Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE PRO PŘEDMĚT „VÝZKUM V PSYCHOSOCIÁLNÍ OBLASTI“ v pokračovacích magisterských studijních programech PVŠPS Informace o zápočtu.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE PRO PŘEDMĚT „VÝZKUM V PSYCHOSOCIÁLNÍ OBLASTI“ v pokračovacích magisterských studijních programech PVŠPS Informace o zápočtu."— Transkript prezentace:

1 ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE PRO PŘEDMĚT „VÝZKUM V PSYCHOSOCIÁLNÍ OBLASTI“ v pokračovacích magisterských studijních programech PVŠPS Informace o zápočtu na ZIMNÍ SEMESTR K a r e l B a l c a r

2 POJETÍ VĚDY A VĚDECKÉHO POZNÁNÍ, JEHO PŘEDPOKLADY A CÍLE.

3 Současné nároky na vědecké poznání Současné vědecké poznávání má být:  EMPIRICKÉ, tj. založené na smyslové zkušenosti přímé nebo zprostředkované  OBJEKTIVNÍ, tj. vycházející z veřejně přístupných pozorovaných jevů  KONTROLOVANÉ, tj. ověřitelné a ověřované nezávislými pozorováními  KVANTIFIKUJÍCÍ, tj. vyjadřující výsledek pozorování měrnými hodnotami  SYSTEMATICKÉ, tj. začleňující výsledky pozorování do soustavy pojmů a vztahů

4 ZNAKY „VĚDECKÉHO POZNÁNÍ“  Otázkami na způsob získání podle těchto znaků můžeme stanovit, zda jde o výrok nebo poznatek povahy konvenčně „vědecké“, anebo jiné – např. založený na jeho  převzetí od „autority“ nebo „tradice“ uvěřením  „intuitivním vytušení“ nebo „sebepřesvědčení“  prožití „zjevení“ nebo „zřejmosti“ jeho pravdivosti, aj.  Počítáme s tím, že „vědecké“ metody jsou někdy nejlepším způsobem, jak poznat něco o světě, jindy se k tomu však hodí méně, než jiné, někdy pak vůbec ne.

5 Praktické úkoly vědeckého poznání 1. POPIS 1. POPIS stavu, děje, jejich podmínek: zmapování, co kdy kde jak „je“, „děje se“ 2. VYSVĚTLENÍ 2. VYSVĚTLENÍ příčinami: zjištění, - „proč?“ to tak je nebo se tak děje 3. PŘEDPOVĚĎ 3. PŘEDPOVĚĎ následků (věcných či logických): odhad, „co a za jakých podmínek se pak stane (stalo, děje?)“ 4. OVLIVNĚNÍ 4. OVLIVNĚNÍ záměrným působením: „co a jak lze udělat, aby se to (žádaným způsobem) změnilo?" POZNÁNÍ  TEORIE UPLATNĚNÍ  PRAXE

6 Cíl a metoda vědeckého poznání  Cílem vědy je umožňující  uspořádat to, co je známo, do systému vztahů,  vést zkoumání za hranice získaných poznatků.  Základní metodou vědy je ÚDAJE (DATA) jehož výsledkem jsou ÚDAJE (DATA) a z něj + z logiky vycházející POJMY a VZTAHY jehož výsledkem jsou POJMY a VZTAHY TEORIE POZOROVÁNÍ VYVOZOVÁNÍ

7 Teorie a data – dva jazyky vědy „JAZYK TEORETICKÝ“ – abstraktní pojmy a vztahy mezi nimi Význam výrazu je vymezován buď  KONSTITUTIVNĚ, tj. stanovenými vztahy k jiným pojmům, nebo  OPERACIONÁLNĚ, stanovenými vztahy k pozorovatelným jevům. Příklady: trauma – signál ohrožení – strach – úhybné chování „JAZYK POZOROVACÍ“ – výrazy pro přímo pozorovatelné jevy Význam výrazu je vymezován  OPERACIONÁLNĚ, tj. popisem té operace (z množství možných), jíž je výskyt jevu v daném zkoumání zjišťován, nebo vyvoláván. Příklady: předchozí kousnutí psem – přibíhající jiný pes – výkřik – útěk ÚROVEŇ ZOBECŇOVÁNÍ – TEORIE ÚROVEŇ POZOROVÁNÍ – DATA

8 Povaha a úloha vědeckých údajů  Vědecké údaje jsou jevy pozorované a zároveň kvantifikované (měřené) co do trvání, častosti, intenzity svého výskytu. Jsou určeny svou kvalitou (smyslová data, přístrojové míry) a též měřitelnou kvantitou (číselné hodnoty). Vztah teorie a dat  Získávaná data induktivně podporují, nebo zpochybňují vytvářenou teorii.  Teorie deduktivně vysvětluje výskyt pozorovaných nebo předpovídá výskyt ještě nepozorovaných dat.

9 „TEMNÁ SCHRÁNKA“ ORGANISMU Pole zkoumání vědy o člověku: ČLOVĚK VE SVÉM PROSTŘEDÍ VLIVY (PŮSOBENÍ) Z OKOLÍ CHOVÁN Í (PŮSOBENÍ) VŮČI OKOLÍ UVĚDOMOVANÉ PROŽÍVÁNÍ NEUVĚDOMOVANÉ PROŽÍVÁNÍ TĚLESNÉ DĚNÍ HRANICE JEDINCE VŮČI OKOLÍ „DYNAMICKÉ NEVĚDOMÍ“

10 3 druhy údajů ve vědách o člověku ?! II CHOVÁNÍ III TĚLESNÉ morfologie fyziologie instrumentální výrazové vědomé nevědomé I PROŽÍVÁNÍ

11 PROSTŘEDKY VĚDECKÉHO POZNÁNÍ, JEJICH DRUHY A VLASTNOSTI.

12 ZPŮSOB VĚDECKÉHO POZNÁNÍ „Úmyslem řízené vnímání“ P O Z O R O V Á N Í JEVŮ SVĚTA + V Y V O Z O V Á N Í (přímo nepozorovatelných) závěrů o skutečnosti

13 Třídění metod pozorování I  INTROSPEKCE:  (vlastní) PROŽÍVÁNÍ  EXTRASPEKCE: (vlastní i cizí)  CHOVÁNÍ, popř. jeho STOPY (výtvory ap.)  TĚLESNÉ JEVY měnlivé či trvalé  Podle PŘEDMĚTU – CO pozorujeme?

