Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Etika sociální a charitativní práce

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Etika sociální a charitativní práce"— Transkript prezentace:

1 Etika sociální a charitativní práce
1. představení témat kursu 2. studijní literatura 3. požadavky ke zkoušce 4. další organizační záležitosti

2 Témata probíraná během kurzu:
Úvod do diakonie/charitativní práce – vyjasnění pojmů Teologická východiska charitativní práce Biblické základy diakonie/ Biblické podněty pro diakonii Diakonie v dějinách Etika/Étos diakonie

3 Studijní literatura Povinná literatura:
Benedikt XVI., Deus caritas est, encyklika o křesťanské lásce (2005), Praha 2006 Kopřiva K., Lidský vztah jako součást profese, Praha 2006 Opatrný M., Lehner M. a kol., Teorie a praxe charitativní práce, České Budějovice 2010, s Martinek M. a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008, s , (26-39), 62-71 Štica P., Podobenství o milosrdném Samařanovi (Lk 10,25-37) jako inspirativní text pro étos sociální a charitativní práce - Biblické podněty pro praxi pomáhání. In Theologos: Theological revue 2 (2010), s Messina R., Dějiny charitativní činnosti, Kostelní Vydří 2005 Pospíšil C. V., Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Kostelní Vydří 2002, kap. 2 Mezinárodní etický kodex sociálních pracovníků - principy, in: Fischer O., Milfait R. a kol., Etika pro sociální práci, Praha 2008, s Texty distribuované během přednášek

4 Studijní literatura Referenční literatura – charitativní práce
Ivan ÚLEHLA, Umění pomáhat, Praha 2007 Oldřich MATOUŠEK a kol., Základy sociální práce, Praha 2001 Oldřich MATOUŠEK a kol., Sociální práce v praxi, Praha 2005 Oldřich MATOUŠEK a kol., Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, Praha 2007

5 Studijní literatura Martin CHADIMA, Charitativní péče – Dějiny a současnost, Hradec Králové 2007 Günter RUDDAT, Gerhard K. Schäfer (Hg.), Diakonisches Kompendium, Göttingen 2005 Rodney J. HUNTER, Dictionary of Pastoral Care and Counseling, Nashville 1990 Časopis Sociální práce, zejména 4 (2008)

6 Studijní literatura Referenční literatura – sociální práce a etika
Ondřej FISCHER, René MILFAIT a kol., Etika pro sociální práci, Praha 2008 Jiří JANKOVSKÝ, Etika pro pomáhající profese, Praha 2003

7 Studijní literatura Referenční literatura – jednotlivé skupiny sociální práce (př.) Aleš OPATRNÝ, Malá příručka pastorační péče o nemocné, Praha 2001 Aleš OPATRNÝ, Pastorační péče v sociální práci, Praha 2000 Aleš OPATRNÝ, Pastorační péče v méně obvyklých situacích, Praha.1998 Aleš OPATRNÝ, Pastorální péče, Praha 2000 Aleš OPATRNÝ, Poslední úsek cesty, Praha 1995 Aleš OPATRNÝ, Křesťanská péče o nemocné, Praha 1991

8 Studijní literatura Ira BYOCK, Dobré umírání. Možnosti pokojného života, Praha 2005 Patricia KELLEYOVÁ, Maggie CALLANANOVÁ, Poslední dary. Jak porozumět zvláštnímu vnímání a potřebám umírajících, Praha 2005 Jaro KŘIVOHLAVÝ, Poslední úsek cesty, Praha 1995 Marie SVATOŠOVÁ, Hospice a umění doprovázet, Praha-Kostelní Vydří 2008 webové stránky charity (Caritas): webové stránky diakonie ČCE: užitečný portál pro sociální práci:

9 Studijní literatura Referenční literatura – teologická východiska, křesťanská sociální etika PAPEŽSKÁ RADA PRO SPRAVEDLNOST A MÍR, Kompendium sociální nauky církve, Kostelní Vydří 2008 Arno ANZENBACHER, Křesťanská sociální etika: úvod a principy, Brno 2004 Ctirad Václav POSPÍŠIL, Teologie služby: kniha (nejen) pro ty, kdo se věnují křesťanské charitě a diakonii, Praha 2002

10 Studijní literatura Sociální encykliky (1891-1991), Praha 1996
Sekretariát České biskupské konference, Charitativní služba církve – Pastorační péče o charitu, Praha 2005 Cyril MARTINEK, Cesta k solidaritě: nástin sociálního učení církve, Svitavy 1998 Wolfgang OCKENFELS, Katolická sociální nauka, Praha 1994 webové stránky komise Iustitia et pax – české (www.iupax.cz); evropské (www.juspax-eu.org); vatikánské (http://www.vatican.va/roman_curia/pontifical_councils/justpeace/index.htm

11 Požadavky ke zkoušce Velmi dobrá znalost povinné literatury
Velmi dobrá znalost informací z přednášek Orientace v oboru

12 1 Co je míněno diakonií/charitativní prací
1.1 Diakonie – úvodní poznámky 1.2 Diakonická církev 1.3 Pojmové vymezení 1.4 Charakteristika diakonie 1.5 Různé formy diakonie 1.6 Důvody existence vědy o diakonii

