Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Www.gac.cz Od obranné k expediční armádě? Vývoj české vojenské politiky 1989 – 2009.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Www.gac.cz Od obranné k expediční armádě? Vývoj české vojenské politiky 1989 – 2009."— Transkript prezentace:

1 Od obranné k expediční armádě? Vývoj české vojenské politiky 1989 – 2009

2 Hlavní fáze vývoje  Do roku 1989 a konec studené války  Demokratické Československo, 1990 – 1992  Česká republika a směřování do NATO 1993 – 1999  Šok 11. září 2001,obrana proti terorismu  Profilové nároky na bezpečnostní politiku v 2. dekádě 21. století

3 Dimenze vývoje a změn bezpečnosti země  A/ Globální bezpečnostní poměry a hrozby  B/ Bezpečnostní politika  C/ Obranná a vojenská řešení a kapacita

4 Do roku 1989 a konec studené války Bipolární soupeření vojenských bloků s jasnými pravidly:  Přibližná rovnováha sil a její udržování v útočných i obranných kapacitách  Pravidlo deterrence/odstrašení (overkill) a symetrického snižování  Pravidlo teritoriální sféry vlivu a integrity (příslušnost k bloku, identický politický systém a hospodářský systém, centrální design obranné politiky a doktriny)  Nekonsenzuální přesah do třetích teritorií (konflikty v periferiích o vliv)

5 Do roku 1989 a konec studené války Hlavní rysy bipolárního období studené války:  Stabilní symetrie situace, hrozeb a obrany  Vzájemná znalost, relativní transparentnost a předvídatelnost (kontroly)  Mizivá překvapení a kontrola rizik  Možnost symetrie: Růst důvěry – pokles ohrožení – snižování rizik odzbrojením

6 Do roku 1989 a konec studené války Eroze symetrie a konec studené války porážkou/kapitulací sovětského bloku:  Porážka teritoriální armády v asymetrickém konfliktu „v „neutrální“ periferii (Afghánistán)  Eroze politické homogenity, vnitřní legitimity a soudržnosti komunistického bloku  Nárůst hospodářské a technologické asymetrie (IT ve vojenských technologiích)

7 Demokratické Československo Vývoj československé armády  Historický kontext konce studené války a bipolárního světa  Změna politického systému a vnitřní proměny formulace a realizace obranné politiky  Změny zajištění a bezpečnosti země a geopolitický transfer  Multipolární svět a změna bezpečnostních hrozeb

8 1990 – 1992 Synergie vnitřní a vnější změny: nový autonomní region SVE a visegrádská spolupráce  Odchod z Varšavské smlouvy  Odsun Sovětské armády politickou dohodou  Podpora sjednocení Německa a ukončení rozdělení po 2. světové válce  Udržení dohody o konvenčních silách mezi NATO a Varšavskou smlouvou

9 1990 – 1992 Konsekvence pro armádu:  Plné zapojení do realizace geopolitických změn  Vnitřní transformace v převaze jen personálními změnami a zrušením politických komponent  Přechod od blokové útočné k obranné a teritoriální strategii  Začátek redukce stavu  Změna principů kontroly a řízení (civilní, parlamentní, vlastní strategie)

10 1990 – 1992 Pokles významu armády a vojenských operací v zajištění bezpečnostni a obrany země:  Vzestup významu autonomní zahraniční politiky a bezpečnostní a diplomatické spolupráce  Vstup do mezinárodní vojenské a bezpečnostní kooperace (přestáváme být hrozbou, začínáme produkovat bezpečnost pro druhé – VP, odsun CA)  Aktivní budování kolektivní bezpečnosti (OBSE – narozdíl od paktu absorbuje rozdíly a spory, řeší je uvnitř)  Nárůst transparence a předvídatelnosti  Oslabení v oblasti zpravodajské a aktivních opatření, rozbití vlastního diplomatického krytí pro KGB, rozkrytí nebezpečných zahraničních sítí.

11 1990 – 1992 Nové geopolitické cíle a bezpečnostní hrozby  Osvobození Kuvajtu a prvá válka proti Iráků v mezinárodní koalici 1991  Rozpad SSSR (puč maršálů) 1991  Zahájení balkánské etnické války 1991  Laxnost západní Evropy k balkánskému konfliktu a koncept „buffer zone“ pro bývalé satelity SSSR.

12 Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Rozdělení Československa  Silný posun bezpečnostní politiky k Západu  Vnitřní debata orientace k NATO a opuštění dominantní koncepce kolektivní bezpečnosti a OBSE  Reflexe vojenských a bezpečnostních a politických rizik ve východní a jižní Evropě  Aktivní diplomatický tlak na USA – rozšíření NATO - > PfP a zahájení bezpečnostní a vojenské komplexní spolupráce  1998 pozvání a 1999 vstup do NATO

13 Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Důsledky pro AČR  technická operace rozdělení armády a výzbroje  nová realokace a reorganizace sil  vnitřní konsolidace a přebírání organizace západních armád (brigády)  modernizace armády ve stínu koncepce ekonomického zajištění bezpečnosti  první korupční a klientelistické skandály (ŠIS,...)  náběh do PfP (jazyky, kooperace, prověrky, legislativa, civilní a parlamentní kontrola)

14 Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Bezpečnostní vývoj  1994/12 Daytonská smlouva o míru na Baklkáně  1995 účast v IFOR – první aktivní vojenská mise v rámci formace NATO (GB) ověřvoání prostoru spolupráce, jejích technických, velitelských i operačních možností, budování sebedůvěry a důvěry budoucích spojenců.  IFOR první obtížná expediční mise s plnými nároky na domácí zajištění.  Pokračující dvojkolejnost domácí modernizace a výstavby sil (obranná i expediční).

