Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Středověká literatura. Ve středověké literatuře se rozvíjejí následující literární žánry: hrdinský epos, dvorská milostná lyrika, legenda, traktát a kronika.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Středověká literatura. Ve středověké literatuře se rozvíjejí následující literární žánry: hrdinský epos, dvorská milostná lyrika, legenda, traktát a kronika."— Transkript prezentace:

1 Středověká literatura

2 Ve středověké literatuře se rozvíjejí následující literární žánry: hrdinský epos, dvorská milostná lyrika, legenda, traktát a kronika Hrdinský epos navazuje na epos antický, ale do popředí se dostává rytíř, který je zosobněním udatnosti a věrnosti pánu, pro kterého je schopen obětovat svůj život Dvorská milostná lyrika je reprezentována tzv. svítáníčky, básněmi, ve kterých se milenci loučí po společné noci. Legenda je typický středověký žánr, který popisuje život svatých Traktát se definuje jako krátká náboženská úvaha Kronika se pak snaží zachytit určitý časový úsek, který nejen popisuje, ale zpravidla také hodnotí Náboženské písně, které zpravidla oslavují svaté a Boha

3 Středověká literatura – díla a jazyky období 3 jazyků – staroslověnštiny, latiny, češtiny staroslověnsky – Panonské legendy – Život Konstantinův a Život Metodějův - Legenda o sv. Václavovi latinsky – Kristiánova legenda, Crescende fide christiana, Kosmova kronika, Vita Caroli česky – Hospodine pomiluj ny; Sv. Václave, vévodo české země; Dalimilova kronika;Alexandreida (13.st.); Hradecký rukopis (Satiry o řemeslnících a konšelích, žákovské písně), drama Mastičkář (14.st.); v 15. st. nastává epocha husitské literatury – Hus, Chelčický, Štítný ze Štítného atd.

4 Středověká literatura - otázky Otázky a úkoly: 1)U každého literárního žánru jmenujte alespoň jednoho autora (bude-li to možné) a dílo 2)Objasněte, proč jste nemohli u některých děl určit autora 3)Jaké literární jazyky existovaly na území našeho státu v období středověku (cca století) 4)Co to bylo období laicizace (zesvětštění) a demokratizace (zlidovění) literatury 5)Jmenujte v rámci stol. ke každému století alespoň jedno dílo, uveďte autora (je-li to možné), literární jazyk a tématiku

5 O jaký se jedná žánr 4/ Panna Lucie se nepohnula z místa, kde byla probodena, nevypustila duši, dokud nepřišli knězi a nepodali jí tělo Páně a všichni přítomní řekli amen. Na témže místě byla pak pochována a byl tam postaven kostel. Zemřela mučednickou smrtí za času Konstantina a Maxentia kolem léta Páně třístého desátého.

6 O jaký se jedná žánr Ohledajme, muož-li papež býti svatokupcem? A zdá se, že nemuož, protože on jest pán všeho světa, jemuž sluší bráti jakž chce a činiti jakž chce; a také že jest otec najsvětější, jehož se hřích nemóž chopiti. Tu věz, že mnozí papežové byli sú kacieři a jinak zlí, a jsú s papežství ssazeni; a ty bylo by dlúho psáti. Protož neměj v tom pochybení, byť papež nemohl svatokupcem býti. A ktož by to držel řka, že papež nemóž svatokupčiti neb jinak smrtedlně hřešiti, ten by ho mínil nad Petra i nad jiné apoštoly vznésti.

7 O jaký se jedná žánr Když v postoloprtské stráni lovil Oldřich, znenadání za jednou vsí nad říčkou spatřil selku mladičkou, jak v košili bez oplecka, bosa, umáčená všecka, pere. Byla krásná, milá, Oldřichu se zalíbila, že tvář měla čistou, něžnou. A tak ji učinil kněžnou.

8 O jaký se jedná žánr Kdo slyšet chce, ať tiše poslouchá. Povím teď příběh, sotva kdo jej zná, jak rytíř Roland cti své věrně dbal, a do smrti až při svém králi stál...

9 Legendy o sv. Václavu – 1. starosl. legenda Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: "Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra." I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se naň ohlédl a řekl: "Bratře, včeras nám dobře posloužil." K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil jeho srdce, že mu odpověděl: "Nyní ti chci lépe posloužit." Po těch slovech udeřil jej mečem po hlavě. Václav se obrátil k němu a řekl: "Co ti to popadlo, bratře?" A po těch slovech jej uchopil a srazil na zem. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva ďábli řečení Tira a Česta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši se slovy: "V ruce tvé, Pane, poroučím ducha svého." V tom hradě zabili i jakéhosi Mstinu, urozeného muže Václavova, ostatní pak hnali do Prahy, některé povraždili a jiní se rozprchli po zemi. I nemluvňátka kvůli němu povraždili. Mnohé ženy provdali za jiné muže, služebníky boží vyhnali a kdejakou ďábelskost napáchali.

