Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Západní Středomoří a Řím. Kartágo •Původně fénická kolonie Kartágo (založené z Týru) se v 7. stol. př. n. l. zcela osamostatňuje a rozšiřuje svůj vliv.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Západní Středomoří a Řím. Kartágo •Původně fénická kolonie Kartágo (založené z Týru) se v 7. stol. př. n. l. zcela osamostatňuje a rozšiřuje svůj vliv."— Transkript prezentace:

1 Západní Středomoří a Řím

2 Kartágo •Původně fénická kolonie Kartágo (založené z Týru) se v 7. stol. př. n. l. zcela osamostatňuje a rozšiřuje svůj vliv postupně po celém západním Středomoří •střety s Řeky na Korsice a Sardinii (ovládnuto Kartágem) a na Sicílii (rozdělení sfér vlivu) •od poloviny 3. století př. n. l. nastávají střety s Římany – punské války •Společnost: velké společenské rozdíly – velká sociální stratifikace •v čele dva úředníci – sufetové, senát (300 senátorů), 30členná rada, rada 104 •Hospodářství – nejprve menší, ale úrodné zemědělské zázemí; postupně využívání rozsáhlého obchodu – kontrola surovin v koloniích

3 Jihoitalští a sicilští Řekové, Syrakúsy •rozsáhlé řecké osídlení v jižní Itálii a na Sicílii (Velké Řecko) •na Sicílii se postupně jedním z nejsilnějších středisek stávají Syrakúsy, které usilují o hegemonii nad Sicílií •roku 414–413 př. n. l. pokus Athén zasáhnout do sporů na Sicílii – proti Syrakúsám – porážka athénského loďstva •střety sicilských Řeků s Kartaginci – v 5.–3. stol. př. n. l. – boj o vládu nad ostrovem – sféry vlivu; Řekové v čele se Syrakúsami se kartaginskému tlaku dlouhodobě úspěšně bránili •ve třetím století síla sicilských Řeků a Syrakús upadá – vliv mocností Kartága a Říma •během druhé punské války v letech 218–201 př. n. l. Syrakúsy stály na straně Kartága a po vítězství Římanů byly začleněny se zbytkem Sicílie do držav římské republiky

4 Etruskové •nejasný původ Etrusků, zřejmě však dlouhodobý autochtonní vývoj •rozdělení do jednotlivých městských států – s různým státním zřízením (tyranis, království, oligarchie) – velký vliv aristokracie •městské státy kontrolovaly širší okolní území, včetně menších podřízených měst a vesnic •společnost: aristokracie (plnoprávná); střední vrstva (obchodníci a řemeslníci – svobodní, ale bez privilegií a plných práv); otroci •četná povstání otroků i svobodných proti elitám •významná centra: Veie, Tarquinii, Vulci, Caere, Populonia •hospodářství: velmi vyspělá řemesla (tradice již z předchozího vývoje), vyspělé zemědělství; velký rozvoj metalurgie (zvláště bronzové předměty); kvalitní keramika; export daleko do Evropy •kruhové hrobky – významný pramen poznání pohřebních zvyklostí, ale i každodennosti – zachyceno na freskách •používali vlastní písmo převzaté o Řeků – vliv na vývoj latinky

5 Počátky Říma (8. stol př. n. l. – 510 př. n. l.) •dle tradice založen 753 př. n. l. •legendární a pololegendární králové: Romulus, Numa Pompilius, Tullus Hostilius, Ancus Marcius, Tarquinius Priscus, Servius Tullius, Tarquinius Superbus •510 př. n. l. vyhnán poslední etruský král Tarquinius Superbus •Společnost: lidové shromáždění (sněm kurií – dílčích společenských jednotek), senát, král; patriciové, plebejové •patriarchální otroctví; klientelismus •reformy Servia Tullia – rozdělení obyvatel do majetkových tříd •Řím – vybudován na 7 pahorcích (Capitolinus, Palatinus, Quirinalis, Viminalis, Esquilinus, Caelius, Aventinus) •na vznik a rozvoj Říma měli silný vliv Etruskové (rozvoj řemesel a obchodu v původně chudém zemědělském prostředí)

