Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Vznik, rozkvět, úpadek, zničení. Tento rytířský řád, kolem kterého kolují nejrůznější mýty a tajnosti, v dějinách sehrál mnoho rolí a proto nelze přesně.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Vznik, rozkvět, úpadek, zničení. Tento rytířský řád, kolem kterého kolují nejrůznější mýty a tajnosti, v dějinách sehrál mnoho rolí a proto nelze přesně."— Transkript prezentace:

1 Vznik, rozkvět, úpadek, zničení

2 Tento rytířský řád, kolem kterého kolují nejrůznější mýty a tajnosti, v dějinách sehrál mnoho rolí a proto nelze přesně definovat jeho zaměření, ale s určitostí můžeme říct, proč byl založen. Po dobití Jeruzaléma byly velmi časté přepady křesťanských poutníků a ty neměl kdo ochraňovat, protože v Jeruzalémě bylo žalostně málo křesťanů natož křesťanských vojáků. Proto Hugo de Payns (franský rytíř) složil slib chudoby a ochrany nad poutníky. Spolu s ním tento slib složili i Godefroy de Saint-Omer, Payen de Montdésir, Godeffroy Bisol, Archambaud de Saint- Agnan, Goudemar de Montbard, André de Montbard a Rossal. Tato událost se dá považovat za vznik Templářů, to se stalo roku Řád byl schválen papežem a dostal základní řádová privilegia. V roce 1125 se přidal k Templářům hrabě Hugoes de Champagne. Ve stejném roce byl Hugo de Payns zvolen velmistrem řádu.

3 Název Templáři není zdaleka celý. Říkali si: Chudé rytířstvo Kristovo od Šalamounova chrámu. Další jejich název byl Ochránci svatého hrobu a Šalamounova chrámu. Názvu dal vzniknout fakt, že měli sídlo hned vedle Šalamounova chrámu a část z něho byla i součástí sídla (například Šalamounovy stáje). Do jejich komplexu patřila i pro muslimy významná mešita Al-aksu, kterou Templáři z části přestavěli, ale větší část nechali tak, jak byla, protože respektovali muslimské věřící. Jediným orgánem který směl mluvit do templářských věcí byl papež, popřípadě koncil.

4 Řád Templářů se těšil velké oblibě, protože byla známa jejich drsná a tvrdá pravidla. Trestání každého malého přestupku bylo přehnané, ale velice účinné. Příklady pravidel: nesměli si holit vousy, spát se ženami, bylo stanoveno i co smějí(mají) mít na sobě. Díky těmto pravidlům se rytíři naučili disciplíně, což se velice hodilo v boji s východními zeměmi (saracéni), které je většinou přerůstaly v počtech mužů v bitvě. Lidé viděli, jaká pravidla Templáři dodržují a říkali to svým přátelům a ti zase svým. Tímto systémem se o řádu a jeho normách dozvěděla celá Evropa a panovníci se předbíhali v rozdávání darů pro Templáře, aby zdůraznili svou svatost. Rytíři zase prodávali svůj majetek a žádali o vstup do řádu. Pečeť Templářů Znak Templářů

5 Pro křesťany byla důležitá hlavně tato místa: Hrabství Tripol Přístavní velkoměsto Akkon Město mnoha náboženství Jeruzalém Město, kde měl pobývat Ježíš Nazaret (není na mapě) Místo narození Ježíše Betlém (není na mapě)

6 Templáři se zúčastňovali bitev především v rámci křížových tažení a výpadů proti saracénům. První významnější bitva, ve které se Templáři představili, byla bitva o Damašek, ta ale pro křižáky(a templáře) dopadla tragicky. Nemohli se dohodnout, kdy a jak zaútočí, až je damašské výpady donutily ustoupit. Další bitva byla u Hattínu. Křižáci, celá armáda z křesťanské Malé Asie a rytířské řády se střetli s armádou Saladina. Pro křesťany to opět skončilo porážkou a Svatá země se ocitla bez obrany,což vedlo k jediné možné události. Roku 1187 Saladin dobil Jeruzalém. Rytířské řády přišly o svá hlavní sídla a křesťané o symbol jejich svatosti a důkaz vyvolené skupiny věřících. Templář vracející se z bitvy

