Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Václav Jan Tomášek  17.dubna 1774 † 3.dubna 1850.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Václav Jan Tomášek  17.dubna 1774 † 3.dubna 1850."— Transkript prezentace:

1 Václav Jan Tomášek  17.dubna 1774 † 3.dubna 1850

2 Nejstarší bratr Antonín, budoucí kněz Nejmilejší bratr Jakub, budoucí vrchnostenský úředník Václav Jan Tomášek „ Narodil jsem se 17.dubna 1774 ve Skutči, venkovském městě chrudimského kraje. Můj otec, prostý a zároveň přísný muž, zaměnil brzy tkalcovský stav za obchodování plátnem, což ho udržovalo až do pozdního stáří v neustálém styku s Prahou. Nebesa odměňovala jeho práci a zakrátko se stal již tak zámožným, že mohl dát dobré vychování svým šesti synům, kteří mu z třinácti dětí zůstali. Poněvadž byl obdařen pozemskými statky a stykem se vzdělanými lidmi rozšířil svůj životní obzor, není divu, že ho spoluobčané zvolili svým starostou, kterýžto úřad zastával k spokojenosti města řadu let. Mezitím byl vysvěcen na kněze nejstarší bratr, jenž se stal později strůjcem mého osudu. Dva z bratří se věnovali po skončení filosofického studia ekonomii a zbývající dva se pokoušeli bez úspěchu o obchod s plátnem.“ Vlastní životopis Nejmladší Václav Jan, budoucí skladatel Skuteč Rodný dům V.J.Tomáška

3 Dětské zážitky Jana Václava Chrudim „Ještě mi nebylo ani pět čtvrtí roku, když jsem se nakazil neštovicemi a dobrá máti se již domnívala, že neuniknu smrti; avšak prozřetelnost tomu chtěla, uzdravil jsem se, zotavil a zesílil tak, že už ve čtyřech letech jsem si prozpěvoval vlastní melodie… Náklonnost celé mé bytosti k hudbě neušla bystrozraku otcovu i pozornosti nejstaršího bratra; proto po vzájemné poradě svěřeno moje vyučování zpěvu a houslím řediteli kůru Wolfovi v krajském městě Chrudimi. Wolf, prodchnut bezmeznou láskou k umění, vyučoval po celé dny s neutuchající energií. V mužném věku byl asi vynikajícím houslistou. V celém okolí jej měli za nejlepšího učitele zpěvu, proto odevšad přijíždělo k němu množství žáků, z nichž daleko široko posílal klášterům vokalisty. Často říkával, že kdyby všichni ti, ze kterých vychoval zpěváky a houslisty, měli ho vyprovázat na poslední cestě, neměl by průvod konce.“

4 „Zápal pro umění mne pobízel k práci ve dne v noci“ Po návratu z Chrudimi do Skutče zpíval Václav Jan při svátcích i chrámových slavnostech, protože se rozneslo, že má pěkný hlas. Bratr mu daroval malé piano a otec svěřil jeho vyučování skutečskému učiteli, jehož vyhublá postava, potutelná tvář, rozcuchané vlasy a zlozvyk ustavičně si okusovat nehty nepůsobily příznivým dojmem. Učitel dal Václavovi noty, uložil mu, aby se naučil hrát Wagenseilovu sonátu a šel do hostince. Václavovi to nešlo, tak ho učitel pořádně vytahal za vlasy, druhá hodina skončila políčkem a na třetí ho tloukl pravítkem přes prsty tak, až krvácely. Otec si zraněných prstů všiml a další hodiny zakázal. Václav se pak snažil s pomocí truhlářova syna, kterého učil na klavír místní kaplan, přijít sám hře na kloub. Mořil se se sonátami, až je zdolal, ale se špatným prstokladem. Sám se pak pokoušel zachytit na klavíru vlastní hudební nápady. České singspiely „Jedenkrát můj otec, jenž lnul celým srdcem k hudbě, donesl domů dva české singspiely, a při produkcích, které se tu každou neděli konaly za spoluúčasti několika hudebníků z města, zpíval jsem alt. První singspiel se jmenoval ‚Opilec‘ a druhý ‚ Selské povstání‘, oba psány na česká slova s hudbou od Tučka, dědečka přeloučského Jana Klachela.“ Otec byl přesvědčen, že Václav se musí naučit kvůli dalšímu vzdělání německy a dal ho učit němčině k rakouskému invalidovi, jehož miláčkem se Václav pro svou píli brzy stal.

5 Vokalistou u minoritů v Jihlavě Jihlava Klášter minoritů Ve třinácti letech se vydal Václav Jan do jihlavského kláštera minoritů, kde se uvolnilo místo altisty. Bratr mu poslal na cestu statného koně. Vyrazili i s průvodci brzy ráno. Jakmile se ukázalo slunce, kůň zůstal trčet na místě, neboť se slunce bál. Museli mu omotat hlavu kabáty a Václav šlapal pěšky. Když se setmělo, zase na koně nasedl, ten se dal do trysku a skončil v rybníce, odkud se nechtěl hnout, neboť se bál měsíčního svitu. Průvodci vynesli Václava na břeh, koni opět obalili hlavu a ten se dal z rybníka vyvést. Dostali se pak o jedné v noci do Přibyslavi k bratranci Václava, páteru Pavlovi. Nazítří dorazil Václav pěšky do Jihlavy a v klášteře udělal úspěšně přijímací zkoušku.