6 Raná republika (510–265 př. n. l.) •v rané republice zůstával ještě dlouho silný vliv Etrusků, etruského původu byla řada aristokratických ptricijských rodů Řím v řadě střetů postupně ovládá střední a nakonec i jižní Itálii •střety s latinskými městy, střety s Etrusky (396 př. n. l. dobyty Veie), •Keltské útoky – 387 př. n. l. Keltové obsadili Řím -> výkupné; útoky pokračovaly až do druhé poloviny 3. stol. př. n. l. •vleklé boje se Samnity a Latiny (2. pol. 4. a počátek 3. stol. př. n. l.) •Vztahy s Kartágem – v tomto období dlouho klidné -> spojenci; podepsány mírové smlouvy (v letech 510, 348, 306 př. n. l.) •rozšiřování římské moci na jih – střet s řeckými městy – nejmocnější bylo město Tarent -> válka s Tarentem (282–272 př. n. l.); zásah épeirského krále Pyrrha (Pyrrhovo vítězství); Tarent nakonec poražen – Řím postupně ovládá celou jižní Itálii

7 Společnost •rozhodující postavení aristokracie – patricijové Konflikt plebejů a patricijů •plebejové mají omezená práva •změna taktiky vojska -> růst významu pěchoty (tvořené především plebeji) -> růst důležitosti a sebevědomí plebejů •plebejové se ve svém tlaku sjednotili a vydobyli si postupně řadu ústupků - > plebejské secese: 494, 449, 287 př. n. l. – hrozba opuštění Říma -> ústupky patricijů: plebejské shromáždění, 294 př. n. l. volba tribuna lidu, 449 př. n. l. Zákony dvanácti desek, 367 př. n. l. právo být voleni jako konzulové, 2.pol. 4. stol právo zastávat místa v soudnictví (praetoři), od 300 př. n. l. právo zastávat kněžské funkce, 287 př. n. l. usnesení plebejských shromáždění je závazné pro všechny občany •vyrovnání patricijů a plebejů posílilo vnitřní soudržnost Říma a přispělo k jeho dalšímu vzestupu •i po vyrovnání jsou velké společenské rozdíly a moc aristokracie je nadále silná

8 •senát – silně konzervativní, místo největšího vlivu nobility; senát se postupně stal hlavním činitelem v římské politice •2 konzulové – nejvyšší úředníci, soudní pravomoci, nejvyšší velitelé armády •praetoři – původně soudní pravomoci, postupně řadu pravomocí v obchodu a správě •cenzoři – evidence obyvatel a zařazování do jednotlivých majetkových tříd, sestavovali seznamy senátorů, nepodléhali vetu tribuna lidu •kurulští aedilové – policejní pravomoci, dohled na trhy, zásobování, pořádání slavností a her •kvestoři – správa financí •tribun lidu – pouze plebejové, nedotknutelní, právo veta, postupně rostou jejich pravomoci •otroctví – původně patriarchální; postupně roste jeho význam a je masovější hospodářství – hlavně zemědělství, řemesla původně v rukou Etrusků, mince až od 3. stol. př. n. l.; kultura – původní náboženství převrstveno řeckým vlivem; architektura – poměrně chudá (výstavné jsou jen chrámy); literatura – až hluboko ve 3. století př. n. l.

9 Vrcholná republika (264 př. n. l. – 2 pol. 2. stol. př. n. l.) První punská válka (264–241 př. n. l.) •260 př.n.l. – námořní bitva u Myl (Mylai) – první vítězství Římanů na moři •vpád Římanů do Afriky – drtivě poraženi, upustili od dalších invazí •V čele Kartaginců Hamilkar Barkas – přenesl boje na Sicílii, kde obě mocnosti zaznamenaly střídavé úspěchy •241 př. n. l. – námořní bitva u Aegatských ostrovů – Kartágo poraženo, konec války •důsledky: Kartágo ztrácí Sicílii a platí reparace; v důsledku oslabení záhy ztrácí i Korsiku a Sardinii Války z Illyry – první (229–228 př. n. l.) a druhá (219 př. n. l.); Římané obracejí pozornost východním směrem -> roste napětí s Makedonií Pacifikace Keltů v severní Itálii – na konci 3. a počátku 2 stol. př. n. l.

