Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Teorie a výzkum veřejného mínění

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Teorie a výzkum veřejného mínění"— Transkript prezentace:

1 Teorie a výzkum veřejného mínění
Mgr. Petra Anýžová

2 Atestace Zakončení předmětu: Dvě prezentace (+ elektronická podoba)
Kritická recenze na téma vybraného článku + tři otázky do diskuze Prezentace výsledků výzkumu veřejného mínění (sekundární analýza tiskových zpráv), závěry, grafické výstupy cca 20 minut

3 Literatura Kunštát, Daniel (ed.): České veřejné mínění : Teorie a výzkum. Praha: Sociologický ústav AV ČR, ISBN URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace : a veřejné mínění. Vyd. 1. Praha: Grada, ISBN  Rendlová, E., T. Lebeda: Výzkumy veřejného mínění : teoretické souvislosti a praktická aplikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR, ISBN x Šubrt, Jiří (ed.): Kapitoly ze sociologie veřejného mínění : Teorie a výzkum. Praha: Karolinum, ISBN Krejčí, Jindřich (ed.): Kvalita výzkumů volebních preferencí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, ISBN Škodová, Markéta: „Co je to veřejnost.“ SOCIOweb 3 (2006). Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z: 06%20cely%20pdf.pdf. ISSN Vinopal, J.: „Rozhodovací procesy při zodpovídání výzkumných dotazů.“ Naše společnost 6 (1) (2008): 9 – 13. Dostupné z: ISSN X Krejčí, J.: „Předvolební průzkumy a média.“ SOCIOweb 3 (2004): Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z:http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=154&lst=112. ISSN Lebeda, T., J. Krejčí, Y. Leontiyeva: „Volební preference (jak jim správně porozumět).“ Naše společnost 3 (2) (2005): 1 – 10. Dostupné z: < ISSN X

4 Osnova Podstata veřejného mínění
Teoretické přístupy k veřejnému mínění Charakteristika nositelů veřejného mínění Role médií a názorových vůdců při formování veřejného mínění Empirické přístupy k veřejnému mínění Zkoumání obsahů veřejného mínění – příprava výzkumu, výběr, techniky, dotazník, prezentace dat Volební a další politické průzkumy

5 1

6 1. Podstata veřejného mínění a okolnosti jeho formování

7 Mínění lidu pojem poprvé použil vicomt Bolingbroke, vydavatel listu Craftsmen (1726 – 1735)  mínění lidu bylo namířeno proti korupci a představovalo „ducha svobody“: „Zkušenosti milionů lidí se nesmí zamlčovat. V mase obyvatelstva žije správné cítění.“ [Prokop 2005: 115] Aristoteles: „Každý jednotlivec bude sice horším soudcem než znalci, ale všichni dohromady budou buď lepší, anebo alespoň ne horší.“ [Aristoteles 1998] T. Jefferson se snažil brát mínění lidu v úvahu i při konkrétní orientaci politiky: „Základem naší vlády je názor lidu, to je věc, o kterou se musíme starat především.“ G. Gallup – přirovnal výzkum veřejného mínění k měření pulsu demokracie (respekt vůči názorům občanů)

8 Definování pojmu Veřejné, veřejnost Mínění Veřejné/soukromé
Zveřejnit, publikovat Veřejnost – agregát lidských jedinců Mínění I. A. Bláha (1946) – doxa 30. léta 20. století USA – mínění  postoj „veřejné“ nesouvisí jen se subjektem veřejného mínění (veřejnost), ale také s povahou okolností, jichž se stanoviska týkají (vztah k věcem veřejným) = veřejné problémy „zveřejnění, publicita“ – zajišťuje transparentnost politického jednání a rozhodování (Habermas) Zajímá se o něj sociální psychologie, sociologie, historie, politologie i komunikační výzkum

9 Mnohovýznamnost pojmu veřejného mínění
Nejednotnost výkladu veřejného mínění, různé varianty: Homér: mínění ve smyslu názor, přesvědčení Platón: obecné mínění, nepravdivé mínění a naše mínění Aristoteles: všeobecné mínění, mínění všech, pravdivé mínění, mínění jako přesvědčení J. Lock: občanské sdělování J. Bryce (začátek 20. století): každodenní mínění, mínění většiny, způsob myšlení spojený s politickou aktivitou, vliv VM jako instituce L. Doob: VM jako žurnalistický obrat Wilson: společná stanoviska, společná vůle

10 Mínění (opinion) doxa = nejisté vědění
implicitní odezva nebo odpověď prostřednictvím níž jedinec reaguje na podnět [Hovland et al. 1953] v protikladu k vědění či poznání (Platón) – absence hlubší analytické činnosti ztotožnění s věřením či dohadováním, názorem, domněnkou, „něco, co nevíme zcela dobře“ stanovisko bez ohledu na dostatek informací emocionální prvky, kolísavost, předsudky vliv médií

11 Postoj  vyslovené mínění

12 Názor (view) Verbalizované vyjádření stanoviska k určitému jevu
Argumentace, propojení více informací  dlouhodobost Obsahuje racionální i emocionální složku Komplexní názorová struktura (stabilita) Příklad: souhlas s legalizací potratů může nepřímo znamenat podporu ženského hnutí a opozici vůči katolické církvi Přihlášení se k levo-pravé politické orientaci současně znamená sympatie k politické straně v příslušné části politického spektra

13 Struktura veřejného mínění
Povrchová vrstva Mínění Společenské nálady, předsudky, stereotypy, móda Emocionální prvky, krátkodobost Inkonzistence mínění (v praxi) Média Hloubková vrstva Názory a postoje Vliv kultury, tradic, nábožentsví, morálky, společenských norem Dlouhodobost např. postoj k trestu smrti, názory na péče o dítě, postoj k válce a míru, pocitu osobního bezpečí atp. V. Lamser (60. léta) – popsal strukturu VM, spojoval ji s komunikačními akty a procesy, posuzoval ji z hlediska geografického, sociálně ekonomického a politického rozvrstvení; dále autoři B. Grušin, J. Habermas (2 vrstvy mínění)

14 Tři stavy veřejného mínění
F. Tönnies: sleduje dosažený stupeň stálosti stanovisek veřejnosti První stav VM (plynný): vzniká povrchní, rychle se měnící mínění, původ v denním tisku – události, jež dokáží krátkodobě upoutat pozornost veřejnosti, VM podléhá manipulaci Druhý stav VM (kapalný): stabilnější a trvalejší názory, osvojuje si je velká část společnosti – „racio“ společnosti, VM odolává propagandistickému náporu Třetí stav VM (pevný): dlouhodobé názory začnou být základem postojů, jejich výrazem je konsenzus (životně důležité obecné hodnoty) Příklady (?) Krátkodobé změny (média) – Aféry spojené s chováním politiků či politicky exponovaných osobností Vztah americké veřejnosti ke vstupu USA do bojů proti Německu po vypuknutí druhé světové války: „Měla by být vojska Spojených států odeslána do Evropy, aby tam bojovala proti Německu?“ odpovědělo v březnu 1939 záporně 83 % občanů USA, v dubnu 95 % Američanů; od srpna do listopadu1940 začal americký magazín Liberty zveřejňovat román na pokračování od Freda Allhoffa s názvem Blesk za noci, šlo o fiktivní příběh popisující invazi nacistického Německa do Ameriky, v prosinci 1940 zjistil výzkum VM, že 60 % Američanů by projevilo ochotu postavit se po bok Anglie, i kdyby kvůli tomu muselo USA vstoupit do války střednědobé změny – Vývoj situace ve společenské a hospodářské oblasti, vnitropolitické i mezinárodní sféře důvěra vládš při nástupu do funkce  ke změně dochází v průběhu volebního cyklu a na konci funkčního období bývá důvěra zpravidla nižší dlouhodobé změny – Na úrovni postojových změn – doprovázejí je změny společenských norem, tradic, sociálních zkušeností a zvyků vývoj postojů k národnostním menšinám nebo sousedním národům

15 Vlastnosti veřejného mínění
Cyklus veřejného mínění: Utváření Vyjádření Fungování Uplatnění Individuální mínění Skupinové mínění Veřejné mínění

16 Utváření veřejného mínění
Téma uvedeno ve 20. letech 20. století – W. Lippman – analýza veřejného mínění Vznik mínění veřejnosti je spojen se společensky významnou událostí  dotýká se velké skupiny lidí Vznik VM může být v tuto chvíli iniciován běžnými komunikačními procesy nebo záměrným ovlivňováním společnosti (média) Krystalizace veřejného mínění bezprostřední citová zainteresovanost na události, společenské nálady nad míněním = výměna mínění, diskuze

17 Utváření veřejného mínění
Jednotlivec hodnotí událost, vytváří své počáteční individuální mínění (volba hodnocení z několika existujících, které je nejpřijatelnější) Vzniká direfencované hodnocení (nové představy o události versus stará přesvědčení a postoje) V důsledku „setkávání se“ individuálních mínění v malé skupině nebo s názorovými vůdci vzniká skupinové mínění (rozpoznávání většinového a menšinového mínění, názorovém klima), skupina orientuje své členy v událostech a interpretuje i obsahy sdělované médii Co všechno individuální mínění ovlivňuje?

18 Ovlivňování individuálního mínění
Proces racionalizace, propaganda, média, názorový vůdci, identifikace (nápodoba), kognitivní disonance, přesvědčování, sugesce, autorita, kultura, socializace, normy, tradice, stereotyp, předsudek vliv většiny referenční skupina hodnoty, potřeby, motivace, zvyky, emoce, … Stereotyp (= pevný, strnulý slovní obrat, stále stejně probíhající myšlenkový postup, neměnný způsob jednání a chování) Předsudek - kriticky nepřezkoumaný, citově zabarvený, často racionálně nezdůvodněný (ničím nepodložený) úsudek vytvořený nebo hotově přejatý „předsudek znamená smýšlet o ostatních špatně bez náležitého opodstatnění“ (Allport) - staví na rozdílu pohlaví, věku, národnosti, rasy, náboženství, kulturních i regionálních diferencí Disonance = stav psychologického napětí s motivačním účinkem a snahou uvést poznatky do konsonantního (= konzistentního, soudržného, neporušeného, souladného) stavu; příklad: donucení veřejně projevit postoj, který je neslučitelný s jeho skutečným názorem – odlišné volební preference od většinového mínění Prosakování názorů z elitních vrstev (ekonomické a sociální elity  politické a vládní elity  masová média  názorový vůdci  masová veřejnost = kaskádový model (K. Deutsch)

19 Vyjádření veřejného mínění
Následuje osobní interpretace výsledků diskuzí (výběr mínění přijatelných pro ostatní a současně akceptovatelných z osobního hlediska) Přizpůsobení každého osobního mínění širšímu veřejnému mínění (= trendy v mínění)  po takovém procesu je jednotlivec ochoten vyjádřit mínění  tím se vztah jednotlivce k významné události v konečné podobě projeví určitým míněním utvářejícím se na základě propojenosti individuálního, skupinového a veřejného mínění v procesu formování veřejného mínění = společenská diskuze Skupinový názor, osobní vyjádření, hlasování, dopisy, účasti na výzkumu veřejného mínění, skrze média v rodině, na pracovišti, mezi přáteli, sousedy, při společných aktivitách Jakým způsobem se může vyjadřovat individuální/skupinové/veřejné mínění? A kde?

20 Veřejné mínění Jde o rozdílná stanoviska tvořící se v prostředí určité sociální skupiny Názorové konstelace: Konsenzus (více jak 75 % veřejnosti) Většinové mínění (více jak 50 %) Pluralistické mínění (nejvýraznější názorový proud není většina) Intenzivní mínění menšiny (vyjádření mínění skrze politické chování/demonstrace atp.) Mínění pozorné veřejnosti (detailní pozorování určité oblasti částí veřejnosti) Mění se názorová konstelace ve společnosti? Kdy?

21 Další vývoj veřejného mínění
V etapě fungování nastává spojení všeobecného mínění s politickými, veřejnými a úředními aktivitami a výsledkem jsou nejrůznější opatření zasahující do společenské sféry [Nimmo 1978], např. tlak na dodržování norem, zákonů, podávání petic, hlasování ve volbách či v referendu aktuálnost události se vyčerpává a veřejnost obrací pozornost jinam Veřejný problém se vynoří znovu (re- aktualizace)  Latentní stav VM (diskuze k problému se „uměle“ zastavila, problém přestal zdánlivě pro veřejnost existovat  po nějaké době může přijít impulz k jeho aktivaci a vyvolat širokou diskuzi a návaznou akci; příklad převratu 1989) Veřejné mínění funguje na dvou různých úrovních: ideologické a praktické (příklad z období studené války: velká část Američanů vyjádřila souhlas s tím, aby USA byly ve vojenské oblasti mocností číslo jedna, ale v případě fiktivního rozdělení prostředků na vojenské a mírové účely Američané neprojevili velkou finanční podporu vojenským aktivitám [Petrovskaja 1982]) CO SE STANE POTOM?

22 Obecné vlastnosti VM Směr VM (+/-) Intenzita VM
Flexibilita (proměnlivost)/stabilita VM Manifestace (projevení) VM Homogenita/pluralismus/polarita VM Dopad/účinek VM Pronikavost VM Index intenzity (výzkumy) Předpověditelnost mínění Významné rysy veřejného mínění byly zkoumány od 30. let 20. století (začátek empirické socg.), k podrobnějšímu rozpracování došlo v 50./60. letech (američtí socg.) Index intenzity z výzkumů (V. Key) – poměr těch, kteří rozhodně souhlasí, k části, jež spíše nebo částečně souhlasí (analogicky pro nesouhlasící) homogenita názorů – míra shody názorů různých skupin populace podle sociodemografik – okolnosti formující VM ovlivňují všechny podskupiny stejnou měrou Stabilita názorů je tématem mnoha šetření: důležitost řešení problému korepce je stabilním homogenním názorem, v čele žebříčku povolání se od r nepřetržitě objevují lékař a vysokoškolský učitel Příklady: Mínení o politické straně vznikající v průběhu volební kampaně, pokud je součástí povrchové vrtsvy VM, se krátce po volbách může změnit = méně stabilní, krátkodobé veřejné mínění Popularita politiků Formování VM pod vlivem symbolu (státní vlajka, bible, medajle sportovců) a sloganů (svoboda, prosperita, rovné šance, pravda atp.) dlouhodobá manipulace veřejným míněním (?) – příklad ? Vnitřní/zdrženlivé mínění „poznávací práh dostupnosti, „objektivní omezenost úsudků veřejného mínění“ – stupeň informovanosti veřejnosti je nízký, veřejnost není schopna ani oprávněna se vyjádřit k některým skutečnostem, omezení Znáte „osobně zainteresované“ občany? Omezené VM (?)

