Ernesto Che Guevara.

Prezentace na téma: "Ernesto Che Guevara."— Transkript prezentace:

1 Ernesto Che Guevara

2 Ernesto Guevara se narodil, jako prvorozený syn svých rodičů, 14
Ernesto Guevara se narodil, jako prvorozený syn svých rodičů, 14. června 1928 v argentinském Rosariu v době Peronovy levicové fašistické diktatury. Jeho otec, povoláním architekt, byl velmi vzdělaný muž s liberálním smýšlením. Matka, stejně tak vzdělána, zasvětila malého Ernesta do základů školního vzdělání a později do francouzského jazyka a kultury. Ernesto pocházel tedy s mírně liberálního, středostavovského rodinného prostředí, kde oba jeho rodiče sympatizovali se španělskými republikány.

3 Ernesto byl od svých dvou let postižen astmatem, který ho sice provázel po celý jeho život, ale se kterým se také dokázal plně vyrovnat. Z takto postiženého dítěte nakonec vyrostl svalnatý, energický mladý muž.

4 Než se Ernesto Che Guevara dostal do osidel revolučních myšlenek, tak si ho lidé pamatovali často jako vtipálka a šprýmaře. Che byl hipie, milovník poezie, pozdních nočních hovorů, cestování, fotbalu, jídla, motocyklů a žen (taky že byl pěkný chlap ). V té době se mu přezdívalo El Chancho, což znamená prase. Říkalo se mu tak kvůli jeho zálibě ve špíně, otrhaným šatům a jeho averzi ke koupání. Che byl v podstatě normální, inteligentní a velmi sečtělý mladý muž. Už na střední škole přečetl Dumase, Galdósa, Verna, Pabla Nerudu, Baudelaira, Sigmunda Freuda apod. Dokonce psával verše a předčítával je svým nejlepším kamarádům.

5 Ernesto Guevara měl velké nadání pro matematiku a všichni si proto mysleli, že půjde na architekturu. Místo toho se ale zapsal na lékařství. Studium medicíny dokončil v březnu roku 1953.

6 Guevara byl zpočátku stoupencem peronismu, pod jehož klatbou zůstal v mnoha směrech po celý svůj život. Che věřil, že „to, co je třeba k uskutečnění politického pokroku… je silné vedení a ochota použít sílu“. Taktéž sdílel fašistickou posedlost vůlí a opovrhoval umírněností. Říkal: „Síla vůle překoná vše… Osudu se dá dosáhnout silou vůle… Zemřít ano, ale proděravěný kulkami…“ Dále pod vlivem těchto myšlenek „označil válku za ideální podmínku pro dosažení socialistického uvědomění“ a revoluční armádu považoval za „zásadní politickou zbraň revoluce“. Ernesto byl také posedlý myšlenkou, že za všechno mohou Spojené státy americké. Tato nenávist k USA se u něho začala formovat v roce 1950, kdy poprvé na motorce projel Argentinu a objevil chudobu venkova. Jednou řekl: „Zemřel bych s úsměvem na rtech kdybych bojoval proti těmto lidem (Američanům).“

7 Roku 1953 odjel do Guatemaly, která byla zmítána sociální revolucí
Roku 1953 odjel do Guatemaly, která byla zmítána sociální revolucí. Zde mu mladí Kubánci začali přezdívat Che, což znamená argentinsky „hele“, které až příliš často užíval. Také se tu seznámil se svojí budoucí ženou, peruánskou revolucionářkou Hildou Gardou (pozn.: nevím co se s ní později stalo, ale v dalších materiálech jsem se dočetla, že v době, kdy Che usiloval o rozpoutání revoluce v Bolívii, tak jeho přítelkyní byla Argentinka Tania, vlastním jménem Tamara Bunke). A hlavně, což je nejpodstatnější, zde přečetl mnoho Marxových a Leninových děl a osvojil si jasný, marxistický způsob myšlení. Do roku 1955 se Che stal přesvědčeným stalinistou.