6 Tomáškova jihlavská léta Marie Terezie Josef II Leopold II František I Ferdinand František Josef I Václav Jan Tomášek žil v habsburské říši a za jeho života se vystřídalo na jejím trůně šest panovníků. V Jihlavě spatřil na vlastní oči císaře Josefa II., který byl provázen generálem Laudonem. „Císař byl obklopen mnoha lidmi, prohlížel si rozestavěnou vojenskou nemocnici a udílel četné rozkazy, týkající se stavby. Panovník, jemuž blaho národa leželo na srdci víc než co jiného, zakázal si slavnostní uvítání.“ Tomášek navštěvoval v Jihlavě latinské gymnasium. Byl premiantem. Otec nemohl zaplatit školné na další rok. Nad nadaným chlapcem se ustrnul klášterní farář a měsíční školné za něj platil. Jednotvárný život, příliš špatné německé nářečí jihlavské i tři dcery domácího, které se s Václavem stále hašteřily, to vše mu Jihlavu zprotivilo tak, že se rozhodl ji v roce 1790 opustit. Generál Laudon

7 Koňský trh Karlův most Staroměstské náměstí „Neutuchající touha po vzdělání, těžce získávaný chléb a živá fantazie“ 1790 – 1792 chodil Tomášek do Malostranského gymnázia v Karmelitské ulici od 2.pololetí 1792 – 1794 byl žákem Staroměstského gymnázia 1794– 1797 studoval na Filosofii od 1797 studoval na Karlovo Ferdinandově universitě práva Otec mu nemohl studium platit. Vypomáhal bratr Jakub a Václav si přivydělával kondicemi se vzdal doučování literního a začal učit hře na klavír. Měl štěstí, že jeho první žák, syn hraběcího služebníka, udělal za krátkou dobu ve hře velký pokrok a Tomášek začal být zván jako učitel klavíru do šlechtických rodin. KlementinumKarolinum

8 ( ) Potíže s prstokladem a pražské hudební zážitky Při studiu se Tomášek věnoval hře na klavír. „Pianinko“ mu oslazovalo každou volnou chvilku. Spolužák z gymnázia ho upozornil na jeho „docela nepochopitelný prstoklad“.Koupil si Wolfovu klavírní školu, ve dne v noci studoval stupnice a musel zakoušet, kolik námahy je potřeba k vyhlazení starého zla. Velkým zážitkem byla pro něj návštěva Mozartova Dona Giovanniho „ Velkolepé myšlenky předehry a rychlý, výjimečný spád, bohatá instrumentace, hlavně však ušlechtilé zživotnění tohoto organického uměleckého díla, uchvátilo mne tak, že jsem seděl jako ve snu, sotva dýchaje, a viděl jsem vzcházet na svém radostném nebi slunce, které kouzelnou mocí rozehřálo celou moji duši. /…/ při scéně, kde vstupuje duch komturův, vstávaly mi vlasy hrůzou./…/ Nesporně tento večer měl nejrozhodnější vliv na moji hudební životní dráhu.“ W.A.Mozart : Don Giovanni

9 Kometa zvaná Beethoven Tomášek v Pamětech zaznamenal, že Beethovenova velkolepá hra a hlavně smělé provedení jeho fantazie s ním mimořádně otřáslo, cítil se „ve svém nitru tak hluboce pokořen“, že po několik dní se klavíru ani nedotkl a „toliko nezdolná láska k umění a rozvážnost“ ho přiměly k ještě pilnějšímu cvičení. Tomášek obdivoval j Beethovenovu výraznou a smělou hru, ale nelíbilo mu jeho časté odbočování od jednoho motivu k druhému a usoudil, že tato vada oslabuje i „jeho nejvelkolepější díla, jinak velice šťastně promyšlená“. Považoval Beethovena za jednoho z nejnadanějších skladatelů instrumentálních, ale nikoli vokálních, jeho díla jsou podle něj „znetvořena mnohou triviálností“. „…představuji si Mozartova génia jako slunce, které svítí a hřeje, aniž by opouštělo svoji uzákoněnou dráhu, kdežto Beethovena nazývám kometou, která naznačuje odvážné cesty, aniž se podřizuje nějakým pravidlům … Mozart vysílá své věčně svěží paprsky ranního slunce přímo k zemi, Beethoven soustřeďuje v ohnisku žhavé polední paprsky a přibírá i stíny noci, aby osvěžily a zchlazovaly ty, jimž je žár nesnesitelný.“ Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) uspořádal v Praze v roce 1798 tři koncerty. Na prvním z nich v sále Konviktu přednesl svůj koncert C dur, Adagio a graciesní Rondo z koncertu A dur a volnou fantazii na téma z Mozartova Tita.

10 První skladatelské pokusy 1791 – 1800 „ Ačkoli jsem se cítil povolán k tvůrčí činnosti, přece mně zůstala cizí jakákoli zaslepenost a sebeláska, ba kritizoval jsem své skladby daleko přísněji, než by je byli posuzovali jiní. Došlo tudíž k tomu, že ke škodě umění jsem házel do ohně po několik let všechno, co jsem složil.“ Paměti V letech 1791 – 1800 složil Tomášek Dvanáct uherských tanců pro klavír, i když, jak v Pamětech píše, neslyšel do té doby žádnou uherskou melodii; smyčcové kvartety, menuety, valčíky, zpěvohru Odpor na slova Michaelise, variace pro klavír mimo jiné na téma O, du lieber Augustin, kantátu k zasnoubení Karoliny z Kempenu, velké trio pro housle, violu a klavír, Fantazii a Patetickou sonatu pro klavír. Velkou část jeho tvorby tvoří písně. Mimo jiné na slova L.Ch.Höltyho, L.D.F.Schubarta, G.A.Bürgera a F.G.Klopstocka.

11 Tomáškovy písně na slova německých básníků Gottfried August Bürger ( ) profesor estetiky na universitě v Göttingen, tvůrce německé balady, čerpal z lidové poezie, vyjádřil vášnivé city, vzdor proti osudu, odpor proti útisku, uvítal francouzskou revoluci.Vytvořil také postavu barona Prášila. Ovlivnil silně počátky české novodobé poezie, od 80.let 18.století byl u nás překládán a napodobován (Hněvkovský), mistrovský byl Jungmannův překlad balady Lenora a Bürgrových sonetů, jeho baladami se inspiroval K.J.Erben. Ludwig Christoph Heinrich Hölty (1748 – 1776) lyrický básník. Studoval teologii, byl členem básnického kroužkuGöttinger Haindund, v jehož alamanachu uveřejňoval verše. Jeho písně a idyly vyjadřují touhu po přirozeném, prostém životě a radosti, ale zaznívá z nich i sociální kritika. Jeho báseň Elegie na růžičku zhudebnil Tomášek v r.1800, Píseň květin a Náhrobek 1811, Přípitek Básně Touha a Májová noc přeložil Josef Jaroslav Kalina a jsou obsaženy v jeho básnických spisech vydaných r Friedrich Gottlieb Klopstock ( 1724 – 1803) vystudoval teologii, žil jako nezávislý básník u dvora v Kodani, posléze v Hamburku. O vztahu člověka a boha vypovídají jeho náboženské ódy a epos Mesiáš. Idea sjednocení národa je obsažena v jeho vlastenecké lyrice. Sympatizoval s francouzskou revolucí, byl jmenován čestným občanem Francouzské republiky. Hloubkou vnitřního prožitku a citu předznamenal preromantismus. Navázala na něj mladá generace soustředěná v hnutí Sturm und Drang. Christian Friedrich Daniel Schubart ( 1739 – 1791) německý básník hlásící se k nutí Sturm und Drang. Vydával časopis Deutsche Chronik, který vyjadřoval postoj širokých vrstev. Za boj proti feudálnímu despotismu byl deset let vězněn. Ve vězení napsal autobiografii a řadu básní, které podporovaly národní sebevědomí pokrokového měšťanstva. Jeho povídka K dějinám lidského srdce inspirovala vznik Schillerových Loupežníků. Tomášek zhudebnil jeho báseň Matčino srdce.

