Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Vypracovala: Terezie Aimová Ročník: 1NMgr Rok: 2010/11 Obor: Čj. Sv.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Vypracovala: Terezie Aimová Ročník: 1NMgr Rok: 2010/11 Obor: Čj. Sv."— Transkript prezentace:

1 Vypracovala: Terezie Aimová Ročník: 1NMgr Rok: 2010/11 Obor: Čj. Sv.

2 Slovo „canis“ je latinského původu a znamená „pes“. Jedná se o způsob terapie, jenž využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Tato terapie je založena na kontaktu člověka se psem. Jedná se o metodu fyziorehabilitačního a psychosociálního působení na osoby, prostřednictvím psa, jenž prošel speciálním výcvikem. Tento kontakt se psem pomáhá především lidem, kteří trpí různými psychickými poruchami, depresí a je určen i osobám, které se cítí opuštěné. Tento způsob terapie je tedy například využíván v dětských domovech či v domovech důchodců, kde je pes tvorem, o nějž se osoby musí starat a pro které je pes kamarádem (např. děti v dětském domov, které se vyrovnávají se ztrátou rodičů). Canisterapie je také využívána v ústavech pro mentálně či fyzicky postižené. V těchto případech je pes používán jako součást rehabilitace, jelikož napomáhá k procvičování některých částí těla.

3 Odborníci z oblasti canisterapie se shodně domnívají, že nelze jednoznačně rozhodnout o prioritní vhodnosti plemene pro canisterapii, tuto vhodnost je možné jen předpokládat. Velice důležité jsou pro canisterapii vrozené povahové vlastnosti psa, jeho výchova, socializace, pozitivní zkušenosti s lidmi apod. Nevhodní jsou pak psi s předchozí negativní zkušeností, dále psi, kteří jsou vycvičení pro služební účely, jejichž součástí je obrana a útok na člověka. Někdy může dojít k dočasnému přerušení canisterapie ze strany psa, a to nejčastěji z důvodů, jako je např. hárání feny, březost, přílišné línání psa apod.

4 Podněcuje verbální a neverbální komunikaci Rozvíjí orientaci v čase a prostoru Rozvíjí hrubou a jemnou motoriku Rozvíjí sociální cítění Rozvíjí složku citovou Napomáhá ke koncentraci Slouží k relaxaci Podněcuje ke hře a k pohybu Přispívá k duševní rovnováze Využívá se u tělesně postižených (svalová dystrofie, epilepsie) Využívá se u mentálně postižených Využívá se k rehabilitaci Využívá se u autistů, kdy pes plní roli prostředníka mezi jejich světem a okolím Využívá se k odbourávání stresu

5 1. Aktivity za pomoci psa – v tomto případě dochází k tomu, že kontakt člověka se psem napomáhá ke zlepšení kvality života klienta a dochází k jeho aktivizaci. 2. Terapie za pomoci psa – jedná se o cílený kontakt, kde jednotlivé úkoly určuje odborník např. fyzioterapeut, psycholog apod. V tomto případě je canisterapie označována jako podpůrná metoda rahabilitace. 3. Vzdělávání za pomoci psů – zde je pes využíván především pedagogy. Pes má působit na žáky se specifickými potřebami nebo je pes využíván jako součást zážitkové výuky.

6 1. Individuální canisterapie – jedná se o setkání jednoho klienta s jedním psem. 2. Skupinová canisterapie – jedná se o setkání více klientů s více psy. 3. Návštěvní program - jedná z nejrozšířenějších formu v ČR. Návštěvní program je založen na kontaktu klienta s canisterapeutickým týmem, který probíhá v pravidelných intervalech. 4. Jednorázová canisterapeutické a kynologické aktivity – tento program probíhá nejčastěji na školách a v ústavních zařízeních u klientů všech věkových kategorií. Jedná se o jedno setkání, nebo opakované návštěvy v dlouhých intervalech. 5. Pobytový program – hlavní myšlenkou tohoto programu je možnost intenzivního kontaktu dítěte se psem ve spojení s odloučením od běžného sociálního prostředí dítěte a často spojené s pobytem v přírodě. 6. Rezidentní forma – v tomto případě se jedná o cílený pobyt psa v zařízení či rodině. 7. Krizová intervence – cílem je zmírnění dopadu krize na psychiku cílové skupiny. Nevýhodou je, že pes je nasazen do neznámého prostředí. Této formy se využívá v případě: záplav, požárů, nálezu migrantů žijících v nehumánních podmínkách apod.