7 Z počátku templářská zbroj obsahovala pouze těžké brnění, štít, meč, drátovanou košili, rytířskou standartu, templářskou standartu a koně. Později jim bylo dovoleno mít náhradní nerytířskou zbraň, zbrojnoše, panoše a turkmistra (i lidé se přičítali ke zbroji). Meč se používal standardní jednoručný a štít býval kulatý nebo pětiúhelníkový. Templáři nepoužívali kuše a pouze s výjimkou používali luky. Díky válečnému koni získávali výhodu výšky, rychlosti, menší zranitelnosti a přehled v bojišti. Pro Templáře byla důležitá korouhev. Díky ní věděli, kde mají být a s kým bojují. Když se rytíři ztratila korouhev z dohledu, měl dovoleno se připojit pod jinou korouhev. Templářský rytíř ve zbroji

8 Templáři nebyli pouze ve Svaté zemi, ale měli rozsáhlé statky, tvrze, hrady ve většině Evropských zemích. Získávali je jako dary od králů, aristokratů a církve, jako projev zbožnosti. To, že byli úplně všude, jim dávalo značnou výhodu v politice. Obrovský nashromážděný poklad je stavěl do role pomyslných lichvářů. Templáři z pokladu půjčovali králům a ti jim to s úrokem spláceli, takže jejich majetek rostl a rostl. Když král neměl na zaplacení, většinou daroval výměnou nějaké hrady či tvrze, které této hodnoty dosahovaly. Po ztracení Jeruzaléma templářská obliba klesala a objevovaly se pomluvy proti řádu. Velké částky půjčoval řád jen po srazu kapituly, která požadavek přijala nebo odmítla. Templáři doprovází poutníky do Jeruzaléma

9 Jejich statky měli obrovskou hodnotu především v Anglii, Francii a Španělsku. Ve Francii měli dokonce po pádu Jeruzaléma i své hlavní sídlo. Podle pověr řídili většinu politické činnosti v Evropě – války, mír, „volby“, a mnoho dalšího. Pravdivost tohoto tvrzení nelze vyvrátit, ale ani potvrdit, protože Templáři byli řád velice tajemný. Bankovní systém Templářů už znal směnky, šeky, úvěry, úroky. Templáři se stali finančními rádci evropských králů a vydělávali na tom nemalé sumy. Takovéto bohatství se ale ve většině případů v historii projevuje jako dvojsečná zbraň.

10 Templářský majetek pomalu přesahoval majetek všech králů Evropy dohromady. A to také nezůstalo bez povšimnutí. Král Francie Filip IV. Sličný, který měl u Templářů obrovské dluhy, se o jejich bohatství začal velice zajímat, protože pro něj by to znamenalo dostat se z velké finanční krize, kterou trpěl (což samozřejmě mnohem více pociťovali jeho poddaní). Začal proto jednat. Využil toho, že byl příbuzný s papežem, pomohl mu ke jmenování a že si papež uvědomoval, že se na stolici drží jen díky Filipovi.

