Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Současné teorie finančních služeb Téma Peníze 2. přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Současné teorie finančních služeb Téma Peníze 2. přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Současné teorie finančních služeb Téma Peníze 2. přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D.

2 Cíle předmětu 1. Pochopit základní teorie finančních služeb, s důrazem na finanční stabilitu; 2. vysvětlit principy základních teorií finančních služeb; 3. pracovat s informacemi o bankovních a investičních službách; 4. vytvářet statistické tabulky a grafy o vývoji segmentů finančních služeb; 5. činit odůvodněná rozhodnutí o využití různých finančních služeb; 6.interpretovat obsah základních dokumentů o finančních službách zveřejněných mezinárodními autoritami

3 Osnova Úvod do teorie finančních služeb, objektivní trendy soudobých finančních služeb 2.Teorie peněz 3.Teorie centrálního bankovnictví a bankovní systémy 4.Teorie bank 5.Teorie kapitálového trhu, teorie portfolia, přímka CML, model CAPM, 6.Teorie efektivních trhů a behaviorální finance 7.Pojistné teorie, principy pojištění a pojišťovnictví 8.Teorie měnového kurzu, Fisherův efekt a parita kupní síly 9.Teorie akvizic a fúzí, motivy MaA 10.Teorie globalizace a mezinárodní ekonomická spolupráce v soudobých finančních službách 11.Teorie finančních krizí 12.Teorie finanční stability a podmínky pro její zachování

4 Literatura Povinná DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. Praha: Linde, 2005, 681 s. Vysokoškolská učebnice (Linde). ISBN X. DURČÁKOVÁ, Jaroslava a Martin MANDEL. Mezinárodní finance. 4., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Management Press, 2010, 494 s. ISBN DUCHÁČKOVÁ, Eva a Jaroslav DAŇHEL. Teorie pojistných trhů. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010, 216 s. ISBN HOLMAN, Robert a Dagmar BROŽOVÁ. Mikroekonomie - středně pokročilý kurz: sbírka řešených otázek a příkladů. Vyd. 1. V Praze: C.H. Beck, 2013, x, 187 s. Beckovy ekonomické učebnice. ISBN JÍLEK, Josef. Finance v globální ekonomice. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 660 s. Finanční trhy a instituce. ISBN KODEROVÁ, Jitka, Milan SOJKA a Jan HAVEL. Teorie peněz. Vyd. 1. Praha: ASPI, 2008, 251 s. ISBN MUSÍLEK, Petr. Trhy cenných papírů. 2., aktualiz a rozš. vyd. Praha: Ekopress, 2011, 520 s. ISBN PAVLÁT, Vladislav. Centrální bankovnictví. 1. vyd. Praha: VŠFS, s. ISBN REVENDA, Zbyněk. Peněžní ekonomie a bankovnictví. 5., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2012, 423 s. ISBN PAVLÁT, Vladislav. Globální finanční trhy. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2013, 214 s. ISBN WAWROSZ, Petr. Makroekonomie: základní kurz. 1. vyd. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2012, 374 s. ISBN

5 Literatura Doporučená HAVLÍČEK, David a Michal STUPAVSKÝ. Investor 21. století: jak ovládnout vlastní emoce a uvažovat o zajištění na stáří. Vyd. 1. Praha: Plot, 2013, 236 s. ISBN MEJSTŘÍK, Michal, Magda PEČENÁ a Petr TEPLÝ. Bankovnictví v teorii a praxi: Banking in theory and practice. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2014, 855 s. ISBN PAVLÁT, Vladislav, Antonín KUBÍČEK, Josef BUDÍK, Přemysl ZÁŠKODNÝ a Vladimír NOVÁK. Kapitálové trhy. Druhé doplněné. Praha: Professional Publishing, s. ISBN SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, xxiii, 775 s. ISBN ÚZ Č P LATEBNÍ SLUŽBY, OBĚH HOTOVOSTI, SMĚNÁRNY, DEVIZY, FINANČNÍ ARBITR

6 Výukové metody Výuka probíhá formou přednášek a cvičení v prezenční formě studia a distanční formou s tutoriály v kombinované formě studia. Minimální povinná účast na cvičení u prezenční formy studia je 75%, Cvičení probíhají seminární formou s důrazem na aktivitu studentů Studentům, kteří nesplní povinný rozsah účasti, mohou být zadány dodatečné studijní povinnosti, například vypracování odpovědí na soubor otázky,jejichž znalost je nezbytná pro úspěšné absolvování kurzu.

7 Hodnocení a zakončení předmětu Předmět je zakončen zápočtem a zkouškou. Zápočet osvědčuje splnění stanovených studijních povinností, zejména průběžných testů a samostatné prezentace, nebo seminární práce, s celkovým bodovým ohodnocením max. 50 bodů. Zkouška se skládá z písemné a ústní části. Písemnou část zkoušky tvoří test s bodovým ohodnocením 50 bodů. K ústní zkoušce může postoupit student, který dosáhne alespoň 61 bodů ze součtu bodového ohodnocení, které získal při udělení zápočtu a ze zkouškového testu. Seznam otázek k ústní části zkoušky je zveřejněn přednášejícím v rubrice Další komentáře → Studijní materiály → Učební materiály. Celkové hodnocení je odvozeno od stupnice 61 – 100 bodů, která je zveřejněna v Informačním systému, v rubrice Učební materiály. Ústní část zkoušky není povinná.