14 Třídění metod pozorování II  PŘIROZENÉ POZOROVÁNÍ – v podmínkách běžně se vyskytujících životních situací s možností výskytu dalších vlivů z okolí nezahrnutých do plánu zkoumání  LABORATORNÍ POZOROVÁNÍ – v podmínkách situací uměle upravených podle potřeb kontroly nežádoucích vlivů tak, aby vlivy nezahrnuté do plánu zkoumání byly co nejvíce omezeny a aby vlivy pojaté do něj navíc bylo možno co nejsnáze navodit  Podle OKOLNOSTÍ – KDE pozorujeme? Nejde o dva druhy situací, nýbrž o „rozměr“ situací pozorování, které v tomto ohledu někdy obsahují více, jindy méně umělých opatření.

15 Třídění metod pozorování III  PŘÍMÉ POZOROVÁNÍ (vlastními smysly) – pozorování zrakem, sluchem či dalšími vnějšími nebo vnitřními smysly samým pozorovatelem. Rizikem je nespolehlivost lidského vnímání, popřípadě dovednosti bezprostředně utřídit a posoudit pozorovaný děj či jeho okolnosti.  ZPROSTŘEDKOVANÉ POZOROVÁNÍ (např. přístroji) – pozorování prováděné pomocí technických zařízení. Rizikem je možnost technické poruchy přístroje, popřípadě neschopnosti přístroje zprostředkovat či zaznamenat důležité vlastnosti pozorovaného dění či jeho okolností.  Podle PROSTŘEDKŮ – JAK pozorujeme?

16 Třídění metod pozorování IV  PROSTÉ POZOROVÁNÍ (nezasahující, neovlivňující jev) – pozorování zkoumaných jevů bez úmyslného zasahování do jejich spontánního výskytu.  TESTOVÁNÍ (ovlivňující projev, nikoli výskyt jevu) – pozorování zkoumaných jevů bez úmyslného zasahování do jejich spontánního výskytu s tím, že uměle navozenou situací „psychologické zkoušky“ se vyvolá jejich pozorovatelný projev.  EXPERIMENTOVÁNÍ (zasahující a ovlivňující) – pozorování zkoumaných jevů s využitím úmyslného ovlivňování jejich výskytu úmyslným měněním okolností, které to způsobí.  Podle POSTUPU – ZDA a JAK (ne)zasahujeme do spontánního průběhu dění:

17 VĚDECKÉ MĚŘENÍ (VLASTNOSTÍ) JEVŮ, JEHO PŘEDPOKLADY, ÚROVNĚ A VLASTNOSTI.

18 Psychologické měření – úroveň měření „Měření je přiřazování čísel jevům podle pravidel“ 4 úrovně měření – podle využitých vlastností čísel:  NOMINÁLNÍ: číslo slouží jako rozlišující označení („jméno“); přitom platí rovnost (=) stejně a nerovnost (≠) odlišně označených jevů.  POŘADOVÁ: platí pořadí čísel podle velikosti; navíc tedy mezi jevy označenými různě velkými čísly platí i vztahy méně ( ).  INTERVALOVÁ: platí stejné odstupy mezi čísly; navíc je tedy lze navzájem sečítat (+), odečítat (-), nebo i dělit či násobit jiným číslem.  POMĚROVÁ: platí všechny vlastnosti čísel, má „absolutní nulu“; navíc je tedy lze i násobit či dělit navzájem mezi sebou.

19 Měření výskytu jevů – druhy stupnic Stupnice je nástroj měření na jím docílené úrovn i 2 druhy stupnic podle „nástroje měření“  SUBJEKTIVNÍ = posuzovací: nástrojem přiřazování čísel jevům je pozorovatel, činí tak vlastním úsudkem. Rizikem jsou nedostatky v pozorování a systematické chyby v posuzování.  OBJEKTIVNÍ = nástrojové, popř. počítací: nástrojem přiřazování čísel jevům je buď hmotný měřicí nástroj, nebo hodnotitel počítající objektivně pozorované znaky. Rizikem jsou poruchy nástroje nebo nedostatky v početní dovednosti hodnotitele.

20 Posuzování výskytu jevů – podoby stupnic  3 druhy stupnic podle podoby:  SLOVNÍ: „ Souhlasíte s uzákoněním možnosti eutanázie?“    ROZHODNĚ NE SPÍŠE NE ANI ANO, ANI NE SPÍŠE ANO ROZHODNĚ ANO  ČÍSELNÉ: „Jak silná je Vaše bolest? Označte: 0 = žádná až 10 = nesnesitelná.“  GRAFICKÉ: „ Vyznačte, nakolik jste skutečně rozhodnut(a) studovat.“ (NE) (ANO)

21 Čtyři kroky v (subjektivním) posuzování POZORUJ 4. OHODNOŤ VVVVVV WWW XXXXX YYYYYY ZZZZZ 3. UTŘIĎ 2. ZAZNAMENEJ Asdf? Y xcv bn m ….. Ghjkl ů!   KDJFKJAKJFKK) SKFJ NCKKDJLKF JLKSDJK DKJFKJA DKNFKKDAJND DJFKJAKJFDL KDKJKFJKAJ VJCKDJKLAKLO Ýáíé …    KDO – KOMU – KDY – CO – JAK  ŘÍKÁ NEBO PÍŠE …  UKAZUJE NEBO DĚLÁ …

22 Posuzování výskytu jevů – systematické chyby Nejčastější systematické chyby při posuzování druhých lidí:  HALÓ EFEKT a PRVNÍ DOJEM  LOGICKÁ CHYBA (SOUKROMÁ TEORIE)  OPATRNOST (STŘEDOVÁ TENDENCE) x VOLBA KRAJNOSTÍ  CHYBY SHOVÍVAVOSTI x CHYBA PŘÍSNOSTI  ZTOTOŽNĚNÍ SE x ODLIŠENÍ SE + PROJEKCE Systematické chyby při sebeposuzování se ve výzkumu projeví především při zodpovídání otázek v rozhovoru nebo dotazníku. Patří k nim především sklon odpovídat tak, aby se člověk jevil lépe – vliv tzv. „společenské žádoucnosti“; dále většina chyb z výše uvedených. Některé dotazníky proto obsahují tzv. „kontrolní stupnice“, které jejich projevy v měří. Systematické chyby posuzování jsou příznačné pro konkrétního posuzovatele. Cílem nácviku je pomoci mu uvědomit si své sklony v tomto ohledu a naučit se vyrovnávat je přiměřenou sebeopravou.

