Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

 Občanská válka v Anglii mezi rody Lancasterů a Yorků probíhala v období 15. st. (1455–1485).  Konflikt mezi rody však započal již dříve, když roku.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: " Občanská válka v Anglii mezi rody Lancasterů a Yorků probíhala v období 15. st. (1455–1485).  Konflikt mezi rody však započal již dříve, když roku."— Transkript prezentace:

1

2  Občanská válka v Anglii mezi rody Lancasterů a Yorků probíhala v období 15. st. (1455–1485).  Konflikt mezi rody však započal již dříve, když roku 1377 zemřel Eduard III. Jeho nástupcem měl být Eduard Černý princ. Ten však zemřel již rok před jeho smrtí, a tak se stal králem jeho nezletilý syn Richard II., jehož regentem byl Jan Gentský. Když Richard II. nabyl zletilosti a jeho regent zemřel, tak jeho majetek zabavil, což vzbudilo odpor u šlechty, která se v čele s Jindřichem Bolinbrokem, dědicem lancasterského vévody Jana Gentského svrhla Richarda a králem se stal Jindřich IV. (Bolinbrok).  Tím však byla opomenuta větev druhorozeného syna Lionela z Antwerp, čehož sesazený Richard II. využil a za svého nástupce určil Lionelova vnuka Rogera Mortimera. Ten ale zemřel bez dětí a právo na trůn odkázal na Richarda z Cambridge, vévodovi z Yorku.  Navíc svržení krále bylo útokem na princip božského původu královské moci. Jindřich IV. vládl jako „první mezi rovnými“, tento nový princip jej však již nechránil tolik jako idea posvátného původu královské moci.  Richard z Cambridge se pokusil o svržení ale neuspěl, a poté byl popraven. V době popravy byl na anglickém trůně již Jindřich V.

3  červeně jsou vyznačeni králové

4 Roku 1422 Jindřich V. nečekaně zemřel a kromě královské koruny zanechal svému devítiměsíční synu Jindřichovi VI. také pokračující válečný konflikt ve Francii. V regentské radě se rozpoutaly spory o moc zejména mezi Humphreym z Glouchesteru a Beauforty, které regent Jan z Bedfordu až do své smrti roku 1435 jen stěží dokázal tlumit. Narůstající spory u dvora se odrážely v celé zemi. Bohatnoucí střední třída (yeomani) se snažila získat politickou moc na úkor šlechty, autorita krále i církve upadala, kriminalita narůstala. Francouzská vojska ovládala stále více území, a když roku 1444 došlo k anglo-francouzskému jednání v Toursu, požadovali Francouzi uzavření příměří, stažení anglických jednotek do Calais a sňatek již zletilého Jindřicha VI. s Markétou z Anjou, aniž by Jindřich VI. obdržel nějaké věno. Anglické vojsko se odmítlo stáhnout, takže boje ve Francii pokračovaly. Francouzská vojska však nakonec anglickou armádu do roku 1453 zatlačila do Calais. Jindřich VI. svatba Jindřicha VI. s Markétou s Anjou

5  Boje ve Francii značně vyčerpávaly královskou pokladnu a královi rádci (Somerseti a Suffolkové) doporučovali králi zbavit se svého majetku, aby se ho poté mohli zmocnit. Autorita krále dále klesala, narůstaly potyčky mezi šlechtici. Neúspěchy ve Francii a hroucení zkorumpovaného systému však pro Suffolky nakonec znamenal katastrofu. Vilém ze Suffolku byl na popud parlamentu roku 1450 uvězněn a poté králem vypovězen ze země. Richard Plantagenet z Yorku (syn Richarda z Cambridge) neusiloval o trůn, nýbrž o nápravu poměrů a odstranění zkorumpovaných rádců, zejména Edmunda Beauforta ze Somersetu, jenž nahradil Suffolka. Po mobilizaci Yorkových sil proti Somersetovi byl York prohlášen za vzbouřence a Somerset za oddaného poddaného krále.  Když byli roku 1453 Angličané ve Francii definitivně poraženi, král zešílel. Dočasnou vládu vykonávala královská rada, jež však nedisponovala autoritou a v zemi propukla anarchie.  Do toho královna Markéta z Anjou porodila syna Eduarda (byť bylo veřejným tajemstvím, že jeho otcem není král, nýbrž Somerset), což jen zvětšilo obavy z moci Somersetů. York přijel na pozvání biskupů do Londýna, prosadil se v královské radě a Somerset byl uvězněn. Parlament jmenoval Yorka regentem, který byl záhy jmenován také protektorem Anglie a hlavním královským rádcem. York se snažil ozdravit královské finance, redukoval náklady královské domácnosti  Když se však král začal uzdravovat a nabývat vědomí, propustil Somerseta z vězení a Yorkova opatření rušil.