8 Podmínky udělení zápočtu Průběžné testy celkem20 bodů Samostatné prezentace */max. 30 bodů. Celkem50 bodů Zápočet bude zapsán při dosažení celkového počtu alespoň 30 bodů /* V prezenční formě studia je zápočet podmíněn vypracováním a přednesením presentace ve formátu MS pptx. v rozsahu min na seminární téma vybrané ze seznamu uveřejněném v učebních materiálech předmětu.

9 Obsah 2. přednášky Funkce peněz

10 Peníze Z hlediska ekonomické teorie - peníze jsou zvláštní statek, který slouží jako všeobecně přijímaný prostředek směny – platidlo statek, jehož prostřednictvím se realizuje v ekonomice nepřímá směna všech ostatních statků. oproti přímé směně statků (barter) umožňují přehledné porovnání cen jednotlivých statků, směny mezi tržními subjekty, které navzájem nepoptávají svoje produkty a směnu v užším pojetí práva jsou peníze statkem, který je definován zákonem jako tzv. zákonné platidlo. peníze umožňují spolupráci ve velkých sociálních společenstvích a zjednodušují a snižují transakční náklady směny.

11 Funkce peněz Aby se jakýkoliv statek mohl stát penězi musí sloužit jako 1.všeobecný prostředek směny 2.zúčtovací jednotka 3.(dočasný) uchovatel hodnoty. případně může sloužit v dalších, odvozených funkcích

12 Funkce peněz Všeobecný prostředek směny (nejdůležitější funkce). Tato funkce peněz je základní a plynou z ní i následující dvě další základní funkce peněz Kdokoliv si přeje směnit statek A za statek B, nemusí hledat jiného člověka ochotného směnit přesně totéž v opačném pořadí, tedy B za A, postačí prodat (tj. směnit za peníze) statek A na jednom trhu a za získané peníze koupit na jiném trhu žádané množství statku B. Všechny transakce jsou oproti přímé (naturální) směně (barteru) podstatně jednodušší a levnější z hlediska transakčních nákladů

13 Funkce peněz Zúčtovací jednotka Peníze v této funkci vystupují jako společný jmenovatel, na který lze převést tak odlišné statky a výrobní faktory jako je lidská práce, surovinové zdroje, kapitálové vybavení atd. Všechny tyto veličiny lze ocenit v penězích, které slouží jako společná zúčtovací jednotka jednotlivým aktérům na trhu zásadně usnadňují ekonomické rozhodování, protože slouží současně jako měřítko cen

14 Funkce peněz Uchovatel hodnoty Peníze v této funkci umožňují druhou část nepřímé směny odložit na neurčito, není potřeba, jak je tomu v případě barteru, aby se prodej a nákup odehrál v jednom okamžiku Peníze pak slouží jako dočasný uchovatel hodnoty, zejména pokud se jedná o plnohodnotné peníze lidé však obvykle část svého bohatství drží ve formě platidla, peněžních zůstatků, protože je lze okamžitě a bez transakčních nákladů proměnit v libovolný jiný statek. Jiné druhy majetku (uchovávající hodnotu) je třeba nejprve proměnit na peníze, snadnost této změny se nazývá likvidita (aktiva). Cílem držby peněžních zůstatků je především možnost okamžitě reagovat na nepředpokládané situace v reálné ekonomice i v životě domácností a dalších ekonomických subjektů (výrobci, vláda, zahr. obchod)

15 Funkce peněz Další funkce peněz Zapůjčování hodnoty vyjádřené penězi vstupem peněžních zůstatků na úvěrový trh v podobě zápůjčních fondů Domácnosti a firmy, resp. další subjekty (stát, zahraniční investoři) nedrží veškeré své peníze ve formě hotovosti, ale část zapůjčují prostřednictvím trhu zápůjčních fondů (v praxi prostřednictvím komerčních bank a investičních fondů), který pro ně najde vhodné využití ve formě investice. Úspory, peněžní zůstatky, přebytky, (pouhé pasivní hromadění peněz) jsou jako minulé vytvořené hodnoty využity na dluhovém principu, tedy dočasně a za úplatu (úrok) k podpoře investic, rozšiřování výrobních faktorů a k podpoře koupěschopné, agregátní poptávky

16 Formy peněz empirický pohled hotové peníze (= oběživo) – bankovky a mince bezhotovostní peníze – peněžní vklady (zůstatky na běžných účtech), cestovní šeky – aktiva, které plní úlohu peněz, se mezi sebou odlišují likviditou = mírou snadnosti, s jakou mohou být peníze použity jako prostředek směny - nejlikvidnější jsou hotové peníze (bankovky, mince) – formy peněz dohromady tvoří peněžní zásobu

17 Peněžní zásoba a Měnové agregáty Peněžní zásoba celkové množství peněz (peněžních aktiv / monetary assets) v ekonomice v konkrétním čase. Jedná se o stavovou veličinu. Empirická definice peněz využívá Měnové agregáty. Měnové agregáty podle metodiky ECB (ČNB): M1 = oběživo + vklady na běžných účtech M2 = M1 + termínované vklady (vklady se splatností do 2 let nebo výpovědí do 3 měsíců) M3 = M2 + repo operace + akcie/podílové listy fondů pen. trhu + dluh. CP do 2 let M1 jsou označovány jako "úzké peníze", M2 jako "střední peníze" a M3 jako "široké peníze".

