Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE"— Transkript prezentace:

1 ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE
PRO PŘEDMĚT „VÝZKUM V PSYCHOSOCIÁLNÍ OBLASTI“ v pokračovacích magisterských studijních programech PVŠPS Informace o zápočtu na ZIMNÍ SEMESTR K a r e l B a l c a r

2 POJETÍ VĚDY A VĚDECKÉHO POZNÁNÍ, JEHO PŘEDPOKLADY A CÍLE.

3 Současné nároky na vědecké poznání
Současné vědecké poznávání má být: EMPIRICKÉ, tj. založené na smyslové zkušenosti přímé nebo zprostředkované OBJEKTIVNÍ, tj. vycházející z veřejně přístupných pozorovaných jevů KONTROLOVANÉ, tj. ověřitelné a ověřované nezávislými pozorováními KVANTIFIKUJÍCÍ, tj. vyjadřující výsledek pozorování měrnými hodnotami SYSTEMATICKÉ, tj. začleňující výsledky pozorování do soustavy pojmů a vztahů

4 ZNAKY „VĚDECKÉHO POZNÁNÍ“
Otázkami na způsob získání podle těchto znaků můžeme stanovit, zda jde o výrok nebo poznatek povahy konvenčně „vědecké“, anebo jiné – např. založený na jeho převzetí od „autority“ nebo „tradice“ uvěřením „intuitivním vytušení“ nebo „sebepřesvědčení“ prožití „zjevení“ nebo „zřejmosti“ jeho pravdivosti, aj. Počítáme s tím, že „vědecké“ metody jsou někdy nejlepším způsobem, jak poznat něco o světě, jindy se k tomu však hodí méně, než jiné, někdy pak vůbec ne.

5 Praktické úkoly vědeckého poznání
1. POPIS stavu, děje, jejich podmínek: zmapování, co kdy kde jak „je“, „děje se“ 2. VYSVĚTLENÍ příčinami: zjištění, - „proč?“ to tak je nebo se tak děje 3. PŘEDPOVĚĎ následků (věcných či logických): odhad, „co a za jakých podmínek se pak stane (stalo, děje?)“ 4. OVLIVNĚNÍ záměrným působením: „co a jak lze udělat, aby se to (žádaným způsobem) změnilo?"  TEORIE POZNÁNÍ UPLATNĚNÍ  PRAXE

6 Cíl a metoda vědeckého poznání
Cílem vědy je umožňující uspořádat to, co je známo, do systému vztahů, vést zkoumání za hranice získaných poznatků. Základní metodou vědy je jehož výsledkem jsou ÚDAJE (DATA) a z něj + z logiky vycházející jehož výsledkem jsou POJMY a VZTAHY TEORIE POZOROVÁNÍ VYVOZOVÁNÍ

7 Teorie a data – dva jazyky vědy
ÚROVEŇ ZOBECŇOVÁNÍ – TEORIE „JAZYK TEORETICKÝ“ – abstraktní pojmy a vztahy mezi nimi Význam výrazu je vymezován buď KONSTITUTIVNĚ, tj. stanovenými vztahy k jiným pojmům, nebo OPERACIONÁLNĚ, stanovenými vztahy k pozorovatelným jevům. Příklady: trauma – signál ohrožení – strach – úhybné chování ÚROVEŇ POZOROVÁNÍ – DATA „JAZYK POZOROVACÍ“ – výrazy pro přímo pozorovatelné jevy Význam výrazu je vymezován OPERACIONÁLNĚ, tj. popisem té operace (z množství možných), jíž je výskyt jevu v daném zkoumání zjišťován, nebo vyvoláván. Příklady: předchozí kousnutí psem – přibíhající jiný pes – výkřik – útěk

8 Povaha a úloha vědeckých údajů
Vědecké údaje jsou jevy pozorované a zároveň kvantifikované (měřené) co do trvání, častosti, intenzity svého výskytu. Jsou určeny svou kvalitou (smyslová data, přístrojové míry) a též měřitelnou kvantitou (číselné hodnoty). Vztah teorie a dat Získávaná data induktivně podporují, nebo zpochybňují vytvářenou teorii. Teorie deduktivně vysvětluje výskyt pozorovaných nebo předpovídá výskyt ještě nepozorovaných dat.

9 Pole zkoumání vědy o člověku: ČLOVĚK VE SVÉM PROSTŘEDÍ
VLIVY (PŮSOBENÍ) Z OKOLÍ CHOVÁN Í (PŮSOBENÍ) VŮČI OKOLÍ HRANICE JEDINCE VŮČI OKOLÍ „TEMNÁ SCHRÁNKA“ ORGANISMU TĚLESNÉ DĚNÍ NEUVĚDOMOVANÉ PROŽÍVÁNÍ UVĚDOMOVANÉ PROŽÍVÁNÍ „DYNAMICKÉ NEVĚDOMÍ“

10 3 druhy údajů ve vědách o člověku
I PROŽÍVÁNÍ vědomé ?! nevědomé II CHOVÁNÍ výrazové instrumentální III TĚLESNÉ fyziologie morfologie

11 PROSTŘEDKY VĚDECKÉHO POZNÁNÍ, JEJICH DRUHY A VLASTNOSTI.

12 + ZPŮSOB VĚDECKÉHO POZNÁNÍ P O Z O R O V Á N Í V Y V O Z O V Á N Í
„Úmyslem řízené vnímání“ P O Z O R O V Á N Í JEVŮ SVĚTA + V Y V O Z O V Á N Í (přímo nepozorovatelných) závěrů o skutečnosti

13 Třídění metod pozorování I
Podle PŘEDMĚTU – CO pozorujeme? INTROSPEKCE:  (vlastní) PROŽÍVÁNÍ EXTRASPEKCE: (vlastní i cizí)  CHOVÁNÍ, popř. jeho STOPY (výtvory ap.)  TĚLESNÉ JEVY měnlivé či trvalé

