Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Osnova přednášky: a)Kritika Radbruchovy formule b)Platnost práva jako základní znak pozitivního práva? c) Hledání třetí cesty: Hartův pokus o řešení problému.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Osnova přednášky: a)Kritika Radbruchovy formule b)Platnost práva jako základní znak pozitivního práva? c) Hledání třetí cesty: Hartův pokus o řešení problému."— Transkript prezentace:

1 Osnova přednášky: a)Kritika Radbruchovy formule b)Platnost práva jako základní znak pozitivního práva? c) Hledání třetí cesty: Hartův pokus o řešení problému

2  Obecně, kritika Kelsenova pozitivistického pojmu právo je zaměřena především na názor, že základní norma, která byla přirovnávána k Ústavě je obsahem neutrální;  „Jaký obsah má tato ústava a státní právní řád vybudovaný na jejím základě, zda je tento řád spravedlivý nebo nespravedlivý, to není předmětem otázky;… Do předpokladu základní normy není vložená žádná hodnota, která by transcendovala pozitivní právo…“  Viz k tomu Kelsen

3 H.L.A. Hart ( ) – Analytická jurisprudence Dílo: Pojem práva (2004); v originále The Concept of Law (1961) Definition and Theory in Jurisprudence (1953) Causation in the Law (with Tony Honoré) (1959) Law, Liberty and Morality (1963) The Morality of the Criminal Law (1964) Punishment and Responsibility (1968)

4  Hart patřil v 50. letech k výrazným kritikům Radbruchovy formule;  Jako pozitivista odmítá zneplatnění zákona odkazem na jeho nemorálnost a odmítá retroaktivitu - považuje ji za zásadní porušení právní jistoty;  Vyrovnání se s minulosti je pro něj rozhodování se mezi dvěma zly: prolomení právní jistoty, které také představuje zlo a  zlo spáchaných zločinů.  Hart se táže, zda je lepší říct: „Tohle není v žádném případě zákon,“ nebo říct: „Tohle je sice zákon, ale je příliš zvrácený na to, aby byl dodržován a aplikován.“… z toho neplyne, že to není platné právní pravidlo… Hart vyzvýá k neposlušnosti, k odmítnutí se podřídit nemorálním zákonům;

5  Hart odmítá testovat platnost právních norem morálkou; odlišuje neplatnost práva od jeho nemorálnosti ;  na druhé straně si uvědomuje problém uplatnění „nemorálního práva“ ; řešení této otázky ale přesouvá „na bedra občanů“, na jejich občanskou neposlušnost;  Řešení nemorálního práva nevidí v popření jeho platnosti odkazem na přirozené právo, resp. morálku;  jako stoupenec právního pozitivizmu se domnívá, že platnost pravidla je odvozena jen ze vztahu k jinému pravidlu. Třídu platných zákonů nedostaneme vyloučením toho, co je z morálního hlediska špatné, ale jen srovnáním dvou platných pravidel.

6 Opět byla otevřena otázka, co je podstatným znakem pojmu právo, resp. pozitivního práva a co má být jeho smyslem? To vedlo k vymezení těchto konkrétních tematických rovin, které určovaly podobu právně filosofického myšlení ve druhé polovině 20. století: - zda má být platnost zásadním znakem pojmu právo; - zda funkci podmínky platnosti/správnosti práva má plnit přirozené právo, resp. morálka; - zda je nutný vztah práva a morálky;

7  Slovo legitimita (platnost) pochází z latinského slova legitimus, které je do češtiny překládáno jako přiměřený;  Dlouhou dobu význam slova byl interpretován velmi úzce jako označení „zákonné dědičství určité královské dynastie“  Širší význam byl spojován s označením způsobu jakým se vládce (regent) podle stanoveného zákona chopil moci  Ve společenských vědách se obecně ujal tento termín pro označení souhlasu s přiměřeností (správnosti) určitého jednání jednotlivce, skupiny lidí nebo instituce

8  Jedná se o právní pojem platnosti tak, jak jej užívají právníci: právní norma je platná pokud je náležitě stanovená normotvůrcem, byla náležitě publikována, případně jsou splněny další formální podmínky.  Východiskem je zde Weberovo pojetí, který ukazuje, že legitimizační podmínkou je zde formální racionalita.  Tzn. pozitivní právo je v určité míře samo o sobě schopné potvrdit oprávněnost svých vlastností, které pocházejí z legality, z profesionálně vypracovaných zákonů;  Tato myšlenka fascinovala právní pozitivisty a také byla velmi praktická pro zdůvodnění pozitivity práva: legitimní je jen ta povinnost (Sollen), která je zákonem stanovena;  legitimní je jen ta norma, která patřila do určitého normativního řádu… atd.