18

19 Měnová báze peněžní báze je součet: – oběživa – povinných rezerv z běžných vkladů – povinných rezerv z termínovaných vkladů – dobrovolných rezerv komerčních bank na účtech u centrální banky Je to část peněžní zásoby, o které se předpokládá, že ji CB má pod kontrolou: Nevypůjčená měnová báze = umožňuje přímou kontrolu operacemi volném trhu Vypůjčená měnová báze = umožňuje slabší kontrolu přes diskontní úvěry

20 Depozitní multiplikátor Základní, nejjednodušší názorný model, který slouží k ilustraci základních principů tvorby úvěrových peněz a multiplikace depozit. Předpokládá se jednoduchá ekonomika s bankovnictvím na bázi částečných rezerv, CB, KB a existence pouze bezhotovostních peněz. Komerční banky nedrží žádné dobrovolné rezervy. CB stanovuje úroveň povinných minimálních rezerv (PMR, např. 10 %) Příkladem je prvotní vklad, nebo přijetí úvěru. Je vytvořeno 100 jednotek nových peněz (například tak, že KB1 prodá CB nějaký cenný papír), KB1 z těchto peněz musí držet 10 % (= 10) jako PMR, zbytek (= 90) poskytne jako úvěr zákazníkovi. Ten jej obratem použije k úhradě zboží a pošle je do KB2. Ta musí opět 10 % (= 9) uložit jako PMR a zbytek (= 81) opět poskytne někomu dalšímu jako úvěr... Vytváří se nekonečná řada vkladů snížených o PMR a celkové množství nově vytvořených peněz bude tvořit nekonečnou řadu: ΔD= ⋯ = × ×100+… Obecně tedy celkový přírůstek vkladů vyjadřuje výraz: ΔD=1/r*D 1

21 Peněžní multiplikátor Pokročilejší jednoduchý model předpokládá, že existuje pevný vztah mezi měnovou bázi (B) a peněžní zásobou (M2) M 2 = m*B, z toho m = M 2 / B Peněžní zásobu tvoří hotovost (C), depozita (D) a termínované vklady (T): M 2 = C + D + T Měnová báze je definována jako hotovost a rezervy bank: B = C+R D +R T +R 0 vyjádříme peněžní multiplikátor m a dosadíme za B a M2, dostaneme C + D + T m = C+R D +R T +R 0 Po vydělení čitatele i jmenovatele velikostí depozit D vyjádříme všechny hodnoty jako poměry k depozitům

22 Peněžní multiplikátor

23 Peněžní multiplikátor - interpretace Výše uvedený model nepředpokládá, že je multiplikátor konstantní, jen krátkodobě stabilní a predikovatelný. Dva z parametrů, rD a rT, má centrální banka pod plnou kontrolou a může je měnit. S jejich růstem bude peněžní multiplikátor klesat. Poměr hotovosti k depozitům kC je dán technologicky a institucionálně. Rozvoj platebních karet, internetového bankovnictví nebo zákon č. 254/2004 Sb*/bude jeho výši snižovat. Zvyšovat jej naopak může bankovní krize a obavy o bezpečí vkladů. Peněžní multiplikátor reaguje na změny kC opačným směrem. Poměr termínových vkladů k depozitům kT bude záviset na faktorech, které ovlivňují obyvatele v rozhodování o umístění peněz mezi termínované a běžné vklady. (úrok, nejistota, atd.) Multiplikátor roste spolu s růstem kT Míra dobrovolných rezerv může záviset na tržní úrokové míře, očekávání recese apod. Peněžní multiplikátor se vyvíjí opačným směrem než r0.

24 Peněžní multiplikátor - kritika Určité ekonomické školy (postkeynesyáni ) odmítají existenci peněžního multiplikátoru v měnové praxi Peníze podle nich nevznikají z rozhodnutí centrální banky (exogenně), ale z potřeb ekonomiky a jednotlivých subjektů (endogenně). Centrální banka jen připraví přírůstek peněžní zásoby, ale údajně nedokáže ovlivnit poptávku po penězích včetně poptávky po úvěrech. Koncept multiplikátoru by ztratil smysl. CB má však k dispozici nástroje na povzbuzení poptávky po penězích (úrokovou sazbu)

25 Teorie peněz základní přístupy 1.nominalistická: kupní síla dána panovníkem/státem 2.metalistická: kupní síla je dána kupní silou drahého kovu 3.kvantitativní: kupní síla peněz závisí na jejich množství v oběhu + teorie endogenních peněz – kauzální pohled: CB nemůže ovlivňovat množství peněz v oběhu - může sice peníze poskytnout bankám, ale nepřinutí ekonomické subjekty, aby si braly nové úvěry (nebo KB aby jim je přidělovaly) – behaviorální pohled: CB nechce ovlivňovat množství peněz v oběhu

26 Teorie peněz Neoklasické teorie poptávky po penězích – Fisherova teorie – Cambridgeská teorie Keynesiánské monetární teorie Keynesova teorie poptávky po penězích Moderní keynesiánské teorie, peněžní teorie výroby, „nový konsensus“ Friedmanovský monetarismus Poskeynesovská teorie endogenity peněz

