Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Sluneční soustava  Slunce  Planety a jejich měsíce  Trpasličí planety  Planetky (asteroidy)  Komety  Meteoroidy, meziplanetární prach  Transneptunická.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Sluneční soustava  Slunce  Planety a jejich měsíce  Trpasličí planety  Planetky (asteroidy)  Komety  Meteoroidy, meziplanetární prach  Transneptunická."— Transkript prezentace:

1 Sluneční soustava  Slunce  Planety a jejich měsíce  Trpasličí planety  Planetky (asteroidy)  Komety  Meteoroidy, meziplanetární prach  Transneptunická tělesa  Oortovo mračno

2 Planety Podle fyzikálních vlastností: –Planety zemského typu: Merkur, Venuše, Země, Mars –Velké planety: Jupiter, Saturn, Uran, Neptun Podle dráhy: –vnitřní planety: Merkur, Venuše –vnější planety: Mars, Jupiter, Saturn,...

3 Planety zemského typu terestrické planety (podobné Zemi) někdy také nazývané vnitřní planety (s ohledem na to, že jsou nejblíže Slunci) Merkur, Venuše, Země, Mars hustota od 3,9 do 5,5 g.cm −3 v atmosférách je jen zlomek hmotnosti

4 Merkur nejblíže ke Slunci, a = 57,9 mil. km nejmenší planeta, průměr 4878 km povrch podobný Měsíci nitro podobné Zemi v největší elongaci 28° od Slunce (zapadá asi 1,5 hod po Slunci) oběhne kolem Slunce za 88 dní (siderická oběžná doba) synodická oběžná doba 116 dní (vůči Zemi)

5 Merkur ze sondy Mariner /1975

6 Impaktní krátery na Merkuru

7 Merkur Na Merkuru není téměř žádná atmosféra –osvětlenou část povrchu zahřívá Slunce až +430 °C –ztráta tepla vyzařováním způsobuje relativně rychlý pokles teploty neosvětlené části povrchu až −180 °C Dráha Merkuru: vysoká excentricita e = 0,206 (výstřednost), rozdíl mezi aféliem a perihéliem je 24 mil. km. Proto v perihelové elongaci je pouze 16° od Slunce a v afelové elongaci 28°. Siderická rotace 59 dní, sluneční den trvá 176 dní (2 oběhy kolem Slunce)

8 Merkur – stáčení perihelu Posun perihelu Merkura: 5600"/století, tj. asi 1,556 º/století, z toho: –5025",6 souřadnicový posun v důsledku precese zemské osy –531",4 gravitační působení ostatních planet –< 0,1" zploštění Slunce –42",98±0",04 obecná teorie relativity (OTR) –5600",0 celkem předpověď teorie –5599",7 pozorování Nadbytečných 43" vysvětlila až OTR, jeden z mnoha úspěšných testů OTR

9 Merkur: jižní pól

10 Merkur: Zlom vzniklý při tuhnutí planety

11 Merkur – přechod přes Slunce Přechod Merkuru přes Sluneční disk: , , , průměrně 13 přechodů za 100 let NASA Planetary Transit Page foto: Martin Myslivec

12 Venuše velikostí podobná Zemi, průměr km, hmotnost 0,815 hmotnosti Země nejbližší a nejjasnější planeta (dosahuje až −4.7 hvězdné velikosti). Vysoké albedo 0,76 na obloze jako Jitřenka a Večernice Největší elongace až 45° úhlový průměr až 65" fáze Venuše pozoroval Galileo přechod Venuše přes Slunce 2004 a 2012, vzácný úkaz (cca dvakrát za 100 let, předtím 1882) NASA Planetary Transit PageNASA Planetary Transit Page

13 Fáze Venuše

14 Fáze Venuše v roce 2004 Copyright: John Rummel

15

16 Venuše: atmosféra

17 Venuše: pohyby téměř kruhová dráha, e = 0,0068 siderický oběh okolo Slunce 224,7 dne synodický oběh kolem Slunce 583,92 dne otočení okolo osy 243 dní, opačně než Země délka slunečního dne 116,8 dne