23 Objektivní měření chování, výkonů a tělesných jevů Přístroji: Počítáním: Správně = ? 14916?

24 Psychometrické (standardní) zkoušky Test má předepsané, vždy v důležitých ohledech stejné  vnější podmínky testování: prostředí, umístění osob apod.;  pokyny k testování: často předčítané či přehrávané;  podnětový materiál: velikost, barva, hlasitost, tvary, písma…;  způsob zodpovídání nebo plnění úkolů osobami;  způsob skórování výkonu osob v testu;  způsob významové interpretace jejich výsledků;  zjištěné hodnoty měrné spolehlivosti a platnosti výsledků;  normy umožňující statistické hodnocení výsledků. Nároky na standardní zkoušky („testy“)

25 Druhy zkoušek podle podoby Podle povahy testových podnětů či úkolů jsou zkoušky  verbální, vyžadující úkony se slovy a výroky;  číselné, vyžadující početní úkony;  názorové, vyžadující představové či myšlenkové úkony s tvary, barvami, kresbami, hmotnými útvary;  performanční, vyžadující provádění praktických úkonů s předměty. Podle časových nároků na výkon jsou zkoušky  bez časového omezení nebo hodnocení rychlosti výkonu;  s časovým limitem či s hodnocenou rychlostí výkonu. Podle způsobu provádění jsou zkoušky konané  praktickým zacházením s hmotnými předlohami a podněty;  symbolickým zodpovídáním otázek či řešením úkolů („tužka-papír“);  zacházením s koncovým zařízením počítače.

26 Druhy zkoušek podle interpretace Podle toho, jak jsou výsledky testu psychologicky vykládány, rozlišují se zkoušky:  Subjektivní, vyžadující smysluplnou výpověď. Předpokládá se, že osoba rozumí významu otázek či žádaných úkonů. Její odezva je chápána jako výpověď o vlastním vědomém prožívání a examinátor ji hodnotí podle jejího (sdíleného) významu.  Objektivní, vyžadující symbolický nebo praktický výkon – svou povahou buď „maximální“, nebo „typický“. Předpokládá se pouze správné pochopení pokynů a jejich splnění. Porozumění zkoumané osoby významu jejích výkonů pro hodnocení není potřebné a někdy ani není žádoucí.  Projektivní, vyžadující symbolický nebo praktické výkon. Předpokládá se také jen správné pochopení pokynů a jejich splnění jako u objektivní zkoušky. Odezvy jsou chápány z podstatné části jako projev bezděčné „projekce“ i nevědomých prožitků osoby do jejích výpovědí či úkonů a takto jsou pak též hodnoceny.

27 Subjektivně interpretované zkoušky Životní okolnostZávisí zpravidla na: příčinách mimo lidskou vůlic [ ] někom jinémb [ ] člověku saméma [ ] ÚSPĚCH V PRÁCI NEBO VE STUDIU (dobře zvládat jejich nároky, mít v nich úspěchy a vykonávat je s potěšením) 3. příčinách mimo lidskou vůlic [ ] někom jinémb [ ] člověku saméma [ ] CITOVÁ POHODA A VYROVNANOST(zakoušet zpravidla dobrou náladu, radost ze života, žít s nadějí do budoucna a bez velkého trápení procházet i obtížemi) příčinách mimo lidskou vůlic [ ] někom jinémb [ ] člověku saméma [ ] HMOTNÁ NOUZE (takový nedostatek či tíseň ve věcech, které člověk potřebuje k životu, že mu působí citelné strádání a značné starosti) 1.1. Úkol: Co nejsprávněji předepsaným způsobem zodpovědět, zvolit či ohodnotit za sebe a pro sebe položenou otázku či nabídnutý výrok. Poznatky: Ponejvíc o stavech a povahových vlastnostech, o chování, vztazích a interakcích s druhými lidmi a se světem vůbec.

28 Objektivně interpretované zkoušky Úkol: Správně (někdy i co nejrychleji) předepsaným způsobem splnit úkol, popř. vyřešit předložený problém. Poznatky: Ponejvíc o temperamentových („typický výkon“) a o schopnostních („maximální výkon“) vlastnostech jedince, popř. i dovednostech skupiny společně řešit problémy. ?

29 Projektivně interpretované zkoušky Úkol: Co nejspontánněji po svém splnit úkol či odpovědět na výzvu, kde není předepsána „správná“ podoba žádaného výsledku ani není znám jeho výzkumný význam. Poznatky: Ponejvíc o citových prožitcích, vlastnostech, vztazích a motivech, především zkoumanou osobou ne plně uvědomovaných. Problém: Není zaručena ani známa skutečná míra projekce. o řž á 3,5NEMOC xký ř ýáiw 1,5“ŠKOLA KJDáwá … Odpověď: Čas: Podnět: Odpovězte hned prvním slovem, které Vás napadne, když slyšíte… Vyberte barvu, která je Vám právě nyní nejsympatičtější: Nakresli tady obrázek, který by znázorňoval život celé vaší rodiny ! Vytvořte a povězte krátký příběh o tom, co by se na tom obrázku mohlo třeba odehrávat… Co by to mohlo být?

