Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Zdatnost, aspekty, komponenty, diagnostika

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Zdatnost, aspekty, komponenty, diagnostika"— Transkript prezentace:

1 Zdatnost, aspekty, komponenty, diagnostika
Zdatnost je nezbytným předpokladem pro  efektivní fungování lidského organismu s optimální účinností a hospodárností a  je podmíněna zejména fyziologickými funkcemi organismu. Vývoj definic této kategorie lidského života odráží současně i kvalitativní změny ve vývoji chápání a pojímaní zdatnosti: předpoklad optimálně reagovat na různé podněty prostředí (konference v Liblicích 1961) souhrn předpokladů optimálně reagovat na náročnou pohybovou činnost a vlivy zevního prostředí (konference v Gotwaldově, 1965) Tělesná zdatnost je vyjímečným produktem pohybových činností, kde rozhodujícím prvkem se stává míra fyziologických adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové činnosti. (Bunc, 1995) Tělesná zdatnost = schopnost řešit dané úkoly s dostatkem energie a pohotově, bez zjevné únavy a s dostatečnou rezervou pro příjemné strávení volného času (Kovář, 2001 – Singapur, 1990)

2 Zdatnost Tělesná zdatnost je vyjímečným produktem pohybových činností, kde rozhodujícím prvkem se stává míra fyziologických adaptací jedince jako přímý důsledek pohybové činnosti. (Bunc, 1995) Zdatnost ve své nejobecnější definici je chápána jako připravenost organismu konat práci, při čemž se jedná o adaptaci na zátěž, tedy změny fyziologické jako jsou změny biochemické, funkční, morfologické i psychické. Změny jsou vyvolávány dlouhodobým a opakovaným zatěžováním Za nejdůležitější přínos TV je dnes považováno zvýšení tělesné zdatnosti dětí, mládeže i dospělých na optimální úroveň, která by byla dostatečnou prevencí civilizačních  chorob. Z tohoto důvodu tělesná zdatnost v dnešním pojetí není chápana jako kategorie odrážející výkon (tzv. výkonově orientovaná zdatnost), ale jako zdatnost ovlivňující zdravotní stav a působící preventivně na problémy spojené s hypokinézou (pohybovou nečinností). Ve světové i domácí literatuře je uváděna pod pojmem zdravotně orientovaná zdatnost (Bunc, 1998). Takto pojatá tělesná zdatnost vytváří nezbytné předpoklady pro účelné fungování lidského organismu, a tedy i předpoklad pro dobrou pracovní výkonnost.

3 Druhy zdatnosti 1. Zdravotně orientovaná zdatnost - ovlivňující zdravotní stav nebo se k dobrému zdravotnímu stavu vztahující a působící preventivně na zdravotní problémy vzniklé v důsledku hypokinézy, tj. nedostatku pohybu (Corbin, 1992) 2. Výkonově orientovaná zdatnost - zdatnost podmiňující určitý pohybový výkon, jehož výsledek musí být vždy kvantifikován a hodnocen.

4 Názory na komponenty a faktory zdravotně orientované zdatnosti:
Mezi komponenty zdravotně orientované zdatnosti zařazujeme: a) kardiovaskulární zdatnost, b) svalová zdatnost (svalové dysbalance, držení těla ), c) kloubní pohyblivost ( flexibilita ) d) složení těla. Komponenty (podle Haskela aj., 1985)‏ Aerobní zdatnost Svalová zdatnost - maximální svalová síla , svalová vytrvalost Flexibilita Složení těla

5 Komponenty (Dle Bouchard, Shepard, 1994)‏
Morfologická komponenta: Relativní tělesná hmotnost, Složení těla, Rozložení podkožního tuku, Hustota kostí Svalová komponenta: Explozivní síla, Maximální síla, Vytrvalost Motorická komponenta: Hbitost (obratnost), Rovnováha, Koordinace , Rychlost Kardiorespirační komponenta: Submaximální pracovní kapacita, Maximální aerobní kapacita, Oběhové funkce, Ventilační funkce, Krevní tlak Metabolická komponenta: Glukózová tolerance, Citlivost na inzulín, Krevní lipidy a lipoproteiny, Charakteristika oxidace substrátů

6 Funkční a strukturální faktory podle Bursové, 2001)‏
Funkční faktory: 1. aerobní zdatnost 2. svalová zdatnost 3. svalová rovnováha a flexibilita (pohyblivost v zákl. kloubních spojení) 4.držení těla v zákl. posturálních polohách a kvalita zákl. pohybových stereotypů Strukturální faktory: tělesná výška, tělesná hmotnost, množství podkožního tuku a aktivní tělesné hmoty, množství cholesterolu a další

7 Diagnostika komponent a faktorů ZOZ
Aerobní zdatnost Aerobní zdatnost se synonymy aerobní, kardiovaskulární, nebo kardiorespirační vytrvalosti je pilířem zdravotně orientované zdatnosti. Sharkey (1984) ji definuje jako schopnost přijímat, transportovat a využívat kyslík. Fyziologickým podkladem je zapojování “pomalých” svalových vláken a uplatnění oxidativního způsobu uspokojování energetických nároků. Základem je přirozeně rozvoj vytrvalostních schopností a k diagnostice jsou využívány déletrvající vytrvalostní lokomoce. Mezi testy vytrvalostních schopností patří ekvivalentní testy, běh po dobu 12 min, chůze na vzdálenost 2 km, vytrvalostní člunkový běh na 20m, jenž jsou součástí testové baterie Unifittest (korelační koeficient 0,8) K dispozici máme řadu dalších testů, zmiňme například test na cykloergometru (součást testové baterie Eurofittest), nebo kontroverzní test Connconiho, určující hodnotu anaerobního prahu.

