 jednotné vztahy navenek  doplňují vztahy mezi jednotlivými členskými státy navzájem v rámci jednotného vnitřního trhu.

Prezentace na téma: " jednotné vztahy navenek  doplňují vztahy mezi jednotlivými členskými státy navzájem v rámci jednotného vnitřního trhu."— Transkript prezentace:

1

2  jednotné vztahy navenek  doplňují vztahy mezi jednotlivými členskými státy navzájem v rámci jednotného vnitřního trhu

3  1. červenec 1968  Evropské hospodářské společenství začalo vůči třetím zemím vystupovat jako jeden celek a obchodní politika se stala výlučnou pravomocí Společenství  Žádná členská země proto nemůže provádět vlastní, nezávislou zahraničně obchodní politiku a utvářet své vnější hospodářské vztahy vůči vnějšímu světu zcela samostatně.

4  Od r. 2006 Evropská komise pracuje na modernizaci společné obchodní politiky  cílem je podpořit konkurenceschopnost EU  Zastřešujícím dokumentem strategie Globální Evropa je sdělení Komise - Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu(KOM2006/576)Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu  větší sladěnost vnějších i vnitřních politik,  liberalizace podmínek obchodu,  revizi nástrojů na ochranu obchodu

5  Obsah společné obchodní politiky vymezují články 131 - 134 Smlouvy o založení ES (SES).  Iniciativním orgánem je Evropská komise (Generální ředitelství pro obchod),  předkládá Radě návrhy konkrétních opatření společné obchodní politiky a doporučení na sjednání mezinárodní smlouvy

6  Zapojení a vliv Evropského parlamentu na tvorbu obchodní politiky je omezený.  Parlament je konzultován v případě rozšíření tradičního postupu sjednávání mezinárodních dohod na dohody týkající se duševního vlastnictví  Parlament je dále Komisí pravidelně informován o dění v obchodní politice. Využívány jsou rovněž ústní a psané parlamentní otázky komisařům (reakce jsou publikovány v Úředním věstníku) a neformální osobní kontakty.

7  Lisabonská smlouva přesouvá ustanovení týkající společné obchodní politiky do nově vytvořené páté části obsahující úpravu veškerých vnějších činností Unie  Společná obchodní politika bude muset být prováděna na zásadách a cílích EU, kam spadá  podpora demokracie, právního státu a lidských práv,  ale také udržitelný hospodářský, sociální a environmentální rozvoj  či udržitelné řízení světových zdrojů (čl. 205 SFEU).

8  Pravomoc Unie bude výlučná pro všechny oblasti společné obchodní politiky.  Zvláštní postavení dohod v oblastech kulturních, audiovizuálních, sociálních, vzdělávacích a zdravotnických služeb je zajištěno nutností jednomyslného rozhodnutí Rady

9  dva základní cíle: 1. prosazování otevřeného a mnohostranného obchodního systému ve světě a 2. ochranu zájmů EU a členských zemí Nástroje na ochranu obchodu v podstatě suplují neexistenci mechanizmu proti nekalým soutěžním praktikám v rámci mezinárodního hospodářství, který na národní úrovni provádí úřady pro ochranu hospodářské soutěže.

10  Pomocí cel EU chrání určitá odvětví před zahraniční konkurencí nebo naopak podporuje dovoz produktů, o které má zájem  Kvóty jsou rozšířeny především v obchodě se zeměmi, které nejsou členy Světové obchodní organizace (angl. World Trade Organisation - WTO).  Dobrovolná exportní omezení (angl. voluntary export restriction) představují dohodu mezi vyvážející a dovážející zemí, podle níž se vývozce dobrovolně zaváže, že nepřekročí limitované množství výrobků určených do země dovozce.

11  defenzivní a ofenzivní obchodní nástroje  Mezi defenzivní spadají antidumpingová opatření, která umožňují omezit dovoz zboží v případě, že ho jeho výrobce nabízí za cenu nižší než je běžná cena těch samých výrobků na jejich domácím trhu, nebo je-li vývoz dotován.  Protisubvenční opatření a ochranná opatření(angl. safeguard measures) v případě, že prudce roste dovoz určitých výrobků do EU

12  Mezi ofenzivní opatření patří tzv. nařízení o obchodních bariérách (angl. trade barriers regulation)  umožňuje Komisi podat stížnost vůči třetí zemi, pokud tato nedodržuje své závazky v obchodní oblasti dané v rámci WTO nebo v rámci bilaterální dohody.  EU má také možnost zavést i opatření na dovoz nebo vývoz výrobků do a z EU  a to z politických nebo bezpečnostních důvodů / embargo, bojkot nebo zvláštní režim na vývoz zbraní, jaderného materiálu, některých chemikálií, zboží dvojího užití apod.

