy Hamryokr. Cheb, Sokolov 432 Kamenné vrchyokr. Cheb 402 Halštrovokr. Cheb 505 Doupovská pahorkatinaokr. Chomutov

68 OCHRANA KRAJINNÉHO RÁZU - krajinný ráz je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti - ochrana zaměřena na ochranu identity kulturní krajiny v souladu s Evropskou úmluvou o krajině - těžiště ochrany leží ve volné krajině, tj. mimo intravilány

69 - co určuje krajinný ráz: - přírodní charakteristiky: kvalitativní parametry zastoupených ekosystémů, četnost jednotlivých typů ekosystémů (biologická rozmanitost), geomorfologie krajiny, charakter vazeb mezi ekosystémy, přírodní dominanty krajiny - kulturně-historické charakteristiky: přítomnost památkových objektů, cenné vesnické zástavby, památkové zóny nebo rezervace kulturních dominant, historický a kulturní významná místa - krajinnářsko-estetické charakteristiky: prostorové uspořádání – krajinná scéna, vymezení prostorů, průhledy do dalších prostorů, přírodní a architektonické dominanty, vztah zástavby a přírodního prostředí, charakter vodních toků a ploch, podíl rozptýlené zeleně, mozaikové maloplošné střídání lesů, polí a luk atd.

70 Hodnocení: Existuje několik metodik: 1) Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě (metodické doporučení), AOPK ČR 1999, I. Míchal a kol. 2) Metodika hodnocení krajinného rázu, SCHKO ČR 1997, R. Bukáček, P. Matějka a kol. 3) Metodický postup posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz, ČVUT 2004, Vorel I., Bukáček R., Matějka P., Culek M., Sklenička P.

71 Natura celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit - soustava lokalit chránících nejvíce ohrožené druhy R, Ž a přírodní stanoviště (např. rašeliniště, skalní stepi nebo horské smrčiny apod.) na území EU - tvořena: 1) ptačími oblastmi 2) evropsky významnými lokalitami, které požívají smluvní ochranu nebo jsou chráněny jako zvláště chráněné území

72

73 - povinnost vyplývá ze směrnice Rady EU: č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) (zřizovány pro 47 ohrožených druhů ptáků jmenovaných v příloze I, jsou vyhlašovány nařízením vlády) č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“) (k ochraně ohrožených druhů rostlin, živočichů (vyjma ptáků) a přírodních stanovišť) - lokality specifikované v příslušných přílohách směrnic - rozlišovány: oblasti ochrany ptactva (SPA) podle směrnice o ptácích zvláštní oblasti ochrany (SAC) podle směrnice o stanovištích - velikosti a počty těchto území musí být takové, aby bylo zajištěno zachování vybraných druhů a stanovišť na území celého státu v příznivém stavu, tedy ve stavu stejném nebo lepším než v okamžiku vyhlášení - výběr lokalit se provádí pouze podle odborných údajů a na základě vědeckých kritérií

74 - cílem je: 1) zabezpečit ochranu nejvýznamnějších lokalit evrop. přírody 2) zabezpečit ochranu nejvíce ohrožených druhů R, Ž 3) zachování, popř. zlepšení celkového stavu přírodních stanovišť a druhů R, Ž na území ČR 4) sladění zájmů ochrany přírody s šetrným hospodařením 5) začlenění cenných přírodních lokalit v ČR do celoevropského přírodního dědictví - za celkovou přípravu soustavy Natura 2000 v ČR odpovídá MŽP, které pověřilo přípravou odborných podkladů AOPK ČR

75 - zařazení území do soustavy Natura 2000 je možným předpokladem získání finančních prostředků ze státního rozpočtu, případně z některých fondů Evropské unie, na šetrné hospodaření, které zabezpečí uchování, případně obnovu chráněných fenoménů - mnoho vyhlášených lokalit bude překrývat stávající chráněná území, jejichž režim se nezmění - veškeré plány a investiční záměry musí být předmětem hodnocení z hlediska jejich vlivů na chráněné druhy R, Ž a přírodních stanovišť - vytvoření soustavy Natura 2000 se přímo týkat vlastníků a uživatelů dotčených pozemků, obcí, zájmových sdružení, organizací a skupin (lesníci, zemědělci, myslivci, pozemkové spolky apod.).

76 Evropsky významné lokality celkem pokryjí přibližně 9,3 % území státu (67 % z nich překrývá již existující ZCHÚ - rozloha CHÚ v ČR se tak reálně zvýší jen o 3,1 % území) Většina lokalit bude mít po svém vyhlášení charakter přírodní památky. Více než polovina těchto území je menší než 20 hektarů. V České republice bylo zatím nařízením vlády vyhlášeno 38 ptačích oblastí ze 41 navržených V úterý 8. února 2005 předali zástupci resortu životního prostředí do podatelny Evropské komise kompletní údaje pro všech 864 evropsky významných lokalit a 38 ptačích oblastí soustavy Natura Česká republika tak splnila jeden ze svých závazků vůči Evropské unii. (Nařízení vlády s národním seznamem vyšlo ve Sbírce zákonů pod číslem 132/2005 Sb.)

77 DRUHOVÁ OCHRANA OBECNÁ DRUHOVÁ OCHRANA ČR se vyznačuje velkým bohatstvím druhů rostlin a živočichů. To je dáno zejména její polohou na hranici několika biogeografických oblastí, ale také historickým a kulturním vývojem. Celkem bylo u nás zaznamenáno více než 2700 druhů vyšších rostlin, 2400 druhů nižších rostlin, druhů bezobratlých a asi 380 druhů obratlovců (rozmnožujících se v ČR) OCHRANA ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ - všechny druhy R a Ž jsou chráněny před zničením, poškozováním, sběrem či odchytem, který by mohl vést nebo vede k ohrožení těchto druhů nebo jejich degeneraci, k narušení rozmnožovacích schopností druhů, zániku populace druhů nebo zničení ES, jehož jsou součástí - záměrné křížení a rozšiřování křížence do krajiny jen s povolením orgánu

78 OCHRANA DŘEVIN rostoucích mimo les - před poškozováním a ničením - péče je povinností vlastníků - kácení: nutné povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les pokud: 1) obvod kmene dřeviny ve výšce kmene 130 cm je větší než 80 cm 2) souvislé keřové porosty pokrývají plochu větší než 40 m 2 povolení není potřeba: 1) pěstebních důvodů (obnova porostu, výchovné probírky) 2) zdravotních důvodů 3) oprávnění dle zvl. předpisů (z. o vodách, z. o drahách atd.) 4) pokud jejich stav bezprostředně ohrožuje život či zdraví nebo hrozí-li škoda značného rozsahu (nutno do 15 dnů po zásahu oznámit) výkonu 5) se stanovenou velikostí na pozemcích ve vlastnictví fyz. osob nutno oznámit písemně min. 15 dnů předem