10 Legendy o sv. Václavu - Crescente fide christiana V noci pak oné před jitrem následujícího dne, jakož pravidelně činíval, šel do chrámu k modlitbě ranní. I potkav bratra řekl k němu: "včera velmi jsi nám posloužil; přijmi mnoho díků od pána." Onen ale dobyv meče z pochvy udeřiv muže svatého do hlavy odpověděl: "a takto dnes chci ti posloužiti." I vyteklo sotva trochu krve, poněvadž síly pozbyl (Boleslav) strachem hrozným; i mohl svatý Václav lehko překonati jej, poněvadž meč vyrval z ruky jeho; ale nechtěl sama sebe poskvrniti. Onen ale křičel řka: "aj, kde jste, pomozte mi!" Tu oni všichni zlosynové přišedše ze skrýší s meči a oštěpy ranami mnohonásobnými zavraždili jej. I odešla duše jeho na onom místě vysvobozena ze žaláře tohoto života mučednictvím ozdobena k pánu dne 28. září.

11 Legendy o sv. Václavu – Kristánova legenda A vida bratra vojín Bohem vyvolený pozdravuje ho, tu kol krku ho objímaje tu líbaje, děkuje mu řka: Zdráv buď povždy, bratře můj, tu statky tohoto života i budoucího oplývej; přijmi tebe Kristus k věčné své hostině, jako jsi ty včera mne tu mode všecky v takové hodnosti pohostil. Na to on s pyšným duchem tu s pohledem posupným, tase meč, který mu visel skryt pod pláštěm, odpověděl: Včera ovšem, jak chvíle toho žádala, nyní však bratr bratru takto poslouží. A rozmáchnuv se mečem ťal ho jím do hlavy; leč poněvadž moc Páně ho chránila, sotva krev se ukázala. Hrůzou nad neslýchaností svého činu byl bídák tak ochromen, že i když podruhé ťal, k svému údivu nic nezmohl, co by bylo hodno muže silného. Holý jeho meč blažený Václav rukou zachytiv praví: Jak špatně si počínáš, když mne zraňuješ! Když však viděl, že od svého úmyslu neupouští, posléze ho, jak někteří praví, chytil tu k nohám svým porazil řka: Hle, člověče vlastním rozhodnutím zahubený, vidíš, kterak tebe bych mohl vlastní rukou jako nejmenší zvířátko rozdrtiti, ale daleko budiž, aby pravice služebníka Božího poskvrnila se krví bratrovou. A meč, který mu vytrhl, vrátil bratru, tu na ruce již od něho krváceje, do chrámu rychle pospíchal. Onen zlořečený však mocným hlasem křičel tu hnal se za ním volaje: Společníci moji, společníci, kde jste? Prašpatně pomáháte pánu svému tu ničemně ho necháváte na holičkách, ačkoli je vystaven takové úzkosti! Tu se vyřítila celá tlupa zlosynů ze skrýši, do nichž se byli rozprchli, s mnoha meči tu kopími, tu těžkými ranami ho probodavše, odpravili ho u dveří chrámových.

12 Úkol Srovnejte 3 předchozí ukázky po stránce obsahové, zejména se zaměřte na to, jak popisují vraždu knížete. Který popis je nejdetailnější?

13 Dalimilova kronika nejstarší česky psaná veršovaná kronikaveršovanákronika pochází z počátku 14. století14. století Kronika obsahuje celkem 106 kapitol. Na začátku líčí stavbu babylónské věže, následující boží trest, zmatení jazyků a rozchod lidí do různých částí světa. Pokračuje chronologicky řazenými příběhy z historie Čech počínaje osídlením našeho území praotcem Čechem, pověstmi o Libušině proroctví, o Přemyslu Oráčovi a o Dívčí válce. Končí v období vlády Jana Lucemburského v roce svého dopsání (1314).babylónské věžejazyků praotcem ČechemLibušině proroctvíPřemyslu OráčoviDívčí válceJana Lucemburského1314

14 Jazyk a styl Úvahy, rady a kritiky autorovy nejsou samoúčelné, ale vyplývají a prolínají se s vyprávěným dějem. Tvůrce stále myslí na čtenáře, promlouvá prostě, volí přiléhavá přirovnání, nevyhýbá se lidovým výrazům a rčením.rčením Používá bezrozměrového verše o proměnlivém počtu slabik a blíží se tak hovorové řeči. Rým je zpravidla sdružený. Objevuje se lidová etymologie a prvky nacionalismu, hlavně ve vztahu k Němcům.

