Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Meliorace zemědělsky využívaných půd. Význam slova meliorace  technické zemědělské úpravy pozemků - opatření k obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Meliorace zemědělsky využívaných půd. Význam slova meliorace  technické zemědělské úpravy pozemků - opatření k obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti."— Transkript prezentace:

1 Meliorace zemědělsky využívaných půd

2 Význam slova meliorace  technické zemědělské úpravy pozemků - opatření k obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti půdy  meliorace mohou být odvodňovací, závlahové nebo půdoochranné /proti půdní erozi/

3 Význam meliorace!!!  rozšiřují zemědělský půdní fond  zvyšují ekonomickou účinnost úrodnosti půdy  ochraňují a udržují dosavadní úrodnost půdy  zvyšují efektivnost chemizace, použití nových odrůd plodin, agrotechniky, mechanizace a dalších  působí jako stabilizační faktor zemědělské výroby tím, že omezují vliv povětrnostních podmínek  mají zpravidla dlouhodobý účinek a po jejich amortizaci působí zlepšení úrodnosti půdy dále zdarma  z hlediska technického rozvoje mají poměrně nízký stupeň morálního opotřebení, a tím je dána malá rizikovost těchto vkladů do půdy  v určitých oblastech umožňují koncentraci a specializaci zemědělské výroby  jsou v našich podmínkách investicemi a opatřeními antiimportního charakteru

4 V rámci zúrodňovacích opatření na deficitních půdách je třeba zabezpečit zejména  racionální využívání a zkvalitňování sorpčního komplexu  udržování, popřípadě zvyšování obsahu a kvality půdního humusu  prohlubování aktivního profilu půdy  zkvalitňování podmínek pro biologickou aktivitu a biochemické procesy transformace látek a energií v aktivním profilu půdy  přívod energie do půdy (např. meliorační hmotou) nebo uvolnění energie v půdách, kde je z různých důvodů sekundárně podvázán koloběh energetické výměny (např. zkypřením zhutnělé půdy)  posilování autoregulační schopnosti půdy, popřípadě odstranění příčin jeho útlumu komplexnost a jednotu zúrodňovacích a ostatních opatření na půdě.

5

6 Meliorace historie  Meliorací může být například:  odvodnění zamokřené půdy nebo naopak zavlažování půd s nedostatkem vláhy,  vápnění silně kyselých půd či vylehčování těžkých půd  protierozní ochranu půd  lesnické meliorace (vysazování melioračních dřevin atd.).  Velký dopad na krajinu v rámci melioračních opatření mělo velkoplošné odvodnění.  K velkoplošnému odvádění vody z krajiny koncem 19. století dochází nejprve v rámci protipovodňových opatření, později také pro rozšíření plochy zemědělské půdy (důraz na potravinovou soběstačnost), v posledním období meliorací v 70. a 80. letech 20. století pak rozumné důvody provádění mnohdy chyběly. Řeky byly regulovány, koryta toků byla napřímena a prohloubena - zvýšila se jejich kapacita a zrychlil odtok

7 Zúrodňování těžkých půd

8 Těžké půdy z hlediska agronomického znamenají :  zhoršenou zpracovatelnost, která vyžaduje více operací pro přípravu půdy  obtíže při dodržování agrotechnických lhůt pro snadné a rychlé převlečení povrchu půdy  po dešti a naopak pomalé vysychání půdního profilu po zimním období  zvýšené ohrožení plošnou i rýhovou vodní erozí  zvýšenou náchylnost ke zhutnění  zvýšené nebezpečí povrchového zamokření  nepříznivé důsledky objemových změn v závislosti na vlhkosti (kontrakční trhliny narušují kořenové systémy a zvyšují výpar vody z půdy)  omezení biologické aktivity půdy, což se projeví ve zpomalení biochemických procesů a následně ve snížení výnosů  omezení výměny půdního vzduchu a přívod kyslíku ke kořenům plodin  omezení funkce fyziologicky aktivního půdního profilu

9 Příčiny vlastností těžkých půd a jejich důsledky  Mezi přirozené příčiny nepříznivých vlastností těžkých půd patří geneze půdy a její zrnitostní složení.  Půdní druhy a typy vznikající na jemnozrnných substrátech (terciérních jílech, slínitých a flyšových horninách, nivních uloženinách apod.), mají primárně vysoký obsah jílnatých částic (menší jak 0,01 mm), popřípadě jílu (částice menší jak 0,001 mm).  Podíl částic může být zvyšován migrací v důsledku půdotvorných pochodů – oglejením, glejovým procesem, illimerizací a podzolizací.

