Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

David Černý Ústav státu a práva AV ČR 1. LF UK v Praze LIDSKÉ EMBRYO V PERSPEKTIVĚ BIOETIKY.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "David Černý Ústav státu a práva AV ČR 1. LF UK v Praze LIDSKÉ EMBRYO V PERSPEKTIVĚ BIOETIKY."— Transkript prezentace:

1 David Černý Ústav státu a práva AV ČR 1. LF UK v Praze LIDSKÉ EMBRYO V PERSPEKTIVĚ BIOETIKY

2 ZÁKLADNÍ OTÁZKA • Jaký je morální status lidského embrya? • Je lidské embryo osobou, jíž náleží základní lidská práva?

3 LOGICKÝ SLED OTÁZEK • Morální status lidského embrya vyžaduje zodpovězení logicky závislých otázek: • Je embryo individuem lidského druhu? • Je osoba definována ontologicky či prostřednictvím funkcionálních pojmů? • Je bytí osobou emergentním stavem? • Jaká jsou diachronní kritéria personální identity? • Jaký etický systém je „správný“? • Co zakládá přirozená práva?

4 LOGICKÝ SLED OTÁZEK

5

6

7

8 PRŮBĚH ARGUMENTACE Morální status Individuum lidského druhu? Osoba se definuje ontologicky? Relativismus Utilitarismus Přirozenoprávní teorie

9 OPLOZENÍ

10 VÝVOJ EMBRYA

11 KOMPAKCE

12 EMBRYOBLAST A TROFOBLAST

13 BIOLOGICKÁ DEFINICE EMBRYA • Lidské embryo představuje diskrétní, živou biologickou entitu s lidským genomem v jádru, pro níž platí*: • Započíná globálně organizovaný a koordinovaný ( organismal ) vývojový proces, jenž má potenciál dojít ke stádium zformování embryoblastu a trofoblastu, a pokračovat případně dále; • Vznikl buď: • při oplození (fúzi plazmatické membrány oocytu a spermie); • takovém procesu, při němž začíná výše uvedený vývojový proces; • Ještě nepřekročil práh osmi týdnů vývoje od svého vzniku. * C ONDIC, M. L., „A Biological Definition of the Human Embryo“, in N APIER, S., ed., Persons, Moral Worth, and Embryos. A Critical Analysis of the Pro-Choice Arguments, Springer, Dordrecht 2011, str

14 BIOLOGICKÁ DEFINICE EMBRYA

15

16

17 • I DE, P., Le zygote est-il une personne humaine?, Téqui, Paris 2004, str. 12.

18 POČÁTEK VÝVOJE LIDSKÉHO JEDINCE • „Lidský vývoj začíná při oplození, kdy mužská gameta či spermie (spermatozoon) splyne s ženskou gametou či oocytem (ovum), aby vytvořily jednu buňku – zygotu. Tato vysoce specializovaná, totipotentní buňka značí počátek každého z nás jakožto jedinečného jedince. Zygota, sotva viditelná prostým okem jako malinká tečka, obsahuje chromozómy nesoucí geny (jednotky genetické informace), pocházející od matky a otce. Jednobuněčná zygota se mnohonásobně dělí a postupně se prostřednictvím buněčného dělení, migrace, růstu a diferenciace proměňuje v mnohobuněčnou lidskou bytost.“ M OORE, K. L., P ERSAUD, T. V. N., The Developing Human. Clinically Oriented Embryology, W. B. Saunders, New York 2003 (sedmé vydání), str. 16.

19 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • V literatuře lze nalézt celkem tři druhy námitek (H ARRIS, J., Wonderwoman and Superman: The Ethics of Human Biotechnology, Oxford University Press, Oxford 1992): • Nelze hovořit o lidském embryu až do formace embryoblastu a trofoblastu; • Argument založený na možnosti vzniku jednovaječných dvojčat; • Argument založený na totipotenci buněk.