79 - náhradní výsadba: orgán může uložit (včetně nezbytně nutné max. 5 leté péče) obce ve svém územním obvodu vedou přehled vhodných pozemků - odvody : pokud není uložena náhradní výsadba u kácení z důvodu výstavby do rozpočtu obce (na zlepšení ŽP) při protiprávním kácení do SFŽP ČR OCHRANA JESKYNÍ - poškození a ničení je zakázáno - zpřístupnění či jiné využití se souhlasem orgánu OCHRANA PALEONTOLOGICKÝCH NÁLEZŮ - vývoz pouze se souhlasem orgánu - povinnost (toho, kdo učiní nález a pozná to) zajistit ochranu před zničením, poškozením nebo odcizením

80 ZVLÁŠTNÍ DRUHOVÁ OCHRANA ZVLÁŠTNÍ OCHRANA ROSTLIN A ŽIVOČICHŮ - ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné lze vyhlásit za zvláště chráněné (seznam ve vyhlášce č. 395/1992) - ochrana všech podzemních a nadzemních částí rostlin a všech vývojových stádií - ochrana i mrtvého jedince tohoto druhu, jeho části nebo výrobku z něho - ochrana i biotopu - zakázáno: vyvážet (povolení MŽP) držet, pěstovat, dopravovat, prodávat, vyměňovat nabízet k prodeji nebo výměně - dle stupně ohrožení: kriticky ohrožené silně ohrožené ohrožené

81

82

83 červené seznamy - soupisy ohrožených druhů R a Ž rozdělené do kategorií podle stupně ohrožení - obvykle se vztahují k určitému geograficky vymezenému území, existují tak červené seznamy regionů, států, kontinentální i světové - pravidelně aktualizovány - připravují se nové Červené seznamy pro jednotlivé skupiny organismů vyskytujících se v ČR podle kritérií Světového svazu ochrany přírody (IUCN) z roku 1994 (kritéria byla vytvořena tak, aby mohla být použita pro hodnocení rozdílných taxonomických skupin, pro některé skupiny však byla mírně modifikována (cévnaté rostliny, mechorosty), zohledňují ohrožení druhů v současnosti i perspektivy do budoucna, možnost dalšího ovlivnění, variabilitu a populační dynamiku i úroveň jejich poznání)

84 Kategorie a kritéria IUCN

85 Druhy zařazené do kategorie: Kriticky ohrožený (50 % pravděpodobnost vyhynutím během 10 let nebo 3 generací) Ohrožený (20 % pravděpodobnost vyhynutím během 20 let nebo 5 generací Zranitelný (10 % pravděpodobnost vyhynutím během 100 let)

86

87 červené knihy - podklady pro rozpracování programů na záchranu ohrožených druhů - poskytují seznam indikačních org. významných pro ekologický monitoring - navazují na červené seznamy, hodnotí příčiny ohrožení jednotlivých druhů a přinášejí údaje důležité pro praktickou ochranu druhu - IUCN zveřejnil první celosvětovou červenou knihu již v roce v bývalém Československu začal projekt vydávání Červených knih na konci 80. let 20. století (v letech 1988 až 1999 vyšlo postupně pět dílů Československé (České a Slovenské) červené knihy: - Ptáci (1988) - Kruhoústí atd. (1989) - Bezobratlí (1992) - Sinice (1995) - Vyšší rostliny (1999) Pozn.: V Červených knihách uveřejněny i tzv. černé seznamy vymizelých taxonů ČR a SR.

88 ZVLÁŠTNÍ OCHRANA NEROSTU - druhy, které jsou vzácné nebo vědecky či kulturně hodnotné (seznam neexistuje) - ke sběru nutno povolení orgánu

89

90 PAMÁTNÉ STROMY - za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno vyhlásit: dřeviny vynikající svým vzrůstem dřeviny vynikající svým věkem významné krajinné dominanty zvlášť cenné introdukované dřeviny dřeviny historicky cenné (památníky historie, spojeny s pověstmi a bájemi) - podnět k vyhlášen může podat orgánu ochrany přírody každý občan - vyhlašují:pověřené obecní úřady (i ruší)Magistrát hl. m. Prahy správy NP a správy CHKO v rámci své územní působnosti (ve svých územních obvodech, nikoli však v ochranných pásmech NP nebo CHKO)

91 - neexistence striktních pravidel pro vyhlášení (hodnotit ze všech hledisek, brát v úvahu jejich zdravotní stav, životaschopnost, ohroženost v daných podmínkách) Pozn.: Je nutné zdůraznit, že není v kompetenci obecního úřadu povolit pokácení dřevin prohlášených za památné stromy, aniž by před tím příslušný orgán ochrany přírody nezrušil jejich ochranu. - základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru 10 násobku průměru kmene ve výši 130 cm nad zemí

92 Pozn.: V návrzích na vyhlášení skupiny památných stromů do pěti jedinců se uvádějí všechny údaje jako u jednotlivých dřevin, s výjimkou charakteru výskytu a počtu jedinců. Pro skupiny památných stromů s větším počtem jedinců než pět se uvádějí rozpětí měřitelných údajů (nejmenší – největší), např. obvodu kmene, výšky stromů, šířky koruny, výšky koruny, stáří

93 - pracovně se dělí do tří kategorií : kategorie - památné stromy kmetského věku (starší 400 let) kategorie - památné stromy zralého věku (200 až 400 let) kategorie - památné stromy - čekatelé, mladého věku (do 200 let) - péče: povinností vlastníka nebo nájemce pozemku, na kterém rostou vlastník může požádat o dotaci (místně příslušný pověřený obecní úřad, obecní úřad s rozšířenou působností nebo z krajinotvorných programů (SFŽP nebo MŽP spravovaných AOPK ČR) - evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody uloženém v centrálním pracovišti AOPK ČR v Praze (ročně nově evidováno okolo 100 stromů – v r to bylo 162 záznamů - a okolo 30 záznamů ročně vyjímáno – v roce 2005 to bylo 46 položek) - k je v ústředním seznamu uvedeno záznamů

