Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Psychologie osobnosti a jejího vývoje. Anotace:  Studium osobnosti – přístupy, hlavní směry v psychologii osobnosti, metodologické problémy  Nevědomé.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Psychologie osobnosti a jejího vývoje. Anotace:  Studium osobnosti – přístupy, hlavní směry v psychologii osobnosti, metodologické problémy  Nevědomé."— Transkript prezentace:

1 Psychologie osobnosti a jejího vývoje

2 Anotace:  Studium osobnosti – přístupy, hlavní směry v psychologii osobnosti, metodologické problémy  Nevědomé determinanty v životě osobnosti – Psychoanalytická tradice (Freud, psychoanalýza po Freudovi, Jung)  Osobnost, situace a predikce chování – Osobnostní rysy (Allport, Cattell). Sociální učení a sociální situace. Interakce osobnosti a prostředí (Bandura)  Interpretativní struktury : Strategie osobnosti pro chápání sebe sama a světa - Humanistická témata: smysl a sebedeterminace, kognitivní přístupy k osobnosti (Maslow, Rogers, Frankl). “Já” poznávající a poznávané.  Osobnost v sociálním prostředí – Motivační témata v našich příbězích (Murray, McClelland, Heckhausen). Životní cyklus: Erikson, Adler. Životní skripty a příběhy: Tomkins

3 Anotace - pokračování:  Psychopatologie – norma, kategorizace abnormálního chování. Patologie osobnosti  Zákonitosti psychického vývoje, hnací síly. Vývojová stádia.  Prenatální a novorozenecké období  Kojenecké a batolecí období  Předškolní věk, školní zralost  Školní věk  Dospívání  Dospělost.

4 Literatura – psychologie osobnosti Základní:  Hall, C.S., Lindzey, G., Loehlin, J.C., Manosevitz, M.(1999). Úvod do teórií ososbnosti. Bratislava: SPN  Smékal, V. (2002). Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: Barrister & Principal  Drapela,V.J. (1997). Přehled teorií osobnosti, Praha: Portál  Nakonečný, M. (1995). Psychologie osobnosti, Praha: Academia Doplňková:  Čačka, O. (1998). Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika. Brno: Doplněk  Balcar. K. (1983). Úvod do studia psychologie osobnosti, Praha:SPN  Leman, S. (2001). Sourozenecké konstelace. Praha: Portál.

5 Literatura – vývojová psychologie Základní:  Vágnerová, M. (2000). Vývojová psychologie. Praha: Portál  Langmeier, Krejčířová (1998). Vývojová psychologie. Praha: Grada Doplňková:  Piaget, J. Inhelderová, B. (1997). Psychologie dítěte. Praha: Portál  Erikson, E. (2000). Životní cyklus dokončený a rozšířený. Praha  G. Sheehyová (2001). Průvodce dospělostí. Praha: Portál.  Macek, P. (2002). Adolescence, Praha: Portál.  Kenneth West, G, (2002). Dobrodružství psychického vývoje, Praha: Portál.  Allen, K.E., Marotz, L.R. (2001). Přehled vývoje dítěte, Praha: Portál.  Pouthas, V., Jouen, F. (2001) Psychologie novorozence, Praha : Grada

6 Vymezení pojmu „osobnost“  Osobnost: jednotný a relativně stabilní „vzorec“ myšlenek, pocitů a jednání

7 Vymezení pojmu „osobnost“  individuální jednota člověka, jednota jeho duševních vlastností a dějů, která je založená na jednotě těla, a utváří se a projevuje se v jeho společenských vztazích (Tardy: „osobnost je člověk jako celek po stránce duševní“).

8 Psychologie osobnosti  Osobnost je velmi důležité a komplikované psychologické téma, které zahrnuje několik specifických okruhů, a to je: 1/ celkový popis osobnosti – zahrnuje vlastnosti, rysy, faktory osobnosti, 2/ struktura a dynamika osobnosti, 3/ integrační funkce v osobnosti – jáství, 4/ přístupy psychologických směrů k osobnosti – teorie osobnosti.