9  Německý teoretik R.Alexy poukazuje, že kromě formální platnosti práva je nutné rozlišovat tři pojmy platnosti: sociologický etická a právní  Právní pojem platnosti (to, co má platit) právo platí, protože je zákonodárcem stanoveno a prosazováno;  Sociologický pojem platnosti (to, co je platné); spočívá v reálném dodržování normy; Norma fakticky platí, pokud se buď dodržuje nebo její dodržování se vynucuje sankcí. (faktická platnost je nezávislá od motivů, které vedou k dodržování práva)  Etický pojem platnosti vyjadřuje morální akceptaci či uznání normy, ospravedlnění. Označuje morální základ dodržování normy;  (právní norma má morální platnost, pokud je svobodně z přesvědčení dodržována)

10  Alexy se domnívá, že právní pojem platnosti v sobě musí obsahovat prvky sociologického pojmu; tzn. pokud nějaký normativní systém nebo norma nemají žádnou sociální platnost, nemají žádný společenský dopad, tak nemohou platit ani právně;  Pokud pojem právní platnosti zahrnuje jen prvky sociální platnosti je to pozitivistický pojem  Pokud zahrnuje i morální prvky tak je to pojem nonpozitivistický a představuje jeho pozici; (Alexy tvrdí, že elementární spravedlnost je nutnou podmínkou platnosti práva;)

11  Alexy nabízí vlastní pozici, kdy se přiklání k tzv. nonpozitivismu a připouští morální ospravedlnění platnosti práva; zastává názor, že vztah mezi právem a morálkou je nutný;  Alexyho pojetí je dost schématické, jednotlivé dimenze jsou difusní, propojené;  Alexy rozlišuje pak právní platnost jako interní a externí problém; interní je určena příslušností normotvorného orgánu a procedurou; externí pak spočívá ve stanovení vztahu právní platnosti k morální a sociologické;  Právo ale není vybavené sociální platností jen proto, že má mít nějakou sociální účinnost;  Podobně fungování morální normy nemá morální konsekvence jen proto, že lidé mají nějaké morální důvody k tomu, aby se dané normě podřídili…  Problém platnosti právní normy z filosofického hlediska není problémem, na který je možné odpovědět způsobem: je to třeba, protože je to třeba;  Právní filosofie tematizuje tento problém šířeji a sice jako otázku podmínek zachování společenské integrity moderní demokratické společnosti;

12  Teorie rodokmenu, zdůvodňuje platnost normy odkazem na pravidla jejího vzniku (Kelsen ZN, Hart ZP)  Realistická teorie: kritérium platnosti je rozhodovací praxe a způsob argumentace při aplikaci práva;  Teorie ospravedlnění: usiluje o morální zdůvodnění platnosti;  Institucionální: kombinace rodokmenu se sociologickými (institucionálně) prokazatelnými skutečnostmi.

13  a) kritizuje naturalismus v tradici anglické jurisprudence (konkrétně Austinovo pojetí práva jako souhrnu příkazů)  b) pokouší se o zmírnění radikálního odtržení „Sollen“ od „Sein“; (kritizuje Kelsenovo pojetí vůle jako zdroje normativity )  c) zdůvodněním práva a morálky jako dvou komplementárních jevů; jejich fungování je podmínkou přežití společnosti;  Tyto premisy se stávají východiskem jeho právní teorie, která je označována za analytickou jurisprudenci.

