Indikativní plánování ve Francii

Prezentace na téma: "Indikativní plánování ve Francii"— Transkript prezentace:

1 Indikativní plánování ve Francii
Zuzana Fogašová, Miroslav Jindra, Alžběta Slavíková

2 Indikativní plánování
Spojení liberální ekonomie s plánovanou ekonomií Vláda v plánech shrne své priority a cesty k jejich dosažení Vycházelo z praktických zkušeností Významné státní vlastnictví

3 Historie plánování Využívání meziodvětvových bilancí a národních účtů
Vyjednávání a dohadování Cíle financovány ze státního rozpočtu na obnovu a modernizaci na podporu různých odvětví na modernizaci Francie a přípravu na vstup do jednotné Evropy Nakonec pokles účinnosti plánů a jejich postupné opouštění

4 Pierre Pascallon (1941) Profesor na Fakultě ekonomických a sociálních studií v Clermont-Ferrand Od roku 1979 ředitel Centra vysokých mezinárodních studií pro rozvoj

5 Co to je plánování? Stojí na myšlence socializace a kolektivizace
Společnost není chápána jako soubor nezávislých jedinců Vyjádření společné vůle Plán je akt kolektivizace, která shrnuje rozhodnutí osob a jejich cílů v daném čase

6 Proč plánování v kapitalistické zemi?
Protože zkušenosti ukázaly, že se nelze spoléhat jen na volný trh Transformace v intervencionistický a sociální kapitalismus Plán dá ekonomice sociální a solidární rozměr

7 Charakteristika Pierre Massé a Claude Gruson
Ekonomické plánování se změnilo v plánování ekonomické a sociální Vytváření plánu ve spolupráci se všemi Plán umožňuje společnosti kontrolovat a konstruovat kolektivně svoji budoucnost

8 1. Plán 1947-1950 Plán modernizace
Po konci 2. Světové válce – velké ztráty, zdevastovaná ekonomika, veřejný sektor roste Cíl: růst produkce o 25% oproti roku 1929, ustavení rovnováhy platební bilance, trvalý růst Snaha o rozvoj všech odvětví Program investic do 6 základních sektorů

9 2.Plán masivní rekonstrukce hospodářství, příprava na větší evropskou integraci Cíl: zvýšit produkt o 25% k roku 1952, vyrovnání zahraničního obchodu Snaha o rozvoj vědeckého a technického výzkumu, specializaci a adaptaci průmyslových podniků, zvýšení kvalifikace pracovní síly, zvýšení organizace trhů

10 3.Plán 1958-1961 Otevření se zahraničí, Společný trh
Cíl: plná zaměstnanost mladých lidí, ekonomická expanze, zvýšení produkce o 27% k roku 1956 Evropská konkurence a demografický růst

11 4.Plán Náprava ekonomiky po krizi v letech 1957 a 1958, otevření se Evropě Plán modernizace se přeměnil v Plán ekonomického a sociálního rozvoje Cíl: roční růst 5,5%, rovnováha platební bilance, rozvoj zaostalých oblastí Podpora výzkumu, sociálně slabých

12 5.Plán 1966-1970 Otevření se evropskému trhu
Cíl: konkurenceschopnost, růst 5% p.a., uvolnění podmínek pracovního trhu Snaha o renovaci a posílení průmyslu

13 6.Plán Cíl: silný rovnov. růst, produkce o 6%, inflace do 3,2% ročně Podpora kolektivních zařízení výzkumu Rekonstrukce průmyslových podniků

14 Orgány zodpovědné za vypracování plánu
Rozhodující orgány Vláda a premiér Meziministerský výbor plánování pro ekonomický a sociální rozvoj

15 Orgány koncepce Hlavní komisariát plánování (GGP) Ministerstva
INSEE – národní institut statistiky a ekonomických studií pod ministerstvem ekonomiky a financí Ředitelství prognóz

16 Spojující organismy Komise modernizace
Nejvyšší rada plánování ekonomického a sociálního rozvoje

17 Konzultační a poradní orgány
Ekonomická a sociální rada Parlament

18 7. Plán 1976 – 1980 Ropné krize Pesimismus
Programy z veřejných financí

19 8. Plán 1981 –1985 Nová vláda Nový makro model
Vynechání přesných čísel a slibů

20 9. Plán 1984 - 1988 Nový způsob a techniky plánování Decentralizace
Partnerství: stát + region Boj s inflací, růst produktivity, technologie, frank v EMS, finanční situace firem

21 10. Plán 1989 – 1992 Evropské dimenze /EÚ, EK/
Dlouhodobé perspektivy a směřování Změna financovaní

22 11. Plán 1992 – 2006 Krize plánování Přebudování plánů
Plány hlavně pro regiony podle možností státu

23 Metody sestavování plánů 4. Plán
Celková formalizace – vše v modelu Komplikované Nemožné - odmítnutí

24 5. Plán Diskrétní iterativní programování, iterační metoda
Rozložení na malé díly Komplikované na realizaci a aplikaci Víceré nevýhody

25 Příklad metody 3 typy rovnováhy 3 kategorie pohledů, zobrazení
Komplikované interakce, zpětné upravování, tabulky...

26 6. Plán Metoda fifi Makro model 1600 rovnic, 3500 údajů, 4600 příkazů
Otevření se zahraniční konkurenci Celková E přes 3 velké bloky

27 Problémy Cíle plánů neboli výsledek dohody, mimo skutečný svět
Statické plánování, krátkodobé Složení komisí, Rad

28 Regionální plánování Počátek ve 4. plánu, hlavně 5., 6. plánu
Sladění + optimum regionu i státu Mnoho orgánů

29 Problémy metod Centralizace Slabé programovací nástroje, účetnictví
Dopady plánů minimální, jen doplněk národního Nesladění státu a regionu

30 Výkon národního plánování
PREMIÉR a ostatní ministři Ministr E. a F. Mezimin. Komise Bankovní systém SPOLUPRÁCE

31 Generální komisariát plánu
Rozhýbání plánu Reprezentant se zastoupením v mnoha komisích

32 Financování Státní rozpočet FDES Bankovní instituce

33 Výkon Přímo Nepřímo selektivně a globálně

34 Metodika a změny 5. Plán 6. Plán Výrazná změna
4 pozorované hodnoty s indikátory a prahy problémy s interpretací 6. Plán Výrazná změna 3 typy indikátorů Projekce na rok, z dat minulých let

35 Realita KULT DÍLO VŠECH Od 5. plánu pochybnosti
Není konkurence i po válce lepší? Málo účinné Ignorace plánu

36 Kritika plánování Zobecněná studie trhu Nástroj studie předpovědi
Změnit regionální plány

37 Závěr – co zbylo Velké národní programy Střednědobé programy Otázky
Děkujeme za pozornost