Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Modely řešení problémových situací Na základě dlouhodobého empirického výzkumu před více než 30 lety bylo zjištěno, že vlastní samostatné řešení problémů.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Modely řešení problémových situací Na základě dlouhodobého empirického výzkumu před více než 30 lety bylo zjištěno, že vlastní samostatné řešení problémů."— Transkript prezentace:

1 Modely řešení problémových situací Na základě dlouhodobého empirického výzkumu před více než 30 lety bylo zjištěno, že vlastní samostatné řešení problémů a hledání nejvhodnějších cest řešení žáky představovalo pouhá 3% času ve vyučování (J. Skalková, J. Maňák, J. Nedvěd, E. Stračár). Došlo v 90. letech k důsledným změnám, které by překonaly tradiční postavení žáka jako činitele receptivního?

2 Základní pojmy Problémový způsob výuky (problémové vyučování, PV) je konkrétním typem učení, zahrnutým v regulativní výuce, který se může uplatňovat i jako aktivizační metoda podporující samostatnou, iniciativní a tvůrčí činnost žáků. PV je tedy výrazem snahy po překonání tradičního vyučování – zakládá svou koncepci vyučování na intenzivním, aktivním a samostatném myšlení žáků. Jeho hlavním znakem je, že staví žáka před problémové situace a že si žák osvojuje nové vědomosti řešením problémů. Pedagogický problém je obtíž teoretické nebo praktické povahy, při jejímž řešení žák aktivně používá vlastní poznávací činnost, řídí se určitými potřebami, směřuje k překonání obtíže, a tak získává nové poznání a nové zkušenosti. Problém vzniká také tím, že jsou dány cíle bez znalostí prostředků, které k nim vedou. Mnohé problémy nejsou nové, neboť mohou být podchyceny již dříve, nicméně se stále vracejí a vyvolávají potřebu nových řešení. Neodlučitelnou součástí PV je problémové učení, zahrnující myšlenkové procesy probíhající u žáka při řešení problému. Cílem efektivního vyučování je efektivní navozování myšlenkových operací umožňujících žákovi vyřešení problému. Problémové vyučování tedy navozuje problémové učení.

3 Problémové vyučování a učení je efektivní tehdy, pokud: - mají žáci k učení aktivní vztah, jsou-li jím aktivně motivováni - je-li učitel schopen organizovat vhodné problémové situace - je-li k problémovému vyučování zvolena vhodná učební látka Pro potřeby PV je třeba vyřešit typologie problémových úloh, aby se ozřejmily požadované myšlenkové pochody a rozumové operace pro jednotlivé učební úlohy a předpokládané intelektuální dovednosti. I když se PV může uplatňovat úspěšně u většiny předmětů, jsou z tohoto hlediska mezi nimi určité rozdíly. Je proto třeba volit jiné metodické postupy při řešení matematických problémů v předmětech humanitních, technických apod. Problémové vyučování klade specifické nároky také na organizaci vyučování. Nejlépe se osvědčuje takové přiměřené dávkování učiva, které umožňuje kontrolu a opravu výsledků. Struktura vyučovací jednotky, v níž se PV uplatňuje, musí v podstatě odpovídat jednotlivým fázím řešení problému. Má-li být PV jednotlivých odborných předmětů účinné, musíme vycházet z podmínek předmětu a praxe, tak z podmínek školy daného typu Faktory podmiňující did. účinnost PV: stanovení cílů výuky, výběr učiva (které je vhodné pro problémovou metodu), volba vhodných metod a forem PV s ohledem na stanovené cíle výuky, probírané učivo i žáky atd.