94 Zastoupení podle charakteru výsadby památných stromů (zdroj: AOPK)

95 Zastoupení rodů dřevin v ústředním seznamu (zdroj: AOPK)

96 Zastoupení vybraných motivů ochrany (zdroj: AOPK)

97 Vybrané památné stromy - největší měřitelné obvody kmene ve výšce 130 cm nad zemí: Vejdova lípa u Pastvin (12,25 m) Sudslavická lípa u Vimperka (11,70 m) - nadprůměrná výška: jeden smrk ze skupiny památných stromů "Smrky u Kamenického potoka", v okrese Praha východ (58 m) - nejstarší památné stromy (věk se pohybuje řádově od 500 do 800 let): Klokočovská (Karlova) lípa v Klokočově na území CHKO Železné hory Svatováclavský dub ve Stochově u Kladna Žižkův dub v Náměšti nad Oslavou lípa v Bzenci Körnerův dub v Karlových Varech Dalovicích Oldřichův dub v Peruci Lukasova lípa v Telecí Sudslavická lípa u Vimperka Husova lípa ve Chlístově Krompašské tisy Pernštejnský tis Vejdova lípa u Pastvin Uhřínovský tis

98 BIODIVERZITA / BIOLOGICKÁ ROZMANITOST - dle Úmluvy o biologické rozmanitosti (Rio de Janeiro, 1992): - variabilita všech žijících organismů včetně mj. suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí - zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy - rozmanitost života ve všech jeho formách, úrovních a kombinacích

99 - 3 úrovně: a) GENETICKÁ (rozmanitost genů v rámci druhů) - zahrnuje: odlišné populace téhož druhu geneticky rozdílné jedince v 1 populaci b) DRUHOVÁ (rozmanitost druhů v určité oblasti) - vyjadřovaná různými způsoby: 1) druhová bohatost (počet druhů v určitém regionu) 2) taxonomická diverzita (zohledňuje i vzájemné vztahy, příbuznost) 3) funkční diverzita (zohledňuje i postavení jednotlivých druhů z hlediska jejich funkce v ES) c) EKOSYSTÉMOVÁ

100 Počet druhů na Zemi: - většina vědců odhaduje 10 – 30 mil. druhů - v ČR cca 85 tis. druhů, z toho:

101 - měření biodiverzity: alfa biodiverzita - počet druhů v určitém území (většinou malém) beta diverzita - změna, kterou prochází druhové složení určitého společenstva v souvislosti se změnami některého gradientu prostředí gama diverzita - stupeň obměny druhů podle vzdálenosti určitých míst v podobném stanovišti nebo podle jejich rozšiřujících se areálů výskytu platí vztah: beta = gama /alfa diverzita

102 Minimální životaschopná populace - nejmenší možná izolovaná populace mající 99% pravděpodobnosti existence po dobu 1000 let navzdory předvídatelným vlivům Minimální velikost území - nezbytné proto, aby se udržela minimální životaschopná populace - velmi rozdílná pro různé druhy Efektivní početnost populace - počet jedinců v dané populaci, kteří se účastní rozmnožování

103 Vymírání druhů je přirozený evoluční proces - v dlouhodobém průměru ale nepřesahovalo 9 % druhů za milión let, tj. j druh za 5 let - ale rychlost se výrazně zvýšila s růstem lidské populace (dnes se rychlost vymírání odhaduje na 1 druh/den až 1 druh/hodina) - náchylnost k vymření ovlivňují některé faktory: 1) vzácnost 2) schopnost rozptylovat se 3) stupeň specializace 4) populační variabilita 5) postavení v trofickém řetězci 6) dlouhověkost 7) rychlost růstu populace

104 Mezi hlavní faktory ohrožení biodiverzity na Zemi jsou řazeny: - globální změny klimatu - rozpad a ničení stanovišť (přímá destrukce, fragmentace) - invaze nepůvodních druhů - lov a obchod - nemoci - druhotné příčiny vymírání druhů (vyhubení jiného druhu, znečištění ŽP)

105 INVAZIVNÍ DRUHY - druh charakterizován jako nepůvodní, tj. ten, který se zde nevyskytoval od posledního zalednění (cca před lety), byl zavlečen člověkem (úmyslně, neúmyslně) a po zdařilém zdomácnění (tzv. naturalizaci) se šíří v krajině - u R se rozlišují tzv.: ARCHEOFYTY - druhy k nám zavlečeny před objevením Ameriky - převážně polní plevele nebo druhy se statutem post-invazní (šířily se, ale v důsledku změny podmínek, např. v zemědělství, jsou dnes na ústupu - Agrostemma githago) NEOFYTY - druhy zavlečené přibližně po roce nebezpečné invazní druhy v lokálním až celostátním měřítkem (Heracleum mantegazzianum, Reynoutria japonica, R. sachalinensis, R. x xbohemica, Impatiens glandulifera)

106 Důsledky invazí: 1) kompetice 2) predace 3) přenos nemocí a parazitů 4) hybridizace Historické aspekty invazí: - 1. od začátku neolitu až do r po Kr. (v rámci Starého světa) - 2. od konce 15. stol. do konce 19. stol. - od zač. 20 stol. obrovský nárůst a usnadnění transitních možností, rozvoj letecké dopravy, otevření průplavů spojujících oceány, v souvislosti se světovými válkami a mohutnými migracemi byvatelstva, s mohutným kácením původních tropických lesů a následným zalesňováním exotickými druhy

107 Úspěšnost invazivních druhů: - vytrvalá životní forma - snadné klíčení v širokém rozmezí podmínek - rychlý růst - produkce velkého množství snadno se šířících semen / vysoká plodnost - vegetativní šíření - vysoká kompetiční schopnost - absence predátorů (škůdců) - podobnost klimatu mezi původní a novou oblastí

108 - dlouhý proces (fáze kolonizace, naturalizace, invaze) - podle výzkumů posledního stadia dosáhne 1- 2 % zavlečených druhů - statut invazivního druhu v ČR má 90 druhů, tj. 2% všech druhů naší květeny - legislativa: - vět š inou nen í definov á n invazn í druh (ciz í druhy jsou sice definov á ny a je sledov á no jejich zan áš en í na ú zem í st á tu, av š ak nejsou jasně stanovena kriteria pro povolen í introdukce zak á zan é ho druhu ani sankce za jeho ú mysln é vysazov á n í v rozporu s nař í zen í mi) - chyb í jakýkoli postih či vymezen í odpovědnosti za ne ú mysln é či n á hodn é zavlečen í - chyb í ú prava povinnosti monitoringu a n á sledn é likvidace invazn í ch druhů - velký význam maj í mezin á rodn í smlouvy týkaj í c í se ochrany př í rody a zachov á n í biologick é rozmanitosti

109 - likvidace a regulace invazních druhů v ČR vychází ze: Zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a doplňující vyhláška 395/1992 Sb. Zákon 314/2001 Sb., doplňující zákon 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči Zákon 254/2001 Sb., vodní zákon Zákon 334/1992 Sb., doplněný z. 231/1999 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu a jej upravující vyhláška 13/1994 Sb. Zákon 289/1995 Sb., lesní zákon Zákon 17/1992 Sb., o životním prostředí Vyhláška 89/2002 Sb., o ochraně proti zavlékání škodlivých organismů při dovozu, průvozu a vývozu rostlin a rostlinných produktů