20 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY Embryo se před diferenciací a po diferenciaci chová stále stejně: jako subjekt řídící a kontrolující svůj vlastní vývoj a vývoj podpůrných struktur. Je to ten samý individuální organismus, který započal svou existenci na konci procesu oplození jako jednobuněčné embryo, dále se dělil a diferencoval, třebaže v určitých stádiích jeho vývoje nejsme schopni odlišit části, z nichž se později vyvine samotné tělo embrya, od částí, z nichž se na základě téhož vývojového programu zapsaného v genech zygoty, vyvinou jeho přídatné struktury.

21 METABIOLOGICKÉ NÁ Metabiologické námitky Vzhledem k možnosti vzniku jednobuněčných dvojčat, jejich srůstu a až do gastrulace trvající schopnosti každé buňky stát se úplným organismem, nelze o konkrétní zygotě říci, že nutně představuje počátek určité, geneticky jedinečné individuální lidské bytosti. Třebaže zygota představuje počátek geneticky odlišného života, není ani ontologickým individuem, ani nutně bezprostředním předchůdcem nějakého individua.

22 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • i) Rané embryo se může rozdělit na více geneticky identických embryí. • ii) Objekt x, který se může rozdělit na objekty y a z, nemůže být individuálním živým organismem. • iii) Lidské embryo není individuálním živým organismem (je pouhým shlukem individuálních buněk). F ORD, N. M., When did I begin? Conception of the human individual in history, philosophy, and science, Cambridge University Press, New York 1991

23 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • Univerzální námitka: z možnosti se odvozuje neindividuální charakter každého lidského embrya • Kritérium 14. dne je arbitrární D AWSON, K., „Segmentation and Moral Status: A Scientific Perspective“, in S INGER, P., K USHE, H., B UCKLE, S., D AWSON, K. & K ASIMBA, P., eds., Embryo Experimentation, Cambridge University Press, Cambridge 1990, str

24 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • Důvod, proč rozdělení prostě nevede ke smrti, spočívá, zdá se, ve skutečnosti, že části tasemnice mají schopnost opětovné diferenciace. Tento fakt ale jistě neznamená, že před rozdělením byla tasemnice pouhým shlukem buněk či tkání. Znamená to pouze to, že části tasemnice, pokud je oddělíme od celku, mají schopnost stát se celou tasemnicí. Analogicky v raných fázích vývoje lidského embrya jsou jeho buňky relativně nespecializované a pokud dojde k jejich oddělení (či rozdělení) a nacházejí se ve vhodném prostředí, mohou se stát úplným organismem. Tato skutečnost však nijak neznačí, že před tímto vnějším dělením by embryo namísto jednoho mnohobuněčného organismu představovalo pouhý shluk buněk. L EE, P., Abortion and the Unborn Human Life, The Catholic University of America Press, Washington, D.C. 1996

25 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • Buňky udržuje pohromadě tenká membrána ( zona pellucida ), zděděná z vaječné buňky před oplozením, ale mezi buňkami neexistují žádné kauzální vztahy, takže tvoří pouhou masu. Jsou to separovaná tělesa, která k sobě lnou díky lepkavým povrchům, mající v tomto okamžiku pouze schopnost dělení (nerostou, ani nekomunikují). S MITH, B., B ROGAARD, B., „Sixteen Days“, in Journal of Mediciny and Philosophy 28 (2003), str , str. 53.

26 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • Rané embryo se vyvíjí jako organismus, jehož vnitřní, geneticky určený a regulérně probíhající vývoj slouží zájmům celku. Protože všechny uvedené děje probíhají za normálních podmínek pravidelně (na rozdíl od pytlíku písku, který se chová podle toho, jaké vnější síly na něj působí), musí existovat nějaké vysvětlení této pravidelnosti : a tím je právě skutečnost, že se jedná o typické operace určitého vyvíjejícího se individuálního organismu, lidského embrya.

