Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Hlavní představitelé klasické školy. Hlavní představitelé KŠ usilovali o ekonomický systém založený na svobodné tržní konkurenci a svobodě obchodu. Charakteristické.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Hlavní představitelé klasické školy. Hlavní představitelé KŠ usilovali o ekonomický systém založený na svobodné tržní konkurenci a svobodě obchodu. Charakteristické."— Transkript prezentace:

1 Hlavní představitelé klasické školy

2 Hlavní představitelé KŠ usilovali o ekonomický systém založený na svobodné tržní konkurenci a svobodě obchodu. Charakteristické symboly klasické politické ekonomie fyziokratické krédo “laissez faire” („nechte nás konat“ - heslo klasického liberalismu) a “neviditelná ruka trhu” Adama Smithe. Ekonomie se stala vědou.

3 Adam SMITH (1723 – 1790) narodil se ve Skotsku, kde strávil i většinu svého života. Neobyčejně nadaný a všestranně vzdělaný, 13 let vedl katedru morální filozofie na univerzitě v Glasgow. V letech navštívil Francii, kde se setkal s řadou významných osobností (Voltaire, Turgot). Po návratu opustil univerzitu a deset let pracoval na svém životním díle – “Pojednání o podstatě a původu bohatství národů” (1776).

4 Bohatství národů Smith se v Bohatství národů (pět knih) zabýval otázkami, které se později staly hlavními tématy klasické politické ekonomie: ▫ neviditelná ruka trhu*, ▫ růst a měření národního bohatství, ▫ teorie hodnoty a rozdělování

5 Bohatství národů *“Hospodářský systém má svůj řád a je schopen sám se obnovovat. Pracuje v něm tzv. neviditelná ruka trhu, která je mnohem silnější, rozumnější a opatrnější, než viditelná ruka státu.“ Jak Smith poznal, honba jednotlivců za ziskem je tedy to, co přispívá k bohatství celého národa a není to žádná špatnost. Právě naopak. (Tím, že hostinský realizuje zisk na jídle, které nám uvaří, prospěje nám (nemáme hlad) i jemu (má z toho zisk a tím i motivaci)). Další věcí, která přispívá k růstu bohatství národa je podle Smitha (mezinárodní) dělba práce.

6 Bohatství národů, sv.1., Kapitola II. - Na jaké zásadě je založena dělba práce, str.38: „Člověk je však skoro stále závislý na pomoci svých bližních, a tu ovšem nemůže očekávat pouze od jejich dobré vůle. Mnohem spíše dosáhne svého tehdy, dokáže-li využít ve svůj prospěch jejich sebelásky a ukázat jim, že udělat pro něho to, co žádá,je v jejich vlastním zájmu. Nabízí-li kdo druhému jakýkoli výměnný obchod, navrhuje toto: Dej mi, co potřebuji já, a já ti dám, co potřebuješ ty. To je smysl každé takové nabídky. A takto také získáváme jeden od druhého valnou většinu oněch úsluh, které potřebujeme. Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít...“

7 Bohatství národů „Že se můžeme naobědvat, to není z dobré vůle řezníka, sládka nebo pekaře, nýbrž proto, že dbají svých vlastních zájmů. Nedovoláváme se jejich lidskosti, nýbrž jejich sobectví, a nikdy jim nevykládáme o svých potřebách, nýbrž o výhodách, které z toho budou mít“. Přestože někomu dělá obrovskou radost šít šaty, těžit uhlí nebo psát knihy, tak by to určitě nechtěl dělat bez odměny. Adam Smith takto pouze zdůrazňuje, že vlastní zájem je silnější než dobročinnost.

8 Východiskem všech Smithových ekonomických názorů je hospodářský liberalismus. Přesvědčení, že stupeň bohatství společnosti závisí především na míře hospodářské svobody, která odpovídá "přirozenému řádu" a "vrozené podstatě" člověka a proto zaručuje uspokojování jak osobních, tak společenských zájmů. Zásahy státu do hospodářství (zejména omezování či regulování obchodu, směny i akumulace) považuje za škodlivé

9 David Ricardo (1772 – 1823) Vedle Adama Smithe byl nejvýznamnější osobností klasické školy politické ekonomie. Byl průkopníkem, který poprvé použil abstraktní model jako základní nástroj ekonomické analýzy. V roce 1807 se stává jedním ze zakladatelů "Anglické vědecké společnosti", která existuje dodnes.