23 Funkce veřejného mínění
Se zdůrazněním jednotlivých funkcí VM se setkáváme již v začátcích rozvoje společenskovědní teorie Sociální, politická, legislativní kontrola/regulace/zpětná vazba  později legitimizace (demokratického) systému I. Bláha: funkce politická, právní, soudcovská, mraví Konzultativní funkce Direktivní funkce (volby/referenda) Hodnotící Analytická Konstruktivní Expresivní, kontrolní (= manifestace zájmu ve vztahu k působení řídících orgánů, institucí  projev síly různých druhů veřejností skrze hodnocení a kontroly činnosti jejich členů, kontrola funguje ve vztahu k politickým elitám i neformálním skupinám) Konzultativní (= návrhy řešení sociálních, ekonomických, společenských problémů) Direktivní (role referend a voleb, zveřejňování stanovisek prostřednictvím praktických politických záměrů) Hodnotící funkce (různé typy vyjádření nahodilých situací, emocionální složka, výsledek je souhlas či nesouhlas) Analytická funkce (podrobný posudek vztahů a fakt, nová řešení) Konstruktivní funkce (formulace věcných návrhů) J. Habermas: na úrovni společnosti plní VM dvojí funkci – spojenou s dodržováním konvence a s tím související sociální kontrolou a s úlohou zákonodárnou, (obě) mínění vyžadují vedení: na úrovni jedince je to „cenzor, názorový vůdce“, při aplikaci zákonodárné funkce „legislativec“ Nátlak ke konformitě

24 Faktory utvářející veřejné mínění
Schéma vlivu faktorů (Mišovič a kol. 2010): Geografické a regionální vlivy Ekonomické, sociální a politické podmínky Biologické, psychologické, sociokulturné vlivy Tradice Normy Morálka Mínění

25 2

26 2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění

27 Veřejné mínění v historii
Tradicní filozofická tradice – nejisté vědění, doxa (Platón) J. Locke – zákon mínění, soukromý E. Burke – legislativní moc VM J. J. Rousseau – legislativní moc VM Fyziokraté – kritika, nikoli legislativa J. G. W. Hegel – úcta i opovržení K. Marx – fikce, falešné vědomí J. S. Mill, A. de Tocqueville – nástroj konformity, nikoli kritiky W. Lipmann – rozumnost a kompetence VM jsou iluze Ch. W. Mills – veřejnost  masa  (problém pro ideál participativní demokracie)

28 Veřejné mínění jako sociálně historický fenomén
Pojem VM se objevuje v 18. století ve Francii a Británii v rámci spol. a emancipačních tendencí – po Velké francouzské revoluci se VM stalo heslem: „veřejné mínění vládne světem“ Historická označení VM: Gabriel Tarde soudí, že VM je ryze novodobý fenomén W. Bauer jej sleduje již v antice řecké pojmy: ossa, phéme, nomos; římské: fama, fama popularis, rumores, středověk: úsloví vox populi-vox dei (hlas lidu, hlas boží), consensus omnium; renesance: publica voce (Shakespeare: opinion) osvícenství: volonté générale

29 Historické reflexe veřejného mínění
17. století F. Bacon (normativní stránka VM, posuzování občanských záležitostí) J. Lock (mínění jako třetí zdroj práva vedle zákonů božích a společenských) 18. století D. Hume (mínění lidu je základem veškeré vlády), J. J. Rousseau (VM jako zákon, který je třeba respektovat, kontrolní funkce směrem k vládnoucí moci), Ch. P. Duclos (mínění jako tvůrce norem civilizovaného chování),

30 Historické reflexe veřejného mínění
19. století G. W. F. Hegel (suverenita lidu x suverenita státu, VM má kladné silné stránky i negativní = dominance nevědomosti a klamu) J. Bryce (VM neexistuje jen ve svobodných společnostech, ale i ve společnostech despoticky ovládaných) 20. století G. Tarde (kniha Mínění a dav – vývoj VM souvisí se vznikem veřejnosti a následnou přeměnou soukromých rozmluv (salony) v rozmluvy veřejné (noviny) = rozvoj komunikačních prostředků (tisku, železnic, telegrafu) J. Habermas (analyzuje veřejnou sféru občanské společnosti jako specifické politické fórum, občanská veřejnost je nositelem měšťanských emancipačních ideálů)

31 Pojetí a hodnocení veřejného mínění
Veřejné mínění občanské společnosti – aktivní, kritické, racionální Veřejné mínění masové společnosti – pasivní, receptivní, manipulované

32 Pojetí a hodnocení veřejného mínění
Universalismus - veřejné mínění je jedno: odraz společné vůle, zájmu, potřeb  duch skupiny - např. J. J. Rousseau, Tönnies, Inocenc Bláha Pluralismus - veřejných mínění je mnoho: mnoho veřejností s různými zájmy, potřebami a názory - např. G. Lundberg, R. Bain, E. Noelle-Neumannová Pluralistický přístup: existuje pluralita názorů i pluralita veřejností (akční, vnímavá, sympatizující, široká a jiná veřejnost), pluralitní veřejnost není formálně organizovaná, členové nejsou ve vzájemném osobním styku, ale prosazují svůj určitý zájem [Bain 1970] H. L. Childs = veřejnosti: organizované x neorganizované, primární x sekundární, velké x malé, mocné x nemohoucí, odborná, podnikatelská, učitelská, ekologická, kulturní Jaké druhy veřejností znáte?

33 Pojetí a hodnocení veřejného mínění
Realismus - veřejné mínřní je nadindividuální a nezávislé na jedincích Nominalismus – veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí  Operacionální definice veřejných mínění je to, co zkoumá veřejné mínění realismus – nadindividuální jev, Veřejné mínění ve smyslu kolektivní duše (Le Bon 1925), kolektivního vědomí (Durkheim 1985), skupinové mysli (McDougall 1921) nominalismu - F. Allport (1937) – nadindividuální charakter VM je možné jen stěží odhalit, identifikovat nebo vyzkoušet – taková úvaha je pak vědecky „sterilní“, důležitá pozice v americké sociologii ve 30. letech 20. století jako součást prosazující se empirické sociologie, v pochopení podstaty VM hrál důležitou roli jedinec (nositel VM) a jeho psychika, mínění, postoje, skupinové interakce – vše, co je empiricky měřitelné – zachytitelné výzkumy veřejného mínění

34 Pojetí a hodnocení veřejného mínění
Primordialistická teorie Veřejné mínění existuje ve společnosti od jejího vzniku (drby, klepy, pověsti) D. Hume, J, Bryce, K. Marx, Ortega y Gasset, E. Noelle-Neumannová, G. Sartori Modernistická teorie veřejné mínění až v moderní demokratické společnosti, svoboda projevu, masová komunikace (noviny) G. Tarde, J. Habermas, F. Tönnies, F. Allport a W. Albig Primordialisti - VM ve smyslu funkce politické kontroly a vyjádření všeobecné vůle vykrystalizovalo s rozvojem kapitalismu, občanskou společností

35 Fáma Z latinského fáma = pověst, zpráva
Allport, Postman – „sdělení, které se týká aktuálních událostí, které se šíří od osoby k osobě zpravidla ústně a kterému se má věřit“ (zdá se důvěryhodná, velká role kolektivní diskuze, snaha o uspokojivý výklad určité situace) Nahrazuje nebo doplňuje oficiální údaje a stává se součástí veřejného mínění Zrození fámy: Fáma vzniká zkreslením zprávy v interpersonální komunikaci (první v řetězci byl v tomto pojetí očitý svědek, následně se nabalují chyby) Velmi rychle zase zaniká – ztráta zájmu o daný objekt, uvedením pravdivých faktů Fáma je od počátku utvořena v interakci lidí, kteří mají zájem o určitý jev Příklad „městských legend“ – had v ovoci v supermarketu, cizinec unášející dítě atp. Rychlost šíření je vysoká: do 30 min po zavraždění Kennedyho vědělo o atentátu 60 % Američanů, do 1,5 hod 92 % Američanů

36 Sociologie a veřejné mínění
Sociologové se o VM zajímají teprve od konce 19. století a především v prvních desetiletích 20. století (v té době Le Bon, Tarde, Cooley, Lowell, Tönnies, Lippmann) – vliv psychologie (prolematika davu, masového mínění, nápodoby, primární skupiny, tři stádia veřejného mínění, sociální kontrola, masová komunikace) VM zprvu chápou ve smyslu Le Bonovy kolektivní duše, Durkheimova kolektivního vědomí či Mc Dougallovy skupinové mysli = tzn. jako nadindividuální realitu, která je nepřevoditelná na souhrn jednotlivých individuálních mínění) Dialekticko-materialistický přístup (K. Marx; veřejné mínění je součást společenského vědomí, které je určeno materiálními podmínkami a sociálním postavením lidí ve společnosti)

37 Sociologie a veřejné mínění
Ve 30. letech američtí sociologové tento pohled zavrhli (F. Allport) a začali studovat individum a jeho psychiku (tj. sociologický nominalismus) – začíná empirický výzkum VM G. Gallup, P. Lazarsfeld (média, individuální a masová komunikace/teorie dvoustupňového komunikačního toku, úloha názorových vůdců) 50. léta 20. století – Blumer: kolektivní chování a každodenní zkušenost, Ch. W. Mills: ideální veřejnost, D. Riesman, E. Noelle-Neumann, A. Uledov, J. Habermas, B. Grušin, P. Berger, P. Bourdieu (kritika VM), J. Šubrt (ČR) Vznik aplikované oborové disciplíny – sociologie veřejného mínění (popis, vývoj, charakteristiky a působení VM)

38 Sociální psychologie a veřejné mínění
Sociální psychologie (konec 19. století, Le Bon, McDougall, Tarde) – psychologická oblast, která se zkoumá psychické jevy a procesy, jež vznikají ve vzájemném působení lidí mezi sebou v různých organizovaných a neorganizovaných pospolitostech Analýza hromadného chování lidí a specifických procesů ovlivňujících každého účastníka (závislost na prostředí) Výzkum malých skupin (= využitelnost v efektivní organizaci výrobních procesů, v reklamě, v propagandě atp.), rozvoj metodologie takového výzkumu Chování davu (živelnost mas, neorganizovanost, neuvědomělost, nápodoba, sociální nákaza, chování jedince v mase) Zkoumání davových psychóz (dav aktivní, agresivní, únikový, hrabivý, demonstrující, protestující, pasivní atp.)

39 Politologie a veřejné mínění
Politická věda pokládá vztah demokracie a veřejného mínění za jeden z významných prvků politického procesu, VM je někdy považováno za typický politický pojem (Sartori) = „vládnutí za podpory lidu“, „každý občan má právo na účast ve veřejné diskuzi“, „každý dospělý podřízený zákonům nějakého státu by měl být považován za dostatečně kvalifikovaného k účasti na demokratickém procesu v tomto státě“ [Dahl 2001] první polovina 19. století = A. de Tocqueville – nastoli otázku, zda se většinové mínění veřejnosti nestane tyranem

40 Politologie a veřejné mínění
rozvoj výzkumu veřejného mínění - G. Gallup a S. Rea hovoří o měření pulzu demokracie (1940) – vnímali demokracii jako systém vyžadující aktivní a angažované občanství, spojené s hledáním společného úžitku – k tomu měl napomáhat výzkum VM J. Madison – veřejná vláda musí být vzdělaná a informovaná – lidé, kteří vládnou, musí tak učinit na základě poznání. „Veřejná vláda bez veřejných informací či prostředků, jak se jich zmocnit, je předehrou k frašce nebo k tragédii nebo možná k obojímu.“ Vztah politického rozhodování a procesů formování VM: zjišťování volebních preferencí politických stran, důvěra v politické instituce, osobnosti i v realizaci samotné politiky, očekávání veřejnosti

41 3

42 3. Charakteristika nositelů veřejného mínění

43 Nositel veřejného mínění
Kdo je nositelem VM? Iniciuje vznik veřejného mínění Sociální charakter Kolektivní mínění Osoby pokládané za nositele mínění musí splňovat dvě základní podmínky: Orientují se na předmět veřejného zájmu Reprezentují několik různých pohledů Může být subjektem VM i jednotlivec anebo jen sociální skupina? Jednotlivec není a nemůže představovat subjekt VM Veřejné mínění je vyjádřením stavu vědomí společnosti Mínění jednotlivce ale může být orientováno stejným směrem, jakým se obrací veřejný zájem, a je tak součástí veřejného mínění - individum je zprostředkovatelem VM veřejném mínění skupiny, regionu, národa, profesní skupiny, obyvatelů města, malých sociálních skupin jako subjekt VM vystupuje ve stejné roli jak většina, tak menšina, jak s hlasem „pro“, tak s hlasem „proti“ Předmět veřejného zájmu: náměty, problémy, události, k nimž se veřejnost vyslovuje nebo je schopna se vyslovit (ekonomické, technologické, vojenské, dění v oblasti morálky, ideologie, hodnot atp.)  každodenní události (např. uplatnění daňových výhod, řešení dopravy, rekreační možnosti, hodnocení funkčnosti veřejné instituce) osoby, jejichž mínění je veřejné

44 Nositel veřejného mínění
Subjekt veřejného mínění je z hlediska historie proměnlivý  mění se jeho podíl na formování veřejného mínění Veřejnost Masa Dav Publikum jiný charakter měly diskuze svobodných občanů a jejich závěry v antických dobách a odlišně se diskutovalo a ovlivňovalo společenské dění v rámci rozvíjení se občanské společnosti

45 Publikum „Publikum“ (z latiny: výraz pro veřejnost, stát či obec) - kolektivní označení uživatelů nějakého média, příjemci nějakého obecně (veřejně) dostupného sdělení Např. divadelní představení, filmová projekce, fotbalový zápas, číslo časopisu, rozhlasová stanice, atp.