10 Příčiny vlastností těžkých půd a jejich důsledky  K přirozeným příčinám deficitnosti těžkých půd patří i deformace struktury půdy tlakem způsobeným hmotností nadložních vrstev nebo tlakem i smykem způsobeným nabobtnáním jílového podílu.  Tepelná kapacita i teplotní vodivost těžkých půd jsou relativně vysoké a proto těžké půdy platí za „studené“. Určitou výhodu má tato vlastnost v eliminaci přehřívání povrchu, které je naopak nevýhodou lehkých půd – také v určitém omezení důsledků časných přízemních mrazíků.

11 Zúrodňovací procesy  Zúrodňovací procesy na těžkých půdách vycházejí z těchto deficitních vlastností, které limitují jejich produkční schopnosti.  Podle dominantní kritické vlastnosti (hlavní deficitní vlastnosti) se řídí agromeliorační zásah.  Při vysokém podílu jílu a nedostatku hrubších zrnitostních frakcí je vhodné vylehčení, popřípadě i opatření k melioraci struktury. Převažuje-li v jílovém podílu bobtnavý minerál, vyznačuje se půda velkou objemovou měnivostí a vylehčení je účelné doplnit diferencováním sortimentu hnojiv (s eliminací peptizujících iontů), popř. aplikací vhodného hydrofobizátoru.  Vždy je potřebné organické hnojení a v případě potřeby i vápnění. Stejné prostředky jsou účinné také v případech těžkých půd, jejichž dominantní kritickou vlastností je vysoký index plasticity, nedostatečná propustnost pro vodu a vzduch či obtížná zpracovatelnost (hroudy s velkou soudržností).

12 Meliorace struktury těžkých půd  Uvedené vylehčování těžké půdy je přípravnou a pomocnou fází, na kterou navazují vlastní meliorační opatření chemické, fyzikální a biologické povahy.  Při vylehčování těžkých půd převládá mechanický zásah, který rozrušuje půdní strukturu kypřením, orbou a zaoráváním vylehčujících hmot. Tím se vytváří tzv. primární struktura půdy, která je však nestabilní. Následující opatření, zejména chemická a biologická si kladou za cíl zlepšení půdní struktury a její stabilizaci.

13 Chemická stabilizace  Zahrnuje posilování tvorby a stability půdních agregátů a eliminaci těch jevů a procesů v půdním prostředí, které působí proti ní, a konečně také snížením objemové měnivosti těžkých půd. Nejběžnějším chemickým stabilizátorem je vápník. Vápnění nejen upraví půdní reakci v kyselých půdách, ale vyvolává flokulaci (srážení, vločkování) půdních koloidů a tak vytváří předpoklady k tvorbě půdních shluků a pozdějších agregátů. Postupujícími procesy se vápník dostává do křemičitanové formy a v této podobě jakéhosi umělého skeletu posiluje odolnost půdních agregátů a tím i úrodnost půdy.

14 Fyzikální stabilizace  Představuje nadějnější cestu pro vývoj účinné metody meliorace těžkých jílovitých půd.  Zatím byly zkoušeny dvě metody: tepelná a magnetická stabilizace půdní struktury.  Tepelná stabilizace – vychází z principů nevratných změn v mineralogickém složení jílu vlivem vyšší tepoty. To se projeví snížením objemové měnivosti jílu a zvýšením pevnosti agregátů. Technologie je energeticky velmi náročná, proto se v praxi zatím využívá jen využívání vlivu sluneční energie např. časnou letní orbou.  Magnetická stabilizace – vychází z účinku magnetického pole na magnetizovatelné částice v půdě. Magnetické pole určité intenzity působí na vazby mezi půdními částicemi obsahující tato magnetika (např. železo), a tím způsobí přesuny (reorientaci mikročástic), a předpokládá se i zpevnění nově vytvořených vazeb.

