Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

VELIKONOCE DUM 5/1. Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „ EU-peníze“ Autor: Mgr. Dana Svítilová Období: duben 2011 Anotace: metodický.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "VELIKONOCE DUM 5/1. Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „ EU-peníze“ Autor: Mgr. Dana Svítilová Období: duben 2011 Anotace: metodický."— Transkript prezentace:

1 VELIKONOCE DUM 5/1

2 Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „ EU-peníze“ Autor: Mgr. Dana Svítilová Období: duben 2011 Anotace: metodický materiál do výuky jazyka českého - slohu, vlastivědy, literární výchovy. Součástí je velikonoční dílna ve škole,která je zaměřená na jaro,Velikonoce a tradice s nimi spojené. KOMPETENCE SOCIÁLNÍ A OSOBNOSTNÍ – jedinec je na své úrovní schopen vnímat a přijímat hodnoty spojené s důstojnými a kultivovanými vztahy mezi lidmi, chránit je, uplatňovat a rozvíjet. VÝCHOVA K MYŠLENÍ V EVROPSKÝCH A GLOBÁLNÍCH SOUVISLOSTECH akcentuje ve vzdělávání evropskou dimenzi. Tu je třeba chápat jako princip prostupující celým základním vzděláváním, který podporuje globální myšlení a mezinárodní porozumění, výchova budoucích evropských občanů jako zodpovědných a tvořivých osobností, rozvíjí vědomí evropské identity při respektování identity národní. Otevírá žákům širší horizonty poznání a perspektivy života v evropském a mezinárodním prostoru a seznamuje je s národními tradicemi jiných zemí a možnostmi, které jim tento prostor poskytuje. Číslo a název šablony klíčové aktivity: III/2 Inovace a zkvalitnění výuky směřující k rozvoji ICT Jazyk: jazyk český Druh učebního materiálu: metodický materiál Cílová skupina: žák Typ vzdělání: základní vzdělání Věková skupina: 3.r. ZŠ, 4.r. ZŠ, 5.r. ZŠ

3 Velikonoce Velikonoce a jejich počátky Křesťanské velikonoční svátky oslavují vzkříšení Ježíše Krista. V počátcích křesťanství se křesťanské Velikonoce překrývaly s židovskými Velikonocemi. V této době se používal ke stanovení data Velikonoc židovský nebo babylonský kalendář: vzkříšení připadalo na 14. den měsíce Nissan (podle bible 1. měsíc v hebrejském kalendáři), stejně jako Pesah, židovské Velikonoce.

4 Stanovení data Velikonoc Alexandrie požadovala ustanovit 14. Nissan jako den Velikonoc, zatímco Řím trval na tom, aby Velikonoce připadly na neděli, nezávisle na babylonském kalendáři. Tím by došlo k oddělení křesťanských a židovských Velikonoc. Rozhodnutí koncilu v Nice Konstantin I. roku 325 svolal koncil do Nice, kde bylo rozhodnuto, že se křesťanské Velikonoce budou slavit první neděli po úplňku, který následuje po jarní rovnodennosti. V letech, kdy bude rovnodennost korespondovat s Pesahem, se křesťanské Velikonoce posunou o týden dozadu Juliánský kalendář křesťanům neumožňoval respektovat datum stanovené koncilem. Řím se několikrát pokusil změnit výpočet data Velikonoc, ale pokaždé narazil na odpor některé z církví. Až teprve reforma gregoriánského kalendáře v roce 1582 přinesla vytouženou změnu. Datum Velikonoc bylo stanoveno na první neděli po prvním jarním úplňku, kterým se z rozhodnutí církve stal 21. březen. (Církví stanovený úplněk neodpovídá nutně astronomickému úplňku). Navíc bylo rozhodnuto, že Velikonoce se musí slavit mezi 22. březnem a 25. dubnem

