Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mgr. Petra Anýžová Teorie a výzkum veřejného mínění.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mgr. Petra Anýžová Teorie a výzkum veřejného mínění."— Transkript prezentace:

1 Mgr. Petra Anýžová Teorie a výzkum veřejného mínění

2 Atestace Zakončení předmětu: Dvě prezentace (+ elektronická podoba) 1. Kritická recenze na téma vybraného článku + tři otázky do diskuze 2. Prezentace výsledků výzkumu veřejného mínění (sekundární analýza tiskových zpráv), závěry, grafické výstupy 3. cca 20 minut

3 Literatura Kunštát, Daniel (ed.): České veřejné mínění : Teorie a výzkum. Praha: Sociologický ústav AV ČR, ISBN URBAN, Lukáš, Josef DUBSKÝ a Karol MURDZA. Masová komunikace : a veřejné mínění. Vyd. 1. Praha: Grada, ISBN Rendlová, E., T. Lebeda: Výzkumy veřejného mínění : teoretické souvislosti a praktická aplikace. Praha: Sociologický ústav AV ČR, ISBN x Šubrt, Jiří (ed.): Kapitoly ze sociologie veřejného mínění : Teorie a výzkum. Praha: Karolinum, ISBN Krejčí, Jindřich (ed.): Kvalita výzkumů volebních preferencí. Praha: Sociologický ústav AV ČR, ISBN Škodová, Markéta: „Co je to veřejnost.“ SOCIOweb 3 (2006). Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z: 06%20cely%20pdf.pdf. ISSN Vinopal, J.: „Rozhodovací procesy při zodpovídání výzkumných dotazů.“ Naše společnost 6 (1) (2008): 9 – 13. Dostupné z: ISSN X Krejčí, J.: „Předvolební průzkumy a média.“ SOCIOweb 3 (2004): Praha: Sociologický ústav AV ČR. Dostupné z:http://www.socioweb.cz/index.php?disp=teorie&shw=154&lst=112. ISSN Lebeda, T., J. Krejčí, Y. Leontiyeva: „Volební preference (jak jim správně porozumět).“ Naše společnost 3 (2) (2005): 1 – 10. Dostupné z:. ISSN X

4 Osnova 1. Podstata veřejného mínění 2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění 3. Charakteristika nositelů veřejného mínění 4. Role médií a názorových vůdců při formování veřejného mínění 5. Empirické přístupy k veřejnému mínění 6. Zkoumání obsahů veřejného mínění – příprava výzkumu, výběr, techniky, dotazník, prezentace dat 7. Volební a další politické průzkumy

5 1

6 1. Podstata veřejného mínění a okolnosti jeho formování

7 Mínění lidu pojem poprvé použil vicomt Bolingbroke, vydavatel listu Craftsmen (1726 – 1735)  mínění lidu bylo namířeno proti korupci a představovalo „ducha svobody“: „Zkušenosti milionů lidí se nesmí zamlčovat. V mase obyvatelstva žije správné cítění.“ [Prokop 2005: 115] Aristoteles: „Každý jednotlivec bude sice horším soudcem než znalci, ale všichni dohromady budou buď lepší, anebo alespoň ne horší.“ [Aristoteles 1998] T. Jefferson se snažil brát mínění lidu v úvahu i při konkrétní orientaci politiky: „Základem naší vlády je názor lidu, to je věc, o kterou se musíme starat především.“ G. Gallup – přirovnal výzkum veřejného mínění k měření pulsu demokracie (respekt vůči názorům občanů)

8 Definování pojmu 1. Veřejné, veřejnost a) Veřejné/soukromé b) Zveřejnit, publikovat c) Veřejnost – agregát lidských jedinců 2. Mínění I. A. Bláha (1946) – doxa 30. léta 20. století USA – mínění  postoj

9 Mnohovýznamnost pojmu veřejného mínění Nejednotnost výkladu veřejného mínění, různé varianty: Homér: mínění ve smyslu názor, přesvědčení Platón: obecné mínění, nepravdivé mínění a naše mínění Aristoteles: všeobecné mínění, mínění všech, pravdivé mínění, mínění jako přesvědčení J. Lock: občanské sdělování J. Bryce (začátek 20. století): každodenní mínění, mínění většiny, způsob myšlení spojený s politickou aktivitou, vliv VM jako instituce L. Doob: VM jako žurnalistický obrat Wilson: společná stanoviska, společná vůle

10 Mínění (opinion) doxa = nejisté vědění implicitní odezva nebo odpověď prostřednictvím níž jedinec reaguje na podnět [Hovland et al. 1953] v protikladu k vědění či poznání (Platón) – absence hlubší analytické činnosti ztotožnění s věřením či dohadováním, názorem, domněnkou, „něco, co nevíme zcela dobře“ stanovisko bez ohledu na dostatek informací  emocionální prvky, kolísavost, předsudky vliv médií

11 Postoj  vyslovené mínění

12 Názor (view) Verbalizované vyjádření stanoviska k určitému jevu Argumentace, propojení více informací  dlouhodobost Obsahuje racionální i emocionální složku Komplexní názorová struktura (stabilita) Příklad: souhlas s legalizací potratů může nepřímo znamenat podporu ženského hnutí a opozici vůči katolické církvi Přihlášení se k levo-pravé politické orientaci současně znamená sympatie k politické straně v příslušné části politického spektra

13 Struktura veřejného mínění Povrchová vrstva Mínění Společenské nálady, předsudky, stereotypy, móda Emocionální prvky, krátkodobost Inkonzistence mínění (v praxi) Média Hloubková vrstva Názory a postoje Vliv kultury, tradic, nábožentsví, morálky, společenských norem Dlouhodobost např. postoj k trestu smrti, názory na péče o dítě, postoj k válce a míru, pocitu osobního bezpečí atp.

14 Tři stavy veřejného mínění F. Tönnies: sleduje dosažený stupeň stálosti stanovisek veřejnosti První stav VM (plynný): vzniká povrchní, rychle se měnící mínění, původ v denním tisku – události, jež dokáží krátkodobě upoutat pozornost veřejnosti, VM podléhá manipulaci Druhý stav VM (kapalný): stabilnější a trvalejší názory, osvojuje si je velká část společnosti – „racio“ společnosti, VM odolává propagandistickému náporu Třetí stav VM (pevný): dlouhodobé názory začnou být základem postojů, jejich výrazem je konsenzus (životně důležité obecné hodnoty) Příklady (?)

15 Vlastnosti veřejného mínění Cyklus veřejného mínění: 1. Utváření 2. Vyjádření 3. Fungování 4. Uplatnění Individuální mínění Skupinové mínění Veřejné mínění

16 Utváření veřejného mínění  Téma uvedeno ve 20. letech 20. století – W. Lippman – analýza veřejného mínění Vznik mínění veřejnosti je spojen se společensky významnou událostí  dotýká se velké skupiny lidí Vznik VM může být v tuto chvíli iniciován běžnými komunikačními procesy nebo záměrným ovlivňováním společnosti (média) Krystalizace veřejného mínění bezprostřední citová zainteresovanost na události, společenské nálady nad míněním = výměna mínění, diskuze

17 Utváření veřejného mínění  Jednotlivec hodnotí událost, vytváří své počáteční individuální mínění (volba hodnocení z několika existujících, které je nejpřijatelnější)  Vzniká direfencované hodnocení (nové představy o události versus stará přesvědčení a postoje)  V důsledku „setkávání se“ individuálních mínění v malé skupině nebo s názorovými vůdci vzniká skupinové mínění (rozpoznávání většinového a menšinového mínění, názorovém klima), skupina orientuje své členy v událostech a interpretuje i obsahy sdělované médii Co všechno individuální mínění ovlivňuje?

18 Ovlivňování individuálního mínění Proces racionalizace, propaganda, média, názorový vůdci, identifikace (nápodoba), kognitivní disonance, přesvědčování, sugesce, autorita, kultura, socializace, normy, tradice, stereotyp, předsudek vliv většiny referenční skupina

19 Vyjádření veřejného mínění  Následuje osobní interpretace výsledků diskuzí (výběr mínění přijatelných pro ostatní a současně akceptovatelných z osobního hlediska)  Přizpůsobení každého osobního mínění širšímu veřejnému mínění (= trendy v mínění)   po takovém procesu je jednotlivec ochoten vyjádřit mínění  tím se vztah jednotlivce k významné události v konečné podobě projeví určitým míněním utvářejícím se na základě propojenosti individuálního, skupinového a veřejného mínění v procesu formování veřejného mínění  = společenská diskuze Jakým způsobem se může vyjadřovat individuální/skupinové/veřejné mínění? A kde?

20 Veřejné mínění Jde o rozdílná stanoviska tvořící se v prostředí určité sociální skupiny Názorové konstelace: Konsenzus (více jak 75 % veřejnosti) Většinové mínění (více jak 50 %) Pluralistické mínění (nejvýraznější názorový proud není většina) Intenzivní mínění menšiny (vyjádření mínění skrze politické chování/demonstrace atp.) Mínění pozorné veřejnosti (detailní pozorování určité oblasti částí veřejnosti) Mění se názorová konstelace ve společnosti? Kdy?

21 Další vývoj veřejného mínění  V etapě fungování nastává spojení všeobecného mínění s politickými, veřejnými a úředními aktivitami a výsledkem jsou nejrůznější opatření zasahující do společenské sféry [Nimmo 1978], např. tlak na dodržování norem, zákonů, podávání petic, hlasování ve volbách či v referendu  aktuálnost události se vyčerpává a veřejnost obrací pozornost jinam  Veřejný problém se vynoří znovu (re- aktualizace)  CO SE STANE POTOM?

22 Obecné vlastnosti VM a) Směr VM (+/-) b) Intenzita VM c) Flexibilita (proměnlivost)/stabilita VM d) Manifestace (projevení) VM e) Homogenita/pluralismus/polarita VM f) Dopad/účinek VM g) Pronikavost VM Index intenzity (výzkumy) Znáte „osobně zainteresované“ občany? Předpověditelnost mínění Omezené VM (?)