10 Druhá punská válka (218–201 př. n. l.) •Kartaginská expanze v Hispanii (Hamilkar > Hasdrubal > Hannibal) •roznětkou se stává město Saguntum na Iberu (Ebru) •Hannibal táhne přes Pyreneje a Alpy do Itálie – řada úspěchů •216 př. n. l. – bitva u Kann (Cannae) na jihu Itálie – drtivá porážka Římanů (jedna z nejtěžších v římských dějinách) •střídavé úspěchy – Římanům se 212 př. n. l. dařilo na Sicílii (dobytí Syrakús); Hannibal 211 př. n. l. ohrožuje samotný Řím (Hannibal ante portas) •Řím přebírá iniciativu: 205 př. n. l. uzavřen mír s Makedonií; vylodění Římanů v Africe (Scipio Starší); 202 př. n. l. bitva u Zamy – rozhodující vítězství Římanů •201 př. n. l. uzavřen mír – tvrdé podmínky pro Kartágo, konec mocenského postavení; ztráta skoro všech území Války s Makedonií •>>> 1. makedonská válka (215–205 př. n. l.) – Makedonie se pod dojmem kartaginských úspěchů zapojuje do války proti Římu •>>> 2. makedonská válka (200–197 př. n. l.) – 197 př. n. l. bitva u Kynoskefal; Řím začíná zasahovat intenzivně do oblasti Egejdy >>> 3. makedonská válka (171–168 př. n. l.) – 168 př. n. l. bitva i Pydny, rozhodující porážka Makedonie – Makedonie upadá v závislost na Římu a později (148 př. n. l.) je připojena k Římské říši

11 Syrská válka (192–188 př. n. l.) – proti Antiochovi III. Velikému; 190 př. n. l. bitva u Magnésie v Malé Asii; Římané mají v Egejdě rozhodující vliv; Antiochos ztrácí četná území v Malé Asii Třetí punská válka (149–146 př. n. l.) – definitivní likvidace Kartága Společnost – problémy s integrací nově dobytých území -> rozdílné postavení Římanů, lidí z Itálie a lidí z provincií -> rozpory •nobilita – konzervativní •jezdci (equites) – patří k nobilitě •publikáni – jezdci vybírající veřejné daně (publicum) v provinciích •velké množství otroků (v důsledku řady válek) •drobní rolníci – chudnou, často přicházejí o půdu (bezzemci – proletarii), středně velcí rolníci, latifundisté (velkostatkáři) Kultura – rychlá helenizace; architektura – stále dosti chudá; větší rozvoj až ve 2. století př. n. l.; baziliky, krytá sloupořadí; literatura – Titus M. Plautus (autor komedií, 3. stol. př. n. l.) Hospodářství – rozvoj obchodu a finančnictví

12 Krize a zánik republiky (2. pol. 2. stol. př. n. l. – 27 př. n. l.) •četná povstání otroků (Otrocká válka př. n. l.) •Aristoníkovo povstání (133–129 př. n. l.) – boj o ovládnutí Pergamonu Reformy bratří Gracchů •1) Tiberius Sempronius Gracchus – 133 př. n. l. tribunem lidu; snaha rozdělit veřejnou půdu bezzemkům; stanovení maximální výměry; zabit při nepokojích •2) Gaius Sempronius Gracchus – 123 př. n. l. tribunem lidu – opírá se proti konzervativnímu senátu o střední a nižší vrstvy (levný prodej obilí), ale i o některé jezdce; snaha o řešení postavení spojenců v Itálii; návrh na obnovu Kartága; postupně ztrácí vliv a sympatie; spáchal sebevraždu při nepokojích Politická uskupení – Optimáti (Sulla) x Populárové (Marius); ozbrojené střety, rostoucí napětí

