Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Metodika pro inovaci studijních předmětů v rámci projektu INPROTUL

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Metodika pro inovaci studijních předmětů v rámci projektu INPROTUL"— Transkript prezentace:

1 Metodika pro inovaci studijních předmětů v rámci projektu INPROTUL
Ing. Magdalena Zbránková, Ph.D.

2 Úvod Seznámení s Metodikou pro inovaci studijních předmětů.
Jednotlivé fáze procesu inovace. Struktura standardizovaného formuláře sylabu. Vysvětlení pojmů.

3 K čemu metodika slouží a komu je určena
Metodická pomůcka pro návrh a zpracování podkladů pro inovaci studijního předmětu ve standardizované podobě. Zdroj informací a inspirace pro inovaci studijních předmětů. Určena pro garanty inovace předmětu, osoby obeznámené s daným předmětem (tj. garanti a vyučující daného předmětu).

4 Co bude výstupem procesu inovace studijních předmětů
Popis studijního předmětu ve formě standardizovaného sylabu, elektronický formulář Microsoft Office Word 2007 bude k dispozici na webu INPROTUL, distribuce všem garantům inovace. Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů.

5 Základní předpisy a principy uplatněné v rámci metodiky
Principy Boloňského procesu zaměřené na rozvoj Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání EHEA (Europa, 2010). princip učení orientovaného na studenta a na výstupy z učení, zajištění transparentnosti a zvýšení příležitostí pro mobilitu. Požadavky Akreditační komise Národní kvalifikační rámec terciárního vzdělávání [QRAM] MŠMT cílem kompatibilita výstupů s kvalifikačním rámcem v evropském prostoru vysokoškolského vzdělávání rámec kvalifikací určuje 39 oblastní vzdělávání (vč. ekonomických oborů) charakterizovaných pomocí kategorií očekávaných výstupů z učení. do budoucna základ pro akreditaci jednotlivých vysokých škol.

6 Výhody a přínosy Zvýšení transparentnosti studia předmětu (pro studenty, vyučující, veřejnost, další instituce). Student získá jednoznačné informace týkající se obsahu studia daného předmětu i podmínek, které musí splnit k úspěšnému absolvování. Vyučující, příp. zkoušející, má jednoznačně určeno, co bude obsahem výuky a jaké jsou výstupy z učení, jejichž dosažení je minimem pro úspěšné zakončení předmětu. Provázanost obsahové náplně předmětů umožňuje zabránit duplicitě.

7 Nevýhody a úskalí Nelze popřít, že příprava vyžaduje více práce.
Bude potřeba kreativní přístup.

8 Jak začít? Úvodní otázky k zamyšlení, které usnadní další práci…
Co chci, aby se studenti naučili? Jakých výstupů z učení a cílů mají dosáhnout? Jaké učební metody a studijní plány použiji k motivaci studentů k takovému chování, které zajistí dosažení cílů? Jaké metody hodnocení a hodnoticí kritéria mi umožní rozpoznat, že studenti splnili vytyčené cíle?

9 Úprava metodiky dle připomínek
Připomínky a zkušenosti zasílejte na ovou adresu Za všechny konstruktivní připomínky Vám předem děkuji. Aktuální verze metodiky bude k dispozici na webových stránkách projektu INPROTUL.

10 Postup inovace studijních předmětů v rámci EF TUL

11 Faktory ovlivňující obsah studijního předmětu a jeho přípravu

12 Způsob utváření vzdělávací jednotky – předmětu v rámci studijního oboru
Výhody dodržení tohoto postupu: zabrání se duplicitě obsahové náplně předmětů, soulad s výstupy z učení oboru, zajištění gradace výstupů z učení.

