Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Institucionální rámec a koncept politické odpovědnosti Problémy demokratického vládnutí.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Institucionální rámec a koncept politické odpovědnosti Problémy demokratického vládnutí."— Transkript prezentace:

1 Institucionální rámec a koncept politické odpovědnosti Problémy demokratického vládnutí

2 Institucionální rámec  Zájem o instituce vyplývá z přesvědčení, že stanovená pravidla ovlivňují chování politických aktérů (některé podporují, jinému zabraňují) = nový institucionalismus  V demokratizujících se státech je potřeba řešit instituce a nastavení vztahu mezi nimi, a tím pozitivně ovlivnit chování aktérů = politické inženýrství

3 Institucionální rámec  V současnosti se diskutuje zejména ve vztahu ke společnostem, které jsou rozdělené (etnicky, nábožensky) a hrozí v nich konflikt.  Důraz na:  Systém sdílení moci  Autonomie jednotlivých skupin (řízení vlastních záležitostí)

4 Institucionální rámec  Zahrnuje:  Vhodnost určité formy vlády – parlamentarismus vs. prezidencialismus  Sdílení moci ve vládě  Stabilitu vlády  Úpravu vztahu mezi centrem a substátními autoritami (federální vs. unitární)  Volební systém (většinový vs. proporční)  Sdílení moci v ostatních státních sférách – policie, armáda, soudní moc

5 Forma vlády  Argumenty, že parlamentní systém je vhodnější politický rámec pro konsolidaci demokracie než prezidentský systém.  Empirické výzkumy dokazující, že demokracie má kratší dobu trvání v zemích s prezidentskou formou vlády než v zemích s parlamentní formou vlády.  Parlamentní systém vhodnější pro rozvojové země.  Na druhé straně argumenty ve prospěch prezidentského systému.

6 Kritika prezidencialismu  J. J. Linz, A. Stepan, A. Valenzuela  Dvojí demokratická legitimita  Prezident je přímo volen občany, a má tudíž přímou legitimitu od občanů.  Totéž platí pro parlament/kongres.  Problém nastává, když voliči zvolili odlišné většiny, tj. prezident nemá většinovou podporu v kongresu (tzv. rozdělená vláda)  Hrozí zablokování politického systému, využívání nedemokratických praktik a obcházení institucí

7 Kritika prezidencialismu  Rigidnost prezidentského systému  Prezident není až na výjimečné situace odvolatelný.  Na druhé straně nemůže rozpustit kongres.  Jejich mandáty jsou rigidní (pevně stanovené)  Pokud dojde k institucionálnímu patu, ten může vyústit v pád demokratického režimu.  Zatímco v parlamentním systému existují mechanismy, jak zabránit patu – odvolání vlády, rozpuštění parlamentu, vypsání nových voleb.

8 Kritika prezidencialismu  Dlouhodobě funkčním prezidentským systémem jsou pouze USA. Umožněno stranickým systémem a systémem brzd a protivah.  Stranický systém:  Dvoustranický (USA) vs. vícestranický (rozvojové země)  Federalismus (USA) vs. centralizované federalismy (rozvojové země)  Efektivní a respektovaná soudní moc (USA) x politizace soudní moci (rozvojové země)

9 Kritika prezidencialismu  Dalším podstatným argumentem bylo, že prezidenti mají tendenci chovat jako reprezentanti celého národa, i když byli zvoleni pouhou většinou (prostou nebo absolutní)  Využívají populistických apelů. Mají tendenci vládnout nadstranicky a obcházet instituce (legislativa, moc soudní) při prosazování agendy (či je přímo oslabovat)  Pro nově demokratizující státy a rozdělené společnosti je vhodnější parlamentní systém (sdílení moci, reprezentativnost)

10 Obrana prezidencialismu  Hlavní představitelé: M. S. Shugart, J. M. Carey, S. Mainwaring  Odpovědnost (accountability) zvoleného zástupce před občany. Ta je v prezidentském systému posílena přímou volbou hlavy vlády, která je nezávislá na měnící se podpoře v parlamentu/kongresu.  Vysokou míru ztotožnění se s exekutivou (identifiability). V prezidentských systémech jsou vládní politika a její alternativy zosobněny v prezidentských kandidátech, čili voliči dopředu ví, koho a jakou politiku volí.

11 Obrana prezidencialismu  Vzájemný dohled (mutual checks). Naprosté oddělení exekutivy a legislativy umožňuje, aby se tyto dvě větve navzájem lépe kontrolovaly. Bez hrozby pádu vlády se legislativa může svobodněji zabývat vládními návrhy a buď je schválit, nebo jim vytvořit skutečnou alternativu.  Fixní mandáty jako záruka stability vlády.  Prezidentský systém zabraňuje majoritním tendencím (vítěz bere vše) na rozdíl od parlamentního systému westminsterského typu, který je typický pro parlamentní systémy mimo Evropu

12 Praktické příklady  Změny ústavy:  Polsko – 1992 (poloprezidentský systém), od r parlamentní  Rusko – 1993 (prezidentský systém)  Argentina – 1994 (zavedena funkce premiéra, logika prezidentského systému zůstává)  Referenda o formě vlády:  Brazílie – referendum v r rozhodlo o zachování prezidentského systému

13 Sdílení moci ve vládě  Snadnější tam, kde je ustaven parlamentní systém – vláda má kolegiální charakter  Různé formy:  Stejné zastoupení hlavních skupin  Vládní zastoupení pro strany zastoupené v parlamentu (které dosáhly stanoveného podílu)