30 Věrohodnost měření: jak přesně měříme  Citlivost = senzitivita měření: Jak podrobně měříme to, co měříme? Jemnost rozlišení užitou měrnou stupnicí.  Spolehlivost = reliabilita měření: Jak přesně měříme to, co měříme? Shoda výsledků při jiném měření téhož. Hlavní druhy: Stálost v čase, soudržnost stupnic, rovnocennost alternativních znění testu, shoda posuzovatelů…  Platnost = validita měření: Jak přesně měříme to, co chceme měřit? Přesnost reprezentace pojmu, předpověditelnost jiné míry téže veličiny, nebo předpověditelnost jiné veličiny z této míry). 2 druhy: vnitřní v. = obsahová, pojmová, souběžná, zjevná; vnější v. = předpověďová vůči jinému zvolenému kritériu.

31 STRATEGIE VĚDECKÉHO ZKOUMÁNÍ, DRUHY VÝZKUMNÝCH PROJEKTŮ, JEJICH NÁROKY, CÍLE A VLASTNOSTI.

32 Výzkumný projekt jako základní součást vědeckého poznávání Výzkumný projekt (plán zkoumání) obsahuje  OBSAH toho, co se bude zkoumat; ve zprávě o výzkumu: „Problém“ = otázka, na kterou má výzkum odpovědět  POSTUP, jak se to bude zkoumat; ve zprávě o výzkumu: „Metoda“ = způsob, jak se výzkum bude provádět. Různé druhy projektů se navzájem liší obsahem zkoumání a jeho rozpracovaností i svou strategií co do uspořádanosti a průběhu svého provedení.

33 Hlavní strategie empirického výzkumu I  POPISNÝ VÝZKUM („MAPOVACÍ VÝZKUM“, „PRŮZKUM“)  CÍL: Popsat, „zmapovat“, jaké veličiny a vztahy jsou v oblasti zkoumaného problému pravděpodobně klíčové, v jaké míře a podobě se tam vyskytují a připravit tak podklady k dalšímu zkoumání s již předem zvolenými kritickými proměnnými a hypotézami.  POVAHA: Jeho východiska – kladení otázek, volba proměnných, hypotézy o očekávání a potvrzování pravděpodobných souvislostí – jsou poměrně neurčitá. Nejde tolik o ověřování souvislostí, jako o jejich objevování. Výsledkem bývají spíš popisy zjištěného, ať v podobě spíš kvalitativních zjištění, nebo spíš kvantitativních popisných statistických ukazatelů.

34 Hlavní strategie empirického výzkumu II  KORELAČNÍ VÝZKUM  CÍL: Zjistit z hlediska problému podstatné vztahy mezi zkoumanými proměnnými, tedy prokázat věcnou a kvantitativní strukturu v získaných údajích, nejčastěji v podobě nějakého druhu vzájemné statistické kovariace či korelace mezi proměnným.  POVAHA: Proměnné jsou voleny a jejich míry porovnávány zpravidla na základě hypotéz o očekávaných souvislostech, jež by odpovídaly na nějakou část otázky představovanou výzkumným problémem. Jsou přitom pouze měřeny a jejich míry navzájem porovnávány. Ověřované hypotézy mohou být výsledky podpořeny či nepodpořeny v podobě ukazatelů těsnosti společného výskytu či změn mezi proměnnými, nikoli z hlediska příčinných vztahů.

35 Hlavní strategie empirického výzkumu III  EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM  CÍL: Navíc k popisu zjištěných souvislostí v míře výskytu proměnných v testovaných hypotézách i stanovit příčinné vztahy mezi vybranými proměnnými, a to přiměřeně kontrolovaným experimentováním.  POVAHA: Podstatná je systematická a pravděpodobnostně kontrolovaná manipulace úrovní výskytu některých zvolených „nezávisle“ proměnných a zjišťování změn v jiných, pouze měřených „závisle“ proměnných tak, aby byl co možná vyloučen nějaký podstatný zkreslující vliv jiných, nesledovaných proměnných (které by se tak staly rušivě působícími „nežádoucími“ proměnnými). Výsledky umožňují ověření hypotéz i o příčinných vztazích mezi proměnnými a o velikosti pozorovaných účinků mezi nimi.

36 Hlavní strategie empirického výzkumu IV  KVAZIEXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM  CÍL: Jako u experimentálního projektu.  POVAHA: Oproti experimentu nejsou podmínky rozdělení do porovnávaných skupin náhodné, porovnávají se výsledky získané v předem již rozdělených skupinách. Jeho rozlišovací síla je tak oslabena možným vlivem existujících rozdílů mezi nimi.  VÝZKUM EX-POST-FACTO  CÍL: Jako u experimentálního projektu.  POVAHA: „Přirozený experiment“ – zjišťování účinků již z jiných příčin nastalé události. Je vyloučena kontrola porovnáním s rovnocennou srovnávací skupinou.

37 Hlavní strategie empirického výzkumu V  VÝVOJOVÉ PROJEKTY  CÍL: Zjistit vývojové změny v průběhu času – obvykle typem projektu popisného, korelačního, ex-post-facto; výjimečně experimentálního.  METODA MĚŘENÍ:  METODA MĚŘENÍ: Časové řady skutečné, nebo uměle sestavené.  TYPY VÝVOJOVÝCH PROJEKTŮ:  PODÉLNÝ (longitudinální): stejné osoby v různém věku v průběhu času  PŘÍČNÝ (transversální): různé osoby různého věku v jednom čase  KOMBINOVANÉ: skupiny osob různého věku sledované v průběhu času – zpravidla s věkovým překrýváním

38 Nároky na experimentální projekt  PLÁN EXPERIMENTU VYŽADUJE:  Přiřadit osoby k jednotlivým zkoumaným skupinám.  Přiřadit skupiny k jednotlivým podmínkám zacházení.  Stanovit pořadí a uspořádání experimentálních zásahů.  Stanovit posloupnost prováděných pozorování a měření.  POTŘEBNÉ INFORMACE O EXPERIMENTÁLNÍM PLÁNU: 1.Jak se bude měřit závisle proměnná před zásahem a po něm? 2.Jak se bude provádět experimentální zásah? 3.Jak je zajištěna srovnatelnost skupin v experimentu? 4.Čím je ohrožena vnitřní validita výsledků experimentu? – Nedostatky v samotném plánu experimentu. – Nedostatky v praktickém provedení experimentu. – Rozdílnými postoji, prožíváním a počínáním zkoumaných osob. – Jinými než plánovanými změnami u osob během experimentu.