46 Vývoj publika Média Masová média knihtisk masový tisk
Obecenstvo Jednota místa a času Živá sdělení Publikum Čtenářská obec, vzdělání Veřejnost Veřejné publikum  masové publikum Mediální publikum Masové publikum Difúzní publikum Spotřebitelé Segmenty populace Privatizace médií „Publikum“ – obecenstvo - antika: množina lidí, která sledovala hru, sportovní klání nebo řečnický duel – spojení místem, časem a obsahem představení Knihtisk (15. st/noviny, knihy) – předčítání, růst gramatnosti  čtenářská obec (17. st.) Čtenáři se soustřeďovali hlavně ve městech a patřili především k nově se ustavující společenské třídě, měšťanstvu Tištěný text mohl být čten kdykoli a kdekoli Masovost nabídky tisku, periodicita Revoluce 18. století (osvícenství) – střední třída získává moc (vzdělanost) = formování veřejnosti Moderní média (disperze publika)  masové publikum Média knihtisk Masová média masový tisk

47 Vývoj publika „Publikum“ – obecenstvo - antika: množina lidí, která sledovala hru, sportovní klání nebo řečnický duel – spojení místem, časem a obsahem představení Knihtisk (15. st/noviny, knihy) – předčítání, růst gramatnosti  čtenářská obec (17. st.) Čtenáři se soustřeďovali hlavně ve městech a patřili především k nově se ustavující společenské třídě, měšťanstvu Tištěný text mohl být čten kdykoli a kdekoli Masovost nabídky tisku, periodicita Revoluce 18. století (osvícenství) – střední třída získává moc (vzdělanost) = formování veřejnosti Moderní média (disperze publika)  masové publikum

48 Veřejnost Veřejnost je chápána jako souhrn lidských jedinců, kteří ji zároveň vytvářejí (J. Habermas) Aktivní zájem o společenské dění = veřejná sféra, veřejný život – prostor pro její jednání, který má být všem na očích Co je to veřejný život? Pojem dnes používaný hlavně v politice, publicistice, marketingu, v sociologii

49 Historická reflexe veřejnosti
Řecká polis: svobodní majetní občané Absolutistické monarchie: šlechtické vrtsvy, duchovenstvo, úřednictvo Rozvoj knihtisku: literární veřejnost Měšťanstvo: občanská veřejnost Osvícenství a kapitalismus: liberální veřejnost  období rozšiřování knih, novin a časopisů Rozšiřování politických a sociálních práv (19./20. st.) na všechny občany: masová veřejnost Občanská veřejnost = 18./19. století - veřejnost neformální ústřední postavení (volební právo), organizace občanských právních států, klasická demokracie (zapojit se do nejen politické diskuze), zveřejňování projednávaných pol. záležitostí, možnost se ihned vyjádřit k diskutovanému názoru/projevu  funguje jako opozice k vládnoucímu systému Liberální veřejnost = zájem o společenské dění, cíl – prosadit zájem, názor a usilovat o změnu politiky

50 Strukturální proměny veřejnosti
J. Habermas: Vstup „plebejské“ části obyvatelstva do veřejné sféry  veřejnost se rozšiřuje  redukce rozsahu „tradičních“ (aktivních) kritických diskusí Pokles zainteresovaných lidí na řešení společných záležitostí Politické strany usilují jen o politickou mobilizaci voličů a jejich volební hlasy = konec kontroly veřejnosti nad politickou mocí „Zveřejňování“  prosazení mocenských zájmů Veřejnost - vyvolává pozornost vládnoucích struktur, politických stran, médií a výrobců spotřebního zboží (propaganda, reklama) – cíl: ovlivnit ji při dalším rozhodování Vliv nové moderní komunikace – média umístěná mezi soukromou a veřejnou sféru  určují veřejný prostor k uskutečňování diskuzí, nastolují témata, řídí komunikaci = formují se kolektivní úsudky nového typu Habermas: proces voleb = „inscenování“ veřejnosti – jedná se o repliku původní občanské veřejnosti  občané jsou mediálními prostředky natolik publicisticky přetvořeni, že slouží jen k legitimizaci politických rozhodnutí = inscenování veřejnosti slouží k „mobilizaci“ různě velké části „nerozhodnutých“, kteří za běžných společenských podmínek určují výsledky voleb Občanská veřejnost Masová veřejnost

51 H. Lasswell – synonymum pro veřejnost je ve 20. století masa
Masová veřejnost Ch. W. Mills – USA (19. století) – přeměna veřejnosti na masu - jednosměrné působení masových sdělovacích prostředků Masa x mocenská elita (manipulující skrze média) E. Ross - vliv konformity na masu (= móda, veřejné mínění, zvyky, morálka, sociální kontrola) H. Lasswell – synonymum pro veřejnost je ve 20. století masa

52 Kdy se stane z celé společnosti masa?
Množství lidí se společným zájmem Masa, významy: Kolektiv Široké vrstvy lidí s minimálním vzděláním Ovládaný lid (x vládnoucí skupina) Společenská vrstva Třída bez pevné organizace Nevolnické, dělnické, rolnické masy, masa národa, nábožensky věřících, masa bankéřů, masa dlouhodobě nezaměstnaných (relativně trvalá příslušnost), dočasná masa (vítězných voličů) Objekt cíleného ovlivňování, Suma odcizených, atomizovaných jedinců Mlčící většina Hlavní nositel každodenní ekonomické činnosti Dav (staré koncepce) spolčený zájem = média (hromadně šířená sdělení), emoce ((zoufalství, touha po pomstě) J.O. y Gasset - masa je reprezentována průměrným člověkem, který se cítí být „jako ti druzí“ a „z této totožnosti nepociťuje úzkost, nýbrž se raduje“ Masa se za vhodných životních podmínek aktivizuje v rámci celé společnosti (např. křižácké výpravy, protifeudální bouře, buržoazní, národní revoluce, protifašistický odboj) Není to dav, protože zde nepůsobí psychická nápodoba a sugesce Kdy se stane z celé společnosti masa?

53 „náš věk není věkem davu, ale věkem veřejnosti“
Davy „náš věk není věkem davu, ale věkem veřejnosti“ Dav nepatří mezi nositele/subjekty veřejného mínění Prostorové seskupení lidí: Náhodnost Dočasnost (společných zájmů) Neorganizovanost Anonymita Každý vlastní cíle a zájmy a názory Shluky (agresivní, únikové, rabující)

54 Davy Prudký nárůst městských obyvatel (1800 – Evropa má 180 mil.ob. – do mil.)  reflexe fenoménů masa a dav G. Le Bon (Psychologie davu 1895) tyto sociální útvary „mají vlastnosti, jež se značně liší od vlastností jedinců, jež je tvoří“ v kolektivní „duši davu“ se stírají intelektuální schopnosti a individualita („inteligence davu je vždy nižší“) Anonymita (pocit moci, uvolňuje pudy) Duševní nákaza (davový psychóza) Sugesce, iracionalita, impulzivnost, sklon k násilí Vliv autority v davu (charismatická osobnost) Absence sociální kontroly G. Tarde (Mínění a dav 1901) – rozdíly mezi veřejností a davem J.O. y Gasset (Vzpoura davů 1930) D. Riesman (Osamělý dav 1950)

55 4

56 4. Role médií a názorových vůdců mínění při formování veřejného mínění

57 Přenosový model komunikace
Komunikace je proces přenášení sdělení od nějakého zdroje k nějakému adresátu – příjemci Zdroj  sdělení  příjemce

58 Teorie masové komunikace
sdělovat informace široké veřejnosti  televize, rozhlas, tisk, internet, film a dalších média  která se dále podílí na masové kultuře Termín vznikl koncem 30. let 20. století instituce (sdělovatelé, profesionální komunikátoři)  skupiny společnosti (příjemci, nejsou komunikátorům známi) Jednosměrná komunikace Latentní funkce: nepřetržitý vliv na formování myšlení, chování, životní způsob, hodnory, normy  sociální kontrola, propaganda, reklama, zábava a rekreace, mocenský faktor Jaká je její latentní funkce?

59 Vývoj teorií masových médií
Masová média Model injekční jehly (30. léta) Funkce médií (60. léta) Komplexní analýza místa médií ve společnosti (70. léta) Agenda setting (70. léta) Interpersonální komunikace Studium difuze inovace (G. Tarde, E. Rogers) Teorie dvoustupňového komunikačního toku (E. Katz, P. F. Lazarsfeld) Dvoucyklový model komunikace Elity Kaskádový model (K. Deutsch) Sociální kontrola Spirála mlčení (E. Noelle-Neumann)

60

61 1. Fáze všemocných médií První desetiletí 20. století
Publikum je bezmocné, média mají stejný a přímý účinek na všechny členy veřejnosti  teorie injekční jehly (teorie zázračné střely) Koncepce masové společnosti, masového publika (izolovaní jedinci) Spojení s propagandou v první světové válce (a později) a rozmachem filmu (výzkumy vlivu na děti) Ukázalo se, že vliv prostředků masové komunikace na již pevně zformový postoj je o mnoho slabší, než se původně předpokládalo  Proč? každému je „vpíchnuto“ určité sdělení důležité je to, zda je dotyčný informační zdroj danému jedinci sympatický či nikoliv

62 2. Fáze omezených účinků Od poloviny 30. let do konce 60. let 20. století Nové poznatky z psychologie (koncept postoje, teorie učení) Rozvoj empirických výzkumů (H. Cantril – výzkum Invaze z Marsu) P. Lazarsfeld, B. Berelson, H. Gaudetová – The People‘s Choice (1944) – průzkum předvolební prezidentské kampaně (výzkumy v roce 1940) Lazarsfeld uplatnil poprvé techniku panelového dotazování – cílem bylo na vzorku 600 respondentů ověřit vliv politické kampaně a masových sdělovacích prostředků Výzkum odhalil roli aktivních osobností ovlivňujících názory svého okolí (= upozorňovali na myšlenky z médií ty voliče, kteří sami zprávy v médiích nesledovali) H. Cantril – výzkum Invaze z Marsu, 1938: jednalo se o neobyčejně sugestivní rozhlasovou inscenaci románu H. G. Welse (Válka světů), realizovanou ve formě reportáže Program si v průběhu vysílání reportáže naladilo 6 mil. posluchačů, 1,7 mil. si myslelo, že se jedná o zprávu, 1,2 mil. mělo strach, někteří odjeli na opačný konec New Yorku od epicentra nepřátelské invaze Cantril studoval vzniklou paniku a snažil se určit, proč někteří uvěřili, že jde o skutečnost a jiní ne – za klíčovou při tom stanovil osobní charakteristiku, kterou nazval „kritickou schopností“ (a dokázal přímou souvislost se vzděláním – VŠ spíše nevěřili)

63 Dvoustupňový tok komunikace
Informace z médií se šíří ve dvou etapách: nejprve od médií k  názorovým vůdcům (opinion leaders, dobře informovaní jedinci zapojení do masové komunikace)  a následně od nich cestou osobní mezilidské komunikace k jejich následníkům (opinion followers, nevyhledávají v médiích informace tak intenzivně) Názorový vůdci nebyly neutrálními osobami sdělující informace – hráli významnou roli při interpretaci cílů kampaně a ovlivňovali záměry ostaních

64 Dvoustupňový tok komunikace
Katz a Lazarsfeld: každá socioekonomická skupina má vlastní opinion leaders vliv ve všech oblastech (ekonomie, politika) názorový vůdci nejsou vždy soustředěni na vrcholcích společenských a politických pyramid nepolitické oblasti života americké společnosti R. K. Merton – existuje více typů „ovlivňovatelů, vlivní lidé“ typ místního (polymorfní = může vyvíjet vliv v různých sférách života) a kosmopolitního ovlivňovatele (monomorfní = specializuje se na určitou oblast života) Troldahl, 1966: dvoucyklový model komunikace –názorový vůdci se obracejí pro informace k odborným autoritám, obyčejný člověk se obrátí na názorového vůdce, vzájemná výměna informací

65 3. Fáze renesance silných účinků
70. léta 20. století Návrat k představě silných médií Zájem o zkoumání vlivu médií na celou společnost (ne jen na jedince) Dlouhodobý a nepřímý vliv médií (předkládání vzorů a modelů chování, norem, hodnot, sankcí) Zkoumání procesu socializace (vliv médií) E. Noell-Neumann 1973 – spirála mlčení A. Bandury (1977) – teorie sociálního učení = teorie vzorů, teorie sociální konstrukce reality McCombs, Shaw 1972 – nastolování agendy (agenda-setting) Ball-Rokeachová, Defleur - závislostní teorie

66 Spirála mlčení (E. Noelle-Neumannová)
Princip: roste síla názoru, který je vyslovován x lidé zamlčují názor, který není oceňován (minoritní názory slábnou) Základní předpoklad: Snaha se vyhnout sociální izolaci, strach ze zesměšnění a opovržení Snaha lidí o dosažení společně zastávaných soudů a konsenzus Rozhodující role masových médií (nejdostupnější zdroj informací o převládajícím názorovém klimatu) Inspiace předvolebními výzkumy – výzkum last-minute swing (změna na poslední chvíli)/bandwagon effect (každý chce být na straně vítěze) = Noelleová s tím polemizuje – jde o to nebýt sám (izolovaný) Testy založené na projektivních technikách „železniční test“: představa dotázaného o 5-ti hodinové jízdě vlakem s osobou, která zastává zcela opačný názor než on sám – bude ochoten se s tou osobou o svém názoru během jízdy bavit nebo bude raději mlčet „výhružný test“: respondentovi je během dotazování simulována izolační hrozba, komiksové obrázky s razantními názory a doplňování bublin jako odpovědí jiné osoby P. F. Lazarsfeld (zpětná vazba při uveřejnění výsledků výzkumů VM) bandwagon efekt (přechod nerozhodnutých voličů ke straně s nejvíce preferencemi – příznivá předpověď) efekt mobilizace hlasů (změna volebních preferencí ve prospěch slabší strany,) více přijatelná politická situace – nepříznivá předpověď) underdog efekt (přesun hlasů ve prospěch strany s malou šancí vyhrát – efekt poražených) Autorka potvrdila svá tvrzení studií vztahu veřejnosti k jaderné energetice – zvyšující mediální pozornost byla doprovázena negativní referencí = pokles podpory jaderné energie ze strany veřejného mínění  načasování a pořadí změn ukazuje na vzájemné spirálové působení identifikovala mlčící většinu i skupiny bez obav ze společenské izolace = „kacíři, avantgardisté, outsideři, tvrdé jádro“ = pluralita VM

67 Měření názorového vůdcovství PS-škála
Klasické výzkumy: pozorování, sociometrie, dotazování (=sebehodnocení, informátoři – označení vlivných lidí) PS-škála „síla osobnosti“ (Personality Strength Scale, autor: E. Noelle- Neumann), Institut pro demoskpii v Německu Desetipoložková baterie otázek – odhad vlastního chování v různých každodenních situacích, dosažené skóre je mírou názorového vůdcovství Použití v ČR: článek Jeřábek (2003, Sociologický časopis 39 (5))

68 Měření názorového vůdcovství PS-škála
vysoké skóre – 124 – 149 Střední – Nízké –

69 S. Ash - test konformity, USA , 70.l.
1. II. Zatímco v pokusné skupině, která odpovídala sama za sebe neudělalo 35 ze 37 účastníků žádnou chybu (95% lidí odpovědělo vždy správně), vlivem skupinového tlaku neudělalo chybu pouze 25% účastníků (47% udělalo alespoň jednu chybu (1-7) a 28% 8 a více (z 12)). Jakkoli experiment vypovídá o velkém vlivu konformity, je třeba vědět, že takto se účastníci chovali jen v případě, že ostatní odpovídali jednotně. Když měli Aschovi spolupracovníci povoleno odpovídat dobře, procento konformovaných rapidně kleslo. Stejně jako v případě, že osamocený účastník mohl na výroky ostatních reagovat a nebo místo verbální odpovědi svůj úsudek psal na papír.