23 Funkce veřejného mínění Se zdůrazněním jednotlivých funkcí VM se setkáváme již v začátcích rozvoje společenskovědní teorie Sociální, politická, legislativní kontrola/regulace/zpětná vazba  později legitimizace (demokratického) systému I. Bláha: funkce politická, právní, soudcovská, mraví Konzultativní funkce Direktivní funkce (volby/referenda) Hodnotící Analytická Konstruktivní Nátlak ke konformitě

24 Faktory utvářející veřejné mínění Schéma vlivu faktorů (Mišovič a kol. 2010): Mínění Geografické a regionální vlivy Biologické, psychologické, sociokulturné vlivy Ekonomické, sociální a politické podmínky Tradice Normy Morálka

25 2

26 2. Teoretické přístupy k veřejnému mínění

27 Veřejné mínění v historii Tradicní filozofická tradice – nejisté vědění, doxa (Platón) J. Locke – zákon mínění, soukromý E. Burke – legislativní moc VM J. J. Rousseau – legislativní moc VM Fyziokraté – kritika, nikoli legislativa J. G. W. Hegel – úcta i opovržení K. Marx – fikce, falešné vědomí J. S. Mill, A. de Tocqueville – nástroj konformity, nikoli kritiky W. Lipmann – rozumnost a kompetence VM jsou iluze Ch. W. Mills – veřejnost  masa  (problém pro ideál participativní demokracie)

28 Veřejné mínění jako sociálně historický fenomén Pojem VM se objevuje v 18. století ve Francii a Británii v rámci spol. a emancipačních tendencí – po Velké francouzské revoluci se VM stalo heslem: „veřejné mínění vládne světem“ Historická označení VM: Gabriel Tarde soudí, že VM je ryze novodobý fenomén W. Bauer jej sleduje již v antice řecké pojmy: ossa, phéme, nomos; římské: fama, fama popularis, rumores, středověk: úsloví vox populi-vox dei (hlas lidu, hlas boží), consensus omnium; renesance: publica voce (Shakespeare: opinion) osvícenství: volonté générale

29 Historické reflexe veřejného mínění 17. století F. Bacon (normativní stránka VM, posuzování občanských záležitostí) J. Lock (mínění jako třetí zdroj práva vedle zákonů božích a společenských) 18. století D. Hume (mínění lidu je základem veškeré vlády), J. J. Rousseau (VM jako zákon, který je třeba respektovat, kontrolní funkce směrem k vládnoucí moci), Ch. P. Duclos (mínění jako tvůrce norem civilizovaného chování),

30 Historické reflexe veřejného mínění 19. století G. W. F. Hegel (suverenita lidu x suverenita státu, VM má kladné silné stránky i negativní = dominance nevědomosti a klamu) J. Bryce (VM neexistuje jen ve svobodných společnostech, ale i ve společnostech despoticky ovládaných) 20. století G. Tarde (kniha Mínění a dav – vývoj VM souvisí se vznikem veřejnosti a následnou přeměnou soukromých rozmluv (salony) v rozmluvy veřejné (noviny) = rozvoj komunikačních prostředků (tisku, železnic, telegrafu) J. Habermas (analyzuje veřejnou sféru občanské společnosti jako specifické politické fórum, občanská veřejnost je nositelem měšťanských emancipačních ideálů)

31 Pojetí a hodnocení veřejného mínění Veřejné mínění občanské společnosti – aktivní, kritické, racionální Veřejné mínění masové společnosti – pasivní, receptivní, manipulované

32 Pojetí a hodnocení veřejného mínění Universalismus - veřejné mínění je jedno: odraz společné vůle, zájmu, potřeb  duch skupiny - např. J. J. Rousseau, Tönnies, Inocenc Bláha Pluralismus - veřejných mínění je mnoho: mnoho veřejností s různými zájmy, potřebami a názory - např. G. Lundberg, R. Bain, E. Noelle-Neumannová Jaké druhy veřejností znáte?

33 Pojetí a hodnocení veřejného mínění Realismus - veřejné mínřní je nadindividuální a nezávislé na jedincích Nominalismus – veřejné mínění je souhrnem mínění jednotlivých lidí  Operacionální definice veřejných mínění je to, co zkoumá veřejné mínění

34 Pojetí a hodnocení veřejného mínění Primordialistická teorie Veřejné mínění existuje ve společnosti od jejího vzniku (drby, klepy, pověsti) D. Hume, J, Bryce, K. Marx, Ortega y Gasset, E. Noelle-Neumannová, G. Sartori Modernistická teorie veřejné mínění až v moderní demokratické společnosti, svoboda projevu, masová komunikace (noviny) G. Tarde, J. Habermas, F. Tönnies, F. Allport a W. Albig

35 Fáma Z latinského fáma = pověst, zpráva Allport, Postman – „sdělení, které se týká aktuálních událostí, které se šíří od osoby k osobě zpravidla ústně a kterému se má věřit“ (zdá se důvěryhodná, velká role kolektivní diskuze, snaha o uspokojivý výklad určité situace) Nahrazuje nebo doplňuje oficiální údaje a stává se součástí veřejného mínění Zrození fámy: Fáma vzniká zkreslením zprávy v interpersonální komunikaci (první v řetězci byl v tomto pojetí očitý svědek, následně se nabalují chyby) Velmi rychle zase zaniká – ztráta zájmu o daný objekt, uvedením pravdivých faktů Fáma je od počátku utvořena v interakci lidí, kteří mají zájem o určitý jev

36 Sociologie a veřejné mínění Sociologové se o VM zajímají teprve od konce 19. století a především v prvních desetiletích 20. století (v té době Le Bon, Tarde, Cooley, Lowell, Tönnies, Lippmann) – vliv psychologie (prolematika davu, masového mínění, nápodoby, primární skupiny, tři stádia veřejného mínění, sociální kontrola, masová komunikace) VM zprvu chápou ve smyslu Le Bonovy kolektivní duše, Durkheimova kolektivního vědomí či Mc Dougallovy skupinové mysli = tzn. jako nadindividuální realitu, která je nepřevoditelná na souhrn jednotlivých individuálních mínění) Dialekticko-materialistický přístup (K. Marx; veřejné mínění je součást společenského vědomí, které je určeno materiálními podmínkami a sociálním postavením lidí ve společnosti)

37 Sociologie a veřejné mínění Ve 30. letech američtí sociologové tento pohled zavrhli (F. Allport) a začali studovat individum a jeho psychiku (tj. sociologický nominalismus) – začíná empirický výzkum VM G. Gallup, P. Lazarsfeld (média, individuální a masová komunikace/teorie dvoustupňového komunikačního toku, úloha názorových vůdců) 50. léta 20. století – Blumer: kolektivní chování a každodenní zkušenost, Ch. W. Mills: ideální veřejnost, D. Riesman, E. Noelle-Neumann, A. Uledov, J. Habermas, B. Grušin, P. Berger, P. Bourdieu (kritika VM), J. Šubrt (ČR) Vznik aplikované oborové disciplíny – sociologie veřejného mínění (popis, vývoj, charakteristiky a působení VM)

38 Sociální psychologie a veřejné mínění Sociální psychologie (konec 19. století, Le Bon, McDougall, Tarde) – psychologická oblast, která se zkoumá psychické jevy a procesy, jež vznikají ve vzájemném působení lidí mezi sebou v různých organizovaných a neorganizovaných pospolitostech Analýza hromadného chování lidí a specifických procesů ovlivňujících každého účastníka (závislost na prostředí) Výzkum malých skupin (= využitelnost v efektivní organizaci výrobních procesů, v reklamě, v propagandě atp.), rozvoj metodologie takového výzkumu Chování davu (živelnost mas, neorganizovanost, neuvědomělost, nápodoba, sociální nákaza, chování jedince v mase) Zkoumání davových psychóz (dav aktivní, agresivní, únikový, hrabivý, demonstrující, protestující, pasivní atp.)

39 Politologie a veřejné mínění Politická věda pokládá vztah demokracie a veřejného mínění za jeden z významných prvků politického procesu, VM je někdy považováno za typický politický pojem (Sartori) = „ vládnutí za podpory lidu“, „každý občan má právo na účast ve veřejné diskuzi“, „každý dospělý podřízený zákonům nějakého státu by měl být považován za dostatečně kvalifikovaného k účasti na demokratickém procesu v tomto státě“ [Dahl 2001] první polovina 19. století = A. de Tocqueville – nastoli otázku, zda se většinové mínění veřejnosti nestane tyranem

40 Politologie a veřejné mínění rozvoj výzkumu veřejného mínění - G. Gallup a S. Rea hovoří o měření pulzu demokracie (1940) – vnímali demokracii jako systém vyžadující aktivní a angažované občanství, spojené s hledáním společného úžitku – k tomu měl napomáhat výzkum VM J. Madison – veřejná vláda musí být vzdělaná a informovaná – lidé, kteří vládnou, musí tak učinit na základě poznání. „Veřejná vláda bez veřejných informací či prostředků, jak se jich zmocnit, je předehrou k frašce nebo k tragédii nebo možná k obojímu.“ Vztah politického rozhodování a procesů formování VM: zjišťování volebních preferencí politických stran, důvěra v politické instituce, osobnosti i v realizaci samotné politiky, očekávání veřejnosti

41 3

42 3. Charakteristika nositelů veřejného mínění

43 Nositel veřejného mínění Kdo je nositelem VM? Iniciuje vznik veřejného mínění Sociální charakter Kolektivní mínění Osoby pokládané za nositele mínění musí splňovat dvě základní podmínky: Orientují se na předmět veřejného zájmu Reprezentují několik různých pohledů Může být subjektem VM i jednotlivec anebo jen sociální skupina? osoby, jejichž mínění je veřejné

44 Nositel veřejného mínění Subjekt veřejného mínění je z hlediska historie proměnlivý  mění se jeho podíl na formování veřejného mínění Veřejnost Masa Dav Publikum

45 „Publikum“ (z latiny: výraz pro veřejnost, stát či obec) - kolektivní označení uživatelů nějakého média, příjemci nějakého obecně (veřejně) dostupného sdělení Např. divadelní představení, filmová projekce, fotbalový zápas, číslo časopisu, rozhlasová stanice, atp. Publikum

46 Vývoj publika Obecenstvo Jednota místa a času Živá sdělení Publikum Čtenářská obec, vzdělání Veřejnost Veřejné publikum  masové publikum Mediální publikum Masové publikum Difúzní publikum Spotřebitelé Segmenty populace Privatizace médií Média knihtisk Masová média masový tisk

47 Vývoj publika „Publikum“ – obecenstvo - antika: množina lidí, která sledovala hru, sportovní klání nebo řečnický duel – spojení místem, časem a obsahem představení Knihtisk (15. st/noviny, knihy) – předčítání, růst gramatnosti  čtenářská obec (17. st.) Čtenáři se soustřeďovali hlavně ve městech a patřili především k nově se ustavující společenské třídě, měšťanstvu Tištěný text mohl být čten kdykoli a kdekoli Masovost nabídky tisku, periodicita Revoluce 18. století (osvícenství) – střední třída získává moc (vzdělanost) = formování veřejnosti Moderní média (disperze publika)  masové publikum

48 Veřejnost Veřejnost je chápána jako souhrn lidských jedinců, kteří ji zároveň vytvářejí (J. Habermas) Aktivní zájem o společenské dění = veřejná sféra, veřejný život – prostor pro její jednání, který má být všem na očích Co je to veřejný život?