5

6 První postní neděle - černá, liščí V českém prostředí je nazývaná černá, pravděpodobně podle toho, že ženy v tento týden odkládaly barevný oděv a halily se do tmavých nebo černých šátků ze smutku z budoucího postu. Také podle režného postního pytlového roucha byla někdy nazývána pytlová.,,Třetí název, liščí neděle, byl opět odvozen od zvyku. Matky tajně v noci napekly dětem preclíky a zavěsily je na barevných stužkách na vrbové proutky, nebo na ovocné stromy na zahradě. Ráno dětem pověděly:,,Jděte se podívat na zahradu, běžela tudy liška a ztratila tam preclíky". V zahradě se děti pomodlily, snědly preclíky a nikdy je prý nebolely zuby" Tato neděle také nese označení pučálka. Nazýval se tak pokrm z namočeného a usmaženého hrachu. Hrách se nechal rozmočit až opučel. Pak se opepřil, pomastil, pocukroval a osolil. Někdy také chodil za dlouhých večerů pučálník. Tento mladík měl na sobě naruby oblečený kožich, hlavu pokrytou chlupatou beranicí a v zástěře skrýval saze. Chodil po vsi a tloukl na dveře. Tam kde zapomněli, že chodí a otevřeli mu, toho pučálník hned očernil.

7

8 2. neděle postní - Pražná Tato druhá postní neděle má své jméno podle jednoho z postních jídel, nazývaného „pražmo“. Pražmo jsou vlastně upražená obilná zrna nebo klasy. Z tohoto pražma se také připravovala polévka "praženka".

9

10 3. neděle postní - Kýchavná Třetí neděle postní je nazývána po kýchání. Ve středověkých spisech se můžeme dočíst o velikých a náhlých morech, které se začaly projevovat kýcháním. V té době se říkalo:"Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil“. Lidé obávající se, aby z toho kýchnutí neumřeli, přáli sobě: „Pomáhej pán Bůh“ anebo „Pozdrav Tě pán Bůh“. U našich předků bylo pozdravení při kýchnutí znakem dobrého chování. Už se nevěřilo, že se kýchnutím projevuje nákaza morem, nýbrž panovalo přesvědčení, že kýchání čistí hlavu a užívali k tomu celou řadu rostlinných prostředků, podporující kýchnutí. Tento zvyk ostatně přežívá dodnes, i dnes je možné zakoupit si šňupací tabák. Všeobecnou rozšířenou pověstí bylo, že kolikrát kdo kýchnul o kýchavné neděli, minimálně tolik roků byl ještě živ. Na Bydžovsku se věřilo tomu, že kdo v tuto neděli třikrát kýchnul, byl po celý rok zdráv.

11

12 4. neděle postní - Družebná Družební - tak se říkalo v pořadí 4. postní neděli. Staří Čechové ji také nazývali "družebadlná" nebo "družbadlnice". Název neděle vychází zřejmě z toho, že v tuto neděli chodíval ženich s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy. V Klenčí na Chodsku končívali o tuto neděli přástky zábavou zvanou "spouštědlo". Na této zábavě se děvčata postarala o jemný likér „rosolku“, rohlíky a "pálenec" (pálenec = upečený hrách, posypaný cukrem a pepřem. Pálenec "na suchou kůrku" se pekl nejen doma, ale i v hospodách). Hoši pečovali zas o to, aby bylo dost piva. Na Nepomucku se odpoledne na družební neděli podávala "pučálka". To byl nabobtnalý nebo napučený hrách, upražený na másle a promíchaný s rozinkami, různým kořením a pokroutkami. Když se dal na talíř, opět se pokroutkami a rozinkami posypal. Toto jídlo se obyčejně předkládalo ženichovi, jenž přišel za svým děvčetem. Zprvu se ženichovi předložila vidlička. Tou však nesměl jíst a měl čekat na lžíci. Pokud se do "pučálky" pustil vidličkou, všichni se mu vysmáli. Někde také pojmenovali tuto neděli "středopostní", neboť tvořila pomyslný střed čtyřicetidenního půstu. Jinde zas "růžebnou" nebo "růžovou", protože se tuto neděli světí v Římě zlatá růže.