27 Teorie peněz Neoklasický přístup Navazuje na přístupy klasické politické ekonomie Předpokládá, že : – Růst nabídky peněz vyvolá proporcionální růst cen - neoklasická dichotomie: peněžní a komoditní trh jsou odděleny, peníze jsou neutrální – pokud dojde k růstu nabídky peněz, po určitém čase se ceny statků jednoduše zvýší v dané proporci a nic významnějšího se v reálné (nepeněžní) ekonomice nestane. – Směnná hodnota peněz je nepřímo úměrná jejich množství. Byla formulována ve dvou názorových směrech: – Fisherova verze, – Marshallova (Cambridgeská)verze

28 Kvantitativní teorie peněz Transakční verze I. Fishera Irving Fisher v knize „The Purchasing Power of Money“ zformuloval transakční variantu kvantitativní teorie peněz. pět klíčových bodů kvantitativní teorie peněz: – 1) proporcionalita množství peněz a cen – 2) kauzalita směřující od peněz k cenám – 3) působení peněz v krátkém období a jejich neutralita v dlouhém období – 4)nezávislost nabídky peněz a poptávky po penězích – 5) dichotomie relativních a absolutních cen, vztahující změnu relativních cen k reálným faktorům a změnu absolutních cen k monetárním faktorům Fisherova verze kvantitativní teorie peněz není explicitně koncipována jako poptávka po penězích, nýbrž jako koncept transakční rychlosti peněz umožňující analýzu změn cenové hladiny (P).

29 Kvantitativní teorie peněz Transakční verze I. Fishera Kvantitativní rovnice peněz (peněžní poptávky) M*V T =P*T – M - poptávka po penězích (celkové množství peněz v oběhu) – V T - transakční rychlost peněz, rychlost, s jakou peníze mění svého majitele, tj. kolikrát za určité období, např. rok, musí projít peněžní jednotka, aby umožnila celkový objem nominálních transakci P*T – P - cenová hladina, průměr cen v ekonomice, kupní síla je 1/P – T - množství reálných transakcí, prodaných jednotek zboží Poptávka po penězích je výhradně transakční, lidé drží peníze jen proto, aby s nimi mohli platit (směna), nebo zúčtovací jednotka, neuvažuje se s penězi jako aktivem Poptávka po penězích tedy nezávisí na úrokové míře. Reálná ekonomika a peníze jsou odděleny, tj. peníze nemohou ovlivňovat reálné veličiny. O V T se předpokládá, že je v krátkém období konstantní a mění se jen pomalu. Hlavní determinantou je technologie platebního styku.

30 Kvantitativní teorie peněz Transakční verze I. Fishera Podmínka rovnováhy mezi nabídkou peněz a poptávkou po penězích M S = M D se bere za splněnou: podle této teorie existují přirozené vyrovnávací mechanismy (Marshallův a Ricardův), které zajišťují její platnost. To má za důsledek několik závažných zjištění: nabídka peněz je exogenní (určená mimo model, např. centrální bankou) zvýšení nabídky peněz neovlivní V T zvýšení nabídky peněz neovlivní ani množství transakcí T musí se tedy plně projevit do růstu cenové hladiny P a to proporcionálně

31 Kvantitativní teorie peněz Důchodová verze Fisherovy rovnice Množství transakcí se obtížně měří, proto se často tato rovnice převádí do důchodového tvaru, kde se počet transakcí nahrazuje reálným důchodem Y M*V = P*Y Součin P*Y pak představuje důchod nominální a V důchodovou rychlost obratu peněz.

32 Kvantitativní teorie peněz Marshallova verze Cambridgeská teorie poptávky po penězích Na rozdíl od Fisherovy teorie, zde jsou transakce nahrazeny reálným důchodem. Hledá důvody, proč ekonomické subjekty drží peníze. M D = k*P*Y – Y - reálný důchod – P - cenová hladina – k - cambridgeská konstanta (také jako 1/V) U cambridgeské konstanty se předpokládá, že je v krátkém období neměnná. Vyplývá z toho, že lidé drží konstantní podíl peněz na důchodu. V pozdějších letech připouštějí závislost k na úrokové míře (-), bohatství (+) a očekávané inflaci (-)

33 Kvantitativní teorie peněz Marshallova verze Cambridgeská teorie poptávky po penězích Cambridgeští ekonomové akceptují transakční motiv držby peněz a připojují k němu další motiv– peníze jsou drženy také proto, že dokáží uchovávat hodnotu v čase Rozdíly podle Laidlera: ekonomové cambridgeské školy si kladou otázku, jaké množství peněz lidé chtějí držet, zatímco Fisher se ptá, kolik musí držet, aby byla splněna jeho rovnice směny Důraz na chtějí zde má prvořadý význam, neboť v modelu peněžních zůstatků mají stěžejní postavení faktory ovlivňující volbu jednotlivce. Jedná se především o rozpočtové omezení a náklady obětovaných příležitostí, které jsou s držbou peněz spojeny.

34 Cambridgeská teorie poptávky po penězích - interpretace Model peněžních zůstatků vychází z předpokladu, že lidé poptávají peníze ze dvou základních důvodů. 1. peníze potřebují pro uskutečňování svých transakcí - transakční motiv. 2. poptávají peníze proto, že jim umožňují lépe se vypořádat s nepředvídatelnými událostmi - opatrnostní motiv - peníze poptávány pro jejich schopnost uchovávat hodnotu v čase. (náhlý nárůst cen nezbytných statků, živelné a jiné pohromy nebo náhlé zhoršení zdravotního stavu)

35 Cambridgeská teorie poptávky po penězích - interpretace Opatrnostní motiv - s rozhodnutím držet větší množství peněz, než jaké by odpovídalo transakčnímu motivu, bezprostředně souvisí ztráta výnosu v podobě nerealizovaných úrokových plateb z potenciálních vkladů, cenných papírů a jiných investic. racionálně uvažující subjekt bude při rozhodování o drženém množství peněz přihlížet k jejich alternativnímu výnosu, kterého se rozhodnutím držet peníze vzdává.