12 Události Tomáškova života v letech byla v sále Konviktu akademie Jana Ladislava Dusíka ( ). Tomášek o něm píše, že byl zjevem krásný a podivuhodným úhozem vyluzoval z nástroje jemné a přitom mužné tóny. „Jeho prsty se podobaly souboru deseti zpěváků..“ Jiří František August Buquoy (1771 – 1851) Zámek Buquoyů na Malé Straně, v Praze, kde Tomášek bydlel J.L.Dusík V květnu 1806 vstoupil Tomášek do služeb hraběte J.F.A.Buquoye, který byl absolventem vídeňského Theresiana, po skončení studia se věnoval matematice, fyzice, chemii a národnímu hospodářství, cestoval po Švýcarsku, Itálii a Francii. Byl podnikavým a pokrokovým hospodářem na svých statcích. Jako ctitel a znalec hudby zaměstnal Tomáška, který byl jeho učitelem klavírní hry. Vystavil mu listinu o doživotní penzi, takže se Tomášek mohl věnovat výhradně umění. V roce 1808 odjel Tomášek k bratrovi Jakubovi do Dolních Rakous a odtud do Vídně, kde se seznámil se „ starým Haydnem“. O setkání píše: „ Napudrovaná, po stranách zkadeřená paruka, na krku bílá stužka se zlatou sponou, bílá, bohatě vyšívaná vesta z těžkého hedvábí, nádherný oděv z jemného sukna kávové barvy, černé kalhoty z hedvábí, bílé hedvábné punčochy, střevíce sepnuté přes nárt velkou stříbrnou přezkou…to vše tvořilo součást jeho oděvu, na kterém se zrcadlily ranní červánky 17.století…“ Z Dolních Rakous odjel T. na korunovaci císařovny Beatrice do Bratislavy Napoleon dobyl Vídeň a nahnal Tomáškovi panický strach 1810 se stal Napoleon zetěm císaře Františka a spojencem Rakouska

13 Z Tomáškovy tvorby inspirované poezií Gottfried August Bürger : Lenora Balada G.A.Bürgera ( ) Lenora byla vydána 1774, do češtiny ji přeložil Josef Jungmann Bürger vytvořil tuto baladu podle lidové poezie, její děj je plný napětí, živosti, vášnivosti a názornosti. Napsal ji pro dramatický, zpěvný přednes. Čtyřstopý jamb střídající se s třístopým v osmiveršové sloce je typický pro lidovou píseň. I další poetické prostředky stylizují baladu do tónu lidové písně : paralelismy, opakovaní slov i celých spojení a rýmů, onomatopoické figury, útržkovité věty, výkřiky. V.Tomášek se pokoušel baladu zhudebnit už v roce 1797, ale neměl,jak píše v Pamětech, dostatek hudebních znalostí, takže se ke kompozici Lenory vrátil až v roce Těžký sen zjitří jitřní klid Lenoře znenadání: „Viléme, smrt či nový cit tvé cestě domů brání?“ On s pluky pruských polních sil u Prahy v patálii byl. Teď nemá ani řádky, zda se jí vrací zpátky. A marně ptá se u všech čet po jméně, po příjmení, nic nemůže se dovědět, nic o něm známo není … „Matko, mé štěstí je to tam! Pryč, světe, pryč, jsi samý klam! Smím v milost Pána Boha Věřit já přeubohá ?“ „Dceruško, Bůh tě uzdraví! Pros řečí Otčenáše!“ „Maminko, to je jenom blud! Pomoh mi Pán Bůh doposud ? Plané jsou prosby k němu! Ach, už je konec všemu! Chci smrt, vše ostatní je klam! Nač je mi krása světa ?“ …tak spílá, smyslů zbavena, prozřetelnosti Páně…. Tu najednou, slyš! Klap, klap, klap, klape tep kopyt koně. „Hej hola! Zdvihni petlici! Spíš ? Nespíš, moje milá ? V líci máš smích či tesknici ? Na mne jsi pomyslila ? Už končí noční hon a cval! „Milé jsem lůžko uchystal! Mrtví jsou hbití páni! Je konec putování!“

