Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ARCHEOLOGIE RANĚ STŘEDOVĚKÉ EVROPY (1) 1.ROČNÍK MAGISTERSKÉHO STUDIJNÍHO OBORU ARCHEOLOGIE Katedra archeologie FF ZČU Prof. PhDr. Martin Gojda, CSc. 4.–5.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ARCHEOLOGIE RANĚ STŘEDOVĚKÉ EVROPY (1) 1.ROČNÍK MAGISTERSKÉHO STUDIJNÍHO OBORU ARCHEOLOGIE Katedra archeologie FF ZČU Prof. PhDr. Martin Gojda, CSc. 4.–5."— Transkript prezentace:

1 ARCHEOLOGIE RANĚ STŘEDOVĚKÉ EVROPY (1) 1.ROČNÍK MAGISTERSKÉHO STUDIJNÍHO OBORU ARCHEOLOGIE Katedra archeologie FF ZČU Prof. PhDr. Martin Gojda, CSc. 4.–5. VZNIK A POČÁTKY SLOVANŮ: archeologie, lingvistika, historie

2 VÝVOJ SLAVISTIKY A ARCHEOLOGIE raného středověku ve slovanské části Evropy VÝVOJ SLAVISTIKY A ARCHEOLOGIE raného středověku ve slovanské části Evropy Slovanská archeologie: termín zavedený L. Niederlem a tradičně používaný do konce 20. stol. 18. stol.: období racionalismu a osvícenství – změna pohledu na dějiny. Poprvé se objevuje pojem nadnárodní historie - vzniká germanistika, romanistika a slavistika (souhrnný pojem pro všechny vědy zabývající se historií, kulturou a jazykem Slovanů). M.V. Lomonosov

3 Vývoj bádání o slovanské etnogenezi Polovina 18. stol.: slovanské národy se vyvinuly z původně jediného starobylého národa biblického původu – založeno na představě, že existoval jediný slovanský jazyk s množstvím vzájemně si blízkých dialektů. Konec 18. stol.: pod vlivem vysokého hodnocení Slovanů německým badatelem Herderem učiněn pokus o vytvoření pan-slovanského jazyka. Herder uvedl pojem Volk – organický kolektivní celek, který spojoval jeho členy prostřednictvím společného jazyka (nejsilnější spojovací prvek), sdílených institucí, umění a literatury. 1. pol. 19. stol.: do popředí slovanských studií se dostává jazykověda. 1833: F. Bopp zařadil slovanské jazyky jako indoevropské P.J. Šafařík – pod tímto vlivem zařadil „slovanský kmen“ do indoevropské rodiny. Opětovné zdůraznění významu jazyka. Tadeusz Wojciechowski: retrogresivní přístup ke studiu Slovanů; navrhuje využití místních jmen při studiu slovanské minulosti.

4 Alexander Pogodin: zásadně pokročil v používání zeměpisných jmen (zvl. hydronymií) při hledání slovanské pravlasti (kniha „Z historie slovanských migrací“). Autor představy, že slovanská pravlast se rozkládá v oblasti Podolí a Volyně – zde se vyskytují nejstarší jména řek slovanského původu. Jósef Rostafiński: polský botanik, hledání pravlasti na území, kde se nevyskytují stromy, jejichž jména ve slovanských jazycích jsou germánského původu (např. modřín, tis, javor). Slované museli naopak žít v místech (současného !!!) výskytu habru (stejný termín ve všech slovan. jazycích) pravlast se nachází podél řeky Pripeť na pomezí Ruska a Běloruska. Adalbert Kuhn: zakladatel lingvistické paleontologie: představa o štěpení jazyků ze společného základu. J. Dobrovský (1753 – 1829) – jedna z nejvýznamnějších osobností spjatých s počátky slavistiky (její zakladatel). Poprvé též ocenil význam hmotných (archeologických) pramenů pro poznání dávné historie. Pohřební ritus u Slovanů byl podle něj žárový.