36 Keynesova teorie poptávky po penězích Chápe peníze jako specifické likvidní aktivum - porušení neoklasické dichotomie peněz. Teorie preference likvidity - lidé drží peníze proto, aby si udrželi optimální úroveň likvidity. Uvažuje dva druhy aktiv: 1.peníze: likvidní, bezvýnosové aktivum 2.obligace: nesou výnos, nižší likvidita

37 Keynesova teorie poptávky po penězích Motivy držby peněz důchodový: M D =f(Y); subjekty drží peníze, aby s nimi mohli platit. Důchody obvykle přijímány v intervalech, ale platby probíhají průběžně po celý měsíc. opatrnostní: M D =f(Y); subjekty odkládají část peněz pro nenadálé výdaje Oba předchozí motivy slučuje Keynes do transakční poptávky po penězích, závislé na(nominálním)důchodu (Y) spekulační: MD=f(IRe); subjekty se dle svých očekávání o pohybu IR rozhodují buď pro peníze nebo pro dluhopisy (zhodnocují aktiva)

38 Zavislost transakčni poptavky po penězich na nominalnim důchodu

39 Transakční poptávka po penězích a úroková míra (r)

40 Keynesova teorie poptávky po penězích Spekulační motiv a úroková míra je spojen s existencí tzv. normální výše úrokové míry (IRN), k níž má skutečná úroková míra (IR) tendenci se vracet. Pokud IRN > IR, pak očekáváme růst úrokové míry v budoucnosti, tj. pokles cen obligací - v takovém případě budeme ze spekulativních důvodů držet peníze Pokud IRN < IR, pak očekáváme pokles úrokové míry, tj. růst cen obligací - v takovém případě držíme obligace a spekulační poptávka po penězích bude nulová.

41 Keynesova teorie poptávky po penězích Past likvidity (past na likviditu) Keyenes dovozuje, že existuje taková úroveň IR min, při níž všechny ekonomické subjekty budou očekávat růst úrokové míry. Spekulativní poptávka po penězích pak roste nade všechny meze a nikdo nebude chtít držet obligace (tj. investovat)

42 Keynesova teorie poptávky po penězích Celková poptávka po penězích M D se skládá z: transakční poptávky M DT, která závisí přímo úměrně na velikosti nominálního (národního, domácího) důchodu Y a spekulační poptávky M DS, která klesá s růstem úrokové míry IR tedy M D (Y,IR) = M DT (Y) + M DS (IR)

43 Interpretace Keynesova poptávka po penězích MD je klesající funkcí úrokové míry z titulu nepřímé závislosti spekulační poptávky MDS po penězích na IR Vyjadřuje množství peněz, které subjekty chtějí držet pro různé hodnoty úrokové míry (pohyb po křivce) Umístění křivky nad osou x (pohyb křivky), která vyjadřuje peněžní zásobu Ms (reálnou MS/P) je dána úrovní důchodu Y, na kterém závisí přímo úměrně transakční poptávka po penězích MDT. Pohyb křivky poptávky po penězích ovlivňuje reálný HDP, IR, cenová hladina P, rychlost obratu peněz, náklady výběr a držbu peněz a finanční inovace Nabídka peněz MS je považována za exogenní, nezávisle proměnnou v důsledku měnové politiky centrální banky, která je exogenní veličinou ovlivňující změnou IR poptávku po penězích

44 Schéma trhu peněz s využitím nabídky Ms

45 Rovnováha na trhu peněz Nerovnováha způsobuje přizpůsobení poptávky nabídce peněz, která je zcela nepružná (CB). Je-li nabízené množství peněz vyšší, než poptávané, klesá úroková míra na úroveň rovnováhy a opačně. Růst a pokles objemu peněz, který lidé chtějí držet probíhá na úkor/ve prospěch prodeje/nákupu pevně zúročených dluhopisů Růst nabídky peněz (CB) Ricardův přizpůsobovací mechanismus (nepřímý) Růst nabídky peněz -> nadbytek peněz -> finanční trh - > rostou ceny finančních aktiv -> pokles úrokové míry - > růst investic -> růst cen investičního zboží -> růst nákladů -> růst cen spotřebního zboží -> růst peněžní poptávky -> subjekty drží poptávané množství peněz

46 Změna reálné peněžní zásoby, poptávka po investicích (kapitálu) a růst důchodu

47 Keynesova teorie poptávky po penězích Rozvoj Keynesovy preference likvidity William Baumol (1952) a James Tobin (1956) nezávisle na sobě formulovali podobné modely poptávky po penězích. Oběma ekonomům se podařilo vytvořit model, ve kterém je dokonce i transakční poptávka po penězích závislá na úrokově míře. Baumolův model transakční poptávky po penězích vychází z těchto předpokladů: 1) racionální chováni jednotlivce – jednotlivec se bude snažit držet takový objem hotovostních zůstatků, při kterém jsou minimalizovány náklady spojené s jejich držbou 2) celkový objem transakci (T) je předem znám a jednotlive platby jsou rovnoměrně rozloženy v celém období 3) vlastni vynos peněz je nulový 4) výběry hotovosti z učtu v objemu C jsou rovnoměrně rozloženy v daném období a při každém výběru musí byt zaplacen brokerský poplatek o velikosti b peněžních jednotek, zároveň se jedinec vzdává úrokového výnosu r, 5/r a b jsou konstanty