13  Smluvní obchodní politika zahrnuje veškerá smluvní ujednání EU se třetími zeměmi o dovozu a vývozu zboží.  Vnější obchodně politické vztahy mají několik forem:  pokud mají formu mnohostranného jednání, probíhají zejména na poli Světové obchodní organizace (WTO) nebo Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).  Bilaterální a regionální obchodní vztahy zahrnují otázky společné obchodní politiky s jednotlivými třetími zeměmi, s regiony či regionálními sdruženími, jichž jsou tyto země členy.

14  Podle charakteru obchodních ustanovení se mezinárodní obchodní dohody dělí na preferenční a nepreferenční.  Preferenční dohody obsahují výhodnější podmínky pro vzájemnou výměnu zboží, snadnější přístup na trh partnera a větší vlastní otevřenost.  Společenství poskytuje formy různého obchodního zvýhodnění zejména těm zemím, s nimiž ji pojí historické vazby. Úlohu hraje velká skupina faktorů: geografická blízkost, zájem o politickou a bezpečnostní stabilitu v sousedících zemích, závazky vůči bývalým koloniím a závislým územím, hospodářská a rozvojová pomoc nejméně rozvinutým zemím aj.

15  Do této kategorie spadají ◦ dohody o vytvoření celní unie (uzavřena dohoda mezi ES a Andorrou, San Marinem a Tureckem) ◦ a dohody o vytvoření zóny volného obchodu (angl.Free Trade Agreements - FTAs).  Touto formou jsou mj. upraveny vztahy s Evropským sdružením volného obchodu, ESVO (angl. European Free Trade Association - EFTA).  V současné době patří mezi členské státy ESVO Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.  Dalším krokem v utužení vzájemných vztahů těchto států a ES bylo vytvoření Evropského hospodářského prostoru v květnu 1992 (bez Švýcarska, které účast odmítlo v referendu) s rozšířením preferenčního režimu o aplikaci pravidel vnitřního trhu.

16  představují obchodní dohody rozvojového charakteru, které podporují regionální integraci.  EU je uzavírá se zeměmi ACP (země v Africe, Karibiku a Pacifiku). Tyto země patří vesměs k nejchudším zemím světa.  Původně se jednalo o bývalé francouzské kolonie, po vstupu Velké Británie se jejich počet značně rozšířil o bývalé britské kolonie a závislá území. Dnes tato skupina zahrnuje na 78 zemí (48 afrických, 15 karibských a 15 zemí z oblasti Pacifiku).  Obecně je rámec vztahů s těmito zeměmi dán ACP - EU dohodou o partnerství z Cotonou z roku 2000, uzavřenou na dobu 20 let.  Na základě těchto smluv mají tyto země téměř volný přístup na evropské trhy bez cel a kvót, bez požadavku reciprocity. Zvláštní zacházení mají výrobky spadající pod společnou zemědělskou politiku.

17  Obsahují typicky ◦ politické, ◦ ekonomické, ◦ obchodní a lidskoprávní nebo reformní  závazky těchto zemí výměnou za beztarifní přístup na některé z evropských trhů (průmyslové výrobky, zemědělské produkty) a dohody o volném obchodu.

18  se zeměmi západního Balkánu a evropské politiky sousedství se středomořskými státy a východními sousedy EU: ◦ země západního Balkánu (Albánie, Bosna a Hercegovina,, Makedonie, Srbsko a Černá Hora) mají vztahy s EU upraveny tzv. dohodami o stabilizaci a přidružení, ◦ a země spadající pod Evropskou politiku sousedství (středomořský region: Alžírsko, Egypt, Izrael, Jordánsko, Libanon, Maroko, Palestinu, Sýrii a Tunisko a východní sousedi: Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Gruzie, Moldávie, Ukrajina) tzv. dohody o partnerství a spolupráci. ◦ Aktuálně se jedná o dohodě partnerství a spolupráci s Čínou, o asociační dohodě se zeměmi střední Ameriky (MERCOSUR) a Andským společenstvím.

