Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Inflace doc.Ing Pavel Janíčko, CSc, Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka) 1.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Inflace doc.Ing Pavel Janíčko, CSc, Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka) 1."— Transkript prezentace:

1 Inflace doc.Ing Pavel Janíčko, CSc, Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka) 1

2 Inflace

3 1. Charakteristika inflace 2. Měření inflace 3. Typy inflace 4. Důsledky inflace 5. Phillipsova křivka 6. Protiinflační politika

4 Inflace Inflace – proces postupného znehodnocování kupní síly peněz (měny) v důsledku růstu cen. Projevuje se zvyšováním celkové hladiny cen statků a služeb v průběhu určitého období. Inflace je tedy změna cenové hladiny (není to totéž, co vysoká cenová hladina) Negativní důsledky inflace: snížení kupní síly peněz, znehodnocování úspor, zhoršení schopnosti peněz plnit funkci uchovatele hodnot, snížení reálných mezd, zvýšení míry nejistoty v rozhodování podnikatelů, přispívání k nestabilitě a prohlubování ekonomické nerovnováhy. Opakem inflace je deflace - proces zvyšování hodnoty peněžní jednotky zmenšováním peněžního oběhu, hlavně umělým snížením objemu oběživa; především k odstranění následků inflace a ke zhodnocení měny. Snižování objemu oběživa ovlivňuje negativně výkonnost ekonomiky. Proto jde o jev poměrně vzácný a zpravidla nežádoucí.

5 Měření inflace Hlavní používané indexy: ◦ Index spotřebitelských cen (CPI) a ◦ Deflátor GDP ◦ Index cen výrobců PPI

6 Index spotřebitelských cen Poměřuje úroveň cen vybraného koše výrobků a služeb (cca 790) ve dvou obdobích. Význam (váha), jednotlivých druhů zboží ve spotřebním koši odpovídá podílu daného druhu na celkové spotřebě domácností. Do spotřebního koše je zařazeno zboží (potravinářské, tabák, odívání, nábytek, potřeby pro domácnost, drogistické, pro dopravu a volný čas, pro osobní péči aj.) a služby (opravárenské, z oblasti bydlení, provozu domácnosti, zdravotnictví, sociální péče, dopravy, volného času, vzdělávání, stravování a ubytování, osobní péče a finanční). Složení spotřebního koše se v průběhu let mění. Mírou inflace z hlediska domácností je procentní přírůstek indexů spotřebitelských cen. Pokles míry inflace, klesající procentní přírůstky cenové hladiny označujeme jako dezinflace.

7 Spotřební koš v ČR V á ha v procentech Potraviny a nealkoholick é n á poje 19,7616,3 2. Alkoholick é n á poje, tab á k 7,928,2 3. Od í v á n í a obuv 5,695,6 4. Bydlen í, voda, energie, paliva 23,6424,7 5. Bytov é vybaven í, zař í zen í dom á cnosti; opravy 6,795,7 6. Zdrav í 1,441,8 7. Doprava10,1411,4 8. Po š ty a telekomunikace 2,253,8 9. Rekreace a kultura9,559,8 10. Vzděl á v á n í 0,450,6 11. Stravov á n í a ubytov á n í 7,425,8 12. Ostatn í zbož í a služby 4,956,3 Celkem100,00100,0

8 CPI Český spotřební koš má 729 položek. Největší váhu v něm mají výdaje na bydlení. Nemalou část pak tvoří alkoholické a tabákové výrobky. Kromě těchto jsou do indexu počítány například i prázdné CD disky, hry či klenoty. Oproti zdravému sushi však našemu koši vládnou takové položky jako šunkový salám, lahvové pivo či cigarety Petra. Nechybí v něm však ani chlouba českého průmyslu Škoda Octavia. Například anglický Národní statistický úřad nedávno přidal do spotřebního koše i digitální přehrávače hudby. V posledních letech statistici do svých výpočtů přidali i šampaňské či kondomy.