110 Na základě výsledků studie Ekologie a asanační management invazních druhů rostlin v regionálních povodí ČR (Šindlar a kol., 1998) byl vytvořen seznam invazních druhů rostlin, které byly rozděleny do tří kategorií nebezpečnosti:

111

112

113 EXPANZIVNÍ DRUHY ROSTLIN - druh je původn í, ale v důsledku změny životn í ch podm í nek (např. celkov é obohacov á n í půdy dus í kem ze spadů i hnojiv, okyselen í prostřed í, odlesňov á n í ) se ší ř í - nelze zav é st regulaci spoč í vaj í c í v likvidaci ší ř í c í ch se rostlin (potřeba š ir ší ch z á sahů omezuj í c í ch negativn í vlivy na prostřed í ) - zahrnuj í např.: třtina křovi š tn í (Calamagrostis epigejos) třtina chloupkat á (C. villosa) jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) ovs í k vyvý š ený (Arrhenatherum elatius) pch á č roln í (Cirsium arvense) pch á č obecný (Cirsium vulgare)

114 OCHRANA EX SITU (OFF-SITE PRESERVATION) - u mnoha vzácných druhů není z různých důvodů (příliš malá zbytková populace atd.) ochrana in situ možná záchrana druhu před vyhynutím v umělých podmínkách pod lidským dohledem - zahrnuje: zoologické zahrady a akvária obory programy odchovu v zajetí botanické zahrady a arboreta semenné banky - přínosy: 1) možnost pravidelného vypouštění jedinců do přírody (posílení ochranářského úsilí in situ) 2) získání info o etologii, biologii druhu (navrhování nových strategií ochrany in situ) 3) snižování odběru z volné přírody pro výstavní a vědecké účely 4) info o druhu veřejnosti - nevýhody: značně drahé

115 ZÁCHRANNÉ PROGRAMY - soubor všech opatření nezbytných ke znovuvytvoření životaschopné populace ohrožených druhů - moderní záchranné programy kombinují ochranu ex situ (např. záchranné chovy a vypouštění) s ochranou in situ, jejímž základem je především ochrana biotopů příslušného druhu - lze vylišit určité typy těchto programů: 1) Reintrodukční program (znovuzakládání, regenerace nebo přemístění) - vysazování a vypouštění jedinců vypěstovaný a odchovaných v zajetí nebo odchycených ve volné přírodě do oblastí jejich historického rozšíření, kde se již delší dobu nevyskytují (např. rys – Šumava, vlk – Yellowstonský NP) 2) Posilující program - vypouštění jedinců do existující populace pro zvýšení její velikosti a genofondu (např. želvy) 3) Zaváděcí program - přesun Ž a R do oblastí mimo jejich historické rozšíření

116 Historie - 1. aktivity v Evropě již v pol. 19. stol. (např. translokace tetřeva hlušce ze Sibiře do Skotska) - od 70. let minulého století ve světě explozivní vývoj (v ČR až v 80. létech – vytvořena "Strategie ochrany genofondu v ČSR“ - řešeno několik programů aktivní ochrany např.: perlorodky říční, bobra evropského, orla mořského, rysa ostrovida, zvonovce liliolistého, koniklce jarního) - v průběhu dalších let realizováno x10 programů záchrany ohrožených Ž a R další činnost částečně plnící funkci záchranných programů uskutečňovaly nevládní organizace a jednotlivci (záchranné přenosy rostlin a živočichů, zakládání genofondových ploch, tvorba hnízdních příležitostí pro dravce a sovy, vybudování zařízení na umělý odchov perlorodky, raka a některých druhů ryb)

117 - od roku 1992 jsou záchranné programy zakotveny v zákoně č. 114/1992 Sb. (1. záchranný program odpovídající pojetí dle tohoto zákona připravilo MŽP v roce 1998 – záchranný program rysa ostrovida a tetřeva hlušce) - v roce 2000 schválen MŽP záchranný program pro perlorodku říční a matiznu bahenní - v roce 2003 schválen MŽP záchranný program pro rdest dlouholistý - kromě záchranných programů, které se zpracovávají pro nejohroženější druhy, existují projekty na výzkum a záchranu dalších vzácných a ohrožených druhů - zajišťují státní orgány ochrany přírody - každý záchranný program musí projít schvalovacím řízením - pro ujednocení formy projektů záchranných programů vydala AOPK ČR „Metodiku pro zpracování záchranných programů pro zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin a živočichů“ (Klaudisová, 2000)

118

119

120

121

122 NÁRODNÍ SÍŤ STANIC PRO HANDICAPOVANÉ ŽIVOČICHY V ČR - unikátním projektem, který se pod patronací ČSOP (1997) - sdružuje subjekty pečující o zraněné a nemocné volně žijící živočichy - cílem je zajistit pomoc živočichům a umožnit jejich plnohodnotný návrat do přírody - stanice sdružené v Národní síti jsou dvojího typu: Členské stanice Národní sítě - vykonávají svojí činnost na určitém území (min. 1 okres) - zajišťují: úschovu a dokrmení nalezených opuštěných mláďat a jejich příprava na plnohodnotný život v přírodě dokrmení a uvedení do kondice nalezených vyhladovělých (díky klimatickým či dočasným zdravotním problémům) živočichů léčba zraněných živočichů

123 - dle možností stanice dále provádí: záchranné transfery živočichů (např: přenosy ohrožených ptačích hnízd, přenosy chráněných měkkýšů a raků z vypuštěných vodních nádrží, přenosy nevhodně umístěných letních kolonií netopýrů, apod.) ekologickou výchovu a osvětovou činnost Přidružené stanice Národní sítě - nemají vlastní svěřené území v rámci Národní sítě (smluvně vázány na některou z členských stanic Národní sítě) - většinou zajišťují péči o určitou specifickou oblast nebo o určitou skupinu živočichů - v současné době ji tvoří 23 členských a 6 přidružených stanic