48 Keynesova teorie poptávky po penězích Rozvoj Keynesovy preference likvidity jednotlivec musi vyřešit problem, jak profinancovat rovnoměrně rozložené výdaje v daném období v celkové hodnotě T, při současně minimalizaci nákladů spojených s držbou hotovosti. Jednotlivec může získat hotovost C v zásadě dvojím způsobem. První je půjčka, která je spojena s naklady v podobě úrokově míry r a brokerského poplatku b. Druhou možnosti je výběr hotovosti z bankovního učtu (desinvestice), který je taktéž spojen s náklady v podobě brokerskych poplatků a úrokově míry.

49 Keynesova teorie poptávky po penězích Rozvoj Keynesovy preference likvidity Jednotlivec může na počátku každého období vybrat částku C, kde C je menši nebo rovno celkovému objemu transakci T. Pokud je C menši než T, hotovost daného subjektu je menši než celkový objem transakci daného období a subjekt tedy musí přistoupit k dalšímu výběru (výběrům) v průběhu uvažovaného období. Celkový počet výběrů je dán vydělením celkových transakci T hodnotou jednotlivého výběru C. Celkové náklady spojené s brokerskými poplatky zjistíme vynásobením počtu výběrů a konstanty b. Protože celkový počet výběrů vynásobeny jejich velikosti C je vždy roven T, tj. jednotlivec vybere vždy další částku C až do okamžiku, kdy jeho zůstatek hotovosti dosáhne hodnoty nula průměrná hodnota jednotlivcem držené hotovosti během období budou činit C/2. Jeho náklady obětované příležitosti (úrokově náklady) pak jsou r*C/2.

50 Keynesova teorie poptávky po penězích Baumol -Tobinův model transakční poptávky po penězích Celkové náklady jednotlivce, v daném Období zjistíme součtem úrokových a brokerských (zprostředkovatelských) nákladů : Řešenim předchozi rovnice vzhledem k C dostaneme:

51 Keynesova teorie poptávky po penězích Baumol -Tobinův model transakční poptávky po penězích transakční poptávka po penězích je daná průměrnou požadovanou držbou hotovostních zůstatků (C/2), lze MTD vyjádřit takto: Vztah je označován za Tobinovo pravidlo druhé odmocniny Transakční poptávka po penězích roste (ceteris paribus) s růstem důchodu, avšak méně, než proporcionálně. Důchodová pružnost poptávky je menší, než 1 v důsledku úspor z rozsahu portfolia.

52 Baumol -Tobinův model transakční poptávky po penězích - interpretace Z rovnice transakční poptávky po penězích lze vyvodit podle Mishkina tyto závěry: 1.Transakční poptávka po penězích je nepřímo úměrná úrokově sazbě r. 2.Transakční poptávka po penězích je přímo úměrná objemu transakci, ale existuji zde úspory z rozsahu, jelikož poptávka po penězích roste měně něž proporcionálně k objemu transakci. 3.Sníženi zprostředkovatelských nákladů (např. v důsledku technologického pokroku) by poptavku po penězich zvyšilo. 4.Poptávka po penězích nepodlehá peněžní iluzi. Se zdvojnásobením cenové hladiny dojde ke zdvojnásobeni objemu transakci T i transakčních nákladů b. 5.M TD se tedy take zdvojnasobí a poptávka po reálných peněžnich zůstatcich zůstává beze změn.

53 Monetaristický přístup Nová kvantitativní teorie peněz Rehabilitace kvantitativní teorie peněz. Růst nabídky peněz vyvolá růst nominálního důchodu PY - v závislosti na časovém období buď růst reálné produkce v důsledku peněžních iluzí (krátké období) nebo jen cenové hladiny (v dlouhém období). Peníze jsou tedy neutrální pouze v dlouhém období. Trhy samy dosahují rovnováhy - špatná měnová politika může ekonomiku jen destabilizovat, z toho plyne požadavek na stabilní růst peněžní nabídky (CB)

54 Monetaristický přístup Nová kvantitativní teorie peněz Friedman nechápe peníze jako zvláštní aktivum, poptávka po nich musí být determinována jako u všech ostatních druzích aktiv Poptávka po penězích je funkce prostředků, které má ekonomický subjekt k dispozici, tedy bohatství, a očekávané výnosnosti alternativních aktiv, vzhledem k očekávané výnosnosti z držby peněz. Jde o optimalizační úlohu pro rozhodování racionálního subjektu o alokaci svého bohatství mezi různé druhy aktiv (5 základních) tak, aby maximalizoval svou užitkovou funkci

55 Monetaristická teorie poptávky po penězích Friedmanova teorie poptávky po penězích předpokládá 5 základních forem aktiv: 1.peníze (nulový výnos) 2.obligace (výnos r b ) 3.akcie (výnos r e ) 4.reálná aktiva (statky dlouhodobé spotřeby) 5.lidský kapitál: nelikvidní (péče o zdraví, vzdělání)

