Vývoj sociální politiky SPOL. Obecné tendence vývoje Od nahodilého a nesystematického řešení k vytváření cílevědomých a plánovitých koncepcí, Institucionalizace.

Prezentace na téma: "Vývoj sociální politiky SPOL. Obecné tendence vývoje Od nahodilého a nesystematického řešení k vytváření cílevědomých a plánovitých koncepcí, Institucionalizace."— Transkript prezentace:

1 Vývoj sociální politiky SPOL

2 Obecné tendence vývoje Od nahodilého a nesystematického řešení k vytváření cílevědomých a plánovitých koncepcí, Institucionalizace od individuálních a lokálních aktivit (rodina, obec, církev) k aktivitám, které organizuje a garantuje stát Slaďování sociální politiky na úrovni mezinárodní spolupráce, Přechod od řešení problému jako následku spíše k akcentaci na systémové a preventivní opatření

3 Vývojové etapy soc. pol. Schematicky lze rozdělit vývoj SPOL na dvě etapy: 1.Od rodící se dělby práce až do konce cca 18.stol 2.Od 18.stol – k dnešku Souvislost se změnou chápání bezpečí – chudoba není považována za přirozený jev, ale za výsledek působení hospodářských vlivů Změna postavení člověka – poddaný s minimem práv vs. občan/zaměstnanec Novodobě snaha prostřednictvím systémových opatření zajistit jedinci i životní standard(doposud jen životní minimum) Růst moci státu – oslabení role církve Vznik nové spol.třídy – měšťanstvo = zájem o pozemky církve

4 1. První vývojová etapa Na počátku lidské společnosti základní životní potřeby uspokojovány v rámci rodové solidarity Sociální paternalismus – první model SPOL, kmenová společnost, prostředky o role rozděluje nejvýše postavený jedinec v hierarchii (náčelník, feudál atd.) Např. Starověký Řím – podpory přidělovány, ale není na ně nárok: Systém patronů a klientů – patroni poskytovali klientům ochranu a materiální zajištění, klienti doprovázeli patrony a jejich počet určoval klientovu prestiž Alimentační fond – půjčky drobným rolníkům 5%. Z výnosů placena výživa nezaopatřeným dětetem (hlavně chlapci) Collegia – spolky nižších vrstev (řemeslníků), podpora v případě nemoci či smrti, členem se mohl stát i otrok, objevuje se tu nová solidarita na principu „sami sobě navzájem“ či „dnes já tobě, zítra ty mně“

5 1. První vývojová etapa Křesťanská filantropie – pomoc bližnímu chápána jako ctnost Nové prvky v SPOL: –Náhodná činnost – oproti paternalistickému systému –Nejde o „otcovskou pomoc“, ale o „sousedskou pomoc“ – pomoc jedněch druhým –Neinstitucionalizovaná a individualizovaná pomoc –Dobrovolná pomoc Křesťanská filantropie jako odpověď potřebám doby – feudálové se nestarali o poddané, kteří „vypadli“ ze systému lenních statků = problém nedostatku obživy lidi „bez pána“ Katolická církev budovala útulky, špitály, vznikali první řády pečující o chudé (Anežka Přemyslovna), charitativní činnost i kláštery Růst chudoby ve 13. a 14. stol. Vedl k tomu, že církevní instituce se mohli postarat jen o ty nejpotřebnější (ve FR se systém farní péče o chudé zhroutil již v 11.stol)

6 1. První vývojová etapa Anglie (Alžběta I.) – r. 1597 Kodex chudých – organizace chudinské péče, aby se vyhnula sociálnímu napětí. K financování slouží přímé všeobecné daně (od roku 1601) – první historicky uznaný případ zavedení urč.formy daně sloužící péči o chudé Reformní směry v křesťanství: –Některé proudy překročili filantropii k egalitářské společnosti (husitství u nás) –Utopičtí myslitelé T.More (Utopie – zrušení soukr. vlastnictví, rozvoj rovnosti atd.), T. Campanella (Sluneční stát) snaha doplnit křesťanská východiska i formulacemi spravedlivější občanské společnosti