10 David Ricardo (1772 – 1823) Byl jedním z největších (světových) znalců peněžního oběhu. Hlavní část své práce věnuje příčinám znehodnocení britské libry. Velký ohlas zaznamenává práce: "Vysoká cena zlata jako důkaz znehodnocení bankovek" (1811) Bojoval za zrušení anglických "obilních zákonů", které podle něj představují hlavní brzdu hospodářského rozvoje staré Anglie. V roce 1815 napsal "Esej o vlivu nízké ceny obilí na nízké zisky z kapitálu", ve kterém obhajuje svobodný dovoz obilí do Anglie.

11 Rozdíl Zatímco Smith se zabýval především problematikou růstu národního bohatství, Ricardovu ekonomii lze označit jako politickou ekonomii rozdělování. Ricardo byl přesvědčen, že ekonomický růst závisí na způsobu, jakým je národní důchod rozědlován mezi mzdy, renty a zisky.

12 “Zásady politické ekonomie a zdanění” představuje svébytný, ucelený, teoretický systém. Nejsou příliš rozsáhlým dílem (290 stran), ale patří mezi nejpozoruhodnější ekonomická pojetí, jaká kdy byla vytvořena. Dílo

13 Ricardovým přínosem byla jeho teorie diferenční renty. Dobře chápal příčinu existence pozemkové renty: “cena obilí není vysoká proto, že se platí renta, nýbrž renta se platí proto, že cena obilí je vysoká” (rozdíl proti fyziokratům, kteří chápali rentu jako “dar přírody”). Ricardo zdůvodnil vznik pozemkové renty rozdílnou úrodností půd. Teorie diferenční renty byla specifickým případem teorie mezní produktivity, kdy půda je fixním výrobním faktorem, zatímco kapitál je faktorem variabilním.

14 Ricardova definici renty: "Renta je ta část produktu půdy, která je placena majiteli půdy za užívání původních a nezničitelných sil půdy. Často je však směšována s úrokem a se ziskem z kapitálu a v běžné řeči se tohoto termínu užívá pro všechno, co pachtýř každoročně platí majiteli půdy." (David Ricardo, Zásady politické ekonomie a zdanění, kap. "O rentě")

15 David Ricardo, Zásady politické ekonomie a zdanění, kap. "O rentě" "Kdyby měla veškerá půda tytéž vlastnosti (jako vzduch a mořská voda), kdyby bylo její množství neomezené a její jakost stejná, pak by se za její užívání nemohl požadovat žádný poplatek, kromě těch případů, kdy má zvlášť výhodnou polohu. Renta se tedy vždy platí za užívání půdy jen proto, že jí není neomezené množství a že její jakost není stejná, a proto, že se při růstu obyvatelstva začíná obdělávat půda horší jakosti nebo méně výhodně položená. Když se během vývoje společnosti začne obdělávat půda druhého stupně úrodnosti, ihned na půdě prvního stupně vznikne renta, a její výše bude záviset na rozdílu v jakosti těchto dvou druhů půdy.

16 Začne-li se obdělávat půda třetí jakosti, ihned vznikne renta na půdě druhé jakosti, a je určena jako předtím rozdílem v produktivních silách půdy.Zároveň se zvýší renta na půdě první jakosti, protože musí být vždy vyšší než renta na půdě druhé jakosti o rozdíl v produktu který tyto pozemky poskytují za daného množství kapitálu a práce. S každým přírůstkem obyvatelstva, který přinutí zemi uchýlit se k půdě horší jakosti, aby se mohli vypěstovat potřebné potraviny, stoupne renta ze všech úrodnějších pozemků."