13 1 Co je míněno charitativní prací/diakonií
„Dal bych přednost i tomu nejhoršímu z křesťanských světů před nejlepším pohanským, neboť v křesťanském světě je místo pro ty, pro něž ve světě pohanském žádné místo není: pro mrzáky a nemocné, pro staré a slabé. A nejen pouze prostor, nýbrž více – láska. Láska pro ty, které pohanský či bezbožný svět považoval či považuje za neužitečné.“ (Heinrich BÖLL, Eine Welt ohne Christus, in: Karlheinz DESCHNER (ed.), Was halten Sie vom Christentum? 18 Antworten auf eine Umfrage, München 2. vyd. 1958, 23)

14 1.2 Diakonická církev „Na jedné věci zvlášť záleží, chceme-li, aby lidé znovu našli cestu k církvi. Míním tím návrat církví k diakonii, ke službě lidstvu. A sice ke službě , kterou určuje nouze lidstva, ne náš vkus a vlastní zájem křesťanského společenství. «Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil» (Mk 10,45). Naším úkolem je pouze podřídit všechny rozdílné skutečnosti církevní existence tomuto zákonu. (…) Žádný člověk neuvěří poselství o spáse člověka a o spasiteli, pokud se nebudeme jako Kristovi učedníci s námahou a vytrvalostí zasazovat ve službě vůči fyzicky, psychicky, sociálně, hospodářsky, mravně a jakkoli jinak nemocnému člověku. Návratem k diakonii míním spolubytí a příklon k člověku ve všech jeho situacích s úmyslem pomáhat mu jeho situace zvládat. To znamená jít za člověkem a vstupovat do těch nejubožejších a nejopuštěnějších míst a situací.“ (Alfred DELP, Das Schicksal der Kirchen, in: Alfred DELP (ed.), Gesammelte Schriften. Band IV: Aus dem Gefängnis, hg. von Roman Bleistein, Frankfurt am Main, )

15 1.2 Diakonická církev „Církev je církví, je-li tu pro druhé. Jejím prvním úkolem je darovat své vlastnictví lidem trpícím nouzí. Církev musí mít účast na světských úkolech lidského spolužití, a to nikoli ve smyslu ovládání a panování, nýbrž prostřednictvím pomoci a služby.“ (Dietrich BONHOEFFER, Widerstand und Ergebung. Briefe und Aufzeichnungen aus der Haft, hg. von Eberhard Bethge, Gütersloh , 193; srov. Listy z vězení)

16 1.3 Pojmové vymezení A) Běžné užití
B) Užití v křesťanských pramenech – Nový zákon Charita Agapé

17 1.3 Pojmové vymezení „Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ „Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1 Jan 4, b)

18 1.3 Pojmové vymezení Diakonie diakonéó X důleúó, latreúó, leiturgéó

19 1.4 Charakteristika diakonie
(podle biblického pojetí): osobní, dobrovolné ústřední znamení křesťanské existence příklon a pozornost vůči druhému člověku v jeho jinakosti zvláštní příklon vůči lidem na okraji společnosti také zapojení do změny společenského uspořádání má sakramentální strukturu

20 1.4 Charakteristika diakonie
Definice diakonie: sociální práce církve církevně organizovaná služba pomoci křesťanské jednání ve smyslu pomoci ve prospěch člověka trpícího nouzí – jednání motivované kř. vírou, popř. taková praxe lásky, která vykazuje křesťanské charakteristiky křesťanská nebo církevní praxe pomoci člověku, která má za úkol umožnit život ve svobodě, praxe, která je zakořeněná v křesťanské víře, posilovaná láskou a ukotvená v horizontu naděje na naplňující se království Boží

21 1.4 Charakteristika diakonie
Definice sociální práce: činnost podporující změnu, řešení problémů v lidských vztazích a také zmocnění a osvobození lidí v zájmu zvýšení blaha oblast praktické činnosti (popř. společenskovědní disciplínu), jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů profesionální pomáhání. Úkolem profesionálního pomáhání je přispět k tomu, aby se lidem žilo lépe

22 1.4 Charakteristika diakonie
Specifikum křesťanské diakonie: specifický kontext (křesťanské církve) a specifický motivátor jednání (víra, napodobování Krista) zdůraznění, že jde o úkol všech, nikoli pouze specialistů a odborníků na profesionální pomáhání důraz na doprovázení otevřenost pro duchovní hodnoty (smysl života, vnitřní uzdravení, uzdravení vztahů, celostní pomoc)

23 1.4 Charakteristika diakonie
Křesťanskost (křesťanský étos) charitativní práce? – 3 náhledy (Michal Opatrný) Vědomé hlášení se ke křesťanské praxi (víra) Jakákoli forma soc. pomoci Odpovídá kř. étosu 1.5 Různé formy diakonie

24 1.6 Důvody existence vědy o diakonii
1. V souvislosti s chápáním diakonie jako jednoho z pilířů křesťanského společenství jde o teologickou reflexi opodstatnění, základů, základních obsahů, biblických východisek a teologických souvislostí diakonie. – Jde o teologickou reflexi 2. V souvislosti s potřebou odborných kompetencí jde o znalost specializovaných odborných kompetencí, metod, postupů a přístupů, aby pomoc byla účinná a přiměřená – jde o odbornou praktickou reflexi, případně o reflexi teologicko-praktickou.