15 Biologické způsoby stabilizace  Nejspolehlivější cestou meliorace půdní struktury těžkých půd jsou osvědčené biologické způsoby. Působí jednak samy o sobě, jednak jsou nedílnou součástí a nutnou doprovodnou složkou všech ostatních (mechanických, chemických, fyzikálních) opatření k melioracím. Základem je vhodná struktura plodin s dostatečným podílem hluboko kořenících druhů, především víceletých pícnin, dále účelné střídání plodin v osevních postupech a dostatečný přísun organické hmoty do půdy včetně využívání zeleného hnojení (strniskové plodiny a podsev). Vhodným střídáním plodin lze udržet a zlepšit přirozenou úrodnost půdy a stabilizovat procesy přeměn látek a toků energie v půdním tělese. Zároveň se omezuje nutnost dalších materiálových a energetických vstupů.  Vhodné osevní postupy a jejich racionální střídání je základním systémovým opatřením v ekologickém zemědělství.  Vlivem biologické stabilizace se vytváří z nestabilní primární půdní struktury stabilní sekundární struktura.  Zvláštní význam v osevních postupech mají vojtěška, vojtěškotravní, popř. i jetelotravní směsi svým vlivem na stabilizaci vertikální pórovitosti v půdním profilu těžké půdy. Tyto rostliny mají rovněž nezastupitelný význam ve speciálních osevních postupech při rekultivaci půd ovlivněných těžbou nerostných surovin (viz. kapitoly v úvodu do studia rekultivací).

16

17 Agromeliorace těžkých půd kypřením  Posláním agromelioračních postupů kypřením těžkých půd je zlepšit jejich fyzikální vlastnosti, zejména propustnost pro vodu a provzdušněnost. Hloubkové meliorační kypření  Je základním agromelioračním zásahem (do hloubky 0,5 – 0,8 m) k melioraci fyzikálních vlastností těžkých půd. Jeho parametry jsou hloubka kypření, rozchod a směr kypřících rýh, doba realizace hloubkového melioračního kypření a životnost jeho účinnosti..

18 Zúrodňování zhutnělých půd

19 PŘÍČINY  Na zhutňování půd se podílí především hmotnost mechanizace při různých operacích na půdě.  Veškeré mechanizační a dopravní prostředky zvyšují svou hmotnost. Uvádí se, že v poválečném období stoupla hmotnost dopravních prostředků až o 200 %. Negativně působí intenzifikační faktory jako je aplikace vysokých dávek průmyslových hnojiv a časté protěžování tekutých forem hnojiv na úkor chlévského hnoje, zvýšená frekvence pojezdů při ošetřování kultur a nedodržování biologicky správných osevních postupů.  Příčiny zhutnění jsou primární a sekundární. Primární zhutnění vyplývá ze samotné podstaty geneze půdy. Sekundární je způsobeno vlastním hospodařením na půdách. Zhutněním trpí prakticky všechny půdní druhy. Nejnáchylnější jsou však půdy střední zrnitosti, půdy hlinité a písčitohlinité.

20 Zjišťování škodlivého zhutnění  Významným exaktním stanovením zhutnění je polní penetrometrická šetření. Využívá se ručního nebo mobilního registračního penetrometru.  Penetrometry jsou založeny na principu měření odporu vznikajícího při zatlačování měrného tělesa ve tvaru kužele do půdy. Tlaky se registrují mechanicky na papírový pásek – penetrogram.  U dokonalejších přístrojů jsou uvedeny údaje na displeji a jsou ukládány do paměti počítače. Vyhodnocením zjištěných údajů vznikne mapa plošného škodlivého zhutnění.

21 Penetrometr je přístroj pro měření zhutnění půdy, v případě Quake-meteru dokonce až do hloubky 60 cm. To je nutné k přesnému stanovení četnosti, typu a intenzity aerifikace.

