KELTOVÉ Na přelomu starší a mladší doby železné se všechna nejvyspělejší centra evropské kultury soustřeďovala na jihu, okolo Středozemního moře. To však.

Prezentace na téma: "KELTOVÉ Na přelomu starší a mladší doby železné se všechna nejvyspělejší centra evropské kultury soustřeďovala na jihu, okolo Středozemního moře. To však."— Transkript prezentace:

1 KELTOVÉ Na přelomu starší a mladší doby železné se všechna nejvyspělejší centra evropské kultury soustřeďovala na jihu, okolo Středozemního moře. To však neznamená, že se po zbytku Evropy proháněli divocí a nekulturní barbaři. Ve středu a na západě Evropy se v té době utvářel národ, který brzy ochromil svět svými odvážnými nájezdy, dnešní archeology potom řemeslnou zručností a citem pro umění. Jsou to Keltové, první národ z nitra Evropy, jehož jméno se zachovalo. Bojovné keltské kmeny se rozšířily na západ i na východ kontinentu, a ač to zní neuvěřitelně, dobyly některá nejvýznamnější centra Řecka a Říma. Keltové se přirozeně nemohli stát pány dobytých území natrvalo, byli vytlačeni zpět, ale zkušenosti z vyspělejších krajů dokázali využít ve svůj prospěch. Římané označili tento, pro ně barbarský národ, jménem Galové. Slavnými Galy jsou pro děti Asterix a Obelix

2 VZNIK KELTSKÝCH KMENŮ Historik, který by chtěl napsat dějiny Keltů, by se trpce zklamal. Tento starověký národ, ač písmo řeckým prostřednictvím poznal poměrně brzy, je z náboženských důvodů nepoužíval. Badatel se proto musí obrátit k záznamům vyspělejších kultur, v tom případě Řeků a Římanů a pokud chybí i ty, pak k archeologickým nálezům. Keltové se neobjevili náhle a odnikud, vznik jejich kultury můžeme vystopovat až do 3. tisíciletí př. n. l. Utváření keltského etnika bylo postupné a podílelo se na něm několik kultur, například kultury mohylové v době bronzové. Skuteční Keltové o sobě ve světě archeologických nálezů dávají vědět v době, kdy již ovládli velkou část Evropy od Karpatské kotliny přes dnešní Rakousko a Čechy až k Rýnu a hornímu Dunaji. V době halštatské – starší době železné spojoval obchod jednotlivé oblasti keltského středu Evropy. Na konci 7. století př. n. l. založili Řekové na jihu Francie obchodní osadu Massalia a začali s místními Kelty čile obchodovat. Do hrobů keltských velmožů byly vkládány celé vozy, na kterých bylo položeno tělo zemřelého. Kromě vozu hroby obsahují bohaté koňské postroje, množství keramiky a někdy i jídlo a pití. V Čechách se v keltských hrobech nalezly pozůstatky celých kančích čtvrtí. První historická zmínka o Keltech pochází ze 6. století př. n. l. Na konci 5. století př. n. l. se tento národ stává všeobecně známým. Keltové se dali do pohybu, zlákání bohatstvím jihu.

3 KELTSKÉ VÝBOJE NA APENINSKÝ POLOOSTROV Za krále Ambigata byla Galie natolik lidnatá, že vyslal své synovce Segovesa a Bellovesa hledat nová sídla. Takto popisuje příčiny keltských výbojů, které začaly ohrožovat kvetoucí střediska antické civilizace, římský historik Titus Livius. V pátém století př. n. l. došlo v keltské pravlasti k převratným společenským změnám. Archeologové zjistili fakt, že se přestaly stavět význačným jedincům mohyly, všechny hroby byly ploché, ztrácí se bohatá výbava. Přelidnění bylo hlavním důvodem pro pohyb keltských kmenů směrem na jih. Keltové zaútočili na Itálii, bojovníky neodradily ani vysoké a těžko přístupné alpské průsmyky. Po průniku do Pádské nížiny Keltům stáli v cestě Etruskové. Ale Etruskové už v té době nepředstavovali žádnou překážku, zato dále na jihu Keltové narazili na dravý Řím, který v té době bojoval o nadvládu nad celým Apeninským poloostrovem. Keltové porazili římské vojsko a až na opevněný Kapitol vyrabovali v roce 390 př. n. l. město Řím. Římský lid odevzdal Keltům výkupné, ti se potom z oblasti hlavního města stáhli na sever. Potom se Keltové s oblibou spojovali se všemi nepřáteli Říma, ať to byli Etruskové nebo Kartágo. Před římskými branami stanuli ještě několikrát, ale vždy byli odraženi. Po roce 225 př. n. l. byli Keltové vytlačeni Římem až za Alpy. Galové a legie