7 2. Druhá vývojová etapa Cca od poč. 19 stol Přímým zdrojem proměny tzv. generalizace trhu – většina produkovaných materiálních statků přímo na trh (doposud je velká část konzumována v domácnostech) Trh nyní organizuje člověka i přírodu jako zvláštní druh materiálů Přeměna doposud stavovské společnosti na společnost třídní (posilování významu měšťanstva): –Třídní společnost propustná (vzestup a sestup je závislý na ekonomickém uplatnění) vs. dříve stavovské nepropustné uspořádání –Organizace parciálních zájmů (vznikají lobby, zájmové skupiny) –Sociální třída nahrazuje do urč. míry tradiční sociální skupiny (budování identity, nalézání bezpečí)

8 2. Druhá vývojová etapa Nové sociálně-politické problémy se vztahem k procesu generalizace trhu: –Industrializace a urbanizace (vznik dělnických kolonií, ghetta chudiny, ohniska soc.patologie) –Rozpad širších rodin (destrukce rodinné solidarity) –Zranitelnost pracovní síly – r.1802 první zákon na ochranu práce (Anglie): zákaz práce dětí v noci a delší než 12 hodin denně

9 2. Druhá vývojová etapa V průběhu vývoje sociální politika měnila svoji podobu pod vlivem širších sociálně ekonomických souvislostí a prošla tak několika vývojovými etapami. Tyto etapy jsou označovány jako 1.období experimentace (80. léta 19.století - konec 1. sv. války), 2.období konsolidace (1930 – 1945), 3.období sociální přestavby (po 2. sv. válce do počátku 60. let 20.století), 4.období expanze (cca 1962 – 1973), 5.období fiskální krize (70. léta 20. století) a 6.období transformace (od 80. let 20. století).

10 2. Druhá vývojová etapa 1.období experimentace (80. léta 19.století - konec 1. sv. války) vliv politických a ekonomických událostí 19. století - změna pohledu na sociální nerovnost Nezaměstnanost a obtížné pracovní podmínky se dostaly do popředí zájmu nové zdroje kolektivní moci (odbory, dělnické strany), které výrazně zvyšovaly tlak na řešení sociální situace zaměstnanců, především dělníků. Váha těchto subjektů rostla s rozvíjející se nadnárodní aktivitou zemí a s rozvojem mezinárodní spolupráce – r. 1890 první mezinárodní konference o ochraně práce r. 1919 Washington – konference o ochraně práce, přijato 6 důležitých konvencí: 8hodinová pracovní doba, zřízení státních orgánů péče o zdraví, o svobodě shromažďování, zákonný nárok na dovolenou, péče o nezaměstnané, podpora v těhotenství

11 2. Druhá vývojová etapa 1.období experimentace (80. léta 19.století - konec 1. sv. války) Otto von Bismarck- první soustava povinného sociálního pojištění, v 80.tých letech 19.stol prosadil úrazové, nemocenské, invalidní a starobní poj. Zestátnění finančních prostředků podpůrných spolků – svépomocné nemocenské pokladny Zavedení systému jak projev humanity kancléře, tak i promyšlený politický krok: –Snaha zvýšit loajalitu k císaři –Oslabení vlivu sociální demokracie – strany dělníků –Snížení vlivu církve –Snaha zajištění větší produktivity práce. Na území R-U se nechal inspirovat předseda vlády Eduard Franz Josef Taafe

12 2. Druhá vývojová etapa 2. období konsolidace (1930 – 1945), vytváření ucelených programů sociální ochrany - sociální zákonodárství, budovaly se sociální instituce. Rostoucí zájem o sociální politiku byl odrazem důsledků rozsáhlé ekonomické krize 30. let, která zasáhla všechny země. Ve snaze alespoň částečně řešit závažné ekonomické a sociální problémy dochází k prohlubování státních zásahů. Sociální opatření měla sice poměrně malý efekt, ale položila základ pro pozdější model státu, označovaný jako stát blahobytu (welfare state). Velká Británie - nové podněty na zmírnění dopadů nezaměstnanosti a chudoby, založené mimo jiné na příspěvkové soustavě sociálního pojištění spravované státem. (Byly to však např. i Spojené státy, které hledaly nové cesty k překonání krize. I zde byla jádrem nového hospodářského a sociálního programu „Nový úděl“ z let 1933-1939 politika státního intervencionismu. Na rozdíl od Evropy však zde tato politika neměla dlouhodobější trvání.) Nezaměstnaný – symbol společnosti, již to není jen ten kdo nechce pracovat, ale jsou to i ti, co můžou, ale nemají příležitost