56 Monetaristická teorie poptávky po penězích Subjekty optimalizují bohatství do jednotlivých tříd aktiv tak, aby maximalizovaly svůj užitek při omezeném rozpočtu (celkové bohatství) MD=f(P,W,r M,r B,r E,p e,h, u) P - cenová hladina (+) W - bohatství (+) r M – výnosnost peněz r B - výnosnost obligací (-) r E - výnosnost akcií (-) h - poměr lidského a fyzického kapitálu (+) p e - očekávaná inflace (-) u – ostatní proměnné užitečnosti držby peněz (stabilita atd) Předpokladem je, že funkce je homogenní prvního stupně v proměnných W a P (to znamená, že vynásobíme-li W a P konstantou k, vzroste ceteris paribus poptávka po penězích k- krát)

57 Monetaristická teorie poptávky po penězích Permanentní důchod Jeden z hlavních přínosů Friedmanova přístupu je koncept permanentního důchodu. Tvrdí, že subjekty nereagují na změny v důchodu běžného období (tj. jednorázové či krátkodobé výkyvy), ale pouze na změny v důchodu, které mají trvalý charakter. Bohatství je potom suma diskontovaných očekávaných permanentních důchodů k dnešnímu dni W=Y1+IR+Y(1+IR)2+...=YIR Spotřeba pak není tak volatilní, jak předpokládá Keynes a i poptávka po penězích je mnohem stabilnější.

58 Monetaristická teorie poptávky po penězích Poptávka po penězích je funkcí mnoha proměnných a úroková míra má jen malý vliv - mj. i proto, že výnosové míry se obvykle pohybují spolu a tak ani vzestup/pokles nezpůsobí velký přesun bohatství z jednoho druhu aktiva do druhého: růst rE - přesun bohatství z dluhopisů do akcií růst rB - přesun bohatství z akcií do dluhopisů růst rE i rB - banky se snaží udržet likviditu a zvyšují výnos běžných účtů => vliv na poptávku po penězích je malý Rozhodující vliv na poptávku po penězích má bohatství W.

59 Monetaristická teorie poptávky po penězích Neutralita peněz Friedman připouští, že peníze nejsou neutrální v krátkém období. Tj. zvýšení nabídky peněz může krátkodobě ovlivnit jak reálný důchod Y, tak cenovou hladinu P. Vysvětluje to existencí tzv. peněžních iluzí, kdy subjekty si mylně vysvětlují růst svých nominálních důchodů jako růst důchodů reálných a zvýší nabídku práce. Jakmile poznají, že se zvýšila i cenová hladina a za svůj důchod si tak mohou koupit stejný spotřební koš jako dříve, nabídku práce omezí a reálný produkt se vrátí na původní úroveň. Dlouhodobým efektem zvýšení nabídky peněz je tedy jen a pouze zvýšení cenové hladiny, v krátkém období však může dojít i ke zvýšení reálného produktu.

60 Monetaristická teorie poptávky po penězích Hlavní závěry Friedmanovy teorie poptávky 1.Poptávka po penězích je silně stabilní 2.Změny výnosnosti alternativních aktiv mají na poptávku po penězích zanedbatelný vliv 3.Funkce rychlosti obratu peněz má stálý charakter

61 Teorie endogenity nabídky peněz Problematika exogenity a endogenity peněz nebyla dosud uzavřena, stále je předmětem ekonomického výzkumu Endogenita peněz je však tradičně v centru pozornosti ekonomů postkeynesovského proudu. Stěžejní publikací ve zkoumané oblasti je kniha B.J.Moora Horizontalismus a vertikalismus (1988), která systemizovala postkeynesovské argumenty a na jejímž základě se rozvinula diskuse o charakteru nabídky peněz podle její elasticity K základním současným teoretickým přístupům pracujícím s endogenitou peněz je tak nutné řadit jednak postkeynesovskou ekonomii, která se pokouší v návaznosti na J. M. Keynese vybudovat tzv. monetární teorii výroby (monetary theory of production), a jednak v rámci ekonomie hlavního proudu nové paradigma MR častěji označované jako nový konsensus nebo nová neoklasická syntéza.

62 Elasticita nabídky peněz vzhledem k úrokové míře

63 Poskeynesovská teorie endogenity peněz Horizontalismus odvozeno od horizontálního průběhu křivky nabídky peněz, se kterým zastánci tohoto proudu pracují. Základním předpokladem je, že centrální banka plně akomoduje poptávku bank po rezervách. Banky nejprve poskytnou úvěry a rezervy shánějí až následně (akomodalismus) Centrální banka kromě své makroekonomické funkce, která může být definována jako boj s inflací nebo podpora hospodářského růstu, plní také mikroekonomickou funkci, jíž se rozumí podpora stability bankovního systému a vystupování v roli věřitele poslední instance Výhodou horizontalistického pojetí je kompatibilita se současným operačním prováděním měnové politiky CB. Akomodace poptávky bank po rezervách je hlavním důvodem endogenity peněz v přístupu horizontalistů.