49 Historická reflexe veřejnosti Řecká polis: svobodní majetní občané Absolutistické monarchie: šlechtické vrtsvy, duchovenstvo, úřednictvo Rozvoj knihtisku: literární veřejnost Měšťanstvo: občanská veřejnost Osvícenství a kapitalismus: liberální veřejnost  období rozšiřování knih, novin a časopisů Rozšiřování politických a sociálních práv (19./20. st.) na všechny občany: masová veřejnost

50 Strukturální proměny veřejnosti J. Habermas: Vstup „plebejské“ části obyvatelstva do veřejné sféry  veřejnost se rozšiřuje  redukce rozsahu „tradičních“ (aktivních) kritických diskusí Pokles zainteresovaných lidí na řešení společných záležitostí Politické strany usilují jen o politickou mobilizaci voličů a jejich volební hlasy = konec kontroly veřejnosti nad politickou mocí „Zveřejňování“  prosazení mocenských zájmů Občanská veřejnostMasová veřejnost

51 Ch. W. Mills – USA (19. století) – přeměna veřejnosti na masu - jednosměrné působení masových sdělovacích prostředků Masa x mocenská elita (manipulující skrze média) E. Ross - vliv konformity na masu (= móda, veřejné mínění, zvyky, morálka, sociální kontrola) H. Lasswell – synonymum pro veřejnost je ve 20. století masa

52 Masa Množství lidí se společným zájmem Masa, významy: Kolektiv Široké vrstvy lidí s minimálním vzděláním Ovládaný lid (x vládnoucí skupina) Společenská vrstva Třída bez pevné organizace Nevolnické, dělnické, rolnické masy, masa národa, nábožensky věřících, masa bankéřů, masa dlouhodobě nezaměstnaných (relativně trvalá příslušnost), dočasná masa (vítězných voličů) Objekt cíleného ovlivňování, Suma odcizených, atomizovaných jedinců Mlčící většina Hlavní nositel každodenní ekonomické činnosti Dav (staré koncepce) Kdy se stane z celé společnosti masa?

53 Davy „náš věk není věkem davu, ale věkem veřejnosti“ Dav nepatří mezi nositele/subjekty veřejného mínění Prostorové seskupení lidí: Náhodnost Dočasnost (společných zájmů) Neorganizovanost Anonymita Každý vlastní cíle a zájmy a názory

54 Davy Prudký nárůst městských obyvatel (1800 – Evropa má 180 mil.ob. – do mil.)  reflexe fenoménů masa a dav G. Le Bon (Psychologie davu 1895) tyto sociální útvary „mají vlastnosti, jež se značně liší od vlastností jedinců, jež je tvoří“ v kolektivní „duši davu“ se stírají intelektuální schopnosti a individualita („inteligence davu je vždy nižší“) Anonymita (pocit moci, uvolňuje pudy) Duševní nákaza (davový psychóza) Sugesce, iracionalita, impulzivnost, sklon k násilí Vliv autority v davu (charismatická osobnost) Absence sociální kontroly G. Tarde (Mínění a dav 1901) – rozdíly mezi veřejností a davem J.O. y Gasset (Vzpoura davů 1930) D. Riesman (Osamělý dav 1950)

55 4

56 4. Role médií a názorových vůdců mínění při formování veřejného mínění

57 Přenosový model komunikace Komunikace je proces přenášení sdělení od nějakého zdroje k nějakému adresátu – příjemci Zdroj  sdělení  příjemce

58 Teorie masové komunikace Masová komunikace: sdělovat informace široké veřejnosti  televize, rozhlas, tisk, internet, film a dalších média  která se dále podílí na masové kultuře Termín vznikl koncem 30. let 20. století instituce (sdělovatelé, profesionální komunikátoři)  skupiny společnosti (příjemci, nejsou komunikátorům známi) Jednosměrná komunikace Jaká je její latentní funkce?

59 Vývoj teorií masových médií Masová média Model injekční jehly (30. léta) Funkce médií (60. léta) Komplexní analýza místa médií ve společnosti (70. léta) Agenda setting (70. léta) Interpersonální komunikace Studium difuze inovace (G. Tarde, E. Rogers) Teorie dvoustupňového komunikačního toku (E. Katz, P. F. Lazarsfeld) Dvoucyklový model komunikace Elity Kaskádový model (K. Deutsch) Sociální kontrola Spirála mlčení (E. Noelle-Neumann)

60

61 1. Fáze všemocných médií První desetiletí 20. století Publikum je bezmocné, média mají stejný a přímý účinek na všechny členy veřejnosti  teorie injekční jehly (teorie zázračné střely) Koncepce masové společnosti, masového publika (izolovaní jedinci) Spojení s propagandou v první světové válce (a později) a rozmachem filmu (výzkumy vlivu na děti) Ukázalo se, že vliv prostředků masové komunikace na již pevně zformový postoj je o mnoho slabší, než se původně předpokládalo  Proč?

62 2. Fáze omezených účinků Od poloviny 30. let do konce 60. let 20. století Nové poznatky z psychologie (koncept postoje, teorie učení) Rozvoj empirických výzkumů (H. Cantril – výzkum Invaze z Marsu) P. Lazarsfeld, B. Berelson, H. Gaudetová – The People‘s Choice (1944) – průzkum předvolební prezidentské kampaně (výzkumy v roce 1940) Lazarsfeld uplatnil poprvé techniku panelového dotazování – cílem bylo na vzorku 600 respondentů ověřit vliv politické kampaně a masových sdělovacích prostředků Výzkum odhalil roli aktivních osobností ovlivňujících názory svého okolí (= upozorňovali na myšlenky z médií ty voliče, kteří sami zprávy v médiích nesledovali)

63 Dvoustupňový tok komunikace Informace z médií se šíří ve dvou etapách: nejprve od médií k  názorovým vůdcům (opinion leaders, dobře informovaní jedinci zapojení do masové komunikace)  a následně od nich cestou osobní mezilidské komunikace k jejich následníkům (opinion followers, nevyhledávají v médiích informace tak intenzivně) Názorový vůdci nebyly neutrálními osobami sdělující informace – hráli významnou roli při interpretaci cílů kampaně a ovlivňovali záměry ostaních

64 Dvoustupňový tok komunikace Katz a Lazarsfeld: každá socioekonomická skupina má vlastní opinion leaders vliv ve všech oblastech (ekonomie, politika) názorový vůdci nejsou vždy soustředěni na vrcholcích společenských a politických pyramid nepolitické oblasti života americké společnosti R. K. Merton – existuje více typů „ovlivňovatelů, vlivní lidé“ typ místního (polymorfní = může vyvíjet vliv v různých sférách života) a kosmopolitního ovlivňovatele (monomorfní = specializuje se na určitou oblast života) Troldahl, 1966: dvoucyklový model komunikace –názorový vůdci se obracejí pro informace k odborným autoritám, obyčejný člověk se obrátí na názorového vůdce, vzájemná výměna informací

65 3. Fáze renesance silných účinků 70. léta 20. století Návrat k představě silných médií Zájem o zkoumání vlivu médií na celou společnost (ne jen na jedince) Dlouhodobý a nepřímý vliv médií (předkládání vzorů a modelů chování, norem, hodnot, sankcí) Zkoumání procesu socializace (vliv médií) E. Noell-Neumann 1973 – spirála mlčení A. Bandury (1977) – teorie sociálního učení = teorie vzorů, teorie sociální konstrukce reality McCombs, Shaw 1972 – nastolování agendy (agenda-setting) Ball-Rokeachová, Defleur - závislostní teorie

66 Spirála mlčení (E. Noelle-Neumannová) Princip: roste síla názoru, který je vyslovován x lidé zamlčují názor, který není oceňován (minoritní názory slábnou) Základní předpoklad: Snaha se vyhnout sociální izolaci, strach ze zesměšnění a opovržení Snaha lidí o dosažení společně zastávaných soudů a konsenzus Rozhodující role masových médií (nejdostupnější zdroj informací o převládajícím názorovém klimatu) Inspiace předvolebními výzkumy – výzkum last-minute swing (změna na poslední chvíli)/bandwagon effect (každý chce být na straně vítěze) = Noelleová s tím polemizuje – jde o to nebýt sám (izolovaný) Testy založené na projektivních technikách „železniční test“: představa dotázaného o 5-ti hodinové jízdě vlakem s osobou, která zastává zcela opačný názor než on sám – bude ochoten se s tou osobou o svém názoru během jízdy bavit nebo bude raději mlčet „výhružný test“: respondentovi je během dotazování simulována izolační hrozba, komiksové obrázky s razantními názory a doplňování bublin jako odpovědí jiné osoby

67 Měření názorového vůdcovství PS- škála Klasické výzkumy: pozorování, sociometrie, dotazování (=sebehodnocení, informátoři – označení vlivných lidí) PS-škála „síla osobnosti“ (Personality Strength Scale, autor: E. Noelle- Neumann), Institut pro demoskpii v Německu Desetipoložková baterie otázek – odhad vlastního chování v různých každodenních situacích, dosažené skóre je mírou názorového vůdcovství Použití v ČR: článek Jeřábek (2003, Sociologický časopis 39 (5))

68 Měření názorového vůdcovství PS-škála

69 1.II. S. Ash - test konformity, USA, 70.l.

70 S. Milgram - poslušnost k autoritě, „učitel a žák“, 1963, USA

71 B. Latané, J. Darley - efekt přihlížejícího, „apatický svědek“, „syndrom nezúčastněného diváka“, 60.l., USA

72 Agenda-setting masová média ovlivňují postoje, představy, přesvědčení, hodnoty a chování veřejnosti preferují určitá témata (a vylučují jiná) určují pořadí a důležitost těchto událostí  vliv na to, co se stane součástí veřejné debaty

73 Agenda-setting

74 Agenda-setting

75 Výzkumná tradice Agenda-setting  Předchůdci výzkumu procesu nastolování agendy (20. léta): R. E. Park (Immingrant Press and Its Control), W. Lippmann (Public Opinion) 1922 – role masových médií B. Cohen (The press and foreign policy) 1963  Klíčový moment systematického zkoumání Výzkum M. E. McCombse a D. L. Shawa (Chapel Hill Study, Charlotte study) - výzkum prezidentských předvolebních kampaní na nerozhodnutých voličích

76 Agenda-setting McCombs, Shaw (základní hypotéza agenda-setting) [1972: 177]: „Masová média nastolují agendu pro každou politickou kampaň tím, že ovlivňují míru důležitosti názorů k politickým tématům.“ Závěr: „voliči mají sklon sdílet složenou mediální definici toho, co je důležité, což potvrzuje schopnost masových médií nastolovat agendu“. Dearing, Rogers 1996

77 Kategorizace výzkumů Agenda-setting D. Weaver, M. McCombs, D. L. Shaw  Analýzy prvního stupně – výzkum významnosti objektů (= „o čem přemýšlet“)  Analýzy druhého stupně – výzkum významnosti atributů (= „jak o tom přemýšlet“)  Intermediální nastolování agendy – výzkum přenosu významnosti atributů (= „kdo a jakým způsobem nastoluje témata v médiích“)

78 Důležité indikátory Srovnávání četností témat v mediálních obsazích a četností výskytu témat ve veřejné agendě  Míra důležitosti (salience) – stupeň významnosti či důležitosti jednotlivého tématu v rámci dané agendy (předpokladem je nerovnováha a odlišná důležitost témat)  Indikátor skutečnosti (real-world indicator) – „objektivní stav věcí“ (např. statistické ročenky, oficiální údaje o emisích, dopravních nehodách), komparace s výsledky analýz mediálních obsahů

79 Důležité indikátory Studování způsobů, jakým jsou témata v médiích zpracována  Priming (vypíchnutí) – zdůrazňování či snaha o zviditelnění vybraných témat na úkor témat jiných  určuje významnost témat, aktivace postojů  Framing (rámcování) – výběr určitých aspektů vnímané skutečnosti a jejich následné zdůraznění  navozují různé interpretace informací

80 Framing (rámcování) Různě zarámovaná sdělení  Výzkum psychologů Tversky a Kahneman (1981) „Představte si, že se Spojené státy připravují na vypuknutí nezvyklé asijské nemoci, u které se očekává, že zabije 600 lidí. Byly navrženy dva alternativní programy v boji proti nemoci. Představte si, že přesné vědecké odhady důsledků programů jsou následovné:

81 Framing (rámcování) 1. skupina Pokud bude přijat Program A, 400 lidí zemře. (22 %) Pokud bude přijat program B, existuje 1/3 pravděpodobnost, že nidko nezemře, a 2/3 pravděpodobnost, že 600 lidí zemře. (78 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?

