Instruktor lyžování II.třídy (150) jen pro vnitřní potřebu

Prezentace na téma: "Instruktor lyžování II.třídy (150) jen pro vnitřní potřebu"— Transkript prezentace:

1 Instruktor lyžování II.třídy (150) jen pro vnitřní potřebu
© 2008 upraveno 2016 jen pro vnitřní potřebu Metodická komise ÚZL SL ČR 1

2 Pedagogika a psychologie sportu 6. Základní pojmy
Vzdělání, výchova, učení Psychické procesy a stavy Pedagogický proces a didaktické principy Formy, cíle a výstupy, vědomosti, hodnoty a dovednosti Pohybové dovednosti - druhy a hodnocení Didaktické zásady, styly, metody a postupy Proces učení Učení a motorické učení, průběh a fáze, zpětná vazba Učební (tréninková) lekce Výuka dětí a mládeže Zvláštnosti tělesné výchovy a sportu dětí a mládeže, vývojové a růstové změny, vývoj základních pohybových dovedností Sportovní zájmy dětí a mládeže 14 h. 2

3 „V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích
Pedagogika a psychologie Základní pojmy VÝCHOVA záměrné formování osobnosti cílené k potřebám a hodnotám společnosti VZDĚLÁNÍ poznávání a předávání vědomostí, hodnot a dovedností UČENÍ změna chování a jednání cíleným osvojením vědomostí a dovedností Rozumové Prostředí chápání (bezděčné vlivy) Emoce Potřeby (iracionální KOLÁŘ (1995) „V každém okamžiku i když jde zdánlivě jen o výcvik na lyžích dochází k ovlivňování osobnosti i v jiných sférách…“ SUCHODOLSKI (1975) 3

4 Psychické procesy (stavy a děje) emotivní krize frustrace
Emoce strach, úzkost, vztek, smutek, stud, radost Psychické stavy Psychické procesy Závod Zkouška stress emotivní krize frustrace „Spouštěcí děje“ potřeby motivy zájmy cíle Dýchání: až o 2/3 delší vdech Tep: až o 25 tepů rychlejší „Aktivační děje“ pozornost city vůle Kožní odpor: zvýšený Podle JIRÁNEK a SOUČEK (1969) 4

5 Pedagogický proces - formy, cíle, výstupy
KOTÁSEK (1985) Výsledkem jsou zkušenosti užívané v praxi: 1) naučené vědomosti 2) projevené postoje 3) osvojené dovednosti 5

6 Vědomosti Postoje Dovednosti
rozumově osvojené, v paměti uložené a v praxi uplatněné údaje, argumenty, znalosti, ... Postoje přijaté hodnoty, názory, vzory chování uplatněné a propagované ve vlastním životě Dovednosti užívání získaných vědomostí, pohotovost vnímat, rozhodovat a řešit praktické úkoly umělecké pracovní sportovní 6

7 „uzavřené“ „otevřené“
Pohybové dovednosti - druhy „uzavřené“ prováděné ve stálých podmínkách „otevřené“ prováděné v proměnlivém prostředí Upraveno podle FARFEL (1975), VÉLE (1982), JAVŮREK (1986), WHITTING (1971), POULTON (1957), SELLS-TOLMAN-HENRY (1960), FUKUOKA (1971), SCHNABEL (1987), ČELIKOVSKÝ (1979) 7

8 Hodnocení pohybových dovedností
ŠKÁLA (graf) Lyžuje bez chyb v terénu Jen na mírném svahu Nezvládá jízdu analýza záznamu pohybu goniometrie - měření úhlů částí těla např. v kotoulu letmo, při navazovaných lyžařských obloucích a pod. 209o A B testy a řetězce činností přihrávky, zásahy terče, dribling, uvolnění - dvojtakt - střelba, test základních oblouků, jízda po 1 lyži a pod. pozorování a škálování hodnocení uzlových bodů, známkování, stupně kvality, seznam prvků, grafické a numerické škály, bodování v gymnastice a v dalších tzv. „neměřitelných“ sportech C 8

9 ! Didaktické principy Didaktické zásady Didaktické zásady Styly Metody
* řídící role pedagoga * individuální přístup * všestrannost * vědecká systematičnost * názornost * tvořivost * trvalost výsledků * přiměřenost Didaktické zásady Styly Metody Postupy a způsoby učení pohybu Didaktica Magna J. A. KOMENSKÝ ! V tělovýchovném procesu mají značnou váhu především dvě didaktické zásady: názornosti (ukázky) a přiměřenosti (zátěž) 9

10 Učitel nemůže při výuce používat jen „primitivní“ příkazy a úkoly,
Didaktické styly * příkazový * úkolový * vzájemný (reciproční) * individuální * programový * objevný * problémový * tvořivý (kreativní) ! Učitel nemůže při výuce používat jen „primitivní“ příkazy a úkoly, ale má volit lepší didaktické styly s mnoha vzájemnými vztahy 10