18 Povrch Venuše – sonda Magellan

19 Venuše: povrch Počítačem stvořený pohled na Sif Mons z místa vzdáleného 360 km severně, 7,5 km vysoko. Obrázek vznikl kombinací dat z radaru, výškoměru, barevné odstíny jsou založeny na údajích ze sovětských družic Veněra 13 a 14. Animace (odkaz)Animaceodkaz

20 Atmosféra Venuše Teplota 480° C tlak 9,4 MPa (více než 90 atmosfér) Složení: CO 2 (97 %), dusík (2 %), kyslík, vodní pára, oblaka obsahují síru, výše i kyselinu sírovou ve výšce 70 km vítr asi 500 km/hod

21 Venuše - sopky Sopka Sapas Mons v oblasti Atla. Rozměr vulkánu samotného je asi 400 km, výška 1,5 km nad okolním terénem, 4,5 km nad střední úrovní planety.

22 Venuše – impaktní krátery Tři impaktní krátery severozápadní části Lavinia Planitia. Největší je kráter Aglaonice (62,7 km, vpravo nahoře), potom Danilova (47,6 km, vlevo nahoře) a nejmenší Howe (37,3 km, prostřed dole ).

23 Země Střední vzdálenost od Slunce 149,6 mil. km (výstřednost dráhy 0,017, největší 152 mil. km, nejmenší 147 mil. km) otočka kolem osy 23 hod 56 min 4 s sklon rotační osy 23,45° Průměr rovníkový km, polární km Hmotnost 5, kg Hustota 5520 kg/m 3 Atmosféra N 2, O 2, tlak 98 kPa Albedo 0,36 Magnetické pole T (rovník) T (pól)

24 Země z oběžné dráhy Země ze sondy NEAR Ostrov La Palma (Kanárské ostrovy)

25 Měsíc Střední vzdálenost od Země km (výstřednost dráhy 0,055, v přízemí km, v odzemí km) Siderická doba oběhu 27,322 dne Synodická doba oběhu 29,530 dne Střední oběžná rychlost 1,02 km/s Sklon dráhy 5° 9´ Hmotnost 0,0123 hmotnosti Země Průměr 3476 km (dvojplaneta Země—Měsíc) Hustota 3340 kg/m3 Povrchová teplota 117 – 160 °C Albedo 0,07

26 Impaktní krátery na Měsíci

27 Zatmění Měsíce

28 Zatmění Měsíce (16. září 1997)

29 Zatmění Měsíce

30 Zatmění Slunce

31 Zatmění Slunce

32 Zatmění Slunce: úplné, prstencové, částečné

33 Saros Oběžná dráha Měsíce je skloněna o 5°, proto nenastane zatmění Slunce při každém novu, ale pouze tehdy, když se Měsíc nachází poblíž některého ze dvou průsečíků těchto drah - uzlu. Poloha uzlů se navíc s časem mění. Zatímco mezi dvěma měsíčními novy uplyne přibližně 29,5 dne (synodický měsíc), doba mezi dvěma průchody Měsíce stejným uzlem je 27,2 dne (drakonický měsíc). Po dosazení přesných hodnot bychom zjistili, že 223 synodických měsíců odpovídá téměř přesně s rozdílem necelé hodiny) 242 drakonickým měsícům. Tato doba ,3 dne = 18 let a k tomu 10 či 11 dní - se nazývá SAROS. Po této době se zatmění opakuje, avšak o téměř 8 hodin později (to jsou ty tři desetiny dne, které v periodě saros přebývají přes celý počet dní), tedy také přibližně o 120° západněji. Na stejném místě zemského povrchu se znovu objeví zatmění až po 54 letech. Každé následující zatmění nastává také poněkud severněji než to předchozí, takže se postupně posouvají od jižního pólu k severnímu. Během jedné periody saros nastane průměrně 71 zatmění, z toho 43 zatmění Slunce a 28 zatmění Měsíce. Zatmění Slunce, které jsme viděli 11. srpna 1999, patří do série saros č Příští zatmění z této série nastane 21. srpna 2017 a bude pozorovatelné ze Severní Ameriky.