8 Roku 1955 se Che Guevara v Mexiku spřátel s Raúlem Castrem a později i s jeho bratrem Fidelem Castrem. Z tohoto seznámení se nakonec zrodilo nerozlučné přátelství, díky němuž se Ernesto stal nedílnou součástí „kubánské revoluce“. A právě Ernesto Che Guevara byl ten, kdo Castrovo Hnutí 26. července nasměroval stalinistickým směrem.

9 Ernesto v této výpravě za osvobození Kuby od Batistovy tyranie sice začínal jako lékař a řadový bojovník, ale velmi rychle se propracoval na přední místo. Brzy si získal pověst vynikajícího organizátora, úspěšného vychovatele kádrů pro partyzánský boj a hlavně nepřekonatelně statečného velitele. Svým novým rekrutům do guerilly říkal los descamisados, což je jméno, které dal Peron svým stoupencům. Na druhou stranu byl Che smutně proslulý krutostí svých trestů. Např. v Sierra Maestra vždy okamžitě požadoval popravu partyzánů a místních lidí, kteří neodpovídali jeho měřítkům. Jednalo se často o donašeče, vzpurnější jedince a dezertéry.

10 Klíčovou bitvou kubánské revoluce byla bitva o Santa Claru, velkého provinčního města asi o 150 000 obyvatel, která byla započata 29. prosince Plán útoku vypracoval a samotnou bitvu řídil právě Che Guevara. V pádu tohoto města viděl Batista neodvratný konec svého režimu a na úsvitu 1. ledna 1959 opustil Kubu.

11 Do čela nové revoluční vlády byl postaven Fidel Castro, který s Che Guevarou a Camilem Cienfuegosem tvořili nejvyšší triumvirát kubánské revoluce. Che Guevara se díky svým vlastním zásluhám o revoluci stal občanem kubánské republiky a díky tomu mohl pak zastávat jakékoli nejvyšší funkce ve státě. Když se uvolnilo místo prezidenta Národní banky, dosadili do této funkce právě jeho.

12 Na konci roku 1959 byla se souhlasem Che Guevary zrušena autonomie vysokých škol. V roce 1960 pod jeho vedením vznikl Národní institut pozemkové reformy (INRA). Tato organizace v podstatě převzala kontrolu nad celým hospodářstvím. 20. února 1960 Che oznámil „plánování v sovětském stylu“ na Kubě. Právě Che Guevarovo působení jakožto hlavy kubánského hospodářství bylo naprostou katastrofou a pravděpodobně jej pomohlo popohnat vstříc jeho sebevražedné bolivijské výpravě. Che byl v této době zodpovědný za zničení práv pracujících a nezávislého odborového hnutí. Prohlásil: „Osudem odborů je vymizet“. Do konce roku 1960 pracující ztratili právo na stávku, jistotu pracovního místa, nemocenskou, 44-hodinový pracovní týden, přesčasy placené 1,5 násobkem hodinové mzdy, placenou dovolenou a navíc byli nuceni dělat dobrovolnou práci.

13 Che byl také hlavní spojkou mezi ruskou KGB a novou revoluční vládou
Che byl také hlavní spojkou mezi ruskou KGB a novou revoluční vládou. A byl to právně on, kdo v Moskvě v létě roku 1962 podepsal dohodu, která obsahovala ujednání o rozsáhlém sovětském zbrojení a technické pomoci, zahrnující též umístění raket středního doletu s jadernými hlavicemi a těžkých bombardovacích letadel na Kubě. A právě objevení takto vytvořených raketových základen na Kubě v říjnu 1962 vyvolalo Karibskou krizi, která málem vedla ke 3. sv. válce. Urovnání této krize ruským premiérem Chruščovem a americkým prezidentem Kennedym vedlo zklamaného Che Guevaru k odvratu od stalinismu a k příklonu k čínskému komunismu - maoismu. Che prohlásil: „Kdyby ty jaderné zbraně byly pod kontrolou Kubánců, odpálili bychom je.“