9 V současnosti existuje zhruba na 50 různých definic osobnosti. Přesto však určité aspekty společné.  jednotnost a integrovanost osobnosti -zcela fundamentální, pokud se setkáváme s nějakou nejednotností, považujeme ji za bizarní, patologickou či ohrožující (psychotické projevy, disociovaná osobnost, depersonalizace).  popis osobnosti je možný na různých úrovních - každá osobnost je v určitých svých projevech  stejná jako všechny ostatní osobnosti,  v jiných svých projevech stejná jako někteří jiní lidé,  a ještě v dalších svých projevech naprosto jedinečná jako žádný jiný člověk. Porozumět osobnosti člověka znamená tedy pochopit to obecné i to individuální.

10 Je otázkou, jakým způsobem lze porozumět této celistvosti osobnosti. A jak pochopit smysl života dané osobnosti. Existují přinejmenší čtyři odlišné způsoby, jak postupovat. Psychologové osobnosti se mohou soustředit na  1/ intrapsychická mystéria – nevědomé determinanty života osobnosti  2/ interakční epizody – osobnost, situace a predikce chování  3/ interpretativní struktury – strategie osobnosti pro chápání chování a světa  4/ interpersonální příběhy – epické příběhy životního cyklu a motivace v nich

11 INTRAPSYCHICKÁ MYSTÉRIA  Pochopit plně celou osobnost znamená proniknout hluboko k temným tajemstvím mysli. Mystéria = nevědomá a téměř nekontrolovatelná přání, dlouho zapomenuté vzpomínky minulých prožitků, biologických popudů a sklonů, týkajících se sexuality, agrese a přežití. Tyto síly vytvářejí v individuálním životě konflikty. (biologická přirozenost lidské bytosti x požadavky života ve společnosti). Tyto konflikty povětšinou zůstávají nevědomé.  Sigmund Freud - klasická psychoanalytická teorie, Carl G. Jung -analytická psychologie Alfred Adler - individuální psychologie  modernější odvozené teorieAnny Freudové, sociálně psychologické teorie Karen Horneyové a Ericha Fromma, “egopsychologie” (Robert White, Eric Ericson) nebo “teorie objektových vztahů” (Margaret Mahlerové). Tento proud zahrnuje rovněž přístupy, které zdůrazňují evoluci a vrozené vlastnosti lidského druhu.

12 INTRAPSYCHICKÁ MYSTÉRIA  zdůrazňují zejména interpretaci relativně spontánních a otevřených projevů,zvláště pokud tato produkce zahrnuje určitý druh kreativního úsilí.Interpretace snů a fantazií, i když i další postupy - včetně pečlivého pozorování chování v běžných životních situacích.  pravděpodobně nejspekulativnější přístup ve smyslu vědeckého pojetí, protože interpretace často mnohem přesahují skutečně pozorované a dovozují významy, které dané události mají v životě daného člověka. Tyto významy ovšem leží velmi hluboko, a tak je i zkušený pozorovatel nemůže přímo spatřit nebo pozorovat.

13 INTERAKČNÍ EPIZODY  Pochopit celou osobnost znamená také být schopen přesně predikovat, jak se bude chovat v určité situaci. Těžištěm je tedy pozorovatelné chování, které dotyčná osobnost vykazuje, ne její fantazie, sny a nevědomá přání a tužby.  Vnitřní (nevědomé) jevy nemohou být studovány spolehlivým a objektivním způsobem, který požaduje věda. Co může být spolehlivě studováno, je vnější chování. Chování je přístupné veřejnému posouzení a zkoumání a může být přímo pozorováno, spolehlivě klasifikováno a přesně měřeno.  Predikce chování = záležitost určitého třídění toho, jak lidé a jejich prostředí interagují a jak tedy lidé v tomto prostředí vytvářejí svoji pozorovatelnou behaviorální odpověď.