19  Nepreferenční zacházení v režimu doložky nejvyšších výhod uplatňuje Společenství na dovoz ze států patřících mezi nejvyspělejší ekonomiky světa: ◦ USA, Austrálie, Kanada, Japonsko, Nový Zéland, Hongkong/ČLR, Taiwan, Korejská republika a Singapur.

20

21  sdružení národních států  regiony členských zemí  Jedním z důležitých pilířů Společenství je proto ◦ Politika hospodářské a sociální soudržnosti ◦ (neboli kohezní či regionální politika)  vyrovnání hospodářských a sociálních rozdílů mezi jednotlivými regiony

22  Finanční nástroje a iniciativy Společenství existují již od počátku integrace. ◦ V roce 1958 vznikl Evropský sociální fond (ESF), ◦ o čtyři roky později Evropský zemědělský podpůrný a záruční fond (EAGGF) a ◦ V roku 1975 Evropský fond pro regionální rozvoj(EFRR).  Na úrovní Evropské komise bylo v roce 1968 zřízeno Generální ředitelství pro regionální politiku.

23  Po přijetí Jednotného evropského aktu došlo k rozvoji politiky soudržnosti ve vztahu k jednotnému vnitřnímu trhu a zaměření na podporu méně rozvinutých oblastí.  Hospodářská a sociální soudržnost se stala jedním z cílů Společenství a byly zavedeny základní principy politiky soudržnosti: ◦ princip koncentrace, ◦ programování, ◦ partnerství (komplementarity) a ◦ doplňkovosti (adicionality). ◦ V červnu 1988 Evropská rada zdvojnásobila rozpočet strukturálních fondů (68 miliard ECU) a přijala první regulaci, která je zahrnula pod politiku soudržnosti.

24  Maastrichtská smlouva od 1. listopadu 1993 zavedla nové nástroje (Fond soudržnosti), instituce (Výboru regionů) a principy (subsidiarita).  Po summitu v Edingburghu v prosinci 1992 se rozpočet na fondy opět zvýšil a představoval již třetinu rozpočtu EU, celkem 200 miliard ECU.

25  Ve finanční perspektivě na období 2007 - 2013 (tzv. finanční perspektiva) bylo na politiku soudržnosti vyčleněno 35,7 % evropského rozpočtu, tedy 347,410 mld. eur.  Evropská rada 6. října 2006 přijala „strategické obecné zásady Společenství pro soudržnost",  které jsou základem nové politiky a stanovují zásady a priority na období 2007-2013.

26  V období 2007-2013 se politika soudržnosti více zaměřuje na koncentraci zdrojů na nejchudší členské země a regiony, priority ale posouvá i k podpoře růstu, zaměstnanosti a inovací.  Podle tématických oblastí bude nejvíce prostředků směřovat ◦ do dopravy, ◦ lidských zdrojů, ◦ udržitelného rozvoje, ◦ vědy a výzkumu, ◦ inovací a ◦ informační společnosti.

27  fondy zaměřené na podporu politiky soudržnosti, politiky rozvoje venkova a Společné námořní a rybářské politiky.  Souhrnně se tyto fondy budou nazývat „Evropské strukturální a investiční fondy“, ve zkratce ESIF.  Jedná se o dva strukturální fondy: 1. Evropský fond pro regionální rozvoj (ERDF/EFRR), 2. Evropský sociální fond (ESF),  dále o Fond soudržnosti (CF/FS),  Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EAFRD/EZFRV) a  Evropský námořní a rybářský fond (EMFF/ENRF).

28  na podporu produktivních investic převážně pro malé a střední podniky,  budování infrastruktur pro základní služby občanům a podnikatelům,  investice do výzkumu a vývoje,  do zajištění vnitřního potenciálu regionů a pro vytváření sítí, spolupráce a výměnu zkušeností;

29  vysokou úroveň zaměstnanosti a kvalitních zaměstnání,  mobilitu pracovních sil,  povzbudit k vyšší úrovni vzdělávání a výcviku,  podporovat rovnost pohlaví,  rovné příležitosti a nediskriminaci a podpořit  sociální začleňování a boj s chudobou;

30  na investice do infrastruktury v oblastech životního prostředí,  dopravní infrastruktury evropského významu a  efektivního využívání energie;

31  EZFRV (Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova) ◦ konkurenceschopnosti zemědělství, ◦ udržitelné nakládání s přírodními zdroji a ◦ vyvážený rozvoj venkovských území;  ENRF (Evropský námořní a rybářský fond) ◦ podpora akvakultury, která bude konkurenceschopná, životaschopná a sociálně i environmentálně udržitelná, a podpoří rozvoj území.