4 Základní etapy PV 1.Vymezení a nastolení problému vychází se z problémové situace vytvořené obvykle vhodnou motivací současně učitel ve spolupráci s žáky orientačně objasňuje problém a vede je ke společnému hledání a určování jednotlivých prvků problému a vztahu mezi nimi blízkost životu žáků 2.Řešení problému z gnozeologického i didaktického hlediska nejdůležitější fáze buď jednotliví žáci nebo skupiny žáků podmíněna charakterem problému a jeho obtížností 3.Vyřešení problému silný emocionální zážitek z vyřešení problému a radost z dosažení výsledku 4.Kontrola řešení (ověřování výsledku, prověrka řešení) někdy vynechána (přesvědčivost výsledků) dává jistotu dosažení správných výsledků → zvyk žáka na systematickou a přesnou práci konfrontace dosažených výsledků s pracovní hypotézou umožňuje žákovi současně zpětnou vazbu v průběhu vlastního pracovního postupu

5 Postup problémového vyučování klade určité nároky na formulaci obsahových stránek vyučování nově podmiňuje postavení žáka vzhledem k učivu, učiteli i spolužákům otevírá nové rozměry pro projevy jeho vlastní činnosti Protože řešení problému ve vyučovacím procesu je výrazným projevem logického myšlení, je PV jednou z nejdůležitějších cest k rozvíjení myšlenkových schopností žáků a současně je významnou formou projevu a uplatnění žákovské učební aktivity a samostatnosti, která vede k tvořivosti a k tvůrčím činům. Dosažení těchto cílů je umožněno tím, že je žák veden k samostatnému vyhledávání vhodných postupů, k rozhodování v alternativních situacích, k ověřování zvolených postupů a myšlenkových operací vzhledem k zamýšlenému cíli a k nalézání a objevování problémů v učivu i v životních situacích. PV vytváří předpoklady pro to, aby si žáci osvojovali určité metody řešení problémů, a tedy byli schopni si v budoucnu osvojovat i to, čemu se přímo neučili. Řízení poznávání žáků tak přechází v seberegulaci a rozvíjení dovedností pro budoucí sebevzdělávání. PV nezajišťuje tedy pouhé zvládnutí školských vědomostí a dovedností, ale vyzbrojuje žáky také základními metodologickými přístupy k samostatnému zkoumání jevů skutečností.

6 ad2. Řešení problémů 1 z klíčových dovedností žáků vyžaduje od žáků schopnost: identifikovat a analyzovat problém vybírat, hledat a navrhovat řešení stanovovat varianty řešení zpětnou vazbou vybírat optimální řešení realizovat vše v daných podmínkách a v daném kontextu potřeba: aktivizace dosavadních vědomostí a zkušeností žáka (potřebných ke stanovení postupů směřujících k vyřešení problému) nalezení nových a dosud neznámých prvků (vědomostí a zkušeností)

7 Realizace řešení M. Hladílek (2004) 1. žák hledá a zkouší různé postupy, dokud nedojde ke správnému řešení a vyřešení (metodou pokus – omyl) 2. přesným programováním řešení, přičemž na základě známých prvků (podmínek) a prvků neznámých, které je třeba objevit nebo vypočítat, určí žák pracovní hypotézu řešení Obojí řešení probíhá za intenzívní účasti poznávací a praktické činnosti subjektu, na které se spolupodílejí procesy myšlení a senzomotoriky, stejně tak jako abstraktní myšlení a často i praktická činnost J. Skalková (1999) 1. Algoritmické postupy přesně stanoví určitý sled operací nutných k vyřešení problému → záruka řešení (např. spolehlivě určí přívlastek, druh věty apod.). Tyto postupy zajišťují učení bez zbytečných omylů. 2. Heuristické postupy vytvářejí prostor pro takovou rozumovou činnost, která umožňuje uplatnění předpokládaného významu cíle činnosti, podněcuje motivaci neurčitostí výchozí situace, podporuje intenzivní rozumovou analýzu a umožňuje jistou osobitost v utváření plánu řešení daného problému. 3. Intuice Z předpokladu intuice jako jednoho způsobu uvědomování si skutečnosti lze říci, že intuitivní myšlení na rozdíl od myšlení analytického spočívá v bezprostředním poznání. Nepostupuje v krocích, ale naopak má tendenci k postupům založeným zdánlivě na implicitním vniknutí do celého systému najednou. Pochopení údajů smyslového vnímání probíhá nezřídka jako okamžité zobecnění, minulá zkušenost se rychle mobilizuje pro vystižení podstaty určitého jevu. Intuitivní způsob postřehuje rychlé hypotézy, odhaluje zajímavé vztahy mezi jevy, kombinace těchto vztahů, které předcházejí důkazu. Umožňuje rychle vyslovit rozumné dohady o plodnosti řešení aj. přitom se domnívá, že vyučování, které po obsahové stránce klade důraz na struktury poznatků a vztahy mezi základními pojmy, usnadňuje intuitivní myšlení a podporuje kladné výsledky jeho použití. úspěšnost: přímo úměrná se znalostí látky a její struktury závěry: nutná konfrontace s deduktivními nebo induktivními analytickými prostředky (velké riziko omylu) Didakticky významný je projev anticipačního vědomí cíle v intuici, jehož chceme dosáhnout, a uplatnění intenzivního a nezprostředkovaného vztahu žáka k učební látce. Intuice znamená zcela samostatné a osobité řešení problémů.