9 Cenové indexy Pro správnou vypovídací schopnost je nutné přesně specifikovat období, za které je uváděna a k čemu je vztahována Druhy CPI: ◦ Přírůstek průměrného ročního indexu spotřebitelských cen ◦ Přírůstek indexu spotřebitelských cen ke stejnému měsíci předchozího roku ◦ Přírůstek indexu spotřebitelských cen k předchozímu měsíci ◦ Přírůstek indexu spotřebitelských cen k základnímu období (např. rok 2000 = 100). Vedle CPI existují i další cenové indexy: ◦ indexy cen stavebních prací a stavebních objektů, ◦ indexy cen průmyslových výrobců, ◦ indexy cen zemědělských výrobců, ◦ indexy cen tržních služeb v produkční sféře.

10 Ekonomický vývoj ČR

11 Deflátor Deflátor je převodní koeficient, který koriguje v časové řadě vliv znehodnocení kupní síly měny. Prezentuje poměr mezi nominální a reálnou veličinou. V koši produktů a služeb jsou všechny statky, obsažené v ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu. GDP v běžných cenách deflátor GDP = * 100 GDP v cenách základního období

12 Rozdíly mezi CPI a deflátorem V deflátoru GDP je zahrnuto větší množství produktů a služeb. Koš produktů a služeb v deflátoru GDP se každý rok mění, u CPI je relativně stálý. CPI zahrnuje i ceny importovaných statků, deflátor zahrnuje jen ceny statků vyprodukovaných v dané ekonomice.

13 Stupně inflace Podle stupně závažnosti/intenzity rozlišujeme: Mírná inflace – cenová hladina roste pomalu. Ceny jsou relativně stabilní, lidé důvěřují penězům. Roční míra inflace je řádově jednociferná. Pádivá inflace – roční nárůst cenové hladiny je dvou či trojciferný (20, 100, 200%). Plně rozvinutá pádivá inflace je provázena vážnými hospodářskými problémy. Finanční trhy jsou nestabilní, lidé nedůvěřují penězům a hromadí statky. Hyperinflace – extrémní případ, kdy tempo růstu cenové hladiny je tisíc, milion i více procent ročně. Je třeba tisknout velké množství peněz. Např. Německo v letech 1920 – 1923

14 Typy inflace Zjevná (otevřená) inflace – ekonomická nerovnováha je spojena s růstem cenové hladiny. Jedná se o nejběžnější formu. Potlačená (blokovaná) inflace – státní orgány se snaží brzdit inflaci např. státní regulací cen, což se projevuje nedostatkem zboží. Potlačená inflace způsobuje také vytváření nucených úspor, které budou v případě odstranění státních restrikcí uvedeny na trh, a tím způsobí dodatečný růst cen. Skrytá inflace – cenové indexy nevykazují skutečný růst cenové hladiny, ale klesá kvalita zboží při zachování ceny.

15 Typy inflace Nevyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem (mění se cenové relace) Vyrovnaná inflace – ceny jednotlivých statků rostou stejným tempem

16 Typy inflace Podle prvotního impulsu hovoříme o dvou typech inflace: 1) Inflace tažená poptávkou (poptávková inflace) je způsobena zvyšující se agregátní poptávkou, pokud tato není doprovázena odpovídajícím nárůstem agregátní nabídky. Skutečný produkt společnosti se blíží svou velikostí produktu potencionálnímu.

17 Inflace tažená poptávkou při různých variantách AS P Q AD AS P1P1 Q1Q1 AD‘ P Q AD AS P1P1 Q‘ AD‘ P Q AD AS P1P1 Q1Q1 AD‘ Q2Q2

18 Typy inflace 2) Inflace tlačená náklady (nákladová inflace) jedná se o inflaci vyvolanou snižováním agregátní nabídky, pokud tato není doprovázena odpovídajícím snižováním agregátní poptávky. Skutečný produkt společnosti je nižší než potencionální. P Q AD AS P1P1 Q1Q1 AS‘