14  Příklad, který by nám měl pomoct lépe porozumět uvedené kritice. Hart začíná svojí analýzu tímto příkladem: „Představte si zemi, ve které život lidí není regulován jen zvykem nebo obyčeji, ale vládne zde panovník Rex I., který vydává příkazy. Těmto příkazům se obyvatelé země podřizují z respektu před zákonodární autoritou. Tyto příkazy jsou vymáhány pod hrozbou sankce. Rex I. umírá a na jeho místo nastupuje nejstarší syn Rex II., který začíná také vydávat příkazy. Ale jen co Rex II. vydá první příkazy zemře a po něm nezůstává žádný následovník.“

15  A) anglický právní teoretik J. Austin ( )- první stoupenec právního pozitivismu - imperativní jurisprudence  Formuloval základní kategorie – zákonodárce-suverén, pozitivní právo-formu příkazu, adresát příkazu, sankce…  Pozitivní právo je podle Austina, příkaz suveréna, kterým vynucuje u adresáta dobré jednání  Morálka je zde kritériem toho, které příkazy se stávají platnými právními příkazy: jsou to jen ty, které chtějí odstranit zlo v jednání adresáta  Podřízení se povinnosti, kterou příkazy obsahují je zde vynucováno sankcí

16 Hartova kritika zákonodární autority:  Hart nás upozorňuje na to, že zvyk poslouchat příkazy autority není dostatečným důvodem k tomu, aby Rex II. byl považován za zákonodárce- („zákonodárce není ten, díky kterému byly zákony poprvé vytvořeny, ale ten, díky jehož autoritě jsou to vždy zákony“ )  … aby byla nějaká autorita přijatá za zákonodární autoritu, musejí existovat pravidla zmocnění… zmocňují autoritu k zákonodární činnosti, zmocňují ji být zákonodární autoritou;  Zároveň z toho Hart vyvozuje, že strukturu práva neutvářejí jen příkazy a zákazy ale i zmocňující pravidla, která umožňují příkazy a zákazy stanovit jako právní příkazy.

17 Hartova kritika Kelsena je konstruktivní a korigující Kritiku odtrženosti normativity od fakticity založil na výkladu rozdílu mezi zvykem a pravidlem, tzn. zvyklostí určitého jednání a pravidlem jako standardem umožňujícím určitou činnost; Kupříkladu: Lidé chodí v sobotu večer do kina, toto je určitý zvyk, ale není pravidlem-lidé nepovažují za nutné přijmout tento zvyk za povinnost; Na druhé straně existují situace jednání, jako je např. zastavení auta na červenou- zde se naše činnost řídí pravidly zde se nejedná o zvyk ale o případ vnitřního přijetí pravidla k výkonu určité činnosti (jednání)- z toho a jen z toho důvodu se stává závazným pravidlem.

18  Hart nesouhlasí s rozlišením „Sein“ a „Sollen“  K porozumění jaká je normativita právních, morálních nebo jiných společenských pravidel potřebujeme pouze reflektovat postoje lidí k jednání; ( z jaké perspektivy je jejich jednání pozorováno) Díky tomu rozlišuje tzv. vnějšího a vnitřního hlediska.  Existují dva možné teoretické přístupy k právu a obecně ke každé normativní praxi. Buď se můžeme snažit popsat společenské chování bez ohledu na přesvědčení a postoje účastníků praxe (vnější hledisko)  anebo do popisu zahrneme též onu psychologickou složku – uznání(vnitřní hledisko)

19  Vnitřní hledisko, jak ho chápe Hart, znamená takový praktický postoj účastníků právní praxe, kterým akceptují (prakticky uznávají) právní normy jako řídící důvody jednání, protože jsou platné právo.  Z praktického hlediska existují dva postoje, které může účastník právní praxe zaujmout k právním normám, buď je akceptuje nebo je neakceptuje.  Pokud je akceptuje, pak zaujímá vnitřní hledisko, a pokud je neakceptuje, pak buď zaujímá oportunistické hledisko zlého muže, anebo je pouze vnější pozorovatel (např. sociolog nebo antropolog).