4 KELTSKÝ ÚTOK NA ŘECKO Při dalším pronikání na východ Keltové narazili na Skythy, a proto se stočili směrem na Balkánský poloostrov, nebezpečně blízko k další bohaté civilizaci – k Řecku. Na rozdíl od Itálie se Keltové v Řecku neusadili. Jejich nejbližší sídla vznikla v dnešním Srbsku. Keltové se zprvu nedostali do konfliktu s Makedonií, která byla severním sousedem Řecka. Makedonští králové uzavírali s Kelty spojenecké smlouvy. Při jednání s Alexandrem Makedonským prý jednali Keltové velmi troufale. Když se jich Alexandr zeptal, čeho se na světě bojí nejvíce, očekával, že se bojí jeho samotného. Oni však odpověděli, že se nebojí žádného člověka, ale že se bojí dne, kdy na ně spadne nebe. Rychle potom dodali, že si neváží ničeho více než přátelství s makedonským králem. Po smrti Alexandra Makedonského poznal i řecký svět sílu a zuřivost keltských válečníků. Keltské vojsko porazilo makedonské oddíly. Keltům se otevřela cesta do bohatého Řecka. Keltský válečník Brennos (jmenovec Brenna, který vyplenil Řím) přitáhl k bohatému náboženskému středisku v Delfách. Usoudil, že řečtí bohové nemohou být tak lakomí, aby se o zlato místních věštíren nepodělili s jeho spolubojovníky. Krátce na to se Keltové stáhli na svá původní území. Tradice tvrdí, že Brennos nakonec spáchal sebevraždu, protože nemohl unést hněv řeckých bohů, který ho pronásledoval od chvíle, kdy na chrámový poklad poprvé položil své ruce. Poklad ukradený Řekům obětovali Keltové svým vlastním bohům, a to po typicky keltském způsobu, doloženém archeologií. Vhodili poklad do posvátného jezera. Když dnešní Toulouse ve Francii dobyli Římané, objevil poklad římský konzul Caepio. Avšak než jej dopravil do Říma, poklad zmizel i se strážemi. Caepia za to čekalo vyhnanství a pověst o prokletém delfském zlatě nabyla na síle, aby přetrvala staletí.

5 KELTSKÉ VOJSKO Keltové, pocházející ze severnějších krajů byli vyššího vzrůstu než Řekové a Římané. Děsivosti svého vzhledu ještě napomáhali tím, že si malovali obličej i tělo. Členové elitní jednotky keltských kopiníků navíc často z rituálních důvodů bojovali nazí. K tomu je nutné připočíst ještě skutečnost, že Keltové uřezávali poraženým protivníkům hlavy jako trofeje. Keltové bojovali železnými meči, které byly průměrně dlouhé 80cm. Elitní jednotky kopiníků bojovaly s kopími dlouhými 2 m. Další složkou výzbroje byl dřevěný štít, později na některých místech pobitý plechem. Byl vysoký až 170 cm, ale byl poměrně tenký, takže Caesarovi vojáci dokázali vrženými římskými oštěpy prorazit i několik štítů najednou. Na území Velké Británie používali Keltové také válečné vozy. Část bojovníků bojovala jako jezdci na koních. Keltští válečníci Železný meč Hrot kopí

6 DRUIDOVÉ Keltští kněží se nazývali druidové. Dub byl nejposvátnějším stromem a v dubových hájích prováděli druidové své rituály. Druidové také soudili spory, stanovovali odměny a tresty, vychovávali mládež. Veškeré náboženské nauce se museli budoucí druidové jako žáci naučit nazpaměť ve formě veršů. Druidové používání písma zakazovali. Co druidové hlásali? Především nesmrtelnost duše – zemřelý Kelt odcházel do zásvětí, kde byl odměněn nebo potrestán podle svých zásluh. Dochoval se nám od řeckých filozofů popis některých rituálů, které druidové prováděli. Například za novoluní sbírali zlatým srpem nejposvátnější rostlinu – jmelí vyrostlé na dubu. Obětovali při tom dva bílé býky. Při jiných příležitostech obětovali i lidi. Bohové prý nejlépe přijímali oběť zločinců, ale v případě nouze se obětovali i nevinní lidé. Posvátným zvířetem pro Kelty by kohout a divoký kanec. Panoramix – galský druid