17 Zákon komparativních výhod Přínosem pro ekonomickou teorii byl jeho zákon komparativních výhod, kterým rozvinul klasickou teorii mezinárodního obchodu. Tento zákon dokazoval výhodnost vzájemného obchodu i v situaci, kdy země A vyrábí všechny druhy zboží s nižšími /pracovními/ náklady než země B. Ricardo vysvětlil, že specializace země A na výrobu zboží s relativně větší – komparativní – výhodou a specializace země B na výrobu zboží s relativně menší nevýhodou povede k efektivnější alokaci zdrojů v obou zemích a tím i k vyšší celkové produkci. Ukázal mnohem větší výhody mezinárodní dělby práce, než jaké vyplývaly ze Smithova principu absolutní výhody.

18 V originálu vysvětluje David Ricardo zákon "komparativních výhod" takto: "V jedné a téže zemi jsou zisky všeobecně řečeno vždy stejné výše nebo se liší jen pokud pro určité použití kapitálu může být zapotřebí práce 120 dělníků po tutéž dobu. Proto by Anglie shledala, že pro ni je výhodnější dovážet víno a kupovat je za vyvážené sukno. Výroba vína v Portugalsku může vyžadovat práci pouze 80 osob po dobu jednoho roku a výroba sukna v této zemi by si vyžádala práci 90 lidí po tutéž dobu. Proto bude pro ně výhodnější vyvážet víno a směňovat je za sukno. K této směně by mohlo dojít i tehdy, kdyby zboží, které Portugalsko dováží, se tam mohlo vyrobit menším množstvím práce než v Anglii. Ačkoli by Portugalsko mohlo sukno vyrobit prací 90 lidí, bude je dovážet ze země, kde jeho výroba vyžaduje práci 100 lidí. Bude pro ně výhodnější používat kapitálu k výrobě vína, za které dostane z Anglie více sukna, než by samo vyrobilo, kdyby část svého kapitálu převedlo z pěstování vína do výroby sukna. Anglie by takto dávala produkt práce 100 lidí za produkt práce 80 lidí. K takové směně by nemohlo dojít mezi jednotlivci v téže zemi...

19 V originálu vysvětluje David Ricardo zákon "komparativních výhod" takto:...Rozdíl mezi jednou a mnoha zeměmi v tomto ohledu lze snadno vysvětlit, uvážíme-li obtíže, s nimiž se kapitál pohybuje z jedné země do druhé, hledá-li výnosnější použití, a pohyblivost, s jakou v téže zemi přechází z jednoho kraje do druhého." (David Ricardo, Zásady politické ekonomie a zdanění, kap. "O zahraničním obchodu")

20 Daně - Ricardův postoj k daním: "Je-li spotřeba vlády, zvětší-li se vybíráním dalších daní, kryta buď zvýšenou výrobou nebo sníženou spotřebou lidu, dopadají daně na obchod a národní kapitál zůstane nedotčen; jestliže se však výroba nezvětší nebo neproduktivní spotřeba všeho lidu nesníží, daně nutně dopadnou na kapitál (tj. bude oslaben fond, určený pro produktivní spotřebu.

21 Ricardův postoj k daním: Tou měrou, jak se kapitál určité země zmenšuje, nutně se snižuje i její výroba; proto, pokračují-li takové neproduktivní výdaje lidu a vlády a zmenšují-li se neustále roční reprodukce, budou zdroje lidu a státu s rostoucí rychlostí dále klesat a výsledkem bude bída a rozvrat." "Úkolem vládní politiky by mělo být, aby snahy obyvatelstva v tomto směru podporovala a aby nikdy nezaváděla takové daně, které neodvratně dopadnou na kapitál; neboť jestliže to činí, zasahuje fond určený k vydrživání práce, a tím zmenšuje budoucí výrobu země." (David Ricardo, Zásady politické ekonomie a zdanění, kap. "O daních")

22 Ricardo Ricardova autorita významně ovlivňovala ekonomické myšlení v Anglii až do konce 19. st, kdy převzal tuto vůdčí úlohu Alfred Marshall a jeho neoklasická ekonomie. V průběhu 19. století se objevila řada kritiků, kteří naznačovali neudržitelnost Ricardovy ekonomie. Ricardo „vděčil“ za dlouhověkost své autority J. S. Millovi, který se označil za Ricardova žáka a své originální dílo pokládal za pouhé rozpracování Ricardových myšlenek.