8 Aerobní zdatnost Ke kvalitativnímu posouzení změn v úrovni aerobní zdatnosti lze s úspěchem také použít kinetiky srdeční frekvence (SF) . Na tomto principuje konstruován Ruffierův test, Katch-McArdle step-test a další modifikace tzv. step-testů. Určitou představu, zejména o změnách úrovně aerobní zdatnosti, může poskytnout longitudiální sledování hodnot klidové SF a SF na úrovni anaerobního prahu. K diagnostice úrovně aerobní zdatnosti jsou využívány i funkční zátěžové zkoušky v laboratorních podmínkách, se stanovením maximální spotřeby kyslíku. Tato vyšetření jsou poměrně komplikovaná, finančně náročná a např. školní praxi víceméně nevyužitelná.

9 - statickou sílu Svalová zdatnost
Z metodologického hlediska je tato schopnost nejsnáze přístupná měření. Výsledkem testu schopnosti statické síly je kvantitativní charakteristika na ekviintervalové stupnici (počet newtonů). Motivace, vůle apod. mají v této oblasti poměrně malou úlohu. Spolehlivost těchto testů bývá dobrá až velmi dobrá, při měření je nezbytné uskutečnit raději více pokusů. Příklady testů: ruční dynamometrie, zádová dynamometrie, výdrž ve shybu nadhmatem, výdrž v záklonu v lehu -dynamicko sílu Značný počet testů dynamické síly nemá normální rozdělení četností. Psychické vlivy jako je motivace a vůle můžou velmi výrazně ovlivnit výsledek testu. Spolehlivost testů dynamické síly je obvykle dobrá. Příklady testů: shyby nadhmatem, sed leh opakovaně, kliky - explozivní)sílu Výsledky těchto testů do jisté míry závisí na koordinaci a předchozí zkušenosti testovaných osob. Spolehlivost je obvykle velmi dobrá Příklady testů: vertikální výskok, skok daleký z místa, hod obouruč

10 Svalová rovnováha a flexibilita
Předmětem diagnostiky v této oblasti je především fyziologický rozsah jednotlivých kloubních spojení a fyziologický rozsah páteře. Se znalosti svalů s tendencí k oslabování a svalů s tendencí ke zkrácení, můžeme vhodnými prostředky a metodami intervenovat ve směru dosažení optimálního fyziologického rozsahu. V praxi se setkáváme ponejvíce s hypomobilitou, jejíž korekce spočívá v protažení zkráceného (nejčastěji tonického) svalu a následném posílení příslušného antagonisty (nejčastěji fázického). Hypermobilita v kloubních spojích je méně častá (odhlédneme- li od hypermobility záměrně stimulovaná z důvodu sportovní výkonnosti, např. v moderní gymnastice). Možnost korekce je v cíleně zaměřených posilovacích cvičeních. Svalová nerovnováha mezi svaly fázickými a tonickými se nejvýrazněji projevuje v oblasti ramenního pletence a v oblasti bederní a pánevní. Tyto oblasti, spolu s držením hlavy a postavením dolních končetin mají zásadní význam pro hodnoceni držení těla. Příklady testů: testy pro hodnocení svalové nerovnováhy - doplnit

11 Držení těla v zákl. posturálních polohách a kvalita základních pohybových stereotypů
K hodnocení držení těla lze použít různé diagnostické metody. V tělovýchovné praxi vycházíme ze subjektivního hodnocení jednotlivých parametrů držení těla za použití metodiky dle Jaroše a Lomíčka. Hodnocení somatických znaků Základní somatické znaky nejsnáze přístupné diagnostice jsou tělesná výška, kterou měříme nejlépe pomocí nástěnné stupnice a pravoúhlého trojúhelníku s přesností 0,1 cm a tělesná hmotnost, kterou měříme na osobní pákové váze v minimálním oblečení s přesností 0,1 kg. Obě hodnoty můžeme využít ke stanovení tzv. Body mass index, (BMI). Měření podkožního tuku provádíme pomocí kaliperu, měříme tloušťku dvojité vrstvy kožní řasy a odpovídající podkožní tuk. Normy pro českou populaci jsou v manuálu k testové baterii Unifittest 6-60.

