Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Protikeynesovská revoluce 1.Milton Friedman a monetarismus 2.Robert Lucas a racionální očekávání 3.Ekonomie strany nabídky.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Protikeynesovská revoluce 1.Milton Friedman a monetarismus 2.Robert Lucas a racionální očekávání 3.Ekonomie strany nabídky."— Transkript prezentace:

1 Protikeynesovská revoluce 1.Milton Friedman a monetarismus 2.Robert Lucas a racionální očekávání 3.Ekonomie strany nabídky

2 Milton Friedman (*1912) Income from Independent Professional Practice (1945) – spolu se S. Kuznetsem –analýza bariér vstupu do odvětví (mikro) Studies in the Quantity Theory of Money (1956) A Theory of the Consumption Function (1957) –hypotéza permanentního důchodu A Monetary History of the United States: (1963) –renesance kvantitativní teorie „Role of Monetary Policy“(AER, 1968) –hypotéza „přirozené míry nezaměstnanosti“ (také E. Phelps, 1967) The Counter-Revolution in Monetary Theory (1970) –definice monetaristické doktríny Nobel 1976

3 Teze friedmanovského monetarismu (M. Friedman: The Counter-Revolution in Monetary Theory, 1970) 1.Existuje stabilní, i když ne přesný vztah mezi mírou růstu peněžní zásoby a mírou růstu nominálního produktu 2.Tento vztah není zcela zjevný, neboť mezi příčinou a důsledkem existuje zpoždění. 3.Změna míry růstu peněžní zásoby způsobuje změnu nominálního produktu v průměru po 6 až 9 měsících. 4.Změna míry růstu nominálního produktu se projevuje zprvu ve změně reálného výstupu a téměř vůbec ne v cenách. 5.V cenách se změna nominálního produktu projeví v průměru po 6 až 9 měsících poté, co se změna nominálního produktu projeví na výstupu. (Celkem tedy dělí změnu míry růstu peněžní zásoby a změnu míry inflace asi měsíců.) 6.I poté, co je o tato zpoždění vztah mezi změnou peněžního růstu a změnou růstu nominálního produktu očištěn, se nejedná o dokonalý, mechanický vztah.

4 Teze friedmanovského monetarismu (pokračování) 7.V krátkém období (až 5-10 let) ovlivňují změny peněžního růstu především výstup. V dlouhém období (desítky let) jsou ovlivňovány zejména ceny. (Reálný produkt je výsledkem reálných faktorů.) 8.Z toho plyne, že inflace je vždy a všude peněžní jev. 9.Vládní výdaje mohou, ale nemusí být inflační: záleží na zdroji jejich financování. Jsou-li financovány peněžní expanzí, povedou k inflaci. Jsou-li financovány z daní a z půjček, inflaci nezpůsobí. Fiskální politika sama o sobě není pro míru inflace relevantní. 10.Transmisní mechanismus: změna peněžní zásoby naruší žádoucí strukturu portfolia; lidé svá portfolia přizpůsobují, čímž je ovlivňován trh aktiv a úroková míra; změna úrokové míry ovlivňuje úrokově citlivé komponenty poptávky po statcích. 11.Účinek změn peněžní zásoby na úrokovou míru je dvojaký: nejprve ji ovlivní jedním směrem prostřednictvím přímých změn na trhu aktiv; změny na trhu statků (vyvolané změnou úrokové míry) - změna cen a změna inflačních očekávání - však později trh aktiv zpětně ovlivní a způsobí změnu úrokové míry opačným směrem. Úroková míra proto není vhodným cílem pro monetární politiku.

5 Friedman vs. Keynes odlišný názor na empirický význam reálných a monetárních faktorů Keynes: významnější reálné faktory (investice) Friedman: významnější monetární faktory (peněžní zásoba) obojí ale poptávkově orientováno (Friedman hleděl na problém stejnou perspektivou, ale ve světle jiných “dat”)  odlišný názor na úlohu hospodářské politiky Keynesovství (nikoliv nutně JMK): stabilizace AD pomocí fiskální politiky (monetární politika jen kvůli nízkému i) často fine-tuning Friedman: stabilizace AD prostřednictvím monetární politiky zlaté pravidlo růstu peněžní zásoby (X-rule)  je Friedman keynesovec?

6 Robert E. Lucas, Jr. (*1937) „Some International Evidence on Output- Inflation Tradeoffs“ (AER, 1973) –aplikace REH na Phillipsovu křivku a NRU „Equilibrium Search and Unemployment“ (s E. C. Prescottem, JET, 1974) –mikroekonomické základy NRU Nobel 1995 dále rozvíjeno na HP: Thomas J. Sargent a Neil Wallace

7 snaha vysvětlit „keynesovské jevy“ pomocí klasické ekonomie výsledkem „protikeynesovské revoluce“ (jejíž součástí jsou i některé „keynesovské směry“) je „Neokeynesovsko-friedman-phelps-lucasovská syntéza“ –vertikální Phillipsova křivka v LR –krátkodobé odchylky od přirozené míry nezaměstnanosti v důsledku nepružností a nedokonalých informací –omezené možnosti pro zásahy státu  moc toho nezbylo… Co zbylo z JMK?

8 Ekonomie strany nabídky návrat k uvědomění si skutečnosti, že v hospodářství se musí rovněž něco vyrábět, aby to mohlo být poptáváno překážky na straně nabídky: –zdanění příjmu substituce příjmu z produktivní činnosti volným časem vyhýbání se daním (daňová optimalizace, barter)  Lafferova křivka –ostatní regulace produktivních činností  vyústění v konzervativnější politiku (reaganomika, thatcherismus) a deregulační aktivity 80. let (privatizace, deregulace jednotlivých odvětví)

9 Arthur B. Laffer (*1941) The Economics of the Tax Revolt (s J. P. Seymourem, 1979) –idea „Lafferovy křivky“ (J. Wanniski) Foundations of Supply-Side Economics (s V. A. Cantoem a D. H. Joinesem, 1983) vedle Laffera et al. měla ekonomie strany nabídky podporu i u seriózních ekonomů: –R. Mundell (učitel Laffera), chicagovci apod. Jude Wanniski (*1941) novinář The Way the World Works (1978) –propagace „Lafferovy křivky“ (* )


Stáhnout ppt "Protikeynesovská revoluce 1.Milton Friedman a monetarismus 2.Robert Lucas a racionální očekávání 3.Ekonomie strany nabídky."

Podobné prezentace


Reklamy Google