124

125 Záchranné stanice živočichů v Severních Čechách

126 Výsledky činnosti Národní sítě stanic pro handicapované živočichy v roce 2004 Zdroj:

127 ZOOLOGICKÉ ZAHRADY - hledání způsobu ochrany živočišných druhů - zaměřeny na: 1)Zřízení chovných populací vzácných a ohrožených Ž 2)Zaměření více na bezobratlé (motýly, brouky, vážky, pavouky, měkkýše) 3)Vzácná plemena domácích zvířat (vylepšení zdravotního stavu domácích zvířat) 4)Rozvoj ústřední databáze chovných záznamů a plemenných knih (např. ISIS – Mezinárodní katalog druhů – info o druzích z 395 zoo v 39 zemích) obrana proti příbuzenskému křížení, genetickému driftu a inbrednímu křížení) - pro zvýšení reprodukční rychlosti chovaných druhů vyvinuta řada inovačních technik: -Pěstounská péče -Umělé oplodnění -Umělá inkubace -Přenos embrya -Zmrazování vajíček, spermií, embryí a tkání „zmražená ZOO“ vytvoření druhu v budoucnosti pomocí např. buněčného klonování)

128 - historie: - vznikají od 2. poloviny 17. století (1. významnější ZOO založena v roce 1792 ve Vídni (Schonbrunn)) - zvířata žijí ve stísněných podmínkách - současnost: - propagace a výstavní činnost živočichů pro veřejnost - ochrana ohroženého genofondu - vědecké poznání jednotlivých druhů - vytvoření dostatečné chovné základny pro případ vyhynutí ve volné přírodě - spolupráce mezi ZOO (výměna, zapůjčení, darování zvířat) - zvířata chována ve volných výbězích (výsek biotopu) - úspěchy: - v roce 1956 odchov gorily nížinné - v roce 1959 záchrana koně převalského (ZOO Praha) - v roce 1972 záchrana přímorožce arabského

129 - sdruženy do Světové asociace zoologických zahrad a akvárií (WAZA) + další organizace (EAZA apod.) - záchranné programy: EEP (Evropský záchovný program) - nabízení zvířat k chovu - chovné knihy ESB (Evropské chovné knihy) ISB (mezinárodní plemenné knihy) - ČR:- v současnosti 15 (Brno, Děčín, Dvůr Králové, Hodonín, Jihlava, Chomutov, Liberec, Ohrada, Olomouc, Ostrava, Plzeň, Praha, Ústí nad Labem, Vyškov, Zlín – Lešná) - nejstarší z roku 1919 (Liberec) - největší Praha - v roce 1993 naše zoo přijaty do Asociace evropských zoo a akvárií (EAZA)

130 BOTANICKÉ ZAHRADY - sbírky živých R pěstovaných hlavně k vědeckým, pedagogickým či osvětovým účelům a z důvodu zachování rozsahu genetické variability - na světě cca (roste zde přibližně 30 % známé světové flóry) - řada zaměřena na kultivaci vzácných a ohrožených druhů a na určité typy R (např.: sbírka vodních a mokřadních R v Třeboni, sbírky dřevin tzv. arboreta) - snaha o vytvoření celosvětové databáze pro koordinaci sběratelské aktivity a identifikaci významných druhů - rozmístění není ideální (většina v mírném pásu) - důležitou součástí jsou semenné banky (ve světě cca 50), sbírky mikroorganismů (v ČR např. MU Brno, AV ČR, AV Praha a další)

131 - odpovědnost převzala Mezinárodní organizace botanických zahrad, ustanovená v r historie: - zakládány již v Antice (Egypt, Indie, Čína) z nejrůznějších důvodů (užitkovost, léčebné účely, okrasa atd.) - ve středověku zakládány při panovnických dvorech - ČR:- nejstarší zahrada z roku 1775 (Praha-Smíchov) - cca 20 botanických zahrad a 14 arboreter - spravovány příslušnými městy, školami event. soukromými osobami - příklady botanických zahrad a arboret: Průhonický park (*r. 1885) Trója (*r. 1969) Tábor (*r. 1866) Liberec (* 1954) Brno a další

132 - v roce 2005 založena Unie botanických zahrad ČR - občanské sdružení osob a institucí, reprezentujících botanické zahrady, arboreta a významné botanické sbírky - sídlo Botanická zahrada hl. m. Prahy - 26 členů - př. činností: květen 2005 vyhlášen Dnem botanických zahrad - iniciace jednání na návrhu z. o botanických zahradách

133

134 VÝZNAMNÉ MEZINÁRODNÍ ÚMLUVY Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) - podepsána v rámci UNESCO v Ramsaru roku 1971 (platí od r. 1975) - ČSFR ratifikovala v r (č. 396/1990) - zaměřena na ochranu a rozumné využívání přírodních zdrojů - prostřednictvím úmluvy je zajišťována celosvětová ochrana všech typů mokřadů (bažiny, rašeliniště, slatiniště, mangrovníkové porosty) - ukládá členským zemím označit na svém území mokřady mezinárodního významu z hlediska ekologického, botanického, zoologického a hydrologického (zařazení do mezinárodního seznamu, v ČR zařazeno 12 lokalit: Šumavské rašeliniště Krkonošská rašeliniště Třeboňské rybníky Třeboňská rašeliniště Břehyně a Novozámecký rybník Mokřady Dolního Podyjí Lednické rybníky Mokřady Pšovky a Liběchovky Litovelské Pomoraví Podzemní Punkva PoodříKrušnohorská rašeliniště)

135 Úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva) - sjednána v rámci UNEP v roce 1979 v Bonnu (platí od roku 1983) - ČR se stala jejím účastníkem k v roce cílem úmluvy je zabezpečení ochrany stěhovavých živočichů (ptáků, savců, ryb a bezobratlých) ve všech areálech jejich výskytu, včetně míst k odpočinku na migračních cestách - součástí úmluvy jsou dva seznamy ohrožených druhů: Příloha I CMS - vyjmenovává druhy kriticky ohrožené v celém nebo v podstatné části svého areálu rozšíření a zasluhující tedy přísnou Příloze II CMS - jsou vyjmenovány stěhovavé druhy živočichů, jejichž ochraně by prospěly konkrétně zaměřené mezinárodní dohody

136 - v rámci této úmluvy platí celá řada dohod a memorand (ČR se týkají): 1. Dohoda o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS) - ochrana všech evropských druhů netopýrů (v ČR zahrnuto 21 druhů) 2. Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA) - ochrana, monitoring a výzkum populací 172 druhů stěhovavých vodních ptáků (potáplice, potápky, veslonozí, brodiví, vrubozobí, krátkokřídlí a bahňáci) na rozsáhlém území od hnízdišť v Evropě a přiléhající části Asie, přes tahové cesty a shromaždiště ptáků až po zimoviště na africkém kontinentu (v ČR 76 druhů) 3. Memorandum o ochraně a managementu středoevropské populace dropa velkého - v roce 2005 otevřeno k podpisu pro všechny středoevropské areálové státy dropa velkého - cílem je záchrana populace dropa velkého ve střední Evropě, jejíž početnost v uplynulých zhruba 30 letech dramaticky poklesla – těžiště výskytu středoevropské populace je v současnosti v Maďarsku - ČR se zavazuje ve spolupráci s místními zemědělci zlepšit kvalitu biotopů na zimovišti dropů, podpořit projekty monitoringu, výzkumu a ochrany dropa a pokračovat v možnostech vyhlášení chráněného území pro dropa na jižní Moravě

