Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mgr. Michal Oblouk. názvy osob, zvířat a věcí, samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy skloňují se – mění své tvary podle pádu a čísla mluvnické.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mgr. Michal Oblouk. názvy osob, zvířat a věcí, samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy skloňují se – mění své tvary podle pádu a čísla mluvnické."— Transkript prezentace:

1 Mgr. Michal Oblouk

2 názvy osob, zvířat a věcí, samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy skloňují se – mění své tvary podle pádu a čísla mluvnické kategorie: a) PÁD – rozlišujeme prosté a předložkové: nominativ kdo? co?, genitiv koho? čeho?, dativ komu? čemu?, akuzativ koho? co?, vokativem oslovujeme, voláme, lokál o kom? o čem?, instrumentál kým? čím? b) ČÍSLO – jednotné/singulár a množné/plurál c) ROD – mužský/maskulinum (životný a neživotný), ženský/femininum a střední/neutrum d) VZOR – pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce, žena růže, píseň, kost, město, moře, kuře, stavení - některá podstatná jména mají dvojí rod: kyčel, hřídel, svízel, rez, smeč, prestiž, spoj, trolej, klest, image (mužský nebo ženský), rukojmí (mužský nebo střední), káně (ženský nebo střední) - několik podstatných jmen má v množném čísle jiný rod než v čísle jednotném: dítě, oko, ucho (střední) x děti, oči, uši (ženský), kníže, hrabě (mužský) x knížata, hrabata (střední) - při určování rodu mužského životného a neživotného se řídíme podle příslušnosti ke vzoru: národ, lid, dobytek, hmyz, skot (vzor hrad – neživotné) x sněhulák, panák, strašák (vzor pár – životné)

3 1) KONKRÉTNÍ – označují osoby, zvířata a věci, např. muž, žena, pes, kočka, květina, jablko, náměstí,… 2) ABSTRAKTNÍ – označují vlastnosti, děje a vztahy, např. krása, hloupost, píle, let, plavba, přátelství,… 3) OBECNÁ – znamenají kteroukoli osobu, zvíře nebo věc, píšeme s malým písmenem, např. syn, soused, pes, kočka, řeka, město,… 4) VLASTNÍ – označují určitou osobu, zvíře nebo věc, píšeme s velkým začátečním písmenem, např. Pavel, Čapek, Alík, Micka, Vltava, Praha,… 5) POMNOŽNÁ – mají jen tvary množného čísla, označují jednu věc, např. sáně, housle, dveře, Vánoce, Velikonoce, jmeniny, narozeniny, prázdniny, Hradčany, Vysočany, Čechy, Pardubice, Budějovice,… 6) HROMADNÁ – mají pouze tvary jednotného čísla, ale označují více věci stejného druhu, bývají tvořen koncovkou –Í a příponami –OVÍ, -CTVO, -STVO, -INA, např. kamení, dříví, stromoví, křoví, lidstvo, družstvo, žactvo, ptactvo, chudina,… 7) LÁTKOVÁ – mají zpravidla tvary jednotného čísla a označují látku bez ohledu na množství (v množném čísle mají pozměněný význam), např. železo, mouka, voda, limonáda,… - některá podstatná jména mohou mít význam abstraktní i konkrétní, např. Hudba byla jeho veliká láska. X V čele průvodu šla hudba. Krmení šelem se dětem líbilo. X Hospodář měl dostatek krmení.