70 S. Milgram - poslušnost k autoritě, „učitel a žák“, 1963, USA
Účastníci byli představeni další pokusné osobě, která však ve skutečnosti byla pomocníkem experimentátora. Poté byli rozlosováni do dvojic „učitel-žák“, přičemž vše bylo připraveno tak, aby se učitelem stal skutečný respondent. „Učitel“ viděl, jak je „žák“ odveden do vedlejší místnosti a přivázán do křesla. „Učitel” byl posazen do místnosti s mikrofonem a reproduktorem a před sebou měl 30 tlačítek, označených 15V až 450V. 15V bylo označeno „lehký šok”, 435V bylo označeno „těžká rána” a poslední dvě tlačítka byla označena pouze křížky. „Učiteli“ bylo řečeno, že při experimentu se bude zkoumat vliv bolesti na učení. V případě chybných odpovědí „žáka“ mu dá „učitel“ elektrický šok. Experimentátor řekl, že šoky budou bolet, ale nebudou nebezpečné. „Žák“ měl odpovídat doplněním vhodného slova do páru. Ze začátku se „žák“ pletl jen málo, ovšem čím více stoupala intenzita „šoků”, tím přibývalo i chyb. „Učitel“ slyšel, jak „žák“ při 75V začíná naříkat, při 120V křičel, že to bolí, při 150V nechtěl pokračovat, při 180V sténal „nemohu tu bolest vydržet“, při 270V byly výkřiky stále zoufalejší. Při 300V „žák“ zavolal, že už nebude odpovídat, ale experimentátor „učiteli“ řekl, že mlčení se považuje za špatnou odpověď. Od 330V „učitelé” slyšeli jen ticho. V místnosti s „učitelem“ byl vedoucí pokusu, který jej povzbuzoval větami typu: „Prosím pokračujte“, „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval“, „Je nezbytné, abyste pokračoval“ a nakonec „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat“. Všichni účastníci pokusu pokračovali až do 300 V a 63 % z nich došlo až ke konci stupnice, a to přesto, že se zdráhali a vyjadřovali obavy, že by žák mohl zemřít. Experiment byl později opakován v několika variacích (v závorce jsou uváděna procenta, kolik respondentů pokračovalo až do konce) – „žák“ po celou dobu nevydával žádný zvuk (100), při 300V „žák“ bušil na stěnu (65), „žák“ i „učitel“ byli v jedné místnosti (40), pokus byl prováděn v kanceláři a ne na akademické půdě (48), „učitel“ drží ruku „oběti“ na elektrodě (30), „učitel“ dostává příkazy od experimentátora přes telefon (21), „učitel“ má možnost sám zvolit sílu šoku (2,5), experimentátor je nahrazen běžným občanem (20), experimentu se účastní pouze ženy (65), při experimentu jsou přítomni dva vědci a jeden z nich se při 150V vzbouří (10).

71 B. Latané, J. Darley - efekt přihlížejícího, „apatický svědek“, „syndrom nezúčastněného diváka“, 60.l., USA čím více lidí je přítomno u situace, která je nebezpečná či špatná, tím spíše nezasáhnou a nepomohou. Předpokládá se, že důvodem je úvaha: „Jsou tu určitě ostatní, kteří se už postarali (postarají) nebo pomohli (pomohou) za ná Často citovaným příkladem je případ Kitty Genovese, která byla v roce 1964 napadena velmi brzy ráno po tom, co se vracela z noční směny. Po chvíli jeden člověk zavolal z okna. Násilník odběhl, pak chvíli se ale vrátil a dívku ubodal, znásilnil a nechal ji zemřít. Případu se dostalo značné publicity v novinách a dokonce ve vysokoškolských učebnicích. Často však byl značně zkreslen. Podle výzkumu z roku 2007 zejména není pravda, že napadení sledovalo 38 svědků, že tito svědkové sledovali ze svých bytů celé přepadení a že se nepokusili nijak zasáhnouts“.

72 Agenda-setting masová média ovlivňují postoje, představy, přesvědčení, hodnoty a chování veřejnosti preferují určitá témata (a vylučují jiná) určují pořadí a důležitost těchto událostí  vliv na to, co se stane součástí veřejné debaty

73 Agenda-setting

74 Agenda-setting

75 Výzkumná tradice Agenda-setting
Předchůdci výzkumu procesu nastolování agendy (20. léta): R. E. Park (Immingrant Press and Its Control), W. Lippmann (Public Opinion) – role masových médií B. Cohen (The press and foreign policy) 1963 Klíčový moment systematického zkoumání Výzkum M. E. McCombse a D. L. Shawa (Chapel Hill Study, Charlotte study) - výzkum prezidentských předvolebních kampaní na nerozhodnutých voličích

76 Agenda-setting McCombs, Shaw (základní hypotéza agenda-setting) [1972: 177]: „Masová média nastolují agendu pro každou politickou kampaň tím, že ovlivňují míru důležitosti názorů k politickým tématům.“ Závěr: „voliči mají sklon sdílet složenou mediální definici toho, co je důležité, což potvrzuje schopnost masových médií nastolovat agendu“. Dearing, Rogers 1996

77 Kategorizace výzkumů Agenda-setting
D. Weaver, M. McCombs, D. L. Shaw Analýzy prvního stupně – výzkum významnosti objektů (= „o čem přemýšlet“) Analýzy druhého stupně – výzkum významnosti atributů (= „jak o tom přemýšlet“) Intermediální nastolování agendy – výzkum přenosu významnosti atributů (= „kdo a jakým způsobem nastoluje témata v médiích“) Analýzy prvního stupně – hledání vztahu mezi pozicí zpráv v médiích a pozicí stejných témat na veřejnosti (frekvence a rozsah pokrytí) Analýzy druhého stupně – zkoumání způsobů, jakými jsou témata zobrazována, zdůraznění určitých referovaných témat nebo jejich aspektů Intermediální nastolování agendy – popis způsobů, jakými jednotlivá média mezi sebou přejímají informace, síla médií a jejich schopnost ovlivňovat další média (elitní média) Koncept gatekeeping – podmínky, za kterých jsou vybírány události, z nichž se později stávají zprávy

78 Důležité indikátory Srovnávání četností témat v mediálních obsazích a četností výskytu témat ve veřejné agendě Míra důležitosti (salience) – stupeň významnosti či důležitosti jednotlivého tématu v rámci dané agendy (předpokladem je nerovnováha a odlišná důležitost témat) Indikátor skutečnosti (real-world indicator) – „objektivní stav věcí“ (např. statistické ročenky, oficiální údaje o emisích, dopravních nehodách), komparace s výsledky analýz mediálních obsahů

79 Důležité indikátory Studování způsobů, jakým jsou témata v médiích zpracována Priming (vypíchnutí) – zdůrazňování či snaha o zviditelnění vybraných témat na úkor témat jiných  určuje významnost témat, aktivace postojů Framing (rámcování) – výběr určitých aspektů vnímané skutečnosti a jejich následné zdůraznění  navozují různé interpretace informací Framing -

80 Framing (rámcování) Různě zarámovaná sdělení
Výzkum psychologů Tversky a Kahneman (1981) „Představte si, že se Spojené státy připravují na vypuknutí nezvyklé asijské nemoci, u které se očekává, že zabije 600 lidí. Byly navrženy dva alternativní programy v boji proti nemoci. Představte si, že přesné vědecké odhady důsledků programů jsou následovné:

81 Framing (rámcování) 1. skupina
Pokud bude přijat Program A, 400 lidí zemře. (22 %) Pokud bude přijat program B, existuje 1/3 pravděpodobnost, že nidko nezemře, a 2/3 pravděpodobnost, že 600 lidí zemře. (78 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?

82 Framing (rámcování) 2. skupina Pokud bude přijat Program C, bude zachráněno 200 lidí. (72 %) Pokud bude přijat Program D, existuje 1/3 pravděpodobnost, že 600 lidí bude zachráněno a 2/3 pravděpodobnost, že nidko nebude zachráněn. (28 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?

83 Segmenty Agendy-setting Dearing, Rogers
Vlvná média Osobní zkušenosti, interpersonální komunikace mezi elitami a ostatními jedinci Mediální agenda – důležitost tématu v masmediálním programu Veřejná agenda – důležitost tématu v rámci veřejnosti Politická agenda – zájem o politické akce „Indikátory skutečnosti“ – důležitost agendy daného tématu nebo události

84 Veřejná agenda Hierarchie témat ve veřejnosti v určitém časovém okamžiku Zkoumá se pořadí témat v jednom časovém okamžiku Vývoj jednoho či více témat v průběhu delšího časového úseku, aktivní publikum Způsoby zpracování témat, výběr aspektů Snaha o prokázání vztahu mediální a veřejné agendy – zkoumání „hybatele“ témat, výzkumy ukazují spíše vztah média  veřejnost Vliv na jejich vztah má: věrohodnost mediálního zdroje, míra mediální expozice (konzumace mediálních obsahů), interpersonální komunikace, potřeba orientace (osobní jistota), osobní zkušenost s tématem Metoda zkoumání: dotazníkové šetření výzkumu VM (jednorázový, longitudinální výzkum, nezávislá šetření, panelový výzkum) (MIP – most important problem – otevřená otázka: „Jaké celospolečenské události z poslední doby považujete Vy osobně za nejvýznamnější?“)

85 Mediální agenda Výzkumy mediálních obsahů, četností výskytu určitých témat, jejich pohyb v čase, okolností, za kterých se témata stávají součástí mediální agendy (jejich míra důležitosti) Snaha nalézt vztah mezi indikátory skutečnosti a odpovídající mediální agendou Příklad tématu životního prostředí (70. – 90. léta), ukazatelé znečištění životního prostředí se snižovaly, ale mediální pokrytí těchto témat postupně rostlo: důležitost těchto témat v médiích nekorespondovala se skutečností – média nám neukazují to, co se skutečně děje ve světě Na druhou stranu indikátory skutečnosti jsou málokdy příčinou prosazení témat do mediální agendy – nastavení agendy většinou vychází z lidských tragédií nebo z působivých zpravodajských událostí Vliv inzerentů, PR pracovníků, vědeckých osobností, prestižních a silných médií na mediální agendu ostatních médií Metoda zkoumání: kvantitativní obsahová analýza (počet a rozsah zpráv)

86 Politická agenda Výsledek působení mediální a veřejné agendy
Je velmi náročné definovat klíčové proměnné formující politickou agendu (lze například identifikovat nepřímý vliv médií přes veřejnou agendu) cirkularita vzájemného ovlivňování požadavky na řešení veřejného problému Příklad: Barbara Nelson (1991) formování týrání dětí jako veřejného problému Nepříliš prestižní odborné časopisy  prestižní odborné časopisy  mainstreamová masová média  odborníci  problém týrání dětí ve veřejném mínění  politická reprezentace Měření: četnosti pozornosti politické agendy věnované veřejnému problému (počet slyšení v parlamentu, záznamy z jednání, počet hodin parlamentní komise, počet zpráv, počet poslaneckých návrhů, legislativa, množství alokovaných prostředků atp.) = případové studie

87 4. Fáze dohodnutého vlivu médií (fáze zmírňovaných účinků)
Od počátku 80. let 20. století Média jsou mocná, ale sílí zároveň přesvědčení o aktivním publiku Velký nárůst mediální nabídky = média se stávají bežnou součástí života jedinců  homogenizace a internacionalizace médií S. Hall – teorie kódování/dekódování Empirický výzkum (náruživé diváctví, fiktivní násilí, zábavní prvky ve zpravodajství, globalizace zpráv) Vliv na vnímání sociální skutečnosti – „mediální realita“ a její vliv na vnímání ostatních sociálních zkušeností J. Lewis - Constructing Public Opinion (Jak se konstruuje veřejné mínění 2001) – vliv výzkumů VM a manipulace médií v rukách politických elit

88 5 Nechat si na hodinu – 4 hodiny výuky (2 týdny)