11 Filip stále Klementa přemlouval k rozpuštění řádu, ale Klement k tomu neměl důvod. Filip začal dělat vše pro to, aby mu ho dal. Z 12. na 13. října 1307 Filip nechal pozatýkat francouzské Templáře, což bylo zhruba 15 tisíc lidí. Důvodem bylo jejich údajné spolčování s ďáblem, uctívání pohanských model, kacířství a zneucťování Krista při příjímání nových členů. Tato obvinění zaslal Klementovi a nezapomněl přiložit k tomu již získané výpovědi mučených Templářů, kteří se k těmto věcem přiznávali (a to z důvodů, že se báli dalšího mučení, přiznali se při mučení a při dalších ohavných praktikách). Klement V. Filip IV. Sličný

12 Všichni zatčení Templáři byli mučeni. Mučení trvalo tak dlouho, dokud se nepřiznali, neomdleli, neumřeli nebo jim neupadla část těla(ruka, noha…) – ovšem toto bylo v rozporu s oprávněním pro inkvizici a proto se tyto věci musely ututlat. Ti co omdleli, byli další den mučeni znovu a znovu, takže bylo velice pravděpodobné, že se přiznají, aby se tomuto mučení již vyhnuli. Když se však templáři dostali ze spárů inkvizice, začali svá přiznání zase odvolávat. Filip problém vyřešil jednoduše – poslal Templáře před církevní soud. Důvod: Tím, že se Templáři ke zločinům přiznali, byla prokázána jejich vina, a za své přiznání dostali milost. Když ale nyní přiznání odvolali, dokázali tím, že propadli zpět bludům, a jsou to tedy zatvrzelí kacíři, kteří si milost nezaslouží. "Drželi mne tak dlouho nad prudkým ohněm, až se mi na patách spálilo maso a odpadly dva kousky kosti, které ti můžu ukázat.„ Bernard de Valo

13 Bez prokázání viny byl řád 3. dubna 1312 rozpuštěn bulou Vox in Excelso. Pět nejvyšších řádových hodnostářů Templářů v čele s posledním velmistrem Jaquesem de Molay bylo upáleno na ostrově řeky Seiny v Paříži. Mnoho Templářů dostalo doživotní žalář a ti, co se nepřiznali, byli upáleni jako „Nenapravitelní kacíři“. Po vydání buly se začal ve většině královstvích zabírat templářský majetek včetně hradů a tvrzí. Některým králům se zpočátku do toho nechtělo, ale došlo jim, že když to nezaberou oni, tak to udělá papežská stolice. Upálení Molaye

14 Asi nejslavnější legenda o Templářích je o jejich pokladu: Když se ráno 13. října roku 1307 dostavil oddíl vojáků do přístavu La Rochelle, aby zajistil 18 templářských lodí, nestačili se Filipovi muži divit: všechny lodě byly pryč. Jak je patrné, Templáři měli své lidi všude, poněvadž o přísně utajovaném útoku proti řádu dopředu věděli. Menší část flotily zamířila do Portugalska, kde byli Templáři dobře uvítáni a brzy se proměnili v nový řád Rytíři Kristovi, který existuje dodnes. Ovšem většina lodí měla kurs na sever, do Skotska. Pod ochranou skotského krále Roberta I. a skotského duchovenstva se Templáři přeměnili v novou, na Římě zcela nezávislou, církev, která navždy zavrhla papežskou autoritu. Za to pomohli Robertovi v boji proti Anglii. Je to pouze legenda? Většina historiků soudí, že NE. Je to velice pravděpodobné a nikdo neprokázal, že se tak nestalo.

15 Templářský velmistr: od: do: Hugo de Payns Robert de Craon Evard de Bares Bernard de Trémelay André de Montbard Bertrand de Blanquefort Philippe de Milly Eudese de Saint-Amand Arnaud de Torroge Gérard de Ridefort Robert de Sablé Gilbert Érail Philippe de Plaissiez Guillaume de Chartres Pierre de Montaigu Armand de Périgord Richard de Bures Guillaume de Sonnac Renaud de Vichiers Thomas Bérard Guillaume de Beaujeu Thibaud Gaudin Jacques de Molay


Stáhnout ppt "Vznik, rozkvět, úpadek, zničení. Tento rytířský řád, kolem kterého kolují nejrůznější mýty a tajnosti, v dějinách sehrál mnoho rolí a proto nelze přesně."

Podobné prezentace


Reklamy Google