19 Typy inflace Inflace skutečná P t - P t-1 π t = P t-1 Inflace očekávaná P t e - P t-1 π t e = P t-1

20 Očekávaná inflace Friedmanova koncepce adaptivních očekávání předpokládá, že jakmile zvýšená inflace určitou dobu trvá, ekonomické subjekty ji začnou očekávat i do budoucna a začnou jí přizpůsobovat své chování. Inflační očekávání se zabudovávají i do dlouhodobých kontraktů, což způsobí, že se očekávaná inflace přeměňuje v inflaci skutečnou. Adaptivní očekávání vycházejí pouze z minulé zkušenosti. Lidé se poučují z minulých chyb a na jejich základě opravují své odhady budoucnosti. Slabinou této koncepce je předpoklad, že lidé nejsou schopni utvářet přesná očekávání. Koncepce adaptivních očekávání tak nevylučuje existenci systematické chyby Tyto nedostatky překonává koncepce racionálních očekávání. Podle hypotézy racionálních očekávání berou lidé při svém rozhodování v úvahu všechny dostupné relevantní informace. Lidé netvoří svá očekávání pouze na základě minulých zkušeností, nýbrž sledují i odhady předpokládaného hospodářského vývoje, vývoj na finančních i komoditních trzích (např. ropa), výroky politiků bankéřů či ekonomů atd. Hypotéza racionálních očekávání předpokládá, že se lidé chovají cílevědomě nejen při maximalizaci užitku, ale i při shromažďování a zpracování informací. Lidé jsou racionální v tom smyslu, že se snaží jednat vždy nejlepším možným způsobem.

21 Adaptivní očekávání Π t e = Π t-1 e + j * (Π t-1 - Π e t-1 ) Pro j = 1 Π t e = Π t-1

22 Racionální očekávání Π t e = Π t

23 Příčiny inflace Hlavní příčinou inflace je tlak na růst mezd, který vyvolává růst cen. Impulsem může být vyšší poptávka po statcích, která nutí firmy zvyšovat nabídku, čímž zvyšují poptávku po práci. Její růst zvyšuje mzdovou úroveň a ta se projeví v růstu cen. Tento růst cen chtějí zaměstnanci kompenzovat růstem mezd a roztáčí se tak mzdová – cenová spirála. Dalším inflačním vlivem je import a zvyšující se cenová hladina importovaného zboží a surovin. Zvláště při vysokém podílu importovaných výrobků. Nezbytnou podmínkou inflace je zvyšující se nabídka peněz. Inflace zvyšuje poptávku po penězích, která může být uspokojena jen zvýšenou nabídkou peněz. Jestliže se nezvýší, pak peníze určené pro spekulativní účely či úspory musí být přesunuty do oblasti transakcí. Po jejich vyčerpání dojde k zastavení inflačního procesu nebo se sníží produkt.

24 Důsledky inflace K důsledkům inflace patří zejména redistribuce důchodu a majetku. Důsledky se liší podle toho, zda ji společnost očekává či nikoliv. Jestliže je inflace očekávaná, pak její vlivy na jednotlivé skupiny společnosti budou plně kompenzovány a nebude mít tedy vliv na redistribuci důchodů ani na produkt. Zjednodušeně lze říci, že očekávanou a rovnoměrnou inflací není nikdo překvapen. Nárůst cen, mezd, rent atp. je každoročně automaticky upravován o očekávanou inflaci. Pokud společnost inflaci neočekává (v důsledku nepředpokládaného či nesprávně predikovaného zvýšení cenové hladiny), pak se projeví na redistribuci důchodu a majetku.

25 Redistribuce mezd a důchodů Redistribuce z dlužníka na věřitele: Jestliže míra inflace vzroste nad úroveň úroku, za který si dlužník vypůjčil peníze od věřitele, pak věřitel dostává zpět nižší hodnotu, než kterou půjčoval. Neočekávaná inflace je nepříjemným jevem pro věřitele. Redistribuce z daňového poplatníka na vládu: Růstem příjmů rostou daně fyzických osob. Vyšší inflace a s ní spojené vyšší příjmy zajišťují státu vyšší příjmy ze všech daňových zdrojů. Na druhé straně vládní výdaje se v souvislosti s inflací také zvyšují. Redistribuce od příjemců fixních plateb k silně reprezentovaným skupinám zaměstnanců: Příjemci stálých/fixních plateb (důchodci, ženy na mateřské dovolené, rentiéři, apod.) se obtížně domáhají valorizace důchodů oproti zaměstnancům (mají odbory).