89 5. Empirické přístupy ke zkoumání veřejného mínění

90 Počátky výzkumu veřejného mínění
Předchůdci Daniel Defoe, hrabě A. M. La Valette matematik J. Condorcet (statistická výběrová šetření) 19. století – redakce časopisů v USA - slaměná hlasování (straw votes) USA – lepší předpoklady pro vznik výzkumu VM Po 1. světové válce se začaly výběrové metody uplatňovat v oblasti ekonomiky, demografie a státní správy (výhody: krátká doba, nízké náklady + informace o hromadných společenských jevech)  výzkumy trhu Dalším východiskem byla nauka o postojích (W. I. Thomas, F. Znaniecky, G. H. Mead, L. L. Thurstone (návrh na měření postojů – směr a intenzita) Daniel Defoe (1660 – 1731) – zorganizoval v Anglii síť informátorů o názorech šířených mezi lidem Hrabě A. M. La Valette (1739 – 1830) – z Napoleonova příkazu pověřil osobnosti různého smýšlení (jakobíny, republikány, royalisty,…) úkolem nahlásit za měsíční honorář 1000 franků, jak se v různých částech Francie reaguje na vládní usnesení matematik J. Condorcet (1743 – 1794) - prognózování voleb - využití matematické metody k získání pravděpodobnostních výsledků slaměná hlasování (straw votes), nejčastěji před volbami – pomocí anketních dotazníků se redakce ptaly namátkově vybraných občanů, jak budou hlasovat (předvolební slaměné ankety se udržely až do 20. století) americká demokracie nemá aristokratickou tradici (vzdělání a informormovanost politických představitelů je srovnatelná s veřejností) rozvoj reklamy = pravidelné zjišťování spotřebitelských zálib, čtenářských zájmů

91 Novinové a časopisecké ankety
Harrisburg Pennsylvanian a Raleigh star – – redaktoři měli zjistit nálady ve společnosti ve vztahu ke čtyřem prezidentským kandidátům – předpověděli, kdo vyhraje v jakém státě Boston Globe systém předběžného zjištění hlasů v den voleb, aby mohli předpovědět konečný výsledek, obecná pravidla platí dodnes při zjišťování tzv. exit pool Koncem 19. století deník New York Herald Tribune začal dělat pravidelné průzkumy v souvislosti s různými typy voleb Od roku 1908 se datuje spolupráce s Cincinnaty Inquiry, Chicago Record Herald, Saint Louis Republic – postupně se přidávaly další noviny – v roce 1912 uskutečnily dotazování v 37 státech ve volbách zvítězil J. Adams

92 Výzkum veřejného mínění v USA (Gallup)
Na rozšíření výzkumu VM v USA měla vliv událost z roku 1936: časopis Literary Digest tehdy uspořádal (jako už mnohokrát od roku 1916) předvolební anketu (hlasovacé lístky v časopise)  vyhraje Landon Gallup (AIPO) - vlastní výběrové šetření  vyhraje Roosevelt Gallupova metoda: Kvótní výběr (pomocí kvót je zachován profil veřejnosti i ve zmenšeném měřítku = reprezentativita) Standardizovaný rozhovor (minimalizace vlivu tazatelů: předčítání ze záznamového dotazníku jendotlivé otázky i odpovědi)  výsledkem je zjištění mínění, resp. povrchová vrstva veřejného mínění Literary Digest - byl známý svými správnými předpověďmi a budil důvěru díky ohromnému množství dotázaných v roce 1993 rozeslal 10 miliónů hlasovacích lístků, z nichž 2,4 mil. se zpracovalo Americký ústav pro výzkum VM (AIPO: zahájil pokusnou činnost v r. 1933, jeho členové měli obvykle průpravu z výzkumu trhu a v jeho čele stál Gallup) Gallup pokusně zkontroloval výběr a ještě před zahájením ankety předpověděl, že časopis označí za vítěze Landona, a zdůvodnil, proč to bude mylné 59 % osob vybraných z telefonních seznamů má v úmyslu hlasovat pro Landona, totéž 56 % vlastníků automobilu, kdežto jen 18 % lidí žijících na podpoře) Po II. světové válce požádal americký Kongres Gallupa, aby zvláštnímu výboru podal zprávu o své metodě Gallupova výzkumná metoda se začala rychle šířit: řada univerzit, časopisů a vládních institucí zakládá své vlastní výzkumné organizace  Gallupova síť (Anglie, Austrálie, Francie) Princetonský ústav pro výzkum veřejného mínění, NORC na Chicagské univerzitě, SCR Michiganská univerzita, Národní centrum pro výzkum veřejného mínění G. Gallup a Saul Rae píší knihu „The pulse of Democracy“ – výzkum VM důležitý pro demokracii 1956 – Harris Poll – nejvýznamnější organizace zjišťující veřejné mínění v USA

93 Mass observation (M-O)
Tom Harrison – antropolog, 1937 „antropologie začíná doma“  hnutí M-O psaní deníků, vyplňování příležitostných dotazníků, podávání písemných zpráv o určitém úseku života zúčastněné skryté pozorování skrytý rozhovor odposlouchávání rozhovorů 1970 – zpřístupněn kompletní archiv M-O 1981 – obnovení M-O Organizace (též metoda) Mass-Observation Soustavný antropologický výzkum v Anglii, popis běžných všedních událostí, výzkum masového myšlení a chování obyvatelstva, životního stylu (život dělnic), společensko-politická témata (výzkum propagandy) zaměstnávaných placených tazatelů a celonárodní síť neplacených pozorovatelů panel přispěvatelů, 4000 účastníků od 1981, aktuálně 500 panelistů

94 Výzkum veřejného mínění v Československu
30. léta 20. století – první ankety a dotazníky, malé vzorky, učitelé vysokých škol, redakce časopisů problémy inteligence, výchovy, sociální situace ve městech a na venkově, postavení dělníků a rolníků I. Bláha, K. Galla, J. Šíma, E. Chalupný, Masarykova sociologická společnost po roce 1945 větší výzkumy - ve znárodněných průmyslových podnicích fluktuace a absence, kvalifikace a pracovní podmínky zaměstnanců, spokojenost s prací - ve Škodových závodech Československý rozhlas - poslechovost pořadů, panel posluchačů Československý ústav pro výzkum veřejného mínění v roce 1946 (1948 činnost ukončena)  regionální a oborové výzkumy od pol. 60. let rehabilitace sociologie 70. léta - činnost Ústavu pro výzkum veřejného mínění ukončena výzkumné aktivity řízeny Oddělením propagandy a agitace ÚV KSČ Konec 80. let – pokus o pravidelné zpřístupňování informací, odborný tisk, v průběhu revoluce se také dělaly výzkumy ČS ústav - 2 tazatelské sítě s až 150 tazateli, 1000 respondentů, Gallupova varianta výzkumu), témata: měnová reforma, černý trh, pracovní morálka, zaměstnání žen, zdravotní otázky, důvěra občanů v politické osobnosti, (velmi přesná) předpověď výsledků parlamentních voleb 1946, zapojení do Gallupovi sítě 60. léta – účelové výzkumy názorů občanů a pracovníků závodů na ekologické, zdravotní a pracovní problémy, životní styl 1978 (K. Rychtařík) - započalo dělení témat na politická, ekonomická a sociální, nástup odborných pracovníků + proškolování tazatelské sítě = získané údaje naznačovaly nespokojenost lidí s různými oblastmi života společnosti – závěrečné zprávy kontrolovány

95 Výzkum veřejného mínění v ČR (90. léta)
IVVM zahájilo praxi aktuálních měsíčních výzkumů ekonomická a sociální transformace privatizace tazatelská síť restituce církevního majetku vstup ČR do EU a NATO volební preference a důvěra v ústavní instituce tiskové besedy, sekundární analýzy mezinárodní spolupráce 1999 – rozhodl ČSÚ o přesunu IVVM do vědecké sféry (Sociologický ústav AV ČR) 2000 – změna na Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), současný vedoucí: Dr. Jiří Vinopal IVVM - stanoviska veřejnosti k formující se politické scéně a k přípravě prvních svobodných voleb v červnu 1990

96 Výzkum veřejného mínění v ČR
Československý ústav pro výzkum veřejného mínění (1945 – 1950) Ústav pro výzkum veřejného mínění CSAV (1967 – 1972) Ústav pro výzkum veřejného mínění pri FSÚ (1972 – 1990) Institut pro výzkum veřejného mínění (FSÚ) (1990 – 2000) Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR ( …)

97 CVVM – Centrum pro výzkum veřejného mínění (ČR)
Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Výzkumné oddělení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Jeho historie sahá do roku 1946, kdy jako součást Ministerstva informací začal fungovat Československý ústav pro výzkum veřejného mínění. Současné Centrum vzniklo v roce 2001 převedením svého předchůdce (IVVM) z Českého statistického úřadu do Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. výzkumný projekt Naše společnost (šetření 10x ročně) reprezentativní vzorek české populace od 15 let, kterého se vždy účastní minimálně 1000 respondentů. omnibusová podoba dotazníku - velká šíře námětů (politická, ekonomická i další obecně společenská témata) Tiskové zprávy (přibližně 15 měsíčně) Tiskové konference k aktuálním tématům (několikrát ročně), vystupování v médiích Široké veřejnosti je k dispozici archiv obsahující tiskové zprávy od roku

98 Kritika výzkumu veřejného mínění
H. Blumer, P. Bourdieu, W. Albig - metodologická kritika VM: Blumer - veřejné mínění má skupinový charakter, ale pod vlivem empirismu (s použitím výběrových postupů) je za jeho nositele pokládán jedinec Problém operacionalizace - dotazování ve výzkumech VM Irelevantní témata se stávají veřejným míněním (vyjádřili by se k tomu lidé za jiných okolností?) Zkreslení výzkumů (zadavatel, média, vládnoucí elita atp.) šetření, které má zachytit a analyzovat mínění lidí, ho může fakticky vytvářet (respondenti jsou nuceni si vybrat jednu z nabízených odpovědí, i když o tématu třeba vůbec nepřemýšleli) 70. léta – nátlaky Nixonovy administrativy na šetření Harris Poll, 90. léta – senátorská snaha publikovat fiktivní výsledky), Francie (vláda koriguje závěry šetření o postojích k migrantům, Rusko – státní administrativa zasahuje 2003 před prezidentskými volbami Putina: došlo k výměně vedení ČR 1997 – ministerstvo zahraničí se pokouší ve výzkumu IVVM dokázat, že vstup republiky do NATO podporuje většina občanů – zadání formulace otázek, agentury upravují pravidla reprezentativity, či podivně a sugestivně formulují otázky

99 6

100 6. Příprava výzkumu veřejného mínění

101 Současnost průzkumů veřejného mínění
Nekomerční organizace NORC (National Opinion Research Centre), 1941 NATCEN (National Centre for Social Research), 1969 Institut fur Demoskopie, 1947 (E. N.-Neumann) CVVM SOÚ AV CR, v.v.i. (2001) Komerční organizace několik velkých firem s pobočkami v mnoha zemích TNS, Ipsos, GfK, GALLUP Organisation,… V České republice od 1990 (STEM, Factum Invenio, SC&C, Median, GfK,…) Kvalitativní standardy Zákony Profesní asociace (WAPOR, ESOMAR, SIMAR)

102 Zkoumání veřejného mínění
Zkoumání fenoménu VM Co je veřejné mínění?  výzkum (research) Zkoumání obsahů VM Co je obsahem veřejného mínění? (Co si lidé myslí?)  průzkum (survey) Anketa Poll

103 Hlavní překlady POLL Hlavní překlady Poll (voting, elections) Volby
(survey of people) veřejného mínění Průzkum Anktea (survey opinions) Průzkum veřejného míněné Dotazovat se Složené formy Opinion poll Průzkum veřejného mínění Výzkum veřejného mínění Public-opinion poll

104 Druhy výzkumů Základní dělení:
Základní výzkum (cíl vysvětlit všeobecné principy a zákonistosti společenského vývoje, podstata sociálních jevů – řeší vědecký problém) Aplikovaný výzkum (reaguje na požadavky praxe, každodenní život) Metodologický výzkum (výzkum používané metody) Komplexní (co nejvíce aspektů a úhlů pohledu) Parciální (jen jeden aspekt) – případové studie Intenzivní (do hloubky) – kvalitativní výzkum Extenzivní (ne tak do hloubky, deskripce) – výzkum veřejného mínění

105 Druhy výzkumů Časové hledisko:
Jednorázové (popis jevu v určitém okamžiku) s jednou skupinou – dotazníkové šetření, případová studie s více skupinami – experimentální výzkumy, komparativní výzkumy (ISRD, WVS, EVS, ISSP, ESS, Galup, Eurobarometr) Opakované výzkumy (sledování souvislostí, vývoj, náročnější, dražší, sledování hlubší) Longitudinální výzkumy – (stejná skupina, stejné téma, „různá“ technika – dlouhodobý) Panelové výzkumy (stejná skupina = panel, různá témata, stejná technika -> změny názorů po volební kampani) Replikační/opakovaný výzkum (jiná skupina, stejné téma i technika -> volební preference, marketing) = problém „úmrtnosti panelu“, profesionalizace panelu (panelový efekt)

106 Fáze výzkumu VM Fáze přípravná
(komerční) zakázka, objednávka, rozhodnutí výzkumné agentury Orientace v problému, teoretický podklad = námět výzkumu Operacionalizace sociálních jevů, formulace problémových okruhů a jejich dovedení do podoby otázek = dotazník (výzkumný nástroj), test pilotáží či v předvýzkumu Zpracování projektu výzkumu a jeho metodologická příprava = projekt výzkumu + metodicko-organizační přípava (sestavení výběrového plánu, rozpis na konkrétní tazatele (kvóty, instrukce k náhodné procházce, zajištění pomůcek a sdělení pokynů) Projekt výzkumu (teoretická a metodologická východiska výzkumu, shrnutí dosavadních poznatků v dané oblasti, formulace výkumného cíle, problémových okruhů a hypotéz, metodologické principy, metodika šetření (výběrový postup), dotazník

107 Fáze výzkumu VM Fáze realizační Fáze vyhodnocovací
Sběr empirických dat v terénu (různé metody dotazování – standardizované rozhovory v terénu, CATI atp., výběrový vzorek - cca 1000 respondentů, 5 – 10 dní) Úpravy těchto dat pro potřeby statistického zpracování (kontrola dat, dodržení kvót, správnost vyplnění dotazníků, kódový klíč u otevřených otázek, zadavání dat do počítače, jejich „čištění“) Fáze vyhodnocovací Statistická analýza dat (třídění prvního, druhého a třetího stupně, ověřování hypotéz x explorace, data mining) Interpretace výsledků (závěrečná zpráva: úvodní a metodologické poznámky, přehled hlavních zjištění, podrobné statistické výstupy (tabulky, grafy), doporučení) Prezentace výsledků Archivace (sekundární analýzy)