14 Třídění metod pozorování II
Podle OKOLNOSTÍ – KDE pozorujeme? PŘIROZENÉ POZOROVÁNÍ – v podmínkách běžně se vyskytujících životních situací s možností výskytu dalších vlivů z okolí nezahrnutých do plánu zkoumání LABORATORNÍ POZOROVÁNÍ – v podmínkách situací uměle upravených podle potřeb kontroly nežádoucích vlivů tak, aby vlivy nezahrnuté do plánu zkoumání byly co nejvíce omezeny a aby vlivy pojaté do něj navíc bylo možno co nejsnáze navodit Nejde o dva druhy situací, nýbrž o „rozměr“ situací pozorování, které v tomto ohledu někdy obsahují více, jindy méně umělých opatření.

15 Třídění metod pozorování III Podle PROSTŘEDKŮ – JAK pozorujeme?
PŘÍMÉ POZOROVÁNÍ (vlastními smysly) – pozorování zrakem, sluchem či dalšími vnějšími nebo vnitřními smysly samým pozorovatelem. Rizikem je nespolehlivost lidského vnímání, popřípadě dovednosti bezprostředně utřídit a posoudit pozorovaný děj či jeho okolnosti. ZPROSTŘEDKOVANÉ POZOROVÁNÍ (např. přístroji) – pozorování prováděné pomocí technických zařízení. Rizikem je možnost technické poruchy přístroje, popřípadě neschopnosti přístroje zprostředkovat či zaznamenat důležité vlastnosti pozorovaného dění či jeho okolností.

16 Třídění metod pozorování IV
Podle POSTUPU – ZDA a JAK (ne)zasahujeme do spontánního průběhu dění: PROSTÉ POZOROVÁNÍ (nezasahující, neovlivňující jev) – pozorování zkoumaných jevů bez úmyslného zasahování do jejich spontánního výskytu. TESTOVÁNÍ (ovlivňující projev, nikoli výskyt jevu) – pozorování zkoumaných jevů bez úmyslného zasahování do jejich spontánního výskytu s tím, že uměle navozenou situací „psychologické zkoušky“ se vyvolá jejich pozorovatelný projev. EXPERIMENTOVÁNÍ (zasahující a ovlivňující) – pozorování zkoumaných jevů s využitím úmyslného ovlivňování jejich výskytu úmyslným měněním okolností, které to způsobí.

17 VĚDECKÉ MĚŘENÍ (VLASTNOSTÍ) JEVŮ, JEHO PŘEDPOKLADY, ÚROVNĚ A VLASTNOSTI.

18 Psychologické měření – úroveň měření
„Měření je přiřazování čísel jevům podle pravidel“ 4 úrovně měření – podle využitých vlastností čísel: NOMINÁLNÍ: číslo slouží jako rozlišující označení („jméno“); přitom platí rovnost (=) stejně a nerovnost (≠) odlišně označených jevů. POŘADOVÁ: platí pořadí čísel podle velikosti; navíc tedy mezi jevy označenými různě velkými čísly platí i vztahy méně (<) a více (>). INTERVALOVÁ: platí stejné odstupy mezi čísly; navíc je tedy lze navzájem sečítat (+), odečítat (-), nebo i dělit či násobit jiným číslem. POMĚROVÁ: platí všechny vlastnosti čísel, má „absolutní nulu“; navíc je tedy lze i násobit či dělit navzájem mezi sebou.

19 Měření výskytu jevů – druhy stupnic
Stupnice je nástroj měření na jím docílené úrovni 2 druhy stupnic podle „nástroje měření“ SUBJEKTIVNÍ = posuzovací: nástrojem přiřazování čísel jevům je pozorovatel, činí tak vlastním úsudkem. Rizikem jsou nedostatky v pozorování a systematické chyby v posuzování. OBJEKTIVNÍ = nástrojové, popř. počítací: nástrojem přiřazování čísel jevům je buď hmotný měřicí nástroj, nebo hodnotitel počítající objektivně pozorované znaky. Rizikem jsou poruchy nástroje nebo nedostatky v početní dovednosti hodnotitele.

20 Posuzování výskytu jevů – podoby stupnic
3 druhy stupnic podle podoby: SLOVNÍ: „Souhlasíte s uzákoněním možnosti eutanázie?“      ROZHODNĚ NE SPÍŠE NE ANI ANO, ANI NE SPÍŠE ANO ROZHODNĚ ANO ČÍSELNÉ: „Jak silná je Vaše bolest? Označte: 0 = žádná až 10 = nesnesitelná.“ GRAFICKÉ: „Vyznačte, nakolik jste skutečně rozhodnut(a) studovat.“ (NE) (ANO)

21 Čtyři kroky v (subjektivním) posuzování
4. OHODNOŤ KDO – KOMU – KDY – CO – JAK ŘÍKÁ NEBO PÍŠE … UKAZUJE NEBO DĚLÁ … 7 6 5 4 3 2 1 VVVVVV WWW XXXXX YYYYYY ZZZZZ POZORUJ Asdf? Y xcv bn m ….. Ýáíé… 3. UTŘIĎ KDJFKJAKJFKK) SKFJ NCKKDJLKF JLKSDJK DKJFKJA DKNFKKDAJND DJFKJAKJFDL KDKJKFJKAJ VJCKDJKLAKLO 2. ZAZNAMENEJ Ghjklů! 

