Ekologie jako věda. Úvahy a otázky Je ekologie věda? Jaké atributy má věda? Jaký je rozdíl mezi ekologií a environmentalistikou? Jaké jsou cíle ekologie?

Prezentace na téma: "Ekologie jako věda. Úvahy a otázky Je ekologie věda? Jaké atributy má věda? Jaký je rozdíl mezi ekologií a environmentalistikou? Jaké jsou cíle ekologie?"— Transkript prezentace:

1 Ekologie jako věda

2 Úvahy a otázky Je ekologie věda? Jaké atributy má věda? Jaký je rozdíl mezi ekologií a environmentalistikou? Jaké jsou cíle ekologie? Jaké jsou metody a nástroje ekologie?

3 Proč je vědou má vlastní a konzistentní terminologii studuje vymezený okruh problémů používá jednotnou metodologii vytváří hypotézy a teorie, které vysvětlují empirická data (včetně dat historických) využívá exaktní měření a experimenty

4 Historie 500 až 300 BC Hippokrates, Empedokles, Aristoteles zkoumají přírodu a vztahy mezi organismy 250 BCv Indii zákony na ochranu zvířat, ryb, lesů, první rezervace 50 BCPlinius Starší 14.stol.v Číně zakázán lov v období rozmnožování zvířat 17.stol.Leeuwenhoek studuje populace a potravní řetězce

5 Historie 18.stol.A.P. de Candolle zkoumá působení vnějších vlivů na rostliny A. Humboldt popisuje rozšíření rostlin podle klimatických podmínek T. H. Malthus analyzuje vztah početního růstu obyvatelstva a velikosti dostupných zdrojů 19.stol.pro Ch. Darwina se analýza vlivu prostředí na organismy a organismů navzájem stává základem evoluční teorie (převrat v chápání biosféry, střet s religiózním chápáním světa, pokračuje diskuse o hybných silách evoluce) 1866Haeckel, pojmenování ekologie (kniha „Geberelle Morphologie der Organismen“), založení ekologie jako vědního oboru

6 Historie 1875rakouský geolog F. E. Suess zavádí pojem biosféra 1926V. I. Vernadskij pokládá biosféru za oblast geochemického působení organismů v planetárním měřítku (zpětné působení organismů na prostředí) 1963E. P. Odum nově definuje ekologii 1971vznik mezinárodního programu UNESCO „Člověk a biosféra“ 1972Rada Evropy vyhlašuje „Evropskou chartu o půdě“ 1973zpráva Římského klubu „Limity růstu“

7 Hlavní cíle ekologie  Vysvětlit zastoupení druhů na různých stanovištích staticky i v čase.  Nalézt zákonitosti pro vliv životního prostředí a meziduhové konkurence na vývoj a koexistenci druhů.  Popsat dynamiku populací.  Popsat zákonitosti vztahů mezi různými organismy.  Praktickým využitím poznatků ekologie je např. optimalizace metod boje proti výskytu nežádoucích druhů („škůdců“) v zemědělských ekosystémech, nalezení a vyhodnocení vhodných metod ochrany ohrožených druhů, přiblížení koloběhu v antropomofních ekosystémech přirozeným (člověkem neovlivněným) ekosystémům.

8 Definice a přístupy ekologie  klasická: studuje přírodní ekosystémy, vztahy mezi organismy navzájem a okolím  moderní: důsledně systémový přístup, studium vztahů, energetických a materiálových toků, časového vývoje, predikce vývoje a modelování s využitím ICT atd.  ekologie člověka - sociální vztahy, externí, zdraví, životní styl

9 Metody  sledování dynamiky a složení ostrovních společenstev - zastoupení druhů v čase, diferenciace druhů, vliv velikosti ostrova na zastoupení druhů  dlouhodobé sledování početnosti populací a jejich závislosti na vnějších podmínkách - používá se značkování jedinců, statistické metody, studuje se věková struktura populací, vlivy predátorů, antropogenní vlivy atd.  používání matematických modelů (časový vývoj populací a ekosystémů aj.) a jejich porovnávání s realitou (obdoba metod v ostatních vědních oborech - fyzika, astrofyzika aj.)  experimenty se změnami fyzikálních a chemických podmínek v ekosystému, se zastoupením populací v ekosystému, s velikostí ekosystému  sledování chování organismů v závislosti na vnějších podmínkách a na vnitrodruhové a mezidruhové interakci

10 Ekologické pravidelnosti (zákonitosti)  Ekosystém je tím stabilnější, z čím většího počtu prvků se skládá.  Ekosystém je tak stabilní, jako jeho nejslabší článek.  Proti působení vnějších vlivů (faktorů) má ekosystém určité hranice tolerance.  Ekosystém, který není schopen uvést svůj odpad do koloběhu látek v přírodě, je vystřídán jiným.  Zákon minima - vývoj živočicha nebo rostliny závisí zejména na faktoru, který je pro jeho vývoj nejméně příznivý (1840, J. Liebig)  Zákon superpozice - výsledný účinek vznikne souhrnným působením jednotlivých dílčích faktorů (používá se při zvažování působení několika faktorů i v dalších vědách, nelze jej použít pro nelineární jevy a v případě synergie).

11 Příčiny ohrožení druhů  koncentrace druhu na jedno unikátní stanoviště, resp. na stanoviště, která mají unikátní vlastnosti - ohrožení stanoviště lidskou činností, lokální katastrofou, změnou klimatických podmínek  velmi nízká hustota druhu, přestože obývá rozsáhlé území. To je typické pro druhy, které jsou na konci trofických řetězců (orel skalní, medvěd)  nízká reprodukční schopnost (např. velcí savci - velryby, sloni). Často souvisí se skutečností, že dané druhy s výjimkou člověka nemají přirozeného predátora.  vysoká specializace ve vazbě na jiný druh, který může být primárně ohrožen  ekonomické zájmy člověka (nadměrný rybolov, lov pro kožešinu, zemědělství s rozšiřováním využívaných ploch, těžba surovin aj.)  vysoká citlivost druhu k určité negativní změně životního prostředí  kombinace několika faktorů

12 Literatura a zdroje informací 1.Begon M. aj. (1997): Ekologie, jedinci, populace a společenstva, vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc, ISBN 80-7067-695-7 2.Vlček J., Drkal F. (1994): Metodické prostředky pro životní prostředí, vydavatelství ČVUT, Praha, ISBN 80-01-01166-6 3.Zelenka J., Štejfa J. (2000): Ekologický a environmentální slovník vybraných pojmů, Gaudeamus, Hradec Králové, ISBN 80-7041-627-0, 1.vydání, 160 stran 4.Stonawski J. (1997): Základy ekologie, Karolinium nakladatelství Univerzity Karlovy, Praha