11 i trvalé osvojení všech vědomostí a dovedností
Didaktické metody * modelovací (plány a přípravy) * diagnostické (úroveň předpokladů) * expoziční (prezentace, modifikace, korekce) * fixační (procvičování učiva, opakování, uchování) * expresivní (motivace, výrazy, sugesce) * kontrolní (hodnocení, klasifikace) MÍRA OSVOJENÍ UČIVA poslechem 20 % rozhovorem 70 % vlastní činností 90 % Podle LANGE (1985) a MOJŽÍŠEK (1961) Učitel plánuje výuku podle nových poznatků, zjišťuje úroveň klientů, učí poutavě, kontroluje a dbá na kvalitu i trvalé osvojení všech vědomostí a dovedností ! Upraveno podle: MOJŽÍŠEK (1985) a další 11

12 ! Didaktické postupy a způsoby učení pohybu * komplexní - imitační
(pro jednoduché pohyby) * analyticko - syntetický (pro složité pohyby postupně / části - celek) * synteticko - analytický (z celku na části při potížích a pro zdokonalení) * instrukční - zpětnovazební (řízené a kontrolované objevování) * specifické postupy (problémové, heuristické, ideo-motorické učení) Učitel užívá video-rozbory (umí rozložit pohybové struktury na fáze - akty - kombinace) volí optimální postup podle úrovně klientů. Jednoduchý pohyb předvádí, složitý celostní pohyb a operace rozkládá ! 12

13 Proces učení Neurčité chování Změna chování Obecný model učení plány
Stimul - podnět Obecný model učení Připravenost Zájem Vnímání Neurčité chování (bez pohybové představy) Plán Způsoby řešení plány operace kontroly Pokusy Informace o stavu učení Změna chování (splnění pohybového úkolu) 13

14 ZÁKONY UČENÍ pohotovost cvik účinek Stabilizace dovednosti
THORNDIKE (1906) PAVLOV (1904) Stabilizace dovednosti cca po 20-30 pokusech Vyhasnutí cca po 10-15 pokusech bez efektu nebo po čase 14

15 Nervová spojení zpevněna
Motorického učení - přehled FÁZE Iradiace Generalizace Koncentrace Diferenciace Stabilizace Automatizace 1 2 3 1. pokusy: „Mnoho vzruchů - mnoho pohybů“ Špatná představa pohybu Cvik neproveden NEÚSPĚCH Po 3 týdnech nácviku: Vzruchy soustředěny Pohyby rozlišeny Správná představa Cvik proveden HRUBÁ FORMA Po dalším procvičení: Nervová spojení zpevněna Pohybový vzorec v paměti Pohyb přesně zvládnutý JEMNÁ FORMA 4 15

16 Řízení vnitřním okruhem Vnější okruh „vnímá“ situaci
FÁZE 3 Anticipace Asociace Zápas 4 Hra Mistrovství (po čase): Řízení vnitřním okruhem Vnější okruh „vnímá“ situaci Pohybové vzorce z paměti upravovány podle situace, předvídání řešení Terén JEMNÁ - VARIABILNÍ FORMA Upraveno podle MEINEL und SCHNABEL (1987) 16

17 Anticipace cíle (hrubý program) (taktilní + kinestetická)
Motorické učení - průběh 1 Iradiace Generalizace Informace Motorická paměť Pohyb.impulsy Provedení pohybu Rušivé vlivy Oprava Anticipace cíle (hrubý program) Srovnání s cílem Optická (ukázka) Slovní (cíl) (taktilní + kinestetická) dřívější pohybové zkušenosti (programové díly podobných pohybů) nepřesné neúspěšné pokusy až HRUBÁ forma Účinek na prostředí Percepce ZRAK + SLUCH Vnitřní okruh Vnější vlivy Cílové korekce Spojení SLABÉ Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

18 Neúspěchy Úspěchy úměrná nadměrná nekoordinovaná koordinovaná Záznam
pokusy Záznam svalové aktivity Neúspěchy Úspěchy úměrná koordinovaná svalová aktivita pokročilého nadměrná nekoordinovaná svalová aktivita začátečníka Upraveno a doplněno podle OKAMOTO, TAKAG, KUMAMOTO (1964) 18

19 Účinek zpětné informace
82 78 74 70 66 62 58 54 pokusy Body 8 6 4 2 Počet chyb pokusy Informace o výsledku Bez informace S informací ANO Upraveno dle STRÁNSKÝ (1960) NE Změna info 2. skupině Počet slov týdny plató bez zpětné vazby se klient špatně učí !!! Upraveno dle Rubinstein (1973) In MEINEL und SCHNABEL (1987) každé učení má fáze bez zlepšení (plató) !!! 19