137 Úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť (Bernská úmluva) - sjednána v roce 1979 v Bernu (v ČR platí od roku 1998) - cílem: ochrana volně žijících živočichů planě rostoucích rostlin a jejich stanovišť, se zvláštním důrazem na ohrožené a zranitelné druhy, včetně zranitelných a ohrožených druhů stěhovavých - přílohy: I. Přísně chráněné druhy R II. Přísně chráněné druhy Ž III. Chráněné druhy Ž IV. Zakázané prostředky a způsoby zabíjení, odchytu a jiných forem využívání

138 Úmluva o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo desertifikací, zejména v Africe (UNCCD) - z podnětu konference OSN o životním prostředí v Rio de Janeiro v roce 1992 sjednána v Paříži v roce 1994 (v ČR platí od roku 2000) - cílem je boj s desertifikací a odstraňování následků sucha v zemích postižených velkým suchem a rozšiřováním pouští, zvláště v Africe, prostřednictvím efektivních opatření na všech úrovních a za mezinárodní spolupráce - má napomoci ke zlepšení obnovy, ochrany a udržitelného využívání půdy a vodních zdrojů přispět k zachování biologické rozmanitosti

139 Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva) - vychází z jedné ze zásad moderní environmentální politiky (zásada co nejširší účasti veřejnosti na rozhodování ve věcech životního prostředí) - průnik tří témat: 1) životního prostředí 2) lidských práv 3) problémů spojených s korupcí - pojem ŽP se rozšiřuje (dotýká i ochrany kulturních památek, veřejného zdraví či spotřebitelských práv)

140 - obsahově postavena na třech pilířích: I. Zpřístupňování informací o ŽP veřejnosti - usiluje o zlepšení informovanosti veřejnosti o stavu ŽP a jeho dopadu na lidské zdraví (důraz kladen na aktivní přístup veřejné správy v poskytování informací, na uživatelsky srozumitelné a přístupné formy poskytování informací s maximálním využitím internetu a elektronických médií, veřejná správa musí také aktivně informovat o tom, jaké informace má k dispozici) II. Aktivní účast veřejnosti v rozhodovacích procesech, týkajících se ŽP - vychází z předpokladu, že informovaná veřejnost má zájem se vyjádřit k otázkám dotýkajících se ŽP (účast veřejnosti přispívá k větší transparentnosti, zkvalitnění výsledných rozhodnutí a posléze i k jejich snadnější implementaci, protože snižuje rizika dodatečného zpochybňování rozhodnutí) III. Zajištění právní ochrany v záležitostech ŽP - zajišťuje veřejnosti právo na přístup k nezávislému přezkoumání postupu veřejné správy při poskytování informací a zajištění účasti veřejnosti na rozhodování v otázkách ŽP

141 Úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES) - podepsána ve Washingtonu roku 1973 (platnost od roku 1975) - vytvořená celosvětová síť kontroluje mezinárodní obchod ohroženými druhy pomocí povolení (CITES permitů), která musí doprovázet každou mezinárodní zásilku exemplářů CITES - tvořena 3 přílohami (CITES I – III) zahrnujících druhů R a druhů Ž: Příloha CITES I - druhy bezprostředně ohroženy vyhubením - mezinárodní obchod s těmito druhy zakázán (zákaz dovozu a vývozu), povolován jen výjimečně - z našich druhů např. orel královský, orel mořský, sokol stěhovavý a vydra říční) Příloha CITES II - druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by obchod s nimi nebyl přísně regulován (obchod povolen na základě CITES permitů) - z našich druhů např. rys ostrovid, kočka divoká, čáp černý, drop velký, pijavka lékařská, jasoň červenooký, celá čeleď vstavačovitých, sněženka podsněžník Příloha CITES III - druhy ohrožené mezinárodním obchodem pouze v určitých zemích a jsou chráněny na návrh těchto zemí

142 - ČSFR ji podepsala až v roce 1992, od května 2004 platí z. č. 100/2004 Sb., o ochraně druhů volně žijících Ž a planě rostoucích R regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a též prováděcí vyhláška č. 227/2004 Sb. - druhy z příloh CITES členěny na příloha A – D: Příloha A - druhy přímo ohrožené vyhubením a druhy přirozeně se vyskytují ve volné přírodě EU a chráněné (ne všechny musejí být chráněny úmluvou CITES) - zahrnuje např. všechny druhy evropských dravců a sov Příloha B - zahrnuje většinu druhů z přílohy CITES II, některé druhy z přílohy CITES III, ale i druhy, které nejsou chráněny úmluvou CITES a jejichž dovoz do EU je pozastaven, neboť jako nepůvodní invazní druhy představují hrozbu pro evropskou přírodu - např. želva nádherná a skokan volský Příloha C - seznam druhů z přílohy CITES III a některých druhů, které nejsou chráněny CITES Příloha D - týká se některých druhů z přílohy CITES III a druhů, které nejsou chráněné CITES, ale dovoz do EU je sledován a vyhodnocován na základě tzv. oznámení o dovozu - např. norek sibiřský

143

144 Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD) - sjednána v Rio de Janeiro v roce v platnosti od roku 1993 (v ČR od roku č. 134/1999 Sb.) - zahrnuje ochranu různých složek živé přírody v jejich vzájemné interakci a principy jejich využívání - cílem je zabezpečit: ochranu biologické rozmanitosti, která je chápána jako rozmanitost všech živých organismů a systémů, jichž jsou tyto organismy součástí udržitelné využívání složek rovnoměrné a spravedlivé využívání biologických zdrojů - povinnost: určit složky biodiverzity provádět monitoring určit procesy a kategorie činností, které mají nebo by mohly mít významné nepříznivé vlivy na ochranu a trvale udržitelné využití biodiverzity

145 Evropská úmluva o krajině - přijata v roce 2000 v Paříži (v ČR platná od roku 2004) - cílem je podpořit ochranu, správu a plánování krajiny a organizovat evropskou spolupráci v této oblasti (vzdělávání, výchova, účast veřejnosti, plánování, analyzování tlaků na krajinu atd.)