82 Framing (rámcování) 2. skupina Pokud bude přijat Program C, bude zachráněno 200 lidí. (72 %) Pokud bude přijat Program D, existuje 1/3 pravděpodobnost, že 600 lidí bude zachráněno a 2/3 pravděpodobnost, že nidko nebude zachráněn. (28 %) Který ze dvou programů byste upřednostnil?

83 Segmenty Agendy-setting Dearing, Rogers Mediální agenda – důležitost tématu v masmediálním programu Veřejná agenda – důležitost tématu v rámci veřejnosti Politická agenda – zájem o politické akce Osobní zkušenosti, interpersonální komunikace mezi elitami a ostatními jedinci „ Indikátory skutečnosti“ – důležitost agendy daného tématu nebo události Vlvná médiaVlvná média

84 Veřejná agenda  Hierarchie témat ve veřejnosti v určitém časovém okamžiku Zkoumá se pořadí témat v jednom časovém okamžiku Vývoj jednoho či více témat v průběhu delšího časového úseku, aktivní publikum Způsoby zpracování témat, výběr aspektů  Snaha o prokázání vztahu mediální a veřejné agendy – zkoumání „hybatele“ témat, výzkumy ukazují spíše vztah média  veřejnost Vliv na jejich vztah má: věrohodnost mediálního zdroje, míra mediální expozice (konzumace mediálních obsahů), interpersonální komunikace, potřeba orientace (osobní jistota), osobní zkušenost s tématem  Metoda zkoumání: dotazníkové šetření výzkumu VM (jednorázový, longitudinální výzkum, nezávislá šetření, panelový výzkum)  (MIP – most important problem – otevřená otázka: „Jaké celospolečenské události z poslední doby považujete Vy osobně za nejvýznamnější?“)

85 Mediální agenda  Výzkumy mediálních obsahů, četností výskytu určitých témat, jejich pohyb v čase, okolností, za kterých se témata stávají součástí mediální agendy (jejich míra důležitosti)  Snaha nalézt vztah mezi indikátory skutečnosti a odpovídající mediální agendou  Příklad tématu životního prostředí (70. – 90. léta), ukazatelé znečištění životního prostředí se snižovaly, ale mediální pokrytí těchto témat postupně rostlo: důležitost těchto témat v médiích nekorespondovala se skutečností – média nám neukazují to, co se skutečně děje ve světě  Na druhou stranu indikátory skutečnosti jsou málokdy příčinou prosazení témat do mediální agendy – nastavení agendy většinou vychází z lidských tragédií nebo z působivých zpravodajských událostí  Vliv inzerentů, PR pracovníků, vědeckých osobností, prestižních a silných médií na mediální agendu ostatních médií  Metoda zkoumání: kvantitativní obsahová analýza (počet a rozsah zpráv)

86 Politická agenda Výsledek působení mediální a veřejné agendy Je velmi náročné definovat klíčové proměnné formující politickou agendu (lze například identifikovat nepřímý vliv médií přes veřejnou agendu) cirkularita vzájemného ovlivňování požadavky na řešení veřejného problému Příklad: Barbara Nelson (1991) formování týrání dětí jako veřejného problému Nepříliš prestižní odborné časopisy  prestižní odborné časopisy  mainstreamová masová média  odborníci  problém týrání dětí ve veřejném mínění  politická reprezentace Měření: četnosti pozornosti politické agendy věnované veřejnému problému (počet slyšení v parlamentu, záznamy z jednání, počet hodin parlamentní komise, počet zpráv, počet poslaneckých návrhů, legislativa, množství alokovaných prostředků atp.) = případové studie

87 4. Fáze dohodnutého vlivu médií (fáze zmírňovaných účinků) Od počátku 80. let 20. století Média jsou mocná, ale sílí zároveň přesvědčení o aktivním publiku Velký nárůst mediální nabídky = média se stávají bežnou součástí života jedinců  homogenizace a internacionalizace médií S. Hall – teorie kódování/dekódování Empirický výzkum (náruživé diváctví, fiktivní násilí, zábavní prvky ve zpravodajství, globalizace zpráv) Vliv na vnímání sociální skutečnosti – „mediální realita“ a její vliv na vnímání ostatních sociálních zkušeností J. Lewis - Constructing Public Opinion (Jak se konstruuje veřejné mínění 2001) – vliv výzkumů VM a manipulace médií v rukách politických elit

88 5

89 5. Empirické přístupy ke zkoumání veřejného mínění

90 Počátky výzkumu veřejného mínění Předchůdci Daniel Defoe, hrabě A. M. La Valette matematik J. Condorcet (statistická výběrová šetření) 19. století – redakce časopisů v USA - slaměná hlasování (straw votes) USA – lepší předpoklady pro vznik výzkumu VM Po 1. světové válce se začaly výběrové metody uplatňovat v oblasti ekonomiky, demografie a státní správy (výhody: krátká doba, nízké náklady + informace o hromadných společenských jevech)  výzkumy trhu Dalším východiskem byla nauka o postojích (W. I. Thomas, F. Znaniecky, G. H. Mead, L. L. Thurstone (návrh na měření postojů – směr a intenzita)

91 Novinové a časopisecké ankety Harrisburg Pennsylvanian a Raleigh star – 1824 – redaktoři měli zjistit nálady ve společnosti ve vztahu ke čtyřem prezidentským kandidátům – předpověděli, kdo vyhraje v jakém státě Boston Globe systém předběžného zjištění hlasů v den voleb, aby mohli předpovědět konečný výsledek, obecná pravidla platí dodnes při zjišťování tzv. exit pool Koncem 19. století deník New York Herald Tribune začal dělat pravidelné průzkumy v souvislosti s různými typy voleb Od roku 1908 se datuje spolupráce s Cincinnaty Inquiry, Chicago Record Herald, Saint Louis Republic – postupně se přidávaly další noviny – v roce 1912 uskutečnily dotazování v 37 státech

92 Výzkum veřejného mínění v USA (Gallup) Na rozšíření výzkumu VM v USA měla vliv událost z roku 1936: časopis Literary Digest tehdy uspořádal (jako už mnohokrát od roku 1916) předvolební anketu (hlasovacé lístky v časopise)  vyhraje Landon Gallup (AIPO) - vlastní výběrové šetření  vyhraje Roosevelt Gallupova metoda: Kvótní výběr (pomocí kvót je zachován profil veřejnosti i ve zmenšeném měřítku = reprezentativita) Standardizovaný rozhovor (minimalizace vlivu tazatelů: předčítání ze záznamového dotazníku jendotlivé otázky i odpovědi)  výsledkem je zjištění mínění, resp. povrchová vrstva veřejného mínění

93 Mass observation (M-O) Tom Harrison – antropolog, 1937 „antropologie začíná doma“  hnutí M-O psaní deníků, vyplňování příležitostných dotazníků, podávání písemných zpráv o určitém úseku života zúčastněné skryté pozorování skrytý rozhovor odposlouchávání rozhovorů 1970 – zpřístupněn kompletní archiv M-O 1981 – obnovení M-O

94 Výzkum veřejného mínění v Československu 30. léta 20. století – první ankety a dotazníky, malé vzorky, učitelé vysokých škol, redakce časopisů problémy inteligence, výchovy, sociální situace ve městech a na venkově, postavení dělníků a rolníků I. Bláha, K. Galla, J. Šíma, E. Chalupný, Masarykova sociologická společnost po roce 1945 větší výzkumy - ve znárodněných průmyslových podnicích fluktuace a absence, kvalifikace a pracovní podmínky zaměstnanců, spokojenost s prací - ve Škodových závodech Československý rozhlas - poslechovost pořadů, panel posluchačů Československý ústav pro výzkum veřejného mínění v roce 1946 (1948 činnost ukončena)  regionální a oborové výzkumy od pol. 60. let rehabilitace sociologie 70. léta - činnost Ústavu pro výzkum veřejného mínění ukončena výzkumné aktivity řízeny Oddělením propagandy a agitace ÚV KSČ Konec 80. let – pokus o pravidelné zpřístupňování informací, odborný tisk, v průběhu revoluce se také dělaly výzkumy

95 Výzkum veřejného mínění v ČR (90. léta) IVVM zahájilo praxi aktuálních měsíčních výzkumů ekonomická a sociální transformace privatizace tazatelská síť restituce církevního majetku vstup ČR do EU a NATO volební preference a důvěra v ústavní instituce tiskové besedy, sekundární analýzy mezinárodní spolupráce 1999 – rozhodl ČSÚ o přesunu IVVM do vědecké sféry (Sociologický ústav AV ČR) 2000 – změna na Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM), současný vedoucí: Dr. Jiří Vinopal

96 Výzkum veřejného mínění v ČR Československý ústav pro výzkum veřejného mínění (1945 – 1950) Ústav pro výzkum veřejného mínění CSAV (1967 – 1972) Ústav pro výzkum veřejného mínění pri FSÚ (1972 – 1990) Institut pro výzkum veřejného mínění (FSÚ) (1990 – 2000) Centrum pro výzkum veřejného mínění AV ČR ( …)

97 CVVM – Centrum pro výzkum veřejného mínění (ČR) Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM) Výzkumné oddělení Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Jeho historie sahá do roku 1946, kdy jako součást Ministerstva informací začal fungovat Československý ústav pro výzkum veřejného mínění. Současné Centrum vzniklo v roce 2001 převedením svého předchůdce (IVVM) z Českého statistického úřadu do Sociologického ústavu Akademie věd ČR, v.v.i. výzkumný projekt Naše společnost (šetření 10x ročně) reprezentativní vzorek české populace od 15 let, kterého se vždy účastní minimálně 1000 respondentů. omnibusová podoba dotazníku - velká šíře námětů (politická, ekonomická i další obecně společenská témata) Tiskové zprávy (přibližně 15 měsíčně) Tiskové konference k aktuálním tématům (několikrát ročně), vystupování v médiích Široké veřejnosti je k dispozici archiv obsahující tiskové zprávy od roku 1990.