20 situace (jemný program)
2 Koncentrace Diferenciace Informace Motorická paměť Pohyb.impulsy Provedení pohybu Rušivé vlivy Oprava Účinek na prostředí Anticipace cíle, situace (jemný program) Srovnání s fakty Komplexní * hlavně kinestetická info. o průběhu pohybu Programové díly naučené (jemný program) jemné vzhledem k cíli JEMNÁ forma v jednoduchých podmínkách Percepce komplexní hlavně KINESTETICKÁ Vnější vlivy SLABŠÍ Vnitřní okruh Spojení Cílové korekce SILNĚJŠÍ Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

21 v začátku i v konci nácviku (4 lekce)
Individuální rozdíly v pohybové „učenlivosti“ V nácviku se zvětší inter - individulní rozdíl učenlivosti (docility) Rozdíl úrovně mezi dětmi (5 let) v začátku i v konci nácviku (4 lekce) je malý Převzato od MEINEL und SCHNABEL (1987) 21

22 kinestetickou informací
4 Anticipace Asociace Informace Motorická paměť Pohyb.impulsy Provedení pohybu Rušivé vlivy Oprava Účinek na prostředí Komplex řízený kinestetickou informací Výběrové programy Velmi přesné, rozlišené ve všech dílech VARIABILNÍ jemná forma v různých podmínkách Anticipace cíle, situace, programu jemné srovnání s fakty 3 Stabilizace Automatizace Percepce komplexní řízená KINESTETICKOU informací Vnitřní okruh Spojení Vnější vlivy Účinek na prostředí SILNÉ Cílové korekce menší Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987)

23 Motorického učení - didaktické pokyny
1 Iradiace Generalizace 2 Koncentrace Diferenciace 3 Stabilizace Automatizace 4 Anticipace Asociace 23

24 Učební (tréninková) lekce
Běžně má učební lekce tři části a trvá cca 45 až 60 minut: Úvodní ( 15 min. / seznámení - rozehřátí - rozcvičení) Hlavní ( 25 min. / nácvik dovedností, rozvoj kondice, prožitek apod.) Závěrečná ( 5 min. / uklidnění, „docvičení“ - zhodnocení) V plánování a hodnocení výuky jsou důležité bezpečnost a hygiena, efektivní učení, tvořivost Délka a náročnost lekcí se upravuje podle věkových, pohlavních a pohybových zvláštností dětí Např. Soustředěná pozornost ve věku 7 let je maximálně 20 min, u 15 letých jen asi o 10 minut déle (pak výkonnost klesá, nastupuje únava a „motorický neklid“) Přestávky mají tři důležité role: aktivní odpočinek, zvýšení fyziologických funkcí, pobyt na čerstvém vzduchu 24

25 „…aby 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat
Zvláštnosti výuky dětí Charakteristika tělesné výchovy a sportu dětí Vývoj a růst Kladný vztah k pohybu Nezkušenost a prostředí „…aby 100 mladých lidí cvičilo, musí 50 sportovat, 20 se specializovat a 5 dosáhnout vrcholu !“ Baron Pierre Fredi de COUBERTIN zakladatel novodobých Olympijských her v roce 1896 25

26 Vývojové a růstové změny
1 % 0 2 3 8 8 29 42 51 31 8 12 1 4 9 10 11 12 13 let 14 15 Biologický věk Růstový skok Podle CRAMPTON (1908) a KEMPER & VERSHUUR ( 1981) Upraveno podle: HAYWOOD (1993) a MĚKOTA et al. (1988) Kalendářní věk neodpovídá biologickému !!! 26

27 Vývoj základních pohybových dovedností
Hody Kopy Běhy Skoky Chytání Údery Poskoky Přeskoky 1 „nezralý“ 4 - 5 dokonalý stupeň (u 60%) věk Nejdůležitější pro rozvoj dovedností je předškolní věk !!! Upraveno podle: MALINA & BOUCHARD (1991) 27

28 Vývoj cyklických pohybových dovedností
Iniciální fáze slabá extenze * paže u těla fáze letu malá Konečná forma úplná extenze * paže vertikálně*úplná fáze letu 28

29 Vývoj acyklických pohybových dovedností
Iniciální fáze jen předloktí * slabá rotace trupu * nohy v klidu Konečná forma zášvih a 2. paží vyvážení * velká rotace celého těla * krok vpřed 29

30 Vývoj sportovních dovedností
Základní forma „HRUBÁ“ malý rozsah*statická rovnováha běh bez hrubých chyb Konečná forma „JEMNÁ - VARIABILNÍ“ optimální rozsah*dynamická rovnováha přesný a variabilní běh Převzato MEINEL und SCHNABEL (1987) 30

31 Sportovní zájmy dětí a mládeže
- + 2 nejvíce oblíbené 2 nejméně oblíbené Upraveno podle: FROMEL (1995) 31

32 K o n e c Autorský kolektiv: KOMEŠTÍK B., FINKOVÁ D., KRNÁČ P. a NOVÁK M. 32