22 Posuzování výskytu jevů – systematické chyby
Nejčastější systematické chyby při posuzování druhých lidí: HALÓ EFEKT a PRVNÍ DOJEM LOGICKÁ CHYBA (SOUKROMÁ TEORIE) OPATRNOST (STŘEDOVÁ TENDENCE) x VOLBA KRAJNOSTÍ CHYBY SHOVÍVAVOSTI x CHYBA PŘÍSNOSTI ZTOTOŽNĚNÍ SE x ODLIŠENÍ SE PROJEKCE Systematické chyby při sebeposuzování se ve výzkumu projeví především při zodpovídání otázek v rozhovoru nebo dotazníku. Patří k nim především sklon odpovídat tak, aby se člověk jevil lépe – vliv tzv. „společenské žádoucnosti“; dále většina chyb z výše uvedených. Některé dotazníky proto obsahují tzv. „kontrolní stupnice“, které jejich projevy v měří. Systematické chyby posuzování jsou příznačné pro konkrétního posuzovatele. Cílem nácviku je pomoci mu uvědomit si své sklony v tomto ohledu a naučit se vyrovnávat je přiměřenou sebeopravou.

23 Objektivní měření chování, výkonů a tělesných jevů
Přístroji: Počítáním: 1 3 5 7 ? 4 9 16 + - Správně = 12

24 Psychometrické (standardní) zkoušky
Nároky na standardní zkoušky („testy“) Test má předepsané, vždy v důležitých ohledech stejné vnější podmínky testování: prostředí, umístění osob apod.; pokyny k testování: často předčítané či přehrávané; podnětový materiál: velikost, barva, hlasitost, tvary, písma…; způsob zodpovídání nebo plnění úkolů osobami; způsob skórování výkonu osob v testu; způsob významové interpretace jejich výsledků; zjištěné hodnoty měrné spolehlivosti a platnosti výsledků; normy umožňující statistické hodnocení výsledků.

25 Druhy zkoušek podle podoby
Podle povahy testových podnětů či úkolů jsou zkoušky verbální, vyžadující úkony se slovy a výroky; číselné, vyžadující početní úkony; názorové, vyžadující představové či myšlenkové úkony s tvary, barvami, kresbami, hmotnými útvary; performanční, vyžadující provádění praktických úkonů s předměty. Podle časových nároků na výkon jsou zkoušky bez časového omezení nebo hodnocení rychlosti výkonu; s časovým limitem či s hodnocenou rychlostí výkonu. Podle způsobu provádění jsou zkoušky konané praktickým zacházením s hmotnými předlohami a podněty; symbolickým zodpovídáním otázek či řešením úkolů („tužka-papír“); zacházením s koncovým zařízením počítače.

26 Druhy zkoušek podle interpretace
Podle toho, jak jsou výsledky testu psychologicky vykládány, rozlišují se zkoušky: Subjektivní, vyžadující smysluplnou výpověď. Předpokládá se, že osoba rozumí významu otázek či žádaných úkonů. Její odezva je chápána jako výpověď o vlastním vědomém prožívání a examinátor ji hodnotí podle jejího (sdíleného) významu. Objektivní, vyžadující symbolický nebo praktický výkon – svou povahou buď „maximální“, nebo „typický“. Předpokládá se pouze správné pochopení pokynů a jejich splnění. Porozumění zkoumané osoby významu jejích výkonů pro hodnocení není potřebné a někdy ani není žádoucí. Projektivní, vyžadující symbolický nebo praktické výkon. Předpokládá se také jen správné pochopení pokynů a jejich splnění jako u objektivní zkoušky. Odezvy jsou chápány z podstatné části jako projev bezděčné „projekce“ i nevědomých prožitků osoby do jejích výpovědí či úkonů a takto jsou pak též hodnoceny.

27 Subjektivně interpretované zkoušky
Životní okolnost Závisí zpravidla na: příčinách mimo lidskou vůli c [ ] někom jiném b [ ] člověku samém a [ ] ÚSPĚCH V PRÁCI NEBO VE STUDIU (dobře zvládat jejich nároky, mít v nich úspěchy a vykonávat je s potěšením) 3. CITOVÁ POHODA A VYROVNANOST(zakoušet zpravidla dobrou náladu, radost ze života, žít s nadějí do budoucna a bez velkého trápení procházet i obtížemi) 2. 2. HMOTNÁ NOUZE (takový nedostatek či tíseň ve věcech, které člověk potřebuje k životu, že mu působí citelné strádání a značné starosti) 1. Úkol: Co nejsprávněji předepsaným způsobem zodpovědět, zvolit či ohodnotit za sebe a pro sebe položenou otázku či nabídnutý výrok. Poznatky: Ponejvíc o stavech a povahových vlastnostech, o chování, vztazích a interakcích s druhými lidmi a se světem vůbec.

28 Objektivně interpretované zkoušky
? Úkol: Správně (někdy i co nejrychleji) předepsaným způsobem splnit úkol, popř. vyřešit předložený problém. Poznatky: Ponejvíc o temperamentových („typický výkon“) a o schopnostních („maximální výkon“) vlastnostech jedince, popř. i dovednostech skupiny společně řešit problémy.

29 Projektivně interpretované zkoušky
Nakresli tady obrázek, který by znázorňoval život celé vaší rodiny! Vytvořte a povězte krátký příběh o tom, co by se na tom obrázku mohlo třeba odehrávat… ořžá 3,5 NEMOC xkýřýáiw 1,5“ ŠKOLA KJDáwá Odpověď: Čas: Podnět: Odpovězte hned prvním slovem, které Vás napadne, když slyšíte… Vyberte barvu, která je Vám právě nyní nejsympatičtější: Co by to mohlo být? Úkol: Co nejspontánněji po svém splnit úkol či odpovědět na výzvu, kde není předepsána „správná“ podoba žádaného výsledku ani není znám jeho výzkumný význam. Poznatky: Ponejvíc o citových prožitcích, vlastnostech, vztazích a motivech, především zkoumanou osobou ne plně uvědomovaných. Problém: Není zaručena ani známa skutečná míra projekce.

