Rytíři Lucie Sosnová, Kateřina Sirotková. Rytíř Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého obrněného bojovníka na koni - válečníka šlechtického.

Prezentace na téma: "Rytíři Lucie Sosnová, Kateřina Sirotková. Rytíř Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého obrněného bojovníka na koni - válečníka šlechtického."— Transkript prezentace:

1 Rytíři Lucie Sosnová, Kateřina Sirotková

2 Rytíř Rytíř (z německého Ritter, jezdec) je označení středověkého obrněného bojovníka na koni - válečníka šlechtického původu (latinsky miles). Ve vrcholném středověku byl každý rytíř automaticky šlechticem, ale ne každý šlechtic rytířem, protože k pasování na rytíře byla potřeba, aspoň v prvních obdobích, prokázat statečnost a věrnost. Těžkooděná jízda představovala elitu a ve většině bitev i rozhodující sílu středověkého vojska.

3 Zbraně a zbroj Oblékal se do těžké kovové zbroje, jež se skládala z brnění, přilby a štítu. Jeho hlavními zbraněmi byl meč a dlouhé kopí, mimo to se často používaly zbraně jako sekera, kladivo či palcát. palcát rytířská zbroj

4 Kůň Rytířův nejcennější majetek byl kůň. Nesl ho jak do bitev a válek, tak i při turnajích a kláních. Jeho válečný oř byl těžce obrněn jako rytíř a často musel nést váhu více než 100 kg. Rytíři měli tři typy koní: válečný – k boji, účastnil se klání jezdecký – k pohybu ve volném čase soumar – k nošení osobního majetku (výstavní – kůň bohatých rytířů a feudálů, určený pro přehlídky a slavnosti ale ne k boji) Někteří koně byli speciálně cvičeni k tomu, aby napadali soupeře, ale to se později přestalo praktikovat, jelikož napadali i koně ostatních vojáků.

5 Pasování Pasování na rytíře byl slavnostní obřad, který měl probíhat v kostele. Většinou se však odehrával přímo na bojišti před zahájením bitvy či po ní. Rytíře pasoval panovník nebo jeho zástupce (v českých zemích jen král). V ranném středověku ale mohl rytíře pasovat kterýkoliv jiný rytíř. Mladý bojovník před tím, kdo ho pasoval, poklekl a přednesl předepsanou přísahu. Poté ho pasující lehce udeřil plochou stranou meče na obě ramena a předal přilbu, štít, ostruhy a připnul mu pás s mečem jako odznak rytířství (odtud pochází výraz pasování). Rytíř měl následně privilegia např. vlastnictví dědičných pozemků, účastnit se volby panovníka, být oslovován „statečný rytíři“ atd.

6 Mravní kodex Rytířstvo se od ostatních společenských vrstev feudální společnosti odlišovalo nejen svou specifickou zbrojní vybaveností a charakteristickým jízdním způsobem boje, ale především systémem hodnot. Součástí mravního kodexu rytířů bylo naplňování tří zásad: statečnost - schopnost dokázat fyzickou sílu a odvahu v boji loajalita - věrnost pánovi, dodržování slibů, spolupráce v boji štědrost - rytíř opovrhuje bohatstvím, odmítá je hromadit a záměrně plýtvá penězi

7 Rytířské erby Své erby měli panovníci, šlechtici, rytíři, někdy i církevní hodnostáři. Erb mohl někdo získat třeba při povýšení do šlechtického stavu nebo také v souvislosti s udělením rytířských řádů. Erby mohl měnit pouze panovník. Vznikaly původně z důvodu rozeznání rytířů v brnění. Rytíři se museli držet těchto zásad: 1)denně se účastnit mše svaté 2)bojovat za víru a katolickou církev 3)postupovat vždy čestně 4)nasadit život za právo a za slabšího 5)chránit sirotky a vdovy 6)poslouchat papeže, císaře, krále a jinou vrchnost.

8 Turnaje Na turnajích si rytíři zdokonalovali techniku boje. Rytířský turnaj organizovala šlechta – vévodové, hrabata a příbuzní králů. Jednotliví šlechtici byli také mecenáši turnajových rytířů a poskytovali svým favoritům finance na výzbroj a koně. Původní rytířské turnaje nebyly soubojem dvou soupeřů, ale v boji stály proti sobě dvě skupiny rytířů. V čele každé skupiny stál feudál, který skupině velel. Průběh turnaje : 1) Jednotlivé týmy se setkaly v boji v přesný den a čas. 2) Místo souboje – champ – bylo ohraničené, ale neupravené a záměrně plné překážek – křoví, stromů, stodol, vinic a příkopů, někdy byla součástí herního pole i celá vesnice. Úkol turnajového rytíře - porazit co nejvíce protivníků a co nejvíce jich zajmout. Cíl - najít si v nepřátelské skupině rytířů konkrétního protivníka a zahnat druhé mužstvo na útěk. Vítězi patřila zbroj zajatého a výkupné za jeho osobu.

9 Rytířské řády Rytířské řády vznikají koncem 11. a během 12. století, především v souvislosti s křížovými výpravami do Svaté země. Původní myšlenka řádů - péče o nemocné poutníky do Svaté země. Členové řádů spojovali tradiční mnišské přísliby (chudoba, cudnost, poslušnost) s povinností boje proti nevěřícím, tj. pohanům. Další řády vznikly později na jejich působištích ve Španělsku a severovýchodní Evropě. Postupem doby se řády koncentrovaly na získání státní moci a hromadění majetku.

10 Rytíři ve filmech a v literatuře Rytířskými ctnostmi bývaly štědře obdařeny postavy vystupující v hrdinských eposech. Nejznámější : - písně o franckém rytíři Rolandovi (je součástí básní o Karlu Velikém) Hrdinské eposy skládali původně potulní zpěváci a sami je také šířili. Šlechta ani panovníci však většinou nerozuměli latině, proto se epické básně a také milostné písně skládaly v národních jazycích (francouzštině, němčině apod.). Rytíři ve filmech a pohádkách: Např. Tři mušketýři, Za humny je drak, Ať žijí rytíři, Ať žijí duchové

11

12

13

14

15 Zdroje internet www.wikipedia.cz