22 Zjišťování škodlivého zhutnění  Podle objektivně zjištěného stupně vertikálního a horizontálního zhutnění lze zúrodňovací opatření rozdělit na:  a) preventivní agrotechnická a organizační opatření  b) agromeliorační opatření s různou intenzitou zásahu (podrývání,dlátování,hloubkové kypření)  c) následná stabilizační opatření

23

24

25 Zúrodňování písčitých půd

26

27  Písčité půdy se většinou vyskytují ve velmi výhodných klimatických oblastech, jsou snadno zpracovatelné a tak vytvářejí základní předpoklady pro ekonomickou rentabilitu zúrodňovacích zásahů.  Zúrodňování písčitých půd má u nás dlouholetou tradici. Vlastní technologie zúrodňování se vlivem rozvoje zemědělské výroby mění. Zásahy vedoucí ke zlepšení vlastností písčitých půd lze rozdělit do čtyř základních okruhů opatření :  1. Technická meliorace – investiční zúrodňovací opatření např. závlahy, odvodnění, technická protierozní opatření,  2. Agromeliorace – neinvestiční zúrodňovací opatření,  3.. Diferencovaná agrotechnika – diferenciované zpracování půdy, hnojení, osevní postupy,  4. Optimalizace soustavy hospodaření – racionální využití přírodně výrobních podmínek. Syntézou uvedených opatření lze vytvořit základ komplexní zúrodňovací soustavy písčitých půd. V té je také záruka maximální efektivnosti zúrodňovacích opatření.

28 Aplikace zhutňujících melioračních hmot  Aplikace zhutňujících melioračních hmot – písčité půdy se zhutňují jílovitými melioračními hmotami různého původu a tato aplikace má některé společné aspekty.  Použití slínitých hornin – slínování - je nejstarším způsobem při zúrodňování písčitých půd.  Slínité horniny jsou usazené horniny nezpevněné nebo zpevněné.  Nezpevněné se označují jako slíny, které jsou tvořené směsí jílu (25 – 75 %) a vápence (25 – 75 %).  Zpevněné horniny stejného složení označujeme jako slínovce. Podle obsahu CaCO 3 rozdělujeme slínité horniny na:  nízkoprocentní (obsah CaCO 3 je 25 – 50 %)  vysokoprocentní (obsah CaCO 3 je 50 – 75 %). Hlavním účinkem slínitých hornin je zhutnění písčité půdy, zlepšení sorpčních vlastností a celkové vododržnosti.

29 Aplikace zhutňujících melioračních hmot  Použití bentonitu  Použití tufogenních hornin – jedná se o jílovitě přeměněné horniny, které dělíme na tufy a tufity.  Použití ostatních melioračních hmot  Opuky  Průmyslové komposty  Rašeliny  Oxyhumolity  Organické a organominerální odpady  Rybniční nebo říční usazeniny  Zaorávka slámy  Odpadní stromová kůra  Použití kejdy  Použití karbohnojiv  syntetických ionexů

30 Opatření k zajištění komplexnosti zúrodňovacího účinku  Zúrodňovací opatření na písčitých půdách, stejně tak i na ostatních půdách, nelze chápat ani realizovat izolovaně od běžného hospodaření, a tím méně odděleně od ostatních melioračních zásahů.  Při tvorbě zúrodňovací soustavy je třeba komplexně zohlednit všechny kritické vlastnosti písčitých půd a vhodně volit meliorační zásah. Při volbě kteréhokoli zásahu nelze pominout deficitní vlastnosti těchto půd – snadnou erodovatelnost, silnou proplavitelnost, vysychavost, nízkou sorpční schopnost, apod.