25 2 Teologická východiska charitativní práce
2.1 Sociálněetická dimenze křesťanského Zjevení 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky 2.3 Biblické základy KSE 2.4 Principy křesťanské sociální etiky (a jejich vztažení/ aplikace na charitativní práci)

26 2.1 Sociálněetická dimenze křesťanského Zjevení
1 Teologie – řeč o Bohu v tomto světě 2 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení (celostní pojetí spásy, christologie…) 3 Antropologický rozměr a sociální problematika jako jádro církevního života a hlásání 4 Diakonie jako pilíř křesťanského společenství

27 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
Charakter křesťanského Zjevení Charakter recepce křesťanského Zjevení

28 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
Esoterický směr – uzavření se do sebe Exoterický směr – orientace na jednání a na druhého, „teologie s tváří obrácenou ke světu“ (J. B. Metz)

29 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
- Křesťanské pojetí spásy (soteriologie). „Spása, kterou pro nás Pán Ježíš získal za «vysokou cenu» (1 Kor 6,20; srov. 1 Petr 1,18-19), se uskutečňuje (nejen) v novém životě, jenž čeká spravedlivé po smrti, ale proniká rovněž tímto světem do skutečností, jako jsou ekonomie, práce, technika, komunikace, společnost, politika, mezinárodní společenství, vztahy mezi kulturami a národy. «Ježíš přišel, aby přinesl úplnou spásu; spásu, která chce vykoupit celého člověka a všechno lidstvo, a otevírá mu úžasné horizonty Božího synovství.» (JAN PAVEL II. Redemptoris missio, čl. 11.) Na úsvitu třetího tisíciletí církev neúnavně hlásá evangelium, které člověku daruje spásu a skutečnou svobodu také v časných záležitostech.“ (Kompendium sociální nauky církve, čl. 1-2)

30 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
spása podle člověka spása podle Boha

31 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
„Jestliže církev chce zodpovědně pokračovat ve spasitelském poslání Ježíše z Nazareta, musí usilovat o vyváženost mezi spásou podle člověka a spásou podle Boha. Můžeme říci mezi hlásáním evangelia a slavením svátostí na jedné straně a praxí účinné lásky projevující se ve službě člověku, v charitativním a diakonickém díle na straně druhé. (…) Je třeba stále si připomínat, že podle učení 2. vatikánského koncilu mají křesťané velmi vážnou povinnost «usilovat spolu se všemi lidmi o vybudování lidštějšího světa».(GS 57) Charitativní a diakonické dílo všech křesťanů je opravdu velmi důležitým a privilegovaným prostředkem zvěstování přítomnosti Boha ve světě a jeho sklonění se k nám.“ (C. V. POSPÍŠIL, Teologie služby)

32 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
Pojetí christologie „Pro každou christologii platí, že se o Kristu musí vždy tak přemýšlet, aby nikdy nezůstalo pouze u přemýšlení.“ – kompasionální teologie (J. B. METZ, Glaube in Geschichte und Gesellschaft. Studien zu einer praktischen Fundamentaltheologie)

33 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
„Pokud opravdu stavíme na kontemplaci Krista, budeme ho moci rozeznat především ve tvářích těch, s nimiž se on sám ztotožnil: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně“ (Mt 25,35–36). To není pouhá pozvánka ke skutkům lásky, ale lekce christologie, která osvětluje Kristovo tajemství. Podle této stránky evangelia – o nic méně než podle kritéria pravověrnosti – měří církev svou věrnost jako Kristovy Snoubenky. Nesmíme zajisté zapomenout, že ze své lásky nesmíme nikoho vylučovat, protože «svým vtělením se» Boží Syn «jistým způsobem spojil s každým člověkem».(GS 22) Z jednoznačných slov evangelia víme, že v chudých je Kristus přítomen zvláštním způsobem, a proto se má církev zaměřit přednostně právě na ně.“ (JAN PAVEL II., Novo millenio ineunte, čl. 49)

34 Exoterická dimenze křesťanského Zjevení
„Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. Jejich společenství se totiž skládá z lidí, kteří jsou sjednoceni v Kristu, při svém putování do otcova království jsou vedeni Duchem svatým a přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem. Proto také toto společenství cítí, že je opravdu těsně spjato s lidstvem a jeho dějinami.“ (Gaudium et spes, čl. 1)

35 Sociální problematika jako jádro církevního života a hlásání
„Gloria Dei vivens homo.“ (sv. Irenej z Lyonu, přibližně ) „Šíření sociální nauky církve představuje pastorační prioritu, aby osoby osvícené touto naukou byly uschopněny interpretovat dnešní svět a hledat příslušné způsoby jednání. «Předávání a šíření sociální nauky je součástí poslání církve hlásat evangelium (Sollicitudo rei socialis, čl. 41).»“ (KSNC 7)

36 Sociální problematika jako jádro církevního života a hlásání
Jádro církevního života - diakonie Součást hlásání evangelia Uskutečňování evangelia (příspěvek k proměně společnosti) Věrohodnost křesťanského poselství a života církevního společenství

37 Diakonie jako pilíř života křesťanského společenství
Tři pilíře církevního společenství: martyria (zvěstování, hlásání) leitourgia (bohoslužba) diakonia (služba bližním) příp. koinonia (společenství) Diakonia jako: první místo hlásání evangelijního poselství zkouška věrohodnosti.

