Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Úvod do politologie (KS) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Úvod do politologie (KS) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Úvod do politologie (KS) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Úvod do politologie (KS) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D."— Transkript prezentace:

1 Úvod do politologie (KS) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Úvod do politologie (KS) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D.

2 Úvod do politologie (ZS) Seminář z politologie (LS) Charita a sociální etika (LS) Seminář z etiky v pomáhajících profesích 3 (ZS)

3 Studijní materiály Skripta Úvod do politologie, Roman Míčka, dostupné na: Kromě těchto skript považujte prosím za nezbytné ke zkoušce prostudovat tyto texty, témata k otázkám 20 a 21 nejsou součástí textu: Z knihy VODIČKA, Karel, CABADA, Ladislav Politický systém české republiky: historie a současnost. Praha: Portál, ISBN kapitolu Ústavní instituce a jejich funkce v politickém procesu, s. 313– kapitolu Systém politických stran a vnitrostranické rozhodovací procesy, s. 249–301. (celkem jde o 116 stran knihy) Pro dokonalou přípravu ke zkoušce je optimální nahlédnout do další literatury (kupříkladu doporučené na koncích kapitol skript) a účastnit se přednášek, kde se pokoušíme teorii konfrontovat s praktickými a aktuálními politickými problémy. Ke zkoušce dále požaduji znalost jmen a politické příslušnosti aktuálních významných představitelů politického života v ČR a ve světě. Cizinci: Andrew HEYWOOD, Political Ideologies. An Introduction (electronic form or library)

4 Politika πολισpolis πολιτεία – politeia Aristotelés – člověk jako zoon politikon „…obec jest útvar přirozený a že člověk jest bytost přirozeně určená pro život v obci“ (x Hobbes – homo homini lupus ) Politika (politiké techné) je podle něj „nejdůležitější vědou“, etickou činností, kterou se lidé snaží vytvořit spravedlivou a dobrou společnost Politika je:  správou věcí veřejných  organizací sociální existence člověka  redistribucí moci a zdrojů  spoluprací a konfliktem, řešením sporů, bojem o vize „ dobré společnosti“

5 Politologie Tři dimenze politiky (polity – politics - policy) Polity (institucionální dimenze politiky) – konkrétní existující nebo požadovaný politický řád, má normativní charakter, vymezení hranic prostoru, ve kterém se politika odehrává a jeho struktury. Institucionální dimenze politiky je tedy dána ústavou, právním řádem, tradicí… Politics (procesuální dimenze politiky) – postihuje dynamický aspekt vytváření politiky, označuje konfliktní proces utváření politiky, konkrétní politická a socioekonomická rozhodnutí, požadavky, plány, dohody. Policy (obsahovou dimenzí politiky) – obsah politiky, výsledek, materiál, cíl, konkrétní politika. Z politických idejí a rozhodnutí se stávají konkrétní opatření, tj. zákony, nařízení, programy, výstupy či jen symbolická funkce nějakého výsledku politiky. Politický řád tvoří rámec (polity), v němž na základě strategie politického konflikty a konsensu (politics) vzniká materiální politika (policy).

6 Politologie Politologie je průsečíkem snad všech společenských věd - historie, sociologie, ekonomie, právní vědy, filozofie… politická praxe – politické myšlení – politologie – politická filosofie – sociální etika politologie normativní (politická filozofie, preskriptivní) politologie pozitivní (deskriptivní, „popisná“, empirická) vědecká politologie (scientisticko behaviorální)

7 Dějiny politického myšlení Éra klasická Platon, Aristotelés, Augustin, Tomáš Éra novověku Machiavelli, Hobbes, Rousseau, Burke, Montesquieu, Kant, Hegel, Marx, Mill Éra současnosti Schmidt, Strauss, Popper, Arendtová, Rawls, Nozick, Marcuse, Habermas

8 Podobory politologie Na konferenci UNESCO v roce 1948 v Paříži byla politická věda rozdělena do čtyř základních kategorií: politická teorie a politické ideologie (dějiny politických teorií, politická filozofie, dějiny a analýza politických ideologií) politická systémová analýza (ústavní systém, formy vlády, funkce vlády, strany apod.) komparativní systémová analýza (srovnání politických systémů, klasifikace) mezinárodní vztahy (mezinárodní politika, mezinárodní právo, mezinárodní instituce)

9 Politické ideologie Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... Svoboda, rovnost, spravedlnost Jsou i další pojmy – demokracie,, sociální stát...