31 Opatření k zajištění komplexnosti zúrodňovacího účinku  Opatření fytotechnická – rozmnožují obsah organické hmoty v písčitých půdách, které většinou trpí právě nedostatkem humusu.  Mnohé rostliny mají účinek fytomeliorační. Upravují vlastnosti půd, meliorují půdní těleso pro zemědělské využívání svými biologickými vlastnostmi. Do pojmu fytomeliorace zahrnujeme kromě již zmíněného zeleného hnojení také zařazení melioračních plodin do osevního postupu a biologickou protierozní ochranu.  Mezi hlavní deficitní vlastnosti písčitých půd patří přílišná propustnost pro vodu. K zadržení příliš rychlého průsaku vody srážkové nebo závlahové byla již dříve vyvinuta metoda tzv. bezvýkopová aplikace podzemních protiprůsakových bariér. Princip regulace vodního režimu písčité půdy touto metodou spočívá v zadržování prosakující vody podzemními žlaby

32

33 Půdní struktura je negativně ovlivňována především zhutňováním. Častá příčina zhutnění je značná hmotnost zemědělské techniky a častá frekvence pojezdů po obhospodařovaných plochách.

34

35 Odkameňování půd  Deficitem kamenitých, skeletovitých půd je samotný výskyt štěrku, kamení či balvanů v ornici a podorničí.  Z dosavadních poznatků vyplývá, že skeletovitost není překážkou vlastní produkční schopností půdy, ale kritickým, limitujícím faktorem pro výsledný účinek.  Příměs skeletu v půdě omezuje až znemožňuje intenzifikaci obdělávání půd a také sklizně, především znemožňuje využití velkovýrobních mechanismů (například sklizňových linek pro brambory).

36  Množství skeletu v procentech je charakterizováno termíny, které rozšiřují označení půdy :  5 – 10 % příměs (štěrk, kamení – podle velikosti)  10 – 25 % slabě štěrkovitá (kamenitá) půda  25 – 50 % středně štěrkovitá (kamenitá) půda  50 – 75 % silně štěrkovitá (kamenitá) půda  nad 75 % štěrkovitá (kamenitá) půda

37 Tuhá fáze půdy – druhy půd  Podle obsahu částic 0,001 mm, (zastoupení zrn I. kategorie), rozdělujeme půdy na tzv.půdní druhy.  Vybrané půdní druhy tvoří půdní skupiny (Pozn.: půdy se třídí z hlediska fyzikálně petrografického na půdní druhy, a z hlediska genetického na půdní typy; petrgrafie = věda zab. popisem a vlastnostmi hornin). Obsah částic 0,001 mm v procentech Druh půdySkupina půd 0 – – 20 písčitá hlinitopísčitá LEHKÉ 20 – – 45 písčitohlinitá hlinitá STŘEDNÍ 45 – – jílovitohlinitá jílovitá jíl TĚŽKÉ

38 Velikost kamenů rozhoduje o způsobu odkamenění  Při velikosti skeletu v rozmezí 30 až 300 mm je možno použít sběru či drcení kamene. O volbě rozhoduje hustota a rovnoměrnost rozmístění kamene v půdě, hloubka profilu, sklonitost terénu a také mineralogické složení horniny.  Při skeletu větším než 300 mm je nutné odstranění i při nižším obsahu než uvedených 20 % plochy.  U kamenů velikosti 0,6 m je možno použít vhodného sběrače. U větších balvanů buď individuální sběr nebo rozstřelování. Volba záleží především na technických možnostech uživatelů pozemku.  Vystupují-li kameny na poli ve formě malých výchozů hornin, vyžaduje odstranění speciální technické práce, případně převrstvení ornicí. Tento zásah je třeba zvážit nejen z hlediska ekonomického, ale i protierozního a estetické ochrany krajiny.

39 Vliv odkamenění na půdu  Po odkamenění sběrem  Změna zrnitosti,  Výrazně se sníží podíl frakce v ornici větší než 30 mm (nepříznivá pro mechanizaci)  Podíl frakce menší než 30 mm se nezmění.  Na svažitých pozemcích se zvětší možnost eroze.  Drcením kamene se  zrnitostní složení se výrazně změní ve prospěch menších frakcí,  rovněž se změní tvar a ostrost skeletu  Zvětší se povrch zeminy, ale méně než u sběru, protože část větší frakce zůstává.  Nepatrně se zvětší objem orniční vrstvy nakypřením  Na svažitých pozemcích se slabě zvýší možnost eroze, ale méně než po sběru.  Odkamenění se projeví také změnou teplotních a vlhkostních poměrů. Bylo zjištěno, že půda po odkamenění je v letním období teplejší (kamenitá půda v tomto období zůstává přes den chladnější vlivem absorpcí tepla kamenitou příměsí).