30 Věrohodnost měření: jak přesně měříme
Citlivost = senzitivita měření: Jak podrobně měříme to, co měříme? Jemnost rozlišení užitou měrnou stupnicí. Spolehlivost = reliabilita měření: Jak přesně měříme to, co měříme? Shoda výsledků při jiném měření téhož. Hlavní druhy: Stálost v čase, soudržnost stupnic, rovnocennost alternativních znění testu, shoda posuzovatelů… Platnost = validita měření: Jak přesně měříme to, co chceme měřit? Přesnost reprezentace pojmu, předpověditelnost jiné míry téže veličiny, nebo předpověditelnost jiné veličiny z této míry). 2 druhy: vnitřní v. = obsahová, pojmová, souběžná, zjevná; vnější v. = předpověďová vůči jinému zvolenému kritériu.

31 STRATEGIE VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ, DRUHY VÝZKUMNÝCH PROJEKTŮ, JEJICH NÁROKY, CÍLE A VLASTNOSTI.

32 Výzkumný projekt jako základní součást vědeckého poznávání
Výzkumný projekt (plán zkoumání) obsahuje OBSAH toho, co se bude zkoumat; ve zprávě o výzkumu: „Problém“ = otázka, na kterou má výzkum odpovědět POSTUP, jak se to bude zkoumat; ve zprávě o výzkumu: „Metoda“ = způsob, jak se výzkum bude provádět. Různé druhy projektů se navzájem liší obsahem zkoumání a jeho rozpracovaností i svou strategií co do uspořádanosti a průběhu svého provedení.

33 Hlavní strategie empirického výzkumu I
POPISNÝ VÝZKUM („MAPOVACÍ VÝZKUM“, „PRŮZKUM“) CÍL: Popsat, „zmapovat“, jaké veličiny a vztahy jsou v oblasti zkoumaného problému pravděpodobně klíčové, v jaké míře a podobě se tam vyskytují a připravit tak podklady k dalšímu zkoumání s již předem zvolenými kritickými proměnnými a hypotézami. POVAHA: Jeho východiska – kladení otázek, volba proměnných, hypotézy o očekávání a potvrzování pravděpodobných souvislostí – jsou poměrně neurčitá. Nejde tolik o ověřování souvislostí, jako o jejich objevování. Výsledkem bývají spíš popisy zjištěného, ať v podobě spíš kvalitativních zjištění, nebo spíš kvantitativních popisných statistických ukazatelů.

34 Hlavní strategie empirického výzkumu II
KORELAČNÍ VÝZKUM CÍL: Zjistit z hlediska problému podstatné vztahy mezi zkoumanými proměnnými, tedy prokázat věcnou a kvantitativní strukturu v získaných údajích, nejčastěji v podobě nějakého druhu vzájemné statistické kovariace či korelace mezi proměnným. POVAHA: Proměnné jsou voleny a jejich míry porovnávány zpravidla na základě hypotéz o očekávaných souvislostech, jež by odpovídaly na nějakou část otázky představovanou výzkumným problémem. Jsou přitom pouze měřeny a jejich míry navzájem porovnávány. Ověřované hypotézy mohou být výsledky podpořeny či nepodpořeny v podobě ukazatelů těsnosti společného výskytu či změn mezi proměnnými, nikoli z hlediska příčinných vztahů.

35 Hlavní strategie empirického výzkumu III
EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM CÍL: Navíc k popisu zjištěných souvislostí v míře výskytu proměnných v testovaných hypotézách i stanovit příčinné vztahy mezi vybranými proměnnými, a to přiměřeně kontrolovaným experimentováním. POVAHA: Podstatná je systematická a pravděpodobnostně kontrolovaná manipulace úrovní výskytu některých zvolených „nezávisle“ proměnných a zjišťování změn v jiných, pouze měřených „závisle“ proměnných tak, aby byl co možná vyloučen nějaký podstatný zkreslující vliv jiných, nesledovaných proměnných (které by se tak staly rušivě působícími „nežádoucími“ proměnnými). Výsledky umožňují ověření hypotéz i o příčinných vztazích mezi proměnnými a o velikosti pozorovaných účinků mezi nimi.

36 Hlavní strategie empirického výzkumu IV
KVAZIEXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM CÍL: Jako u experimentálního projektu. POVAHA: Oproti experimentu nejsou podmínky rozdělení do porovnávaných skupin náhodné, porovnávají se výsledky získané v předem již rozdělených skupinách. Jeho rozlišovací síla je tak oslabena možným vlivem existujících rozdílů mezi nimi. VÝZKUM EX-POST-FACTO POVAHA: „Přirozený experiment“ – zjišťování účinků již z jiných příčin nastalé události. Je vyloučena kontrola porovnáním s rovnocennou srovnávací skupinou.

37 Hlavní strategie empirického výzkumu V
VÝVOJOVÉ PROJEKTY CÍL: Zjistit vývojové změny v průběhu času – obvykle typem projektu popisného, korelačního, ex-post-facto; výjimečně experimentálního. METODA MĚŘENÍ: Časové řady skutečné, nebo uměle sestavené. TYPY VÝVOJOVÝCH PROJEKTŮ: PODÉLNÝ (longitudinální): stejné osoby v různém věku v průběhu času PŘÍČNÝ (transversální): různé osoby různého věku v jednom čase KOMBINOVANÉ: skupiny osob různého věku sledované v průběhu času – zpravidla s věkovým překrýváním

38 Nároky na experimentální projekt
PLÁN EXPERIMENTU VYŽADUJE: Přiřadit osoby k jednotlivým zkoumaným skupinám. Přiřadit skupiny k jednotlivým podmínkám zacházení. Stanovit pořadí a uspořádání experimentálních zásahů. Stanovit posloupnost prováděných pozorování a měření. POTŘEBNÉ INFORMACE O EXPERIMENTÁLNÍM PLÁNU: Jak se bude měřit závisle proměnná před zásahem a po něm? Jak se bude provádět experimentální zásah? Jak je zajištěna srovnatelnost skupin v experimentu? Čím je ohrožena vnitřní validita výsledků experimentu? – Nedostatky v samotném plánu experimentu. – Nedostatky v praktickém provedení experimentu. – Rozdílnými postoji, prožíváním a počínáním zkoumaných osob. – Jinými než plánovanými změnami u osob během experimentu.