39 Vzorce experimentálních projektů I Jednodušší projekty - příklady Užité symboly: Užité symboly: O … provedené pozorování a měření X … provedený experimentální zásah  Projekty bez srovnávací skupiny:  Jednorázový s posttestem: E: X – O  Jednorázový s pretestem a posttestem: E: O – X – O  Jednorázový s opakovaným měřením: E: O – X – O – X – O …  Projekty se srovnávací skupinou: Rozdělení do E a S může být provedeno znáhodněním, nebo bez něj.  Se statickou srovnávací skupinou: E: X – O S: – – O  S pretestem a posttestem obou skupin:E: O – X – O S: O – – – O

40 Vzorce experimentálních projektů II Složitější projekty - příklady  Solomonův čtyřskupinový (znáhodněný): E 1 : O – X – O E 2 : – – X – O S 1 : O – – – OS 2 : – – – – O  Faktoriální s latinským čtvercem řazení podmínek ( při více různých X v témž pokusu): E 1 : O – XA – O – XB – O – XC – O E 2 : O – XB – O – XC – O – XA – O E 3 : O – XC – O – XA – O – XB – O Toto uspořádání vyrovnává vliv umístění A, B, C ve sledu podmínek.

41 Kontrola v experimentálním projektu Porovnání výsledků po experimentálním zásahu a bez něj  Porovnání v rámci téže (experimentální) skupiny osob  Porovnání mezi experimentální a srovnávací skupinou  Rozdělení osob do vyrovnaných skupin: – náhodným pravděpodobnostním přiřazením – podle sledovaných nezávisle proměnných – podle výsledků v závisle proměnné před experimentálním zásahem  Nahrazení experimentálního zásahu ve srovnávací skupině: – vyrovnání v trvání, v očekávání, v aktivitě, v placebu  U více experimentálních podmínek jejich systematické prostřídání v rámci faktoriálního víceskupinového projektu

42 SLOŽKY VÝZKUMU, JEJICH ÚLOHA, VZÁJEMNÉ VZTAHY A VLASTNOSTI.

43 „Jak pojímám povahu skutečností „A – Z“? „Co se o tom už ví?“ „Jaký je vztah mezi „A“ a „B“? „ Co z „A“ a z „B“ budu zjišťovat?“ „Jak přitom budu postupovat?“ „Očekávám, že pokud nastane „a“, nastane „b“. „Co udělám, abych zjistil vlastnosti „a“ a „b“?“ „Pro koho to má platit a u koho to budu zjišťovat?“ (Pozoruji, testuji, manipuluji, kontroluji… + měřím) (Změřené údaje pořádám, početně zpracovávám) (Vypočtené ukazatele porovnávám a hodnotím) „S jakými omezeními platí, co jsem zjistil/a?“ „Na jaký okruh jevů, osob, situací to lze zobecnit?“ „Co z toho vyplývá pro ověřovanou hypotézu?“ „Co z toho vyplývá pro teorii, stav poznání, pojímání problému?“ OTÁZKY A KROKY PROJEKTU

44 Skladba výzkumného projektu 1  PROBLÉM = otázka, kterou si klademe o stavu (nějaké části) světa, věcí v něm a jejich vzájemných souvislostí Otázku po obsahové a vztahové stránce rozkládáme na konstitutivně a operacionálně vymezené součásti – na jednotlivé zkoumané  VELIČINY, které mají z hlediska zkoumané otázky povahu veličin  o stálé velikosti, tedy veličin KONSTANTNÍCH, které pro porovnání nebereme v úvahu,  nebo povahu veličin o měnlivé velikosti, tedy veličin PROMĚNNÝCH, jimiž zkoumané vztahy vymezujeme.

45 Skladba výzkumného projektu 2  PROMĚNNÉ VELIČINY VE VÝZKUMU – 1  Z hlediska jejich místa v průběhu zkoumaného dění:  „S“ – PODNĚTOVÉ, působící na jedince z vnější situace,  „O“ – VNITŘNÍ („organismické“, „osobnostní“), zjišťované v oblasti prožívání nebo fyziologie jedince,  „R“ – ODEZVOVÉ („odpověďové“), pozorované v podobě vnějších reakci jedince.  Z hlediska jejich ovlivňování / neovlivňování:  NEOVLIVŇOVANÉ, pouze měřené (v „nezasahujícím“, tj. mapujícím nebo korelačním projektu),  OVLIVŇOVANÉ, manipulované badatelem (v „zasahujícím“, tj. experimentálním projektu).

46 Skladba výzkumného projektu 3  PROMĚNNÉ VELIČINY VE VÝZKUMU – 2  Z hlediska jejich postavení a úlohy v projektu:  ZÁVISLE PROMĚNNÉ („kritéria“), vlastní předmět našeho výzkumného zájmu, jejichž rozptyl se pokoušíme vysvětlit.  NEZÁVISLE PROMĚNNÉ („prediktory“), rozdíly v nichž se pokoušíme vysvětlit rozptyl v závisle proměnných.  NEŽÁDOUCÍ PROMĚNNÉ, které mohou také ovlivňovat rozptyl v závísle proměnných, avšak v projektu nejsou zahrnuty. Ty někdy více, někdy méně ohrožují platnost získaných výsledků Vyřadit vliv zpočátku neuvažovaných, pak však odhalených nežádoucích proměnných lze tak, že: 1. Začleníme je dodatečně do projektu v úloze nezávisle proměnných. 2. Změníme projekt tak, aby v něm přestaly být „proměnnými“ – učiníme z nich „konstanty“.