6  První bitva Válek růží u St. Albans připomínala spíše jen pouliční bitku, trvala jen asi půl hodiny, jednalo se však o první otevřenou srážku Yorků s Lancastery. Somerset však při ní zahynul a král byl zraněn.  Richard Plantagenet z Yorku opět zdůrazňoval, že nebojuje proti králi, nýbrž proti jeho rádcům. Nyní když hlavní rádce zemřel, doprovodil se svými druhy krále do Londýna. Král vyhlásil všeobecnou amnestii, záhy jej však zasáhl další záchvat deprese, a York byl proto znovu jmenován protektorem Anglie. York se znovu pustil do restituce královského majetku, stále však narážel na odpor protivníků, kteří se koncentrovali okolo královny Markéty z Anjou.  Ve sporu mezi Yorky již nemohl nikdo zůstat neutrální, celá země se proto rozštěpila na dva nesmiřitelné tábory. Roku 1459 se královna cítila již dostatečně vojensky silná, takže došlo k bitvě u Blore Hearth, jež ovšem znovu skončila vítězstvím Yorků. V následující bitvě u Ludford Bridge však získali Lancasterové navrch a Yorkové se rozprchli. York prchl do Irska, Richard Neville ze Salisbury, Richard Neville z Warwicku a Yorkův syn Eduard z March do Calais. Královna Markéta z Anjou s královým souhlasem ovládla veškeré záležitosti, obvinila Yorky z velezrady a prosadila konfiskace jejich majetku.

7  Mnozí Angličané však vůbec nebyli přesvědčeni o tom, že by York byl zrádce. Moc Yorků navíc nebyla zlomena: Warwick a Salisbury ovládli bohaté Calais a přes moře podnikali nájezdy na Kent.  York zatím zůstal v Irsku a vylodil se v Chesteru poté, co vojska jeho přívrženců zvítězila nad Lancastery v bitvě u Northamptonu a zajala krále.  Richarda Plantageneta v Londýně přivítali jako krále, ale králem zůstal Jindřich VI., následnictví „syna“ Eduarda však parlament zrušil ve prospěch Yorka.  Tento vývoj byl ovšem zcela nepřípustný pro Lancastery, kteří opět shromáždili své vojsko a začali plenit Yorkovy pozemky. York mobilizoval své síly a přesunul je roku 1460 na hrad Sandal, kde je Lancasterové oblehli. Yorkové z hradu vyšli, aby se se svými protivníky utkali v bitvě u Wakefieldu. Yorkové však utrpěli drtivou porážku: Richard Plantagenet z Yorku byl zabit, Richard Neville ze Salisbury a Yorkův druhý syn Edmund byli krátce po bitvě Lancastery popraveni.