15

16 Otázka Na předchozím obrázku se nachází ilustrace z Dalimilovy kroniky. O jaké pověsti (události) z českých dějin se jedná?

17 Ukázky O sedlčie knieni Božěně Kněz Oldřich o Postoloprtiech lovieše. Když skrzě jednu ves jedieše, uzřě, že sedlská dievka na potocě stáše, bosa i bez rukávóv rúcho práše. Ta sedlka krásna velmi bieše a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše. Počě sě jejie krásě diviti stojě a inhed ji za knieni sobě pojě. Ta knieni šlechetna velmi bieše, sobě jmě Božěna jmieše. Páni jemu počěchu z toho za zlé jmieti, kněz vecě: "Páni, račte slyšěti! Z chlapóv šlechtici bývají a šlechtici často chlapy syny jmievají. O selské kněžně Boženě Když v postoloprtské stráni lovil Oldřich, znenadání za jednou vsí nad říčkou spatřil selku mladičkou, jak v košili bez oplecka, bosa, umáčená všecka, pere. Byla krásná, milá, Oldřichu se zalíbila, že tvář měla čistou, něžnou. A tak učinil ji kněžnou. Ona kněžna dokonalá Božena se jmenovala. Oldřich nedbal nic, že páni to manželství jemu haní. Řek: „Tak už to v světě chodí, že se z chlapa šlechtic rodí a že sedlák nezřídce za otce má šlechtice.

18 Nebo ostaralé střiebro šlechtu činí a často šlechticě chudoba sprostenstvím viní. Vyšli smy všichni z otcě jednoho a ten sě čte šlechticem, jehož otec jměl střiebra mnoho. A když jest tak šlechta s chlapstvem smiešena, budeť Božěna má žena! Radějí sě chci s šlechetnú sedlkú českú smieti než králevú německú za ženu jmieti. Vřet každému srdce po jazyku svému, a pro to Němkyně méně bude přieti lidu mému. Němkyni německú čeled bude jmieti a německy bude učiti mé děti. Pro to bude jazyka rozdělenie a inhed zemi jisté zkaženie. Stříbro poctu rodu vrací, chudý šlechtic jméno ztrácí. Pán i kmán jsou jedna krev, proto potlačte svůj hněv, že jsem si vzal za ženu prostou dívku Boženu. Ve mně každý pána hledá. Na Přemysla na praděda nejdříve však pomyslete, jenž z oráče na knížete povýšen byl. Všichni stejně počati jsme byli v ženě, ač pokládán za šlechtice je ten, kdo má stříbra více. Chci žít s českou selkou skrovnou spíše než s Němkou, s císařovnou. Pouto krve vždy je silné, Němka k Čechům sotva přilne. Vaše utrhačné řeči o hlouposti jenom svědčí. Jak u Němky byste, páni, chtěli prosit o zastání? Čeleď z Němec, z Němec mistři,

19 Páni, neviete dobra svého, lajíce mi z manželstva mého. Kde byste řěčníky brali, když byste přěd kniení stáli?" Když z Božěny syna jměl, tomu byl Břěcislav vzděl. A když do Domažlic přijide, vzvěděv, že jest již v lesě, káza všěm v les vníti i káza o Němcích i o sobě les zarúbiti. Páni počěchu mu v tom za zlé mieti řkúc: "Budú-li nám sílni, kudy nám utéci?" Kněz věcě: "Já sem pro to i kázal zarúbiti: a nebo sě braňte, neb sě dajte zbíti! Jázť odtudto nechci beze čsti otjíti. Ktož ote mne poběhne, kázal sem jej Chodóm zabiti. Němkyně je na koni a mé děti, synci bystří, německy jen švadroní. Vidím, jak zem vadne, chřadne, jak Čech právo nemá řádné.“ Božena, ta přála právu, ctila lidi všeho stavu. Oldřichu pak selka zdravá dala syna Břetislava.