13 2. Druhá vývojová etapa 3. období sociální přestavby (po 2. sv. válce do počátku 60. let 20.století), položeny základy státu, označovaného jako welfare state. Za autora tohoto modelu je považován lord Beveridge; proto je i v současnosti označován jako Beveridgeův model. Největšího rozmachu zaznamenal ve skandinávských zemích (Švédsko – Gunnard Myrdal – autor švédské rodinné politiky). společným jmenovatelem nové koncepce bylo vyrovnat životní šance občanů při vstupu do života a zabezpečit všem standard jako sociální právo prostřednictvím přerozdělování. Úsilí, v němž dominantní úlohu měl stát, bylo orientováno zejména na podporu dobrého zdravotního stavu, vzdělání a zabezpečení nezbytné úrovně příjmů.

14 2. Druhá vývojová etapa 3. období sociální přestavby (po 2. sv. válce do počátku 60. let 20.století), Fungování – Beveridgův systém: –Povinný pro výdělečně činné, dobrovolný pro výdělečně nečinné –Poskytování dávek při událostech spojených se zdravím, nemocí, rodinnou, stářím a nezaměstnaností –Placení povinného pojištění jedincem i zaměstnavatelem

15 2. Druhá vývojová etapa 4. období expanze (cca 1962 – 1973), Toto období bývá označováno jako „zlatý věk sociálního státu“. ekonomiky vyspělých evropských zemí se vzpamatovaly z válečných následků. Hrubý domácí produkt prudce rostl a s ním i sociální výdaje státu. Kvalita sociálního života se zlepšovala. Ke konci období se však již ozývaly hlasy odborníků, upozorňující na krizi sociálního státu; na rostoucí byrokratizaci sociálních služeb, na neefektivnost výdajů na sociální politiku.

16 2. Druhá vývojová etapa 5. období fiskální krize (70. léta 20. století) Období krize zasáhlo 70. léta v souvislosti s ropnými šoky. Ekonomická recese vedla k poklesu HDP, růstu nezaměstnanosti, inflaci. Tlak na veřejné rozpočty, zejména státní, zesílil volání po zeštíhlení výdajů na sociální účely. Obtížná sociální situace po prvním ropném šoku v letech 1973-1974 však zdánlivě paradoxně vyvolala prudký nárůst výdajů na sociální dávky a služby. Hospodářsky nepodložený nárůst sociálních výdajů tak zpětně vytvořil bariéru ekonomickému růstu.

17 2. Druhá vývojová etapa 5. období fiskální krize (70. léta 20. století) Druhý ropný šok, který postihl země koncem 70. let, vedl ke zvolnění tempa růstu státních výdajů na sociální účely. Vysoká míra redistribuce kladla nepřiměřeně vysoké nároky na ekonomické zdroje. Značné zatížení obyvatelstva v podobě vysokých povinných odvodů nevedlo k očekávaným efektům. Nepoměr mezi stoupajícími náklady a reálnými výsledky se zvyšoval.

18 2. Druhá vývojová etapa 6. období transformace (od 80. let 20. století). Období hledání nového konceptu SPOL Redukce sociálních programů Spjato s krizí soc.státu – příčiny: –Neúměrný růst nákladů – výše sociálních výdajů je bariérou ekonomickému růstu = destabilizace ekonomiky –Ztráta efektivity – složitý systém je nepružný a neefektivní; welfare state využívají nejvíce ti, kteří mají informace, ne ti kdo to potřebují; byrokracie spotřebuje až cca ½ vynaložených výdajů –Zpochybnění legitimity – sociální konsensus spočívá na základě soc.rovnosti občanů; rovnost přidělování překonána o doplnění dávek ve vztahu k předchozímu výdělku –Demografické proměny – stárnutí populace, napětí mezi generacemi atd.