Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Baba a Panna V XV. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že se každá usídlila v jiné věži. Na Babě bydlela Markéta,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Baba a Panna V XV. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že se každá usídlila v jiné věži. Na Babě bydlela Markéta,"— Transkript prezentace:

1

2

3

4

5 Baba a Panna V XV. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že se každá usídlila v jiné věži. Na Babě bydlela Markéta, vdova po Otovi starším z Bergova, na Panně její vnučka, která se jmenovala Barbora. Markéta byla zapřísáhlou katoličkou, Barbora byla víry kališnické, k níž přestoupila po smrti svého ženicha. Nejprve mezi nimi započaly hádky pro víru. Ráno, jak dopadla na zdi Baby první jitřní zář, vstala Markéta a vyklánějíc se z okna vykřikla zlostně proti Panně: „Ještě jsi živa, kacířko? Ještě Tě Lucifer neodnesl?“ Barbora vyskočila z lože, zrudla vztekem a zahrozila směrem k Bábě: „Už zase začínáš hádku, Ty jedna ?“ „Nech jenom spravedlivé lidi na pokoji!“ odsekla jí Markéta. „Však já dobře vím, kdo je tou můrou, která mi dnes v noci upila krve.“ „Hahaha,“ zasmála se Barbora jízlivě, „ Tebe, bábo Markéto, nikdo neumoří, Ty zmizíš se světa na koštěti!“ Tak se hádaly obě ženy s malými přestávkami, dokud nezašlo slunce. Spílaly si a křičely, až ptáci, kteří se na hradě zastavili, vzlétli do výše a polekaně odtud prchali. Čím se večerní hádání skončilo, tím se ráno opět začalo. Nekonečné byly litanie, jež si obě ženy vyčítaly, dokud sama smrt neučinila konec jejich každodenním hádkám. Bába Markéta ulehla a zakrátko odešla na věčnost a umlkla navždy. Barbora se slzami v očích pohlížela každodenně do oken osiřelé Baby, čekajíc marně, že se odtud ozve známý břitký hlas. Teprve nyní, když se neměla s kým hádat, cítila se dokonale nešťastná. I zemřela krátce nato, aby se sešla s Markétou na věčnosti a tam si s ní vyřídila dlouholetý, neskončený spor.

6

7

8 Existují duchové? Ještě dnes prostory Trosek působí na citlivé návštěvníky. Řada z nich popisuje pocit neštěstí nějakých osob. Malé děti jsou často v tomto prostoru neklidné a bojí se vstoupit do věže. Někdy popisují pocit spirály, která se stahuje do nějaké díry, nebo sklepa. Možná bychom mohli věřit starému vousatému dědovi, který tvrdí, že položením ruky na skálu cítil tolik energie, že příliš citlivý člověk ji nedokáže zvládnout a má v tom prostoru pocit slabosti, ohrožení a strachu. Víme, že zem na nás na různých místech působí rozdílně, někde se cítíme dobře, jinde jsme unaveni. Pokud bychom měli věřit na duchy, museli bychom se domnívat, že pod věží je nejen sklepení, ale i hladomorna. Protože když Šofova tlupa lstí dobyla Trosky, byl jejich majitel Ota z Bergova uvržen do hladomorny – nikde není uvedené vězení, nebo sklepení – a tu se tady nepodařilo najít. A protože v hladomornách vždy umírali lidé, tak prostor by měl vyzařovat negativní síly. Že máme pod schodištěm sklepení, nám potvrzují archeologové, kteří se v roce 1929 dostali do 4 m hloubky mezi schodištěm a středovou zdí paláce a narazili na pískovcové klenutí štěpované odštěpky čediče. Nevíme, jestli do sklepení pod schodištěm vchází tajná chodba, která podle pověsti má procházet ztuhlým čedičovým sopouchem. Svědčila by o tom i odbočka tajné chodby v prostoru „koníren“, která vchází v 10 m hloubce do masivu skály. Není dokázáno, že ve sklepení pod věží v bludišti chodeb je ukryt klášterní poklad Oty z Bergova, protože dle kronik se před 150 lety o jeho nalezení pokoušel zdejší kovář. Prodal veškerý majetek, aby měl po dobu hledání z čeho žít. Celých 10 let pátral v podzemí, ale není známo, že by poklad našel.

9

10

11 Záhady a mýty Již staří Keltové věřili a navazovali kontakty s druhým světem. Měli za to, že je snadné pohybovat se mezi realitou a nadpřirozenem. Do onoho světa vedou zvláštní brány, či vstupní místa, přes to však nejsou považovány za něco, co stojí mimo náš reálný svět. Průchodem do zásvětí bývaly často některé výrazné pahorky nebo výjimečné přírodní útvary. Patří Trosky mezi tyto výjimečnosti ? Proč jinak by vynakládali Keltové tak ohromné úsilí, aby opevnili rozsáhlý prostor od Podtroseckých údolí přes lesy u Mladějova až po severní svahy Apoleny? Samotné masivy Trosek mají místa s řadou záhad. Výrazná prohlubeň v polovině vzdálenosti mezi stěnami skal je zavalena velkými balvany. Místo je i dnes záhadné názvem : Díra do pekla. Má být začátkem šikmé trhliny, nebo pukliny procházející západním směrem do hloubky 600 metrů. Když se vydáme daným směrem, stěny domů se trhají a lidé jsou ohrožováni nemocemi. Východní svah vedle prohlubně byl prokletým místem, zde stála i stínadla a šibenice. Hradní panstvo při popravách lapků a zločinců mělo pohodlný výhled z oken jižní strany paláce. Dokonce i poddaní se mohli účastnit poprav s výhledem ze stěn palisádové ohrady, pod stěnou Panny, která uzavírala prostor velkého podhradí. Byly tu hospodářské budovy a chlévy patřící hradu. Ještě po dalších 400 letech přinášelo ono místo spoustu nepříjemností. Za hraběte Aehrenthala, kdy nechal budovat silnici na Semín, těžili zde čedič pro její stavbu. Dělníky postihovala řada úrazů, protože se zem často uprostřed svahu propadla, navalovali do prohlubně velké kameny, které bylo obtížné perlíky roztloukat. Je tento geologický zlom průchodem do druhých světů ?

12

13


Stáhnout ppt "Baba a Panna V XV. století žily na Troskách dvě příbuzné ženy, které se tak nenáviděly, že se každá usídlila v jiné věži. Na Babě bydlela Markéta,"

Podobné prezentace


Reklamy Google