27 METABIOLOGICKÉ NÁMITKY • David M. Gilbert : embryonální kmenové buňky, pokud jsou vyňaty ze svého prostředí (z trofoblastu), nejsou ve skutečnosti totipotentní, ale pouze pluripotentní, tj. nemůže se z nich vyvinou samostatné embryo, pouze libovolná tkáň lidského těla. G ILBERT, D. M., „The future of human embryonic stem research: Addressing ethical conflict with responsible scientific research“, in Medical Science Monitor 10 (2004), RA O DERBERG, D. S., „Modal properties, moral status, and identity“, in Philosophy and Public Affairs 26 (1997), str ; I D., „The Metaphysical Status of the Embryo: Some Arguments Revisited“, in Journal of Applied Philosophy, 25 (4/2008), str

28 ZÁVĚR FILOZOFICKÉ REFLEXE VĚDECKÝCH POZNATKŮ • Lidské embryo od nejranějších fází svého vývoje zcela jasně funguje jako organismus. Embrya nepředstavují pouhé seskupení lidských buněk, nýbrž živé bytosti se všemi vlastnostmi, jež definují libovolný organismus jako odlišný od skupiny buněk: mohou růst, zrát, udržovat fyziologickou rovnováhu mezi různými orgánovými systémy, adaptovat se na měnící se podmínky a opravovat poškození. Pouhé skupiny lidských buněk nic takového za žádných okolností nedělají. Embryo vytváří a uspořádává různé tkáně, jež slouží koordinovaným způsobem při udržování nepřetržitého růstu a zdraví vyvíjejícího se těla. […] Embryo plně nese všechny vlastnosti, které odlišují žijící lidskou bytost od mrtvé: schopnost všech buněk těla spolupracovat jako jeden organismus, se všemi částmi činnými sjednoceným způsobem pro udržení života a zdraví těla jako celku. Přisouzení lidského statusu přirozenosti vyvíjejícího se embrya není subjektivní, ani ponecháno osobnímu názoru. Lidská embrya představují živé lidské bytosti právě z toho důvodu, že nesou jedinečnou definující vlastnost lidského života, kterou ztrácíme v okamžiku smrti: schopnost fungovat jako koordinovaný organismus spíše než jako skupina živých lidských buněk. • C ONDIC, M., „Life: Defining the Beginning and the End“, in First Thing, 133, str. 52. Srov. také I D., „When does human life begin? A scientific perspective“, in Westchester Institute White Paper 1 (1), 2008, str

29 OSOBA Funkcionální definice Osoba je bytost esenciálně schopná určité funkce (aktivity) Exkluzivní pojetí Ontologická definice Osoba je příslušník biologického druhu Homo sapiens Inkluzivní pojetí

30 FUNKCIONÁLNÍ POJETÍ Lidské bytosti Osoby

31 EXKLUZIVNÍ POJETÍ Funkcionální pojetí lidské osoby Utilitarismus Rozdělení lidské společnosti

32 PROBLÉM PERSONÁLNÍ IDENTITY

33

34

35

36 DIACHRONNÍ KRITÉRIA PERSONÁLNÍ IDENTITY

37 • Obecná formulace: • Osoba P 2 je v čase t 2 identická s osobou P 1 v čase t 1, pokud je splněná podmínka C P. • Nejjednodušší příklad (tělesné kritérium personální identity): • Osoba P 2 je v čase t 2 identická s osobou P 1 v čase t 1 tehdy a jen tehdy, pokud má P 2 je v čase t 2 stejné tělo jako P 1 v čase t 1.