14 Z Tomáškovy tvorby inspirované poezií Okouzlení básněmi Friedricha Schillera Johann Christoph Friedrich Schiller ( ), básník, dramatik, estetik a překladatel. Vystudoval medicínu a práva, 1780 se stal plukovním lékařem, ale záhy se začal věnovat umělecké tvorbě. Už v roce 1782 ho proslavilo drama Loupežníci. Působil v Mannheimu, v Lipsku, v Jeně jako profesor světových dějin na universitě.1791 získal tříleté stipendium dánského královského dvora a mohl se tak mimo jiné léčit měsíc v Karlových Varech vydával s Goethem, Hölderlinem, Tieckem a Schlegelem časopis Musenalmanach. Od r.1799 až do své smrti žil ve Výmaru, kde mimo jiné spolupracoval s tamějším divadlem.Byl ovlivněn osvícenskou filozofií, vyznával subjektivně idealistickou filozofii, která se promítla i do jeho estetických názorů. Ovlivnilo ho hnutí Sturm und Drang, protifeudální postoje Ch.F.D.Schubarta, lyrický styl Klopstocka. Svou první hru Loupežníci, v níž vyjádřil vášnivou touhu po svobodě a protest proti osobnímu i společenskému bezpráví, zpracoval podle Schubartovy povídky K historii lidského srdce.Z dalších děl : Spiknutí Fieska v Janově (č. 1860), tragédie Úklady a láska (č. 1859),stať Divadlo jakožto morální instituce (1793, do č. přeložil Prokop Šedivý )- o významu divadla pro morální zdokonalení člověka, Don Carlos (1787) o sepětí morálky se svobodou jednotlivce a národa, Píseň o zvonu (1799), Balady ( Ibykovi jestřábi, Polykratův prsten, Potápěč, Rukavička; 1797), sbírka epigramů Xenien (společně s Goethem; 1796), Trilogie Valdštýn ( ), tragédie Marie Stuartovna (1800, č.1831), Panna Orleánská (1801, č.1838), Messinská nevěsta (1803), Vilém Tell (1804, č. 1892). Z jeho estetických prací jsou nejznámější Dopisy o estetické výchově lidstva, O vznešeném a patetickém, O naivním a sentimentálním básnictví.. Tomáškovi byla S. estetika jistě blízká : stejně jako S. žil i Tomášek cele svému umění. Také on považoval umění za vznešenou říši krásy, která nemá být rozmělňována na líbivé střípky pro dav. Umění mělo odpoutávat člověka od nedokonalého světa, od neharmonické, neestetické skutečnosti.

15 Tomáškovy písně podle Schillerových básní a divadelních her Smuteční fantazie pro zpěv s klavírem, na slova F.S.; věnováno bratru Antonínovi (1806) Elegie na smrt jinochovu pro sólo, sbor a klavír (1807), Emě 1808 – V očekávání, Píseň ; 1814 – Loučení Marie Stuartovny s Francií a Nářek ze žaláře ; 1823 a v dalších letech – Lyrické písně : Vzdálená milá, Dívčin nářek, Poutník,, Mládenec u potoka, Tekla, Kouzlo Laury, Malý rybář, Pastýř na horách, Alpský lovec, Loučení Hektorovo s Andromachou, Na radost, Naděje, Na jaro, Píseň při punči Alpský lovec Už netoužíš stádo v stráni Svolávat svým rohem blíž ? Krásné zvonců cinkotání Oživuje lesní tiš. „Matko, matko, nech mě, ach, v divokých se toulat horách!“ Ale hoch už nemá stání, touha lovit je jak mor, nerozum ho popohání v nejtemnější místa hor. Před ním jako vítr strání vyděšená laňka pádí. (Překlad Jaroslav Vaněk, 2005) Na vesnu Buď vítán krásný junu! Miláčku přírody, buď vítán s květověncem ty dárče úrody. Hle, zas jsi se k nám vrátil, ve dávné jarosti, i v ústrety ti jíti nám plodí radosti. Pomníšli jak milenka mne tamhle boskala, o pomni ! Má milenka mně věrna zůstala. (Překlad Jan E.Purkyně 1841) Na radost Radosti, ty jiskro jasná, kterou dali bozi nám, opilí tvým ohněm, krásná, vstupujeme ve tvůj chrám. Znovu spojí kouzla tvoje, co rozdělil zvyk a čas, pod tvým křídlem místo boje budeme si bratry zas. Chór Miliony do objetí ! Polibek svět celý měj ! Jaký to náš dobroděj nad hvězdami musí dleti ! (Překlad M.Sedloň, 1962)

16 Alpský lovec Tomáškova píseň na slova básně Friedricha Schillera

17 Události z Tomáškova života byl prohlášen děkanem filosofické fakulty magistrem liberárum artium 1812 měl Rossiniho Tancred ve Vídni „nemožný úspěch“, Tomášek nazval dílo slátaninou, Rossini podle něj vynalézá příjemné melodie lahodící uchu, aby získal slávu a peníze. Že Němci „ sahají po tak nechutném zákusku, zůstane trvale pro Německo velkou skvrnou.“ 1813 začal řádit opět rozlícený Mars, Napoleon porazil vojsko spojenců a pak byl sám poražen v bitvě u Lipska 1814 byl Tomášek od do ve Vídni, kde se konal kongres vítězů nad Napoleonem pod taktovkou kancléře Metternicha. Tomášek viděl slavnostní iluminaci za zlatých, navštěvoval takřka každý den divadlo, viděl např. Beethovenovu operu Fidelio, Lessingovu Emilii Galotti nebo Shakespearova Krále Leara, v dvorní kapli slyšel mši d moll od Haydna a mši Salieriho, byl na plese v Apollonově sále, kde viděl krále a knížata z celé Evropy, ohromil ho francouzský balet, v piaristickém chrámu Na Vídeňce byl na kázání strhujícího kazatele Zachariáše Wernera, vydal se i na bojiště u Asprů, Esslingen a Wagramu. Dvakrát navštívil Beethovena v jeho bytě a byl přijat velice vlídně. Beethoven si mu postěžoval, jak špatně se zachází s uměním a také mu řekl, že dříve býval otevřený ve svých úsudcích a způsobil si tím nepřátele, teď už neposuzuje nikoho a myslí si, že je-li něco kloudného, udrží se to i přes všechno osočování a závist. To byl též Tomáškův názor. Tomášek navštívil i Beethovenovu akademii, na níž dostal od něj lístek.

18 Události z Tomáškova života se Tomášek rozhodl, že zhudební co nejvíce Goethových básní. Napsal 9 sešitů písní, které Goethovi poslal. 1816,1817 pobýval na jaře v Nových Hradech, letním sídle Buquoyů; podnikl výlet na zámek Vitoraz, patřící Fürstenberkům a do cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Zhudebnil baladu o vzniku kláštera od Karoliny Pichlerové. V Praze se objevil vynálezce klavicylindru a zvukových obrazů Chladni. Tomášek si nástroj vyzkoušel 1820 při pobytu T. v Červeném Hrádku se v nedaleké obci Stráň následkem dešťů uvolnil svah a celá vesnice se sesula v trosky. Rakve na hřbitově byly vyvrženy z hrobů, některé se otevřely. Hrůzný pohled inspiroval T.při tvorbě Requiem, v němž dal, jak píše, „hudebnímu světu dílo, které se může přiřadit ke každému, byť i nejslavnějšímu Requiem“. V roce 1821 si léčil dnu v lázních Teplicích. Odtud jel s hrabětem Kounicem do Drážďan.Navštívil Karla Mariu von Webera opojeného ještě úspěchem Čarostřelce, nesrovnatelného podle Tomáška s díly Gluckovými ani Mozartovými. Weber se choval jako jemný a vzdělaný muž, dovedl být důvěrný, ale i jízlivý: „Chytrost a vychytralost s ním srostly tak, že nemohl ani jiným být.“ ho nemohlo „potkat nic horšího než smrt nezapomenutelného bratra Jakuba“ Karlovy Vary 1822 se léčí v Karlových Varech a Mariánských Lázních, navštěvuje Goetha v Chebu, setkává se s klavíristkou Szymanovskou a s rodinou dvorního rady Eberta, jehož dceru Vilemínu učí zpěvu a klavírní hře. Karl Maria Weber