39 Vzorce experimentálních projektů I Jednodušší projekty - příklady
Užité symboly: O … provedené pozorování a měření X … provedený experimentální zásah Projekty bez srovnávací skupiny: Jednorázový s posttestem: E: X – O Jednorázový s pretestem a posttestem: E: O – X – O Jednorázový s opakovaným měřením: E: O – X – O – X – O … Projekty se srovnávací skupinou: Rozdělení do E a S může být provedeno znáhodněním, nebo bez něj. Se statickou srovnávací skupinou: E: X – O S: – – O S pretestem a posttestem obou skupin: E: O – X – O S: O – – – O

40 Vzorce experimentálních projektů II Složitější projekty - příklady
Solomonův čtyřskupinový (znáhodněný): E1: O – X – O E2: – – X – O S1: O – – – O S2: – – – – O Faktoriální s latinským čtvercem řazení podmínek (při více různých X v témž pokusu): E1: O – XA – O – XB – O – XC – O E2: O – XB – O – XC – O – XA – O E3: O – XC – O – XA – O – XB – O Toto uspořádání vyrovnává vliv umístění A, B, C ve sledu podmínek.

41 Kontrola v experimentálním projektu Porovnání výsledků po experimentálním zásahu a bez něj
Porovnání v rámci téže (experimentální) skupiny osob Porovnání mezi experimentální a srovnávací skupinou Rozdělení osob do vyrovnaných skupin: – náhodným pravděpodobnostním přiřazením – podle sledovaných nezávisle proměnných – podle výsledků v závisle proměnné před experimentálním zásahem Nahrazení experimentálního zásahu ve srovnávací skupině: – vyrovnání v trvání, v očekávání, v aktivitě, v placebu U více experimentálních podmínek jejich systematické prostřídání v rámci faktoriálního víceskupinového projektu

42 SLOŽKY VÝZKUMU, JEJICH ÚLOHA, VZÁJEMNÉ VZTAHY A VLASTNOSTI.

43 OTÁZKY A KROKY PROJEKTU
„Jak pojímám povahu skutečností „A – Z“? „Co se o tom už ví?“ „Jaký je vztah mezi „A“ a „B“? „Co z „A“ a z „B“ budu zjišťovat?“ „Jak přitom budu postupovat?“ „Očekávám, že pokud nastane „a“, nastane „b“. „Co udělám, abych zjistil vlastnosti „a“ a „b“?“ „Pro koho to má platit a u koho to budu zjišťovat?“ (Pozoruji, testuji, manipuluji, kontroluji… + měřím) (Změřené údaje pořádám, početně zpracovávám) (Vypočtené ukazatele porovnávám a hodnotím) „S jakými omezeními platí, co jsem zjistil/a?“ „Na jaký okruh jevů, osob, situací to lze zobecnit?“ „Co z toho vyplývá pro ověřovanou hypotézu?“ „Co z toho vyplývá pro teorii, stav poznání, pojímání problému?“

44 Skladba výzkumného projektu 1
PROBLÉM = otázka, kterou si klademe o stavu (nějaké části) světa, věcí v něm a jejich vzájemných souvislostí Otázku po obsahové a vztahové stránce rozkládáme na konstitutivně a operacionálně vymezené součásti – na jednotlivé zkoumané VELIČINY, které mají z hlediska zkoumané otázky povahu veličin o stálé velikosti, tedy veličin KONSTANTNÍCH, které pro porovnání nebereme v úvahu, nebo povahu veličin o měnlivé velikosti, tedy veličin PROMĚNNÝCH, jimiž zkoumané vztahy vymezujeme.

45 Skladba výzkumného projektu 2 PROMĚNNÉ VELIČINY VE VÝZKUMU – 1
Z hlediska jejich místa v průběhu zkoumaného dění: „S“ – PODNĚTOVÉ, působící na jedince z vnější situace, „O“ – VNITŘNÍ („organismické“, „osobnostní“), zjišťované v oblasti prožívání nebo fyziologie jedince, „R“ – ODEZVOVÉ („odpověďové“), pozorované v podobě vnějších reakci jedince. Z hlediska jejich ovlivňování / neovlivňování: NEOVLIVŇOVANÉ, pouze měřené (v „nezasahujícím“, tj. mapujícím nebo korelačním projektu), OVLIVŇOVANÉ, manipulované badatelem (v „zasahujícím“, tj. experimentálním projektu).

46 Skladba výzkumného projektu 3 PROMĚNNÉ VELIČINY VE VÝZKUMU – 2
Z hlediska jejich postavení a úlohy v projektu: ZÁVISLE PROMĚNNÉ („kritéria“), vlastní předmět našeho výzkumného zájmu, jejichž rozptyl se pokoušíme vysvětlit. NEZÁVISLE PROMĚNNÉ („prediktory“), rozdíly v nichž se pokoušíme vysvětlit rozptyl v závisle proměnných. NEŽÁDOUCÍ PROMĚNNÉ, které mohou také ovlivňovat rozptyl v závísle proměnných, avšak v projektu nejsou zahrnuty. Ty někdy více, někdy méně ohrožují platnost získaných výsledků Vyřadit vliv zpočátku neuvažovaných, pak však odhalených nežádoucích proměnných lze tak, že: 1. Začleníme je dodatečně do projektu v úloze nezávisle proměnných. 2. Změníme projekt tak, aby v něm přestaly být „proměnnými“ – učiníme z nich „konstanty“.