20 Ot Soběslava, přietele českého Po královi syn jeho knězem bieše. Ten, kteréhož Němcě uzřieše, k sobě přivésti kázáše a nos jemu uřězáše řka: "Němče, po světu nehleď, v svéj zemi mezi svými seď! Po dobrés ot svých nevyšel, pověz, proč si mezi cizie přišel?" Jiní, ot knězě vidúce, kdež uzřiechu Němcě jdúce, jako na vlka vzvoláchu, uši a nosy jim řězáchu. Ktož jemu němečských nosuov ščít přinesieše, inhed jemu sto hřiven dadieše. Po všěch Němciech pověst jdieše, že Soběslav jich nenávidieše. Múdrý jemu za dobré jmieše, že cizozemcě v zemi nepustieše

21 Jan Hus asi 1371 – Český reformátor a kazatel Dílo: O církvi, Knížky o svatokupectví, O pravopise českém, O šesti bludech, Dcerka, Listy z Kostnice Urči: 1)Co bylo předmětem kritiky v jednotlivých dílech 2)Rozděl díla podle jazyka, jakým byla sepsána

22 Husovo kázání z filmu Jan Hus a jeho přepis Máte-li zájem, zde si můžete přehrát Husovo kázání z filmu O. Vávry Jan Hus podle A. Jiráska Řekl papež a sluší se aby náměstek boží na této zemi biskupové a preláti jeho bili bez peněz? Odpovědeli všichni zaisté,to se nesluší.Usmál se papež a řekl; čeho je nejvíce třeba prostému lidu hříšnemu? Tu povstal jeden biskup tlustý jako káď a odpovděl; odpuštění hříchu svatý otče.I rozkázal papež.Vyjděte tedy do světa a prodávejte odpustky. Za onoho dne řekl papež prelátům a biskupum.Nejsem liž já náměstkem Božím na této zemi? Odpovědeli mu biskupové a preláti.Jistě zaisté ty jsi prvním náměstkem božím na této zemi svatý otče.Řekl papež a sluší se aby náměstek boží na této zemi biskupové a preláti jeho bili bez peněz? Odpovědeli všichni zaisté,to se nesluší.Usmál se papež a řekl; čeho je nejvíce třeba prostému lidu hříšnemu? Tu povstal jeden biskup tlustý jako káď a odpovděl; odpuštění hříchu svatý otče.I rozkázal papež.Vyjděte tedy do světa a prodávejte odpustky.Čím více jich prodáte tím lépe a veseleji nám bude. Tak jako hejná krkavců snesli se na túto zemi prodavači odputků,aby tu vyklovali kdejaké zrnko zlata,nebo stříbra, neznajíce slitováni.Jejich srdce stvrdla a jejich ústa zjedovatela,závistí a lží. Vším kupčí všechno prodávají.Chceš pokřtít dítko, zaplať,vyspovídati se zaplať,chceš poslední pomazáni zaplať,chceš loupit vraždit zaplať a bude ti odpušťeno. Ale podle toho,kdyby sám ďábel přišel a zaplatil, vstoupil by na nebesa.A

23 A za peníze vydřené takto z křesťanského lidu jen obchody své provozují lichvy, koňe krásne,čeleď nepotřebnou chovají v kostky hrají a na své kubjeny drahé plášte a kožichy věšejí aby snimi smilnili jako hřebci plemení a bíci neskrocení. Zatím co Kristus chodil v plátně a bos.Neměl střechu kam by svoji hlavu sklonil. Ale poznejte to loupežníci chudých lidí,vy vrahové zloději a svatokrádežníci neboť lidé i Bůh vás proklínají. Nešťastným bohatstvím jež cirkev tone, zjedovatele a otrávené jest veškeré kresťanstvo na duši. Odkud svárové mezi papeži, preláti, biskupi a ostatními knežími. Psi oko sehrižou, vezmi kost a přestanou. Vezměte prelátům a biskupům a ostatním bohatství, peníze, majetek, světské panování a rázem se přestanou drát o místa, podplácet, přeplácet hodnosti a svárové mezi papeži přestanou. Pamatujte si jedno ať je to prostý kněz biskup alebo sám papež; pokud žijí v hříchu nejsou z milosti Boží. Nezoufejte tedy nejmilejší bratři a sestři z toho že jste malí a utlačovaní. Věste, že nad kňeze arcibiskupa či papeže žijícího v hříchu prostý sedláček tovariš či žena chudá z lidu, žijící čiste a zbožne vědší je před Bohem. Amen. Otázky k přepisu – Co Hus kritizuje, jakou používá argumentaci a co radí na odstranění nedostatků církve? V porovnání s následujícími články popište, v čem se Jirásek / Vávra dopustili omylů. Co znamenají v následujících 2 článcích informace uvedené v závorkách. Zde je odkaz pro formulář na vyplnění a odeslání odpovědí.