47 Skladba výzkumného projektu 4  OPERACIONALIZACE PROMĚNNÝCH Ať je konstitutivně (teoreticky) zkoumaná proměnná vymezena jakkoli, pro potřebu konkrétního výzkumného projektu je nutno vymezit ji OPERACIONÁLNĚ:  Proměnná v projektu pouze ZJIŠŤOVANÁ se vymezuje přesným popisem postupu („operace“), jímž je její výskyt měřen – např. konkrétní položenou otázkou, testem, pozorovaným projevem v chování, přístrojovou mírou …  Proměnná v projektu také OVLIVŇOVANÁ („experimentálně manipulovaná“) se vymezuje navíc i přesným popisem postupu, jímž je její výskyt ovlivňován – např. sdělením konkrétní informace či pokynu, obsahem či kvalitou a intenzitou podávaného podnětu fyzického nebo symbolického, způsobem navození motivace, frustrace, emoce či jiných konkrétních prožitků užitých v experimentu …

48 Skladba výzkumného projektu 5  VÝZKUMNÁ HYPOTÉZA Ústředním bodem výzkumného projektu bývá – s různou mírou konkrétnosti formulovaná – jedna či více hypotéz, tj. „zkusmá odpověď na výzkumem položenou otázku“ v podobě „JESTLIŽE „A“, TAK „B“. „A“ a „B“ jsou popisem kvality a kvantity výskytu pozorovaných proměnných, mezi nimiž očekáváme podstatný vztah – shodný, nebo protichůdný, nebo složitější. Obecným výsledkem provedeného výzkumu je podpoření nebo zpochybnění hypotézou předpokládaných vztahů mezi proměnnými – tedy skutečně získaná odpověď na výzkumem zodpovídanou otázku. Nejméně určité bývají hypotézy u popisných projektů, více u korelačních, nejvíce u experimentálních.

49 Skladba výzkumného projektu 6  „NULOVÁ HYPOTÉZA“ a „STATISTICKÁ PRŮKAZNOST“ Pro potřeby statistického testování hypotéz bývá výzkumná hypotéza o existenci určitého vztahu mezi proměnnými přeformulována na tzv. „nulovou hypotézu“, která naopak existenci kvantitativního vztahu popírá – říká, že mezi nimi je nulový rozdíl, nulová korelace atp. Statistika dokáže lépe hypotézy zamítat, než potvrzovat, a přitom stanovit, s jak velkou pravděpodobností lze nulovou hypotézu zamítnout. Pro zamítnutí nulové hypotézy a tedy jako průkaz existence očekávaného vztahu mezi proměnnými bývá obecně uznávána hranice nanejvýš pětiprocentní pravděpodobnosti, že zamítnutí je chybné. Tato tzv. „statistická průkaznost“ je nutnou, nikoli však postačující, podmínkou k tomu, aby získaný výsledek byl uznán jako výzkumný doklad o existenci i věcně významného vztahu – záleží pochopitelně i na jeho zjištěné velikosti.

50  „REPREZENTATIVNOST“ VÝBĚRU VŮČI POPULACI Hledané vztahy v datech lze ověřovat: 1. v rámci celého základního souboru; testují se všechny jeho prvky; 2. v rámci z něj vyčleněného výběrového souboru, který jej zastupuje. V případě výběru vzniká otázka, nakolik je vůči základnímu souboru „reprezentativní“, tj. nakolik pro výzkum důležité proměnné jsou ve vzorku zastoupeny shodně s tím, jak se vyskytují v celé populaci. Různé metody výběru vzorku z populace splňují požadavek reprezentativnosti v odlišné míře. Z tohoto hlediska je důležité jejich rozlišení na metody výběru: Skladba výzkumného projektu 7.1: Zkoumaný soubor a výběr z populace PRAVDĚPODOBNOSTNÍHO („NÁHODNÉHO“) NEPRAVDĚPODOBNOSTNÍHO („NENÁHODNÉHO“)

51 Skladba výzkumného projektu 7.2: Metody pravděpodobnostního výběru I PROSTÝ NÁHODNÝ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACEVÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „ZNÁHODNĚNÍ VÝBĚRU LOSEM ČI GENERÁTOREM NEBO TABULKOU NÁHODNÝCH ČÍSEL“

52 Skladba výzkumného projektu 7.3: Metody pravděpodobnostního výběru II SYSTEMATICKÝ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „NÁHODNÝ ZAČÁTEK A KAŽDÝ XTÝ V POŘADÍ“

53 Skladba výzkumného projektu 7.4: Metody pravděpodobnostního výběru III STRATIFIKOVANÝ PRAVDĚPODOBNOSTNÍ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN VÝBĚR JEDNOVRSTEVNÝ, NEBO VÍCEVRSTEVNÝ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „ROZČLENĚNÍ POPULACE NA LIŠÍCÍ SE SUBPOPULACE A NÁHODNÝ VÝBĚR Z KAŽDÉ“

54 Skladba výzkumného projektu 7.5: Metody pravděpodobnostního výběru IV SKUPINOVÝ VÝBĚR: KAŽDÝ „SHLUK“ ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN, A STEJNĚ TAK POTOM I KAŽDÝ PRVEK Z VYBRANÉHO SHLUKU ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACEVÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „NÁHODNÝ VÝBĚR (1) Z PŘIROZENÝCH SKUPIN V POPULACI A PAK (2) Z PRVKŮ KAŽDÉHO JIŽ NÁHODNĚ VYBRANÉHO SHLUKU“

55 Skladba výzkumného projektu 7.6: Metody nepravděpodobnostního výběru I KVÓTNÍ NENÁHODNÝ VÝBĚR: KAŽDÝ PRVEK ZÁKLADNÍHO SOUBORU MÁ NA POČÁTKU STEJNOU PRAVDĚPODOBNOST, ŽE BUDE VYBRÁN, AVŠAK JEN V RÁMCI SVÉHO „DRUHU“ ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACEVÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „NÁHODNÝ VÝBĚR DO VYČERPÁNÍ PODÍLU VYBRANÉHO „DRUHU“ PRVKŮ NA POPULACI, DALŠÍ VYBÍRÁNÍ PAK UŽ MIMO NĚJ“