47 Skladba výzkumného projektu 4 OPERACIONALIZACE PROMĚNNÝCH
Ať je konstitutivně (teoreticky) zkoumaná proměnná vymezena jakkoli, pro potřebu konkrétního výzkumného projektu je nutno vymezit ji OPERACIONÁLNĚ: Proměnná v projektu pouze ZJIŠŤOVANÁ se vymezuje přesným popisem postupu („operace“), jímž je její výskyt měřen – např. konkrétní položenou otázkou, testem, pozorovaným projevem v chování, přístrojovou mírou … Proměnná v projektu také OVLIVŇOVANÁ („experimentálně manipulovaná“) se vymezuje navíc i přesným popisem postupu, jímž je její výskyt ovlivňován – např. sdělením konkrétní informace či pokynu, obsahem či kvalitou a intenzitou podávaného podnětu fyzického nebo symbolického, způsobem navození motivace, frustrace, emoce či jiných konkrétních prožitků užitých v experimentu …

48 Skladba výzkumného projektu 5
VÝZKUMNÁ HYPOTÉZA Ústředním bodem výzkumného projektu bývá – s různou mírou konkrétnosti formulovaná – jedna či více hypotéz, tj. „zkusmá odpověď na výzkumem položenou otázku“ v podobě „JESTLIŽE „A“, TAK „B“. „A“ a „B“ jsou popisem kvality a kvantity výskytu pozorovaných proměnných, mezi nimiž očekáváme podstatný vztah – shodný, nebo protichůdný, nebo složitější. Obecným výsledkem provedeného výzkumu je podpoření nebo zpochybnění hypotézou předpokládaných vztahů mezi proměnnými – tedy skutečně získaná odpověď na výzkumem zodpovídanou otázku. Nejméně určité bývají hypotézy u popisných projektů, více u korelačních, nejvíce u experimentálních.

49 Skladba výzkumného projektu 6
„NULOVÁ HYPOTÉZA“ a „STATISTICKÁ PRŮKAZNOST“ Pro potřeby statistického testování hypotéz bývá výzkumná hypotéza o existenci určitého vztahu mezi proměnnými přeformulována na tzv. „nulovou hypotézu“, která naopak existenci kvantitativního vztahu popírá – říká, že mezi nimi je nulový rozdíl, nulová korelace atp. Statistika dokáže lépe hypotézy zamítat, než potvrzovat, a přitom stanovit, s jak velkou pravděpodobností lze nulovou hypotézu zamítnout. Pro zamítnutí nulové hypotézy a tedy jako průkaz existence očekávaného vztahu mezi proměnnými bývá obecně uznávána hranice nanejvýš pětiprocentní pravděpodobnosti, že zamítnutí je chybné. Tato tzv. „statistická průkaznost“ je nutnou, nikoli však postačující, podmínkou k tomu, aby získaný výsledek byl uznán jako výzkumný doklad o existenci i věcně významného vztahu – záleží pochopitelně i na jeho zjištěné velikosti.

50 Skladba výzkumného projektu 7.1: Zkoumaný soubor a výběr z populace
„REPREZENTATIVNOST“ VÝBĚRU VŮČI POPULACI Hledané vztahy v datech lze ověřovat: v rámci celého základního souboru; testují se všechny jeho prvky; v rámci z něj vyčleněného výběrového souboru, který jej zastupuje. V případě výběru vzniká otázka, nakolik je vůči základnímu souboru „reprezentativní“, tj. nakolik pro výzkum důležité proměnné jsou ve vzorku zastoupeny shodně s tím, jak se vyskytují v celé populaci. Různé metody výběru vzorku z populace splňují požadavek reprezentativnosti v odlišné míře. Z tohoto hlediska je důležité jejich rozlišení na metody výběru: PRAVDĚPODOBNOSTNÍHO („NÁHODNÉHO“) NEPRAVDĚPODOBNOSTNÍHO („NENÁHODNÉHO“)

51 Skladba výzkumného projektu 7.2: Metody pravděpodobnostního výběru I
PROSTÝ NÁHODNÝ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN „ZNÁHODNĚNÍ VÝBĚRU LOSEM ČI GENERÁTOREM NEBO TABULKOU NÁHODNÝCH ČÍSEL“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

52 Skladba výzkumného projektu 7.3: Metody pravděpodobnostního výběru II
SYSTEMATICKÝ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN „NÁHODNÝ ZAČÁTEK A KAŽDÝ XTÝ V POŘADÍ“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

53 Skladba výzkumného projektu 7.4: Metody pravděpodobnostního výběru III
STRATIFIKOVANÝ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN VÝBĚR JEDNOVRSTEVNÝ, NEBO VÍCEVRSTEVNÝ „ROZČLENĚNÍ POPULACE NA LIŠÍCÍ SE SUBPOPULACE A NÁHODNÝ VÝBĚR Z KAŽDÉ“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

54 Skladba výzkumného projektu 7.5: Metody pravděpodobnostního výběru IV
SKUPINOVÝ VÝBĚR: KAŽDÝ „SHLUK“ ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN, A STEJNĚ TAK POTOM I KAŽDÝ PRVEK Z VYBRANÉHO SHLUKU „NÁHODNÝ VÝBĚR (1) Z PŘIROZENÝCH SKUPIN V POPULACI A PAK (2) Z PRVKŮ KAŽDÉHO JIŽ NÁHODNĚ VYBRANÉHO SHLUKU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