38 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky
Sociální etika - „vědecká disciplína, která má charakter etiky, jejímž tématem je sociální skutečnost.“ (A. ANZENBACHER)

39 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky
Sociální skutečnost: „Společnost v nejširším smyslu zjevně existuje tam, kde více jednotlivců vstupuje do vzájemného působení. Zvláštní příčiny a účely, bez nichž nikdy přirozeně nedochází k zespolečenštění, tvoří jakoby tělo, materiál sociálního procesu. Úspěch těchto příčin, úsilí o tyto cíle vyvolávají právě vzájemné působení, zespolečenstění mezi jejich nositeli; a to je forma, již ony obsahy nabývají (…) Hranici vlastní sociální skutečnosti můžeme patrně vidět tam, kde vzájemné působení osob nezáleží jen na jejich subjektivním stavu či jednání, nýbrž vytváří objektivní útvar, který má určitou nezávislost na jednotlivých osobách. Společnost nalezneme všude tam, kde se vzájemné působení zpevnilo v útvar, který toto působení, jež je společenské, odlišuje od působení, které mizí spolu se subjekty vstupujícími bezprostředně do hry a s jejich okamžitým chováním.“ (G. SIMMEL) 4 charakteristiky sociální skutečnosti

40 2.2 Úvod do křesťanské sociální etiky
Sociální etika v rámci teologické etiky Individuální a sociální etika – vzájemný vztah Subjekty sociální praxe katolické církve „Sociální nauka přísluší církvi, protože církev je subjektem, který ji vypracovává, šíří a učí. Není výsadou určité složky těla církve, nýbrž patří celému společenství církve. Vyjadřuje, jakým způsobem církev chápe společnost a jak se staví k jejím strukturám a k jejím proměnám. Celé společenství církve, tedy kněží, řeholníci a laici, společně utvářejí sociální nauku v souladu se svými úlohami, charismaty a službami uvnitř církve.“[1] [1] Kompendium sociální nauky církve, čl. 79.

41 2.3 Principy křesťanské sociální etiky
A) Personalita B) Solidarita C) Subsidiarita

42 Personalita „Nejvyšší zásadou sociální nauky církve je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá. Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby.““[1] [1] JAN XXIII: Mater et Magistra (1961), čl , in: Sociální encykliky ( ), Praha 1996, s. 165.

43 Personalita „Lidská osoba je a musí být počátkem, nositelem i cílem všech společenských institucí, neboť má přirozenou potřebu žít společensky.“[1] [1] Gaudium et spes, pastorální konstituce o církvi v dnešním světě (1965), čl. 25. „Církev mnohokrát a mnoha způsoby autoritativně obhajovala chápání, uznání a potvrzení ústředního postavení lidské osoby v každé oblasti i v každém projevu společnosti“[1] [1], Kompendium sociální nauky církve, čl. 106. „Člověk, vnímaný ve své historické konkrétnosti, představuje srdce a duši katolické sociální nauky.Celá sociální nauka vychází z principu, že důstojnost lidské osoby je nedotknutelná.“[3] [3] Kompendium, čl. 107, s. 82.

44 Personalita Odůvodnění filozofické (I. Kant)
Odůvodnění teologické (člověk jako Boží obraz; Gn 1,26-28a) Člověk – 1. vztah k Bohu; 2. bytost sociální; 3. bytost jedinečná; 4. správce stvoření

45 Personalita Základní důsledky personality pro charitativní práci:
1. V centru jednotlivec se svými potřebami biologickými, psychologickými, sociálními, duchovními 2. Přístup k člověku v jeho individualitě a jedinečnosti (zájem o osobní příběh, radosti a bolesti, respekt vůči jednotlivostem) 3. Umožňování a podpora lidsky důstojného života a zvládání dané situace jako klíčový aspekt sociální práce 4. Rozvíjení jeho vztahovosti (trojí vztah)

46 Personalita Propojení s pastorační péčí
„Pastorační péče – takové jednání s člověkem, ve kterém ho respektujeme v jeho jedinečnosti, přistupujeme k němu z pozice věřících křesťanů, doprovázíme ho v jeho nemoci, utrpení či umírání a pomáháme mu k lidsky důstojnému zvládnutí jeho životní situace, a to na jemu dostupném stupni víry.“ (A. Opatrný)

47 Personalita Propojení s konceptem lidských práv 1. práva na svobodu
2. občanská práva 3. sociální práva 4. solidární práva