34 Nejbližší zatmění Slunce částečné (Asie, Aljaška) částečné (S. Amerika, Antarktida) prstencové (Antarktida) úplné (Kanada, Grónsko, Sibiř, Mongolsko, Čína) NASA Solar Eclipse Page

35 Nejbližší zatmění Měsíce 3. března 2007, úplné (velikost 1,23), Afrika, Evropa, Asie, Jižní Amerika, východ Severní Ameriky 28. srpna 2007, úplné (velikost 1,48) Tichý oceán, Austrálie, Severní Amerika, Západ Jižní Ameriky 21. února 2008, úplné (velikost 1,11) Severní a Jižní Amerika, Afrika, Evropa 16. srpna 2008, částečné (velikost 0,81) Afrika, Evropa, Asie, Austrálie, Antarktida NASA Lunar Eclipse Page

36 Mars Střední vzdálenost od Slunce 227,9 mil km (výstřednost 0,093, perihélium 206,7 mil. km, afélium 249,1 km) Siderická doba oběhu 686,98 dne, synodická doba oběhu 780 dní Sklon dráhy 1° 51´ Otočka kolem osy 24 hod 37 min 22,6 sek Délka slunečního dne 24 hod 39 min 35 sek Průměr km Hmotnost 0,107 hmotnosti Země Povrchová teplota -140° – +20 °C Atmosféra CO 2, tlak 600 Pa Albedo 0,16

37 Mars – globální prachová bouře

38 Mars v opozici

39 Mars v roce 1999 (HST)

40 „Tvář“ na Marsu

41 „Tvář“ na Marsu – detail

42 Mars – Stopy po valících se balvanech

43 Mars – Olympica Fossae Olympica Fossae je soustava příkopů a propadlin, která se nachází na severu oblasti Tharsis, jižně od sopky Alba Patera. Kamera MOC vyslala z paluby MGS nádherné snímky tohoto území. Oblast je zvlášť zajímavá tím, že se zde nachází téměř všechny typy povrchových útvarů, které na Marsu pozorujeme. Mnohé z nich jsou k vidění na tomto obrázku: výchozy vrstev ve stěnách kaňonů, rovnoměrně vzdálené řady dun vyplňující dna údolí, sesuvová pásma v kaňonech, propadové jámy a "řečiště" vyhloubená proudící vodou, bahnem nebo řídkou lávou. Obrázek byl otočen o 90°. Originální nahoře je tady vpravo

44 Mars – topografická mapa

45 Mars – tekoucí voda

46 Mars – řeka (?) Kaňon Nanedi Vallis, jeden z údolních systémů, který se táhne přes kráterovanou oblast Xanthe Terra. Obrázek pokrývá území o rozměrech 9,8 km x 18,5 km a na jeho plné verzi jsou vidět detaily o velikosti 12 m. Údolí je široké asi 2,5 km. V horní části stěn kaňonu je vidět skalnaté výchozy geologických vrstev, ve spodních částech stěn a na dně jsou vidět stopy zvětrávání. Původ tohoto údolí není zcela jasný: některé útvary, jako terasy uvnitř kaňonu (jsou vidět v horní části snímku) a malé, 200 m široké koryto (také nahoře) nasvědčují poůvodu vymletím proudem kapaliny; jiné jevy, jako nepřítomnost doprovodných menších kanálů v okolí kaňonu, přítoků a velikost těsně „utažených“ meandrů nasvědčují spíše vzniku propadnutím. Je pravděpodobné, že příčinou vzniku kaňonu byla kombinace proudu kapaliny a propadu vrstev. K odhalení efektů vztahujících se k jedné či druhé hypotéze bude třeba pořídit další snímky, zejména v oblasti na západ od tohoto obrázku

47 Mars – písečné duny

48 Mars – Olympus Mons

49 Mars – impaktní krátery

50 Mars – měsíc Phobos

51 Mars – měsíc Deimos


Stáhnout ppt "Sluneční soustava  Slunce  Planety a jejich měsíce  Trpasličí planety  Planetky (asteroidy)  Komety  Meteoroidy, meziplanetární prach  Transneptunická."

Podobné prezentace


Reklamy Google