23 Thomas Robert Malthus anglický kněz, národohospodář a historik, "sociální filozof" Kořeny národního socialismu I. proslulým se stal svou teorií o lidnatosti (teorie přelidnění)

24 Teorie přelidnění Tato teorie tvrdí, že národy se příliš rychle rozrůstají. Nedostatek potravin, války a epidemie však tomuto růstu brání a ničí obyvatelstvo. Malthusovi bylo tedy jasné, že války, epidemie a hladomory byly nakonec prospěšné pro zachování lidské rasy, ale podniknout jakýkoliv pokus o zlepšení považoval za dosti nesmyslné.

25 Teorie přelidnění Podle Malthuse bylo v dohledné době možné, že množství potravin už nepostačí, aby se uživili všichni. Důsledkem logicky je, že počet obyvatel už nesmí růst stejnou měrou. Spodní sociální vrstvy, se už nesmějí v budoucnosti tak drasticky množit. Aby se zabránilo nesmyslnému množení, musí se odstranit předčasné sňatky, "neřesti", "nepřirozené vášně" (homosexualita atd.). Dále žádal, aby se nezvyšovaly mzdy dělnického obyvatelstva. Musí být zcela zastavena péče o chudé. Je nutné se podřídit "periodicky se opakujícímu snižování nadbytku obyvatelstva hladomorem, morem a válkou".

26 Tomas Malthus „Protože obyvatelstvo neustále se snaží překročit prostředky obživy, je dobročinnost bláznovstvím, veřejným povzbuzováním bídy. Proto stát nemůže udělat nic jiného než ponechat bídu jejímu osudu a nanejvýš zbídačelým ulehčovat umírání“

27 Dílo V roce 1798 představil své myšlenky v knize "An Essay on the Principel of Population As it Affects the Future Improvement of Society". V Německu byla vydána s názvem "Versuch über das Bevölkerungsgesetz" ("Experimentální zákon o obyvatelstvu") v roce Kniha měla mimořádný úspěch.

28 John Stuart Mill (1806 –1873) Byl představitel druhé generace klasické školy, navazoval na myšlenky A. Smithe a D. Ricarda. Přestože nedosáhl významu těchto svých předchůdců, byl vůdčí osobností klasické politické ekonomie druhé poloviny 19. století.

29 Dílo Jeho "Zásady politické ekonomie s některými aplikacemi v sociální filosofii" (1848) představují završení myšlení klasické školy a byly nejpoužívanější učebnicí politické ekonomie na světě téměř do konce 19. století

30 John Stuart Mill Mill byl osobností, jejíž hodnocení je velmi rozporuplné. Byl ovlivněn utilitářskou filosofií, podle níž má být konečným cílem “dosažení největšího štěstí pro největší počet lidí”. Celou jeho prací prostupovala snaha na dosažení sociální spravedlnosti Přišel s následující myšlenkou: zákony výroby odpovídají koncepci přirozeného řádu; lze je poznat, ovšem není možné je změnit. Zákony rozdělování však jsou ovlivnitelné společenskými institucemi a zákonodárstvím.

31 Tato jeho představa znamenala oddělení teorie výroby od teorie rozdělování. Mill však jako představitel klasické školy nechápal, že důchody (tedy to, co je rozdělováno) jsou ve své podstatě cenami výrobních faktorů, které se utvářejí na stejném principu jako ceny zboží.