20  Hart svým rozdílem mezi zvykem a pravidlem, vnitřním a vnějším hlediskem ukazuje, že pravidla jsou sociálně psychologické standardy;  vychází z obecného zjištění, že každou činnost, kterou vykonáváme vždy charakterizuje již určitý soubor pravidel, které uznáváme (přijímáme) pokud tuto činnost máme vykonávat.  K tomuto pojetí pravidel jej inspirovala analytická filosofie jazyka konkrétně tzv. teorie řečových aktů J.L. Austina ( )

21 V obecné filosofii dochází v první polovině 20.století k radikální změně, která se označuje za lingvistický obrat; předmětem filosofického tázání se stala logická analýza jazyka; cílem bylo odhalit logickou strukturu jazyka; (G.E.Moore, B.Russell. L.Wittgenstein)  Logická struktura odpovídající výrazu není totožná s gramatickou strukturou;  Význam musí být odhalen analýzou, čímž se má zabránit chybnému, klamavému vidění skutečnosti...

22 L. Wittgenstein ( ) rakouský filosof, dvě období vývoje jeho filosofie; a) Logická analýza jazyka – vůdčí myšlenka pro toto období byla: „Většina vět a otázek, které byly napsány o filosofických věcech, není nepravdivá, nýbrž nesmyslná. Nemůžeme proto vůbec takové otázky zodpovědět, nýbrž jen prokázat jejich nesmyslnost. Většina otázek a vět filosofů spočívá v tom, že nerozumíme naší jazykové logice.“ b)Teorie jazykových her: „Význam nějakého slova je způsob jeho použití v řeči.“ Každá promluva sleduje nějaký cíl, nestačí tedy zkoumat jen její logickou stavbu;

23  „Jazyková hra“ – řeší otázku užívání jazyka - jazyk není soustavou obrázků ale spíše hrou, tzn., jako každé hře, jsou mu vždy vlastní určitá pravidla;  Rozumění jazyku je něco jako schopnost, podobně jako máme schopnost a souvisí s naší schopností prakticky konat; jazyk si osvojujeme stejně jako schopnost chodit, tzn., do používání jazyka jakoby vrůstáme a co znamenají slova, to se dozvídám tak, že se je jich učím používat; Rozumění významům slova není nějaká událost naší mysle, ale je to projev schopnosti zvládnout určitou „techniku“, tzn. techniku používání jazyka;

24  Při učení se jazyku se učím používat pravidla používání určitých výrazů. Porozumění zde znamená vědět jak to či ono vykonat; vědět znamená být schopen, tedy v případě jazyka: být schopen používat správně slova. A tedy: Jazyk je forma života.

25 „ Kdo se při vaření řídí jinými, než těmi správnými pravidly, vaří špatně; zatímco, kdo se řídí jinými pravidly než pravidly šachu, hraje jinou hru; a kdo se řídí jinými gramatickými pravidly, než jsou třeba ta běžná, tím neříká něco nepravdivého, ale mluví o něčem jiném“. Pravidla jazyka jsou jazyku (vlastní) implicitní a tudíž naše porozumění světu je vždy spojeno s užíváním pravidel

26  Vznik školy po válce - G.Ryle, J.L.Austin, Paul Grice, P.Strawson, H.L.A.Hart)  Vliv Austina- teorie řečových aktů … klade si otázku v jakém smyslu lze říci, že vyřčením slov nějak jednáme…  Všímá si toho, co všechno děláme pomocí slov…  Ukazuje, že slova nepoužíváme jen k označení nějakých věcí, k popisu faktů, ale také můžeme něco tvrdit, přikázat, slíbit, vyjádřit svůj názor… atd… také můžeme svým sdělením dosáhnout určitého jednání;  To jsou všechno akty, kde nejde pouze o individuální komunikaci ale tato komunikace má společenský rozměr;  Řečové akty jsou společenské instituce, které ztělesňují nějaká pravidla… jazyk je nástroj, pomocí kterého vytváříme společenskou realitu a zároveň je i prostředkem, který nám ji zpřístupňuje;

27  Hart demonstruje vznik právního pojmu na následujícím příkladu uplatnění subjektivního práva, vyjádřeného běžným jazykem: „ A má právo na zaplacení 100Kč od B“ Hart se táže, kdy se stane tento nárok právním nárokem? Odpověď: k této proměně dochází když se tážeme, za jakých podmínek tento pravdivý výrok se může stát motivem jednání? - k tomu může dojít jen tehdy, když bude existovat účinné právní pravidlo (právní systém), které učiní tuto skutečnost- nárok na vrácení 100Kč- za správný a platný právní nárok Závěr: transformaci tohoto nároku na právní nárok umožňují právní pravidla, které mlčky předpokládají existenci právního systému