4 a) ve 3. a 6. p. č. j. mají jména vzoru pán a muž, stojí-li sama, koncovku –OVI, ve spojení s jiným podst. jménem má koncovku –OVI obvykle jen poslední jméno – k učiteli Oldřichu Polákovi, o básníku Josefu Václavu Sládkovi b) v 5. p. č. j. podst. jmen vzoru pán je základní koncovka –E (pane), ale u jmen zakončených –H, -CH, -K, -G je koncovka –U (hochu, dobrodruhu, andílku, ale Bože, člověče) c) v 5. p. č. j. podst. jmen vzoru muž je základní koncovka –I (muži), ale jména zakončená –EC mají koncovku –E (otče, poslanče, strýci/strýče) d) v 6. p. mn. č. podst. jmen vzoru pán zakončených –H, -CH, -K, -G je koncovka –ÍCH (dobrodruzích, hoších), u zdrobnělin zakončených –ČEK je někdy i koncovka –ÁCH (koníčcích/koníčkách) e) většina podst. jmen vzoru hrad má v 2. p. j. č. koncovku –U (stolu, stropu, sešitu), některá mají koncovku –A (lesa, rybníka, chleba), některá obě koncovky (dvoru/dvora, komínu/komína) f) některá jména vzoru hrad mají v 6. p. j. č. jen koncovku –E (lese), některá jen –U (slovníku), některá obě (domu/domě) g) v 6. p. mn. č. vzoru hrad bývají vedle koncovky –ECH také koncovky –ÍCH/-ÁCH (balíčcích/balíčkách, schůdcích/schůdkách, kouscích/kouskách) h) podst. jména vzoru předseda zakončená –ITA, -ISTA mají v 1. a 5. p. mn. č. koncovku –É (husité, hokejisté), tvary s –I jsou hovorové i) v 3. a 6. p. j. č. má vzor předseda jen koncovku –OVI (předsedovi Otovi Skálovi) j) v 6. p. mn. č. je u vzoru předseda koncovka –ECH (hokejistech), ale jména na –HA, -CHA, - KA, -GA mají koncovku – ÍCH (sluzích, kolezích) k) u vzoru soudce je tvar 5. p. j. č. shodný s tvarem 1. p. (pane obhájce, pane správce)

5 1) kolísání mezi vzory tvrdými a měkkými – jména zakončená –L, -Z, -S, -EN - většina jmen má skloňování tvrdé, např. anděl, motýl, kůl, vůz, pes, okres,… - některá mají skloňování měkké, např. přítel, učitel, ředitel, pytel, jetel, kašel, cíl, vítěz, Francouz, šimpanz, peníz… - některá jména kolísají, např. kužel, strašpytel, kotel, plevel, chmel, uhel, popel, apríl, rubl, rorýs, městys, Alois/Aloiz, Alfons/Alfonz, Amos - podst. jména zakončená –EN se skloňují podle vzoru hrad (leden, březen, křen, lupen), ale jména plamen, pramen, kámen, křemen, kmen, kořen, hřeben, řemen a ječmen mají v j. č. také tvary podle vzoru stroj (plamenu/plamene) 2) kolísání mezi vzory životnými a neživotnými - beránci/beránky, panáci/panáky, slanečci/slanečky, zavináči/zavináče, uzenáči/uzenáče, sledi/sledě, ukazatelé/ukazatele, jmenovatelé/jmenovatele, ledoborci/ledoborce, bacil (bacila/bacilu), mikrob (mikroba/mikrobu) 3) tvary některých podstatných jmen - člověk/lidé (tvary převážně podle vzoru kost – lidí, lidem, lidi, lidech, lidmi), rodič (mn. č. rodiče), kůň (j. č. podle vzoru muž, mn. č. koně, koní/koňů, koním/koňům, koně, koních, koňmi/koni), bratr (tvary podle vzoru pán, v mn. č. navíc bratří, takové tvary má v mn. č. i podst. jméno kněz ), den ( v j. č. dne, dni/dnu, den, dni/dnu/dne, dnem, v mn. č. dni/dny, dní/dnů, dnům, dni/dny, dnech, dny)

6 a) slovo dcera má ve 3. a 6. p. j. č. odchylný tvar dceři b) slova husa má ve 2. p. mn. č. tvary hus/husí c) slovo louka má v mn. č. vedle tvarů louky ještě tvary luka d) jména chvíle, košile a jména domácího původu zakončená –ICE mají v 2. p. mn. č. tvary bez koncovky (chvil, košil), jména cizího původu mají dvojí tvary (dispozic/dispozicí) e) slovo ovce a jména zakončená –YNĚ mají ve 2. p. mn. č. dvojí tvary (ovcí/ovec, jeskyní/jeskyň, ale jen tchyní) f) některá podst. jména mají v 1. a 4. p. j. č. tvary podle vzoru růže i píseň (kuchyně/kuchyň, země/zem, báje/báj) g) podle vzoru kost mají všechny tvary jména zakončená –OST (radost, rychlost) a slova řeč, věc – slova myš, noc, nemoc mají v mn. č. dvojí tvary (myším, myších, myšmi, nocím, nocích, nocemi, nemocem/nemocím, nemocech/nemocích, nemocemi) h) podle vzoru píseň mají všechny tvary jména zakončená –Ň, -Ř, -J (báseň, tvář, šlépěj) a dále např. náruč, labuť, obec, soutěž, Bohdaneč, Litomyšl, Libeň i) některá jména zakončená –Ť, -Ď mají v 2. p. j. č., v 1. a 4. p. mn. č. dva tvary (tratě/trati, lodě/lodi, hutě/huti) j) místní jména zakončená –V a –M mohou mít v 2. p. j. č. dva tvary (Boleslavi/Boleslavě, Příbrami/Příbramě)