12 Kultivace ZOZ Ne vždy rozvoj, stačí udržení úrovně
Úroveň v dospělosti je rozhodující měrou ovlivňována úrovní zdatnosti v dětském a mládežnickém věku a to za předpokladu, že tělesně zdatní jedinci pokračují v pohybové činnosti v osobním životě. Pohybové programy – čas (2-5 hod/týden) - energetická náročnost 3 trén. jednotky/týdně –aspoň 30 min.,závislost na intenzitě-60-90% MSF Udržující jsou činnosti, které představují dodatečný výdej energie okolo 9300 kJ, rozvíjející takové, kde dodatečný výdej energie je okolo kJ. Příklady: fotbal – TF 80% MSF, kJ.min.kg = 0,612 běh – 12 km/hod., kJ.min.kg = 0,780 chůze - 4 km/hod., kJ.min.kg = 0,306

13 ADAPTAČNÍ MECHANISMY Adaptace je obecný biologický děj, který představuje soubor morfologických, biochemických, funkčních i psychologických změn v organismu jako celku i v jeho jednotlivých orgánech (Máček, Vávra, 1988). Adaptace, tj. přizpůsobení organismu na změny prostředí, se liší od reakce na jednorázový podnět především tím, že mají pomalejší průběh a mohou být vyvolávány pouze dlouhodobým kontinuálním nebo přerušovaným podnětem. Jsou to biologicky výhodné změny organismu, vedoucí k zachování homeostatické rovnováhy za různých vnějších podmínek. Při regulaci těchto adaptačních pochodů se vedle CNS uplatňují také vlivy hormonální. V buňkách se adaptace realizují nejčastěji aktivací některého z enzymů. (Havlíčková, et al. 1999) Přitom je třeba, aby podnět byl neprahové intenzity a působil dostatečně dlouho. Člověk má geneticky zafixovány požadavky na minimální (optimální) pohybový režim, který je nutno splnit, aby se struktura orgánů, metabolické procesy i fyziologické funkce vyvíjely na dostatečné úrovni. Přizpůsobování organismu na opakovaná tělesná cvičení probíhá v podstatě na základě Lamarckova výroku, že funkce tvoří orgán. Znamená to, že při zvýšeném využívání orgánu dochází k hypertrofii, naopak nečinnost vede k deadaptaci, tj. atrofii orgánu. Pro optimální růst adaptačního efektu rozvoje je nutno vhodným způsobem provádět zatěžování, tj. působením pohybových podnětů (Máček, Vávra, 1988). Teprve podněty vyšší intenzity než 2/3 maximálních možností organismu jsou užitečné, u některých cvičení se však musí blížit stávající maximální možnosti jedince.

14 ADAPTAČNÍ MECHANISMY - pokračování
Pokud jde o objem zatěžovacích podnětů, nemusí být velký. Intenzita je tady důležitější než objem. Ukazuje se však, že není lineární vztah mezi objemem a jeho výsledným efektem. Často dochází k tomu, že při rozvoji nižší intenzitou, než je tomu při výkonu v soutěži, vede k zafixování této nesprávné intenzity. Odpovídající intenzit tréninku se tedy musí respektovat i při vysokém objemu. Objem postihuje kvantitativní stránku Pojem intenzity může být chápán jako intenzita cvičení, což se v zásadě shoduje s intenzitou energetického výdeje, rychlostí běhu, apod., intenzita tréninku se propočítává za příslušný časový úsek, týden, měsíc, rok. Pokud jde o frekvenci tréninkových podnětů, je vhodné, aby byly 3-4 x týdně, při rozvoji trénovanosti 4-6 x týdně, denně nebo i několikrát denně. Lze říci, že v přestávkách mezi jednotlivými cvičebními nebo tréninkovými jednotkami musí vždy dojít k úplnému odstranění následků akutní únavy, která vznikla vlivem předchozí tréninkové dávky. Dále musí být přestávka tak dlouhá, aby z hlediska optimální efektu došlo k dalšímu zatížení ve fázi superkompenzace, což není vždy jednoduché odhadnout. Dalším důležitým faktorem při zatížení organismu je úroveň jeho adaptace na zatěžování. V tomto smyslu je tedy nutné cvičební nebo tréninkový režim vždy individualizovat pro každého jedince, zvláště u intenzity cvičení a délky intervalu mezi cvičeními, ale i počtu opakování v jednom cyklu. Často se totiž stává, že užitím určitého pohybového režimu rozvíjíme u dané osoby jiný druh energetického potencionálu jeho organismu, než bylo původním záměrem.

15 Srdeční frekvence MSF – muži 205-1/2 věku ženy 220-věk (Cooper, 1990)
chlapci 207-věk dívky 210-věk Anaerobní práh (ANP) % MSF Regenerační zatížení % MSF Základní vytrvalost % MSF Rozvojová vytrvalost % MSF Intenzivní vytrvalost a vyšší % MSF Aerobní pásmo ANP – 0,15xSF ANP Anaerobní pásmo ANP + 0,06xSF ANP

16 Kondiční zaměření vyučovací jednotky TV
Cílová zóna 60 – 85 % SR (srdeční rezerva) Srdeční rezerva = MSF-KSF (klidová SF) Dolní hranice (60 %) = SRx0,60+KSF Horní hranice (85 %) = SRx0,85+KSF


Stáhnout ppt "Zdatnost, aspekty, komponenty, diagnostika"

Podobné prezentace


Reklamy Google