19 Goethe v celé své básnické slávě Johann Wolfgang Goethe ( ) světově proslulý německý básník, který psal poezii, prózu a dramata, zajímal se o mineralogii a vypracoval teorii o barvách. Žil na dvoře výmarského vévody Karla Augusta, byl ministrem a tajným radou. K jeho dílům patří nesmrtelná dramatická báseň Faust, kterou psal takřka celý život, hry Egmont, Torquato Tasso, Ifigenie na Tauridě, román v dopisech Utrpení mladého Werthera, balady a lyrické básně. Tomášek a Goethe V roce 1815 zhudebnil Tomášek Goethovy lyrické básně. Napsal „ s chutí a láskou“ devět sešitů písní, které vydal postupně na předplatné. Písně poslal také Goethovi, který mu vřele poděkoval v dopise z v Jeně : „Chtěl bych Vám ústně vyjádřit, můj nejdražší, jak srdečně Vám děkuji za pozornost, jakou věnujete mým písním i za neúnavné a důsledné jejich hudební zpracování; z dvojího důvodu, neboť jsem již strávil mnoho příjemných hodin při přednesu Vašich písní…“. Goethe vyjádřil také přání osobně se s T.setkat a pohovořit si. Prosí též, aby jej T. i „budoucně zpravil o svých nových skladbách, i když právě nemají ke mně žádný vztah.“ Tomášek se setkal s Goethem r.1822 v Chebu, kde bydlel básník U Zlatého slunce. Byl nesmírně vlídný a srdečný, „vyjádřil se o mém pojetí jeho básní výrazy, které se zde neodvažuji opakovat, abych opětně nevydráždil ješitné a omezené nadutce, kteří v Pražských českých novinách a v Bohemii prohlašovali moji autografii za vychloubavou a samolibou.“ V bytě advokáta Franka pak T. zahrál a zazpíval písně na G.básně : Planá růžička, Slzy útěchy (G.neskrýval dojetí), Noční píseň poutníkova, Touha Mignony,Král duchů, Rybář aj. V r.1823 navštívil Tomášek Goetha při pobytu v Mariánských Lázních. Písně Goethovy a Hankovy zazpívala Vilemína Ebertová, byla zde i klavíristka Marie Szymanowská.

20 Tomáškovy písně na Goethova slova

21 Růžička Viděl chlapec rozkvítat planou růži v stráni, viděl na ní rosu stát, rozběh se z ní radovat, podívat se na ni. Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni ! „Utrhnu tě, růže, tam, utrhnu tě v stráni!“ – „Já tě hochu popíchám, Památku ti provždy dám, nejsem na trhání.“ Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni! A ten divoch, má milá, utrhne ji v stráni; třebaže se bránila, do krve ho ranila, marně se mu brání. Růže, růže, růžičko, rudá růže v stráni! Slast žalu Neschněte, neschněte, vy slzy věčné lásky ! Ach, jak se oku, když zpola oschlo, pustý a mrtvý jeví svět ! Neschněte, neschněte, vy slzy nešťastné lásky. Lině Drahá, až zas budeš jednou do rukou ty písně brát, běž hned ke klavíru sednout, kde tvůj přítel stával rád. Strunám dej se rozechvívat, potom knížkou zalistuj : Jenom číst ne! Vždycky zpívat! Vždyť v ní každý list je tvůj. Ach, jak matně melodie na papíře vyzírá ! Božsky jen z tvých úst se line, že až srdce rozdírá. Ukázky z Goethových básní, které zhudebnil Tomášek Markétčina píseň V srdci těžkost mám, je pryč můj klid, ten nikdy, už nikdy nebudu mít. Kde není on, je hrob a skon a celý svět mi hořkne hned. Já ubohá, v mé hlavě tma, tak zmatena jsem, tak malátná. Můj klín ! Ach Bože! Má po něm hlad. Ach,tak ho sevřít a objímat a líbat jej, kéž dosyta smím, ať v polibcích jeho uhořím!

22 Události z Tomáškova života zemřel Tomáškův bratr Antonín, skutečský děkan Při pobytu v Mariánských Lázních se podruhé setkal s Goethem. Vyšly jeho Starožitné písně Rukopisu Královédvorského Na Silvestra 1823 se zasnoubil s Vilemínou Ebertovou a se s ní u Sv. Tomáše v Praze oženil začal vycházet v Praze Časopis Českého muzea německy měsíčně a česky čtvrtletně, vydával ho Palacký. Tomášek napsal v roce 1829 pro časopis článek o hudební kritice přijel do Prahy Paganini, vystoupil poprvé 1.prosince byla založena v Praze Varhanická škola, jejímž prvním ředitelem byl J.A.Vitásek ; krátce nato si otevřel v Praze soukromou školu klavíru a harmonie Josef Proksch, který přišel z Liberce 1832 na podzim přišel do Prahy mladý Richard Wagner, kterého představil Tomáškovi jeho žák J.B.Kittl. Ve Wagnerově novele Pouť za Beethovenem najdeme ohlas Tomáškova vyprávění o setkání s Beethovenem, o němž s W.mluvil začal vydávat básník J.K.Chmelenský Věnec ze zpěvů vlasteneckých uvitý a obětovaný dívkám vlasteneckým. Přispěl do něj také Tomášek, který ale prožíval v té době smutek z toho, že toužebně očekávané dítě zemřelo a mladá paní Vilemína se zamilovala do osmadvacetiletého Kittla, o němž si Tomášek poznamenal : „Kittl zachoval se ke mně jako nejhanebnější stvůra.“ Mariánské Lázně Paganini Richard Wagner 1.září 1836 Tomáškova žena Vilemína náhle zemřela