98 Kritika výzkumu veřejného mínění H. Blumer, P. Bourdieu, W. Albig - metodologická kritika VM: o Blumer - veřejné mínění má skupinový charakter, ale pod vlivem empirismu (s použitím výběrových postupů) je za jeho nositele pokládán jedinec o Problém operacionalizace - dotazování ve výzkumech VM o Irelevantní témata se stávají veřejným míněním (vyjádřili by se k tomu lidé za jiných okolností?) o Zkreslení výzkumů (zadavatel, média, vládnoucí elita atp.)

99 6

100 6. Příprava výzkumu veřejného mínění

101 Současnost průzkumů veřejného mínění Nekomerční organizace NORC (National Opinion Research Centre), 1941 NATCEN (National Centre for Social Research), 1969 Institut fur Demoskopie, 1947 (E. N.-Neumann) CVVM SOÚ AV CR, v.v.i. (2001) Komerční organizace několik velkých firem s pobočkami v mnoha zemích TNS, Ipsos, GfK, GALLUP Organisation,… V České republice od 1990 (STEM, Factum Invenio, SC&C, Median, GfK,…) Kvalitativní standardy Zákony Profesní asociace (WAPOR, ESOMAR, SIMAR)

102 Zkoumání veřejného mínění 1. Zkoumání fenoménu VM Co je veřejné mínění?  výzkum (research) 2. Zkoumání obsahů VM Co je obsahem veřejného mínění? (Co si lidé myslí?)  průzkum (survey) Anketa Poll

103 Hlavní překlady POLL Hlavní překlady Poll(voting, elections)Volby Poll(survey of people) veřejného míněníPrůzkum Anktea Poll(survey opinions) Průzkum veřejného míněné Dotazovat se Složené formy Opinion pollPrůzkum veřejného mínění Výzkum veřejného mínění Public-opinion pollPrůzkum veřejného mínění

104 Druhy výzkumů Základní dělení: Základní výzkum (cíl vysvětlit všeobecné principy a zákonistosti společenského vývoje, podstata sociálních jevů – řeší vědecký problém) Aplikovaný výzkum (reaguje na požadavky praxe, každodenní život) Metodologický výzkum (výzkum používané metody) Komplexní (co nejvíce aspektů a úhlů pohledu) Parciální (jen jeden aspekt) – případové studie Intenzivní (do hloubky) – kvalitativní výzkum Extenzivní (ne tak do hloubky, deskripce) – výzkum veřejného mínění

105 Druhy výzkumů Časové hledisko: Jednorázové (popis jevu v určitém okamžiku) s jednou skupinou – dotazníkové šetření, případová studie s více skupinami – experimentální výzkumy, komparativní výzkumy (ISRD, WVS, EVS, ISSP, ESS, Galup, Eurobarometr) Opakované výzkumy (sledování souvislostí, vývoj, náročnější, dražší, sledování hlubší) Longitudinální výzkumy – (stejná skupina, stejné téma, „různá“ technika – dlouhodobý) Panelové výzkumy (stejná skupina = panel, různá témata, stejná technika -> změny názorů po volební kampani) Replikační/opakovaný výzkum (jiná skupina, stejné téma i technika -> volební preference, marketing) = problém „úmrtnosti panelu“, profesionalizace panelu (panelový efekt)

106 Fáze výzkumu VM Fáze přípravná (komerční) zakázka, objednávka, rozhodnutí výzkumné agentury 1. Orientace v problému, teoretický podklad = námět výzkumu 2. Operacionalizace sociálních jevů, formulace problémových okruhů a jejich dovedení do podoby otázek = dotazník (výzkumný nástroj), test pilotáží či v předvýzkumu 3. Zpracování projektu výzkumu a jeho metodologická příprava = projekt výzkumu + metodicko-organizační přípava (sestavení výběrového plánu, rozpis na konkrétní tazatele (kvóty, instrukce k náhodné procházce, zajištění pomůcek a sdělení pokynů) Projekt výzkumu (teoretická a metodologická východiska výzkumu, shrnutí dosavadních poznatků v dané oblasti, formulace výkumného cíle, problémových okruhů a hypotéz, metodologické principy, metodika šetření (výběrový postup), dotazník

107 Fáze výzkumu VM Fáze realizační 1. Sběr empirických dat v terénu (různé metody dotazování – standardizované rozhovory v terénu, CATI atp., výběrový vzorek - cca 1000 respondentů, 5 – 10 dní) 2. Úpravy těchto dat pro potřeby statistického zpracování (kontrola dat, dodržení kvót, správnost vyplnění dotazníků, kódový klíč u otevřených otázek, zadavání dat do počítače, jejich „čištění“) Fáze vyhodnocovací 1. Statistická analýza dat (třídění prvního, druhého a třetího stupně, ověřování hypotéz x explorace, data mining) 2. Interpretace výsledků (závěrečná zpráva: úvodní a metodologické poznámky, přehled hlavních zjištění, podrobné statistické výstupy (tabulky, grafy), doporučení) 3. Prezentace výsledků 4. Archivace (sekundární analýzy)

108 Praktický příklad: výzkum volebního chování Teorie politických systémů, volebního chování, atp. Empirie Problém Nízká volební účast Hypotéza Omezený výběr Sběr dat Pre- a Post-election study Analýza Statistická anal. dat Interpretace Omezený výběr programů, nikoli subjektů Praxe Úprava priorit volebních programů

109 Úvodní projekt výzkumu = výsledek přípravné fáze výzkumu  záleží na potřebách zadavatele, pozor na jazyk, teoretickou argumentaci, rozsah, grafickou úpravu  Zich, F.: Úvod do sociologického výzkumu. Praha, Eupress, Úvod Cíl Předmět (téma) Metodika Výzkumný soubor (objekt) Harmonogram Rozpočet

110 Úvodní projekt výzkumu 1. Název projektu Reference, zadavatel, zpracovatel, externí odborníci, řešitelský tým (zkušenosti, CV) Zadání a problém 2. Teoretický background – kdo a co se o tom tématu už zjistilo, proč je potřeba ve výzkumu daného tématu pokračovat, kdo dělal (a jak) předešlé výzkumy, přínos projektu 3. Cíle výzkumu – k čemu má výzkum sloužit na začátku, proč stojí zato se tomu věnovat, pojí se s tím i výzkumná strategie, orientace v tématu 4. Předmět (výběr tématu, hypotézy, operacionalizace) 5. Metodika (výzkumné techniky a metody + měřící nástroj, způsob zpracování dat) 6. Objekt výzkumu – metoda výběru, výzkumná strategie, organizace sběru dat 7. Harmonogram (termíny etap, cca ½ roku, marketing 14 dní) 8. Rozpočet – tazatelé, materiál, literatura, papíry, tisk, distibuce = služby, plat, cestovné, školení (vedení dokumantace), pojistné, režijní náklady

111 Projekt výzkumu 1) Teoretická část a) Obecnější charakteristika tématu - zdůvodnění výběru tematiky, aktuálnost b) Definice problému – na co se v rámci tématu konkrétně zaměřím, co budu řešit? c) Cíle - záměr výzkumu a výzkumné otázky d) Hypotéza – vstupní předpoklad e) Aktuální stav řešené problematiky – kdo, kde a jak se tematikou zabýval/zabývá? 2) Metodická část a) Jak získat data? Techniky sběru empirických dat - rozhovor, dotazník, pozorování, experiment? b) Koho zkoumat? Vymezení souboru objektu zkoumání c) Jak vybrat vzorek? Výběrový postup d) Jak zpracovat data? Způsob analýzy dat 3) Plán výzkumu a) časový plán b) finanční plán c) organizace výzkumu – personální zajištění d) výstupy – publikace, konference, semináře

112 7. Výběrové soubory a jejich role v oblasti výzkumu veřejného mínění

113 Populace a výběrový soubor Konečná populace: výzkumník zná danou populaci, jmenovitě každou jednotku (známá množina jednotek)  vyčerpávající šetření (mikrocenzy, sčítání lidu ČSÚ) (Otevřená) populace: např. celá populace ČR nad 18 let (nevím jmenovitě, kdo tam patří) Ne všichni mají šanci být vybráni do základní populace: bezdomovci, vězni, hospitalizovaní, dětské domovy, workoholici, atp.

114 Základní a výběrový soubor Základní soubor/populace: přesné konkrétní určení, kdo nás zajímá – např. populace mladých 15 let (ČR) Soubor jednotek, které mají (stejnou?) šanci být vybráni do výběrového souboru Základní soubor by se měl co nejvíce rovnat populaci Výběrový soubor: souhrn vybraných jedinců (ze základní populace), na kterém se provádí sociologický výzkum – z jejich výpovědí se pak usuzuje na chování celé populace (resp. základního souboru) – např. náhodně/kvótně vybraných respondentů do výzkumu  výběrové šetření

115 Výběrové procedury TYPY VÝBĚRŮ: Pravděpodobnostní – každá jednotka má šanci být součástí výběru (nemusí mít stejnou šanci) Nepravděpodobnostní – některé jednotky nemají šanci stát se členem souboru, vliv subjektivních metod Náhodné (pravděpodobnostní): dodržování principu náhodnosti, každý člen zkoumané populace má stejnou šanci dostat se do výběrového souboru, opora výběru! prostý nahodný výběr (s vracením a bez vracení), systematický náhodný výběr, stratifikovaný (rozdělení do skupin), výběr skupin (skupiny jsou dány již předem – např. třídy), náhodná procházka, vícestupňový výběr (dnes podle obvodů pro sčítání lidu) atp.