5 první pol. 19. století: slavjanofilství. U nás se příliš nerozvinulo. P. J. Šafařík: slovanský filolog a historik. Objevil fakt, že hlaholice je starší než cyrilice. “Slovanské starožitnosti“: historie, filologie, národopis Studium slovanských dějin se dostává na univerzitní půdu. J. Kollár: 1. profesor slovanských starožitností na vídeňské univerzitě. Byl především filolog-etymolog, archeologii a její význam nepochopil. J.E. Vocel: poprvé spojil původ esovité záušnice se Slovany. LUBOR NIEDERLE ( ) Zakladatel slovanské archeologie a českého národopisu (časopis Český lid). Ovlivněn Masarykem. Pochopil nutnost komplexního studia raně středověkého období, v němž archeologie hraje významnou roli. Hlavní dílo: „SLOVANSKÉ STAROŽITNOSTI“ (1902 – 1925): oddíl historický a oddíl kulturní („Život starých Slovanů“). Celkem 11 svazků. Moderní pohled na Dějiny všech Slovanů. Výtah z tohoto díla: „Rukověť slovanských starožitností“.

6 Josef Dobrovský Lubor Niederle

7 J. Schránil: Die Vorgeschichte Böhmens und Mährens (jedna z nejvýznamnějších syntéz českého pravěku) Čechy v době knížecí (1932) K. Guth: historik a kunsthistorik – počátky archeologických výzkumů raně středověkých hradišť (Pražský hrad, Libušín) I.L. Červinka: „Slované na Moravě a říše Velkomoravská (1928) – první syntéza moravské raně středověké archeologie I. Borkovský: Pražský hrad, Levý Hradec jako první označil keramiku nejčasnější fáze raného středověku za keramiku pražského typu (tzv. časně slovanská keramika) – v práci z r „Staroslovanská keramika ve střední Evropě“ 1919: založení STÁTNÍHO ARCHEOLOGICKÉHO ÚSTAVU (L. Niederle) : působení a výzkumy americké archeologické expedice v ČR (výzkum Budče) Konec 20. let: založení SLOVANSKÉHO ÚSTAVU V meziválečném období: začátek výzkumů velkomoravských památek v souvislosti s rozvojem cyrilometodějských studií (Staré Město). Snaha vytvořit mezinárodní vědeckou slovanskou organizaci a časopis.

8 Vývoj po 2. světové válce Vedoucí postavení ve vědecké slavistice: POLSKO J. Kostrzewski – „Kultura Prapolska“ W. Hensel H. Lowmiański – „Początki Polski“ „Slovník slovanských starožitností“ – vycházel od r Časopisy: SLAVIA ANTIQUA KWARTALNIK HISTORII KULTURY MATERIALNEJ Velký rozvoj raně středověké archeologie na území východního Německa (bývalá DDR) – „Die Slawen in Deutschland“ Kritický pohled na poválečné období raně středověké „slovanské“ archeologie: AR 53/2001: S. Brather; AR 53/2001: D. Třeštík.

9 1965: Mezinárodní unie slovanské archeologie (součást UISPP/UNESCO) – kongresy každých 5 let 1965: Mezinárodní unie slovanské archeologie (součást UISPP/UNESCO) – kongresy každých 5 let Od počátku 90. let 20. stol. (pád totalitních režimů): termín SLOVANSKÁ ARCHEOLOGIE se opouští (obhajuje jej např. M. Lutovský: „Encyklopedie slovanské archeologie“ a nahrazuje jej termín RANĚ STŘEDOVĚKÁ ARCHEOLOGIE. Výzkum tzv. slovanského osídlení se stává součástí archeologie středověku (institucionálně: ARÚ Praha – sloučení slovan. oddělení se středověkým).

