Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Krásy přírody - symetrie Skupina: G. Orchidej Čeleď: Vstavačovité Charakteristika: Orchideje jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Krásy přírody - symetrie Skupina: G. Orchidej Čeleď: Vstavačovité Charakteristika: Orchideje jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy."— Transkript prezentace:

1 Krásy přírody - symetrie Skupina: G

2 Orchidej

3 Čeleď: Vstavačovité Charakteristika: Orchideje jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy nebo oddenky. Květy orchidejí mohou být buď samostatné, ale obvykle to jsou klasovitá, latovitá či hroznovitá květenství. Plodem je obvykle tenkostěnná tobolka, která obsahuje velmi drobná a četná práškovitá semena. Jejich počet může v jednom roce překročit i sto tisíc. Z nich se uchytí a změní v rostlinu jen nepatrné množství. Květ: Květy jsou jednotlivé nebo v květenstvích. Květy jsou často podepřeny listeny, jsou velmi nepravidelné. Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech, jen vzácně rozlišeny na kalich a korunu, zpravidla volné nebo na bázi srostlé. Tyčinky jsou 3, ale většinou jsou srostlé s čnělkou v 1 útvar, který se nazývá sloupek. Na přední straně sloupku je mističkovitě prohnutá čnělka s výrůstkem, který se nazývá zobánek. Na zobánku jsou 1-2 žlázky, které jsou spojeny stopkovitou nožkou s tzv. brylkou. Brylka je útvar složený ze slepených pylových zrn jednoho prašníku. Plod je zpravidla suchý. List: Listy:Listy jsou někdy nahloučeny na bázi, jindy nikoliv, jsou jednoduché, řapíkaté nebo přisedlé, střídavé. Uspořádanés pirálně nebo dvouřadě, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, ploché či žlábkovité nebo svinuté, někdy jsou dokonce kožovité nebo dužnaté, kopinaté, podlouhlé až vejčité, žilnatina souběžná.

4 Slunečnice

5 Rod: Vysoké byliny Čeleď: Hvězdnicovití Mezi slunečnicemi nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny. Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 390 cm. Velké úbory se žlutými jazýčkovitými květy vyrůstají na konci stonku. U slunečnice roční existují i odrůdy se smetanovými, oranžovými nebo červenými květy. Mladá rostlina je heliotropní, tzn, že květy se otáčejí za sluncem. Až při dozrávání semen úbor postupně těžkne a sklání se k zemi. Většina druhů tohoto rodu pochází ze Severní Ameriky, převážně z USA, areál rozšíření zahrnuje i jižnější oblasti Kanady. Několik druhů pochází i z horských oblastí Jižní Ameriky. Vzhledem k pěstování se vytvořily u několika druhů i sekundární areály, ve kterých se zplanělé formy uchytily.

6 Růže

7 Rod: Keřovité rostliny Délka: 2-5 metrů, občas až 20 metrů. Růže jsou opadavé, vzácně i stálezelené dřeviny. Narůstají většinou v nižší až středně vysoké keře, někdy jsou prutnatě převislé, poléhavé nebo se opírají o okolní dřeviny, a tím nabývají charakter lian. Kořenová soustava se zřetelným hlavním kořenem je u některých druhů růží doplněna o mělce kořenící podzemní výběžky. Větve a větvičky jsou až na nemnohé výjimky ostnité. Mohou být jak všechny takřka stejné, tak výrazně různotvaré. Listy růží jsou střídavé se zubatým okrajem, zakončené jedním lístkem. Důležitou součástí popisu listů, která vystupuje do popředí u prošlechtěných růží je i sytost vybarvení a lesk listů. Zde je ovšem třeba vždy přihlédnout k výživě rostlin. Květy jsou oboupohlavné. Pět korunních plátků je vejčitého tvaru, často mělce dvoulaločného barva divokých růží je nejčastěji růžová v různě sytých odstínech, pak čistě bílá, fialově červená; jen málo druhů je žlutých.