108 Praktický příklad: výzkum volebního chování
Teorie politických systémů, volebního chování, atp. Problém Nízká volební účast Hypotéza Omezený výběr Sběr dat Pre- a Post-election study Analýza Statistická anal. dat Empirie Interpretace Omezený výběr programů, nikoli subjektů Praxe Úprava priorit volebních programů

109 Úvodní projekt výzkumu
= výsledek přípravné fáze výzkumu záleží na potřebách zadavatele, pozor na jazyk, teoretickou argumentaci, rozsah, grafickou úpravu Zich, F.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha, Eupress, 2008. Úvod Cíl Předmět (téma) Metodika Výzkumný soubor (objekt) Harmonogram Rozpočet

110 Úvodní projekt výzkumu
Název projektu Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV) Zadání a problém Teoretický background – kdo a co se o tom tématu už zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu Cíle výzkumu – k čemu má výzkum sloužit na začátku, proč stojí zato se tomu věnovat, pojí se s tím i výzkumná strategie, orientace v tématu Předmět (výběr tématu, hypotézy, operacionalizace) Metodika (výzkumné techniky a metody + měřící nástroj, způsob zpracování dat) Objekt výzkumu – metoda výběru, výzkumná strategie, organizace sběru dat Harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) Rozpočet – tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = služby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, režijní náklady

111 Projekt výzkumu 1) Teoretická část
a) Obecnější charakteristika tématu - zdůvodnění výběru tematiky, aktuálnost b) Definice problému – na co se v rámci tématu konkrétně zaměřím, co budu řešit? c) Cíle - záměr výzkumu a výzkumné otázky d) Hypotéza – vstupní předpoklad e) Aktuální stav řešené problematiky – kdo, kde a jak se tematikou zabýval/zabývá? 2) Metodická část a) Jak získat data? Techniky sběru empirických dat - rozhovor, dotazník, pozorování, experiment? b) Koho zkoumat? Vymezení souboru objektu zkoumání c) Jak vybrat vzorek? Výběrový postup d) Jak zpracovat data? Způsob analýzy dat 3) Plán výzkumu a) časový plán b) finanční plán c) organizace výzkumu – personální zajištění d) výstupy – publikace, konference, semináře

112 7. Výběrové soubory a jejich role v oblasti výzkumu veřejného mínění

113 Populace a výběrový soubor
Konečná populace: výzkumník zná danou populaci, jmenovitě každou jednotku (známá množina jednotek)  vyčerpávající šetření (mikrocenzy, sčítání lidu ČSÚ) (Otevřená) populace: např. celá populace ČR nad 18 let (nevím jmenovitě, kdo tam patří) Ne všichni mají šanci být vybráni do základní populace: bezdomovci, vězni, hospitalizovaní, dětské domovy, workoholici, atp. Neexistuje lineární souvislost mezi velikostí výběrového souboru a spolehlivostí statistické indukce Role hraje i zkušenost výzkumníka (nebo kolegů)

114 Základní a výběrový soubor
Základní soubor/populace: přesné konkrétní určení, kdo nás zajímá – např. populace mladých 15 let (ČR) Soubor jednotek, které mají (stejnou?) šanci být vybráni do výběrového souboru Základní soubor by se měl co nejvíce rovnat populaci Výběrový soubor: souhrn vybraných jedinců (ze základní populace), na kterém se provádí sociologický výzkum – z jejich výpovědí se pak usuzuje na chování celé populace (resp. základního souboru) – např. náhodně/kvótně vybraných respondentů do výzkumu  výběrové šetření

115 Výběrové procedury TYPY VÝBĚRŮ:
Pravděpodobnostní – každá jednotka má šanci být součástí výběru (nemusí mít stejnou šanci) Nepravděpodobnostní – některé jednotky nemají šanci stát se členem souboru, vliv subjektivních metod Náhodné (pravděpodobnostní): dodržování principu náhodnosti, každý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do výběrového souboru, opora výběru! prostý nahodný výběr (s vracením a bez vracení), systematický náhodný výběr, stratifikovaný (rozdělení do skupin), výběr skupin (skupiny jsou dány již předem – např. třídy), náhodná procházka, vícestupňový výběr (dnes podle obvodů pro sčítání lidu) atp. Náhodná procházka – výchozí bod je nějaká náhodně vybraná ulice ve městě, tazatel je čelem ke konci ulice, otočí se v pravo, 3. dům, 3. patro, 3. byt zleva, 1. osoba s narozeninama nebo Kishova mřížka, švédský klíč  je nutné se pořád vracet, pokud nezastihneme

116 Výběrové procedury kvótní výběr
Kvazipravděpodobnostní výběr: kvótní výběr Nenáhodné (empirické): výběr podle specifických potřeb výzkumníků (např. marketing), záměrný výběr určitých skupin (subkultura, firmy, zájmové skupiny) snowball výběr, anketa

117 Kvótní výběr nemá oporu výběru,
demografické znaky ČR (pohlaví, věk, vzdělání, ekon. aktivita, velikost bydliště, kraj) a přeneseme je na náš výběrový soubor  vznik tzv. KVÓT (volné x vázané) reprezentativní struktura je to dodržena, ALE vnitřní struktura souboru není dokonale reprezentativní (viz postoje, názory, hodnoty, zkušenosti atp.) nelze spočítat návratnost dotazníků skupinový efekt stratifikační efekt skupinový efekt (tazatel se ptá známých - vychýlení), stratifikační efekt (tazatel sám vyloučí sporné skupiny – na hraně kvót), těžko zachytitelné extrémní skupiny

118 Reprezentativita Výběrový soubor by měl být reprezentativní a dostatečně velký Reprezentativita: výběrový soubor reprodukuje vlastnosti základního souboru, rozdíl je jen ve velikosti a neznámých vlastnostech (postoje, názory) je identický ve všech znacích a vlastnostech (kopie klíčových parametrů: věk, pohlaví, vzdělání, profese, zájem atp. – tyto demografické údaje se kontrolují skrze výsledky statistického šetření

119 Velikost výběrového souboru
Vliv hloubky analýza Potřeba zastoupení specifických skupin Velikost intervalu spolehlivosti Hladina významnosti Variabilita (heterogenita) Velikost souboru pro 1 kvantitativní znak N = (α * VK) / Δ α = kvantil N rozdělení na hladině α α (0,05) = 1, 96 VK = rozptyl jevu (hodnota nejvariabilnějšího znaku z ČSÚ) Δ = výběrová chyba

120 8. K technikám spojeným s výzkumem veřejného mínění

121 Základní empirické metody pro výzkum VM
KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUP KVALITATIVNÍ PŘÍSTUP Úloha výzkumu Přípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující Explorace, interpretace, porozumění, emergence Vstupní informace Na začátku nic není Hypotézy z teorie, praxe Metodologický cíl Spolehlivost měření Pravdivost, platnost Výzkumný cíl Generalizace Plastické popisy Nevýhoda Redukce předmětu Redukce objektu Vztah výzkumníka a zkoumaného Odtažitý, distance Blízký, participace Pozice Vně Uvnitř Výzkumná strategie Strukturovaná Nestrukturovaná Pole zjištění Nomotetické Idiografické Zobrazení soc. reality Statické Procesuální Povaha dat Tvrdá, reliabilní Bohatá, hluboká Zaměření Makrosociologie Mikrosociologie Kvantitativní a kvalitativní přístup: Metody – způsob poznávání vedený pravidly vědy

122 Kvantitativní techniky
Co je to primární analýza? Sekundární analýza Kvantitativní data dříve získaná Nový cíl analýzy a interpretace (např. komparace) levnější, rychlejší, problém zprostředkované informace s chybami zdokonalení systému archivace dat (socg. datový archiv SDA v SOU AV ČR, archivy se začaly sdružovat CECSDA, pravidla pro archivaci DDI) mezinárodní datové archivy na internetu (ESS)

123 Kvantitativní techniky sběru dat
Dotazník (resp. standardizovaný rozhovor) – interakce tazatele a respondenta, formulace otázek Vědecký výzkum Odborný výzkum Výzkumy veřejného mínění Marketingový výzkum (názory nespecifikované skupiny obyvatel) Anketa Anketa – organizačně a finančně nejvýhodnější, jednoduchá, stručná, zajímavá, písemné dotazování (anketní lístky - samovýběr), není reprezentativní – nedefinovaná populace, motivace?, návratnost?, identifikace respondentů?; průzkumy trhu, veřejného mínění atp. Jaký je rozdíl mezi anketou a dotazníkem? Která technika je vhodnější pro VM?

124 Dotazníkové šetření Přímý kontakt, zprostředkování formulářem,
Co je to standardizace? Přímý kontakt, zprostředkování formulářem, Anonymita, menší finanční náročnost, objektivita Klady + : reprezentativita (velká populace), mnoho otázek a témat, dobrá standardizace Zápory - : malá návratnost (její zvýšení je drahé), povrchnější výsledky o velké populaci, standardizace může být i nevýhoda, neflexibilita, důležitý je předvýzkum a pilotáž

125 Která varianta je pro výzkumné agentury nejvýhodnější?
Dotazníkové šetření Která varianta je pro výzkumné agentury nejvýhodnější? Varianty dotazníkového šetření: Samovyplňovací papírový dotazník (PAP) – relativně levný, snadná distribuce, záruka anonymity, problém spolupráce dalších osob, nízká návratnost Rozhovor (face-to-face FTF) – předčítaný dotazník, u složitějších dotazníků, otevřené otázky, nákladný, náročný na tazatele, méně anonymní, vliv tazatele větší, tlak na odpověď (návratnost), kontrola situace okamžitá Elektronický dotazník CASI Telefonický dotazník CATI

126 Kvalitativní metody ve výzkumu VM
Kvalitativní metody mají důležitou roli v přípravné fázi výzkumu či pilotážích  větší využití při výzkumu spotřebitele a trhu (marketing) Shrnutí: namísto testování hypotéz jejich hledání, důraz na induktivní postupy, velký počet informací a malý počet jedinců, neredukuje počet proměnných ani vztahy mezi nimi, upřednostňuje validitu před reliabilitou, odmítá standardizaci, netrvá na generalizaci Jaký je rozdíl mezi pilotáží a předvýzkumem? Výzkumům VM dominují kvantitativní šetření (standardizované dotazování),

127 Kvalitativní metody ve výzkumu VM
Typické techniky: Zúčastněné pozorování (každodenní život lidí) Nestandardizovaný rozhovor (reflexe odpovědí) Studium dokumentů (osobní dokumenty) Focus-group (nový „slovník“ pro dotazník) Projektivní techniky (překonání bariér) Idealizace (Jak by měly vypadat vlasy po umytí šamponem?) Osobní analogie (Zkuste se vcítit do tohoto šálku na kávu, popiště, jak byste se cítil) Přímé analogie (Kdyby byla liberální strana restaurací, kde by se nacházela a jaká jídla by se tam podávala?) Symbolické metafory (Navrhněte barvy na její vlajku) Personifikace, konstrukce povídek, obrázkových příběhů, dokončování vět, test dělení kruhu

128 Etický kodex WAPOR Dokument vymezující pravidla v nejdůležitějších oblastech spojených s výzkumem VM Zavazuje své členy uplatňovat etická pravidla v praxi vůči veřejnosti  rámec pro aplikaci profesionálních standardů Chrání veřejnost před dezinterpretací výsledků ze strany agentur Brání svobodu výzkumníka ve vyjádření a prezentaci svých výsledků Kodex je platný pro výzkumnou i akademickou sféru Pravidla vymezují i vztahy mezi výzkumníky, výzkumných agentur a zadavatelů Pravidla se týkají formulace otázek, provádění i zveřejňování průzkumů  SIMAR, ESOMAR, WAPOR (světové sdružení pro výzkum VM) Jak byste reagovali na nabídku zadavatele požadující zkreslení výsledků šetření?