13 Studijní program 6208 Ekonomika a management (TUL, 2012)
Bakalářský studijní program 6208 B Ekonomika a management Podniková ekonomika (prezenční a kombinovaná forma studia, prezenční studium také v anglickém jazyce) Ekonomika a management mezinárodního obchodu (prezenční forma studia) Ekonomika a management služeb (prezenční forma studia) Cestovní ruch (prezenční forma studia) Regionální studia – v návrhu Navazující magisterský studijní program 6208 N Ekonomika a management Podniková ekonomika ((prezenční a kombinovaná forma studia, prezenční studium také v anglickém jazyce)

14 Metodický postup inovace studijních předmětů
Cílem zpracování Metodiky inovace předmětů je stanovit strukturu inovačního procesu předmětů v souladu se schválenou projektovou dokumentací, s principy manažerského rozhodování a podklady pro akreditaci či evaluaci studijních vysokoškolských oborů. Při návrhu metodiky postupováno dle zásad rozhodovacího procesu.

15 Proces inovace studijních předmětů zahrnuje následující kroky
(zpracováno podle Rydvalová, 2009) Monitoring stávajícího stavu studijních předmětů ve vazbě na studijní obor. předpokládaný vývoj oboru, stávající způsob výuky 2. Stanovení znalostí a dovedností – profilu – studenta ve vazbě na akreditovaný studijní obor. 3. Vyhodnocení stávajícího stavu vědního oboru ve vazbě na současný stav vyučovaného předmětu, včetně charakteristiky zvláštností studijního předmětu. zhodnocení použitých metod výuky, požadavků na vyučující a způsobů hodnocení výstupů z učení, aplikace didaktických zásad.

16 Proces inovace studijních předmětů zahrnuje následující kroky
4. Určení dysfunkcí stávajícího stavu výuky studijního předmětu. 5. Návrh na změny stávajícího vzdělávacího procesu předmětu s ohledem na zjištěné dysfunkce stávajícího stavu. 6. Zpracování pedagogických dokumentů. Profil absolventa, studijní program, studijní plán, sylabus studijního předmětu 7. Příprava studijních materiálů a zajištění jejich dostupnosti pro studenty. 8. Projednání výstupů s garantem studijního předmětu a studijního oboru; případně realizace úprav.

17 Dokumenty dokládající úspěšnou realizaci procesu inovace
1. Shrnutím analýzy současného stavu vzdělávacího procesu daného předmětu, včetně odhalených dysfunkcí a návrhu změn. 2. Koncepcí inovovaného vzdělávacího procesu předmětu zahrnující zpracované pedagogické dokumenty. Sylabus, katalog 3. Zpracovanými studijními materiály dostupnými na e-learningovém portále TUL. 4. Písemným souhlasem s inovací předmětu od garanta studijního oboru.

18 Obsah a struktura sylabu studijního předmětu
Struktura metodiky dle jednotlivých položek - uvedena definice pojmu, praktické rady pro zpracování i konkrétní příklady pro inspiraci. Slovník vybraných pojmů. Seznam použitých zdrojů. Příloha - Standardizovaný formulář sylabu studijního programu.

19 Základní informace o studijním předmětu
Dle aktuálního studijního plánu a platné akreditace. Název studijního předmětu. Katedra. Zkratka předmětu. Rozsah výuky studijního předmětu. Způsob zakončení. Zápočet před zkouškou. Typ předmětu. Počet kreditů. Doporučený ročník studia. Doporučený semestr studia. Jazyk výuky. Garant/ka. Přednášející. Cvičící. Prerekvizity (absolvované předměty). Korekvizity (současně zapisované předměty). Nahrazovaný předmět.

20 Cíl studijního předmětu
Ten nejpomalejší, který neztratil z očí cíl, jde stále ještě rychleji než ten, který bloudí bez cíle. Gotthold Ephraim Lessig (1729 – 1781) Cíl předmětu je obecným vyjádřením záměrů vyučujícího. Vyjadřuje, čeho chce vyučující dosáhnout ve vztahu ke studentům. Příklady: Seznámit studenty se základy podnikového řízení. Seznamuje studenty se způsoby financování na základě účetních a tržních hodnot podniku. Obeznámit studenty se základními technologiemi tváření, slévání a svařování, včetně teoretických základů dané problematiky.