7 1 ) Pes servisní – pomáhají osobám se specifickými potřebami (trpící postižením nebo onemocněním) kompenzovat jejich handicap. 2 ) Psi canisterapeutičtí – pozitivně ovlivňují podpůrně rahabilitační formou zejména psychosociální, ale v některých případech i fyzické zdraví člověka. 3) Psi diagnostičtí – dokáží svým čichem rozeznat některé projevy nemocí nebo psychosomatických stavů dříve, než se klinicky projeví. 4) Psi záchranářští – speciálně vycvičení psi pro vyhledávání pohřešovaných osob v terénu (v sutinách budov, ve sněhové lavině, pod vodní hladinou apod.).

8 Pes u jedince může aktivovat např. myšlení, paměť, učení se (např. neverbálním projevům), komunikaci, motoriku (pohyb paží, rukou a prstů či chůzi). Při canisterepii je obvyklá spolupráce např. s logopedem, fyzioterapeutem, pedagogem, psychoterapeutem, psychologem, zdravotním personálem atd. Jednou z nejužívanějších metod je tzv. polohování.

9 Jednou z nejvýraznějších technik v canisterapii je metoda polohování. Tato metoda se využívá již od 50. let 20. století, kdy americký osteopat Lawrence Jones spojil dva empirické poznatky. Jones zde vychází z principu, že pokud dojde k tomu, že pacient není schopen se samostatně pohybovat, musíme mu s pohybem pomoci my, abychom zabránily vzniku proleženin a abychom protáhli svaly. S pacienty, jejichž těla jsou v křeči, není možné cvičit, ale pouze je možné, je na určitou dobu uložit do příslušné polohy. Zde se právě zrodila myšlenka zapojit do polohování psy a položit je vedle pacienta na místa, kde se obvykle nachází různé podpůrné polštáře.

10 Pokud mluvíme o polohování, jedná se především o polohování relaxační a polohování rehabilitační. V obou případech dochází k „přikládání“ psa především na odhalené části lidského těla, které chceme určitým způsobem stimulovat. Jedná se především o stimulaci ve formě zahřátí, jelikož pes má asi o 1.5 – 2 stupně Celsia vyšší teplotu než člověk. Toto právě pomáhá pacientům, kterým se určitá část těla špatně prokrvuje. Tento typ lidí má většinou velice jemnou pokožku a na vyhřívací dečky či lahve reagují negativně. Kromě psovi teploty reaguje pacient také na rytmus jeho dechu a srdce. Rytmus dechu je důležitým nástrojem pro uvolnění pacienta. K dalším stimulům patří dotek srsti, neobvyklý psí pach, dotek studeného a mokrého čenichu a v neposlední řadě také teplý a mokrý jazyk psa.

11 Za nejideálnější bývá považováno obložení klienta hned několika psy najednou. Největších výsledků tato terapie dosahuje u klientů, kteří trpí třesem, svalovou křečí, u pacientů trpících nemocemi, které způsobují svalový třes (Parkinsonova choroba). Jelikož je polohování pro psa velmi namáhavé, nemělo by trvat déle než minut. Pes v této metodě nahrazuje polštáře, které klienta podpírají a díky dýchání psa se většinou zklidní i dech postiženého. Výsledky této metody jsou patrné již po 7-12 minutě terapie.

12 Techniky, jež jsou využívány při polohování, jsou používány také pro zklidnění fyzicky zdravých pacientů. Této metody je možné využít u různých psychických poruch, při kterých je potřeba, aby pacient relaxoval. U relaxace nemusí být nutně přítomen fyzioterapeut, který by s pacientem manipuloval.

13

14 HIPOTERAPIE Jedná se o rehabilitační metodu, jež využívá pohybu koně a přenosu tohoto pohybu na člověka, spolu s psychologickým působením jízdy na koni Hipoterapií míníme fyzioterapickou metodu, jež využívá přirozeného pohybu koně v kroku, což slouží jako rehabilitační prvek. Kromě pohybu hipoterapie využívá také dalších faktorů jako např. kontakt, emoce či prostředí.

15 Jedná se o metodu, jež prostřednictvím pohybových impulsů působí na pacienta. Pacient na koni může sedět nebo může zaujímat také jinou, jeho možnostem odpovídající, polohu (často je využívána metoda vleže). Při této metodě dochází ke komunikaci s centrální nervovou soustavou pacienta. Pacient tedy musí reagovat na pohyb koně (reaguje na změny) a zároveň musí vysílat adekvátní rozkazy v rámci rovnovážných reakcí.