14 Ernesto Che Guevara začal stále důrazněji prosazovat orientaci na vytvoření fronty států třetího světa, v jejichž čele by díky svým revolučním protiimperialistickým zkušenostem stála Kuba. V roce 1964 měl Che ostrý projev, od kterého se nakonec musela distancovat i sama kubánská vláda, na Valném shromáždění OSN v New Yorku, dále v mladých afrických státech, v Asii a v Alžíru. Zde vyzvedl význam zemí rozvojového světa v boji proti imperialismu a vyzval je, aby sjednotily své síly. Po svém návratu z této cesty se Guevara již neobjevoval na veřejnosti a do čela ministra průmyslu byla jmenována nová osoba.

15 V dubnu 1965 Che Guevara napsal dopis, ve kterém se rozloučil s Fidelem a Kubou a oznámil, že Kubu opouští, aby v některé jiné zemi mohl pokračovat ve svém boji proti imperialismu. Při této příležitosti se vzdal všech státních a stranických funkcí a hodností a dokonce kubánského občanství. Fidel Castro tento dopis veřejně přečetl na podzim roku 1965 a to při příležitosti přejmenování PURS (Sjednocené strany socialistické revoluce) na Komunistickou stranu Kuby.

16 Tou jinou zemí měl Che Guevara namysli právě Bolívii
Tou jinou zemí měl Che Guevara namysli právě Bolívii. Právě z této země se podle něho mělo gerilové hnutí rozšířit do sousedních pěti zemí, především podél toku Rio Grande a do Brazílie. Tak mělo dojít k odpálení celokontinentální revoluce. Tato revoluce by měla v konečném důsledku vést k apokalyptické světové válce. Počítal i s možným shozením atomové bomby. Z této masové destrukce měl podle Che Guevary vyrůst nový socialistický pořádek.

17 Che se roku 1967 společně se 17 kubánskými důstojníky připojil k již existujícímu výcvikovému středisku pro povstalce na nepřístupné farmě Casa de Calamina v oblasti Ňancahuazú, které roku 1965 založili bratři Roberto Coco a Inti Peredové, členové Komunistické strany Bolívie. V oddílu bylo zpočátku 20 Kubánců, 29 Bolivijců a 3 Peruánci. Později jejich počet narostl na lidí včetně studentů z města. Che zde vytvořil svůj vlastní oddíl, jenž nesl název „Vojsko národního osvobození“ (ELN).

18 K první srážce s armádou došlo 23. března 1967 v Ňancahuazú
K první srážce s armádou došlo 23. března 1967 v Ňancahuazú. Guerrila zpočátku slavila drobné úspěchy. Nakonec ale celá revoluce skončila naprostým fiaskem. V červnu 1967 byly částečně odzbrojeny hornické milice (horníci zpočátku sympatizovali s povstalci) a zkonfiskovány odborové vysílačky. Při této akci zahynulo 21 lidí. V srpnu 1967 byly objeveny zásobárny ELN a byla postupně rozbita městská pomocná studentská síť. 31. srpna zastřelila armáda při přechodu řeky Masicurí 10 členů ELN včetně Che Guevarovy přítelkyně Tanii. Další významný člen Coco Peredo byl zastřelen 26. září. Dne 8. října 1967 ve strži Quebrada del Yuro nastoupilo k závěrečnému útoku proti zbylým sedmnácti povstalcům asi 600 indiánských vojáků speciálně vycvičených Američany. A Che byl zajat. 9. října pak proti vůli CIA nechal bolivijský generál Ovando zastřelit Che Guevaru opilým důstojníkem Teránem. Po poslední přestřelce 14. října 1967 zůstalo z Guevarova oddílu naživu pouze 5 lidí.

19 Nad utajovaným hromadným hrobem s Guevarovým tělem ve Vallegrande vyrostla rozjezdová plocha letiště. To vše proto, aby se jeho hrob nestal symbolickým poutním místem ctitelů z celého světa. Che Guevarovy ruce byly kvůli policejní identifikaci uťaty a poté měly být spáleny. Díky tajným sympatiím bolivijského ministra vnitra s povstalci se tyto relikvie dochovaly. Uťaté ruce se nakonec dostaly přes Prahu na Kubu a to díky aktivitě bolivijského komunisty Juana Coronela.