23 Tomáškovy skladby na české texty Radovánky a díků činění - pro sólové hlasy a sbor na text Celestina Hostovského na počest příchodu hraběte Sweertse ze Sporcku v roce 1803 na statku Sv.Jana pod Skalou v Čechách Italsky, německy a česky se zpívaly čtyři italské kancóny /z it. Canzone= píseň) – Rybářka, Ujištění milosti, Nástup jara, Laškovná, které složil Tomášek asi r.1806, text napsal Václav Antonín Svoboda Šestero písní v hudbu uvedených pro jeden hlas při fortepiano 1.Hospodářství (V.Hanka)2.Nevěsta (V.Nejedlý) 3.Loučení (A.Marek) 4.Dívka plachá (V.Hanka) 5.Zastaveníčko (V.Hanka) 6.Vyprovázení (V.Hanka) Písně vznikly asi v letech a byly dedikovány Augustě a Kristianě ze Šternberka Šestero písní pro jeden hlas při fortepino Text Václav Hanka – Sen, Čekání, Zastaveníčko, Plavba, Hněv, Nářek Písně vznikly a byly přeloženy do němčiny Josephem Adolfem Hanslickem Šestero písní Hankových pro jeden hlas při fortepianu Slavíček, Měj se dobře, Žalost, Fialinka, Pomsta, Modré oči Písně vznikly asi 1823 Důvěrnost k prozřetelnosti Božské Text Jan Janda. Píseň složena 1831

24 Tomáškovy skladby na české texty Jaro lásky, Píseň českého národu, Bože vyslyš prosby vroucí, krále Ferdinanda chraň, Píseň při víně - text Josef Krasoslav Chmelenský Písně vydány 1835 ve sbírce Věnec ze zpěvů vlasteneckých Píseň k svatému Janu Nepomuckému, 1838 Starožitné písně králodvorského rukopisu Kytice, Jahody, Róže, Opuštěná, Zezhulice, Skřivánek Dedikováno hraběti Lvu Thunovi ; vydáno s českým a německým textem (přeložil V.A.Svoboda), vlastní nákladem 1838 Píseň postní k Panně Marii Bolestné Text Josef Vl.Kamarýt, 40.léta 19.století J.V.Kamarýt

25 Starožitné písně Rukopisu Královédvorského

26 Václav Hanka Hoříněves – Praha Studoval v Hradci Králové a v Praze, byl žákem Dobrovského; ve Vídni a v Praze studoval práva vystoupil s nálezem Rukopisu královédvorského. Od r.1819 byl zaměstnán v Českém muzeu jako úředník, od r.1821 jako správce knihovny a archívu. Od r.1848 přednášel na universitě staroslověnštinu a ruštinu.Jeho činnost byla především jazykovědná – navrhl a prosadil tzv.analogickou reformu jazyka, sestavil mluvnice českého jazyka, vydával památky staročeského písemnictví. Dopisoval si s významnými slavisty a byl jedním z nejaktivnějších prostředníků mezi českou obrozeneckou literaturou a ostatními slovanskými literaturami. Prostřednictvím slovinského slavisty B.Kopitara se například seznámil s jihoslovanskou poezií. V roce 1814 uveřejnil v Hromádkových Prvotinách pěkných umění výzvu ke sbírání národních písní. V duchu romantismu považoval lidovou slovesnost, zvláště lidovou píseň, za inspiraci pro národní literaturu. Vztah k folklóru se promítl i do jeho původní básnické tvorby. Od anakreontské milostné lyriky dospěl k tvorbě ohlasové poezie, která byla zhudebňována V.J.Tomáškem. Překládal jihoslovanskou poezii. Jeho básnické nadání se projevilo i v poezii Rukopisu královédvorského a zelenohorského, který zřejmě vytvořil spolu s J.Lindou a V.A.Svobodou. Vydal : Dvanáctero písní (1815,1816), Pravopis český (1817), Soustava českého jazyka podle Dobrovského (1822), České historické zpěvy (1826), Mluvnice jazyka polského (1839), Počátky posvátného jazyka slovanského (1846), Počátky ruského jazyka (1850), Starobylá skládánie (6 dílů , památky 14. a 15.století), Hus: Dcerka (1825), Všehrdovy Knihy devatery (1841), Dalimilova kronika česká v nejdávnější čtení navrácená ( 1849), překlady: Prostonárodní múza srbská do Čech převedená, Gessnerovy Idyly, Krakoviaky aneb Písně národní polské

27 Ukázky z Hankových písní zhudebněných Tomáškem Vyprovázení Když sem svou Lidušku vyprovázel domů, sed sem si s ní na drn, co je po tom komu? Však sme my zlého nic spolu nedělali, my sme jen upřímně spolu rozmlouvali. Já jí tisk ručinku zajíkav se v řeči: „Kdybys ty Liduško byla trochu větší.“ Sklopila očička, od jejích pak lící, jak byly zarděly, mohly rozžít svíci. Něžně pěje slavíček v zeleněnkém houští; každé děvče blázínek, když se svého spouští. Nespouštěj se děvčátko, kdybys samo bylo; mohlo by se přihodit, že bys zabloudilo. Zabloudilo daleko, do širého pole, kde Poledník laškuje v čarodějném kole. Zabloudilo daleko, do hustého lesa, nevěř děvče myslivcům, zavedou tě v plesa. Vodník jako myslivec zeleně si chodí, oboum kape ze šatů, když se v rose brodí. Slavíček Vystavím si skromnou chaloupku, všecko čistě jako na sloupku; stromoví a křoví vůkol ní budou dávat chládek k hovění. Odtud nedaleko v háji, besídku si spletu z májí. Aš to všecko řádně dovedu, tak tě dívčinko tam přivedu. V chlívku bude s kozou kravička, v sroubku pak z drnu lavička, stáj a ovčín v jednom pořadí, pod kolnou pak vorní nářadí. Stodůlka šest kroků záze, vůkol plot a kousek hráze. Aš to všecko řádně vyvedu, tak si tě tam sama přivedu. Hospodářství Šestero písní v hudbu vedených a vysoce urozeným Slečnám Augustě a Krystyáně, hraběnkám ze Šternberků,Okrasám jazyka vlasteneckého Slovo Tomáškovo k vlastencům Povinen jazyku svému, dávno již po nějaké oběti toužím a děkuji neodrodilým jinochům vlasti své, že mně podali příležitost vykonati povinnosti té /…/ Blaze, že spisovatelé naši, cizích jazyků znalí, důkladnost a naučnou líbeznost svého jazyka seznali a se přesvědčili, že jazykové cizinců líbeznosti toliko od hudby vypůjčují, jazyk ale český v hudbu uvedený, sladkost se sladkostí spojuje.

