Principy geografického rozšíření mikroskopických řas protistní organismy jsou tedy HODNĚ malé… neznamená to něco podstatného pro povahu jejich geografického.

Prezentace na téma: "Principy geografického rozšíření mikroskopických řas protistní organismy jsou tedy HODNĚ malé… neznamená to něco podstatného pro povahu jejich geografického."— Transkript prezentace:

1 Principy geografického rozšíření mikroskopických řas protistní organismy jsou tedy HODNĚ malé… neznamená to něco podstatného pro povahu jejich geografického rozšíření? protistní organismy mají velké populace: v té kádince je takových 225000000 buněk; v jednohektarovém rybníce má pak tedy běžný planktonní druh cca 10 14 – 10 18 jedinců

2 Cermeno et al., 2009, Science 325: 1539-1541 Společenstva mořských rozsivek dost možná (ne)jsou prostorově limitována

3 Molekulární data podporují převažující kosmopolitismus některých skupin Micromonas pusilla (Chlorophyta) Šlapeta et al., 2006, Mol. Biol. Evol. 23:23-29

4 Rod Skeletonema (Bacillariophyceae) LSU rDNA, NJ Kooistra et al., 2008, Protist 159:177-193.

5 … zdaleka ne všechny (semikryptické) druhy jsou kosmopolitní Kooistra et al., 2008, Protist 159:177-193.

6 Telford et al., 2006, Science 312:1015. Analýzy charakteru geografického rozšíření sladkovodních rozsivek založené na ekologických datech sev. Florida, již. Norsko, Laponsko je-li šíření geograficky limitováno, struktura regionální diverzity bude záviset na regionální dostupnosti habitatů optima rozsivkové diverzity nicméně silně korelují s regionálně nejčetnějšími typy prostředí

7 Vyverman et al., 2007, Ecology 88:1924-1931. Analýza globální diverzity bentických jezerních rozsivek naznačuje vliv geografických faktorů

8 Keleher & Rader, 2008, Limnol. Oceanogr. 53: 1604-1613 Druhové složení mikrořas v metafytonu polopouštních pramenišť zřejmě určuje historie a prostorové bariéry

9

10

11 Tyler, 1996, Hydrobiologia 336:127-135. australští řasoví sladkovodní endemiti (aspoň údajní)

12 abundance paraphysomonád v 0,1cm 2 povrchového sedimentu z lokality Priest Pot vs. jejich globální četnost modelové jezírko – Priest Pot Finlay & Clarke, 1999, Protist 150:419-430. Finlay & Clarke, 1999, Nature 400:828. R=0.69

13 Fenchel & Finlay, 2004, Bioscience 54:777-784. Priest Pot a Nivaa Bay proporce kosmopolitních organismů (sladkovodní lokalita) proporce kosmopolitních organismů (mořská lokalita) podíl protistních skupin na lokální diverzitě je vysoký

14 proporce kosmopolitních morfospecií prudce narůstá při velikostech vegetativních stádií pod 1 mm (= většina protistních skupin) Finlay & Fenchel, 2004, Protist 155:237-244.

15 Finlay, 2002, Science 296:1061-1063. NEUTRÁLNÍ TEORIE UBIKVITNÍHO ROZŠÍŘENÍ EUKARYOTICKÝCH MIKROORGANISMŮ silná formulace: “všechno je všude, ale mnoho druhů je extrémně vzácných” (konsekvence - evoluční, floristické, biogeografické, ochranářské) slabá formulace: “environment selects – prostředí vybírá” (nulová role historie v mikrobiální biogeografii)