48 Solidarita Vědomí o tom, že jsme povoláni k pospolitosti (solidární vědomí předchází solidárnímu jednání) Vyložení principu personality – zaručení lidsky důstojného života pro všechny „Jde o propojenost, která je přijímána jako morální kategorie. Je-li za takovou uznávána, pak jí odpovídá – jako postoj mravní a společenský, jako «ctnost» – solidarita. Není to tedy jen neurčitý soucit nebo povrchní dojetí nad zlem, týkajícím se mnoha blízkých a vzdálených osob. Naopak, je to pevná a trvalá odhodlanost usilovat o obecné blaho neboli dobro všech a jednoho každého, protože všichni jsme zodpovědní za všechny.“ (JAN PAVEL II., Sollicitudo rei socialis, čl. 38) 3 roviny solidarity

49 Subsidiarita se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší.“ (PIUS XI., Quadragesimo anno, čl. 79) 1. pozitivní aspekt – společenská činnost má být pomocí – pomocí ke svépomoci 2. negativní aspekt – organizační princip – maximum kompetencí pro nejnižší sociální jednotku, jednotlivce (pro nižší sociální jednotku/jednotlivce tolik kompetence, kolik je možné – pro vyšší sociální jednotku tolik kompetence, kolik je nutné)

50 3 Biblické základy diakonie/ Biblické podněty pro diakonii
3.1 Starý zákon a) umožnit nářek b) vytvářet spravedlnost c) milovat bližního d) mluvit prorocky 3.2 Nový zákon a) Přikázání lásky k bližnímu b) Řeč o posledním soudu (Mt 25,31-46) c) Podobenství o milosrdném Samařanovi (Lk 10,25-37)

51 3 Biblické základy diakonie/ Biblické podněty pro diakonii
Starý zákon Nový zákon

52 Starozákonní základy umožnit nářek vytvářet spravedlnost
milovat bližního (Lv 19,18; 19,34) mluvit prorocky „1 Ve shromáždění bohů postavil se Bůh, vykoná soud mezi bohy: 2 „Dlouho ještě chcete soudit proti právu, stranit svévolníkům? 3 Dopomozte nuznému a sirotkovi k právu, poníženému a chudému zjednejte spravedlnost, 4 pomozte vyváznout nuznému ubožáku, svévolným ho vytrhněte z rukou!“ (Žl 82)

53 Starozákonní základy Pak otevřel Jób ústa a zlořečil svému dni. Jób mluvil takto: „Ať zanikne den, kdy jsem se zrodil, noc, kdy bylo řečeno: ‚Je počat muž.‘ Ať se onen den stane temnotou, shůry Bůh ať po něm nepátrá, svítání ať se nad ním nezaskví. Temnota a šerá smrt ať jsou jeho zastánci, ať se na něj snese temné mračno, zatmění dne ať na něj náhle padne. A tu noc, tu mrákota ať vezme, ať se netěší, že je mezi dny roku, do počtu měsíců ať se nedostane. Ta noc ať je neplodná, žádné plesání ať do ní nepronikne. Ať ji zatratí, kdo zaklínají den, ti, kdo dovedou vyburcovat livjátana. Hvězdy ať se zatmí, nežli začne svítat, ať nevzejde světlo, když je bude očekávat, aby nespatřila řasy zory, neboť neuzavřela život mé matky , neskryla trápení před mým zrakem. Proč jsem nezemřel hned v lůně, nezahynul, sotvaže jsem vyšel ze života matky? Proč jsem byl brán na kolena a nač kojen z prsů? Ležel bych teď v klidu, spal bych, došel odpočinku spolu s králi a zemskými rádci, jimž z toho, co zbudovali, zbyly trosky, nebo s velmoži, co měli plno zlata a domy si naplnili stříbrem, nebo jako zahrabaný potrat – nebyl bych tu , jako nedonošený plod, který nespatřil světlo. Svévolníci přestanou tam bouřit, zemdlení tam dojdou odpočinku, vězňové jsou rovněž bez starostí, neslyší křik poháněče, malý i velký jsou si tam rovni , otrok je tam svobodný, bez pána. Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost, kdo toužebně čekají na smrt – a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady, těm, kdo radostí by jásali a veselili se, že našli hrob? A proč muži, kterému je cesta skryta, ji Bůh zatarasil? Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda; čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí – a přišla bouře.“ (Job kap. 1 a kap. 3)