16 Tato metoda vlastně pracuje s tím, že pohyb koně je velice podobný pohybovému stereotypu člověka, čímž je možné dosáhnou pokroků převážně v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých, u kterých je patrný problém s koordinací, rovnováhou, vzpřimováním apod. Jedinec, který je posazen na koňský hřbet je vlastně nucen se tomuto pohybu podřídit a přijmout tempo koně. V opačném případě se totiž na koni jen stěží udrží. Když je tedy pacient pohybově postižen a kůň je zdráv, stačí pouze to, aby pacient přijal to, co mu kůň nabízí. Dochází zde vlastně k tomu, že se pacient přizpůsobuje zdravé symetrii koně.

17 Hopoterapii je možno aplikovat již od věku šesti měsíců a horní věková hranice není určena. Hipoterapie probíhá pouze v individuální formě, což vlastně znamená, že o každého pacienta se stará jeden terapeut. Tato terapie obvykle trvá minut a je většinou praktikována dvakrát týdně. Celkově by terapie měla trvat minimálně po dobu tří měsíců u některých případů, jako je např. dětská mozková obrna, léčba trvá i několik let. Tuto terapii převážně využívají lidé, kteří trpí bolestí zad, skoliózou nebo lidé, kteří jsou po úraze či kteří přišli o některou končetinu. Nejčastějšími pacienty jsou ale především děti, které trpí dětskou mozkovou obrnou.

18 HIPOREHABILITACE Hiporehabilitace je vlastně nadřazeným pojmem pro hipoterapii. Dále pod pojem hiporehabilitace můžeme zahrnout tzv. léčebné pedagogicko- psychologické ježdění či tzv. parajezdectví neboli sportovní ježdění hendikepovaných.

19 LÉČEBNĚ PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÉ JEŽDĚNÍ Jedná se o metodu psychoterapie, ve níž se využívá interakce koně s pacientem. Této metody se využívá k léčení psychologických, emocionálních a psychiatrických poruch. Cílem této terapie je tedy ovlivnit psychiku pacienta. Často se konkrétněji tato metoda využívá k odstranění strachu, agrese či rezignace. Je třeba si uvědomit, že v tomto případě se nejedná jen o jízdu na koni, ale pacient se podílí na pracích ve stáji, stará se o koně nebo se učí základům jezdectví apod. Tato terapie může mít skupinový, ale také i individuální charakter a je vedena speciálním pedagogem (speciálním pedagogem).

20 PARAJEZDECTVÍ neboli SPORTOVNÍ JEŽDĚNÍ HANDIKEPOVANÝCH Širší pojem pro sportovní aktivity spojené se sportovním využitím koně handicapovanými sportovci. V tomto případě se nejedná o terapii, ale parajezdectví je zaměřené na sportovní výsledky a rekreaci. Parajezdec se učí jízdě na koni či jeho ovládání z vozu. Dle stupně postižení se poté může klient zúčastnit i různých sportovních soutěží. Jednotlivé lekce vede instruktor, který by měl mít znalost o zdravotním stavu klienta.

21 PREVENCE Hipoterapie můžeme také využít jako prevenci v případech, ve kterých z důvodu onemocnění dochází k degeneraci nebo přerušení nervových drah, které řídí pohyb člověka. Čím déle budeme organismu připomínat jeho správnou funkci, tím více oddálíme negativní vliv degenerativních onemocnění nebo následků úrazu.

22 KONTRAINDIKACE Mezi hlavní kontraindikace řadíme: nepřekonatelný strach z koně alergii na koňskou srst luxaci kyčlí (závažné poranění kloubu, při kterém dochází k vychýlení kloubní plochy z jejího anatomického postavení)

23 Často se stává, že pacient není schopen na koni sedět, ale je možno využít i jiných poloh, které určuje terapeut dle možností pacienta. Využívá se tedy polohy: vsedě proti směru jízdy s oporou pro natažení horní končetiny vleže na břiše proti směru jízdy vleže na břiše proti směru jízdy s oporou pro předloktí vleže na břiše přes hřbet koně asistovaný sed – terapeut sedí na koni s klientem a tak stabilizuje jeho polohu

24

25 VELEMÍNSKÝ, M., Zooterapie ve světle objektivních poznatků, Dona, České Budějovice, pohybova-slozka


Stáhnout ppt "Vypracovala: Terezie Aimová Ročník: 1NMgr Rok: 2010/11 Obor: Čj. Sv."

Podobné prezentace


Reklamy Google