Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

 Toto území č asto m ě nilo majitele ji ž za vlády rodu P ř emyslovc ů. Po rozpadu Velkomoravské ř íše jej ovládla č eská kní ž ata, ji ž zmi ň ovaného.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: " Toto území č asto m ě nilo majitele ji ž za vlády rodu P ř emyslovc ů. Po rozpadu Velkomoravské ř íše jej ovládla č eská kní ž ata, ji ž zmi ň ovaného."— Transkript prezentace:

1

2  Toto území č asto m ě nilo majitele ji ž za vlády rodu P ř emyslovc ů. Po rozpadu Velkomoravské ř íše jej ovládla č eská kní ž ata, ji ž zmi ň ovaného rodu P ř emyslovc ů.  Dále pak spadala pod moc Polska po polské invazi do Č ech vedené kní ž etem Boleslavem Chrabrým. 10.stol  Za č átkem 11. století jej op ě t získal pro č eský stát zp ě t B ř etislav I., ale ne na dlouho, jeliko ž po zhruba 20ti letech p ř ipadlo op ě t polské stran ě a to rodu Piastovc ů.  P ř i krizi, s ní ž se potýkal Polský stát na p ř elomu 13. a 14. století se stát rozpadal na menší samostatné celky. T ě šínský kní ž e Kazimír I. Toto území daroval roce 1327 č eskému králi Janu Lucemburskému, a ten mu toto území ješt ě tého ž roku v ě noval jako léno. Roku 1335 byla pak stvrzena lenní zavislost T ě šína na Č eském království Polským králem Kazimírem III. Velikým a Janem Lucemburským  Dále pak toto území m ě nilo majitele stejným tempem, ale k ur č itému vyhrocení této situace došlo mezi léty kdy byl tento spor urovnám.

3  Po rozpadu rakousko-uherska se t ě šín stal op ě t p ř edm ě tem sporu. Op ě t si na toto území kladly nárok ob ě strany. Polsko za č alo jednat rychleji. Polští poslanci z T ě šínska Józef Londzin a Tadeusz Reger jednali na ohlasy polského obyvatelstva, které zde zabíralo v ě štinu a poté poslanec Jan Michejda. 12. ř íjna 1918 na sch ů zi v T ě šín ě se se zástupci polských politických stran usnesli na p ř íslušnosti T ě šínska k Polsku. Byl ustaven Polský národní výbor pro T ě šínsko (Rada Narodowa Ksi ę stwa Cieszy ń skiego), který T ě šínsko prohlásil za sou č ást Polska, odzbrojil rakousko-uherské posádky a vojensky tak v ě tšinu T ě šínska v noci z 31. ř íjna na 1. listopadu 1918 obsadil. Teprve a ž 29. ř íjna 1918 reagovala č eská strana tím ž e, byl ustaven č eský Národní výbor pro Slezsko, který 1. listopadu 1918 rovn ěž prohlásil, ž e p ř ebírá vládu nad celým Slezskem, v č etn ě celého T ě šínska. Č SR argumentovalo ji ž výše zmí ňě nou lení závsilostí z roku 1327 a dále pak národními a strategickými d ů vody. T ě šínsko pro nás bylo d ů le ž itým op ě rným bodem a rovn ěž se zde vyskytovaly velké zásobí č erného uhlí a vedla zde ž eleznice. Polsko usilovalo o toto území hlavn ě kv ů li národnostním d ů vod ů m. Následovala dohoda, která rozd ě lila T ě šín mezi oba národy. Dále pak vlády obou zemí ž e v ě tšina t ě šína p ř ipadne polsku a to z d ů vod ů nráodnostních (m ě li tam více obyvatel). Polská strana byla tímto usnesením spokojená, č eská však nikoliv. A proto si toto území podmanila Č SR vojenskou silou. Poté byla vymezena nová hranice, která ji ž pro Č esko byla daleko p ř ízniv ě jší. Č eskoslovensku tak p ř ipadlo p ř ibli ž n ě 56 % území a 68 % obyvatelstva.  Další dohady se vedly i b ě hem 2. sv ě tové války. Mnohem d ů le ž it ě jší je však ustanovení po válce.  Po druhé sv ě tové válce za č alo Polsko op ě t po ž adovat p ř ipojení i č eskoslovenského T ě šínska k Polsku. Hlavním argumentem Polska byl po ž adavek na vytvo ř ení polského národnostn ě homogenního státu, který by (poté, co bylo Polsko nuceno odstoupit Sov ě tskému svazu velkou č ást svých východních území, osídlených B ě lorusy a Ukrajinci) ve svých hranicích zahrnoval všechny oblasti osídlené Poláky. Sou č asn ě vznikly další č eskoslovensko-polské spory o bývalá n ě mecká území Kladska, Hlub č icka a Ratibo ř ska, na kterých ž ila č eská menšina, ale která Sov ě tský svaz p ř edal do správy Polsku.  Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sov ě tského svazu [ v roce 1947 podepsána mezi Č eskoslovenskem a Polskem smlouva o p ř átelství a vzájemné pomoci. V souvislosti s jednáním o uzav ř ení této smlouvy Č eskoslovensko zastavilo p ř ipravovaný odsun p ř ibli ž n ě 6000 tzv. polských okupant ů (Polák ů, kte ř í se v č eskoslovenské č ásti T ě šínska usadili v dob ě polského záboru v roce 1938). Podpis smlouvy zklidnil situaci, i kdy ž vzájemné nap ě tí p ř etrvávalo. Ke zdroj ů m neklidu pat ř ila rozsáhlá propagandistická kampa ň, vedená z Polska a podn ě cující nad ě je místních Polák ů na p ř ipojení celého T ě šínska k Polsku  Č eskoslovensko-polský spor o T ě šínsko s kone č nou platností ukon č ila Smlouva mezi Č eskoslovenskou republikou a Polskou lidovou republikou o kone č ném vyty č ení státních hranic, podepsaná veVaršav ě 13. č ervna Tato smlouva byla 17. ř íjna 1958 ratifikována Národním shromá ž d ě ním Republiky č eskoslovenské, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb. o kone č ném vyty č ení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února 1959.