54 Starozákonní základy Narodilo se mu sedm synů a tři dcery. Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic. Měl také velmi mnoho služebnictva. Ten muž předčil všechny syny dávnověku. Jeho synové strojívali doma hodokvasy, každý ve svůj den, a zvali i své tři sestry, aby s nimi hodovaly a pily. Když uplynuly dny hodokvasu, Jób pro ně posílal a posvěcoval je. Za časného jitra obětoval oběti zápalné za každého z nich; říkal si totiž: „Možná, že moji synové zhřešili a zlořečili v srdci Bohu.“ Tak činil Jób po všechny dny. Nastal pak den, kdy přišli synové Boží, aby předstoupili před Hospodina; přišel mezi ně i satan. Hospodin se satana zeptal: „Odkud přicházíš?“ Satan Hospodinu odpověděl: „Procházel jsem zemi křížem krážem.“ Hospodin se satana zeptal: „Zdalipak sis všiml mého služebníka Jóba? Nemá na zemi sobě rovného. Je to muž bezúhonný a přímý, bojí se Boha a vystříhá se zlého.“ Satan však Hospodinu odpověděl: „Cožpak se Jób bojí Boha bezdůvodně? Vždyť jsi ho ze všech stran ohradil, rovněž jeho dům a všechno, co má. Dílu jeho rukou žehnáš a jeho stáda se na zemi rozmohla. Ale jen vztáhni ruku a zasáhni všechno, co má, hned ti bude do očí zlořečit.“ Hospodin na to satanovi odvětil: „Nuže, měj si moc nade vším, co mu patří, pouze na něho ruku nevztahuj.“ A satan od Hospodina odešel. Nastal pak den, kdy Jóbovi synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Tu přišel k Jóbovi posel a řekl: „Právě orali s dobytkem a při něm se popásaly oslice. Vtom přitrhli Šebovci, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Z nebe spadl Boží oheň, zachvátil ovce a čeleď pozřel. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Kaldejci rozdělení do tří houfů napadli velbloudy, pobrali je a čeleď pobili ostřím meče. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ Ještě nedomluvil, když přišel další a řekl: „Tvoji synové a dcery hodovali a pili víno v domě svého prvorozeného bratra. Vtom se zvedl od pouště silný vítr a opřel se ze všech čtyř stran do domu. Ten se na mladé lidi zřítil a oni zahynuli. Unikl jsem jenom já a oznamuji ti to .“ Tu Jób povstal, roztrhl svou řízu a oholil si hlavu. Potom padl k zemi, klaněl se a pravil: „Z života své matky jsem vyšel nahý, nahý se tam vrátím. Hospodin dal, Hospodin vzal; jméno Hospodinovo buď požehnáno.“

55 Starozákonní základy Milovat bližního:
„Nebudeš se mstít synům svého lidu a nezanevřeš na ně , ale budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Já jsem Hospodin.“ (Lv 19,18) „Bude-li přebývat s tebou ve vaší zemi někdo jako host, nebudete mu škodit. Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh.“ (Lv 19,33-34)

56 Starozákonní základy Mluvit prorocky:
„Slyšte toto slovo, které pronáším, žalozpěv nad vámi, dome izraelský: Protože hanebně vydíráte nuzáka a vymáháte na něm obilnou daň, mohli jste si vybudovat domy z kvádrů, bydlet v nich však nebudete; vysadili jste si skvělé vinice, avšak víno z nich pít nebudete. Já znám vaše četné nevěrnosti, vaše nehorázné hříchy. Nevražíte na spravedlivého, berete úplatek, ubožáky v bráně odstrkujete. Proto v oné době prozíravý zmlkne, bude to zlý čas. Hledejte dobro a ne zlo a budete žít, a tak Hospodin, Bůh zástupů, bude s vámi, jak říkáte. Mějte v nenávisti zlo a milujte dobro, uplatňujte v bráně právo! (Ámos kap. 5) „Co mám s tebou dělat, Efrajime? Co mám s tebou dělat, Judo? Vaše zbožnost je jak jitřní obláček, jako rosa, která hned po ránu mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky, ubíjel jsem je výroky svých úst; z mých soudů nad tebou ti vzejde světlo. Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly.“ (Ozeáš kap. 6)

57 Novozákonní základy Ježíšův příklad:
Celkové zaměření Ježíšovy služby – pomoc nemocným, chudým a lidem na okraji (mnoho epizod) Srov. Začátek Ježíšova veřejného působení: „Když ďábel skončil všechna pokušení, odešel od něho až do dané chvíle. Ježíš se vrátil v moci Ducha do Galileje a pověst o něm se rozšířila po celém okolí. Učil v jejich synagógách a všichni ho velmi chválili. Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 4, 13-21)

58 Novozákonní základy 3 klíčové epizody z evangelií:
a) Přikázání lásky k bližnímu (Mt 22,34-40; par: Mk 12,28-34; Lk 10,25-28) b) Řeč o posledním soudu (Mt 25,31-46) c) Podobenství o milosrdném Samařanovi (Lk 10,25-37)

59 Novozákonní základy „Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“ (Mt 22,34-40; par: Mk 12,28-34; Lk 10,25-28)

60 Novozákonní základy „Až přijde Syn člověka ve své slávě a všichni andělé s ním, posadí se na trůnu své slávy; a budou před něho shromážděny všechny národy. I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů, ovce postaví po pravici a kozly po levici. Tehdy řekne král těm po pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali jste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.‘ Tu mu ti spravedliví odpovědí: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a nasytili jsme tě, nebo žíznivého, a dali jsme ti pít? Kdy jsme tě viděli jako pocestného, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme za tebou?‘ Král odpoví a řekne jim: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.‘ Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! Hladověl jsem, a nedali jste mi jíst, žíznil jsem, a nedali jste mi pít, byl jsem na cestách, a neujali jste se mne, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘ Tehdy odpovědí i oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, žíznivého, pocestného, nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘ On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.‘ A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