14 Vládní stabilita  Podstatné v parlamentních systémech, kde hrozí časté střídání vlád a vládní nestabilita  Např. zavedení konstruktivního vyjádření nedůvěry

15 Koncept odpovědnosti  Accountability = skládání účtů  Vyjadřuje stálou kontrolu, dohled a institucionální tlak na politickou moc  Politická odpovědnost, profesní odpovědnost, úřední odpovědnost atd.  Politická odpovědnost = politická rozhodnutí, ale i osobní vlastnosti politických aktérů  Úřední = procedurální správnost úředních aktů  Profesní odpovědnost = dodržování etických norem při výkonu určité profese (lékařská, soudcovská)

16 Koncept odpovědnosti  A. Schedler hovoří o dvou dimenzích accountability:  Answerability (odpovědnost) – právo občanů dostat vysvětlení, povinnost politiků ospravedlňovat své jednání, a to jak minulé (retrospektivní odpovědnost), tak budoucí (prospektivní odpovědnost)  Enforcement (vynucení) – vztahuje se k potrestání nevhodného chování

17 Koncept odpovědnosti  Politická odpovědnost = odpovědnost vládních představitelů, poslanců, představitelů politických stran.  Lze o ní hovořit tam, kde existuje formalizovaný dohled nad veřejným činitelem ze strany jiného aktéra. Tento aktér má pravomoc vyžadovat skládání účtů, příp. může uplatnit sankce.

18 Koncept odpovědnosti  Kdo může vymáhat odpovědnost?  Voliči  Občanská sdružení  Masmédia  Opoziční strany  Specializované agentury a instituce = ombudsman, kontrolní úřady, protikorupční tělesa  Etické komise a disciplinární tělesa  Soudní moc

19 Koncept odpovědnosti  G. O’Donnell rozlišuje vertikální a horizontální odpovědnost:  Vertikální = vztahy mezi nadřízenými a podřízenými (političtí vůdci a voliči)  Vztahuje se k odpovědnosti politiků před voliči.  Je vyjádřená volbami, ve kterých voliči mohou politika buď potrestat, nebo odměnit  Tlak může vytvářet občanská společnost nebo masmédia

20 Koncept odpovědnosti  Horizontální = vztahy mezi rovnými, mezi institucemi navzájem, systém brzd a protivah  odpovědnost vlády parlamentu  existence specializovaných agentur a institucí, které mají pravomoci dohlížet nad veřejnými činiteli a jinými státními agenturami  ombudsman – zodpovídání úředníků za své kroky  soudní moc

21 Koncept odpovědnosti  Stupeň politické odpovědnosti = stupeň „kvality demokracie“  Ohrožením vertikální odpovědnosti jsou nezodpovědné akty politických stran a politiků, apatie voličů.  Ohrožení horizontální odpovědnosti spočívá ve zneužívání pravomocí nebo korupci.

22 Nově demokratizované státy  Jak vybudovat kontrolní mechanismy, které by dohlížely na veřejné činitele a případně vynutily jejich odpovědnost?  Obvykle se potýkají s nedostatkem odpovědnosti = převládá dojem, že veřejní činitelé nejsou nedostatečně kontrolováni (korupce, beztrestnost veřejných činitelů, zneužívání státních prostředků, moci)  Nedostatečná odpovědnost podrývá legitimitu demokratického režimu.

23 Nově demokratizované státy  Existuje zde vertikální odpovědnost vyjádřená svobodnými a spravedlivými volbami, jsou zde dostupné a nezávislé informace, svoboda projevu, svoboda tisku, svoboda sdružování.  Limitem vertikální odpovědnosti je především čas – volby se konají jednou za určitou dobu.  Výzkumy navíc ukazují, že dochází k poklesu vertikální odpovědnosti, a to nejen v nových demokraciích, ale i v etablovaných demokraciích, neboť volby přestávají plnit funkci odměny či potrestání politika

24 Nově demokratizované státy  V nových demokraciích bývají problémy s horizontální odpovědností, což souvisí se slabostí institucí liberální demokracie.  Základem horizontální odpovědnosti je funkční systém brzd a protivah (rozdělení moci na exekutivní, legislativní a soudní), který ovšem není v nových demokraciích plně funkční.  Dominance exekutivy  Problémy s vymáháním práva  Vysoká míra korupce

25 Nově demokratizované státy  Mnoho zemí proto během demokratizace zavedlo specializované kontrolní instituce, které měly řešit problémy související s výkonem politické moci.  V zemích střední a východní Evropy a Latinské Americe zavedení úřadů ombudsmana, kontrolních úřadů a protikorupčních těles.  V zemích Latinské Ameriky hraje velkou roli občanská společnosti – do značné míry nezávislá na státu (financování ze zahraničí)  V zemích Afriky také větší roli hrají nezávislá sdružení než instituce. Tlak dárců humanitární pomoci na posílení odpovědnosti.

26 Literatura  Diamond, Larry, Plattner, Marc F. (eds.). The Global Resurgence of Democracy. The John Hopkins University Press  Przeworski, Adam, Stokes, Susan C., Manin, Bernard (eds.) Democracy, Accountability, and Representation. Cambridge University Press 1999.


Stáhnout ppt "Institucionální rámec a koncept politické odpovědnosti Problémy demokratického vládnutí."

Podobné prezentace


Reklamy Google