26 Redistribuce mezd a důchodů Redistribuce od zaměstnanců veřejného sektoru k zaměstnancům soukromého sektoru: Vláda se snaží usměrňovat míru inflace regulací mezd. Zaměstnanci veřejného sektoru (lékaři, doktoři, učitelé, policie…) nezískávají plnou kompenzaci inflace, a to zejména v případě vysoké inflace. Důsledkem je odliv a ztráta klíčových zaměstnanců (odcházejí do soukr. sektoru). Redistribuce od zaměstnavatelů k zaměstnancům: Pokud mohou zaměstnanci prosadit plnou kompenzaci inflace do svých mezd, pak může klesat vytvořený zisk firem. Neplatí to vždy. Zaměstnavatel může snížit jiné náklady, může dosahovat vyšší produktivity. Nebo může zvyšující se náklady promítnout do ceny a tedy přesunout na spotřebitele.

27 Inflace vs. nezaměstnanost (Phillipsova křivka)

28 Nezaměstnanost a inflace A.W.Phillips (1957) formuloval vztah mezi změnou mezd a nezaměstnaností: „Snížení nezaměstnanosti je možné jen při růstu mzdových nákladů.“ Jestliže je nezaměstnanost vysoká, není velký tlak na zvyšování mezd a naopak. Pokud bude nezaměstnanost nízká, budou se zaměstnavatelé snažit získat špičkové pracovníky určitých oborů a budou je „přeplácet“. Často je chybná interpretace indikátoru nezaměstnanosti, který je chápán obecně, přestože představuje převahu nabídky pouze určitého typu pracovní síly nad poptávkou.

29 Phillipsova křivka představuje vztah mezi mírou nezaměstnanosti a mírou inflace A.W. Phillips v roce 1958 ukázal, že existuje inverzní vztah mezi tempem růstu nominálních mezd (g w ) a mírou nezaměstnanosti (u) ve Velké Británii v období , tj. čím je nižší míra nezaměstnanosti, tím je vyšší tempo růstu nominálních mezd a naopak Phillips nijak tento vztah nezdůvodňoval, byl to jen empirický vztah: g w = – .(u – u*) u* = přirozená míra nezaměstnanosti; u = skutečná míra nezaměstnanosti;  = koeficient citlivosti tempa růstu nominálních mezd na rozdíl mezi skutečnou mírou nezaměstnanosti a přirozenou mírou nezaměstnanosti

30 Varianty Phillipsovy křivky Původní Phillipsova křivka vyjadřovala substituční vztah mezi nezaměstnaností a mírou růstu nominálních mezd Philipsova křivka g W u Philipsova křivka π v% u u* Upravená Phillipsova křivka (60. léta, Samuelson – Sollow) vyjadřovala substituční vztah mezi nezaměstnaností a mírou růstu cenové hladiny

31 Původní, modifikovaná PC a PC s očekávanou inflací Původní PC Δ g w g w = – .(u – u*)  = Δ u Modifikovaná PC Δ π π t = – .(u – u*)  = Δ u PC s očekávanou inflací π t = π t e – .(u – u*)

32 Philipsova křivka - využití Vztah mezi nezaměstnaností a inflací, jež popisuje Phillipsova křivka (Phillips curve – PC), vedl mnohé ekonomy k myšlence, že lze provést volbu mezi nezaměstnaností a inflací. To by znamenalo, že stát může mít určitou kontrolu nad těmito veličinami. Vývoj a další teorie však ukázaly, že skutečnost je trochu jiná. V 70. letech se v USA objevuje jak rostoucí inflace, tak rostoucí nezaměstnanost. Přestala platit zákonitost PC?

33 Friedman-Phelpsova verze PC Friedman zavedl pojem přirozené míry nezaměstnanosti Rozšířili Phillipsovu křivku o další předpoklady ◦ Do Phillipsovy křivky zahrnul adaptivní inflační očekávání ◦ Vychází z toho z toho, že vláda nebo CB realizují expanzivní HP, protože chtějí pomocí zvýšení AD snížit míru nezaměstnanosti