20 Co bylo příčinou krachu ELN? Hlavní důvody byly v podstatě tři:
1. U moci byl diktátor Barrintos, bývalý člen Národního revolučního hnutí (MNR), který částečně navazoval na revoluci z roku Barrintos byl indián a u obyčejného obyvatelstva byl v té době dost populární. 2. Uvnitř samotné ELN existovali rozpory mezi Bolivijci, kteří chtěli vytvářet osvobozené oblasti po vzoru Vietcongu a kolumbijských rolnických republik a Kubánci, pro které zase byla Bolívije jen odrazovým můstkem k celokontinentální revoluci. 3. Působilo zde i napětí mezi ELN a prosovětskou Komunistickou stranou Bolívie (PCB), která Guevarovým koncepcím příliš nedůvěřovala a podporovala je jen velmi vlažně.

21 Che Guevarův odkaz

22 Ernesto Che Guevara po sobě zanechal několik publikací a statí
Ernesto Che Guevara po sobě zanechal několik publikací a statí. Nejznámější z nich jsou: „Viděl jsem Arbenzův pád“ – jeho první politická stať, kterou napsal roku 1954 ve dnech pádu demokratického režimu v Guatemale. Pozoruhodné na ní bylo, že to byla jakási programová úvaha, ve které označil americký imperialismus za hlavního strůjce guatemalské tragédie a zároveň v ní vyznal svoji víru v sílu ozbrojeného lidu.

23 „Partyzánská válka“ – vyšla v Havaně v roce 1960 a stala se biblí všech Guevarových následovníků. Tato kniha podává podrobný popis toho, jak si počínat v boji. Hlavní teze této příručky jsou: 1. S 30-50 lidmi lze zahájit partyzánskou válku kdekoliv v latinské Americe. 2. Není třeba čekat, až dozrají všechny podmínky, ale tyto podmínky samotné je možné činností povstaleckého vojska vytvořit. 3. Základnou ozbrojeného boje bude venkov. Che Guevara se zde zabývá např. tím, jak kopat pasti na tanky, upravovat brokovnice pro střelbu zápalnými láhvemi, jak používat kouřová znamení a světelnou signalizaci zrcadlem apod. Popisuje zde jak se chovat k udavačům a lidem zodpovědným za různá zvěrstva nebo se zabývá otázkou žen v rámci guerrilového hnutí. Zabývá se zde morálkou partyzánů a též v příručce připomíná, že ani šéfům hnutí nesmí být promíjeny chyby a nedostatky.

24 „Bolivijský deník“ - který vyšel posmrtně roku 1968
„Bolivijský deník“ - který vyšel posmrtně roku Ernesto měl ve zvyku si do osobního zápisníku během svého partyzánského života pečlivě zaznamenával své každodenní zážitky, které sice nebyly původně určeny k zveřejnění, ale díky nimž si teď můžeme udělat poměrně ucelenou představu o posledních prožitých měsících tohoto revolucionáře.

25 Použitá literatura, fotografická dokumentace, autor prezentace

26 Fotografická dokumentace:
Použitá literatura: Gambone, Larry – Svatý Che, nakl. Solidarita Guevara, Ernesto Che – Bolivijský deník, nakl. Svoboda, Praha 1970 Pečínka, Pavel – Od Guevary k zapatistům, nakl. DOPLNĚK, Brno 1998, str , 63-71 Fotografická dokumentace: Guevara, Ernesto Che – Bolivijský deník, nakl. Svoboda, Praha 1970 Viz internet – odkaz: Che Guevara

27 stud. PdF MU Brno (obor ov – vv – dě pro ZŠ)
Autor prezentace: Andrea Vašíčková stud. PdF MU Brno (obor ov – vv – dě pro ZŠ) Rok 2005