7 a) v 2. p. mn. č. se u některých jmen vzoru město vkládá do souhláskové skupiny –E- (kolečko – koleček), u přípony –ISKO jsou většinou dvě možnosti (hledisek/hledisk) b) podst. jména vzoru město zakončená –KO, -HO, -CHO mají v 6. p. j. č. koncovku –U (jablku, blahu, tichu), v 6. p. mn. č. koncovku –ÁCH (kružítkách, sluchátkách), řidčeji –ÍCH (jablkách/jablcích), zdrobněliny se zakončením –KO mají vždy koncovku –ÁCH (městečkách, jablíčkách) c) slovo vejce a jména s příponou –IŠTĚ se skloňují podle vzoru moře, ale ve 2. p. mn. č. mají tvary bez koncovky (vajec, jevišť, letišť, pracovišť) d) podst. jméno dítě je v j. č. rodu středního a má tvary podle vzoru kuře, v mn. č. je rodu ženského a má tvary podle vzoru kost (děti, dětí, dětem, děti, dětech, dětmi) e) tvary jako vzor kuře mají v mn. č. slova knížata, hrabata, v j. č. jsou jména kníže a hrabě rodu mužského životného

8 I - všechny koncovky kromě 4. a 7. p. mn. č. u vzoru pán (sokoli, Jirkovi, pstruzích) - koncovka –ÍCH v 6. p. mn. č. u vzoru hrad (lesích) - koncovky vzorů muž a stroj (řediteli, pytli, penězi, cíli, přáteli) - koncovka –OVI vzoru předseda a koncovky vzoru soudce (Otovi) - koncovka –AMI vzoru žena (hlavami) + po měkké souhlásce (Máni, Míši) - koncovky vzorů růže, píseň, kost (neděli, mrkvi, obuvi) - koncovky vzorů moře a stavení (poli, údolí) Y - koncovky 4. a 7. p. mn. č. vzoru pán (vidím sokoly, se sokoly) - koncovky vzoru hrad (lesy, tácy, kecy) - koncovka 2. p. j. č. vzoru předseda po obojetné souhlásce (Honzy) - koncovky vzoru žena kromě 7. p. mn. č. (hlavy) - koncovka 7. p. mn. č. vzoru město (umývadly, zrcadly) I/Y kužel, strašpytel, kotel, kužel, rubl, manžel, rorýs, městys, plevel, uhel, chmel, tmel, zádrhel, cumel, sopel, apríl, korál, koukol

9 zvláštní tvary (odchylné od tvarů vzorů žena nebo město) se užívají jen při označování částí těla tvarům 7. pádu zakončeným –AMA, -IMA se přizpůsobují koncovky přídavných jmen, zájmen a číslovky čtyři v přívlastku shodném tvary –MA mají i zdrobněliny jestliže tato slova neoznačují části těla, mají pravidelné tvary podle vzoru žena nebo město Má šikovné ruce. Měl na obou rukou/rukách rukavice. Chatu postavil vlastníma rukama. Sekáč je pavouk s dlouhýma nohama. Ráno byli všichni na nohou/nohách. Prosila ho na kolenou/kolenech. Náklad mu sjížděl z ramenou/ramen. Oči ho pálily. Uši mě zábly. Nevěřili jsme svým očím a uším. Bylo to děvčátko s krásnýma modrýma očima. Oslík stříhal ušima. Všechno jsme si museli vydobýt svýma vlastníma rukama. Řekl jsem mu to mezi čtyřma očima. Dítě nám mávalo baculatýma ručičkama. Králík s dlouhýma ouškama se dětem líbil. Děda má hodinky se zlatými ručičkami. Venku stál stůl s rozviklanými nohami. Pytláci líčí na zvěř drátěná oka. Vezmi hrnec za obě ucha. V kolenech roury se usazovaly saze. Ve slepých ramenech řeky hnízdili ptáci.