61 Novozákonní základy „Tu vystoupil jeden zákoník a zkoušel ho: „Mistře, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“Ježíš mu odpověděl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí‘ a ‚miluj svého bližního jako sám sebe.‘“ Ježíš mu řekl: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ Zákoník se však chtěl ospravedlnit, a proto Ježíšovi řekl: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičů; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou jeden kněz, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. A stejně se mu vyhnul i levita, když přišel k tomu místu a uviděl ho. Ale když jeden Samařan na své cestě přišel k tomu místu a uviděl ho, byl pohnut soucitem; přistoupil k němu, ošetřil jeho rány olejem a vínem a obvázal mu je, posadil jej na svého mezka, zavezl do hostince a tam se o něj staral. Druhého dne dal hostinskému dva denáry a řekl: ‚Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.‘ Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ (Lk 10,25-37)

62 Novozákonní základy Obsah a nárok podobenství
Ježíš – sklonění se k druhému jako míra zákona (Božího zákona, víry, lidského života) Zákoník – nové promýšlení Muž – nouze jako určující měřítko Lupiči – systémový charakter nouze Kněz a levita – normalita vyhnutí se Samařan – jednoduchost pomoci Hostinský – vyváženost mezi emocionální zasažeností a střízlivostí

63 Novozákonní základy Samařanovo jednání: a) soucítění
b) záchrana – akutní pomoc c) dopravení do bezpečí – vytvoření podmínek d) starost, péče - stabilizace e) propuštění, opuštění. Uznat diakonické jednání u jiných subjektů a učit se od nich Jednoduchost a přirozenost diakonického jednání jako jeho ideál

64 Diakonie v dějinách (1 Hinduismus a buddhismus) 2 Mezopotámie 3 Egypt
4 Antické Řecko a Řím 5 Starověký Izrael 6 Islám 7 Dějiny křesťanské diakonie

65 Dějiny křesťanské diakonie
1 Dějiny křesťanské diakonie v antice Ježíš a jeho služba Charitativní služba jako pilíř života prvotní církve „Jako křesťané pomáháme, jak můžeme, všem, kdo trpí nedostatkem a držíme pospolu. V den, který nazýváme nedělí, se koná shromáždění. Na konci modliteb jsou přineseny chléb, víno a voda… Lid doprovází modlitby přesedajícího zvoláním amen. Každému z přítomných se rozdají a přidělí dary, nad nimiž byly vzdávány díky, a nepřítomným se část pošle po jáhnech. A ti, kdo mají dostatek a chtějí, dávají, co kdo považuje za vhodné. Co je vybráno, odloží se u předsedajícího a on z toho podporuje sirotky a vdovy, ty, kdo pro nemoc nebo z jiné příčiny trpí nouzí, vězněné a cizince pobývající mezi vámi. Zkrátka, postará se o všechny potřebné.“ (JUSTIN, Apologia Prima, kap. 67)

66 „V té době, kdy učedníků stále přibývalo, začali si ti z nich, kteří vyrostli mezi Řeky, stěžovat na bratry z židovského prostředí, že se jejich vdovám nedává každodenně spravedlivý díl. A tak apoštolové svolali všechny učedníky a řekli: „Bohu se nebude líbit, jestliže my přestaneme kázat Boží slovo a budeme sloužit při stolech. Bratří, vyberte si proto mezi sebou sedm mužů, o nichž se ví, že jsou plni Ducha a moudrosti, a pověříme je touto službou. My pak budeme i nadále věnovat všechen svůj čas modlitbě a kázání slova.“ Celé shromáždění s tímto návrhem rádo souhlasilo, a tak zvolili Štěpána, který byl plný víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše z Antiochie, původem pohana, který přistoupil k židovství. Přivedli je před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce. Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl.“ (Sk 6)

67 1. rozdělovat spravedlivě almužny mezi sirotky, vdovy, postižené a cizince bez prostředků
2. pečovat o opuštěné a nemocné BEZ ROZDÍLU 3. pečovat o výchovu sirotků 4. pokoušet se najít zaměstnání pro ty, kdo byli bez práce (ZAJÍMAVÉ) 5. akutní pomoc – sytit hladové, odívat nahé 6. pomáhat těm, kdo jsou ve vězení 7. poskytovat pohostinství cizincům 8. organizovat pohřeb zemřelých křesťanů 9. organizovat sbírky na pomoc potřebným, zvláště v církevních obcích. (Apoštolské konstituce, konec 4. st.)

68 2 Dějiny křesťanské diakonie ve středověku
Činnost různých řeholních řádů 3 Dějiny křesťanské diakonie v novověku komunalizace - racionalizace – byrokratizace – pedagogizace 4 Dějiny křesťanské diakonie v pozdním novověku Nové aktivity v 19. století Lorenz Werthmann – katolická charita Cor Unum (1971)

69 5 Etika diakonie 5.1 Přirozený svět klienta jako východisko sociální a charitativní práce 5.2 Různost forem a cílových skupin sociální a charitativní práce 5.3 Křesťanský étos diakonie 5.4 Principy Mezinárodního etického kodexu sociální práce 5.5 Etika sociální práce s lidmi umírajícími v hospici (příklad aplikované etiky diakonie)

70 5.1 Přirozený svět klienta jako východisko sociální a charitativní práce
Koncept přirozeného světa[1] Důsledky: 1. preference klientovy perspektivy, jeho přirozeného světa a celostních potřeb; 2. přenesení maxima pravomocí na klienta. [1] O. MATOUŠEK a kol., Sociální práce v praxi, Praha 2005, kap. 1.