32  Na základě návrhu Evropské komise určuje Rada EU a Evropský parlament rozpočet strukturálních fondů a pravidla jejich využívání  Ve spolupráci s členskými zeměmi Evropská komise navrhuje „strategické obecné zásady Společenství pro soudržnost",

33  každým členským státem je vypracován vlastní „národní strategický referenční rámec“  Operační programy jsou schváleny Evropskou komisí. ◦ představují priority státu (nebo regionů) a koncepci využívání programů.

34  Po schválení operačních programů Komisí je úkolem členského státu a jeho regionů zajistit provádění programů, ◦ tj. vybrat projekty z těch, které každým rokem vznikají, a zajistit jejich kontrolu a hodnocení  Komise se zaváže k výdajům, aby členskému státu umožnila zahájení programů, proplatí výdaje certifikované členským státem a podílí se na sledování operačních programů společně s členskými státy / strategické zprávy.

35  v rámci evropských regionů má být věnována zvláštní pozornost především ◦ venkovským oblastem, ◦ oblastem postiženým průmyslovými přeměnami a ◦ regionům, které jsou závažně a trvale znevýhodněny přírodními nebo demografickými podmínkami,  jako jsou například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní, přeshraniční a horské regiony.

36  Lisabonská smlouva zavádí do právního rámce EU místní a regionální dimenzi: ◦ do definice zásady subsidiarity (čl. 5 odst. 3 Smlouvy o EU), podle níž EU jedná pouze tehdy, pokud může být výsledků lépe dosaženo na úrovni EU než na úrovni členských států, je vložen odkaz na místní a regionální úroveň. ◦ Dále je výslovně stanoveno, že Unie respektuje národní místní a regionální samosprávu (čl. 4 odst. 2 SEU) a ◦ podporuje územní (jakož i hospodářskou a sociální) soudržnost (čl. 3 odst. 3 SEU).

37

38  Evropská unie je největším světovým poskytovatelem rozvojové pomoci – ◦ z Evropy plyne 55 procent světových prostředků určených na rozvojovou pomoc  Cíle a principy rozvojové politiky EU ◦ Právní základ získala rozvojová politika v Maastrichtské smlouvě. ◦ Předtím byla upravována jinými ustanoveními např. v rámci obchodní či asociační politiky. ◦ Maastrichtská smlouva zavedla 3 důležité principy rozvojové politiky EU. Jsou nazývané 3C a jsou jimi:koordinace, koherence a komplementarita.

39  Koordinace zajišťuje spolupráci všech aktérů podílejících se na rozvojové politice.  Komplementarita znamená, že rozvojová politika EU doplňuje politiky členských států. Nemělo by tak docházet k překrývání programů pomoci.  Nejdebatovanější princip - koherence spočívá ve sladění ostatních politik EU s cíli rozvojové politiky. Příkladem může být iniciativa „Vše kromě zbraní", která se snaží o koherenci mezi obchodní a rozvojovou politikou EU.

40  Zásadním dokumentem pro určení cílů rozvojové politiky EU je  Společné prohlášení Rady, Evropské komise a Evropského parlamentu k rozvojové politice EU z listopadu 2005  Evropský konsenzus o rozvoji. Evropský konsenzus o rozvoji

41  Evropská unie se přihlásila k plnění Rozvojových cílů tisíciletí Organizace spojených národů (UN Millennium Development Goals)  přijatých v září roku 2000 na Summitu tisíciletí v New Yorku.  Všichni členové OSN se zavázali k naplňování osmi konkrétních cílů, směřujících k odstranění chudoby v rozvojovém světě.

42  1. cíl: Odstranit extrémní chudobu a hlad  2. cíl: Dosáhnout základního vzdělání pro všechny  3. cíl: Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti  4. cíl: Snížit dětskou úmrtnost  5. cíl: Zlepšit zdraví matek  6. cíl: Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi  7. cíl: Zajistit udržitelný stav životního prostředí  8. cíl: Budovat světové partnerství pro rozvoj

43

44  Nejmladším a nejdynamičtějším unijní politika  Jejím cílem je ◦ posílit bezpečnost a právní jistoty občanů, ◦ zajistit volný pohyb osob, ◦ usnadnit pohyb zboží a služeb a ◦ napomoci vzájemnému uznávání soudních rozhodnutí v rámci EU.