40

41 Podíl orných půd s kyselou reakcí (pH do 5,5) činí v ČR 31,4 %, přičemž krajově dosahuje až 60 % z celkové výměry. Chemické způsoby zúrodňování

42  Kritická vlastnost - kyselost půdy, je příčinou nepříznivého růstového prostředí.  Narušuje:  výživu rostlin a vyvolává celou řadu nepřímých nepříznivých důsledků  narušuje půdní strukturu  vodní a vzdušný režim  zhoršuje podmínky pro činnost půdních mikroorganismů  zhoršuje přijatelnost živin z půdního roztoku  podílí se i na zhoršování kvality půdního humusu.

43 Chemické způsoby zúrodňování  Kyselost půd je jednou z bariér zvyšování jejich úrodnosti.  Chemické meliorace půd zahrnují veškeré způsoby uplatnění většího množství chemických látek přírodního NEBO umělého původu s cílem zásadního pozitivního ovlivnění deficitních faktorů půdní úrodnosti.  Přímý výsledek chemické meliorace spočívá zpravidla v úpravě půdní reakce, popřípadě v optimalizaci režimu živin. Nepřímý výsledek spočívá v následných změnách dalších půdních vlastností, které se změnou pH souvisejí.  Do okruhu chemických meliorací řadíme proto především zásahy umožňující efektivní regulaci pH (vápněním nebo okyselováním) a režimu solí (sádrováním). Dále meliorační hnojení fosforem a draslíkem v kombinaci s organickým hnojením.

44 Zásady melioračního vápnění  Vápnění kyselých půd je jednak běžným agrotechnickým opatřením, ale i nejstarším agromelioračním zásahem.  Z výzkumného hlediska jsou dokumentovány převážně jen pokusné výsledky pozitivních účinků vápnění na pH a půdní vlastnosti i výnosový efekt vápnění. Ekonomická efektivnost zůstává nadále nedostatečně zdokumentována. Nedořešena zůstává optimalizace půdní reakce ve vztahu k ostatním faktorům půdní úrodnosti a půdně ekologickým podmínkám ČR.

45 Meliorační zúrodňovací vápnění  Jedná se o zásah, kterým se pokud možno v nejkratším čase má dosáhnout optimálních poměrů půdní reakce. Tyto optimální hodnoty půdní reakce jsou dány druhem půdy a obsahem humusu v ní, a také požadavky pěstovaných plodin.  Hodnoty viz. skripta!  K melioračnímu zúrodňovacímu vápnění lze použít mletý vápenec, mletý dolomitický vápenec, pálené vápno a mletou (drcenou) vápenatou hutnickou strusku.  Pálené vápno lze připustit pouze na těžkých půdách. Na půdách s nedostatkem hořčíku se aplikuje dolomitický vápenec. Mletí musí být dostatečně jemné, částice nemají být větší než 2 mm.

46 Zásady aplikace ostatních chemických meliorantů  Problematika okyselování zásaditých (karbonátových) půd – tyto půdy s výměnným pH/KCl nad 7,2 se vyskytují na jižní Moravě, kde tvoří až 20 % půd. Vlastní řešení okyselování těchto půd není u nás experimentálně ověřováno. V řadě jiných zemí byla pozorována vysoká efektivnost při aplikaci síry, sádry, popřípadě kyseliny chlorovodíkové na karbonátových půdách. Částečnému snížení alkalické reakce napomáhá i systematické hnojení síranem amonným.  Chemická meliorace zasolených půd – představuje zpravidla následné zúrodňovací opatření po odvodňovacím zásahu, kterým bylo dosaženo snížení hladiny silně mineralizovaných vod jako prvotní příčiny zasolení.  V ČR je výskyt zasolených půd vázán jen na oblast jižní Moravy, zhruba 6500 ha, kde se využívají jako ostatní orné půdy.