64 Poskeynesovská teorie absolutní endogenity peněz Horizontalismus – pokračování Obchodní banky plně uspokojují tzv. efektivní poptávku po úvěrech. Tou se rozumí poptávka těch žadatelů o úvěr, kteří splňují požadavky obchodních bank na poskytnutí úvěru, úvěruschopných klientů Úvěry jsou poskytovány za úrokovou sazbu,která je dána přirážkou m k úrokové sazbě na mezibankovním trhu, jež je zase pod vlivem základní sazby centrální banky. Úroková sazba z úvěrů (iL) je dána přirážkou k základní úrokové sazbě centrální banky (iCB). Za hlavní zdroj poptávky po úvěrech je tradičně považována potřeba firem po provozním financování Základní úroková sazba centrální banky je z krátkodobého pohledu exogenní, v delším období je centrální bankou měněna s ohledem na makroekonomický vývoj. Platí, že iCB není tržní veličinou, jedná se o administrativně řízenou cenu.To znamená, že v ekonomice neexistují přirozené síly, které by uváděly tuto základní úrokovou sazbu na nějakou rovnovážnou úroveň. V přístupu horizontalistů vystupují banky jako tvůrci ceny (price setters) a příjemci poptávaného množství úvěrů (quantity takers)

65 Poskeynesovská teorie absolutní endogenity peněz Nabídka měnové báze a úvěrů podle horizontalistů

66 Poskeynesovská teorie endogenity peněz Strukturalismus na rozdíl od horizontalistů zkoumá význam chování (zejména portfoliového, odtud název) jednotlivých subjektů a na stavové veličiny. Zdůrazňována je tzv. portfoliová endogenita peněz. navazují na dílo H. P. Minského, jde o sloučení teorie peněz a teorie hospodářského cyklu.

67 Nabídka měnové báze a úvěrů podle strukturalistů Křivka nabídky úvěrů je podle strukturalistů rostoucí. Tento průběh vysvětlují pomocí čtyř základních argumentů

68 Poskeynesovská teorie endogenity peněz Strukturalismus: argumenty 1.Banky poskytují úvěry při konjunktuře hlavně při vyšší úrokové míře, zvýšené o přirážku za vyšší úvěrové riziko 2.Bankám v době hospodářského rozmachu roste na aktivní straně bilancí podíl poskytnutých úvěrů jako nelikvidních aktiv a na pasivní straně bilancí podíl cizích zdrojů. Banky se tak stávají relativně méně likvidními a méně kapitálově vybavenými. Vyšší úrokové sazby spojené s dalšími úvěry jsou přirážkou rizika zhoršení likvidity a solvence. 3.centrální banka nemusí akomodovat veškerou poptávku obchodních bank po rezervách. Dodatečné rezervy poskytuje, ale jen za vyšší úrokovou míru 4.Pokud centrální banka není ochotna poskytnout dodatečné rezervy vůbec, pak obchodní banky svým managementem pasív dosáhnou takové jejich struktury, která bude vyžadovat menší objem povinných minimálních rezerv. Banky např. přimějí klienty, aby přecházeli od držby depozit k držbě depozitních certifikátů, se kterými nejsou spojeny požadavky na povinné minimální rezervy.

69 Teorie relativní endogenity peněz Horizontalismus je považován za extrémní přístup a teoretický model Úvěrová kreace peněz je chápána v kontextu chování firem, bank a centrální banky podle poznatků oboru bankovnictví a finanční trhy Soudobé bankovní soustavy vytvářejí peníze, které jsou především endogenní povahy a vyskytují se na pasivech komerčních bank jako tzv. vnitřní peníze. Exogenní peníze se vyskytují jen v oběhu Celkový rozsah úvěrů a agregovaná výše vkladů jsou ve vzájemně implicitní závislosti. Východiskem je přidělování úvěrů a oceňování rizika žadatelů o úvěry na základě tzv. úvěruschopnosti, v členění do kategorií, což vede k růstu úroků z úvěru IR na křivce nabídky peněz

70 Teorie relativní endogenity peněz IR C Sc Dc Determinace množství úvěrů v teorii relativní endogenity peněz Interval absolutní endogenity

71 Teorie relativní endogenity peněz Tvorba bankovních peněz je determinován a jak na straně poptávky, tak na straně nabídky peněz (úvěruschopnost, bankovní regulace atd.) Část žadatelů o úvěr je odmítnuta i když by akceptovali neúměrně vysoké úrokové sazby z důvodů ochoty přistoupit na nadměrné riziko a asymetrie informací (Stiglitz) V období konjunktury se křivka nabídky úvěrů posouvá vpravo, v recesi vlevo CB má velký prostor ovlivnit monetární politikou a administrativními nástroji (regulací) včetně bankovního dohledu, množství peněz v oběhu, což závisí na: 1.Citlivosti poptávky po úvěrech při změnách úrokových měr 2.Stupni rozvoje bankovní soustavy 3.Vlivu monetární politiky na preferenci likvidity bank a žadatelů o úvěr a jejich očekávání

72 Klíčové pojmy Funkce peněz Peněžní zásoba Depozitní a peněžní multiplikátor Neoklasické teorie poptávky po penězích, Fisherova teorie, Cambridgeská teorie Keynesova teorie poptávky po penězích Baumol -Tobinův model Moderní keynesiánské teorie, peněžní teorie výroby, „nový konsensus“ Friedmanovský monetarismus Poskeynesovská teorie endogenity peněz Horizontalismus a vertikalismus

73 Seminární témata 1.Historický vývoj emise peněz a peněžního oběhu (Revenda, s. 21 – 43) 2.Bitcoiny, vývoj a další perspektivy

74


Stáhnout ppt "Současné teorie finančních služeb Téma Peníze 2. přednáška ZS 2015 Skupina pFPH, Ing. Arnošt Klesla, Ph.D."

Podobné prezentace


Reklamy Google