10 Co je v politice prvořadé? Prvořadý je boj o moc, ideologie jsou jen nástrojem k jejímu získání (Behaviorismus, marxismus, neomarxismus) Ideologie je pouhá pragmatická propaganda, případně pomýlené vidění světa, falešné vědomí, mystifikace ze strany vládnoucí třídy X Ideje jsou primárním hybatelem politiky J. M. Keynes: „Lidé praxe, kteří si myslí, že je nikdo intelektuálně neovlivňuje, jsou zpravidla otroky některého z mrtvých ekonomů. Fanatikové autority, slyšící trávu růst, čerpají své šílenosti z děl nějakého akademického pisálka, který žil bůh ví kdy“ Weaver (Ideas Have Consequences, 1948): Nominalismus v moderním myšlení převážil nad realismem, došlo k odříznutí od hodnot a pravdy Povaha pojmu ideologie

11 Ideologie je více či méně provázaný soubor idejí, které se stávají základem organizovaného politického postupu, ať už má tento postup stávající systém moci zachovat, pozměnit nebo svrhnout. Všechny ideologie: - přicházejí s určitým hodnocením stávajícího uspořádání - předkládají model nějaké žádoucí budoucnosti, vizi „dobré společnosti“ - objasňují, jak by se politická změna mohla a měla přivodit Neutrální pojem ideologie, ideologie jsou „paradigmata“ – verze hledání základních hodnot a principů, představ o člověku a povaze společnosti, průnik s politickou filosofií Politické ideologie

12 SVOBODA ROVNOSTSPRAVEDLNOST Politické ideologie svádí jakýsi boj o „legitimní význam termínů a pojmů“... „sporné pojmy“ – nelze dospět k obecně akceptované definici Pospolitost Demokracie Sociální stát Blahobyt

13 Systemizace politických ideologií Liberalismus Konzervatismus Socialismus Komunitarismus Neoliberalismus Neokonzervatismus New Right Moderní socialismus Neomarxismus, New Left New Labour klasický moderní

14 Politické ideologie Konzervatismus klasickýpaleokonzervatismusneokonzervatismus Liberalismus klasický moderní (sociální) neoliberalismuslibertarianismus

15 Politické ideologie Socialismus komunismus demokratický socialismus New labour Nové formy Ultralevice neostalinismusanarchismus Ultrapravice neonacismusneofašismusnacionalismus

16 Systemizace politických ideologií komunismus – socialismus – liberalismus – konzervatismus – fašismus levice x pravice hierarchie a reakce x rovnost a revoluce pokrokáři x konzervativci liknavci x mravokárci extremisté x umírnění budoucnost x minulost ateismus x náboženská inspirace inovace x tradice rovnost x hierarchie levice x pravice hierarchie a reakce x rovnost a revoluce pokrokáři x konzervativci liknavci x mravokárci extremisté x umírnění budoucnost x minulost ateismus x náboženská inspirace inovace x tradice rovnost x hierarchie

17 Rovnost Italský politolog Norbert Bobbio (kniha Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény) -za základní rozlišovací kritérium považuje v postoji vůči myšlence rovnosti, levice se zasazuje o rovnost a pravice o diferenciaci. Je to vlastně spor o přirozenou míru diferenciace a o míru potřeby jejího odstraňování. Na jedné straně stojí ti, kdo se domnívají, že lidé si jsou spíše rovni, na druhé ti, kdo si myslí, že si spíše rovni nejsou. Tento protiklad je také doprovázen odlišným hodnocením vztahu mezi rovností a nerovností přirozenou a sociální a dále odlišným hodnocením toho, zda s nerovností něco více či méně dělat. Levice má sklon zasahovat do chodu společnosti za účelem dosažení rovnosti, pravice je ochotnější přijmout to, co je přirozené.