10

11 Studium vzniku a počátků Slovanů: od 18. stol. ETNOGENEZE: proces vzniku a šíření etnika - části populace hovořící charakteristickým jazykem, který se vyčlenil z původního prajazyka. Hlavní obory vstupující do procesu poznání slov. etnogeneze historie etnologie antropologie archeologie jazykověda nejdůležitější

12 Slovanstvo vzniklo v důsledku několika po sobě následujících rozpadů několika jazyk. skupin a jejich dalším tvárněním. Existence praslovanštiny: ??? (2. tisíciletí – přelom letopočtu) doloženy již některé národy indoevropského původu (Řekové, Thrákové). Průnik Indoevropanů do Evropy: neolit – pozdní eneolit. Archeologicky nelze dokázat existenci slovanské jazykové jednoty. Prostor slovanské etnogeneze v dosavadních teoriích a názorech: od střední Evropy po Malou Asii, kaspické stepi a Kazachstán. Teorie o původu Slovanů AUTOCHTONNÍ (+ teorie biologické kontinuity) ALOCHTONNÍ (migrace, penetrace, kolonizace)

13 Indoevropská jazyková skupina

14

15

16 Tzv. SLOVANSKÁ PRAVLAST Tradiční termín používaný pro označení území, v němž probíhala slovanská etnogeneze. Ve skutečnosti se jedná o dynamický proces, takže pravlast je protáhlé území, jehož jádro se měnilo v čase s tím, jak se Slované šířili. HLAVNÍ TEORIE O SLOVANSKÉ PRAVLASTI 1.Teorie o balkánském (naddolnodunajském) původu (tzv. ilyrsko-balkánská teorie). Poprvé se objevuje u Nestora („Kyjevská kronika“) 2. Teorie o asijském původu Slovanů. Slované vznikli ve střední Asii (tzv. baltoslovanská etnická jednota – mezičlánek mezi Praindoevropany a Slovany + Balty; k jejich rozštěpení mělo dojít někde v Podněpří).

17 3. Teorie maloasijská – modifikace tzv. balkánské teorie. Dnes je bezpečně vyvrácena. 4. Teorie o vzniku Slovanů na evropském kontinentě (mimo Balkán). Původ Slovanů Sídla Praslovanů ve východním na východ od Visly Německu a západním Polsku (Pripjať, Podolí) (zejm. v době romantismu) Shoda těchto teorií: nejstarší slovanská sídla se umísťují na sever od Karpatského oblouku existovala velká blízkost mezi jazyky baltskými a slovanskými. Význam tzv. jazykových interferencí (výpůjček) – ukazují na vztahy k jazykům baltským, iránským, thráckým, germánským, keltským, ilyrským.

18 Jazykové kontakty Slovanů

19 Vychází se zejména z toponomastiky – zejm. z názvů řek (jejich názvy se dlouho udržují) – tzv. hydronymie. Stará slovanská jména: zejm. v povodí Odry, Visly, Pripjatě, Dněpru. Tzv. buková teorie Současné bádání Převažuje názor o průběhu slovanské etnogeneze mimo naše území v oblasti na rozhraní Ukrajiny a Běloruska, event. na širším území mezi Dněprem, horním Dněstrem, Vislou a Odrou (část bádání vylučuje výskyt Slovanů před dobou stěhování národů mezi Odrou a Vislou). Na uvedených teritoriích: výskyt několika archeologických kultur, které bývají spojovány s procesem slovanské etnoge- neze.

20 Členění slovanské větve indoíránské jazykové rodiny na západoslovanskou, jihoslovanskou a východoslovanskou jazykovou skupinu

21 Původní rozsah sídel jednotlivých větví indoevropské jazykové rodiny podle hydronymie

22 PRVNÍ HISTORICKÉ ZPRÁVY O SLOVANECH Herodotos (Neurové, Budínové, Skytové oráči – v popisu Skytie) Plinius Tacitus hovoří o Venetech, sídlících na jižním Baltu. Jordanes: ztotožnil Venety se Slovany (v němčině se dlouho užíval termín „Winden“ pro označení Slovanů) – důkazy, že Veneti byli Slované (???) Označení SLOVAN se poprvé objevuje v polovině 6. století (Prokopios, Jordanes). Výklad tohoto slova je zatím nejasný. Pokus archeologie o příspěvek k etnogenezi Slovanů: tzv. SLOVANSKÁ KULTURNÍ JEDNOTA (kolem poloviny 20. stol.) – Eisner, Arcichovskij, Hensel. určitá příbuznost v hmotné kultuře je reliktem někdejší kulturní jednoty, resp. původně jednotného etnogenetického vývoje.