116 Výběrové procedury Kvazipravděpodobnostní výběr: kvótní výběr Nenáhodné (empirické): výběr podle specifických potřeb výzkumníků (např. marketing), záměrný výběr určitých skupin (subkultura, firmy, zájmové skupiny) snowball výběr, anketa

117 Kvótní výběr nemá oporu výběru, demografické znaky ČR (pohlaví, věk, vzdělání, ekon. aktivita, velikost bydliště, kraj) a přeneseme je na náš výběrový soubor  vznik tzv. KVÓT (volné x vázané) reprezentativní struktura je to dodržena, ALE vnitřní struktura souboru není dokonale reprezentativní (viz postoje, názory, hodnoty, zkušenosti atp.) nelze spočítat návratnost dotazníků skupinový efekt stratifikační efekt

118 Reprezentativita  Výběrový soubor by měl být reprezentativní a dostatečně velký  Reprezentativita:  výběrový soubor reprodukuje vlastnosti základního souboru,  rozdíl je jen ve velikosti a neznámých vlastnostech (postoje, názory)

119 Velikost výběrového souboru Velikost výběrového souboru:  Vliv hloubky analýza  Potřeba zastoupení specifických skupin  Velikost intervalu spolehlivosti  Hladina významnosti  Variabilita (heterogenita) Velikost souboru pro 1 kvantitativní znak N = (α * VK) / Δ α = kvantil N rozdělení na hladině α α (0,05) = 1, 96 VK = rozptyl jevu (hodnota nejvariabilnějšího znaku z ČSÚ) Δ = výběrová chyba

120 8. K technikám spojeným s výzkumem veřejného mínění

121 Základní empirické metody pro výzkum VM Kvantitativní a kvalitativní přístup: KVANTITATIVNÍ PŘÍSTUPKVALITATIVNÍ PŘÍSTUP Úloha výzkumuPřípravná, vysvětlující, potvrzující, popisující Explorace, interpretace, porozumění, emergence Vstupní informaceNa začátku nic neníHypotézy z teorie, praxe Metodologický cílSpolehlivost měřeníPravdivost, platnost Výzkumný cílGeneralizacePlastické popisy NevýhodaRedukce předmětuRedukce objektu Vztah výzkumníka a zkoumaného Odtažitý, distanceBlízký, participace PoziceVněUvnitř Výzkumná strategieStrukturovanáNestrukturovaná Pole zjištěníNomotetickéIdiografické Zobrazení soc. realityStatickéProcesuální Povaha datTvrdá, reliabilníBohatá, hluboká ZaměřeníMakrosociologieMikrosociologie

122 Kvantitativní techniky Sekundární analýza Kvantitativní data dříve získaná Nový cíl analýzy a interpretace (např. komparace) levnější, rychlejší, problém zprostředkované informace s chybami zdokonalení systému archivace dat (socg. datový archiv SDA v SOU AV ČR, archivy se začaly sdružovat CECSDA, pravidla pro archivaci DDI) mezinárodní datové archivy na internetu (ESS) Co je to primární analýza?

123 Kvantitativní techniky sběru dat Dotazník (resp. standardizovaný rozhovor) – interakce tazatele a respondenta, formulace otázek Vědecký výzkum Odborný výzkum Výzkumy veřejného mínění Marketingový výzkum (názory nespecifikované skupiny obyvatel) Anketa Jaký je rozdíl mezi anketou a dotazníkem? Která technika je vhodnější pro VM?

124 Dotazníkové šetření Přímý kontakt, zprostředkování formulářem, Anonymita, menší finanční náročnost, objektivita Klady + : reprezentativita (velká populace), mnoho otázek a témat, dobrá standardizace Zápory - : malá návratnost (její zvýšení je drahé), povrchnější výsledky o velké populaci, standardizace může být i nevýhoda, neflexibilita, důležitý je předvýzkum a pilotáž Co je to standardizace?

125 Dotazníkové šetření Varianty dotazníkového šetření: Samovyplňovací papírový dotazník (PAP) – relativně levný, snadná distribuce, záruka anonymity, problém spolupráce dalších osob, nízká návratnost Rozhovor (face-to-face FTF) – předčítaný dotazník, u složitějších dotazníků, otevřené otázky, nákladný, náročný na tazatele, méně anonymní, vliv tazatele větší, tlak na odpověď (návratnost), kontrola situace okamžitá Elektronický dotazník CASI Telefonický dotazník CATI Která varianta je pro výzkumné agentury nejvýhodnější?

126 Kvalitativní metody ve výzkumu VM Kvalitativní metody mají důležitou roli v přípravné fázi výzkumu či pilotážích  větší využití při výzkumu spotřebitele a trhu (marketing) Shrnutí: namísto testování hypotéz jejich hledání, důraz na induktivní postupy, velký počet informací a malý počet jedinců, neredukuje počet proměnných ani vztahy mezi nimi, upřednostňuje validitu před reliabilitou, odmítá standardizaci, netrvá na generalizaci Jaký je rozdíl mezi pilotáží a předvýzkumem?

127 Kvalitativní metody ve výzkumu VM Typické techniky: Zúčastněné pozorování (každodenní život lidí) Nestandardizovaný rozhovor (reflexe odpovědí) Studium dokumentů (osobní dokumenty) Focus-group (nový „slovník“ pro dotazník) Projektivní techniky (překonání bariér) Idealizace (Jak by měly vypadat vlasy po umytí šamponem?) Osobní analogie (Zkuste se vcítit do tohoto šálku na kávu, popiště, jak byste se cítil) Přímé analogie (Kdyby byla liberální strana restaurací, kde by se nacházela a jaká jídla by se tam podávala?) Symbolické metafory (Navrhněte barvy na její vlajku) Personifikace, konstrukce povídek, obrázkových příběhů, dokončování vět, test dělení kruhu

128 Etický kodex WAPOR Dokument vymezující pravidla v nejdůležitějších oblastech spojených s výzkumem VM Zavazuje své členy uplatňovat etická pravidla v praxi vůči veřejnosti  rámec pro aplikaci profesionálních standardů Chrání veřejnost před dezinterpretací výsledků ze strany agentur Brání svobodu výzkumníka ve vyjádření a prezentaci svých výsledků Kodex je platný pro výzkumnou i akademickou sféru Pravidla vymezují i vztahy mezi výzkumníky, výzkumných agentur a zadavatelů Pravidla se týkají formulace otázek, provádění i zveřejňování průzkumů  SIMAR, ESOMAR, WAPOR (světové sdružení pro výzkum VM) Jak byste reagovali na nabídku zadavatele požadující zkreslení výsledků šetření?

129 9. Příprava dotazníku, formulace otázek ve výzkumech veřejného mínění

130 Předmět měření: postoj Postoj  mínění  jednání Fakta  faktografické otázky Postoje  postojové otázky Povaha postoje model zásuvky/teorie pravdivého postoje (Converse 1964; Achen 1975; Feldman 1989)  prokázaná nestabilita (Zaller a Feldman 1992) interpretační model (Wilson a Hodges 1992)  prokázaná stabilita

131 Předmět měření: postoj Postoj: stabilita X proměnlivost Model výběru názoru (Tourangeau, Rasinski, Rips, 2000) postoj = pamětová databáze potenciál výběrovost, (dostupnost) různá mínění (proměnlivost) z téže postojové databáze (stabilita) Efekty kontextu  (Pojetí chyby měření)

132 Způsob měření: dotazování Klasické pojetí: standardizace, „řízený rozhovor“ Duální koncepce situace dotazování (Sudman, Schwarz a Bradburn, 1996) 1. interakční aspekty - sociální setkání tazatele a respondenta předpoklady běžné konverzace (Grice 1975) spolupráce (pravdivost, relevance, informativnost, jasnost) 2. individuální aspekty - série kognitivních úkolů respondentů modely zpracování informace (Hippler, Schwarz a Sudman 1987)

133 Nástroj měření: dotazník Jednoduché otázky  momentální stav ve sledované oblasti  sledování vývoje

134 Spokojenost s politickou situací Spokojenost s politickou situací v ČR, CVVM červen 2012

135 Vývoj spokojenosti s politickou situací Vývoj spokojenosti/nespokojenosti českých občanů s politickou situací (únor 2004 až červen 2012)

136 Změna veřejného mínění Pro určení významnosti změny postojů zjištěných výzkumem veřejného mínění se používá standardní postup, podle kterého je rozhodující rozdíl v šesti procentech po vyloučení neurčitých a nerozhodných odpovědí Kolísání v delší časové řadě je definováno jako významná změna s nejméně dvěma opakovanými obraty v průběhu dvou let

137 Nástroj měření: dotazník Jednoduché otázky Citlivost k efektům kontextu  omezená spolehlivost

138 Nástroj měření: dotazník Baterie

139 Logika průzkumu veřejného mínění

140 Obraz průzkumů veřejného mínění

141 Faktory zkreslující veřejné mínění Skutečné vlastnosti předmětu výpovědi Poznávací relace Znalosti a přesvědčení dotázaného o předmětu Expresivní relace Původní obsah výpovědi Komunikační relace Obdržený a výzkumníkem pochopený obsah výpovědi Nedostatek znalostí, stereotypy, předsudky Neupřímnost, mlčení, lež, zavádějící informace, sugestivnost otázek, haló efekt, atmosféra rozhovoru Fyzické nedostatky v přenosu informací, nedbalý zápis tazatele i respondenta, významové neshody pojmů

142 Faktory zkreslující veřejné mínění Schéma (Mišovič 2010): OBJEKTIVNÍ REALITA Svět kolem nás Vnímání skutečného světa lidmi SKUTEČNÉ MÍNĚNÍ Proces vyjádření názorů VYJÁDŘENÉ MÍNĚNÍ Výzkumný proces ZJIŠTĚNÉ MÍNĚNÍ interakce tazatele a respondenta, tazatel (osobnost, chování, kontext a atmosféra dotazování), motivace respondenta a jeho reakce, srozumitelnost otázek, objektivní charakteristiky

143 Formulace otázek Pravidla tvoření a formulace otázek: 1. Ekonomičnost – je otázka pro výzkum nezbytná? 2. Jednoznačnost – neptáme se na více věcí najednou? Chápou respondenti otázky stejně? 3. Objektivita – nesugestivní, nezavádějící, neutrální (nesvádí ke stylizaci) 4. Slušnost – citlivá témata, vhodné umístění v dotazníku 5. Srozumitelnost – délka, odbornost otázky 6. Bez negací (gramatická struktura) 7. Nenáročné na znalosti 8. Nevyžadující morální postoje (sociální desirabilita) 9. Věcnost – měří otázka to, co potřebujeme? 10. Vyhodnotitelnost - konkrétnost, vhodné a úplné odpovědi 11. Logická klasifikace odpovědí 12. Atraktivnost Řazení otázek

144 Na úvod lehké, zajímavé, aktivizující – neohrožující anonymitu Doprostřed – těžké i nepříjemné otázky (do 2/3 dotazníku) Ke konci – rizikové dotazy Na konec – lehčí identifikační dotazy, sociodemografické dotazy Závěr – volné výpovědi, doplňky, poděkování

145 10. Příprava dat, jejich zpracování, analýza a prezentace

146 Příprava dat na zpracování 1. Evidence a kontrola Přenos dat do počítače Zpracování seznamu proměnných (název, číslo, otázka, labely hodnot, mising values) Charakteristika proměnných (nominální, ordinální, kardinální) 2. Čištění dat, oprava chyb Třídění prvního stupně jako důvod k opravě, některé chyby lze opravit podle logické úvahy (překlepy) Relevance odpovědi? Kódování jako missing (chybějící údaje) 3. Kódový klíč pro otevřené otázky