8 Modely řešení V průběhu řešení problému se tým může dostat do situace, kdy není jasné, jaký problém má řešit, co je jeho podstatou, jak postupovat dál, jak vybrat vhodné řešení apod. Proto vznikla a s úspěchem se používá celá řada zajímavých technik, které mohou skupině pomoci problémovou fázi překlenout. brainstorming šestislovný graf graf příčin a důsledků modifikované Delfy swapping situační a inscenační metody kognitivní model model IDEAL cyklická kruhová teorie koláže a fantazie Je důležité, aby bylo vždy více nástrojů k vytváření možných řešení. Pro různé situace budou vhodné různé metody.

9 Brainstorming * ve 30. letech 20. století (Alex Osborne) jako způsob podněcování skupin k tvořivému způsobu myšlení skupinová metoda řešení problémů diskuze: do jisté míry řízena, nahrávána a analyzována fáze: 1. tvůrčí: spontánní produkování nápadů, inspirujících myšlenek, netradičních řešení 2. hodnotící: nápady se analyzují, seskupují, modifikují, dopracovávají s cílem nalézt co nejlepší (netradiční) řešení pravidla: hodnotit návrhy není dovoleno naprostá volnost v předkládání nápadů zisk maximálního množství nápadů každý nápad zaznamenat (i opakovaný) uležení nápadů bez jakéhokoliv zavržení Po odležení před vyhodnocením nápadů (Paretův princip) máme příležitost o nápadech vážně přemýšlet (týden), a poté se k brainstormingu vrátit a zjistit, zda se během této doby neobjevily další nápady. výhody: nalezení velkého množství nápadů v krátkém časovém úseku, pozitivní vliv na rozvoj kreativity, podpora myšlení a zábava ve vyučování nevýhody: časová náročnost, homogennost skupiny, převládající verbální forma, nepoužitelnost pro teoretické a exaktní disciplíny snadná zneužitelnost žáky zapříčiněná roztříštěností pozornosti Výzkumy překvapivě ukazují, že lidé mívají téměř dvakrát tolik nápadů, když pracují o samotě. Z brainstormingu vznikly mnohé další tvořivé techniky, nebo jeho variace. Př.:Snažte se přijít na co nejvíce způsobů použití cihly.

10 Šestislovný graf založen na verších Rudyarda Kiplinga: Mám dobrých sluhů šestero díky nim hodně znám jmenují se: Co, Proč a Kdo a Jak a Kdy a Kam 6 slov = základ, s jehož pomocí lze zajistit, že v každé konkrétní situaci jsou položeny všechny důležité otázky fáze: 1. jasná definice problému 2. shoda a výpis 6 otázek 3. zopakování pravidel brainstormingu 4. vedení brainstormingového setkání 5. uležení myšlenek 6. analýza myšlenek 7. izolace klíčových oblastí, o nichž se budou shromažďovat data

11 Graf příčin a důsledků (rybí páteř pro řešení) aplikace: analytický přístup x nejvhodnější jako tvůrčí technika fáze: 1. napsání formulace problému 2. shoda na hlavních žebrech grafu 3. nákres grafu 4. brainstorming o možných řešeních 5. uležení myšlenek 6. zhodnocení grafu 7. využití nejlepších nápadů pro řešení („Paretovy“ prvky) výhody: členové skupiny s největší pravděpodobností znají grafy příčin a důsledků → graf rybí páteř pro řešení je jejich verze Grafy příčin a důsledků jsou jednou z nejdůležitějších a nejpodstatnějších metod analýz problémů. Mnohá řešení vzešla z poznání, které vzniklo analýzou tohoto grafu.