28 Josef Krasoslav Chmelenský Bavorov Praha J.K.Chmelenský Vystudoval gymnasium v Českých Budějovicích, filosofii a práva v Praze. Studoval s F.L.Čelakovským a J.Kamarýtem. Byl soudním úředníkem v Praze. Od r.1837 prováděl na Moravě a ve Slezsku soupis majetku olomouckého arcibiskupství lichtenštejnského panství. Psal básně a kritiky do dobových časopisů, např. do Časopisu Českého muzea, do České včely, Časopisu pro katolické duchovenstvo atd. Vydával alamanach Kytka a redigoval Věnec ze zpěvů vlasteneckých uvitý a obětovaný dívkám vlasteneckým ( ). První u nás se soustavně věnoval literární a divadelní kritice. Usiloval podle vzoru Goetheho a Schillera o vytvoření národní literatury vysoké umělecké úrovně. V duchu Schillerova pojetí zdůrazňoval společensky a esteticky výchovnou funkci divadla. Věnoval se také hudební kritice, byl propagátorem i tvůrcem společenského zpěvu, který měl přispívat k rozvíjení národního života. Texty písní, nápěvy i hudební kritiky uveřejňoval v almanachu Kytka a v hudebním časopise Věnec, v němž uveřejňoval balady, milostné i vlastenecké písně vhodné ke zpěvu s nápěvy od Fr.Škroupa, J.Vorla, J.V.Rosenkrance, V.J.Tomáška aj. Jeho píseň Nad Berounkou pod Tetínem byla velmi populární a vedle jiných umělých písní z té doby zlidověla. Chmelenský vytvořil s Fr.Škroupem libreta prvních českých oper : Dráteník, Oldřich a Božena. Přeložil libreto Mozartovy opery Kouzelná flétna. Psal sentimentální lyriku milostnou a vlasteneckou, ovlivněnou lidovou slovesností.

29 Chmelenského básně zhudebněné Tomáškem Jaro lásky V nadějném rouchu skvěl se háj, odkrýval růži ňádra máj, na stříbrozvonky zdáli se konvalinky smály. Mně dána byla slasť samá, ó, slasť, která neoklamá. Se mnou šla krásná panna má; pomněnku z ňáder vyndala a mně šťastnému podala a mně šťastnému podala. Bože, vyslyš prosby vroucí, Krále Ferdinanda chraň! Složil Josef K.Chmelenský, doktor v právích a c.k. dvorského manského soudství v Čechách v hudbu uvedl Václav Jan Tomášek, dopisující oud Jednoty hudební u sv.Anny ve Vídni a čestný člen Jednoty hudební insbrucké Bože,vyslyš prosby vroucí, Krále Ferdinanda chraň! Zachovej Ho Všemohoucí! Žezlo žehnej mu i zbraň. Zkvítej, zrůstej Jeho říše k spáse svého národu, štěstí nes Ho stále výše a znič každou nehodu. Dej, ať pokoje svatého símě se vždy rozmáhá, láska otce královského nás co dítky obsáhá. Ač my nehledáme války, rádi dáme pro něj krev a nepřítele do dálky vžene jistě český lev. Dej, ať všecky Jeho země svorný duch vždy objímá, umění ať zkvítá jemně, dobro nikdy nedřímá. Ať spravedlnost na trůnu, Habsburgů dědičnou ctnost, národ má bezpečně v lůnu, s ní i stálou blaženost.

30 Dobové tisky Tomáškových písní

31 Z událostí Tomáškova života Na začátku 30.let 19.století byla Tomáškova klavírní škola proslavená doma i v cizině, zdokonalit se k mistrovi přicházeli i hotoví umělci, např. Jan V.Kallivoda, Josef Dessauer nebo Julius Schulhoff. 12.července 1837 opouštěl Tomáškovu školu Alexander Dreyschock, jenž tuto školu asi nejvíce proslavil. Mistr mu na vysvědčení napsal: „ …dosvědčuji tímto, že se mu ode mne dostalo nejpečlivějšího školení ve hře na klavír, dále v harmonii, jakož i všech druzích jednoduchého i dvojitého kontrapunktu, kánonu, fugy a v instrumentaci. Dále stvrzuji, že se svou neúmornou horlivostí zdokonalil nejen na jednoho z nejznamenitějších klavíristů, nýbrž získal i důkladné znalosti v harmonii…Mohu ho tedy s nejlepším svědomím doporučit veškerému vzdělanému světu jako zdatného teoretika i praktika.. Hodnota morální je u něho v nejčistším souzvuku s hodnotou umělce.“ A.Dreyschock J.V.Kalivoda J.Schulhoff Obálka ročenky Libussa 1837 provedli posluchači konservatoře na přání Tomáška jeho Mši, napsanou ke korunovaci Ferdinanda Dobrotivého vychází první část Tomáškova Vlastního životopisu v ročence Libussa 1846 Přijel do Prahy Hector Berlioz, navštívil i Tomáška 1849 při oslavách stých narozenin J.W.Goetha byly provedeny Tomáškůvy písně na na G.básně 1849 vyšla v Klárově ročence Libussa poslední skladba Tomáška, uveřejněná za jeho života – mužský kvartet Na vlast na německé verše Karla Viktora Hansgirga měl poslední učební hodinu ve věku 76 let Tomášek zemřel