13

14 5. neděle postní - Smrtná Pátou postní nedělí je neděle zvaná "Smrtná" nebo také "Smrtelná". V ten den vynášeli lidé ze vsi slaměnou "smrt, Mařenu, Mořenu, Mařanu, smrtholku", loutku oděnou do ženských šatů. Šlo vlastně o slaměnou figurínu, ověnčenou hadříky a stužkami a nastrčenou na tyč. Za vsí ji vhodili do vody, zpět do vsi se vraceli se zeleným stromkem a chodili od domu k domu, přičemž si hlasitě prozpěvovali. Vynášení smrti je zvykem, který pochází z pradávných dob pohanských. Díky řadě církevních zákazů v dřívějších dobách, už tento zvyk v některých oblastech Čech téměř zanikl, ale na Moravě se naštěstí udržel do dnešních dnů ve své starobylé a téměř nezměněné podobě, s mnoha popěvky. Dodnes se tam, kde se vynášení smrti drží, věří tomu, že z toho domu, z kterého by se chlapec nezúčastnil tohoto obřadu, by někdo do roka vážně onemocněl či dokonce zemřel. Někde chodívají chlapci se "Smrťákem" a děvčata s "Morenou". Na východní Moravě vynášejí "Mařenu" v neděli Smrtnou a "Nové léto" přinášejí až příští neděli. Na Zábřežsku chodí děvčata už týden před Smrtnou nedělí po dědině a prosí o trochu hrachu na "pučálku", která je nejdůležitějším pokrmem na hostině, kterou děvčata po vynesení smrti vystrojují. V Čechách se, podobně jako na Moravě, upravuje smrtka ze slámy, hadříků a pentlí. Házejí jí do vody, ze skály, někdy jí zahrabou i do země a utíkají pryč. Kdo by zůstal při útěku hodně pozadu, nebo by snad při útěku upadl, ten do roka zemře.

15 Morena Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi: buďte páni veselí, s červenými vejci, s žlutými mazanci. Jakej je to mazanec, bez koření, bez vajec. Buďte páni veselí, na tu smrtnou neděli: smrt jsme Vám odnesli, nové léto přinesli. Vítej líto líbezné, obilíčko zelené!

16 Květná neděle Její další lidové názvy jsou také Květnice (Čechy), Květnica (Morava), Beránková neděle (jižní Čechy) či Palmová neděle (Horácko). V tento den se slaví památka slavného vjezdu Ježíše Krista do Jeruzaléma, kde ho lidé vítali čerstvými ratolestmi ze stromů a házeli je na cestu. Celý tento den byl ve znamení obřadu svěcení kočiček a i dnes je pro mnohé rodiny svátečním otevřením Velikonoc. K posvěcení přinášeli lidé do kostela především jívové větvičky – ratolesti (lidově zvané kočičky, což je nejznámější název, ale také kocanky, koťátka, barušky nebo bahníře). Místy se nosily také větvičky lískové, jasanové a březové. Pro okrasu bylo zvykem svazky proutků zdobit pentlemi.

17

18

19 Květnice Někde lidé polykali jednu až tři kočičky v domnění, že je po celý rok nebude bolet v krku. Také si někde přetřeli kočičkami oči se slovy: "Kočičky, kočičky, aby nebolely vočičky". Na Květnou neděli se nemělo nic péct, protože se prý zapekl květ na stromech, jinak řečeno neurodilo by se žádného ovoce. V tento den se také oblékaly nové šaty, aby v nich člověk kvetl. Obydlí se vymetalo zelenými ratolestmi, které měly vymést všechnu nemravnost a zhýralost. Člověk, který našel tento den vejce od černé slepice, měl uříznout čarovný vrbový proutek. Černá slepice, s bílou chocholkou prý snáší zlatá vejce, ale zanáší je. Jestliže někdo takové vejce našel, měl je zahrabat do slámy, před půlnocí je pak vzít a jít na křižovatku lesní a polní cesty, kde měl takové vejce položit. Měl-li vrbový proutek a zamával-li jím postupně k jihu, k severu a k východu, objevil se prý duch a vyplnil člověku každé přání.

20

21 Pašijový týden Tento týden se nazývá také svatý nebo velký. Hned po Květné neděli začíná veliké čištění v domácnostech. Všude se bílí, upravuje zahrádka a okolí domu, čistí se okna a připravují nové šaty. Na „Modré pondělí“(někde také „Žluté“) začínaly pro děti a studenty jarní prázdniny – „vakace“. Na „Šedivé úterý“ hospodyňky uklízely a vymetaly pavučiny. Jinak tyto dva dny nebyly v lidových zvycích nijak bohaté a ani z náboženského hlediska nehrály tak velkou roli jako dny nadcházející.