147 Druhy znaků V závislosti na kvalitativní stránce vlastnosti která je měřena rozlišujeme: Nominální měření/znak Ordinální měření/znak Kardinální měření/znak

148 Statistické charakteristiky popisu dat - jedna proměnná Tabulky Frekvenční tabulky – tabulka třídění 1. stupně Absolutní četnosti Relativní četnosti Kumulativní relativní četnosti Kvartily, kvintily, decily (intervaly v daných kategoriích) Míry šikmosti a špičatosti distribuce

149 Statistické charakteristiky popisu dat - jedna proměnná Míry centrální tendence – polohy: Medián (hodnota prostředního členu uspořádaného souboru) Modus (nejčetnější hodnota proměnné) Aritmetický průměr Míry variability: Variační rozpětí (MIN – MAX) Mezikvartilové rozpětí (Q1 – Q3) Průměrná odchylka od průměru Rozptyl Směrodatná odchylka (méně zdůrazňuje odlehlá pozorování) Variační koeficient (0 – 1) - porovnává proměnné se stejnou metrikou s různými průměry

150 Statistické charakteristiky popisu dat - jedna proměnná Grafy Tyčové/sloupcové grafy Boxplot Histogram Koláčové grafy Spojnicové grafy

151 Statistické charakteristiky popisu dat - dvě proměnné Kontingenční tabulka 1. Analýza podsouboru, porovnávání 2. Analýza asociace proměnných (závislosti 2 proměnných) 1. Analýza podsouboru Ve sloupcích nezávisle proměnná, v řádcích závisle proměnná Absolutní četnosti Relativní četnosti Celkové rel. četnosti (typologie) Sloupcové rel. četnosti Řádkové rel. četnosti 2. Analýza asociace – vztah mezi znaky (přímá x nepřímá závislost) Lineární asociace (plynulý růst obou proměnných) x nelineární asociace Obousměrná asociace (korelace) x jednosměrná asociace (regresní analýza) Graf  scatterplot

152 Testování hypotéz Hypotéza o nezávislosti (chi-kvadrát test): Ho: proměnné jsou nezávislé (zamítnutí hypotézy znamená zjištění vztahu mezi proměnnými = hladina významnosti je menší než 0,05) Ne více než 20 % četností menších než 5 (absolutní četnost respondentů), v žádné kategorii nesmí být nula respondentů Princip chi-kvadrát testu: porovnávám zjištěné četnosti s očekávanými četnostmi Koeficienty dokáží měřit i sílu závislosti, kontingenční tabulka to nedokáže Adjustovaná (standardizovaná) rezidua – pro každé políčko tabulky zvlášť, pokud se blíží k nule = dokazují nezávislost proměnných v daných kategoriích, vysoká rezidua je výhodné interpretovat (zajímavá zjištění)

153 Latentní proměnná Interpretace závislostí – analýza kontingenční tabulky [rozpracování „elaboration model“ u Jeřábka, původně P. F. Lazarsfeld] Analyzovali jsme vztah v kontingenční tabulce – nestojí za tím vztahem ale vliv nějaké třetí proměnné = skrytý vliv (je to tam náhodně? Výsledek výběrové chyby?)  je nutné upřesnit asociaci Kontrola pro třetí faktor (= parciální korelace, kontingenční tabulka pro tři proměnné – příkaz PIVOT) XYZXYZ XY Z

154 Požadavky na získaná data Pravdivost – odpovídá respondent skutečně to co si myslí Validita – zjišťujeme to co se domníváme, že zjišťujeme, rozumí nám respondent? Reliabilita – dosáhneme opakovanou otázkou stejnou hodnotu znaku Spolehlivost – jsou získaná data stejně platná pro celý soubor dotazovaných Jaký je rozdíl mezi validitou a reliabilitou? Jak se měří?

155 Validita empirických dat Měříme skutečně to co se domníváme, že měříme?

156 zkreslení Kvalita měření X = T + Es + En JEV Životní úroveň INDIKÁTOR Čistý příjem Operacionalizace Nepřímé měření Výsledná naměřená hodnota Skutečná hodnota vlastnosti, kterou chceme měřit Systematická chyba měření BIAS Nesystematická chyba měření VARIANCE

157 Chyby měření Es = systematická chyba měření (BIAS), - odchylka měření od pravdivé hodnoty - statistické zkreslení, - stejné u každého měření  validita En = nesystematická chyba měření (VARIANCE), - každé měření má svůj rozptyl - náhodná odchylka – nelze předpokládat, kam se vydá - kolísá v nějakém intervalu  reliabilita

158 Chyby měřění Každá systematická i nesystematická chyba měření je způsobena dvěma chybami: 1. Chyba pozorování – rozdíly odpovědí respondentů od pravdivých hodnot Respondent error (respondent) Interviewer error (tazatel) Instrument error (měřící nástroj) Mode error (metoda sběru dat)  horší při modelování (vztahy a souvislosti, jiný druh kauzality) 2. Chyba nepozorování –neuskutečněné měření u části populace (otázka náhrady je sporná) Sampling error – výběrová chyba Coverage error – chyba pokrytí Non-response error – chyba výpadků návratnosti  horší při deskripci (jednoduchý popis, reprezentativnost)

159 11

160 11. Volební a další politické průzkumy

161 Výzkumy volebních preferencí Důležitá součást volebního procesu (pro voliče i politické subjekty) Výzkumy volebních preferencí jsou ve vyspělých demokraciích velmi ostře sledovány, analyzovány a podrobovány kritice jak z akademické sféry z řad producentů (výzkumných agentur a asociací výzkumných agentur, např. AAPOR) I příjemců těchto dat (zejména médií)

162 Výzkumy volebních preferencí počet prováděných šetření stranických preferencí výrazně roste v období voleb (v průběhu let se jejich množství navyšuje) jednorázová i kontinuální šetření (každodenní výzkumy) projekty zaměřené na odhadování výsledků v jednotlivých krajích spolehlivost jejich výstupů dost kolísá a je spíše nízká (STEM, TNS Factum, SC&C, Median, Tambor, GfK a další)

163 Výzkumy volebních preferencí Tři výzkumné agentury (pravidelná šetření stranických preferencí, omnibus, tiskové zprávy): CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV ČR, veřejná agentura) – 1 za měsíc STEM (soukromá agentura) – 1 za 14 dní Factum Invenio (soukromá agentura) - 1 za 7 dní Tyto agentury mezi sebou v únoru 2001 uzavřely společné ujednání o sblížení postupů v oblasti výzkumu preferencí. Cílem tohoto kroku bylo "poskytnout médiím a jejich prostřednictvím české veřejnosti co nejsrozumitelnější, vzájemně srovnatelné a v konečném důsledku věrohodnější údaje o vztahu veřejnosti k politickým stranám„

164 Výzkumy volebních preferencí Cíl: Aktuální mediální zpravodajství Analýza trendů ve vývoji podpory pro jednotlivé politické subjekty Hlubší analýzy politických postojů (vztahy s dalšími postoji)

165 Volební a další politické průzkumy Předvolební výzkumy současné názory (nikoli budoucí chování) omezené možnosti predvídání Exit poll bezprostředně proběhlé jednání (po odchodu z volební místnosti) Povolební výzkumy nedávno proběhlé jednání Další politické průzkumy

166 Produkty předvolebních průzkumů Šetření CVVM Účast ve volbách Aktuální stranické preference Voličské preference  Volební model Stranické sympatie

167 Produkty předvolebních průzkumů Různé typy výstupů z jednoho nástroje stranické preference voličské preference stranické sympatie volební model volební prognóza 1. odhad volební účasti 2. informace o charakteru souboru lidí, kteří k volbám skutečně přijdou 3. jak se rozhodnou nerozhodní 4. podoba volebního systému 5. stabilita politické situace

168 Produkty předvolebních průzkumů Jednorázové šetření: Stranické preference a volební model v červnu 2012, CVVM Volební model naznačuje předpokládané výsledky voleb do Poslanecké sněmovny PČR v období konání výzkumu. Volební model vychází ze stranických preferencí, ale zahrnuje pouze dotázané, kteří se voleb chtějí zúčastnit a kteří uvedli nějakou stranu – v zásadě jde tedy o preference bez nerozhodnutých a nevoličů. Stranické preference vypovídají o sympatiích k politickým stranám v souboru všech občanů s volebním oprávněním, tj. i těch, kteří k volbám nepůjdou nebo nevědí, koho by volili.

169 Produkty předvolebních průzkumů Kontinuální šetření: Volební model – srovnání povolebních šetření (%)

170 Předvolební průzkumy v politickém systému Průzkumy a demokracie Informace pro politické aktéry Vazba mezi politiky a občany Pojistka demokracie X ohrožení demokracie Funkce průzkumů: zkoumají VM X vytvářejí a ovlivňují VM mobilizace hlasu pri nepříznivé předpovědi absenční efekt pri příznivé předpovědi bandwagon effect (+) / underdog effect (-) Restrikce předvolebních průzkumů Informace ovlivňují voliče  rizika manipulace volebních výsledků v polovině Evropských zemí, v ČR 7 dnů

171 Exit poll Anonymní dotazovaní respondentů systematicky vybíraných bezprostředně po odchodu z volební místnosti  odhad výsledků voleb Reprezentativita šetření Výběr dotazovaných míst, náhodnost Velikostí dotazovaného vzorku voličů SC&C – SPSS CR. Závěrečná zpráva EXIT POLL. Praha, 1. června 2010

172 Exit poll Cíl: poskytnout co nejdříve co nejpřesnější výsledky voleb vygenerovat data o situaci v budoucím parlamentu zjistit další údaje o voličích a důvodech jejich rozhodnutí (sociodemografické charakteristiky voličů jednotlivých stran, jejich postoje na nejdůležitější otázky předvolebního boje, jejich minulé volby a tedy změny ve volebním chování atp.)  monitoring „přesunu hlasů“ z minulých voleb a volební motivace

173 Povolební výzkumy speciální vědecká šetření zkoumají pozadí volebního chování důvody volení i nevolení,… mechanismy rozhodování (voliči X prvovoliči atp.) volební přesuny  informace do budoucích prognóz Post-election studies

174 Výzkumy volebních preferencí Předvolební výzkumy Exit poll Povolební výzkumy Stranické preference Voličské preference Stranické sympatie Volební model Volební prognóza Volební odhad Výsledky voleb Speciální vědecká šetření Post-election studies

175 Výzkumy volebních preferencí a média Média zprostředkovávají přenos výzkumných informací k nejširšímu publiku občanů, významnou částí se podílejí na financování výzkumů a přispěla i k celkovému prosazení metody dotazníkových šetření Pro samotná média mají výsledky výzkumů dvojí funkci: přinášejí jim informace o preferencích a reakcích veřejnosti, tedy jejich klientů a jsou také samy o sobě zprávou, která může přitáhnout pozornost publika

176 Výzkumy volebních preferencí a média Vlivem odlišných potřeb zpravodajství a charakteru výzkumné produkce se obsahová stránka předávaných informací mění Ideální zprávy představují stručné, přehledné, objektivní a zajímavé referování o významných aktuálních událostech, ale podstata výzkumných informací bývá do značné míry odlišná Téma  v ústředí zájmu efekty veřejného mínění na politiku V mezivolebním období na základě pravidelných šetření preferencí za tímto účelem média inscenují jakési permanentní kvazi volby a uměle transformují původně periodický volební proces do kontinuálního Aktuálnost  rychlé a nenáročné metodiky, polotovary vědecké analýzy v médiích Objektivita zprávy  potlačení analytických interpretací Zábavné pojetí zpráv  sportovní terminologie a logiky podobné komentování sportovních soutěží (Broh = „horse-race journalism“)

177 Otázky k diskuzi Co tyto výzkumy vlastně produkují a co následně na jejich základě produkuje žurnalistika? Co odráží volební (stranické) preference - možný výsledek voleb? Nelpí se (zbytečně) na časových řadách, když sledované jevy už (možná) prošly podstatnými změnami? Zkoumá se veřejné mínění o událostech, nebo o mediálních pseudo-událostech?