45 1. Základ politiky představuje mezivládní spolupráce resortů členských zemí v rámci pracovních skupin ES označovaných jako TREVI (Terrorisme, Radicalisme, Extremisme, Violence Internationale). Ta vznikla v polovině 70. let v reakci na teroristické útoky v Evropě (např. olympijské hry v Mnichově v roce 1972). 2. Druhou linií je Schengenská dohoda z roku 1985, ve které se země Beneluxu spolu s Francií a Německem dohodly na vytvoření prostoru bez vnitřních hranic.

46  Do unijního rámce byla politika zahrnuta po nabytí účinnosti Maastrichtské smlouvy v roce 1993. Ta ji v nové struktuře zařadila do III. pilíře.  Vlivem Amsterodamské smlouvy došlo roku 1999 ke změnám, které část agendy převedly ze III. do "běžného" I. pilíře, tedy do komunitárního právního rámce. ◦ Sem se dostaly oblasti azylu, migrace, vízové politiky, ochrany hranic, civilního práva ("Schengen") i civilní justiční spolupráce. ◦ V tomto rámci politika fungovala až do přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2010.

47  Policejní spolupráce mezi členskými státy je zakotvena jako mezivládní politika  Tuto oblast dále posílila Amsterodamská smlouva, která rozšířila unijní pravomoci a vytvořila EUROPOL (evropský policejní úřad). ◦ Ten představuje základ policejní spolupráce na úrovni EU. Do agendy EUROPOLU spadá shromažďování, uchovávání a výměna informací a jeho mandát se vztahuje na všechny závažné přeshraniční trestné činy.

48  V roce 1999 se prostřednictvím Amsterodamské smlouvy staly součástí evropského práva i Schengenská dohoda (1985) a Schengenská prováděcí úmluva (1990),  vytvořili Schengenský informační systém (SIS). ◦ Na jejich základě byly do roku 2001 odstraněny kontroly na společných vnitřních hranicích EU-15 kromě Velké Británie, Irska a Dánska, které si vymohly výjimku. ◦ Česká republika a další nové členské státy se k Schengenskému prostoru připojily v prosinci 2007.

49  Samotné Schengenské dohody, nejsou jen předpisem jednotné politiky pro volný pohyb osob, zboží či služeb, ale obsahují i významná ustanovení o trestně-právní a policejní spolupráci.Schengenské dohody  Ta umožňují eliminovat případné negativní důsledky plynoucí z provádění schengenského acquis (např. příhraniční kriminalita související s volným pohybem osob atp.) a pomáhají zajišťovat bezpečnost.  Schengenská prováděcí úmluva také obsahuje zmocnění vyslat tzv. styčné důstojníky, kteří zajišťují rychlejší a efektivnější výměnu informací.

50  Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko  Státy EU, které jsou částečně součástí Schengenu ◦ Irsko (od roku 2002) a Velká Británie (od roku 2000). ◦ Jde o oblasti bezpečnosti a justice, hraniční a celní kontroly si tyto státy ponechaly.

51  Státy, které nejsou členy EU a jsou součástí Schengenu ◦ Island, Norsko a Švýcarsko  Státy EU, které dosud nesplňují kritéria pro přijetí Schengenu ◦ Kypr, Chorvatsko, Rumunsko a Bulharsko  Ostatní státy bez hraničních kontrol ◦ Monako, San Marino a Vatikán ◦ Ačkoli tyto země nejsou oficiálně součástí Schengenu, na jejich hranicích se uplatňují schengenské dohody.  Zvláštní případ ◦ Andorra ◦ Andorra není součástí Schengenu a na jejích hranicích zůstaly kontroly. Občanům Evropské unie stačí pro vstup do země pouze občanský průkaz, ostatní cestující musí mít platný pas.

52  Téměř všechny politiky z oblasti justice a vnitra se přesunuly z prakticky neexistujícího III. (samostatného) do I. (komunitárního) pilíře.  Prostoru svobody, bezpečnosti a práva byl posílen; ◦ kromě dosavadních politik (volný pohyb osob, azyl, kontrola na vnějších hranicích, policejní a celní spolupráce, boj s trestnou činností) ◦ zahrnuje na stejné úrovni také  spolupráci mezi policejními, justičními a celními orgány členských států.  V rámci Unie tak budou jednotně uplatňovány zákony jak pro občany, přistěhovalce a návštěvníky EU, tak pro pachatele trestných činů.

53 KONEC