28  Hart v této souvislosti uvažuje o existenci „pravidla uznání“ jakéhosi obecného pravidla, které určuje normativní linii státního aparátu a soudů a je vlastní této činnosti a potvrzuje její existenci; (Hart přiznává určitou podobnost s Kelsenovou Grundnormou)  Od ostatních pravidel se liší tím, že neexistuje žádné pravidlo,které by stanovilo kritéria pro posouzení jeho vlastní právní platnosti  Stručně: jen pravidla vznikající na půdě státního aparátu a soudů mohou mít povahu právních pravidel.

29  Pravidlo uznání se neuvádí, ale jeho existence jako skutečného pravidla se ukazuje v tom, jakým způsobem konkrétní pravidla identifikují soudy či veřejní činitelé či soukromé osoby…  V případě soudců, když dospějí k prohlášení, že určité pravidlo bylo správně identifikováno jako právní, tak jejích prohlášení má autoritativní povahu  Jak si máme toto pravidlo uznání představit? Hart uvádí příklad se skorováním při nějaké hře; obecné pravidlo skorování bývá zřídka nějak formulováno během hry ale všichni hráči volí jednotlivá pravidla ve své hře tak, aby byli úspěšní a zvítězili…  Máme zde do činění s představou pravidla jako systémového předpokladu fungování všech pravidel… není to hypotetický předpoklad ale skutečné pravidlo, které nám poskytuje kritéria pro identifikaci konkrétního pravidla jako právního pravidla…  Např. ve hře v šachy máme táhnout koněm do L můžeme použít různé další pravidla hry ale pokud bychom koněm táhli jinak nešlo by již o hru v šachy…

30  Primární – stanovují povinnosti a určují co je zakázané a co dovolené; na základě těchto pravidel vznikají především trestně právní normy a občanskoprávní normy náhrady škody  Sekundární- vedou ke vzniku, změně a uznání primárních pravidel : - pravidla uznání, - pravidla změny - pravidla adjudikace - umožňují rozšířit pravomoc např. sepsání závětě, apod.

31  Hart se zabývá otázkou jazykového vyjádření pravidel a ukazuje, že jsou případy, kdy je možné jednoznačně určité pravidlo uplatnit  Zároveň uvádí příklad, který se stal známým, kdy existuje pravidlo formulované: „Zákaz používání vozidel v parku“. Uplatnění tohoto pravidla bude jednoznačné v případech, kdy obecný výraz „vozidlo“ můžeme jasně použít. Takovým případem jasného použití je podle něj automobil.  V případě jízdních kol, letadla, či kolečkových bruslí již použití obecného výrazu „vozidlo“ není vůbec jasné a tato nejasnost není řešitelná podle něj ani interpretací.  To znamená, že toto pravidlo umožňuje různá řešení…

32  Na základě tohoto příkladu Hart dokazuje, že je použití obecného pojmu závislé od kompromisu právníků, který vede k jejich uznání, že je daná formulace adekvátní.  Otevřenou texturou práva chce zvýraznit, „že skutečně existují oblasti jednání, kde je ponechaná řada otevřených prvků, aby byly rozvíjeny soudy a veřejnými činiteli, které mají ve světle určitých okolností nalézt přijatelný kompromis mezi soupeřícími zájmy, jež se svou závažností případ od případu liší.“

33  že právní definice pojmů mají omezenou použitelnost- mohou být zavádějící;  významy právních pojmů jsou utvářeny na základě toho, jak jsou použity dané pojmy a to na základě kompromisu, který mezi sebou právníci dosáhnou  kritériem toho, že vzejde z daného kompromisu správný význam nebude jen úzus ale úspěšnost řešení daného případu;  vyjasňování nejasných významů interpretací není všelékem právní praxe…  Hart otevírá dveře pragmatické koncepci práva