47 Půdy poškozené erozí se vyznačují zkráceným humusovým horizontem, ochuzením ornice o humus a živiny a relativním zvýšením obsahu skeletu. Zúrodňování půd poškozených erozí

48  Vodní eroze – fluviální, působí především na svazích. Větrná eroze – eolická, způsobuje podobné kritické vlastnosti erodovaných půd.  V České republice trpí různými druhy eroze 30 % veškeré půdy. Zemědělská půda je ohrožena z plných 42 % (fluviální erozí trpí 31 %, eolickou 11 % zemědělských půd).

49 Příčiny eroze půd  Intenzifikace zemědělské výroby vyžadovala v minulosti tvorbu velkých půdních celků, výrazné zvýšení podílu orné půdy a hospodářské plány zemědělských družstev předepisovaly minimální výměry jednotlivých druhů pěstovaných plodin bez ohledu na sklonitostní poměry regionu.  Používání těžkých mechanismů podporovalo velké bloky půdních celků, pokud možno s monokulturami, a způsob obdělávání pozemků nerespektoval zásady protierozní ochrany.  Snížení úrodnost půdy bylo eliminováno dodáváním nadměrných množství průmyslových hnojiv, které nemohli pěstované plodiny využít.  Tyto látky pak byly spolu s půdními částicemi transportovány do vodních toků a nádrží tam způsobovaly eutrofizaci vody. Dnes je třeba tento přístup změnit a změnit systém hospodaření s ornou půdou směrem k trvalé udržitelnosti.

50

51 Zúrodňování půd poškozených erozí  Fluviální eroze  Voda stékající po povrchu půdy ji rozrušuje a unáší sebou půdní částice, humus a živiny. Podle projevů účinku vody na půdu se rozlišuje eroze plošná, rýhová, výmolová a stržová.  Plošná – projevuje se na svazích, kde při deštích vtéká voda nejen do spodních vrstev, ale stéká i plošně po svahu a odnáší sebou jemné půdní částečky. Způsobuje značné škody i když je pomalá a méně nápadná.  Rýhová - či brázdová vzniká při vydatnějších deštích, kdy voda stékající po svazích vytváří nejprve malé stružky, potom hlubší rýhy a brázdy.  Výmolová a stržová – objevuje se při prudkých a vydatných deštích, kdy vznikají přívaly vody, které vymílají hluboké výmoly a strže, zpravidla ve spodní části svahu. Patří sem v krajině poměrně častá eroze bystřinná a říční, jejichž působením se prohlubuje koryto toku nebo jsou vymílány břehy.

52 Zúrodňování půd poškozených erozí  Zúrodňovací opatření na půdách již poškozených erozí musí být nutně komplexní a musí zahrnovat vedle vlastních agromelioračních zásahů především preventivní protierozní opatření:  celoplošný kryt půdy v době výskytu erozních situací,  setí a ošetřování porostů ve směru vrstevnic  protierozní osevní postupy,  či využívání ochranných meziplodin.

53 Zúrodňování půd poškozených erozí  U půd náchylných k větrné erozi je nutno preventivně využívat protierozní opatření spočívající:  v kultivaci půdy a setí ve směru kolmém na převládající směr větru  ve střídání plodin odolných k větrné erozi nebo výškově rozdílných.  Vlastní zúrodňovací opatření se provádí především:  výrazným obohacením ornice humusem  vysokými dávkami organických hnojiv  vysokým podílem v zastoupení víceletých pícnin.  Základním průvodním agrotechnickým opatřením při zúrodnění smytých půd je trvalé provádění podmítky a orby otočnými pluhy.

54 PROTIEROZNÍ OPATŘENÍ  Snížení půdního smyvu lze dosáhnout protierozními opatřeními:  organizačními  agrotechnickými a vegetačními  technickými  Protierozní ochranu je třeba realizovat jako komplexní systém, v daném území ji řešit variantně a z řešených variant zvolit variantu nejvhodnější z hlediska záboru půdy, finančních nákladů na realizaci a následný provoz protierozních opatření  Obecně lze konstatovat, že efektivní návrh systémů protierozní ochrany musí spočívat v zachycení povrchově odtékající vody na chráněném pozemku, převedení co největší části povrchového odtoku na vsak do půdního profilu a snížení rychlosti odtékající vody.  Z hlediska finančního je nutné při návrhu protierozních opatření postupovat od finančně i realizačně nejjednodušších organizačních a agrotechnických opatření k opatřením technického charakteru.