23 Jednota se spatřovala zejm. v keramice (tvary, výzdoba atd.) Další shody: pohřební ritus (žárový) šperky (např. esovité záušnice) typy příbytků (polozemnice s pecí) obecné rozšíření opevněných sídel na strateg. polohách Z této určité podoby v náplni hmotné kultury v oblasti bydlení a pohřebního ritu však nelze odvozovat etnickou jednotu ani stejnou společenskou strukturu. Z této určité podoby v náplni hmotné kultury v oblasti bydlení a pohřebního ritu však nelze odvozovat etnickou jednotu ani stejnou společenskou strukturu. 10. stol. El-Mas’údí Konstantin Porfyrogennetos 12. stol. Nestor (Kyjevský letopis) SLOVANSKÁ EXPANZE (též „velké stěhování“) Expanze je dovršení etnogeneze prakticky každé etnické skupiny.

24 Význam expanze pro Slovany pro evropské teritorium Příčiny slovanské expanze 1.Vnitřní rozrod slovanské populace 2.Donucení kvůli pohybu kočovných kmenů (Avarů) 3.Snaha získat obživu a další kořist 4.Možnost lehce zaujmout oblasti vylidněné epidemiemi Pronikání Slovanů na západ a východ zůstalo tehdejšími kronikáři prakticky nepovšimnuto. Konkrétnější údaje – pouze expanze na jih. Bezpečně lze doložit pronikání Slovanů za Dunaj od 20. let 6. stol. (Dákové přijali slovanské slovo divizna již v 1. stol. po Kr. Slované v té době již uvnitř Karpatského oblouku???) Údajný doklad časné přítomnosti Slovanů v Uherské nížině: existence jazykových interferencí v hunštině (proso a médos u Priska, strava u Jordanese).

25

26 Závěr: tyto nepřímé doklady ukazují na dlouhodobé postupné pronikání Slovanů za Dunaj s různými etnickými skupinami. Intenzivní postup – doba stěhování národů. Postup Slovanů na jih od Dunaje R. 527 začátek slovanské expanze na území Byzantské říše. Vybudována pevnostní linie na Dunaji a Sávě (Justinián). Dvě skupiny slovanských útočníků: ANTOVÉ – překračují Dunaj a po nájezdech se vracejí zpět SKLAVINI – útočí na Z část byzantské říše (Thrákie, Dalmácie, S Itálie) a na dobytém území se usazují. Od 2. pol 6. stol. – Slované útočí ve spojení s Avary. R. 626 – největší tažení Slovanů s Avary proti Cařihradu (neúspěch) Od 80. let 6. stol. se Slované na Balkáně natrvalo usazují. Dostávají se do Řecka (velká enkláva: jih Peloponésu) a do Malé Asie.

27 Postup Slovanů na jih kolem Karpatského oblouku přes Dunaj (6. resp. 7. stol.)

28 Vojenské výpravy se po r. 626 mění na postup velkého počtu slovanské populace, která osídluje většinu západních oblastí Byzance. Postup Slovanů na západ První bezpečná zpráva o západních Slovanech: tzv. Fredegar (7. stol.) Jordanes (pol. 6. stol.): mluví o početném slovanském etniku až k pramenům Visly. Prokopios – zpráva o Herulech a jejich porážce od Langobardů (6. stol.) roku 512 – při následném putování měli Herulové procházet různá území zabydlená slovanskou populací. Kontinuálně se zprávy o západních Slovanech začínají objevovat od sklonku 8. stol. Einhard (životopisec Karla Velikého) píše o Sále jako o hranici mezi Slovany a Durynky. Roku 805 a 808 zřízeny Karlem Velikým tzv. srbská, resp. saská hranice.