14 INTERAKČNÍ EPIZODY  Chování je funkcí interakce osobnosti a prostředí, proto je osobnost vymezována v pojmech interakčních epizod. Tři překrývající se skupiny psychologů:  zdůraznění individuální odlišnosti mezi osobnostmi oproti vlivům prostředí. (rysoví psychologové – Gordon W. Allport, Raymond B. Cattell - osobnostní rysy mohou být měřeny, a na základě nich může být chování predikováno.  zdůraznění rozdílů v prostředí (spíše než mezi osobnostmi), hlavní pozornost je soustředěna na situace jako determinanty lidského chování – teorie sociálního učení (Albert Bandura).  přibližně stejně zdůraznění jak vnitřní osobnostní dimenze (rysy), tak vnějších situačních faktorů – interakcionisté (Walter Mischel)

15 INTERPRETATIVNÍ STRUKTURY  Hlavní cíl = pochopit, jak osobnost vědomě chápe sebe sama a svět, ve kterém žije. Jak lidé dávají smysl určitým věcem, jak vytvářejí jejich význam v každodenním životě.  Základní předpoklad = osobnost včleňuje své subjektivní zkušenosti do určité struktury nebo do určitého způsobu organizace, uspořádávání; který umožňuje dávat věci do určitého pořádku. Tak také umožňuje dotyčné osobě predikovat, kontrolovat a interpretovat životní události.  Těžiště je proto v tomto přístupu na kognici, nebo myšlení, a na vědomí - spíše než na nevědomé dynamice, biologických instinktech, rysech, situacích nebo chování.  Celá řada poměrně odlišných přístupů k osobnosti.  personální konstrukty George Kellyho,  humanistická teorii osobnosti Abrahama Maslowa, Carla R. Rogerse  logoterapie Viktora F. Frankla  řadu teorií a výzkumů “já” (jáství).

16 INTERPRETATIVNÍ STRUKTURY  Psychologové, kteří se řadí k tomuto proudu, se všichni pokoušejí, ať tím či oním způsobem, vidět svět očima daného subjektu. Ať už je to cestou empatie v individuálním rozhovoru, hraním rolí ve skupinové diskusi, nebo testem tužka – papír, který se ptá dotyčné osoby na její vlastní interpretativní struktury, psychologové se snaží pochopit to, jak dotyčný subjekt chápe svět v jeho vlastních pojmech.

17 INTERPERSONÁLNÍ PŘÍBĚHY  Pochopit celou osobnost znamená poznat koherentní životní příběh, který ukazuje, jak je život člověka vložen do významných interpersonálních vztahů a do kontextů společnosti a historie.  Životní příběhy jsou klíčové, protože ukazují smysl lidského života v průběhu času tak, jak se odvíjel od začátku, přes střední část, až ke konci daného příběhu.

18 INTERPERSONÁLNÍ PŘÍBĚHY  V rámci tohoto proudu existuje řada klasických současných teorií osobnosti a teorií já, všechny se zabývají životem, který je posuzován z hlediska času.  Henry A. Murray - personologický systém,  Erik H. Erikson - teorie psychosociálního vývoje,  Alfred Adler - individuální psychologii  Silvan Tomkins - “životní příběhy” a “životní skripty”.  Dan McAdams – narativní psychologie  Všechny se zaměřují centrálně na to, jak jsou životy osobností organizovány v průběhu času do tvaru integrativních příběhů, které jsou kulturně utvářeny a které definují, kdo jsme, kdo jsme byli a kým se můžeme stát v budoucnu.

19 Poznávání osobnosti  4 metody k zjišťování osobnostních charakteristik: • rozhovory (dotazníky a sebeposuzovací škály) • pozorování • objektivní testy (např. MMPI) • projektivní testy (Rorschach, TAT)


Stáhnout ppt "Psychologie osobnosti a jejího vývoje. Anotace:  Studium osobnosti – přístupy, hlavní směry v psychologii osobnosti, metodologické problémy  Nevědomé."

Podobné prezentace


Reklamy Google