55 Skladba výzkumného projektu 7.6: Metody nepravděpodobnostního výběru I
KVÓTNÍ NENÁHODNÝ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN, AVŠAK JEN V RÁMCI SVÉHO „DRUHU“ „NÁHODNÝ VÝBĚR DO VYČERPÁNÍ PODÍLU VYBRANÉHO „DRUHU“ PRVKŮ NA POPULACI, DALŠÍ VYBÍRÁNÍ PAK UŽ MIMO NĚJ“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

56 ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK
Skladba výzkumného projektu 7.7: Metody nepravděpodobnostního výběru II PŘÍLEŽITOSTNÝ („NAMÁTKOVÝ“) VÝBĚR: PRAVDĚPODOBNOST VÝBĚRU JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ Z POPULACE NENÍ ZNÁMA „KTERÝKOLI PRÁVĚ DOSAŽITELNÝ PRVEK POPULACE JE VYBRÁN DO POČTU PRVKŮ VYBÍRANÉHO VZORKU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

57 Skladba výzkumného projektu 7
Skladba výzkumného projektu 7.8: Metody nepravděpodobnostního výběru III ÚČELOVÝ VÝBĚR: Z ROZSÁHLEJŠÍ POPULACE SE VYBÍRÁ PODLE TOHO, ZDA SE NALEZENÝ PRVEK HODÍ K ÚČELU VÝZKUMU „Z NACHÁZENÝCH PRVKŮ POPULACE SE VYBÍRAJÍ TY, KTERÉ SE HODÍ KE ZKOUMÁNÍ ZVOLENÉHO PROBLÉMU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK

58 Skladba výzkumného projektu 7
Skladba výzkumného projektu 7.9: Metody nepravděpodobnostního výběru III VÝBĚR „NABALOVÁNÍM“ („LAVINOVÝ“): PŘÍMO VYBRANÉ OSOBY SAMY ZPROSTŘEDKUJÍ ZÍSKÁNÍ A TÍM I VYBRÁNÍ DALŠÍCH OSOB Z POPULACE „ZE ČLENŮ POPULACE SE VYBÍRAJÍ TI, K NIMŽ ZJEDNALI PŘÍSTUP SAMI JIŽ VYBRANÍ ČLENOVÉ SESTAVOVANÉHO VÝZKUMNÉHO VZORKU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VYBRANÍ PŘÍMO VÝZKUMNÍKEM VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK VYBRANÍ PROSTŘEDNICTVÍM JIŽ VYBRANÝCH

59 Skladba výzkumného projektu 7
Skladba výzkumného projektu 7.10: Metody nepravděpodobnostního výběru IV Jiné postupy výběru z populace: Poměrový kvótní výběr (“Proportionate quota sampling“) Nepoměrový kvótní výběr (“Non-proportionate quota sampling“) Výběr „typických případů“ (“Modal instance sampling“) Výběr „expertů“ (“Expert sampling“) Výběr cílený na rozmanitost (“Diversity sampling“) Výběr vedený vlastním úsudkem (“Judgement sampling“) Sebevýběr (“Self-selection“)

60 Skladba výzkumného projektu 8
OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZY VÝZKUMNÝM POSTUPEM VOLBA NEBO PŘÍPRAVA SITUACE A METODY ZKOUMÁNÍ ZÍSKÁNÍ, PŘÍPRAVA A INSTRUOVÁNÍ ZKOUMANÝCH OSOB ZÍSKÁNÍ POŽADOVANÝCH PROJEVŮ OD ZKOUMANÝCH OSOB MĚŘENÍ A ZÁZNAM POZOROVANÝCH JEVŮ KVALITATIVNÍ NEBO KVANTITATIVNÍ ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ PSYCHOMETRICKÉ NEBO KLINICKÉ OHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ POROVNÁNÍM S PŘEDPOVĚDÍ HYPOTÉZY OHODNOCENÍ VĚROHODNOSTI ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VŮČI OVĚŘOVANÉ HYPOTÉZE

61 Podoba výsledků výzkumu
Získané výsledky mohou být zpracovány buď „univariačními“, nebo „multivariačními“ postupy statistické analýzy. U různých osob nebo skupin v různých situacích v čase a prostoru: Rozdíly mezi porovnávanými veličinami Typická míra: – univariační: test rozdílu průměrů, mediánový test… – multivariační: diskriminační analýza, mnohočetná analýza rozptylu… Podobnosti mezi porovnávanými veličinami – univariační: regresní funkce, korelační koeficient, chí-kvadrát… – multivariační: faktorová či shluková analýza, kánonické korelace…

62 Cattellova „krabice dat“ – BDRM
JEDNOTKY OSOBY Q S O P JEVY ČAS ZNAKY SITUACE

63 Uplatnění jednotlivých porovnávacích „technik“
O: Porovnávány různé situace vzhledem k výskytu sledovaných znaků u zkoumané jednotky. Výsledkem jsou typy situací. P: Porovnávány různé znaky podle výskytu v časově odlišných situacích. Výsledkem jsou měnlivé stavy zkoumané jednotky, např. duševní stavy. Q: Porovnávány různé zkoumané jednotky podle výskytu sledovaných znaků. Výsledkem jsou typy zkoumaných jednotek, např. psychologické typologie. R: Porovnávány různé znaky vzhledem ke svému výskytu u zkoumané jednotky. Výsledkem jsou trvalé vlastnosti zkoumané jednotky. S: Porovnávány různé zkoumané jednotky v časově odlišných situacích. Výsledkem jsou např. vývojové změny zkoumaných jednotek v čase. T: Porovnávány různé situace v čase podle podobnosti zkoumaných jednotek. Výsledkem jsou např. vývojově odlišné typy situací. Do porovnání a rozboru právě nepojatý třetí rozměr matice je pokládán buď za omezený na jeden případ, nebo za sjednocený pro všechny jeho uvažované případy.