21 Praktické rady pro psaní cíle studijního předmětu
Stručné vyjádření. Měla by stačit jedna věta. Nezaměňovat s tématy přednášek. Vychází z výstupů studijního oboru. Z toho vyplývá, že pokud je předmět určen pro více oborů, je třeba definované cíle odlišit podle oboru. Při formulaci je možné použít některé z doporučených sloves a následně doplnit o obsah sdělení. Uvést do problematiky, představit, vybavit (nějakou schopností, povědomím), obeznámit, seznámit se s, prohloubit znalosti, porozumět, poznat, naučit se, navyknout si na, být si vědom čeho

22 Výstupy z učení V souladu s aktuálními trendy vzdělávání – orientace na studenta.

23 Výstup z učení Evropský kreditní systém (ECTS): výroky o tom, co se očekává, že student bude znát, čemu bude rozumět, co bude schopen předvést a co bude schopen vykonávat po ukončení procesu učení. (Evropská komise, 2009). Oborové znalosti a dovednosti, stejně jako obecné způsobilosti, které studenti získají v daném předmětu a které musí prokázat pro úspěšné absolvování předmětu. Vyjadřuje vlastně minimum toho, co by student po absolvování předmětu měl znát a vědět.

24 Výstupy z učení jako základ pro navazující kroky procesu inovace
obsah předmětu – „co by se měl student učit“, výukové metody, které studenta motivují k dosažení výstupů – „jak by se měl učit“, jak by mělo být ověřováno jejich dosažení (proto mají být výstupy z učení měřitelné), co je třeba hodnotit po absolvování předmětu, kdy je třeba provést hodnocení a jaké hodnoticí metody použít.

25 Příklad formulace výstupu z učení
Chybná formulace výstupu z učení (popisuje průběh učení, nikoliv výstup z něj) Student se seznámí se základním principem udržitelného rozvoje. Správná formulace např. Student umí vysvětlit čtyři dimenze koncepce udržitelného rozvoje. Proč správně? Student získá jasnou představu o tom, co má umět a dokázat při závěrečném hodnocení. Vyučující ví, co má zkoušet, co je minimum, které má student znát.

26 Jak vytvářet výstupy z učení
Základem Bloomova taxonomii vzdělávacích cílů – 3 domény vzdělávacího procesu: kognitivní (učení na základě poznávání), afektivní (na základě postojů, emocí a hodnot) psychomotorickou (koordinace vědomého ovládání pohybového ústrojí). Podrobný popis obsahuje kapitola Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů výuky.

27 Postup tvorby výstupů z učení
1. Nejprve zodpovědět otázku, co konkrétně chceme, aby student uměl 2. Vybrat vhodné aktivní sloveso dané kategorie dokonavý tvar, vyjadřuje stav znalostí a dovedností po absolvování předmětu seznam aktivních sloves (když hledáte „to správné slovo“) Př. Je rozdíl mezi „seznamuje se s dobrovolnými nástroji environmentální politiky“ a „charakterizuje hlavní znaky dobrovolných nástrojů environmentální politiky“. 3. Doplnit kontext, obsah sdělení. Pro kontrolu správného formulování výstupů z učení dobře slouží otázka: Mohu to u studenta pozorovat a hodnotit?

28 Postup tvorby výstupů z učení (VzU)
Ve vazbě na oblast vzdělávání bude nejčastěji zastoupena kognitivní doména. Postup od základů výše (nejprve terminologie, schopnost pojmy vysvětlit, pak aplikace, atd.).

29 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení výstupů z učení v kognitivní doméně

30 Praktické rady pro psaní výstupů z učení
Nekopírovat vzory, tvůrčí přístup, respektovat specifika předmětu a oboru. Může je psát jen osoba plně obeznámená s předmětem. Optimální počet je 4 až 6 – všechny musí být vyučující schopen ověřit. Použít vždy jen jedno aktivní sloveso a doplnit jej kontextem. Jednoznačnost. Jednoduchá formulace. Místo složitého souvětí raději další větu. Musí být pozorovatelné a hodnotitelné (neefektivní ověřování širokých VzU; dlouhý seznam v případě úzkých VzU). Dosažitelnost s ohledem na čas a prostředky, které jsou k dispozici (realistická očekávání). Gradace výstupů z učení s postupem studia (pro vyšší ročníky použít vyšší úrovně taxonomie). Zajistit zpětnou vazbu (kolegové, absolventi) k ověření adekvátnosti VzU.