129 9. Příprava dotazníku, formulace otázek ve výzkumech veřejného mínění

130 Předmět měření: postoj
Postoj  mínění  jednání Fakta  faktografické otázky Postoje  postojové otázky Povaha postoje model zásuvky/teorie pravdivého postoje (Converse 1964; Achen 1975; Feldman 1989) prokázaná nestabilita (Zaller a Feldman 1992) interpretační model (Wilson a Hodges 1992) prokázaná stabilita

131 Předmět měření: postoj
Postoj: stabilita X proměnlivost Model výběru názoru (Tourangeau, Rasinski, Rips, 2000) postoj = pamětová databáze potenciál výběrovost, (dostupnost) různá mínění (proměnlivost) z téže postojové databáze (stabilita) Efekty kontextu  (Pojetí chyby měření)

132 Způsob měření: dotazování
Klasické pojetí: standardizace, „řízený rozhovor“ Duální koncepce situace dotazování (Sudman, Schwarz a Bradburn, 1996) 1. interakční aspekty - sociální setkání tazatele a respondenta předpoklady běžné konverzace (Grice 1975) spolupráce (pravdivost, relevance, informativnost, jasnost) 2. individuální aspekty - série kognitivních úkolů respondentů modely zpracování informace (Hippler, Schwarz a Sudman 1987)

133 Nástroj měření: dotazník
Jednoduché otázky  momentální stav ve sledované oblasti  sledování vývoje

134 Spokojenost s politickou situací
Spokojenost s politickou situací v ČR, CVVM červen 2012

135 Vývoj spokojenosti s politickou situací
Vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (únor 2004 až červen 2012)

136 Změna veřejného mínění
Pro určení významnosti změny postojů zjištěných výzkumem veřejného mínění se používá standardní postup, podle kterého je rozhodující rozdíl v šesti procentech po vyloučení neurčitých a nerozhodných odpovědí Kolísání v delší časové řadě je definováno jako významná změna s nejméně dvěma opakovanými obraty v průběhu dvou let

137 Nástroj měření: dotazník
Jednoduché otázky Citlivost k efektům kontextu  omezená spolehlivost

138 Nástroj měření: dotazník
Baterie

139 Logika průzkumu veřejného mínění

140 Obraz průzkumů veřejného mínění

141 Faktory zkreslující veřejné mínění
Skutečné vlastnosti předmětu výpovědi Poznávací relace Znalosti a přesvědčení dotázaného o předmětu Expresivní relace Původní obsah výpovědi Komunikační relace Obdržený a výzkumníkem pochopený obsah výpovědi Nedostatek znalostí, stereotypy, předsudky Neupřímnost, mlčení, lež, zavádějící informace, sugestivnost otázek, haló efekt, atmosféra rozhovoru Fyzické nedostatky v přenosu informací, nedbalý zápis tazatele i respondenta, významové neshody pojmů Nejrůznější diference mezi lidmi způsobují odlišné vnímání světa, společnosti, dění kolem nás S. Ash 1946: Haló efekt je vyvolaný pořadím otázek v dotazníku v rámci standardizovaného rozhovoru Příklad: je nepřípustné nejdříve požadovat hodnocení objektivnosti zpravodajství konkrétních stanic a pak chtít vyjádření k tomu, kterou televizní stanici pokládá dotázaný za nejdůvěryhodnější  první mínění se automaticky promítne do druhého Haló efekt však může také sloužit k tomu, aby seznámení se sledovanou skutečností umožnilo lepší pochopení smyslu následujících otázek  aby přispívalo k formování myšlenkového obsahu týkajícího se zkoumané problematiky

142 Faktory zkreslující veřejné mínění
Schéma (Mišovič 2010): OBJEKTIVNÍ REALITA Svět kolem nás Vnímání skutečného světa lidmi SKUTEČNÉ MÍNĚNÍ Proces vyjádření názorů VYJÁDŘENÉ MÍNĚNÍ Výzkumný proces ZJIŠTĚNÉ MÍNĚNÍ interakce tazatele a respondenta, tazatel (osobnost, chování, kontext a atmosféra dotazování), motivace respondenta a jeho reakce, srozumitelnost otázek, objektivní charakteristiky

143 Formulace otázek Pravidla tvoření a formulace otázek:
Ekonomičnost – je otázka pro výzkum nezbytná? Jednoznačnost – neptáme se na více věcí najednou? Chápou respondenti otázky stejně? Objektivita – nesugestivní, nezavádějící, neutrální (nesvádí ke stylizaci) Slušnost – citlivá témata, vhodné umístění v dotazníku Srozumitelnost – délka, odbornost otázky Bez negací (gramatická struktura) Nenáročné na znalosti Nevyžadující morální postoje (sociální desirabilita) Věcnost – měří otázka to, co potřebujeme? Vyhodnotitelnost - konkrétnost, vhodné a úplné odpovědi Logická klasifikace odpovědí Atraktivnost Trikové – odvést pozornost respondenta od tématu dotazníku, eliminace stylizace, větší spontánnost – není třeba vyhodnocovat Kontrolní otázky – prověřují věrohodnost respondenta, pravdivost odpovědi, opakovaná otázka Filtrační – dělení respondentů na podskupiny, kompetentní respondenti Sociální desirabilita – stylizace respondentů podle toho, co od nich společnost očekává Standardizace – číst přesně, stejně, v pořadí, neodchylovat se od pravidel, stejná konverzace s tazatelem, Řazení otázek

144 Řazení otázek Na úvod lehké, zajímavé, aktivizující – neohrožující anonymitu Doprostřed – těžké i nepříjemné otázky (do 2/3 dotazníku) Ke konci – rizikové dotazy Na konec – lehčí identifikační dotazy, sociodemografické dotazy Závěr – volné výpovědi, doplňky, poděkování

145 10. Příprava dat, jejich zpracování, analýza a prezentace

146 Příprava dat na zpracování
Evidence a kontrola Přenos dat do počítače Zpracování seznamu proměnných (název, číslo, otázka, labely hodnot, mising values) Charakteristika proměnných (nominální, ordinální, kardinální) Čištění dat, oprava chyb Třídění prvního stupně jako důvod k opravě, některé chyby lze opravit podle logické úvahy (překlepy) Relevance odpovědi? Kódování jako missing (chybějící údaje) Kódový klíč pro otevřené otázky

147 Druhy znaků V závislosti na kvalitativní stránce vlastnosti která je měřena rozlišujeme: Nominální měření/znak Ordinální měření/znak Kardinální měření/znak

148 Statistické charakteristiky popisu dat - jedna proměnná
Tabulky Frekvenční tabulky – tabulka třídění 1. stupně Absolutní četnosti Relativní četnosti Kumulativní relativní četnosti Kvartily, kvintily, decily (intervaly v daných kategoriích) Míry šikmosti a špičatosti distribuce

149 Statistické charakteristiky popisu dat - jedna proměnná
Míry centrální tendence – polohy: Medián (hodnota prostředního členu uspořádaného souboru) Modus (nejčetnější hodnota proměnné) Aritmetický průměr Míry variability: Variační rozpětí (MIN – MAX) Mezikvartilové rozpětí (Q1 – Q3) Průměrná odchylka od průměru Rozptyl Směrodatná odchylka (méně zdůrazňuje odlehlá pozorování) Variační koeficient (0 – 1) - porovnává proměnné se stejnou metrikou s různými průměry

150 Statistické charakteristiky popisu dat - jedna proměnná
Grafy Tyčové/sloupcové grafy Boxplot Histogram Koláčové grafy Spojnicové grafy

151 Statistické charakteristiky popisu dat - dvě proměnné
Kontingenční tabulka Analýza podsouboru, porovnávání Analýza asociace proměnných (závislosti 2 proměnných) Analýza podsouboru Ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádcích závisle proměnná Absolutní četnosti Relativní četnosti Celkové rel. četnosti (typologie) Sloupcové rel. četnosti Řádkové rel. četnosti Analýza asociace – vztah mezi znaky (přímá x nepřímá závislost) Lineární asociace (plynulý růst obou proměnných) x nelineární asociace Obousměrná asociace (korelace) x jednosměrná asociace (regresní analýza) Graf  scatterplot

152 Testování hypotéz Hypotéza o nezávislosti (chi-kvadrát test):
Ho: proměnné jsou nezávislé (zamítnutí hypotézy znamená zjištění vztahu mezi proměnnými = hladina významnosti je menší než 0,05) Ne více než 20 % četností menších než 5 (absolutní četnost respondentů), v žádné kategorii nesmí být nula respondentů Princip chi-kvadrát testu: porovnávám zjištěné četnosti s očekávanými četnostmi Koeficienty dokáží měřit i sílu závislosti, kontingenční tabulka to nedokáže Adjustovaná (standardizovaná) rezidua – pro každé políčko tabulky zvlášť, pokud se blíží k nule = dokazují nezávislost proměnných v daných kategoriích, vysoká rezidua je výhodné interpretovat (zajímavá zjištění)

153 Latentní proměnná Interpretace závislostí – analýza kontingenční tabulky [rozpracování „elaboration model“ u Jeřábka, původně P. F. Lazarsfeld] Analyzovali jsme vztah v kontingenční tabulce – nestojí za tím vztahem ale vliv nějaké třetí proměnné = skrytý vliv (je to tam náhodně? Výsledek výběrové chyby?)  je nutné upřesnit asociaci Kontrola pro třetí faktor (= parciální korelace, kontingenční tabulka pro tři proměnné – příkaz PIVOT) X Y Z X Y Z

154 Požadavky na získaná data
Pravdivost – odpovídá respondent skutečně to co si myslí Validita – zjišťujeme to co se domníváme, že zjišťujeme, rozumí nám respondent? Reliabilita – dosáhneme opakovanou otázkou stejnou hodnotu znaku Spolehlivost – jsou získaná data stejně platná pro celý soubor dotazovaných konzistence testu, opakování v čase: test/retest paralelní měření: stejná otázka položená jiným způsobem intersubjektivita posuzovatelů: otevřená otázka - kódování kodérů mezipoložková reliabilita škály: Cronbachovo Alfa (baterie položek) Obsahová validita – v testu jsou přiměřeně zastoupeny všechny položky – obsahově reprezentativní Konstruktová – skutečné měření pojmů, konstruktů – zástupců sociálních jevů v empirickém měření Empirická validita ke kritériu – vím, že respondenti jsou členi určité skupiny a ptám se na to – možnost kontroly Prediktivní validita – validita přijímacích testů VŠ (od studentů, kteří je udělali výborně, očekávám, že budou skvělí Postdiktivní validita – otázky na to, zda se respondent stal obětí trestného činu v minulosti Konstruktová validita – v datech je zjištěn takový vztah, který je očekáván na základě teorie Konvergentní validita – asociace dvou proměnných lze očekávat (stranické preference a levo-pravé zařazení) Diskriminační validita - vztah by mezi daty být neměl Obsahová validita – pokryji ten jev skutečně úplně všemi indikátory? Zjevná validita – výzkumník se jen zamyslí a schválí si to Jaký je rozdíl mezi validitou a reliabilitou? Jak se měří?

155 Validita empirických dat Měříme skutečně to co se domníváme, že měříme?

156 Kvalita měření X = T + Es + En zkreslení JEV Životní úroveň INDIKÁTOR
Operacionalizace INDIKÁTOR Čistý příjem Nepřímé měření Výsledná naměřená hodnota Nesystematická chyba měření VARIANCE Skutečná hodnota vlastnosti, kterou chceme měřit Systematická chyba měření BIAS

157 Chyby měření Es = systematická chyba měření (BIAS),
- odchylka měření od pravdivé hodnoty - statistické zkreslení, - stejné u každého měření  validita En = nesystematická chyba měření (VARIANCE), - každé měření má svůj rozptyl - náhodná odchylka – nelze předpokládat, kam se vydá - kolísá v nějakém intervalu  reliabilita

158 Chyby měřění Každá systematická i nesystematická chyba měření je způsobena dvěma chybami: Chyba pozorování – rozdíly odpovědí respondentů od pravdivých hodnot Respondent error (respondent) Interviewer error (tazatel) Instrument error (měřící nástroj) Mode error (metoda sběru dat)  horší při modelování (vztahy a souvislosti, jiný druh kauzality) Chyba nepozorování –neuskutečněné měření u části populace (otázka náhrady je sporná) Sampling error – výběrová chyba Coverage error – chyba pokrytí Non-response error – chyba výpadků návratnosti  horší při deskripci (jednoduchý popis, reprezentativnost) Coverage error – špatný výběrový plán, základní soubor respondentů je jiný než výzkumná populace Sampling error - neobjeví se tam určitá sociální skupina – výběrová chyba se vyskytuje vždy (vojáci, vězni, hospitalizovaní, velmi staří lidé atp.)

159 11

160 11. Volební a další politické průzkumy

161 Výzkumy volebních preferencí
Důležitá součást volebního procesu (pro voliče i politické subjekty) Výzkumy volebních preferencí jsou ve vyspělých demokraciích velmi ostře sledovány, analyzovány a podrobovány kritice jak z akademické sféry z řad producentů (výzkumných agentur a asociací výzkumných agentur, např. AAPOR) I příjemců těchto dat (zejména médií)

162 Výzkumy volebních preferencí
počet prováděných šetření stranických preferencí výrazně roste v období voleb (v průběhu let se jejich množství navyšuje) jednorázová i kontinuální šetření (každodenní výzkumy) projekty zaměřené na odhadování výsledků v jednotlivých krajích spolehlivost jejich výstupů dost kolísá a je spíše nízká (STEM, TNS Factum, SC&C, Median, Tambor, GfK a další)

163 Výzkumy volebních preferencí
Tři výzkumné agentury (pravidelná šetření stranických preferencí, omnibus, tiskové zprávy): CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, veřejná agentura) – 1 za měsíc STEM (soukromá agentura) – 1 za 14 dní Factum Invenio (soukromá agentura) - 1 za 7 dní Tyto agentury mezi sebou v únoru uzavřely společné ujednání o sblížení postupů v oblasti výzkumu preferencí. Cílem tohoto kroku bylo "poskytnout médiím a jejich prostřednictvím české veřejnosti co nejsrozumitelnější, vzájemně srovnatelné a v konečném důsledku věrohodnější údaje o vztahu veřejnosti k politickým stranám„ Omnibusové výzkumy sdružují více výzkumných témat a agentury v nich zpravidla nabízejí prostor pro umístění modulů otázek od různých zadavatelů týkajících se velmi různých témat.