64 Věrohodnost výzkumu: Nakolik jeho výsledky platí?
Citlivost = senzitivita výzkumu: Jak podrobně je operacionalizován problém a rozlišeny výsledky? Spolehlivost = reliabilita výsledků výzkumu: Nakolik se potvrzují zde získané výsledky nezávislými výzkumy? Platnost = validita výsledků výzkumu: Vnitřní platnost = „správnost“ výsledků: Nakolik jsou získané výsledky (ne)zkresleny nežádoucími vlivy? Vnější platnost = zobecnitelnost mimo rámec situace zkoumání: Ekologická: Na které situace lze výsledky výzkumu zobecnit? Populační: Na které skupiny lidí lze výsledky výzkumu zobecnit?

65 Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnitřní platnost I
HISTORIE: Nekontrolované události nastávající pro zkoumané osoby mezi měřeními před experimentálním zásahem a po něm. ZRÁNÍ: Vliv událostí ve zkoumaných osobách působících ve zkoumané osobě následkem pouhého plynutí času. TESTOVÁNÍ: Účinky počátečního měření na výsledek závěrečného měření. INSTRUMENTACE: Změny v přesnosti měřiče – přístroje či posuzovatele – ovlivňující získávané údaje.

66 Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnitřní platnost II
STATISTICKÁ REGRESE: Zákonitý pravděpodobnostní posun od (záměrně vybraných) krajních hodnot blíže ke středním hodnotám, nezávislý na zkoumání. SYSTEMATICKÉ ZKRESLENÍ VÝBĚRU DO SKUPIN: Při náhodném dělení malých vzorků se dostatečně neuplatní pravděpodobnostní zákonitosti velkých čísel a skupiny jsou nevyrovnané. ÚBYTEK OSOB V PRŮBĚHU ZKOUMÁNÍ: Postihne-li skupiny nerovnoměrně. INTERAKCE PROMĚNNÝCH: Výběru a zrání, nebo jiných, lze-li ji zaměnit s účinkem experimentální proměnné; typická pro složitější projekty kvaziexperimentálního druhu.

67 Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnější platnost
INTERAKCE TESTOVÁNÍ A EXPERIMENTÁLNÍHO ZÁSAHU: Počáteční měření vyvolá u zkoumané osoby větší vnímavost vůči experimentálnímu zásahu, než by měly osoby předem netestované. INTERAKCE VÝBĚRU A EXPERIMENTÁLNÍHO ZÁSAHU: Prokázaný účinek platí pouze pro populaci, z níž byl vzorek vybrán a ne pro jiné; nelze jej pak zobecnit za její rámec. REAKTIVNÍ ÚČINEK SITUACE ZKOUMÁNÍ: Vliv umělosti situace a vědomí osoby, že se účastní výzkumu, na její výzkumem zjištěné odezvy.

68 Závěry vyplývající z výzkumem získaných poznatků:
Pro teorii: Podporují výsledky výchozí teorii, nebo ji zpochybňují? Vyžadují výsledky další teoreticky zaměřené zkoumání, a v jakém směru? Pro praxi: Jsou patrné možnosti využití poznatků z výzkumu ve společenské praxi? Co je potřeba ještě výzkumně zjistit, aby bylo jejich praktické uplatnění možné a užitečné? Pro výzkum: Je zapotřebí metodologii tohoto výzkumu zdokonalit, a v čem? Jaké podněty pro další zkoumání z tohoto výzkumu vyplývají?

69 Etické zásady výzkumu s lidmi I
Etické problémy v intervenčním výzkumu se týkají zvláště: Způsobu získávání zkoumaných osob k výzkumu Nežádoucích účinků společenské převahy výzkumníka Rizika nežádoucích či škodlivých účinků postupu zkoumání Možnosti klamání či neúplného informování zkoumaných osob Důvěrnosti údajů získávaných v průběhu výzkumu Zveřejňování získaných poznatků a výzkumného postupu

70 Etické zásady výzkumu s lidmi II
Konkrétní opatření sloužící k zachování etiky výzkumu: Písemný souhlas etické komise s uskutečněním výzkumu Informovaný souhlas účastníků o jejich dobrovolné účasti ve výzkumu – po úplném poučení o cíli, povaze a možných nežádoucích účincích zkoumání – po vyjasnění práv zkoumané osoby kdykoli si vyžádat další informace nebo ukončit svou účast ve výzkumu Výčet možných rizik spojených s účastí ve výzkumu a opatření, která je omezí na přijatelnou míru v průběhu zkoumání i po jeho ukončení Vyjasnění a zdůvodnění případného klamání či neinformování osob kvůli dosažení výzkumných cílů v závěrečném rozhovoru („debriefing“) s nimi Anonymizace účastníků výzkumu bránící zjištění jejich totožnosti v souvislosti s výzkumem k tomu neoprávněnými osobami či veřejností Dodržení zásad odborného publikování zpráv o výzkumu a sdílení užitých postupů a získaných údajů z něj

71 Sepsání zprávy o výzkumu
Stavba textu: Název Autorství Abstrakt a klíčová slova Problém: zkoumaná otázka, stav poznání, cíl výzkumu, zkoumané proměnné, ověřované hypotézy Metoda: výběr osob, situace zkoumání, užité metody měření a ovlivňování zkoumaných proměnných začleněných v hypotézách Výsledky: povaha získaných údajů, jejich početní či jiné souhrnné zpracování a jeho výsledky vzhledem k ověřovaným hypotézám Diskuse a závěry: metodologická věrohodnost výsledků výzkumu, konfrontace jejich možných interpretací a zdůvodnění přijaté Soupis užitých pramenů, odkazy v textu

72 Konec dobrý – všecko dobré!
Aby se vám z toho nezamotala hlava - to vám přeje váš letošní cvičitel metodologie K. B.


Stáhnout ppt "ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE"

Podobné prezentace


Reklamy Google