56 Skladba výzkumného projektu 7.7: Metody nepravděpodobnostního výběru II PŘÍLEŽITOSTNÝ („NAMÁTKOVÝ“) VÝBĚR: PRAVDĚPODOBNOST VÝBĚRU JEDNOTLIVÝCH PRVKŮ Z POPULACE NENÍ ZNÁMA ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „KTERÝKOLI PRÁVĚ DOSAŽITELNÝ PRVEK POPULACE JE VYBRÁN DO POČTU PRVKŮ VYBÍRANÉHO VZORKU“

57 Skladba výzkumného projektu 7.8: Metody nepravděpodobnostního výběru III ÚČELOVÝ VÝBĚR: Z ROZSÁHLEJŠÍ POPULACE SE VYBÍRÁ PODLE TOHO, ZDA SE NALEZENÝ PRVEK HODÍ K ÚČELU VÝZKUMU ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK „Z NACHÁZENÝCH PRVKŮ POPULACE SE VYBÍRAJÍ TY, KTERÉ SE HODÍ KE ZKOUMÁNÍ ZVOLENÉHO PROBLÉMU“

58 Skladba výzkumného projektu 7.9: Metody nepravděpodobnostního výběru III VÝBĚR „NABALOVÁNÍM“ („LAVINOVÝ“): PŘÍMO VYBRANÉ OSOBY SAMY ZPROSTŘEDKUJÍ ZÍSKÁNÍ A TÍM I VYBRÁNÍ DALŠÍCH OSOB Z POPULACE „ZE ČLENŮ POPULACE SE VYBÍRAJÍ TI, K NIMŽ ZJEDNALI PŘÍSTUP SAMI JIŽ VYBRANÍ ČLENOVÉ SESTAVOVANÉHO VÝZKUMNÉHO VZORKU“ VYBRANÍ PŘÍMO VÝZKUMNÍKEM VYBRANÍ PROSTŘEDNICTVÍM JIŽ VYBRANÝCH VÝBĚROVÝ SOUBOR = VZOREK ZÁKLADNÍ SOUBOR = POPULACE

59 Skladba výzkumného projektu 7.10: Metody nepravděpodobnostního výběru IV  Jiné postupy výběru z populace:  Poměrový kvótní výběr (“Proportionate quota sampling“)  Nepoměrový kvótní výběr (“Non-proportionate quota sampling“)  Výběr „typických případů“ (“Modal instance sampling“)  Výběr „expertů“ (“Expert sampling“)  Výběr cílený na rozmanitost (“Diversity sampling“)  Výběr vedený vlastním úsudkem (“Judgement sampling“)  Sebevýběr (“Self-selection“)

60 Skladba výzkumného projektu 8  OVĚŘOVÁNÍ HYPOTÉZY VÝZKUMNÝM POSTUPEM  VOLBA NEBO PŘÍPRAVA SITUACE A METODY ZKOUMÁNÍ  ZÍSKÁNÍ, PŘÍPRAVA A INSTRUOVÁNÍ ZKOUMANÝCH OSOB  ZÍSKÁNÍ POŽADOVANÝCH PROJEVŮ OD ZKOUMANÝCH OSOB  MĚŘENÍ A ZÁZNAM POZOROVANÝCH JEVŮ  KVALITATIVNÍ NEBO KVANTITATIVNÍ ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ  PSYCHOMETRICKÉ NEBO KLINICKÉ OHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ POROVNÁNÍM S PŘEDPOVĚDÍ HYPOTÉZY  OHODNOCENÍ VĚROHODNOSTI ZÍSKANÝCH VÝSLEDKŮ  INTERPRETACE VÝSLEDKŮ VŮČI OVĚŘOVANÉ HYPOTÉZE

61 Podoba výsledků výzkumu U různých osob nebo skupin v různých situacích v čase a prostoru:  Rozdíly mezi porovnávanými veličinami Typická míra: – univariační: test rozdílu průměrů, mediánový test… – multivariační: diskriminační analýza, mnohočetná analýza rozptylu…  Podobnosti mezi porovnávanými veličinami Typická míra: – univariační: regresní funkce, korelační koeficient, chí-kvadrát… – multivariační: faktorová či shluková analýza, kánonické korelace… Získané výsledky mohou být zpracovány buď „univariačními“, nebo „multivariačními“ postupy statistické analýzy.

62 Cattellova „krabice dat“ – BDRM ZNAKYSITUACE OSOBY R P Q T S O JEDNOTKY JEVYČAS

63 Uplatnění jednotlivých porovnávacích „technik“ O: Porovnávány různé situace vzhledem k výskytu sledovaných znaků u zkoumané jednotky. Výsledkem jsou typy situací. P: Porovnávány různé znaky podle výskytu v časově odlišných situacích. Výsledkem jsou měnlivé stavy zkoumané jednotky, např. duševní stavy. Q: Porovnávány různé zkoumané jednotky podle výskytu sledovaných znaků. Výsledkem jsou typy zkoumaných jednotek, např. psychologické typologie. R: Porovnávány různé znaky vzhledem ke svému výskytu u zkoumané jednotky. Výsledkem jsou trvalé vlastnosti zkoumané jednotky. S: Porovnávány různé zkoumané jednotky v časově odlišných situacích. Výsledkem jsou např. vývojové změny zkoumaných jednotek v čase. T: Porovnávány různé situace v čase podle podobnosti zkoumaných jednotek. Výsledkem jsou např. vývojově odlišné typy situací. Do porovnání a rozboru právě nepojatý třetí rozměr matice je pokládán buď za omezený na jeden případ, nebo za sjednocený pro všechny jeho uvažované případy.