22 Dalším dnům v tomto týdnu se říká: - Sazometná středa - Zelený čtvrtek - Velký pátek - Bílá sobota

23 Sazometná (Smetná, Škaredá, Černá) středa Tento den se především uklízelo. Říkalo se jí Sazometná nebo Smetná, protože se vymetaly saze z komínů a smýčily se domy. Název Škaredá je od toho, že v tento Jidáš škaredil (žaloval) na Krista. Lidé nosí do kostela polínko dřeva a dají je opálit na hranici jidáše. Doma z něho nadělají louček a z těchto křížků, které o Veliké neděli po obědě s ratolestmi svěcenými na neděli květnou zastrkají do rohů polí. Vždy tři lístky a ratolest, načež je svěcenou vodou pokropí. Který hospodář bude mít dříve zastrkané křížky, bude mít časnější žně. Jak vysoké jsou ratolesti s posvěcenými kočičkami, tak vysoko vzroste obilí. Křížky s ratolestmi chrání před krupobitím. Co se traduje: - Kdo se bude tento den škaredit a mračit, bude se mračit po všechny středy v roce. - Důsledný úklid vyhání zlé duchy z domu.

24

25 Zelený čtvrtek V ten den se nosilo zelené mešní roucho – od toho možná název Zelený čtvrtek. Také se jedla jen zelená strava (špenát, zelí), aby byl člověk zdravý po celý rok. Jedná se o velmi starý zvyk převzatý z židovské slavnostní večeře Pesach. Tímto dnem umlknou zvony („odlétají do Říma“) a znovu se rozezní až na Bílou sobotu při zpěvu Gloria. Proto ke svolání k bohoslužbám lidem sloužily jiné nástroje: různé řehtačky, klapačky, mlýnky, trakářky a všechno jiné, co vydávalo rámus. S řehtačkou v podobě trakaře také procházel vesnicí v poledne a večer zástup dětí, kteří odříkavali říkanku, na jejímž konci zvolali: "Cruciferum ďáblum" na znamení, že Jidáš se už v pekle smaží.

26

27 Velký pátek Tento den byl Ježíš Kristus odsouzen, ukřižován a pohřben. Podle evangelií zemřel na kříži ve tři hodiny odpoledne. Na památku jeho utrpení se přibližně v tento čas konají obřady, ketré mají tří části: Bohoslužbu slova (čtou se pašije), uctívání kříže a přijímání. V mnohých kostelech se také koná pobožnost křížové cesty. Podle Bible se v momentě Ježíšovy smrti roztrhla v jeruzalémském chrámě opona, která dělila velesvatyni od ostatních prostor - tak se prý Ježíšovou smrtí otevřela cesta k největšímu pokladu - k samotnému Bohu. Podle lidové tradice se však v tuto dobu otevírá cesta k jiným pokladům - pokladům v zemi. Tento den se drží přísný půst ve znamení smutku, ticha a rozjímání. Výzdoba kostelů je chudá (žádné květiny, žádné svíce na oltáři) a písně se zpívají bez doprovodu varhan. Zvony mlčí.

28

29 Zvyky a tradice - Spalovaly se kočičky svěcené o Květné neděli. - Lidé vstávali před východem slunce a chodili se mýt do potoka, aby byli zdraví. nezatopíš do východu slunce, neupečeš, nevybělíš, nezameteš, nevyneseš z domu, neprodáš, nepůjčíš, nedaruješ a nepřijmeš dar. - Na venkově se nesmělo pracovat. - Nepracovalo se na poli ani v sadu, aby se nehýbalo zemí. - Nepralo se prádlo, protože by se prý namáčelo místo do vody do Kristovy krve. - Nic se nepůjčovalo, protože půjčená věc by se mohla očarovat. - Předly se pašijové nitě, jimiž se pak na šatech udělalo několik stehů, které měly ochránit před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá z plátna pašijových nití chránila před bleskem. - Chodilo se po domech za zvuku řehtaček a oznamovalo se poledne a ranní i večerní klekání. Při tom se zpívaly popěvky namířené proti Jidášovi a Židům, kteří ukřižovali Krista. Někde děti s řehtačkami honily "Jidáše" - zrzavého chlapce. - Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy vytáhnout kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - to je mělo ochránit před bolením zubů. - Děvčata stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem. - V noci se tajně vysypávaly a vylévaly cestičky od domu milence k domu milenky. Pokud si hoch do rána cestičku uhlídá nepoškozenou, do roka si povede děvče k oltáři. - Byl to Den bosorek, které tajně na březích potoka čarovaly tím, že kladly ve vodě na kámen slámu nebo povříslo, do kterého tloukly pístem na praní. Nezasvěcení však nevědí proč. - Z vody prý vycházeli vodníci a proháněli se po souši na koních. - Otevírá se země s poklady. Místo ukrytého pokladu označuje záře - například světýlka, zářící skalní otvor nebo zářící kapradí, případně kvetoucí (kvete od 3 do 9 hodin). Podle pověsti se v tento den na chvíli otevírá i hora Blaník.