34 Friedman-Phelpsova verze PC Snížení nezaměstnanosti vyvolá vzestup inflace (na 2%) – z výchozího bodu A se dostáváme do bodu B Podle modelu zaměstnavatelé mají info o vývoji cenové hladiny, ale zaměstnanci ne  když vláda zvýší AD tlačí to na růst P  rostou také nominální mzdy, ale pomaleji než P  zaměstnanci, kteří o růstu P nevědí a vidí jen své rostoucí mzdy podléhají peněžní iluzi a tak zvyšují nabídku práce  takže se snižuje u (posun z bodu A do B)  v delším časovém horizontu si to zaměstnanci uvědomí, prohlédnou tu iluzi a chtějí vykompenzovat růst P růstem mezd  reálná mzdová úroveň se vrací na svou výchozí hodnotu  zaměstnavatelé budou snižovat poptávku po práci na původní úroveň (posun z bodu B do C) nezaměstnanost se bude vracet zpět, ale už při zvýšené cenové hladině!!! Pokud by znovu chtěla vláda nebo CB stlačit nezaměstnanost, musela by opět vyvolat peněžní iluzi a celé by se to zopakovalo (body D a E) – bylo by to vykoupeno ještě výraznějším (už by to bylo 7%) růstem inflace – akcelerací Předpoklady tohoto modelu jsou adaptivní očekávání a asymetrické informace původní míře nezaměstnanosti u* odpovídá jakékoliv vysoká míra inflace Když spojíme všechny body (A,C,E), do kterých ekonomika vždy směřuje v delším období, získáme vertikální (červenou) dlouhodobou Phillipsovu křivku (LPC), která vyznačuje přirozenou míru nezaměstnanosti odpovídající jakékoliv míře inflace Takovouto míru nezaměstnanosti označujeme jako NAIRU = míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci (na této úrovni nevznikají tlaky ani na vzestup míry inflace ani na pokles míry inflace) π v% u v% u* = 5% 3% 2% A BC D E LPC 7%

35 Závěr Volba mezi nezaměstnaností a inflací existuje jen v krátkém období. V dlouhém období existuje jen přirozená míra nezaměstnanosti. Jak poznat PMN? Obtížně, ale jako indikátor může být použita míra inflace. Pokud inflace roste, pak je zřejmě nezaměstnanost pod PMN a naopak.

36 Závěry pro stabilizační politiku vlády a) snaha vlády udržet nezaměstnanost pod její přirozenou mírou vyvolá zrychlující se inflaci, b) zrychlující se inflace nakonec donutí vládu rezignovat na tento cíl a nezaměstnanost vrátí na přirozenou míru, avšak při vyšší míře inflace, c) snížit očekávanou inflaci může vláda zvýšením nezaměstnanosti nad její přirozenou míru. Nejlepší stabilizační politikou vlády je udržování míry nezaměstnanosti na její přirozené míře při nízké úrovni očekávané inflace.

37 Protiinfační politika 1) Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku Snížení vládních výdajů → G Metoda cold turkey: razantní snížení vládních výdajů - důsledkem rychlý pokles inflace, ale za cenu poklesu HDP Metoda gradualistická: postupné snižování vládních výdajů - důsledkem postupný pokles inflace při menším dopadu na ekonomický růst

38 Protiinfační politika Důchodová politika Další metodou protiinflační politiky je omezovat růst nominálních mzdových sazeb a důchodů (je-li tento vyšší než růst produktivity nebo produktu). Používají se různé formy: a) Zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády. b) Limity růstu mezd (někdy se paradoxně tyto limity stávají příčinou růstu mezd). c) Dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení (tripartitní jednání). d) Dále je možná regulace cen statků fixací nebo limitováním (obvykle jen na některých dílčích trzích).

39 Protiinfační politika Výhodou důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a bez poklesu produktu. Nevýhodami regulace mezd a cen je potlačení tržních informací o vývoji poptávky a nabídky, což omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů. Spočívají-li příčiny inflace v nadměrné poptávce, je důchodovou politikou inflace pouze potlačena resp. oddálena.

40 Protiinfační politika 2) Monetární politika Regulace množství peněz → regulace reálných M peněžních zůstatků a úrokové míry→ regulace AD (C,I) P Zabezpečením stabilní cenové hladiny na základě monetaristického měnového pravidla, které váže stabilitu cenové hladiny na udržování správného množství peněz v ekonomice. Cílem makroekonomické politiky je udržovat stálý a neměnný růst nabídky peněz. Hlavním zdrojem makroekonomických fluktuací jsou spontánní změny objemu peněžní nabídky.

41 Protiinfační politika 3) Ovlivnění očekávané inflace


Stáhnout ppt "Inflace doc.Ing Pavel Janíčko, CSc, Vztah mezi inflací a nezaměstnaností (Phillipsova křivka) 1."

Podobné prezentace


Reklamy Google