64 Věrohodnost výzkumu: Nakolik jeho výsledky platí?  Citlivost = senzitivita výzkumu: Jak podrobně je operacionalizován problém a rozlišeny výsledky?  Spolehlivost = reliabilita výsledků výzkumu: Nakolik se potvrzují zde získané výsledky nezávislými výzkumy?  Platnost = validita výsledků výzkumu:  Vnitřní platnost = „správnost“ výsledků: Nakolik jsou získané výsledky (ne)zkresleny nežádoucími vlivy?  Vnější platnost = zobecnitelnost mimo rámec situace zkoumání: Ekologická: Na které situace lze výsledky výzkumu zobecnit? Populační: Na které skupiny lidí lze výsledky výzkumu zobecnit?

65 Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnitřní platnost I 1.HISTORIE: Nekontrolované události nastávající pro zkoumané osoby mezi měřeními před experimentálním zásahem a po něm. 2.ZRÁNÍ: Vliv událostí ve zkoumaných osobách působících ve zkoumané osobě následkem pouhého plynutí času. 3.TESTOVÁNÍ: Účinky počátečního měření na výsledek závěrečného měření. 4.INSTRUMENTACE: Změny v přesnosti měřiče – přístroje či posuzovatele – ovlivňující získávané údaje.

66 Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnitřní platnost II 5.STATISTICKÁ REGRESE: Zákonitý pravděpodobnostní posun od (záměrně vybraných) krajních hodnot blíže ke středním hodnotám, nezávislý na zkoumání. 6.SYSTEMATICKÉ ZKRESLENÍ VÝBĚRU DO SKUPIN: Při náhodném dělení malých vzorků se dostatečně neuplatní pravděpodobnostní zákonitosti velkých čísel a skupiny jsou nevyrovnané. 7.ÚBYTEK OSOB V PRŮBĚHU ZKOUMÁNÍ: Postihne-li skupiny nerovnoměrně. 8.INTERAKCE PROMĚNNÝCH: Výběru a zrání, nebo jiných, lze-li ji zaměnit s účinkem experimentální proměnné; typická pro složitější projekty kvaziexperimentálního druhu.

67 Věrohodnost výzkumu: Nežádoucí vlivy omezující jeho vnější platnost 1.INTERAKCE TESTOVÁNÍ A EXPERIMENTÁLNÍHO ZÁSAHU: Počáteční měření vyvolá u zkoumané osoby větší vnímavost vůči experimentálnímu zásahu, než by měly osoby předem netestované. 2.INTERAKCE VÝBĚRU A EXPERIMENTÁLNÍHO ZÁSAHU: Prokázaný účinek platí pouze pro populaci, z níž byl vzorek vybrán a ne pro jiné; nelze jej pak zobecnit za její rámec. 3.REAKTIVNÍ ÚČINEK SITUACE ZKOUMÁNÍ: Vliv umělosti situace a vědomí osoby, že se účastní výzkumu, na její výzkumem zjištěné odezvy.

68 Závěry vyplývající z výzkumem získaných poznatků:  Pro teorii:  Podporují výsledky výchozí teorii, nebo ji zpochybňují?  Vyžadují výsledky další teoreticky zaměřené zkoumání, a v jakém směru?  Pro praxi:  Jsou patrné možnosti využití poznatků z výzkumu ve společenské praxi?  Co je potřeba ještě výzkumně zjistit, aby bylo jejich praktické uplatnění možné a užitečné?  Pro výzkum:  Je zapotřebí metodologii tohoto výzkumu zdokonalit, a v čem?  Jaké podněty pro další zkoumání z tohoto výzkumu vyplývají?

69 Etické zásady výzkumu s lidmi I Etické problémy v intervenčním výzkumu se týkají zvláště:  Způsobu získávání zkoumaných osob k výzkumu  Nežádoucích účinků společenské převahy výzkumníka  Rizika nežádoucích či škodlivých účinků postupu zkoumání  Možnosti klamání či neúplného informování zkoumaných osob  Důvěrnosti údajů získávaných v průběhu výzkumu  Zveřejňování získaných poznatků a výzkumného postupu

70 Etické zásady výzkumu s lidmi II Konkrétní opatření sloužící k zachování etiky výzkumu:  Písemný souhlas etické komise s uskutečněním výzkumu  Informovaný souhlas účastníků o jejich dobrovolné účasti ve výzkumu – po úplném poučení o cíli, povaze a možných nežádoucích účincích zkoumání – po vyjasnění práv zkoumané osoby kdykoli si vyžádat další informace nebo ukončit svou účast ve výzkumu  Výčet možných rizik spojených s účastí ve výzkumu a opatření, která je omezí na přijatelnou míru v průběhu zkoumání i po jeho ukončení  Vyjasnění a zdůvodnění případného klamání či neinformování osob kvůli dosažení výzkumných cílů v závěrečném rozhovoru („debriefing“) s nimi  Anonymizace účastníků výzkumu bránící zjištění jejich totožnosti v souvislosti s výzkumem k tomu neoprávněnými osobami či veřejností  Dodržení zásad odborného publikování zpráv o výzkumu a sdílení užitých postupů a získaných údajů z něj

71 Sepsání zprávy o výzkumu Stavba textu:  Název  Autorství  Abstrakt a klíčová slova  Problém: zkoumaná otázka, stav poznání, cíl výzkumu, zkoumané proměnné, ověřované hypotézy  Metoda: výběr osob, situace zkoumání, užité metody měření a ovlivňování zkoumaných proměnných začleněných v hypotézách  Výsledky: povaha získaných údajů, jejich početní či jiné souhrnné zpracování a jeho výsledky vzhledem k ověřovaným hypotézám  Diskuse a závěry: metodologická věrohodnost výsledků výzkumu, konfrontace jejich možných interpretací a zdůvodnění přijaté  Soupis užitých pramenů, odkazy v textu

72 Konec dobrý – všecko dobré! Aby se vám z toho nezamotala hlava - to vám přeje váš letošní cvičitel metodologie K. B.


Stáhnout ppt "ZÁKLADY VĚDECKÉ METODOLOGIE PRO PŘEDMĚT „VÝZKUM V PSYCHOSOCIÁLNÍ OBLASTI“ v pokračovacích magisterských studijních programech PVŠPS Informace o zápočtu."

Podobné prezentace


Reklamy Google