4  Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sov ě tského svazu [ v roce 1947 podepsána mezi Č eskoslovenskem a Polskem smlouva o p ř átelství a vzájemné pomoci. V souvislosti s jednáním o uzav ř ení této smlouvy Č eskoslovensko zastavilo p ř ipravovaný odsun p ř ibli ž n ě 6000 tzv. polských okupant ů (Polák ů, kte ř í se v č eskoslovenské č ásti T ě šínska usadili v dob ě polského záboru v roce 1938). Podpis smlouvy zklidnil situaci, i kdy ž vzájemné nap ě tí p ř etrvávalo. Ke zdroj ů m neklidu pat ř ila rozsáhlá propagandistická kampa ň, vedená z Polska a podn ě cující nad ě je místních Polák ů na p ř ipojení celého T ě šínska k Polsku  Č eskoslovensko-polský spor o T ě šínsko s kone č nou platností ukon č ila Smlouva mezi Č eskoslovenskou republikou a Polskou lidovou republikou o kone č ném vyty č ení státních hranic, podepsaná veVaršav ě 13. č ervna Tato smlouva byla 17. ř íjna 1958 ratifikována Národním shromá ž d ě ním Republiky č eskoslovenské, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb. o kone č ném vyty č ení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února  Další dohady se vedly i b ě hem 2. sv ě tové války. Mnohem d ů le ž it ě jší je však ustanovení po válce.  Po druhé sv ě tové válce za č alo Polsko op ě t po ž adovat p ř ipojení i č eskoslovenského T ě šínska k Polsku. Hlavním argumentem Polska byl po ž adavek na vytvo ř ení polského národnostn ě homogenního státu, který by (poté, co bylo Polsko nuceno odstoupit Sov ě tskému svazu velkou č ást svých východních území, osídlených B ě lorusy a Ukrajinci) ve svých hranicích zahrnoval všechny oblasti osídlené Poláky. Sou č asn ě vznikly další č eskoslovensko-polské spory o bývalá n ě mecká území Kladska, Hlub č icka a Ratibo ř ska, na kterých ž ila č eská menšina, ale která Sov ě tský svaz p ř edal do správy Polsku.  Po mnoha bezvýsledných jednáních byla nakonec na zásah Sov ě tského svazu [ v roce 1947 podepsána mezi Č eskoslovenskem a Polskem smlouva o p ř átelství a vzájemné pomoci. V souvislosti s jednáním o uzav ř ení této smlouvy Č eskoslovensko zastavilo p ř ipravovaný odsun p ř ibli ž n ě 6000 tzv. polských okupant ů (Polák ů, kte ř í se v č eskoslovenské č ásti T ě šínska usadili v dob ě polského záboru v roce 1938). Podpis smlouvy zklidnil situaci, i kdy ž vzájemné nap ě tí p ř etrvávalo. Ke zdroj ů m neklidu pat ř ila rozsáhlá propagandistická kampa ň, vedená z Polska a podn ě cující nad ě je místních Polák ů na p ř ipojení celého T ě šínska k Polsku  Č eskoslovensko-polský spor o T ě šínsko s kone č nou platností ukon č ila Smlouva mezi Č eskoslovenskou republikou a Polskou lidovou republikou o kone č ném vyty č ení státních hranic, podepsaná veVaršav ě 13. č ervna Tato smlouva byla 17. ř íjna 1958 ratifikována Národním shromá ž d ě ním Republiky č eskoslovenské, a to ústavním zákonem č. 62/1958 Sb. o kone č ném vyty č ení státních hranic s Polskou lidovou republikou. Platnosti smlouva nabyla 14. února 1959.