71 5.2 Různost forem a cílových skupin sociální a charitativní práce
5.3 Obecný étos diakonie 1 Kvalitativní management a základy sociální práce 2 Lidská důstojnost jako základ křesťanského étosu diakonie 3 Další indikátory étosu diakonie

72 5.3.1 Kvalitativní management a základy sociální práce
„Každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení. Rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb musí zachovávat lidskou důstojnost osob. Pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob, musí působit na osoby aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace, a posilovat jejich sociální začleňování. Sociální služby musí být poskytovány v zájmu osob a v náležité kvalitě takovými způsoby, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod osob.“ (zákon č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, § 2) Bernhard Schmidtobreick upozorňuje ještě na další aspekty kvality diakonického jednání, které s odborností souvisejí a které je podle něj možné charakterizovat slovy „kvalita jako výsledek samořídícího procesu.“[1] [1] Srov. B. SCHMIDTOBREICK, Qualität, Ethik und die Identität der Caritas, in: K. BOPP, P. NEUHAUSER (ed.), Theologie der Qualität – Qaulität der Theologie. Theorie-Praxis-Dialog über die christliche Qualität moderner Diakonie, Freiburg i. Br. 2001, s. 22nn.

73 5.3.2 Lidská důstojnost jako základ křesťanského étosu diakonie
- lidská důstojnost jako 1. východisko a 2. kritérium sociální práce a diakonie (př. článek J. Doležela in: Sociální práce 3/2004, s ) 5.3.3 Další indikátory křesťanského étosu diakonie 1. preferenční volba pro lidi nejchudší a pro lidi v největší nouzi, 2. spravedlnost, 3. sociálně-politická angažovanost Čtyři indikátory křesťanského étosu

74 5.5 Příklad aplikované etiky diakonie – sociální práce s lidmi umírajícími v hospici
5.5.1 Paliativní medicína – její specifika a podstata 5.5.2 Potřeby těžce nemocných a umírajících 5.5.3 Hospic – specifika, podstata a situace 5.5.4 Sociální práce s umírajícími [

75 5.5.1 Paliativní medicína – její specifika a podstata
Jejím hlavním cílem je zlepšení či alespoň udržení tzv. kvality života v poslední fázi lidské pozemské existence.[1] Dvojí úkol paliativní péče K hlavním zásadám paliativní medicíny patří kromě tišení bolesti vyloučení nebo alespoň maximálně možné omezení invazivních metod vyšetřovacích i léčebných. Důsledně by v ní měl být uplatňován nedirektivní přístup respektující vůli pacienta, který ponechává nemocnému v rukou maximum kompetencí a podporuje v něm pocit, že není opuštěn, nýbrž naopak, že je respektován. [1] Srov. M. OPATRNÁ, M. OPATRNÝ, Nemocní v terminálním stádiu, in: M. MARTINEK a kol., Praktická teologie pro sociální pracovníky, Praha 2008, s. 148.

76 5.5.2 Potřeby těžce nemocných a umírajících
„koncept celkové bolesti (total pain)“ 1. potřeby tělesné – 2. potřeby psychické – 3. potřeby sociální – 4. potřeby duchovní důsledky pro práci a jednání s umírajícími znalost fází umírání podle Elisabeth Kübler-Rossové (Popis fází a popis zacházení s nimi)

77 5.5.3 Hospic – specifika, podstata a situace
Tři principy hospicové péče: 1. pacienti nebudou trpět nesnesitelnou bolestí 2. za všech okolností bude respektována jejich lidská důstojnost 3. nezůstanou osamoceni ve chvílích, kdy potřebují blízkost, ani ve chvílích posledních. Pět kritérií či znaků kvality hospicové péče (J.-Ch. Student) Formy hospicové péče: 1. domácí forma hospicové péče 2. forma denního stacionáře 3. lůžková forma hospicové péče

78 5.5.4 Sociální práce s umírajícími
Požadavky kladené na sociální pracovníka pro SP s těžce nemocnými, umírajícími a jejich blízkými (7) [1] Činnost sociálního pracovníka se dotýká několika skupin osob. Jde o službu pacientům (seznámení se s komplexním stavem nemocného a jeho potřebami, nabídnutí pomoci a rozhovoru, vytváření podmínek pro důstojný život, zprostředkovávání a zajišťování konkrétní pomoci); o službu blízkým a rodinám, včetně péče po smrti klienta; jde rovněž o služby pro hospicový tým (doprovázení, komunikace, koordinace pomoci, péče o dobrovolníky, pomoc v administrativě, strategiích a vzděláváních). v širším smyslu do jeho činnosti patří i různá forma práce s veřejností a starost o další vzdělávání pracovníků hospicu [1] Srov. M. SVATOŠOVÁ, Hospice a umění doprovázet, Kostelní Vydří 2008 , s. 116; M. SVATOŠOVÁ, Sociální práce s lidmi umírajícími v hospici, in: O. MATOUŠEK a kol., Sociální práce v praxi, s , zde s


Stáhnout ppt "Etika sociální a charitativní práce"

Podobné prezentace


Reklamy Google