178 12. Vývoj politických a občanských postojů české veřejnosti

179 Co je nezbytnou součástí tiskových zpráv agentur: Jméno toho, kdo si průzkum objednal. Jméno toho, kdo průzkum prováděl. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal. Populaci, z níž byl vybírán vzorek respondentů. Počet osob, které výzkumníci kontaktovali. Kdykoliv to technika výběru vzorku z populace umožňuje, musí být zveřejněna i tzv. mezní odchylka, tj. že reálný výsledek se bude vzhledem k velikosti vzorku pohybovat v rozmezí X (udávané číslo) +- dejme tomu 2%. Přesné znění otázky nebo otázek. Způsob, jak může kdokoli obdržet kompletní dokumentaci k průzkumu. Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat.

180 Server Lidových novin uveřejnil 19. září 2005 tuto zprávu / komentář: Zářijový výzkum preferencí politických stran, který provedla agentura STEM, potvrdil vedoucí postavení ODS. Občanské demokraty by volilo 32,8 procenta Čechů. Pozici druhé nejsilnější strany i po prázdninách potvrdila ČSSD s 21,1 procenty hlasů. Tři procenta preferencí naopak ztratili komunisté, které by nyní volilo 13,5 procenta občanů [...]Voleb by se v současné době podle průzkumu STEM určitě zúčastnilo 29 procent lidí, dalších 32 procent by přišlo "pravděpodobně". K volbám by naopak "asi nešlo" 23 procent lidí, s jistotou by odmítlo volit 16 procent lidí. Průzkumu se zúčastnilo 1669 občanů starších 18 let.

181 Spokojenost se stavem ve vybraných oblastech veřejného života–červen 2012; CVVM

182 Důvěra vrcholným politikům, červen 2012; CVVM

183 Důvěra ústavním institucím v červnu 2012; CVVM

184 Hodnocení činnosti politických stran a vybraných institucí – červen 2012; CVVM

185 Hodnocení činnosti ministerstev – květen 2012

186 Spokojenost s oblastmi sociální politiky, zdravotnictví a školství – květen 2012; CVVM

187 Mínění o motivech vstupu do politiky a o zájmu politiků o názory obyčejných lidí, únor 2012; CVVM

188

189 Morálka politiků a vliv na politické rozhodování – březen 2012; CVVM

190

191

192 Názor na rozšířenost a míru korupce u veřejných činitelů a institucí, březen 2012; CVVM

193

194 Politická kultura veřejně činných lidí – březen 2012; CVVM

195

196 Občané o svých možnostech ovlivňovat veřejné dění a o své percepci politiky – únor 2012; CVVM

197 Angažovanost Čechů ve veřejném životě – únor 2012; CVVM

198 Prospěšnost evropské integrace a sjednocení předpisů v různých oblastech, duben 2012; CVVM

199 + -

200 Dopady členství v EU na ČR – duben 2012;CVVM

201

202

203 Názory obyvatel na integraci Evropské unie, duben 2012; CVVM

204

205 Důvěra institucím EU a organizacím OSN a NATO, duben 2012; CVVM

206

207 Občané o členství v NATO a obraně ČR, leden 2012; CVVM

208

209 Občané o přijetí eura – duben 2012; CVVM 04/2012

210 Dluhová krize v eurozóně a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

211

212

213 Dluhová krize v eurozóne a snahy o záchranu společné měny, leden 2012; CVVM

214 Palestina a Izrael očima českého veřejného mínění – říjen 2011; CVVM

215

216

217

218 Volební chování lidí

219 Volební chování Odevzdání hlasu bylo chápáno jako završující akt kontinuálního, veřejně řešené kritické diskuze Každá racionální (stranická) volba by pak musela splňovat tří klíčové, minimální předpoklady: a) voliči mohou nalézt vlastní zájem v každé hlavní otázce volební kampaně, b) mají na ni názor, c) znají odlišná stanoviska stran a kandidátů na tuto otázku  kvalifikovanost a kompetentnost občanů Není však zcela jasné, jak svrchovaný lid k těmto rozhodnutím v současnosti dospívá Volební akt musí rezultovat z nějakých názorů  Odkud tedy pocházejí? Kde se berou?

220 Volební chování Vzorce politických postojů ve veřejném mínění mají v moderní masové demokracii dva důležité zdroje: obraz světa zprostředkovaný médii vliv tzv. názorových vůdců  „jádro volebního publika“ Základem stranické identifikace jsou stereotypy, předsudky a zakořeněné postoje Neutrální, nerozhodné a apatické vrstvě populace se nedostává kvalifikace a informací k aktivní účasti na veřejném diskurzu (1/4 – 1/2 voličů – J. Habermas). Téma (ne)kompetence voličů

221 Nerozhodný volič Nerozhodný volič je ústřední cílovou skupinou volebních manažerů, kteří za vydatné pomoci mediálního infotainmentu ovlivňují jeho volební rozhodování analogicky k reklamnímu tlaku vybízejícímu ke koupi zboží. Zcela klíčový je symbolický (mediální) obraz vůdčích kandidátů v kampani Pod dojmem aktuálních událostí snadno podléhá proměnám politických sympatií a velmi často se rozhoduje až na poslední chvíli Má nejmenší volební motivaci a zájem o politické reálie obecně V rozhodování je spíše intuitivní a emotivní Snáze se poddává stranické propagandě a nahodilým informacím, dojmům a (mediálním) iluzím a výsledkům výzkumů stranických preferencí = je klíčem k výhře ve volbách

222 Volební chování (diskuze) „Když typický občan vstupuje do oblasti politiky, klesá na nižší úroveň duchovního projevu. Argumentuje a analyzuje způsobem, který by v oblasti svých skutečných zájmů ochotně uznal za infantilní. Stává se nanovo primitivem. Jeho myšlení se mění na asociační a emoční…“ Joseph Schumpeter [1942: 262]

223 Volební chování (diskuze) Uvědomělý, racionální, otevřený a vášní zbavený volič „existuje jen v materiálech předvolebních kampaní, v příručkách občanské výchovy, v kině a v mozku několika idealistů“ [Lazarsfeld; Berelson; Gaudet, 1944]

224 Volební chování (diskuze) Nicméně ani velmi silně angažovaného účastníka nelze a priori klasifikovat jako správně informovaného a ještě méně jako člověka, hledajícího poznání – nezřídka akcentuje jen informace, které jeho stanovisko podporují a poznání, které ho potvrzuje. Ani intenzita vztahu k politice tak nevylučuje „kognitivní slepotu“. Velmi silné, sebejisté, rozhodné, vášnivé „stranění“ koneckonců může být nejméně vhodnou půdou pro poznání [Sartori, 1993: 121].

225 Volební chování (diskuze) Giovanni Sartori [1993: ] v této souvislosti soudí, že žádat od běžného občana artikulované, informované a „racionální“ úsudky v oblasti res publica pravděpodobně nemá velký význam. Řečeno jinak: v hypotetickém rozporu mezi racionalitou či spíše neracionalitou volebního výběru (kterou jasně dokumentují seriózní empirické výzkumy) a klasickým demokratickým normativem „kompetentního porozumění“ se liberál Sartori přiklání na stranu svobody jako základního a nezpochybnitelného axiomu – včetně svobody činit „nerozumná“ rozhodnutí.

226 Volební chování (diskuze) V moderních demokratických režimech, kde je politický proces utvářen trojjedinným vztahem mezi politiky, masovými médii a občany, má však ona jednosměrnost komunikace ještě jednu dimenzi. Média informují občany o tom, co si politici myslí. Sama přitom mají zásadní vliv na to, jaké informace, o jakých politicích, v jakém rozsahu a jakém kontextu předloží veřejnosti. Samotná veřejnost však na záplavu informací nemá jak reagovat, nemá kde vyjadřovat své názory, nemá kde diskutovat. Veřejnosti chybí veřejný prostor k výměně argumentů. (Revue pro média, Martin Škop)

227 Proč lidé chodí k volbám? Model racionálního voliče Anthony Downse 1957 V případě voleb s mnoha potencionálními voliči je pravděpodobnost, že hlas jednotlivce ovlivní konečný výsledek voleb až zanedbatelně malá. Downs tvrdí, že racionální volič se rozhodne volit pouze, pokud samotná volba zvýší jeho celkový užitek (užitek ze zvolení preferovaného kandidáta) V realitě ale můžeme pozorovat spíše vysokou volební účast (2/3 voličů v ČR) = Downsův volební paradox  jiné faktory nebo nedostatek racionality?

228 Proč lidé chodí k volbám? Hledání nových užitků pro racionálně uvažujícího jedince Dobrý pocit z vykonané občanské povinnosti (Riker a Ordeshook 1968) Vyjádření určitých povahových vlastností nebo identity voliče (příslušnost k dané politické straně) Náklady volebního aktu jsou minimální Voliči se podle rozhodují v prostředí nejistoty, tudíž nemohou dobře ohodnotit pravděpodobnost, s jakou bude jejich hlas rozhodující Rozhodnutí podle možných rozhodnutí „spoluhráčů“ Mobilizace hlasů v sociálních skupinách Propaganda Rodina, referenční skupina, sociální kapitál, náboženství Situační faktory, makrosociální vlivy

229 Proč lidé k volbám nechodí? R. Putnam Politická efektivita se snaží změřit „pocit, že politické jednání jedince má nebo může mít vliv na politický proces, tedy že má smysl vykonávat občanské povinnosti jako například hlasování ve volbách.“ Opakem pocitu politické efektivity je pocit (politického) odcizení. Právě politické odcizení je někdy považováno za viníka poklesu volební účasti v posledních několika dekádách.


Stáhnout ppt "Mgr. Petra Anýžová Teorie a výzkum veřejného mínění."

Podobné prezentace


Reklamy Google