13 •Válka s Jugurthou (111–105 př. n. l.) – vyznamenal se Marius •Mariova reforma (107 př. n. l.) – nábor do armády bez ohledu na majetek (bezzemci do armády) •střety s Germány (konec 2. stol. př. n. l.) •Zrovnoprávnění obyvatel Itálie s Římany – dlouhodobý problém nerovnoprávnosti; válka se spojenci (90–88 př. n. l.) – 88 př. n. l. uděleno římské občanství všem obyvatelům Itálie na jih od Pádu Války s Mithridatem - střety o nadvládu v Malé Asii •1. válka (89–84 př. n. l.); 2. válka (83–81 př. n. l.); 3. válka (74–67 př. n. l.) Období vnitřních konfliktů •Sullova diktatura (82–79 př. n. l.) – Sulla byl prvním faktickým samovládcem v římské republice; prohlubující se krize republiky •Spartakovo povstání (73–71 př. n. l.) •(3. válka s Mithridatem) •Catillinovo spiknutí (63–62 př. n. l.)

14 První triumvirát – 61 př. n. l.: Gaius Iulius Caesar, Gneus Pompeius, Marcus Licinius Crassus – rozdělení moci nad říší; oslabení moci senátu •dobytí Galie (58–51 př. n. l.) – Caesar, •Caesarova nepřítomnost v Itálii -> Pompeiova snaha strhnout na sebe větší podíl moci •53 př. n. l. Crassus padl v bitvě u Karh (Carhae) ve střetu s Parthskou říší •senát začíná podporovat Pompeia (vidí v něm záruku stability) Občanská válka (49–46 př. n. l.) – střet Caesarových a Pompeiových stoupenců; roku 49 př. n. l. Caesar překročil řeku Rubikon (Alea iacta est) a zahájil občanskou válku – rychlý Caesarův postup, ovládnutí Říma a Itálie; 48 př. n. l. rozhodující Pompeiova porážka u řeckého Farsalu (Pompeius prchá do Egypta, kde je zavražděn); Caesar vpadá do Egypta (Alexandrijská válka (48–47 př. n. l.) Caesarova diktatura - roku 45 př. n. l. se Caesar stává samovládcem– provedeny reformy správy provincií, reforma kalendáře, Caesar prohlášen imperátorem (není však císařem) • př. n. l. Caesar v senátu zavražděn

15 Druhý triumvirát : Iulius Caesar Octavianus, Marcus Antonius, Marcus Lepidus – boj triumvirů proti zastáncům senátu a republiky •42 př. n. l. bitva u Filipp v Makedonii – porážka republikánů •Lepidus opouští 36 př. n. l. triumvirát (stává se nejvyšším pontifikem) •Octavianus vládne na západě, Antonius na východě (vztah s Kleopatrou) •31 př. n. l. námořní bitva u Actia (u řeckých břehů) – porážka Antonia a Kleopatry (páchají pak sebevraždu) - Octavianus se stává samovládcem – otevřena cesta k císařství (formálně však až od roku 27 př. n. l.) Společnost pozdní republiky – problémy na venkově – bezzemci a latifundisté, sociální napětí; reformy bratří Gracchů, Mariova reforma; střety mezi optimáty a populáry; oslabení senátu; nástup silných jedinců k moci •postupný přerod republiky ve stát ovládaný jednotlivci Právo – kodifikace a rozvoj římského práva Kultura – řečnictví a filosofie (Cicero); Titus Lucretius Carus (přírodní filosofie – báseň O podstatě přírody); ve výtvarném umění přejímání řeckých vzorů, ale i osobitý římský přínos (portrétní umění, reliéfní umění); rozvoj architektury v 1. stol. př. n. l.

16 Principát (27 př. n. l – 284 n. l.) Julsko-claudiovská dynastie Octavianus Augustus (27 př. n. l. – 14 n. l.) •kumulace původně republikánských úřadů a pravomocí; princeps – první muž v říši; Augustus = vznešený •expanze v Evropě – střety s Germány; ovládnutí Alp, Pannonie a Norica; pokud o zisk Velké Germánie – porážka roku 9 n. l. v Teutoburském lese; boje na východě – střety s Parthskou říší Tiberius (14–37) •vzpoury legií (nedůvěra k adoptivnímu synovi Germanicovi); roste vliv pretoriánů; od roku 26 vládl pomocí dekretů z ostrova Capri; Caligula (37–41) •syn Germanicův, úpadek moci senátu, hospodářský rozvrat říše; císařský kult – císař propadl šílenství; 41 zavražděn pretoriány Claudius (41–54) •43 tažení do Británie – připojení části Británie k říši; správní reformy; 54 zavražděn císařovnou Agrippinou Nero (54–68) •tyranie, císařský kult; četné vraždy skutečných i domnělých odpůrců; roste odpor k císaři; 64 požár Říma; roku 68 ho senát prohlásil za nepřítele státu -> Nero spáchal sebevraždu