38 DIACHRONNÍ KRITÉRIA PERSONÁLNÍ IDENTITY

39 ANIMALISMUS • Lidská osoba je numericky identická s lidským živočichem.

40 NÁMITKY • Proti numerické identitě lidské osoby a lidského živočicha se vznáší různé námitky • Scénář výměny těla: Já jsem Homer

41 PSYCHOLOGICKÉ KRITÉRIUM • Nutně platí, že pro nějaké x, jenž je v čase t osobou a nějaké y, jenž existuje v čase t *, x = y tehdy a jedině tehdy, je-li y v t * psychologicky kontinuální s x v t, a v každém časovém okamžiku mezi t a t* je právě jedna věc kontinuální s x v t a právě jedna věc je kontinuální s y v t *.

42 DŮSLEDKY Rané embryo Novorozenec Lidská osoba

43 DŮSLEDKY Lidská osoba “Odeznívání” osoby Smrt osoby Smrt lidského organismu

44 OBRANA ANIMALISMU • Uvedený scénář předpokládá, co má dokazovat. Je tudíž kruhový a nekonkluzivní. Já jsem Homer

45 OBRANA ANIMALISMU Já jsem Homer 1 2 3

46 OBRANA ANIMALISMU 123

47

48 • Jestliže je a totožné s b a a je totožné s c, potom je b totožné s c. • Personální identita nemůže být definována v termínech psychologické kontinuity.

49 OBRANA ANIMALISMU • The Thinking Animal Argument • 1. V křesle sedí lidský živočich. • 2. Lidský živočich sedící v křesle přemýšlí. • 3. Petr je tím, kdo sedí v křesle a přemýšlí. • 4. Tudíž Petr je lidským živočichem.

50 ANIMALISMUS •Personální identita nezahrnuje žádná psychologická fakta Persistence osoby •Každý z nás je numericky identický s lidským živočichem Personální ontologie

51 KRITÉRIA DŮSTOJNOSTI LIDSKÉ OSOBY • Ontologická : lidská důstojnost zakládá na lidské přirozenosti, jednoduše řečeno, zakládá se na tom, čím my lidé jsme, jaký druh jsoucna (či objektu) jsme. Jsme lidé, naše přirozenost je přirozeností lidského živočicha, což je ontologický fundament všech přirozených práv. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádné „víc či méně člověk“, každý z nás je člověk – z metafyzické perspektivy – ve stejné míře, třebaže se u nás typicky lidské vlastnosti realizují v různé míře, neexistují ani více či méně přiznaná lidská práva. Všichni lidé mají stejnou důstojnost a nezcizitelná lidská práva, což je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě (tak praví Všeobecná deklarace lidských práv ).

52 KRITÉRIA DŮSTOJNOSTI LIDSKÉ OSOBY • Funkcionální chápání lidské důstojnost (založené ve funkcionální definici lidské osoby) naproti tomu tvrdí, že lidským bytostem náleží pouze taková míra respektu, jakou odráží určité její funkce (zde se zastánci funkcionální pohledu rozcházejí, pro někoho jsou podstatné vědomí sebe sama, myšlení, plánování, schopnost zakoušet bolest atd.).

53 PRINCIP PROPORCIONALITY • Pokud nějaká kvalita či funkce Q osoby S (např. schopnost myslet, zakoušet bolest…) zakládá přiznání práva P osobě S, potom vzhledem k faktu, že Q kvalifikuje S v různé míře, proporcionálně musíme přiznávat S rovněž právo P. • Funkcionální pojetí lidské důstojnosti a práv rozděluje lidskou rodinu: na ty, kteří jsou a ty, kteří nejsou osobami. Rozděluje však rovněž tu podmnožinu lidských bytostí, jimž jsme ochotni přiznat status osoby, ba dokonce staví jednu každou lidskou osobu proti jedné každé jiné lidské osobě, neboť každý z nás je z funkcionálního hlediska osobou v jiné míře. G EWIRTH, A., Reason and Morality, The University of Chicago Press, Chicago 1978, str. 121.

54 PUBLIKACE

55 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "David Černý Ústav státu a práva AV ČR 1. LF UK v Praze LIDSKÉ EMBRYO V PERSPEKTIVĚ BIOETIKY."

Podobné prezentace


Reklamy Google