32 Ze vzpomínek na Václava Tomáška Karel Viktor Hansgirg ( ), rodák z Plzně,okresní hejtman v Kaplici a Vimperku, krajský hejtman v Plzni, psal básně, novely a povídky. Umění bylo Tomáškovi světelným paprskem života. Zastával názor, že poezie působí ve všech formách umění, a proto pro každého umělce postavil jako kategorický imperativ ‚být básníkem‘. Obzvláště ho přitahovala čistá lyrika a svrchovaná zpěvnost Goethova, jehož svěží a zdravé bezprostřední cítění dovedl ocenit tak dobře, že i Goethe si nesmírně vysoko cenil způsob, jímž zhudebňoval jeho verše. Obdivoval neméně Schillera, jehož písně a Messinskou nevěstu zhudebnil. Náleží mu sláva za to, že mnohé z písní RKD vrátil lidovým nápěvem lidu a uvedl je z rukopisu do rodinného kruhu. Ačkoli byl opravdovým přítelem svého národa, nedostalo se mu patřičného uznání od tzv. národní strany. Jeho vlastenectvím byl vřelý zájem o venkovský lid a historické památky rodné země. /Ale/ neproklel všechno, co se dělo mimo hranice domova. Opět to byla hudba, která ho přivedla- bez újmy na jeho ryze národních výtvorech- na stanovisko světoobčana. O postupném rozvoji národních snah smýšlel přátelsky a stejně horlivě, jako byl zase zapřisáhlým nepřítelem čechomanie, přestřelující vlastní cíl./…/ Před vypuknutím revoluce 1848 patřil k duchovní obci starých liberálů. Ale události zmíněného roku se svými rozkladnými snahami učinily z něho rozhodného přívržence vládnoucí strany a vzbudily v něm ošklivost nad ďábelským revolučním kvasem, nad anarchií, které se velmi málo srovnávaly se zákony jeho nauky o harmonii a s jeho smyslem pro souzvuk. Byl veselý a přívětivý společník, měl dvornost a vzácnou štědrost velkých umělců, hostinu s přáteli dovedl okořenit jadrným vtipem, humorně uměl vyjádřit své ideály i antipatie. Jednou pozval Hansgirga na hostinu ve společnosti jedné ze slavných sester římského Kapitolu. H. se domníval, že ho zve na hostinu se vznešenou Římankou, zatímco T. narážel na onoho tučného domácího ptáka, který byl předložen k jídlu.

33 Pavel Alois Klar Z Pamětního listu Václava Tomáška Tomášek měl velmi jemný cit a smysl pro lidové hudební umění. Zastával názor, že v české hudbě žije tradice, která spojuje dřívější století s dneškem a nezapře svůj slovanský původ. K textům staročeských písní napsal Hankovi česky důvěrný dopis : „ V poezii se vyskytly ohlasy národů, v malířství rozeznávají se různé školy, ve stavitelství určité formy slohové; kdo však roztřídil hudbu podle národů? A přece je hudba jedním z nejstarších umění, jež těží z téhož prvotného pramene jako před staletími./…/ kdo zaslechl melodie, jež kdysi doprovázely naše lyrické a epické básně královédvorské? A tyto básně byly přece zpěvy! I v hudbě žije ústní podání; je však pouze výsadou venkovského lidu, pastevců, salašníků, žneček a vinařů. Je třeba jen pozorně jim naslouchat /…/ Mnohý český lidový nápěv doposud trvá v ušlechtilé transfiguraci – přetvořen v chorály a zpěvy duchovní – a v pochodech naší vojenské hudby našlo by se ještě snad dosti názvuků na nejednu starou vlasteneckou válečnou píseň./…/ A poněvadž bylo mou mnoholetou zálibou, ano podstatnou součástí mých uměleckých studií, pátrat v hudbě mé vlasti po stopách onoho národního živlu, doufám, že jsem způsobilý k tomu, abych český text z rukopisu královédvorského mohl přizpůsobit a podložit specificky českou melodií a harmonií..“ T.věnoval pozornost národním písním. O svátku s.Jana Nepomuckého často stával na Hradčanech u pouličních zpěváků a zaznamenával, co bylo opravdu lidové a cenné. Rukopis těchto písní předal příteli Hankovi a ten je dal se svou sbírkou Čelakovskému. T. nápěvy se bohužel ztratily.

34 Prezentaci připravila PhDr. Marie Fronková, CSc. v dubnu 2012 Prameny a literatura Vlastní životopis Václava Jana Tomáška, Přeložil a uspořádal Zdeněk Němec, Topičova edice v Praze 1941 Markéta Kabelková: W.J.Tomaschek nebo V.J.Tomášek? Německy mluvící Čech aneb Život na hranici dvou jazyků, Hudební věda 4,roč. XLVI, str. 341, 2009 Marie Tarantová: V.J.Tomášek, Orbis, edice Kdo je kdo, Praha 1946 Gracian Černušák : Dějiny evropské hudby, Panton,Praha 1964 Fr.Frýdecký : Počátkové českého básnictví, Nakladatelství Otto, v Praze 1918 Dějiny české literatury II, Redaktor svazku Felix Vodička, ČSAV, Praha 1960 Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužicko-srbských, Odeon, Praha 1987 Johann Wolfgang Goethe: Básně. Západovýchodní díván,Z německých originálů přeložili O.Fischer, K.Bednář a V.Feldstein, Knihovna klasiků, SNKLHU, Praha 1955 J.W.Goethe : Život slavím, Přeložil Václav Renč, Mladá fronta Praha 1972 Richard Friedenthal : Goethe. Jeho život a jeho doba, Odeon 1967 Gottfried August Bürger : Balady, Přeložil Jindřich Pokorný, SNKLU, Praha 1964 Bedřicha Schillera Básně lyrické, Přeložil J.E.Purkyně, sv.druhý, v Praze 1840 Friedrich Schiller : Balady, Přeložil Jaroslav Vaněk, Literární čajovna Suzanne Renaud, 2005 Obrození národa, svědectví a dokumenty, Melantrich, edice České myšlení, Praha1979 Miroslav Hroch : Na prahu národní existence, Mladá fronta, edice Kolumbus, Praha 1999 Notové materiály z Městské knihovny Hl.m.Prahy a z Českého muzea hudby


Stáhnout ppt "Václav Jan Tomášek  17.dubna 1774 † 3.dubna 1850."

Podobné prezentace


Reklamy Google