29 Slovanská expanze ve východní Evropě Antové: označení části východních Slovanů v latin. a řeckých dílech 4. – začátku 7. stol. Jméno je íránské, ne slovanské, ale byli to velmi pravděpodobně Slované. Jordanes o nich mluví jako o kmenech venedských (sídlí mezi Dněprem a Dněstrem). Císařský titul „anticus“. Prameny hovoří o velké početnosti Antů. R. 602 – poslední zpráva o Antech v souvislosti s útokem Avarů na ně. Ustoupivší Antové – snad předchůdci dnešních Volyňanů. Antský svaz je nejstarší doložený předstátní útvar u Slovanů (viz dále). Území od Dněpru po Ural – ruská stepní oblast Sarmaté (Alani): mohylové kostrové pohřbívání. 4. stol. - odchod velké části populace do střední Evropy

30 Hunové – objevují se r. 375 po Kr. Dobývají římská města a rozbíjejí gótský kmenový svaz. Umělé deformace lebek, tzv. hunské kotle. Hunové – objevují se r. 375 po Kr. Dobývají římská města a rozbíjejí gótský kmenový svaz. Umělé deformace lebek, tzv. hunské kotle. Kolem cca 550 – nově se objevují svazy Avarů a Bulharů (na dolním Donu/Kubáni). Bulhaři utvořili kmenový svaz. Po polovině 7. stol.: příchod Chazarů tlačících se na území někdejší Bulgárie. Jejich říše po dobu tří staletí chránila Evropu před kočovnickými nájezdy. Hl. centra: Itil (na Volze) a Sarkel (dolní Don). Říše vyvrácena Pečeněgy a Kyjevskou Rusí (roku 965 dobyl Svjatoslav Sarkel). Kultura saltovo – majacká (8. – 10. stol.)

31 PEČENĚGOVÉ nejprve ve střední Asii, později přesun do povolžských stepí (5.-6. stol.) – stávají se sousedy Kyjevské Rusi. Částečně ztotož- ňováni s kulturou saltovo-majackou. Část Pečeněgů se stěhuje do Karpatského oblouku (toponom. doklady, kotlíky se zataženým okrajem a dvěma páry dvojuch). Pohřby: kostrové pod mohylami, často doprovázeny koněm. Jedna mohyla obsahuje často několik hrobových komor. Povolžské Bulharsko : nositeli jsou od 7. stol. Bulhaři, mluvící turecky (ze svého původního území vytlačeni Chazary). Vyznávají islám. Od 10. stol.: budování měst (obklopena sídelními aglomeracemi s řemeslnickými osadami), hl. město BOLGÁR – archeologicky intenzivně zkoumáno. Archeologické prameny: dřevěná a kamenná architektura, šperkařství (náušnice - granulované, splétané nákrčníky), keramika – točená na kruhu (džbány) i vyráběná v ruce. Ražba vlastní mince (od 10. stol.), napodobující arabské dirhemy. 1235: jako první evropský státní útvar pocítili vpád Mongolů (Tatarů).

32 Archeologické kultury spojované někdy s počátky slovan. etnogeneze k. převorská k. zarubiněcká k. čerňjachovská

33 Oblasti rozšíření archeologických kultur spojovaných s etnogenezí Slovanů (podle různých badatelů)

34 Kultura převorská 2./1. stol. př. Kr. – zač. 5. stol. po Kr. Tradičně spojována jak s Venedy, tak s germánskými Vandaly či Lugii, šlo o polyetnickou kulturu; dnes je většinou přisuzována Gótům. Oblast Podněpří – rozhraní lesa, stepi a lesostepi: tzv. kultury pohřebních polí (spalování mrtvých a ukládání ostatků do popelnic): Kultura zarubiněcká asi 2. stol. př. Kr. – 2. stol. po Kr. (3.-5. stol.: vyznívání – tzv. kyjevský typ) Výklady o genezi této kultury (domácí původ –k. milogradská, vývoj z pozdně skytské kultury; vnější původ – průnik kultur od Baltu). Osady, příbytky. Keramika, šperk, zpracování železa (chybí ale zbraně). Pohřby – bohatá výbava ker.