17 Flaviovská dynastie Vespasianus (69–79) – pacifikace židovského povstání -> 70 dobyt Jeruzalém; zásahy v Británii Titus (79–81) – 79 výbuch Vesuvu Domitianus (81–96) – nechal možná zavraždit bratra Tita (nejisté); tyranie – císařský kultu, pronásledování; boje v Británii; zavražděn pretoriány Adoptivní císaři – zavedl Nerva (96–98) – adoptoval Traiana Traianus (98–117) •největší územní rozsah říše: dobytí Dacie; válka s Parthskou říší 114–117 (dočasné ovládnutí Arménie, Asýrie, Mezopotámie) Hadrianus (117–138) •konec expanze, zabezpečování hranic; budování nových opevnění (Hadrianův val v Británii, Podunajské opevnění; Limes romanus) Antoninus Pius (138–161) Marcus Aurelius (161–180) •konec stabilního období říše; války s Parthy (162–165) a vleklé boje s Germány (Markomanské války 167–180); plán na provincii Marcomania; zemřel na mor (?) ve Vindoboně (Vídni) Commodus (180–192) •uzavřel mír s Germány, kontroverzní císař s krutou povahou – zavražděn

18 Severovská dynastie Septimus Severus (193–211) •dočasná konsolidace; vleklé boje proti Parthům a v Británii (umírá v Eburacu – Yorku) Caracalla (211–217) •212 Constitutio Antoniniana – uděleno občanství všem svobodným obyvatelům říše; zavražděn za dalších Severovců již nastupuje krize (konec dynastie 235) Období vlády vojenských císařů ( ) •období zmatků a slabé císařské vlády; rychlé střídání různých vojevůdců na císařském trůně; velká krize 3. století; Aurelianus (270–275) - ukončení krize, pozvolná stabilizace, odražení útoků Germánů Společnost principátu – císař – princeps (první muž říše); císařská rada (hlavní centrum moci), senát – jeho úloha velmi slábne; lidová shromáždění zanikla; správa provincií – reforma provincií; vliv pretoriánů – ovlivňují císaře

19 kolonát – kolóni – drobní nájemci půdy od statkářů; byli efektivnější než otroci, ale postupně se dostávali do závislosti na velkostatkářích – pozvolný úpadek kolonátu ve 3. století Constitutio Antoniniana (212) zavedení občanství pro všechny obyvatele – posilující krok Velká krize 3. století •hospodářská (úpadek Itálie provincií, slábnoucí obchod, finanční krize), politická (oslabení moci císaře, odstředivé tendence); společenská (zhoršení vnitřní bezpečnosti, úpadek kolonátu) Náboženství – východní kulty; pronásledování židů a křesťanů (monoteismus proti císařskému kultu); křesťanství – postupně roste jeho vliv a význam Kultura – velkolepá výstavba v Římě i v provinciích (Pantheon, Colosseum, Traianův sloup, Caracallovy lázně, Hadrianova vila atd.); rozvoj sochařství (kopie řeckých děl, ale především rozvoj vlastní reliéfní a portrétní tvorby); Literatura – Vergilius, Ovidius, Horatius, Titus Livius, Tacitus, Plinius Starší, Plinius Mladší, Plútarchos …