10 u některých podstatných jmen, které mají v 1. pádě v kmeni dlouhou samohlásku, dochází při skloňování ke zkrácení této kmenové samohlásky vyskytuje se jen u jednoslabičných a dvouslabičných slov projevuje se střídáním samohlásek Á – A, É – E, Í – I, Í – Ě, Ů - O a) mužský rod – dlouhá samohláska jen v 1. pádě (u neživotných i ve 4. pádě), v ostatních pádech krátká samohláska – hrách/hrachu, chléb/chleba, líh/lihu, sníh/sněhu, dům/domu,… b) ženský rod – jména, která se skloňují podle vzorů žena a růže, ke krácení dochází v 7. p. č. j. a v 2., 3., 6. a 7. p. mn. č. (v některých pádech jsou dvojí tvary – brána, skála, síla), závazně se krátí jen v 2. p. mn. č. (chvíle), ve všech pádech krátí jen slovo práce – práce/prací, brána/bran, skála/skal, síla/sil, chvíle/chvil c) střední rod – ke krácení dochází v 2. p. mn. č. – jméno/jmen, jádro/jader, játra/jater, dílo/děl, záda/zad, léto/let,…

11 ženská jména s měkkou souhláskou před koncovkou –A mají v 2. p. koncovku –I, ve 3. a 6. p. koncovku –E, -Ě nebo –I – Máňa/Máni/Máně – Máni, Nataša/Nataši/Nataše – Nataši ženské jméno Lea/Andrea – Ley/Andrey, Lei/Andrei – Andree nesklonné – Dagmar, jména zakončená –I/-Y (Kazi, Mimi, Bety), zkrácené domácké podoby jmen (Maruš, Miluš) příjmení zakončená –E/-Ě se skloňují podle vzoru soudce a mají ve 3. a 6. p. koncovku –OVI (Srdcovi, Nedělovi, Purkyňovi) příjmení Dítě, Poupě, Kníže, Hrabě mají kromě tvarů podle vzoru soudce ještě tvary s kmenem rozšířeným o –ET- (Dítě/Dítěte, Hrabětovi/Hraběti) příjmení zakončená –O se skloňují podle vzoru pán (5. p = 1. p.) – Stýblo/Stýbla, Slunéčko/Slunéčka, Oto/Oty, Ivo/Iva příjmení zakončená –Ů se většinou neskloňují, ale mohou se skloňovat jako jména bez zakončení –Ů – Janů/pana Janů, paní Janů X Janů/pana Jana, panu Janovi, paní Janové příjmení, která mají tvar jako přídavná jména, se skloňují podle vzorů mladý a jarní – Čelakovský/mladý, Hořejší/jarní, Světlá/mladá,…

12 místní jména zakončená –Y, -ANY se skloňují podle vzoru hrad, v 2. p. je tvar bez koncovky (někdy mají koncovku –Ů) – Vinohrady/Vinohrad, Hradčany/Hradčan, Mosty/Mostů jména zakončená –LY, -ZY, -SY mají v 6. p. koncovku –ÍCH – Neumětely/Neumětelích, Kobylisy/Kobylisích, Řepy/Řepích, Podmokly/Podmoklích, Podmoklech jména mužského rodu zakončená –KY mají v 6. p. tvary s koncovkou – ÍCH/-ÁCH – Jeseníky/Jeseníkách, Jesenících některá jména zakončená –KY jsou ženského rodu a mají všechny tvary podle vzoru žena – Benátky/Benátek, Čechy/Čech, Beskydy/Beskyd (dále podle vzoru žena i hrad) jména zakončená –E, -ICE se skloňují podle vzoru růže, ale v 2. p. mají tvar bez koncovky a ve 3. p. mají obvykle dva tvary s koncovkou –ÍM/- ŮM – Pardubice/Pardubic, Pardubicím, Pardubicům, ale Hranice/Hranicím, Kraslice/Kraslicím stejně jako pomnožná jména místní zakončená –ICE se skloňují jména svátků Vánoce, Velikonoce


Stáhnout ppt "Mgr. Michal Oblouk. názvy osob, zvířat a věcí, samostatné názvy pro vlastnosti, děje a vztahy skloňují se – mění své tvary podle pádu a čísla mluvnické."

Podobné prezentace


Reklamy Google