8 Výr velký

9 Čeleď: Puštíkovití Rozšíření: Výr velký je rozšířen v téměř celé Evropě (s výjimkou Britských ostrovů, severozápadní Francie a severní Skandinávie), v severozápadní Africe a ve značné části Asie. Výr velký je velký pták, větší než káně lesní, ale na druhou stranu zřetelně menší než např. orel skalní. Samice jsou těžší než samci a mají větší rozpětí křídel.Délka těla se u dospělce pohybuje obvykle mezi 60–70 cm, rozpětí křídel se u dospělce pohybuje okolo 170 cm. Hmotnost se pohybuje obvykle mezi 1800–3000 g, obzvlášť velcí jedinci však dosahují až hmotnosti přes 4 kg. Silueta sedícího výra velkého je jen těžko zaměnitelná, na hlavě má totiž z peříček výrazné pohyblivé chvostky připomínající ouška. V souvislosti s jeho velikostí jde o poměrně jednoznačný určovací znak. Nohy a prsty jsou porostlé jemnými, zpravidla žlutohnědými až rezavými pírky. Mláďata jsou porostlá zprvu jemným žlutobílým prachovým peřím, po opeření mají matnější zbarvení a kresby.

10 Liška obecná

11 Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s poměrně dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm. Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg. Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho a konec ocasu žlutobílé, nohy a uši na konci černé. Kromě této barevné kombinace se v přírodě běžně vyskytují ještě dvě další, tzv. stříbrná a černá. Zejména u rezavé formy existuje široká škála odstínů barev a diferencí ve velikosti různě barevných ploch, takže lze říci, že stejně zbarvené lišky prakticky neexistují. Mléčný chrup má pouze 28 zubů. Liška je relativně nenáročný všežravec. V bývalém Sovětském svazu bylo popsáno na 300 druhů živočichů a několik desítek rostlinných druhů, kterými se živí. Je schopná se v případě výpadku oblíbené kořisti rychle přeorientovat a velmi ráda dává přednost tomu, co je snadno ukořistitelné a má vysokou energetickou hodnotu (oportunismus v potravě). Složení potravy je tak silně závislé na místních podmínkách. V přepočtu na myši spotřebuje 15 až 20 myší denně.

12 Vlk obecný

13 Vzhled: Hmotnost: 16–80 kg. Průměrná hmotnost severních vlků se pohybuje mezi 35–40 kg, jedinci nad 54 kg jsou neobvyklí. Potvrzená rekordní hmotnost severoamerického vlka je 80 kg, euroasijského 86 kg. Nepotvrzený rekordní jedinec vážil údajně 103 kg. Jižní poddruhy váží méně, většinou okolo 30 kg. Indičtí vlci dosahují hmotnosti v průměru jen okolo 25 kg, severoafričtí a arabští pod 20 kg. Délka těla: 100–170 cm, ocasu: 35–50 cm. Výška v kohoutku: 65–115 cm. Vlk obecný je největší psovitá šelma. Samice bývají menší než samci, velikost vlka záleží také na poddruhu. Vlci v zásadě splňují Bergmannovo pravidlo, čili vlci žijící na severu jsou obecně větší než poddruhy z jižní části areálu. Vlk se na první pohled podobá německému ovčáckému psu, liší se však od něj v několika drobnostech. Má širší a zašpičatělejší hlavu, šikměji postavené oči a kratší, výrazně trojúhelníkovité uši. Vlci mají 42 zubů. Vlčí špičák může být dlouhý až 6,5 cm, silné trháky a mohutné žvýkací svaly umožňují vlkovi chytit a zabít kořist. Vlk dokáže ve svých čelistech vyvinout tlak až 100 kg na centimetr čtvereční, což je dvakrát více než německý ovčák. Rozšíření: Vlci jsou velmi přizpůsobivým živočišným druhem, dokážou žít v pouštích, suchých stepích, v lesích, bažinách i v tundře. V mnoha poddruzích obývali celou severní polokouli. Na mnoha místech byl ale vlk člověkem vyhuben. Vlivem pronásledování a lovu, které trvalo až do nedávných let, vlk zmizel z velké plochy svého původního areálu, a bylo nenávratně ztraceno i mnoho poddruhů vlka.

14 Děkujeme za pozornost


Stáhnout ppt "Krásy přírody - symetrie Skupina: G. Orchidej Čeleď: Vstavačovité Charakteristika: Orchideje jsou jednodomé s oboupohlavnými květy, často mají hlízy."

Podobné prezentace


Reklamy Google