20 Dominát (284–476) Diocletianus (284–305) •rozsáhlé reformy •dominát (posílení císařské moci, absolutistická monarchie – občané říše se mění v poddané, nová reprezentace císařské moci) •tetrarchie (čtyřvládí) – 286 nejprve dvojvládí (spoluvládcem Maximianus), od roku 293 tetrarchie – dva hlavní císaři (titul augustus) a dva mladší spoluvládci (titul caesar) •oslabení pozice Říma – již nebývá sídlem císařů •správní reforma – 12 diecezí, 101 provincií; •hospodářské reformy – změny daní, stanovení maximálních cen •305 Diocletianus odstoupil a totéž pod jeho nátlakem učinil Maximianus – nastal postupně zmatek -> ambice jednotlivých vládců a jejich spoluvládců – krach systému tetrarchie 308 konference v Carnuntu – jednání o rozdělení moci a legitimitě vlády

21 Constantinus I. Veliký (306–337) •účastnil se bojů o moc -> prosadil se jako císař na západě, když 312 porazil Maxentia (Maximianův syn) – viděl znamení kříže -> 313 Edikt milánský – zrovnoprávnění křesťanství; 324 porazil Licinia (vládnoucího na východě) – stává se jediným vládcem říše •upevnění císařské moci; propracovaný dvorský ceremoniál – feudální zvyklosti, zavedení královské koruny a zdobného roucha •počátky feudálního uspořádání – připoutání kolónů k půdě; •330 založil Konstantinopolis (původně Byzantion) •podpora křesťanství -> 325 Nikajský (Nicejský) koncil – stanovení dogmat, odsouzení ariánství Julianus Apostata (361–363) – poslední pokus o obnovu pohanských kultů Valentinianus I. (363–375) - západ •jeden z posledních silných císařů, poslední pokus o expanzi (neúspěšný) – rostoucí ohrožení ze strany Germánů Valens (363–378) – východ •podporoval ariánství; střety s Germány •378 velké povstání a útok barbarů – bitva u Hadrianopole – Valens padl

22 Theodosius I. Veliký (379–395) •391 prohlásil křesťanství státním náboženstvím; snaha oslabit a vymýtit pohanské relikty; prosazoval katolické vyznání •392–395 sjednotil naposledy říši pod svou vládu 395 definitivní rozpad na Západořímskou a Východořímskou říši Západořímská říše – rychlý úpadek, útoky Germánů a Hunů Honorius (395–423) •slabý císař ovládaný germánskými vojevůdci (Stilicho) •sídlí v Ravenně •rostoucí útoky germánských kmenů – nepodařilo se je již zastavit •409 odchod Římanů z Británie; 410 Vizigóti plení Řím Valentinianus III. (425–455) - poslední císař se skutečnou mocí •Valentinianus se opírá o Aëtia (germánského vojevůdce) •451 bitva na Katalaunských polích v Galii – porážka Hunů, postupné oslabení Hunů (453 umírá Attila) – mizí z dějin •454 Valentinianus nechal zavraždit Aëtia; 455 sám zavražděn

23 455 Vandaly vypleněn Řím 455–476 jen bezvýznamní císaři, Západořímská říše existuje již jen formálně; 476 Odoaker sesadil Romula Augustula – konec říše Východořímská říše – ubránila se a přetrvala ještě 1000 let Společnost dominátu – problémy na venkově, Diokletianovy reformy; počátky feudalismu za Konstantina Velikého Křesťanství – 313 (Edikt milánský), 325 (Nikajský koncil), 391(křesťanství státním náboženstvím) Kultura dominátu •architektura - Řím ztrácí výlučnost; velká výstavba rezidencí v Konstantinopoli a také v Ravenně; výstavba monumentálních staveb: Diocletianův palác ve Splitu; vítězné oblouky (Constantinův), paláce, veřejné stavby, silnice; rozsáhle se vyvíjí architektura bazilik •sochařství – portrétní umění, reliéfy; malířství - fresky; mozaiky •literatura – filosofie – novoplatonismus (Plotínos); křesťanští autoři (Augustinus Aurelius, Jan Zlatoústý /Chrysostomos/); právní texty (Theodosiův kodex)


Stáhnout ppt "Západní Středomoří a Řím. Kartágo •Původně fénická kolonie Kartágo (založené z Týru) se v 7. stol. př. n. l. zcela osamostatňuje a rozšiřuje svůj vliv."

Podobné prezentace


Reklamy Google