31 Výhody a přínosy používání výstupů z učení ve třech oblastech
zajištění kvality studia, komunikace se studenty a možnosti mobility.

32 Konkrétní přínosy výstupů z učení
Zvyšují transparentnost a srovnatelnost standardů kvalifikačního stupně. Zvyšují důvěryhodnost. Umožňují zajistit konzistenci výuky mezi studijními předměty – odstranění duplicity, zajištění návaznosti ve vyšších ročnících. Jednodušší výběr výukové strategie a metody výuky. Pomáhají při hodnocení (např. zkoušení, SZZ) nejen vyučujícím, ale i dalšími pedagogy. Zvyšují transparentnost a srovnatelnost. Je prokazatelné, jaké znalosti a dovednosti by měl student získat a zda je skutečně má. Jednoznačné informace o předmětu (usnadní volbu studenta při výběru předmětů, informace pro všechny zainteresované osoby). Mobilita studentů díky možnosti uznávání jejich výsledků a kvalifikace.

33 Potenciální problémy a nevýhody spojené s psaním výstupů z učení
Formulace není jednoduchá, ale výsledky stojí za vynaložené úsilí. Ušetří se práce při následném výběru formy výuky i přípravě hodnocení. VzU představují minimum, které musí splnit všichni studenti, nikoliv ideál, kterého dosahují jen ti nejlepší. Příliš obecné vyjádření neumožňuje ověření dosažení VzU (např. za použití sloves zná, rozumí, orientuje se, má povědomí, je schopen).

34 Bloomova taxonomie a aktivní slovesa ke stanovení cílů výuky
Psaní VzU v kognitivní doméně Zaměřena na učení na základě poznávání, využívána nejčastěji. Psaní VzU v afektivní oblasti (postojové, hodnotové) Týká se emočních složek učení: od základního přání získat informaci až po integraci přesvědčení, hodnot a postojů do charakterové struktury osobnosti. Psaní VzU v psychomotorické oblasti Týká se hlavně oborů, kde je třeba prokázat manuální schopnosti a dovednosti.

35 Obsah předmětu Témata předmětu zpracovaná podle počtu týdnů a formy výuky. Samostatně pro přednášky a cvičení, příp. semináře, pro prezenční, i pro kombinovanou formu studia. Počet témat s ohledem na délku semestru (standardně 14 týdnů, v LS pro 3. ročník Bc studia 10 týdnů a pro 2. ročník N studia 9 týdnů).

36 Vyučovací metody Způsob, jakým bude dosahováno definovaných cílů předmětu. Odvislé od zvláštností předmětu – metody musí být „šité na míru danému předmětu“. Zohlednit cíle a požadované výstupy z učení předmětu, obsah vědního oboru i téma předmětu, cílovou skupinu studentů, schopnosti a pedagogické dovednosti vyučujícího, časový rámec, dostupnost pomůcek ad. Podle Studijního a zkušebního řádu TUL

37 Metody používané v rámci IS/STAG
Monologický výklad (přednáška, prezentace, vysvětlování) Dialogické metody (přednáška, prezentace, vysvětlování) Samostatná práce studentů (studium textů, literatury, problémové úkoly, výzkum, písemná práce) Prezentace a obhajoba písemné práce Pozorování Demonstrace Projektová výuka Nácvik pohybových a praktických pracovních dovedností Laborování Pracovní činnosti (dílny) Samostatná tvůrčí a umělecká činnost studenta Aktivizující metody (simulační, situační, inscenační metody, dramatizace, hraní rolí, manažerská hra) Problémové metody (badatelské, výzkumné) Samostatná výzkumná činnost studenta Demonstrace dovedností studentů Skupinová konzultace Individuální konzultace