8  Na základě přívější úmluvy měl na trůn usednout Yorkův syn Edward, který zvítězil roku 1461 v bitvě u Mortiners Cross nad Lancastery vedenými Owenem Tudorem a jeho synem Jasperem.  Markéta z Anjou však mezitím odcestovala do Skotska, kde získala podporu. Odtud táhla se svým vojskem na Londýn. Richard Neville z Warwicku se opevnil v St. Albans, jeho postavení však bylo vyzrazeno a jeho vojsko v druhé bitvě u St Albans utrpělo porážku.  Markétě se nakonec podařilo osvobodit Jindřicha VI., Londýňané vystrašení zvěstmi o lancasterském drancování měst odmítli Lancasterům otevřít brány města.  Místo toho vstoupil do Londýna Yorkův syn, jenž byl jako Eduard IV. prohlášen králem v naději, že bude vládnout lépe než Jindřich VI. Nový král získal lidovou podporu a Lancasterové oslabení návratem Skotů do jejich vlasti se museli stáhnout na sever.  V mohutné bitvě u Towtonu Yorkové nakonec zvítězili, lancasterské vojsko se rozpadlo, Markéta z Anjou se svým synem Eduardem prchla do Skotska a následně do Francie.

9  Po nastolení Eduarda králem se začal v zemi pomalu obnovovat pořádek, oživovat obchod a nastolovat právní stav.  Markéta z Anjou se se synem Eduardem po úprku do Francie vylodili na severu Anglie, kde sídlili Lancasterové a se svým vojskem napadali zdejší hrady. Avšak bitvy u Hedgeley Moor a u Hexhamu (roku 1464) prohráli a mnozí Lancasterší velitelé byli zajati, včetně Jindřicha Beauforta ze Somersetu. Boje na severu ale neutichaly.  Brzy začali rozpory mezi králem a jeho dřívějším spojencem Richardem Nevillem z Warwicku, který se spojil se šlechtou, jež byla nespokojena se vzestupem „nové šlechty“ (Woodvillů), kterou Eduard IV. podporoval. Warwick byl se svým vojskem poražen v bitvě u Edgecote Moor roku 1469 a musel prchnout do Calais, tam se však spojil s Markétou z Anjou a společně se vylodili s podporou Francie roku 1470 v Anglii. Poté musel zaskočený Eduard IV. prchnout do Burgundska.  Následujícího roku se Eduard IV. vylodil v Anglii a táhl na Londýn. Teprve až se dostal do Londýna, tak došlo k bitvě u Barnetu, kde se Warwickovo vojsko rozpadlo a Warwick sám byl zabit. V následující bitvě u Tewkesbury král Eduard zvítězil, Markétin syn Eduard a Edmund Beaufort ze Somersetu byli zabiti a Markéta samotná zajata.  V Londýnském Toweru byl ubit Jindřich VI. Eduard IV. Richard Neville z Warwicku

10

11

12  Po bitvě v Tewkesbury Eduard IV. konečně ovládl celou Anglii a bezprostřední ohrožení jeho moci pominulo. Přežili však dva potenciální uchazeči o trůn: Eduardův přebíhavý bratr Jiří z Clarence a Jindřich Tudor, který utekl do Bretaně. Clarence nechal vsadit do Toweru z důvodu sporu o Warwickův majetek a v roce 1478 Clarence zemřel.  Po Eduardově smrti roku 1483 se měl stát protektorem jeho bratr Richard, královna Alžběta Woodville však nechala korunovat svého nezletilého syna Eduard V.  Richard se rozhodl prosadit silou, popravil představitele Woodvillů i Eduarda V. a nechal se jako Richard III. korunovat. Proti Richardovi III. však stále více rostla opozice, jejímž představitelem se stal Jindřich Tudor, jenž přebýval v exilu v Bretani. Ten se roku 1485 se svými přívrženci vylodil ve Walesu a po vítězství nad Richardem III. v bitvě u Bosworthu přijal jako Jindřich VII. královskou korunu a oženil se s Alžbětou z Yorku. Posledním větším povstáním vyvrcholila bitva u Stoke v roce 1487, kde Jindřich zvítězil.  Svým sňatkem s Alžbětou z Yorku spojil lancastersko-tudorovskou dynastii s yorkskou, upevnil svou moc a zajistil pokračování svojí vlastní královské dynastii Tudorovců. Alžběta WoodvilleováJindřich VII.