15 Česká republika a směřování do NATO (1993 – 1999) Vstup do NATO  Doprovázený a podmíněný závazky v oblasti modernizace a výstavby sil definovanými cíli (způsob dosažení je vlastníá rozhodnutí)  Závazek financování 2,2% - opuštěný  Mělká domácí a veřejná příprava na převzetí spoluodpovědnosti za kolektivní operace  Politický a veřejný kolaps podpory operace NATO proti Jugoslávii  Velitelská a politická spoluodpovědnost za rozhodování o vzdušné a pozemské operaci – první zátěžová zkouška české bezpečnostní politiky.  Následný růst pocitu bezpečnosti, podpory členství a vstup do KFOR u české veřejnosti.

16 Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu  První masivní asymetrický útok teroristickými prostředky na politické cíle.  Irelevance vojenských obranných kapacit  Irelevance kolektivní obrany NATO – aktivace článku 5 ve prospěch USA  Transfer obrany do vnitřní bezpečnosti a vysunutí vojenské obrany do kolabujících států (teroristické základny)  Nacionalizace obrany mimo společné kapacity  Utlumení NATO a přechod do koalice ochotných a expedičních operací

17 Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu Nové principy protiteroristické obrany  Propojení vnitřní a vnější bezpečnosti  Preventivní zachytávání rizik a jejich eliminace  Obrana jako informační systém před vojenským hardwarem  Od multinárodní obrany k nadnárodním sítím a systémům (EU, NATO, FATF)  Důraz na řešení příčin a nečekání na následky útoků

18 Šok 11. září 2001 a obrana proti terorismu Nový management rizik – management, obrana a prevence rizik  Hrozba versus riziko asymetrického útoku  Informace, poznání, analýza a management rizik  Eliminace rizik (zdroje, kapacity a prevence radikalizace a rekrutace)  Prevence rizik teroristického útoku – komplex včetně prvků mimo bezpečnostní systém (FT, AML)  Právní a politické bariéry preventivní eliminace rizik  Nadnárodní a globální obranné systémy (AMD)

19 Bezpečnostní politika v 1. dekádě 21. století Nový management hrozeb – aktivní obrana a transformace příčin terorismu  Demokratizace jako důsledek vojenské invaze a porážky diktatury (Irák)  Demokratizace jako vojensky asistovaná vnitřní politická, bezpečnostní a hospodářská transformace (Afghánistán, Irák )  Vnitřní vyčerpání rizikových států sankcemi a izolací (Irán)  Podpora vojenských mezinárodních misí ke stabilizaci zhroucených států (Súdán, Somálsko, Jemen)

20 Pozice vojenských kapacit v zajištění obrany a bezpečnosti  V současnoti a ve výhledu přednostně expediční, zpravodajská, policejní kapacita s vysokou flexibilitou a profesionalitou (multifunkčnost a flexibilnost, schopnost akulturace a spolupráce (mil- mil, civil-mil, police-mil, combat-peacekeeping)  Podmínkou dlouhodobá udržitelnost, financování, flexibilnost a interakce s vyhodnocováním vývoje a adaptací a plánování strategie  Multinárodost, specializace a kooperace

21 21. století Vnitřní bezpečnost  komplexita bezpečnostního systému a obrany, informace a prevence (ZS a analýza)  nutně posilování společné evropské obrany legislativy, informace a bezpečnostní spolupráce (EU – nadnárodní)  teritoriálně infrastruktura, pohromy, havárie – zálohy, záchranné sbory, vlastní velitelská, plánovací a analytická kapacita  povinnosti vyplývající z participace v NATO a zajištění vlastního území (vzdušný prostor apod.).

22 Závěr  Vývoj požadavků odpovídá nárokům na profesionální armádu spíše expedičního typu  Armádu plně začleněnou do společné obrany a případně nadnárodních sil a schopnou v takovém rámci operovat  Bude narůstat napětí a asymetrie mezi národním politickým rozhodováním a mezinárodním nasazením a posláním našich sil.  Bez adekvátního zázemí formulace bezpečnostní politiky v adekvátním kontextu nebudeme sto vnitropoliticky přebírat odpovědnost za nadnárodní operace (viz Radar, předsednictví) a profesionální armáda, GŠ AČR, ani MO to nejsou sto zvládnout a realizovat samostatně.  Největší problém aktivní a realistická bezpečnostní politika na úrovni Parlamentu a v odborném zázemí.


Stáhnout ppt "Www.gac.cz Od obranné k expediční armádě? Vývoj české vojenské politiky 1989 – 2009."

Podobné prezentace


Reklamy Google