38 Studijní zátěž Orientační odhad průměrné doby, kterou studenti potřebují na dosažení očekávaných výsledků učení (skutečnost se liší dle konkrétních studentů). Rozhodující pro přípravu podkladů výuky, pro výběr metody výuky. Souvislost s počtem kreditů (kvantitativně vyjadřují míru zátěže studenta při studiu daného předmětu). 1 kredit představuje 25 – 30 hodin studia (Evropská komise, 2009). Podklad pro plánování studia studenta, jejich sebehodnocení a sebekontrolu. Výsledný odhad času musí být vždy založen na kvalifikovaném odhadu vyučujícího.

39 Obvykle zahrnuje studijní zátěž tyto aktivity (Evropská komise, 2009):
Počet hodin přímé výuky v rámci dané vzdělávací složky (počet hodin za týden × počet týdnů). Čas strávený samostatnou nebo skupinovou prací potřebnou pro úspěšné absolvování dané vzdělávací složky např. přípravou na přednášky, semináře nebo laboratorní cvičení a dokončením poznámek po jejich skončení; shromážděním a výběrem vhodných materiálů; potřebným opakováním, studiem materiálů; vypracováním prací/projektů/disertace; praxí, např. v laboratoři Čas potřebný na přípravu na zkoušku a její absolvování. Čas potřebný na povinnou(é) praxi(e).

40 Konkrétní příklady aktivit
Uvedeny v metodice s doplňujícím vysvětlením. Přímá výuka - Doba strávená v učebně. Předmět s rozsahem výuky 2 přednášky a 2 cvičení týdně představuje cca 42 hodin přímé výuky (45 x 4 x 14/60). Prostudování textu - Orientačně dle počtu slov (čteme 200 až 300 slov za min, učíme se 50 až 100 slov za min). Za 1 hodinu lze prostudovat cca 12 až 24 stran textu, zohlednit náročnost textu. Vypracování testu - Přibližně 5krát tolik času, kolik potřebuje k vypracování autor textu. Kombinovaná zkouška (písemná a ústní zkouška) - Čas potřebný na studium literatury, na vypracování testu, na přípravu a složení ústní zkoušky. Další aktivity: Plnění průběžných úkolů; Prezentace, referát ; Seminární práce; Projekt; Praxe; Závěrečná písemná zkouška; Závěrečná ústní zkouška

41 Aktivity uváděné v rámci IS/STAG
Domácí příprava na výuku Exkurze Kontaktní výuka Praktická výuka (vyjádření počtem hodin) Projekt individuální Příprava na dílčí test Příprava na laboratorní měření, zpracování výsledků Příprava na souhrnný test Příprava na zápočet Příprava na zkoušku Příprava prezentace (referátu) Příprava prezentace (referátu v cizím jazyce) Semestrální práce Účast na výuce Vypracování kvalifikační práce Vypracování seminární práce v bakalářském studijním programu Vypracování seminární práce v magisterském studijním programu

42 Metody hodnocení a hodnoticí kritéria
Slouží k ověření, zda bylo dosaženo plánovaných výstupů z učení. Slovní hodnocení a kvantifikace. Má poskytnout studentům jasnou představu o tom, „co je čeká“. Příprava již při tvorbě výstupů z učení.

43 Nejčastěji používané metody hodnocení (Kračík, 2010)
80 % hodnocení má podobu písemného testu, eseje, příp. zprávy na určité téma (Kennedy et al., 2006).

44 Hodnoticí metody uvedené v IS/STAG
Ústní zkouška Písemná zkouška Analýza výkonů studenta Anamnestická metoda Didaktický test Dotazník Esej Hospitace Kombinovaná zkouška Písemná práce Praktická demonstrace získaných dovedností Prezentace nabytých zkušeností prostřednictvím portfolia Prezentace osvojených vědomostí formou referátu Prezentace samostatné výzkumné činnosti studenta Prezentace skupinové práce Prezentace tvůrčí a umělecké činnosti studenta Rozbor jazykového projevu studenta Rozhovor Systematické pozorování studenta Ústní prezentace samostatné práce studenta

45 Praktické rady pro přípravu hodnocení a výběr vhodných metod hodnocení
V metodice uveden doporučený postup. Pohled vyučujícího a studenta na zkoušení se liší (student se učí to, co čeká u zkoušky; vyučující hodnotí dosažení VzU). Jednoduchost a srozumitelnost – jak a za co budou přidělovány body. Využití softwaru, např. SW Moodle (e-learningový portál TUL) – transparentní hodnocení, student může reagovat a snažit se o lepší výsledek.