7 KELTSKÝ KMEN BÓJŮ Do dějin Keltové vstoupili jako první pojmenovaní, neanonymní obyvatelé středoevropského vnitrozemí. Po jednom z desítek keltských kmenů, po Bójích, zůstalo naší vlasti latinské jméno: Boiohaemum = Bohemia. I v názvech českých řek zní stará keltština: Jizera - Isara, Ohře – Agara. Krkonoše se jmenovaly Sudeta, tedy les kanců. Šumava byla zase lesem kozorohů, říkalo se ji Gabréta. Byli to neobyčejně pilní lidé, skvělí řemeslníci, stavitelé a umělci. Keramiku jako první na našem území vyráběli na hrnčířském kruhu. Razili také první mince. Zbudovali první mosty a také první opevněná sídlištní centra takřka městského charakteru, oppida. Bójové poznali mince při vojenském tažení do Makedonie, makedonskými mincemi byli placeni keltští spojenci Alexandra Makedonského. Od druhé poloviny 2. století př. n. l. lze datovat první keltské ražby mincí. Dnes je známo přes 500 typů keltských mincí ze zlata a stříbra. Aby měli dostatečné množství zlata k ražbě mincí a k výrobě šperků, začali Bójové rýžovat zlato na březích jihočeských řek, především na Otavě a Vydře. Zlatá a stříbrná keltská mince

8 OPPIDA Asi od poloviny 2. století př. n. l. začali keltští Bójové budovat na výšinách při řekách nebo v blízkosti důležitých surovinových zdrojů prvotní opevněná sídliště městského typu, tzv. oppida. Tato lidnatá nejstarší města představují na našem území vyvrcholení keltské kultury. Za mohutnými kamennými zdmi, opatřenými na vnitřní straně sypaným ochozem, vyrůstaly ulice dřevěných obytných domků, kovárny, hrnčířské dílny, mincovny, desítky skladišť. Nechybí zde ani kultovní svatyně a palác vládce. Oppida byla mocenská, obchodní a hospodářská střediska. Jsou závislá na zemědělské produkci obyvatel v okolí, protože v oppidech lidé neobdělávali půdu, ale vyráběli a výrobky potom směňovali za potraviny. Oppida se neopevňovala jen tak, nejsilnější zdi nesměřovaly k severu jen z rozmaru náčelníků. Ze severu se blížilo nebezpečí v podobě divokých a mnohem zaostalejších germánských kmenů. Germáni byli nesporně na nižší hospodářské i kulturní úrovni, oplývali však bojovností, která přibližně na přelomu letopočtů přinesla keltské civilizaci u nás tragický zánik.

9 Rekonstrukce vzhledu keltského oppida ve střední Evropě Mezi největší oppida na našem území patří Závist u Zbraslavi, Stradonice u Berouna. Zde je archeologicky doložena i výroba keltských mincí. Oppidum Staré Hradisko na Moravě bylo centrem pro obchod s jantarem. Další oppida jsou doložena archeology v Hrazanech nad Živohoští, v Třísově u Českého Krumlova, na památném moravském vrchu Hostýně.

10 ZDROJE OBRÁZKŮ [28.10.2012] Slavnými Galy jsou pro děti Asterix a Obelix http://images.google.com/search?as_q=asterix+a+obelix&tbs=sur:fmc&tbo=d&biw=967&bih=472&sei=Gs- xUPHLGI25hAeipIHYBg&tbm=isch [28.10.2012] Galové a legie http://images.google.com/search?as_q=asterix+a+obelix&tbs=sur:fmc&tbo=d&biw=967&bih=472&sei=Gs- xUPHLGI25hAeipIHYBg&tbm=isch [28.10.2012] Panoramix – galský druid http://images.google.com/search?as_q=asterix+a+obelix&tbs=sur:fmc&tbo=d&biw=967&bih=472&sei=Gs- xUPHLGI25hAeipIHYBg&tbm=isch [28.10.2012] Keltští válečníci http://images.google.com/search?as_q=Galov%C3%A9&tbs=sur:fmc&biw=967&bih=472&sei=ZiipUOXCDqSm0AX59YDYDw&tb m=isch Železný meč – vlastní zdroje Hrot kopí - vlastní zdroje Zlatá a stříbrná keltská mince – vlastní zdroje Rekonstrukce vzhledu keltského oppida ve střední Evropě – vlastní zdroje LITERATURA FILIP, Jan. Keltská civilizace a její dědictví. 4. vyd. Praha: Academia, 1995. ISBN 80-200-0584-6. KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2007. ISBN 978-80-7238-208-08. MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, 1995. ISBN 80-208- 0337-8. HORA, Petr. Toulky českou minulostí: První díl. 1. vyd. Praha: Práce, 1985. ISBN 24-052-85. BAUER, Jan, Josef FRAIS, Radvan MARKUS, Kristina VOLNÁ a Zdeněk VOLNÝ. Toulky minulostí světa 2: Zlatá éra dějin: starověké Řecko. 1. vyd. Praha: Baronet a Via Facti, 2000. ISBN 80-238-5708-8. DRDA, Petr a Alena RYBOVÁ. Keltové a Čechy. 2. vyd. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0732-6.