146 VÝZNAMNÉ MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRO OCHRANU PŘÍRODY IUCN (Světový svaz ochrany přírody) - založena v roce 1948 (sídlo - švýcarský Glad) - ČR se podílí na účasti IUCN od roku původní název Mezinárodní unie pro ochranu přírody později změněn na Mezinárodní unie pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (International Union for Conservation of Nature and Natural Resources IUCN) - posláním - ovlivňovat, povzbuzovat a aktivně podporovat globální lidskou společnost k tomu, aby chránila jednotu i rozmanitost přírody a přírodní zdroje v každém směru využívala trvale udržitelným způsobem a spravedlivě je rozdělovala - zajišťuje hlavně územní ochranu - v roce 1967 (z iniciativy ČSSR) v Praze ustanoven Východoevropský komitét Komise UICN pro výchovu - v roce 1991 v Praze ustanoveno československé národní koordinační středisko IUCN vydávající bulletin pro střední a východní Evropu (působí při Agentuře ochrany přírody)

147 - činnost IUCN spadá pod aktivity šesti odborných komisí: 1) pro přežívání druhů (Červené seznamu IUCN) 2) pro chráněná území (péče o celosvětovou reprezentativní soustavu suchozemských i mořských chráněných území) 3) pro právo životního prostředí 4) pro vzdělávání a komunikaci 5) pro environmentální, ekonomickou a sociální politiku (vytváří zdroj info o ekonomických a sociálních faktorech ovlivňujících přírodní zdroje a biologickou rozmanitost) 6) pro ekosystémový management (poskytuje odborné zásady pro integrované, ekosystémově založené přístupy ke správě přírodních zdrojů v přírodních i lidmi pozměněných ES)

148 WWF (Světový fond na ochranu přírody) - největší nevládní organizace ochrany přírody na světě (sídlo – švýcarský Glad) - zajišťuje hlavně druhovou ochranu - spolupracuje s ochranářskými skupinami a vládami - sponzoruje projekty na ochranu přírody (především oceánů, lesů a mokřadů) - cílem: - záchrana zvířat ohrožených vyhubením - potlačení nelegálního obchodu se vzácnými druhy R a Ž - pomoc obyvatelům uspokojovat své potřeby a zároveň chránit přírodní zdroje - školení správců CHÚ, strážných skupin a skupin specializovaných na boj s pytláky - podpora vědeckého výzkumu zaměřeného na vznik a realizaci dlouhodobých programů na ochranu přírody

149 UNESCO Mezivládní program „Člověk a biosféra“ (MAB) - založen v roce 1970 s cílem: „rozvinout v rámci přírodních a socioekonomických věd základnu pro racionální využívání přírodních zdrojů biosféry a pro zlepšení vztahů mezi člověkem a přírodním prostředím“ - rozdělen do několika hlavních tématických okruhů 1) podle převládajícího biomu - např. tropický les, aridní zóna 2) nebo podle interakcí mezi člověkem a prostředím - např. ochrana přírody - rozhodnutí od založení a sledování různých oblastí Země vhodně vybraných území tzv. biosférické rezervace (BR) „BR jsou reprezentativní území světa, která kromě cenných přirozených ES poskytují příklady harmonických vztahů mezi přírodním prostředím a místními obyvateli.“

150 - každá BR má obsahovat ukázky: 1) hlavního biomu typického pro danou oblast 2) výjimečných nebo ojedinělých ES, R a Ž populací 3) uchování přírodních hodnot prostředí a tradičního využívání přírodních zdrojů místním obyvatelstvem 4) degradovaných ES vyžadujících rehabilitaci - podle stupně narušení 3 zóny: 1) jádrová zóna 2) nárazníková zóna 3) přechodová zóna

151 Rozmístění různých aktivit v biosférických rezervacích (Zdroj: Janík, J. a kol. Biosférické rezervace České republiky. Příroda a lidé pod záštitou UNESCO.. Empora, Praha, 1996.)

152 - ve světě je cca 459 BR (z toho asi 130 v Evropě, v ČR 6) Stránky Národního komitétu MAB on-line na:

153

154 Stránky Národního komitétu MAB kav.cas.cz event. stárnky UNESCO al.unesco. org al.unesco. org

155 Krajinotvorné programy - součástí politiky MŽP - zahrnují: 1) Program péče o krajinu (PPK) 2) Program revitalizace říčních systémů (PRŘS) 3) Program péče o přírodní prostředí, ochrana a využívání přírodních zdrojů 4) Program stabilizace lesa v Jizerských horách a na Ještědu 5) Správa nescizitelného státního majetku v zvláště chráněných územích (zajištění odpovídající péči o četné pozemky ve vlastnictví státu v ZCHÚ, které jsou v majetkové správě nájemce (AOPK ČR, SOP ČR, Správ NP)

156 1) Program péče o krajinu (PPK) - založen v roce 1996 A)ochrana krajiny proti erozi - např. zakládání mezi a TTP s protierozní fcí výsadby keřových a stromových bariér proti splachu ornice výsadby stromořadí či skupin stromů proti větrné erozi B) udržení kulturního stavu krajiny - např. kosení travního porostu a rákosin likvidace křovinného a dřevinného náletu zavádění extenzivních způsobů hospodaření ošetření památných stromů atd. C) podpora druhová rozmanitost - např. prohlubování a vytváření tůněk a umělých drobných vod. ploch budování bariér pro obojživelníky k podchodu pod silnicí odstranění konkurenčních R atd. D) péče o zvláště chráněné části přírody a ptačí oblast - např. geodetické vymezení hranic ZCHÚ a vyhotovení plánů péče výroba, instalace a údržba info tabulí repatriace chráněných druhů atd.

157 2) Program revitalizace říčních systémů (PRŘS) - sloučen s programem podpory drobných vodohospodářských staveb - zaměřen na obnovu vodních zdrojů a přírodního prostředí užívaných člověkem - např. zvyšování retenční schopnosti krajiny zpomalování povrchového odtoku likvidace nevhodně provedených odvodňovacích soustav podpora čištění odpadních vod v menších obcích

158 3) Program péče o přírodní prostředí, ochrana a využívání přírodních zdrojů (ze SFŽP) - opatření zařazena do dílčích programů: 3.1. Program péče o přírodní prostředí - cílem podpora opatření k ochraně přírody a krajiny prováděných nad běžný rámec povinností vymezených zákony: č. 114/1992 Sb.,o ochraně přírody a krajiny č. 289/1995 Sb., lesní zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu 3.2. Program na zpracování koncepcí ochrany přírody a krajiny

159 3.1. Program péče o přírodní prostředí Zakládání prvků ÚSES Ošetřování stromů a regenerace alejí a parků Zabezpečení mimoprodukčních funkcí lesa a k přírodě šetrné hospodaření v lesích Péče o zamokřená území a vodní plochy Realizace schválených plánů péče o ZCHÚ Výkupy pozemků ve ZCHÚ Realizace schválených záchranných programů Program péče o půdu Program regenerace urbanizované krajiny - žádost předkládá žadatel (vlastník nebo nájemce pozemku) SFŽP - AOPK ČR (mimo území NP a CHKO) zpracovává odborný posudek (nezbytná příloha k žádosti u některých dílčích programů)

160 3.2. Program na zpracování koncepcí ochrany přírody a krajiny Program na vytvoření plánů opatření nutných ke zlepšení ŽP v obcích na území NP a jejich ochranných pásem Program je určen pro obce, které alespoň částí svého katastrálního území leží na území NP, včetně ochranného pásma.