55 Organizační opatření zahrnují:  návrh vhodného umístění pěstovaných plodin  návrh pásového pěstování plodin  návrh optimálního tvaru a velikosti pozemku  návrh vegetačních pásů mezi pozemky  návrh záchytných travních pásů

56 Agrotechnická a vegetační opatření zahrnují:  půdoochranné obdělávání  protierozní orba  protierozní setí kukuřice  protierozní ochrana brambor

57 Technická opatření zahrnují:  terénní urovnávky  příkopy  průlehy  terasy  ochranné hrázky  protierozní nádrže  protierozní cesty

58 DŮSLEDKY VODNÍ EROZE

59 Hlavní důsledky  Hlavní důsledky vodní eroze můžeme rozdělit do následujících tří skupin:  Ztráta půdy  Transport a sedimentace půdních částic  Transport chemických látek

60 Ztráta půdy  Ztráta půdy při erozních procesech postihuje nejvíce zemědělství.  Ztráta je trvalá, protože ani v případě, že půda ve formě sedimentu je po svém zachycení vytěžena, pouze zcela výjimečně se vrací zpět na pozemek.  Uvolňování a odnos částic se často děje ve velkém měřítku. Mnohdy se při intenzivních srážkách smyje mělká půdní vrstva a obnaží se půdní podklad, což má při dlouhodobém procesu tvorby nové půdy pro zemědělskou i lesní výrobu velmi nepříznivé důsledky.  Vodní eroze postupuje selektivně - t.j. odnáší nejprve nejjemnější nebo nejlehčí půdní částice. V praxi to znamená ztrátu organické složky, snížení schopnosti vázat živiny, vyrovnávat pH a vůbec celkové snížení sorpční kapacity. Ztráta rostlinných živin znamená vedle snížení výnosu i zhoršení kvality sklizně.  Ztráta půdy rovněž vede ke snížení biodiverzity dané oblasti, protože rostlinné druhy ztrácejí svá přirozená stanoviště.

61 Transport a sedimentace půdních částic  Splaveniny zanášejí přirozené i umělé vodní toky (plavební, odvodňovací, závlahové i jiné kanály), vodní nádrže a stavby na tocích.  Dále zanášejí koryto toku a zmenšují jeho hloubku. Úroveň dna a s ní i hladina toku zvolna stoupá a postupně působí zamokření okolních pozemků.  Koryto vyžaduje častější údržbu a čištění, což je jednak nákladné a jednak má negativní vliv na stabilitu a ekologickou funkci koryta.  Silný zákal vody při erozních událostech negativně ovlivňuje oživení toku a snižuje kvalitu vody pro další její využití.  U mnoha nádrží je každoročně zanášeno až 5% objemu.

62 Transport chemických látek  Spolu s půdními částicemi je ze zemědělských pozemků přinášeno i velké množství živin.  Jemnozrnné sedimenty v toku pak negativně ovlivňují kvalitu vody a poskytují životní podmínky organismům a rostlinám náročným na živiny ve vodě i v půdě, čímž dochází ke změnám v biologických charakteristikách toku - změna oživení i břehového porostu.  Spolu s jemnými půdními částicemi jsou do toku přinášeny i toxické látky, aplikované při ochraně rostlin nebo hnojení (zejména pesticidy a těžké kovy). Živiny transportované do nádrže (hlavně N a P) jsou zdrojem eutrofizace, která sice zvyšuje biologickou hodnotu vody, ale současně hrozí kyslíkovou havárií.  Splaveniny tedy negativně ovlivňují kvalitu vody v nádržích.


Stáhnout ppt "Meliorace zemědělsky využívaných půd. Význam slova meliorace  technické zemědělské úpravy pozemků - opatření k obnovení, udržení nebo zvýšení úrodnosti."

Podobné prezentace


Reklamy Google