13

14  Nejzřejmějším důsledkem byl pád rodu Plantagenetů, který byl na anglickém trůnu nahrazen rodem Tudorovců, který v následujících letech dramaticky změnil Anglii.  Šlechta utrpěla během těchto válek, doprovázených důsledky morové nákazy černého moru, velké ztráty moci ve prospěch vznikající skupiny obchodníků a centralizované královské moci v době vlády Tudorovců.  Ohlásila konec středověku v Anglii a příchod renesance.  Uvádí se, že hrůzy válek byly zveličovány Jindřichem VII., aby tak zvětšil své zásluhy o uklidnění situace a dosažení míru  Války byly pro Anglii tragické ztrátou převážné části území ve Francii. I když angličtí panovníci pokračovali ve výbojích na kontinentu, ovládnutí území, které dříve patřilo pod anglickou správu, se nepodařilo obnovit.  Poválečné období přineslo změnu i v postavení šlechticů a jejich možnosti shromáždit a vyzbrojit své vlastní vojsko, což jim Jindřich zakázal. Nemohli tak bojovat proti sobě ani proti králi. Spory šlechticů tak byly řešeny především u královského dvora s velkým vlivem krále.  Spojením lancasterské červené a yorské bílé růže vznikla růže Tudorovská.

15  Angličtí králové:  Jindřich IV. Lancaster  Jindřich VI. – Lancaster  Eduard IV. – York  Richard III. – York  Jindřich VII. – Tudor  Yorkové:  Richard Plantagenet, 3. vévoda z Yorku  Richard Neville, 16. hrabě z Warwicku (bojoval na straně Yorků i Lancasterů)  Richard Neville, 5. hrabě ze Salisbury  John Neville, 1. markýz z Montagu  Vilém Neville, 1. hrabě z Kentu  Alžběta Woodville  Lancasterové:  Markéta z Anjou  Jindřich Percy, 2. hrabě z Northumberlandu  Jindřich Percy, 3. hrabě z Northumberlandu  Richard Neville, 16. hrabě z Warwicku (bojoval na straně Yorků i Lancasterů)  Edmund Beaufort, 1. vévoda ze Somersetu  Jindřich Beaufort, 3. vévoda ze Somersetu  Edmund Beaufort, 4. vévoda ze Somersetu  Jiří Plantagenet, 1. vévoda z Clarence

16  První bitva u St Albans – 22. květen 1455 Y  Bitva u Blore Heath – 23. září 1459 Y  Bitva u Ludford Bridge – 23. říjen 1459 L  Bitva u Northamptonu – 10. červenec 1460 Y  Bitva u Wakefieldu – 30. prosinec 1460 L  Bitva u Mortimers Cross – 2. únor 1461 Y  Druhá bitva u St Albans – 22. únor 1461 L  Bitva u Ferrybridge – 28. březen 1461 N  Bitva u Towtonu – 29. březen 1461 Y  Bitva u Hedgeley Moor – 29. duben 1464 Y  Bitva u Hexhamu – 15. květen 1464 Y  Bitva u Edgecote Moor – 26. červenec 1469 L  Bitva u Losecoat Field – 12. březen 1470 Y  Bitva u Barnetu – 14. duben 1471 Y  Bitva u Tewkesbury – 4. květen 1471 Y  Bitva u Bosworthu – 22. srpen 1485 L  Bitva u Stoke – 16. červen 1487 L Y -vítězství Yorků, L -vítězství Lancasterů, N -nerozhodně

17       tree-cs.svg tree-cs.svg      ml ml  htm htm

18  _Initial_deployment.svg _Initial_deployment.svg      _Battle_of_Barnet_retouched.jpg _Battle_of_Barnet_retouched.jpg  battle.svg battle.svg   _%28frame%2C_bw%29.jpg _%28frame%2C_bw%29.jpg       


Stáhnout ppt " Občanská válka v Anglii mezi rody Lancasterů a Yorků probíhala v období 15. st. (1455–1485).  Konflikt mezi rody však započal již dříve, když roku."

Podobné prezentace


Reklamy Google