32 Zásady politické ekonomie Úrok je cenou za právo půjčit si jednotku peněz, nikoliv cenou peněz obecně. Předmětem úvěrového obchodu je půjčka jako právní vztah, nikoliv peníze samotné. John Stuart Mill k tomu uvádí: …Nejprve bohužel musíme vymýtit jazykovou nejednoznačnost. Hodnota peněz musí být definována jasně, aby nemohlo dojít k nedorozumění… Hodnota jakékoliv věci spočívá v tom, za co ji lze vyměnit: hodnotu peněz vyjadřuje, za co je lze vyměnit, tedy kupní síla peněz. …Naneštěstí …trhu půjček se říká peněžní trh …a odměna za použití kapitálu, neboli jinými slovy úrok, se nenazývá pouze úrokem peněz, ale - v pojmové zvrácenosti - hodnotou peněz…

33 Teorie výrobních nákladů Byl zastáncem teorie výrobních nákladů ► renty, mzdy odvozené od existenčního minima a zisku se skládají ze dvou složek – úroku a podnikatelského zisku (odměna za práci a riziko). Byl přesvědčen o nespravedlnosti stávajícího rozdělovacího procesu, když předpokládal, že podíl zisku na celkových důchodech je vyšší než podíl kapitálu na vzniku hodnoty. Naopak mzda byla podle Milla “nižší než by měla být”. Tímto tvrzením jako první ekonom nastolil otázku vykořisťování dělníků.

34 John Stuart Mill (1806 –1873) J. S. Mill se pokoušel sloučit ideály ekonomického liberalismu s ideály sociálně spravedlivé společnosti. Z toho vyplývá i již zmíněné rozporuplné hodnocení tohoto velkého ekonoma. Bývá častěji považován za předchůdce neoklasicismu, ovšem řada autorů hodnotí Milla jako socialistu. Millovo “socialistické” pojetí však nemělo nic společného s Marxovým komunismem. Millovo dílo představuje završení myšlení klasické politické ekonomie. Současně však v sobě obsahuje i myšlenky (sociální reformismus), které narušují filosofickou ucelenost a vnitřní logiku klasické politické ekonomie a předznamenávají tak i její blížící se pád.

35 Kritika klasické politické ekonomie V průběhu 19. století docházelo ke vzniku alternativních myšlenkových proudů, které kritizovaly klasickou ekonomii z různých pozic: Socialistické kritiky – kritika sociálních aspektů národního hospodářství a odmítání kapitalismu. Někteří kritikové viděli řešení v kolektivních formách vlastnictví – družstevnictví, jiní požadovali návrat na předchozí vývojový stupeň do tzv. společnosti malovýrobců.

36 Kritika Německá historická škola –kritizovala klasickou politickou ekonomii za její obecnost a abstraktnost, hledání univerzálních ekonomických zákonů a nepřihlížení k národním specifikům. Metodou německé historické školy byl historismus (“chceme- li poznat současnost, musíme studovat minulost”). Historická škola pokládala ekonomické jevy za historicky relativní a zdůrazňovala evoluční charakter ekonomických zákonů. Absolutizace historické metody bránila německým ekonomům v tom, aby dokázali spojit historii s teorií.

37 Kritika Marxismus – Karl Marx (1818 – 1883) odmítl nehistorické pojetí filozofie klasických ekonomů. Místo koncepce přirozeného řádu a přirozených zákonů prosazoval myšlenku historického materialismu, podle níž společenský řád a ekonomické zákony odpovídají dosaženému stupni vývoje společnosti.

38 Kritiky Harmonismus – nebyl kritikou klasické politické ekonomie. Vznikl ve Francii a jeho cílem bylo obhájit liberální doktrínu před rostoucí kritikou. Harmonisté bagatelizovali existující problémy s tvrzením, že hospodářská soustava je vnitřně velmi stabilní (harmonická). Zatímco pro A. Smithe byl liberalismus přistup, jakým přistupoval ke zkoumání ekonomie, harmonisté povýšili liberalismus (resp. jeho obhajobu) na předmět svých aktivit

39 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Hlavní představitelé klasické školy. Hlavní představitelé KŠ usilovali o ekonomický systém založený na svobodné tržní konkurenci a svobodě obchodu. Charakteristické."

Podobné prezentace


Reklamy Google