164 Výzkumy volebních preferencí
Cíl: Aktuální mediální zpravodajství Analýza trendů ve vývoji podpory pro jednotlivé politické subjekty Hlubší analýzy politických postojů (vztahy s dalšími postoji)

165 Volební a další politické průzkumy
Předvolební výzkumy současné názory (nikoli budoucí chování) omezené možnosti predvídání Exit poll bezprostředně proběhlé jednání (po odchodu z volební místnosti) Povolební výzkumy nedávno proběhlé jednání Další politické průzkumy

166 Produkty předvolebních průzkumů
Šetření CVVM Účast ve volbách Aktuální stranické preference Voličské preference Volební model Stranické sympatie

167 Produkty předvolebních průzkumů
Různé typy výstupů z jednoho nástroje stranické preference voličské preference stranické sympatie volební model volební prognóza 1. odhad volební účasti 2. informace o charakteru souboru lidí, kteří k volbám skutečně přijdou 3. jak se rozhodnou nerozhodní 4. podoba volebního systému 5. stabilita politické situace

168 Produkty předvolebních průzkumů
Jednorázové šetření: Stranické preference a volební model v červnu 2012, CVVM Volební model naznačuje předpokládané výsledky voleb do Poslanecké sněmovny PČR v období konání výzkumu. Volební model vychází ze stranických preferencí, ale zahrnuje pouze dotázané, kteří se voleb chtějí zúčastnit a kteří uvedli nějakou stranu – v zásadě jde tedy o preference bez nerozhodnutých a nevoličů. Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

169 Produkty předvolebních průzkumů
Kontinuální šetření: Volební model – srovnání povolebních šetření (%)

170 Předvolební průzkumy v politickém systému
Průzkumy a demokracie Informace pro politické aktéry Vazba mezi politiky a občany Pojistka demokracie X ohrožení demokracie Funkce průzkumů: zkoumají VM X vytvářejí a ovlivňují VM mobilizace hlasu pri nepříznivé předpovědi absenční efekt pri příznivé předpovědi bandwagon effect (+) / underdog effect (-) Restrikce předvolebních průzkumů Informace ovlivňují voliče  rizika manipulace volebních výsledků v polovině Evropských zemí, v ČR 7 dnů

171 Exit poll Anonymní dotazovaní respondentů systematicky vybíraných bezprostředně po odchodu z volební místnosti  odhad výsledků voleb Reprezentativita šetření Výběr dotazovaných míst, náhodnost Velikostí dotazovaného vzorku voličů SC&C – SPSS CR. Závěrečná zpráva EXIT POLL. Praha, 1. června 2010

172 Exit poll Cíl: poskytnout co nejdříve co nejpřesnější výsledky voleb
vygenerovat data o situaci v budoucím parlamentu zjistit další údaje o voličích a důvodech jejich rozhodnutí (sociodemografické charakteristiky voličů jednotlivých stran, jejich postoje na nejdůležitější otázky předvolebního boje, jejich minulé volby a tedy změny ve volebním chování atp.)  monitoring „přesunu hlasů“ z minulých voleb a volební motivace

173 Povolební výzkumy speciální vědecká šetření
zkoumají pozadí volebního chování důvody volení i nevolení,… mechanismy rozhodování (voliči X prvovoliči atp.) volební přesuny  informace do budoucích prognóz Post-election studies

174 Výzkumy volebních preferencí
Předvolební výzkumy Exit poll Povolební výzkumy Stranické preference Voličské preference Stranické sympatie Volební model Speciální vědecká šetření Post-election studies Volební prognóza Volební odhad Výsledky voleb

175 Výzkumy volebních preferencí a média
Média zprostředkovávají přenos výzkumných informací k nejširšímu publiku občanů, významnou částí se podílejí na financování výzkumů a přispěla i k celkovému prosazení metody dotazníkových šetření Pro samotná média mají výsledky výzkumů dvojí funkci: přinášejí jim informace o preferencích a reakcích veřejnosti, tedy jejich klientů a jsou také samy o sobě zprávou, která může přitáhnout pozornost publika

176 Výzkumy volebních preferencí a média
Vlivem odlišných potřeb zpravodajství a charakteru výzkumné produkce se obsahová stránka předávaných informací mění Ideální zprávy představují stručné, přehledné, objektivní a zajímavé referování o významných aktuálních událostech, ale podstata výzkumných informací bývá do značné míry odlišná Téma  v ústředí zájmu efekty veřejného mínění na politiku V mezivolebním období na základě pravidelných šetření preferencí za tímto účelem média inscenují jakési permanentní kvazi volby a uměle transformují původně periodický volební proces do kontinuálního Aktuálnost  rychlé a nenáročné metodiky, polotovary vědecké analýzy v médiích Objektivita zprávy  potlačení analytických interpretací Zábavné pojetí zpráv  sportovní terminologie a logiky podobné komentování sportovních soutěží (Broh = „horse-race journalism“)

177 Otázky k diskuzi Co tyto výzkumy vlastně produkují a co následně na jejich základě produkuje žurnalistika? Co odráží volební (stranické) preference - možný výsledek voleb? Nelpí se (zbytečně) na časových řadách, když sledované jevy už (možná) prošly podstatnými změnami? Zkoumá se veřejné mínění o událostech, nebo o mediálních pseudo-událostech?

178 12. Vývoj politických a občanských postojů české veřejnosti

179 Co je nezbytnou součástí tiskových zpráv agentur:
Jméno toho, kdo si průzkum objednal. Jméno toho, kdo průzkum prováděl. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal. Populaci, z níž byl vybírán vzorek respondentů. Počet osob, které výzkumníci kontaktovali. Kdykoliv to technika výběru vzorku z populace umožňuje, musí být zveřejněna i tzv. mezní odchylka, tj. že reálný výsledek se bude vzhledem k velikosti vzorku pohybovat v rozmezí X (udávané číslo) +- dejme tomu 2%. Přesné znění otázky nebo otázek. Způsob, jak může kdokoli obdržet kompletní dokumentaci k průzkumu. Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat.

180 Server Lidových novin uveřejnil 19. září 2005 tuto zprávu / komentář:
Zářijový výzkum preferencí politických stran, který provedla agentura STEM, potvrdil vedoucí postavení ODS. Občanské demokraty by volilo 32,8 procenta Čechů. Pozici druhé nejsilnější strany i po prázdninách potvrdila ČSSD s 21,1 procenty hlasů. Tři procenta preferencí naopak ztratili komunisté, které by nyní volilo 13,5 procenta občanů [...]Voleb by se v současné době podle průzkumu STEM určitě zúčastnilo 29 procent lidí, dalších 32 procent by přišlo "pravděpodobně". K volbám by naopak "asi nešlo" 23 procent lidí, s jistotou by odmítlo volit 16 procent lidí. Průzkumu se zúčastnilo 1669 občanů starších 18 let. Jméno toho, kdo si průzkum objednal - CHYBÍ - je pravděpodobné, že to bylo STEM, ale jisti si být nemůžeme. Jméno toho, kdo průzkum prováděl - UVEDENO - STEM. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal - CHYBÍ - výzkum ze září se mohl vzhledem k datu zveřejnění docela dobře konat už v srpnu. I kdyby ne, zajímají nás především přesné dny, kdy se data sbírala. Populaci, z níž byl vybírán vzorek respondentů - UVEDENO - občané starší 18 let. Bylo by lepší, kdyby bylo výslovně uvedeno např. "z celé ČR". Počet osob, které výzkumníci kontaktovali - ČÁSTEČNĚ - kategorie "průzkumu se zúčastnilo" může zahrnovat jak všechny oslovené - včetně těch, kteří neodpověděli - tak jen ty, kteří odpovídali. Nás zajímají obě čísla. Mezní odchylka - CHYBÍ. Přesné znění otázky nebo otázek - CHYBÍ. Způsob, jak může kdokoli obdržet kompletní dokumentaci k průzkumu - ČÁSTEČNĚ - uvedeno jméno agentury, šťastlivci s přístupem k Internetu můžou vyhledat firemní stránky. To jsem také provedl. Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat - CHYBÍ - jak jsem zjistil na stránkách STEM, chybí jak podrobnější informace, tak nejspíš i dokumentace.

181 Spokojenost se stavem ve vybraných oblastech veřejného života–červen 2012; CVVM

182 Důvěra vrcholným politikům, červen 2012; CVVM

183 Důvěra ústavním institucím v červnu 2012; CVVM

184 Hodnocení činnosti politických stran a vybraných institucí – červen 2012; CVVM

185 Hodnocení činnosti ministerstev – květen 2012

186 Spokojenost s oblastmi sociální politiky, zdravotnictví a školství – květen 2012; CVVM

187 Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM

188 Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM

189 Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

190 Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

191 Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

192 Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM

193 Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM

194 Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM

195 Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM

196 Občané o svých možnostech ovlivňovat veřejné dění a o své percepci politiky – únor 2012; CVVM

197 Angažovanost Čechů ve veřejném životě – únor 2012; CVVM

198 Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM

199 Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM

200 Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

201 Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

202 Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

203 Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM

204 Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM

205 Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM

206 Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM

207 Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM

208 Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM

209 Občané o přijetí eura – duben 2012; CVVM
04/2012

210 Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

211 Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

212 Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

213 Dluhová krize v eurozóne a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

214 Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

215 Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

216 Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

217 Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

218 Volební chování lidí

219 Volební chování Odevzdání hlasu bylo chápáno jako završující akt kontinuálního, veřejně řešené kritické diskuze Každá racionální (stranická) volba by pak musela splňovat tří klíčové, minimální předpoklady: a) voliči mohou nalézt vlastní zájem v každé hlavní otázce volební kampaně, b) mají na ni názor, c) znají odlišná stanoviska stran a kandidátů na tuto otázku  kvalifikovanost a kompetentnost občanů Není však zcela jasné, jak svrchovaný lid k těmto rozhodnutím v současnosti dospívá Volební akt musí rezultovat z nějakých názorů  Odkud tedy pocházejí? Kde se berou?

220 Volební chování Vzorce politických postojů ve veřejném mínění mají v moderní masové demokracii dva důležité zdroje: obraz světa zprostředkovaný médii vliv tzv. názorových vůdců  „jádro volebního publika“ Základem stranické identifikace jsou stereotypy, předsudky a zakořeněné postoje Neutrální, nerozhodné a apatické vrstvě populace se nedostává kvalifikace a informací k aktivní účasti na veřejném diskurzu (1/4 – 1/2 voličů – J. Habermas). Téma (ne)kompetence voličů

221 Nerozhodný volič Nerozhodný volič je ústřední cílovou skupinou volebních manažerů, kteří za vydatné pomoci mediálního infotainmentu ovlivňují jeho volební rozhodování analogicky k reklamnímu tlaku vybízejícímu ke koupi zboží. Zcela klíčový je symbolický (mediální) obraz vůdčích kandidátů v kampani Pod dojmem aktuálních událostí snadno podléhá proměnám politických sympatií a velmi často se rozhoduje až na poslední chvíli Má nejmenší volební motivaci a zájem o politické reálie obecně V rozhodování je spíše intuitivní a emotivní Snáze se poddává stranické propagandě a nahodilým informacím, dojmům a (mediálním) iluzím a výsledkům výzkumů stranických preferencí = je klíčem k výhře ve volbách Infotainment - druh zpravodajství, které podřizuje výběr témat a jejich zpracování účelu vyvolat emoce a pobavit

222 Volební chování (diskuze)
„Když typický občan vstupuje do oblasti politiky, klesá na nižší úroveň duchovního projevu. Argumentuje a analyzuje způsobem, který by v oblasti svých skutečných zájmů ochotně uznal za infantilní. Stává se nanovo primitivem. Jeho myšlení se mění na asociační a emoční…“ Joseph Schumpeter [1942: 262]

223 Volební chování (diskuze)
Uvědomělý, racionální, otevřený a vášní zbavený volič „existuje jen v materiálech předvolebních kampaní, v příručkách občanské výchovy, v kině a v mozku několika idealistů“ [Lazarsfeld; Berelson; Gaudet, 1944]

224 Volební chování (diskuze)
Nicméně ani velmi silně angažovaného účastníka nelze a priori klasifikovat jako správně informovaného a ještě méně jako člověka, hledajícího poznání – nezřídka akcentuje jen informace, které jeho stanovisko podporují a poznání, které ho potvrzuje. Ani intenzita vztahu k politice tak nevylučuje „kognitivní slepotu“. Velmi silné, sebejisté, rozhodné, vášnivé „stranění“ koneckonců může být nejméně vhodnou půdou pro poznání [Sartori, 1993: 121].

225 Volební chování (diskuze)
Giovanni Sartori [1993: ] v této souvislosti soudí, že žádat od běžného občana artikulované, informované a „racionální“ úsudky v oblasti res publica pravděpodobně nemá velký význam. Řečeno jinak: v hypotetickém rozporu mezi racionalitou či spíše neracionalitou volebního výběru (kterou jasně dokumentují seriózní empirické výzkumy) a klasickým demokratickým normativem „kompetentního porozumění“ se liberál Sartori přiklání na stranu svobody jako základního a nezpochybnitelného axiomu – včetně svobody činit „nerozumná“ rozhodnutí.

226 Volební chování (diskuze)
V moderních demokratických režimech, kde je politický proces utvářen trojjedinným vztahem mezi politiky, masovými médii a občany, má však ona jednosměrnost komunikace ještě jednu dimenzi. Média informují občany o tom, co si politici myslí. Sama přitom mají zásadní vliv na to, jaké informace, o jakých politicích, v jakém rozsahu a jakém kontextu předloží veřejnosti. Samotná veřejnost však na záplavu informací nemá jak reagovat, nemá kde vyjadřovat své názory, nemá kde diskutovat. Veřejnosti chybí veřejný prostor k výměně argumentů. (Revue pro média, Martin Škop)

227 Proč lidé chodí k volbám?
Model racionálního voliče Anthony Downse 1957 V případě voleb s mnoha potencionálními voliči je pravděpodobnost, že hlas jednotlivce ovlivní konečný výsledek voleb až zanedbatelně malá. Downs tvrdí, že racionální volič se rozhodne volit pouze, pokud samotná volba zvýší jeho celkový užitek (užitek ze zvolení preferovaného kandidáta) V realitě ale můžeme pozorovat spíše vysokou volební účast (2/3 voličů v ČR) = Downsův volební paradox  jiné faktory nebo nedostatek racionality? Pokud každý volí pouze za účelem ovlivnění výsledku voleb, tak i velmi malé náklady na akt volby jako momentální zaneprázdněnost nebo špatné počasí v den voleb by měly každého občana odradit od volební účasti.

228 Proč lidé chodí k volbám?
Hledání nových užitků pro racionálně uvažujícího jedince Dobrý pocit z vykonané občanské povinnosti (Riker a Ordeshook 1968) Vyjádření určitých povahových vlastností nebo identity voliče (příslušnost k dané politické straně) Náklady volebního aktu jsou minimální Voliči se podle rozhodují v prostředí nejistoty, tudíž nemohou dobře ohodnotit pravděpodobnost, s jakou bude jejich hlas rozhodující Rozhodnutí podle možných rozhodnutí „spoluhráčů“ Mobilizace hlasů v sociálních skupinách Propaganda Rodina, referenční skupina, sociální kapitál, náboženství Situační faktory, makrosociální vlivy strategii nejmenší možné ztráty („přece můj kandidát neprohraje o jeden hlas) – je to možné takto přemýšlet při současné informovanosti výzkumy předvolebních situací

229 Proč lidé k volbám nechodí?
R. Putnam Politická efektivita se snaží změřit „pocit, že politické jednání jedince má nebo může mít vliv na politický proces, tedy že má smysl vykonávat občanské povinnosti jako například hlasování ve volbách.“ Opakem pocitu politické efektivity je pocit (politického) odcizení. Právě politické odcizení je někdy považováno za viníka poklesu volební účasti v posledních několika dekádách.


Stáhnout ppt "Teorie a výzkum veřejného mínění"

Podobné prezentace


Reklamy Google