161 Ze SFŽP ČR bylo v roce 2004 vyplaceno 493,9 mil. Kč na ochranu přírody a krajiny, peníze byly použity na realizace těchto akcí. Zdroj Výroční zpráva SFŽP ČR Stránky SFŽP ČR. On-line vyrocni-zpravy/

162 Evropské zdroje - možnosti se po vstupu do Evropské unie rozšířily: Operační program Infrastruktura (MŽP + MD) - zaměřen na rozvoj dopravy a ochranu ŽP - možno čerpat na obnovu enviromentálních fcí území (např. revitalizace vodních toků, úprava k obnově funkce pramenných oblastí a mokřadů, budování a obnovu retenčních nádrží, suchých poldrů nebo odstraňování migračních bariér na tocích pro volně žijící živočichy) Program LIFE – NATURE (prostřednictvím MŽP) - možné financovat náklady související s péčí o vybrané území Natura 2000

163 Horizontální plán rozvoje venkova (HRDP) - možné využít k podpoře aktivní péče o přírodu a krajinu prostřednictvím tzv. agro-enviromentální opatření (AEO) a k podpoře hospodaření v méně příznivých oblastech s eviromentálními omezeními (tzv. E-LFA) Operační program Zemědělství - opatření na podporu rozmanitosti krajiny (př. financování údržby nebo zakládání malých vodních nádrží), podporu šetrného hospodaření (př. pořízení šetrných technologií) nebo na podporu přírodě blízkého hospodaření v lesích

164 Fond soudržnosti - zaměřen na financování velkých infrastrukturních projektů v oblastech životního prostředí a dopravy - podle finančního rámce rozšíření bude na projekty financované z Fondu soudržnosti vyčleněna více než třetina celkového objemu strukturální pomoci pro ČR - na rozdíl od strukturálních fondů neposkytuje spolufinancování programů, ale přímo spolufinancuje jasně definované projekty (usnadněno hodnocení přínosu projektů z hlediska TUR) - pomoc poskytnuta na projekty v oblasti ŽP, které naplňují cíle ekologické politiky Evropské unie Prioritní oblasti ochrany životního prostředí: · čištění odpadních vod · zajištění množství a jakosti pitné vody · nakládání s odpady · ochrana ovzduší a klimatu · odstraňování starých ekologických zátěží

165 6. AKČNÍ PLÁN PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ EU Šestý akční program Evropského společenství pro ochranu životního prostředí Životní prostředí 2010: Naše budoucnost, naše volba - zahrnuje : Zamezení změny klimatu Ochranu přírody, planě rostoucích R a volně žijících Ž Řešení otázek, týkajících se životního prostředí a zdraví Ochranu přírodních zdrojů a odpadového hospodářství

166 VYUŽÍVÁNÍ PŘÍRODNÍCH ZDROJŮ - mělo by směřovat k trvale udržitelnému rozvoji termín definován již v r na Konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru, v ČR v rozvinuté podobě zakotven v zákoně č. 17/1992 Sb., o životním prostředí: „Trvale udržitelný rozvoj společnosti je takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“

167 Aby toho bylo docíleno: 1) intenzita využívání obnovitelných přírodních zdrojů nesmí přesáhnout rychlost jejich regenerace 2) intenzita využívání neobnovitelných zdrojů nesmí přesáhnout rychlost nalézání jejich obnovitelných náhrad 3) intenzita znečišťování nesmí přesáhnout asimilační kapacitu životního prostředí

168 Příklady různé intenzity využívání přírody a přírodních zdrojů: zemědělství: intenzivní zemědělská výroba extenzivní zemědělství ekologické zemědělství lesní hospodářství: produkční lesy zohlednění i dalších mimoprodukčních funkcí lesních ES apod.

169 MEZINÁRODNÍ PROGRAM GLOBE (The Global Learning and Observations to Benefit the Environment) - zaměřený na sledování ŽP na místní i globální úrovni - spojuje výchovný cíl s vědeckým (studenti spolupracují na měření ukazatelů ŽP, které vědci zpracovávají) - myšlenka z r.1994 (americký víceprezident Al Gore), zahájení projektu (zapojeno 112 zemí, v ČR 91 škol a zájmových organizací) - vědci zpracovali systém průkazných a zároveň pro studenty jednoduchých měření, umožňujících sledovat vývoj globálních ekologických problémů

170 - studenti provádí 20 praktických měření a pozorování kvality ŽP na území 15 x 15 km v oblastech: meteorologie - max., min. a okamžité teploty, množství a pH srážek, druhy mraků, oblačnost, relativní vlhkost, přízemní ozón hydrologie – teplota, pH, průhlednost, dusičnany, alkalita, rozpuštěný kyslík ve vodě biometrie – výška a obvod stromů, korunový zápoj a pokryvnost bylinného patra, druhy vegetace fenologie – pozorování rašení pupenů a počátku kvetení u různých druhů rostlin, vývoj listů, změny barvy listů a jejich opad pedologie – struktura, zrnitost, barva, uhličitany, objemová hmotnost, zrnitostní složení, pH, půdní vlhkost, teplota půdy, infiltrace - výsledky měření odesílány pomocí Internetu do centrály ve NASA v Coloradu

171 Rozložení skupin měřících v programu GLOBE v ČR k ČR je v objemu odeslaných měření do databáze GLOBE v celosvětovém měřítku na 3. místě - odborný garant MŽP a MŠMT (koordinátor Tereza- sdružení pro ekologickou výchovou)

172 - školy GLOBE často spolupracují se zástupci místní komunity při řešení různých problémů, např.: každoroční předávání teplotních údajů Lesům ČR a společný výpočet pravděpodobného termínu prvních jarních náletů kůrovců celoroční zpracování všech zjištěných meteorologických údajů stanovení mikroklimatu mapování pramenů a kontrola kvality vody využití satelitních dat pro sledování vývoje krajiny sledování vlivu prudkých srážek a splachů na pH vodního toku


Stáhnout ppt "OCHRANA PŘÍRODY Autor: Ing. Kateřina Fiedlerová (3. ročník, zimní semestr, 1+1+0)"

Podobné prezentace


Reklamy Google