5

6

7  Op ě t jeden z dalších pohrani č ních spor ů  Za dob Rakousko-Uherska bylo sou č ástí Uherska. Po rozpadu RU si Polsko kladlo nárok na toto území a prosince roku 1918 ji ž tyto území byly zabrány polskými vojenskými silami. Ob ě polské vojenské akce byly v rozporu se stanoviskem Dohody z 5. prosince 1918, ve kterém byla za demarka č ní linii Slovenska ur č ena stará zemská hranice hali č sko-uherská. Vzhledem k tradi č nímu polsko-ma ď arskému spojenectví nebyly ob ě vojenské akce p ř ijímány jednozna č n ě ani v samotném Polsku. Dohoda teda vydala rokzkaz,aby Polsko stáhlo své ozbrojené síly z Oravy i ze Spíše, ale i b ě hem t ě chto vyklízení došlo k výtr ž nostem a p ř est ř elkám. V polovin ě ledna 1919 bylo prakticky celé území pod kontrolou Č SR. Hlavním centrem konflikt ů byl T ě šín, tudí ž se veškeré veojenské síly soust ř edily práv ě zde. Velvyslanecká konference vydala rozhodnutí o č eskoslovensko-polských hranicích, v č etn ě Oravy a Spiše, 28. č ervence Na Slovensku byly po ž adavky Polska zohledn ě ny v omezené mí ř e. Polsko získalo 20 % území Oravy s obcemi Srnie, Podvlk, Harkabúz, Ni ž ná Zubrica, Vyšná Zubrica, Oravka, Bukovina- Podsklie, Pekelník, Jablonka, Chy ž né, Hladovka, Suchá Hora, Vyšná Lipnica a č ást Ni ž né Lipnice, a 4,2 % území Spiše (nyní tzv. Polská Spiš) s obcemi Nová Belá, Fridman s (osadou Falštin), Krempach, Tribš, Durštín, Č ierna Hora, Jurgov, Repisko, Vyšné Lapše, Ni ž né Lapše, Nedeca, Kacvín a Lapšanka.  Po druhé sv ě tové válce si Č SR neklada nárok na č ásti území Spíše a Oravy, tudí ž došlo k poklidnému politickému rozd ě lení t ě chto území. Naopak ob č ané proti p ř edání t ě chto území polsku protestovali a p ř áli si, aby i nadale z ů stali p ř ipojení ke Slovensku. Vyklizení území se neobešlo bez strá ž ky Slovenských a Polských milicí. Nakonec t ě mto p ř est ř elkám odzvonilo s p ř íchodem Polské armády. To se stalo 17. č ervence 1945.

8  Polski: Mapa przedstawiaj ą ca zmiany przebiegu granicy mi ę dzy dzisiejszymi Polsk ą i S ł owacj ą w pierwszej po ł owie XX wieku, wykonana 15 kwietnia 2006 roku.  Legenda  1 - rejon miejscowo ś ci Skalité: 2 pa ź dziernika listopada 1939 w granicach Polski  2 - Lipnica Wielka: marca 1924 w granicach Czechos ł owacji, pó ź niej przy łą czona do Polski w zamian za terytorium oznaczone numerem 4; 21 listopada maja 1945 przy łą czona do S ł owacji; po 1945 do Polski  3 - pó ł nocno-wschodnia Orawa (rejon Jab ł onki): listopada 1939 w granicach Polski; 21 listopada maja 1945 do S ł owacji; po 1945 w Polsce  4 - G ł odówka (Hladovka) i Sucha Góra (Suchá Hora) marca 1924 w granicach Polski, pó ź niej przy łą czona do Czechos ł owacji w zamian za terytorium oznaczone numerem 2; 1 grudnia listopada 1939 do Polski; 21 listopada maja 1945 przy łą czona do S ł owacji; po 1945 do S ł owacji  5 - skrawek zbocza Rysów o który toczy ł si ę spór w ę giersko-galicyjski, rozstrzygni ę ty na korzy ść Polski w 1902 roku; terytorium polskie  6 - Jaworzyna Spiska: od ko ń ca 1918 do 1919 w granicach Polski; od 28 lipca grudnia 1938 w granicach Czechos ł owacji; 1 grudnia listopada 1939 do Polski; od 21 listopada 1939 w granicach S ł owacji (Czechos ł owacji)  7 - Polski Spisz: 28 lipca listopada 1939 w granicach Polski; 21 listopada maja 1945 do S ł owacji; od 1945 roku do Polski  8 - Le ś nica: od ko ń ca 1918 do 1919 w granicach Polski; 28 lipca grudnia 1938 w granicach Czechos ł owacji; 1 grudnia listopada 1939 do Polski; od 1939 roku do S ł owacji (Czechos ł owacji)

9


Stáhnout ppt " Toto území č asto m ě nilo majitele ji ž za vlády rodu P ř emyslovc ů. Po rozpadu Velkomoravské ř íše jej ovládla č eská kní ž ata, ji ž zmi ň ovaného."

Podobné prezentace


Reklamy Google