46 Příklad nastavení hodnoticích kritérií
Základem Studijní a zkušební řád TUL: Základními formami kontroly studia jsou zápočet, klasifikovaný zápočet, zkouška, souborná zkouška, státní zkouška. Výsledek klasifikovaného zápočtu stejně jako zkoušky klasifikuje zkoušející známkami výborně (1), výborně minus (1-), velmi dobře (2), velmi dobře minus (2-), dobře (3) a neprospěl (4). Způsob nastavení hodnoticí škály

47 Příklad celkového hodnocení založený na klasifikační tabulce ECTS (Evropská komise, 2009)

48 Literatura povinná a doporučená
Povinná literatura povinná k prostudování; zahrnuta do celkové studijní zátěže; reálný odhad, co student zvládne prostudovat. Doporučená literatura K rozšíření znalostí, podnítit hlubší zájem o danou problematiku. V souladu s normou. Generátor citací (www.citace.com).

49 Studijní pomůcky Jaké studijní pomůcky jsou studentům k dispozici,
např. multimediální pomůcky, přístrojové vybavení (projektor, tabule, flipchart), distanční vzdělávací opory, prostředky audiovizuální techniky (zařízení pro diktafony, televizor, video, DVD přehrávač…), apod. E-learningový portál TUL (dostupný z https://elearning.fm.tul.cz/) pro tvorbu výukových systémů a elektronických kurzů.

50 Kompletace sylabu a navazující činnosti nezbytné pro zahájení výuky
Završení práce na přípravě sylabu studijního předmětu. Výstupy Kompletně vyplněný sylabus v souladu s metodikou – elektronický formulář bude k dispozici. Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů. Zodpovědnost Garant inovace předmětu zodpovídá za správnost a úplnost údajů. Metodik inovace zodpovídá za kontrolu kompletace sylabů a zpracování Katalogu. Soulad inovovaných studijních dokumentů stvrdí svým podpisem garant předmětu a garant studijního oboru.

51 Navazující činnosti Příprava studijních pomůcek,
zajištění jejich dostupnosti (e-learningový portál TUL), zahájení pilotní výuky, vyhodnocení (např. dotazník pro studenty, zda byly naplněny jejich představy o předmětu; konzultace s dalšími vyučujícími) a realizace případných úprav. Aktualizace sylabu (především obsahové náplně a zdrojů informací), tak aby předmět reflektoval aktuální vývoj společnosti i oboru.

52 Závěrečné shrnutí Metodika pro inovaci předmětů poskytuje jednotný postup pro zpracování popisu studijního předmětu. Přehledně podává informace o jednotlivých částech procesu: vysvětlení pojmu, praktické příklady i rady pro zpracování. Struktura metodiky má usnadnit hledání informací potřebných pro zpracování standardizovaného formuláře Sylabus studijního předmětu. V závěru uvedeny odkazy na citované zdroje a slovník. Katalog sylabů inovovaných studijních předmětů. Využití ke zvyšování kvality studia v rámci studijního programu Ekonomika a management na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci.

53 Popis inovovaného studijního předmětu – katalogový list

54 Popis inovovaného studijního předmětu – katalogový list

55 Popis inovovaného studijního předmětu – katalogový list

56 Popis inovovaného studijního předmětu – katalogový list

57 Děkuji Vám za pozornost. Prostor pro Vaše dotazy a připomínky


Stáhnout ppt "Metodika pro inovaci studijních předmětů v rámci projektu INPROTUL"

Podobné prezentace


Reklamy Google