35 Černjachovská kultura (2. – 4./5. stol. po Kr.) Rozloha: od karpatského oblouku po Don (jihoruská stepní oblast) Pohřby: převažují plochá birituální pohře- biště s výbavou i bez ní Osady: rozsáhlé (v řadě sledují tok řek), např. Luka Rubleveckaja. Keramika: hotovená na kruhu, četné importy z antické oblasti (terra sigillata) – též mince a skleněné poháry. Zánik: spojován s vpádem Hunů r Etnicita : složka dácká, sarmatská, gótská, slovanská

36 Všechny jmenované kultury zanikají do počátku 5. stol. a mezi nimi a nástupem kultur, které je již možné bezpečně ztotožnit se Slovany, existuje časový hiát cca 100 let. Jazykovědné podle lexika a frekvence používaných slov se předpokládá, poznatky že před expanzí žili Slované v lesnatém území mírného pásu s množstvím řek a jezer. Slované se vzhledem k velkému počtu společných jazykových prvků (interference) museli vyvíjet mezi Balty na S, Germány na Z, Íránci na V a Kelty, Thráky a Ilyry na J. Též věrské představy a pohanské nábo- ženství – velká příbuznost slovanského prostředí s kulturou Germánů, Baltů a Íránců. Slovanština je ze všech indoevropských jazyků relativně nejmladší – až do konce 1. tisíciletí existovala jednotná praslovanština (s místními dialekty). Vznik tzv. klasické praslovanštiny: 400 – 800 po Kr. – završení procesu etnogeneze a doba slovanské expanze.

37 FLORIN CURTA a jeho pojetí raných Slovanů „The Making of the Slavs“, Cambridge 2001 „Utváření Slovanů (se zvláštním zřetelem k Čechám a Moravě)“ - AR 60/2008 Termín „Sclavenes“ – zastřešující etnonymum pro různé skupiny žijící na S od byzantské říše. v úzkém slova smyslu je sklavinská identita byzantským vynálezem: Byzantinci vytvořili Slovany, resp. používali termíny „Sclavenoi“ a „Antoi“ aby vnesli řád do procesu skupinové identifikace, která se před nimi odehrávala severně od podunajské hranice. ETNICITA: rozhodnutí, které lidé činí, aby symbolicky charakterizovali sami sebe nebo jiné jakožto nositele určité kulturní identity. U Sklavinů, Avarů, Franků aj. byla etnicita sociálně a kulturně konstruovaná forma společenské mobilizace, využívaná za účelem dosažení jistých politických cílů. Slohová poselství jsou způsob, jak se neverbálními prostředky přihlásit ke skupinové identitě. Paprskovité spony: objevují se převážně na sídlištích – byly symbolem skupinové identity užívané každodenně, znaky sociálního postavení nově se ustavujících elit. V ruce vyráběná keramika bez výzdoby, označená I. Borkovským jako „pražský typ“ nepředstavovala slovanskou etnicitu. Žádná etnická skupina nikdy neužila souhrnu své hmotné kultury k vyznačení etnické hranice, do níž se uzavřela. Utváření Slovanů se tedy netýkalo etnogeneze, nýbrž klasifikace a označování skupin lidí v dílech byzantských autorů


Stáhnout ppt "ARCHEOLOGIE RANĚ STŘEDOVĚKÉ EVROPY (1) 1.ROČNÍK MAGISTERSKÉHO STUDIJNÍHO OBORU ARCHEOLOGIE Katedra archeologie FF ZČU Prof. PhDr. Martin Gojda, CSc. 4.–5."

Podobné prezentace


Reklamy Google