30

31 Bílá sobota O Bílé sobotě se zvony vrátily z Říma, kam odletěly na Zelený čtvrtek. Tento den se neslaví mše svatá a další svátosti, kromě pomazání nemocných a svátosti smíření. Název Bílé soboty může být odvozen od bílého roucha novokřtěnců, kteří se tento den křtili při obřadech noční bohoslužby vigilie. Bílé roucho je znakem čistoty, připomínající smytí hříchů křtem. Před vigilií se před kostely světil paškál - oheň, od kterého se zapalovala velikonoční svíce. Hospodyně předtím uhasily ohně doma a znovu je rozžhly až polínkem rozpáleným od paškálu. Z ohořelých dřev se pak zhotovovaly křížky, které se nosily na pole, aby dobře rodilo. Někde se dávaly uhlíky za trám domu na ochranu před požárem. Popelem z posvěceného ohně se posypávaly louky. Na Bílou sobotu se uklízelo, bílilo a připravovalo na slavné Vzkříšení – na Hod boží velikonoční. Připravovaly se obřadní i sváteční pokrmy, pekly se mazance i velikonoční beránci, pletly se pomlázky a zdobila se vajíčka. Skončením Bílé soboty také skoncoval dlouhotrvající půst.

32

33 Velikonoční noc O Velikonoční noci (z Bílé soboty na neděli Božího hodu velikonočního) se konají vigilie na oslavu svaté noci, kdy Pán vstal z mrtvých. Koná se také křestní slavnost, kdy jsou v bílém rouchu přijímáni novokřtěnci. Křest v řečtině znamená ponořovat.

34

35 Boží hod velikonoční Podle židovského kalendáře je neděle prvním dnem v týdnu. A právě tohoto dne za svítání vstal Ježíš Kristus z mrtvých, čímž dovršil Boží stvořitelské a vykupitelské dílo. Proto křesťané tento den nazvali “dnem Páně” a pravidelně se schází k “lámání chleba”. Zvyky: - Pečou se velikonoční beránci. - Světily se velikonoční pokrmy (beránek, mazanec, vejce, chleba a víno). Každá návštěva z něj pak dostala kousek. - Kus svěceného jídla se daroval poli, zahradě a studni, aby byla úroda, voda a dostatek ovoce. Co se traduje: - Kdo o Božím hodu velikonočním jedl posvěceného beránka, pomohlo mu to pak nalézt ztracenou cestu v lesích.

36

37 Velikonoční pondělí (Červené) Je to nejvýznamnější den velikonočního cyklu. Toho dne chlapci chodí s pomlázkami za děvčaty a ženami, šlehají je a dostávají za to od nich malovaná vajíčka, stuhy, dárečky i alkohol. Dříve chlapci na děvčata často číhali ráno, když šla do kostela. Odpoledne děti za vsí hrály různé hry o vajíčka a večer se mládež veselila při muzice v hospodě.

38

39 Bílá neděle Je to druhá neděle velikonoční. Toho dne nosili novokřtěnci naposledy bílé křestní roucho. Dnes je často dnem slavnostního prvního sv. přijímání.

40

41 cs.wikipedia.org novinky.cz


Stáhnout ppt "VELIKONOCE DUM 5/1. Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „ EU-peníze“ Autor: Mgr. Dana Svítilová Období: duben 2011 Anotace: metodický."

Podobné prezentace


Reklamy Google