Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Úvod do studia jazyka – 3. Fonetika Fonologie Japonský fonologický systém.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Úvod do studia jazyka – 3. Fonetika Fonologie Japonský fonologický systém."— Transkript prezentace:

1 Úvod do studia jazyka – 3. Fonetika Fonologie Japonský fonologický systém

2 Fonetika - historie Počátek – starověké civilizace: Féničané, Řekové, Indové Vznik – 19. st. ◦ rozvoj přírodních a historických věd ◦ vznik historické a srovnávací gramatiky Někdy řazena mezi přírodní vědy

3 Odvětví fonetiky Artikulační ◦ zkoumá artikulační orgány, tvoření hlásek, slov a vět ◦ nejpropracovanější Akustická ◦ zkoumá zvukové vlny Auditivní ◦ zkoumá sluchové orgány, rozsah slyšitelnosti, percepci mluveného slova ◦ nejméně objasněno

4 Mluvidla Primární fce – biologická Dýchací ústrojí Fonační ústrojí – hrtan, hlasivky Dutina hltanová – hltan, kořen jazyka Dutina ústní – rty, zuby, jazyk, dásně, tvrdé a měkké patro Dutina nosní Pohyblivé artikulační orgány: rty, jazyk, dolní čelist, měkké patro

5 Klasifikace samohlásek Ch. Fr. Hellwag Dle postavení jazyka během artikulace jednotlivých vokálů i u e o a

6 Samohlásky Jádro slabiky Oproti souhláskám – jasnější a delší

7 Klasifikace souhlásek Kritéria klasifikace: ◦ způsob artikulace ◦ místo artikulace ◦ znělost ◦ další - artikulující orgán, měkkost

8 1. způsob artikulace závěrové – okluzívy: p, b, d, t, k, g ◦ nosové – nazály: m, n, ň polozávěrové – semiokluzívy: c, č úžinové – konstriktivy: f, v, s, l, r, ř, h

9 2. místo artikulace obouretné – bilabiály: p, b retozubné – labiodentály: f, v zubné – dentály: th dásňové přední – prealveoláry: t, n, s dásňové zadní – postalveoláry: ž, š, č tvrdopatrové – palatály: ť, ň, j měkkopatrové – veláry: k, g, ch hrtanové – guturály: h

10 3. znělost znělé: ◦ b, d, ď, g, m, n, ň, v, z, ž, j, l, r neznělé: ◦ p, t, ť, k, ch, c, č, f, s, š

11 Slabika Skládá se z hlásek Velké množství Jádro slabiky: ◦ samohláska – může být doplněna souhláskou ◦ dvojhláska ◦ sonant – l, r

12 Suprasegmentální prvky Prozodémy Větší mluvní celky než hláska Nelze je segmentovat na dílčí části Přízvuk ◦ zvýšení intenzity zvuku ◦ zvýšení tónu ◦ větný přízvuk – nejdůležitější část ◦ mluvní takt – jeden přízvuk, rytmický celek ◦ jazyky:  přízvuk stálý – deliminativni fce  přízvuk pohyblivý – distinktivní fce

13 Suprasegmentální prvky čeština ? přízvuk stálý japonština? přízvuk pohyblivý

14 Suprasegmentální prvky Intonace ◦ běžné sdělení – ◦ konec věty – nejvýraznější ◦ otázka – ◦ zvolací věta – ◦ slabiky – v kombinaci s přízvukem – distinktivní fce

15 Suprasegmentální prvky Zabarvení hlasu ◦ = timbre ◦ individuální jev ◦ spočívá na velkém množství rozdílných faktorů  věk, pohlaví, charakter, nálada, …

16 Eufonie Libozvučnost Pocity, které v posluchači jednotlivé fonetické jevy svou akustickou podstatou vzbuzují Jakkoliv velké celky Samohlásky x souhlásky Otevřené slabiky x zavřené slabiky

17 Fonologie - historie 30. léta – pražská škola Zakladatel – Nikolaj S. Trubeckoj ◦ dílo: Základy fonologie Objekt zkoumání – jak je zvuk schopný odlišit význam

18 Foném Abstraktní jednotka Minimální jednotka, která není schopná nést význam, ale je schopna jej rozlišit V každém jazyce jasně daný počet fonémů Čj – 25 souhláskových + 10 samohláskových fonémů

19 Hláska Konkrétní realizace fonému Nejmenší segmentovatelná jednotka Alofón Různé hlásky, které jsou realizacemi jednoho fonému

20 Fonologické opozice Situace, kdy se 2 fonémy mohou vyskytnout ve stejném okolí Podrobné klasifikace: ◦ 1. podle vztahu k celému systému ◦ 2. podle vzájemného vztahu členů opozice ◦ 3. podle rozsahu rozlišovacích schopností

21 Fonologické opozice 1. podle vztahu k celému systému ◦ proporciální ◦ izolované 2. podle vzájemného vztahu členů opozice ◦ privativní ◦ graduální ◦ ekvipolentní 3. podle rozsahu rozlišovacích schopností ◦ konstantní ◦ neutralizovatelné

22 Japonština Hlásková soustava je relativně chudá 13 základních souhlásek: ◦ k, g, s, z, t, d, b, n, f, m, j, r, w Palatalizované hlásky ◦ š, č, ž ◦ k, g, n, h, b, p, m, r Geminované hlásky ◦ k, s, t, n, m, p

23 Rozdíly v artikulaci F H R K W Š Ž N

24 Samohlásky A, I, U, E, O I, E – užší a výše položené U – nenapjatá, nezaokrouhlená Dlouhé slabiky – Ó, Ú, Á Před nazálami se mírně nazalizují Posunutí tzv. Artikulační báze

25 Slabika V zásadě otevřená Souhláskové skupiny vznikají výjimečně Hovorová mluva – souhláskové skupiny jsou běžné Japonština nezní jako jazyk otevřených slabik

26 Přízvuk Tónový přízvuk ◦ kótei akusento 高低アクセント ◦ je pohyblivý a nepravidelný ◦ umístění přízvuku – součástí dialektu ◦ standardní jazyk – jako v tokijském dialektu ◦ přízvuk rozlišuje význam slov  Např.: haši x haši; hana x hana x hana ALE – v jednotlivých dialektech se liší

27


Stáhnout ppt "Úvod do studia jazyka – 3. Fonetika Fonologie Japonský fonologický systém."

Podobné prezentace


Reklamy Google