34  Představme si diskusi soudců A a B. Soudce A řekne: „Pokud je zakázáno brát nějaká vozidla do parku a XY parkuje svoje kolo v Basilejské zahradě, XY musí být potrestán tím a tím způsobem“.  Soudce B uznává právo soudce A na tento výklad, ale také může navrhnout alternativní zdůvodnění a tvrdit:  „Pokud XY parkoval svoje kolo v Basilejské zahradě, ale kolo není vozidlo a Basilejská zahrada není veřejný park, XY nemusí být potrestán tím a tím způsobem.“  Závěr : Dle Harta musí být proveden výběr z těchto alternativ a zvážit zda se některá dostatečně podobá jasnému případu;  Soudce C se rozhodne pro význam pravidla, kterému bylo přisouzeno při řešení sporů vyšší skóre, tzn. vedlo k úspěšnému vyřešení konfliktu.

35  Hartovi bývá vyčítáno, že jej nezajímá smysl práva … ale tak to není…obecně bychom mohli říct, že tím je úspěšné vyřešení konfliktu;  V této souvislosti Hart zdůvodňuje své pojetí fungování pravidel a ukazuje, že každé pravidlo obsahuje minimum přirozeného práva;  Co to znamená? Hart se táže proč jsou pravidla ve společnosti nutná a zjišťuje, že je to proto, aby společnost nejen nějak fungovala, ale aby byla zabezpečená reprodukce společenského života.

36  Právo má přirozený základ svého fungování ve společnosti - minimálním cílem práva je přežití člověka  To vede ke tvorbě pravidel, které vyrůstají z přirozené povahy (antropologických danností) vztahů a struktur společenského života;  Zároveň se tyto pravidla vyznačují pozitivní hodnotou, pozitivní funkcí- jsou to minimální podmínky přirozeného práva ( resp.morálky)  Mezi právem a morálkou není nutný vztah, ale vztah funkční závislosti ….je to komplementární vztah (tzn., že se vzájemně doplňují jako svébytné jevy, kterých existence je nutná pro fungování nikoli práva ale života společnosti)

37  Tato pravidla vycházejí:  a) z lidské zranitelnosti užitím násilí ze strany jiných lidí. Tato skutečnost vede k zákazu závažných násilných činů;  b) z přibližné rovnosti lidí, která znamená, že lidé jsou sice nadáni různými schopnostmi, ale žádný jedinec není tak silný, aby přiměl ke spolupráci všechny lidi; z tohoto důvodu vznikla potřeba „systému vzájemné zdrženlivosti a kompromisů“, která se stává základem právních a morálních závazků;  c) z omezeného altruismu, lidé nejsou ani jen altruisté, ani jen egoisté, nejsou ani jen dobří ani jen zlí. Tato skutečnost činí potřebnými pravidla vzájemné zdrženlivosti, která by zabezpečila vyváženost individuálních a společenských zájmů v životě společnosti;  d) z omezenosti zdrojů, které nejsou nekonečně přístupné a můžeme je získat jen prací. Z tohoto důvodu jsou nutná pravidla, legitimizující vlastnictví;.  e) z omezenosti porozumění a síly vůle, což se stává příčinou odchylného nebo protispolečenského jednání s cílem získat nějakou osobní výhodu. Z tohoto důvodu je nutné užití sankce jako ochrany proti těmto odchylkám.

38 - Vypracoval pojem práva na základě analytického pojmu „pravidlo“ a představuje právo jako oblast sociální praxe, kterou charakterizuje určitá struktura pravidel; jejich dodržování, tvorba, změna, aplikace; - Právo není systémem norem, ale systémem hierarchicky uspořádaných pravidel - Hart přisuzuje právu sice funkci sociální regulace jako systému právních pravidel ale netáže se primárně po účelu a (smyslu) pravidel; - Platí, že pokud se děje regulace společenských vztahů podle platných pravidel, tak funguje a to je také kritériem správnosti;


Stáhnout ppt "Osnova přednášky: a)Kritika Radbruchovy formule b)Platnost práva jako základní znak pozitivního práva? c) Hledání třetí cesty: Hartův pokus o řešení problému."

Podobné prezentace


Reklamy Google