12 Modifikované Delfy aplikace: ve skupině, která má mlčenlivé členy, nebo tam, kde žáci nevyužívají či nedostanou příležitost dostat se ke slovu → snížení zájmu členů o řešení fáze: 1. zopakování problému 2. analýza problému 3. shromáždění údajů o problému 4. samostatně zápis individuálních nápadů na kartičky 5. vybrání kartiček → kombinace nápadů do 1 seznamu a jeho přečtení 6. určení pořadí nápadů v seznamu a záznam (každý člen skupiny) 7. diskuze o pořadí a shoda na řešení Vedoucí a instruktor zde musí pracovat velmi citlivě, protože hlasy těch, kteří nesouhlasí, velmi snadno zaniknou. Právě tato technika zajišťuje podchycení všech přístupů. Je velmi důležité jejich vyslyšení a náležité vzetí do úvahu.

13 Swapping aplikace: ve skupině rozdělené na 2 tábory, z nichž každý trvá na svém vlastním řešení = pokus o převod vzájemné rivality v porozumění mezi tábory tím, že každý z nich prosazuje názory protistrany fáze: 1. poskytnutí stručné informace členům skupiny 2. příprava prezentace názoru protistrany 3. samotné prezentace 4. kritika prezentací 5. diskuze zaměřená na shodu a dosažení konsenzu o novém řešení

14 Situační a inscenační metody spočívají v řešení problému na základě porovnávání vědomostí, dovedností, řídících a organizačních schopností a hraní rolí problémové situace by měly být mezipředmětového charakteru

15 Kognitivní model zaměřuje se na mentální proces učení sedmifázový lineární model fáze: 1. formulace problému 2. identifikace parametrů 3. vznik přehledu získaných dat 4. návrh hypotéz 5. výběr řešení 6. realizace řešení 7. hodnocení řešení

16 Model IDEAL = zjednodušený model lineárního řešení technických problémů fáze: 1. I = identifikace problému 2. D = definice, popis problému 3. E = exploratace, evidence alternativních přístupů, analýza, syntéza 4. A = aktivní činnosti v logických krocích 5. L = laboratorní práce, řešení

17 Cyklická kruhová teorie fáze: 1. identifikace 2. analýza 3. souhrn návrhů, syntéza 4. varianty řešení 5. optimální řešení 6. pracovní náčrt 7. plánování prototypu 8. prototyp, realizace 9. testování 10. modifikace 11. závěrečné hodnocení 12. konečná zpráva 13. realizace

18 Koláže a fantazie aplikace: v situacích, kdy se skupiny snaží podchytit abstraktní a složité problémy, jejichž obtížná formulace ztěžuje popis i diskuzi výhoda: převažující vizuální forma (snadnější formulace vizuální zprávy) fáze: 1. příprava časopisů, novin, papírů, lepící pásky, lepidla, nůžek 2. popis techniky skupině 3. vytvoření scény pro použití techniky ve vztahu k probíranému tématu 4. vytvoření koláže 5. příprava slovní prezentace s diskuzí 6. použití výtvoru Technika koláže a fantazie má překvapivě široké možnosti použití. K využití jejích možností je však nutné, aby ji všichni pochopili a měli v ní důvěru.

19 Seznam použitých pramenů Drahovzal, J. - Kilián, O. - Kohoutek, R. 1997: Didaktika odborných předmětů. Brno. Hladílek, M. 2004: Úvod do didaktiky. Praha. Knihovnický zpravodaj Vysočina 2004/2 Petty, G. 1996: Moderní vyučování. Praha. Průcha, J. – Walterová, E. – Mareš, J. 2003: Pedogogický slovník. Praha. Robson, M. 1995: Skupinové řešení problémů. Praha. Skalková, J. 1999: Obecná didaktika. Praha.

20 Tak to je vše Děkuji za pozornost! Bc. Martin Moravec 2006


Stáhnout ppt "Modely řešení problémových situací Na základě dlouhodobého empirického výzkumu před více než 30 lety bylo zjištěno, že vlastní samostatné řešení problémů."

Podobné prezentace


Reklamy Google