24 Jak to bylo s odpustky v době Husově? Podobně jako dnes. Například v roce 1393 bylo vyhlášeno v Čechách se souhlasem papeže Bonifáce IX. Milostivé léto, které platilo od čtvrté neděle postní tj. od 16. března 1393, až do svátku Povýšení sv. Kříže, tedy do 14. září téhož roku. Každý, kdo chtěl dosáhnout plnomocných odpustků, musel (byl-li Pražan patnáctkrát, byl-li cizinec sedmkrát) navštívit čtyři pražské kostely: kostel sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, katedrálu sv. Víta, zrušenou kapli Božího těla na dnešním Karlově náměstí a kostel sv. Markéty na Břevnově. Dále měl jít ke zpovědi a vykonat dobrý skutek uložený zpovědníkem a složit ve vyšehradském kostele finanční částku, odpovídající cestě do Říma, kde podobné milostivé léto proběhlo před třemi lety. Chudí lidé platili podle svého stavu jen část požadovaných peněz. (Vlček, Emanuel: Jan z Pomuku /Sv. Jan Nepomucký/ (Praha, Vesmír 1993), podobně Ráček, Blažej, Československé dějiny, Ladislav Kuncíř, Praha, 1933, str. 175). Při příležitosti vysvěcení Betlémské kaple roku 1394 byly vyhlášeny odpustky pro ty, kdo zde poslechnou slovo Boží a vykonají pobožnost (Ráček, Blažej, Československé dějiny, Ladislav Kuncíř, Praha, 1933, str. 168) Odpustky vyhlášené Janem XXIII. r platily pro ty, kdo se vyzpovídal¨jí a vykonají předepsané pokání (Neumann, Augustin Alois, ThDr. P. Dědictví s. Prokopa, Praha 1931, str. 40) a složí dobrovolný příspěvek (Ráček, Blažej, Československé dějiny, Ladislav Kuncíř, Praha, 1933, str. 210). Udílení odpustků vždy (i době Husově) bylo vázáno na odpuštění hříchů, bez něj je (a bylo) odpuštění trestů (odpustek) neplatné.

25 Co kritizoval Jan Hus na odpustcích? Hus shledával odpustky zbytečnými – papež nemůže vědět, jestli Bůh někomu odpustil nebo ne, nemůže tedy vyhlašovat odpuštění. Hus již v protestu a v okružním listě a ještě více v disputaci mluví proti odpustkům zásadně: upíra papeži právo na světské panství i na jeho hájení, popírá, že by papež mohl dávat odpustky „za peníze“, ba že by mohl udělovat odpustky vůbec; proto nazývá odpustky lživými a tvrdí, že věřící ničeho nezískají (Sedlák, Jan Dr.:“ M. Jan Hus, Dědictví sv. Prokopa, Praha, 1915, str. 233; podobně Čornej, Petr: Velké dějiny zemí koruny české, svazek V., Paseka, Praha, Litomyšl 2000 str. 139). Husův odpor vůči odpustkům je logický – Hus je zastáncem realismu, tedy je toho názoru, že pravá církev je církví vyvolených ke spáse. Kdo není tímto vyvoleným, není součástí církve. Církevní autorita v tomto pojetí nebyla automatická, nýbrž podmíněná. Je-li institucionální církev věrna Bohu, pak má oprávnění i moc reprezentovat jeho pravdy. Ztrácí-li tuto věrnost, ztrácí i svou moc. (Čornej, Petr: Velké dějiny zemí koruny české, svazek V., Paseka, Praha, Litomyšl 2000 str. 93; podrobněji a srozumitelně o nominalismu a realismu tamtéž na str ). V tomto pojetí si lidé nemohou být jisti tím, zda je papež „pravý“, zda je součástí církve (vyvolených), natož pak tím, že by mohl odpouštět – to náleží jen Bohu.

26 Pravopis diakritický a spřežkový knyez cze  ky gemu  luzye  e (spřežkový) Aby ktoż budes ċi  ti rozvmiel me ċe  ke reċi (Hus) Hus shledával odpustky zbytečnými. (dnes)

27 8PM Více zde: kronika.webnode.cz/ Vytvořte si vlastní stránky zdarma: kronika.webnode.cz/ autor/pisen-o-rolandovi.html#ixzz1izTJsoOK autor/pisen-o-rolandovi.html#ixzz1izTJsoOK


Stáhnout ppt "Středověká literatura. Ve středověké literatuře se rozvíjejí následující literární žánry: hrdinský epos, dvorská milostná lyrika, legenda, traktát a kronika."

Podobné prezentace


Reklamy Google