18 Paroubkova rovnost Jdou Topolánek s Paroubkem po silnici a najednou jim cestu zkříží had. Topolánek hned přiskočí a hada zabije. Paroubek na to : "Co jsi to udělal? Nemůžeš zničit každého, kdo se nám postaví do cesty. Je demokracie a každý má právo jít svojí vlastní cestou.„ Jdou dál a najednou začne před nimi poskakovat žába. Paroubek zrychlí a jediným šlápnutím ji rozmáčkne na kaši. Topolánek nechápavě kroutí hlavou: "Ale před chvílí jsi povídal, že každý může jít svou vlastní cestou, ne...?„ Paroubek: " To ano, ale mají se plazit a ne si vyskakovat!!!"

19 Dvourozměrné spektrum Hans Eysenck (Smysl a nesmysl v psychologii, 1964)

20 Německé volby 2013 USA prezidentské volby 2012 Evropské vlády 2012

21 (www.kohovolit.eu)www.kohovolit.eu The World's Smallest Political Quiz

22 Systemizace politických ideologií Teorie konfliktních linií (cleavages) „rozmrznutí“ (unfreezing) stranických systémů Arend Lijphart (1990) identifikuje 7 hlavních ideologických dimenzí - socioekonomická - náboženská - kulturně-etnická - urbánně-rurální - postmaterialismus (materiální nebo nemateriální hodnoty – životní potřeby x seberealizace) - podpora režimu (obhajoba nebo systémová reforma) - zahraniční politika (spor o prohlubování a charakter evropské integrace, atlantismus x euroasijství)

23 Příklady z naší reality k úvaze a debatě ODS – Neoliberalismus s konzervativními prvky, inspirace Novou pravicí ČSSD – Socialismus silně ovlivněný moderním liberalismem, inspirace New Labour TOP 09 – Klasický liberalismus s konzervativními prvky, europeismus KDU-ČSL – Mix prvků moderního a klasického liberalismu, „křesťanská demokracie“ SZ – Moderní liberalismus s prvky anarchismu, socialismu a ekologismu Piráti – Moderní liberalismus s prvky anarchismu SSO – Libertarianismus SPOZ? Ano? Úsvit?

24

25 Politické ideologie Liberalismus klasický moderní (sociální) neoliberalismuslibertarianismus

26 Eugene Delacroix: Svoboda vede lid na barikády

27 Liberalismus Liberalismus je jakási „metaideologie“ v tom nejširším slova smyslu, ve všech svých variacích formující Západní civilizaci… Všechny současné hlavní ideologické proudy přijaly v jisté formě dědictví liberalismu (svoboda, lidská práva, ústavní demokracie, vláda práva) Liberalismus - jako politická doktrína - jako ekonomická doktrína

28 Hodnoty liberalismu  individualismus (primát jednotlivce před společností)  svoboda (co nejširší svoboda sladitelná se svobodou druhých)  rovnoprávnost (nikoli rovnost)  rozum (vychází z osvícenství, proti „předsudkům“)  spravedlnost (rovnost příležitostí, meritokracie)  tolerance a rozmanitost (pluralita)

29 Liberalismus John Gray, Liberalismus (1986) Liberalismus je :  individualistický  egalitářský  univerzalistický  melioristický

30 Kořeny klasického liberalismu Omezování státní moci: John Locke (1632 – 1704) ideál konstituční monarchie, smluvní teorie státu moc zákonodárná, výkonná (soudní), federativní Dvě pojednání o vládě (1689), Dopis o toleranci (1689) Charles Montesquieu (1689 – 1755) O duchu zákonů (1748) Dělba moci: zákonodárná (legislativa), výkonná (exekutiva), soudní (justice) Základní lidská práva: John Locke: Právo na život, svobodu, majetek (life, liberty, property) Thomas Jefferson: Právo na život, svobodu a sledování štěstí (life, liberty, pursuit of happines)

31 Otec ekonomie Adam Smith Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (1776) Idea laissez faire je spojována s tzv. neviditelnou rukou trhu. - idea přirozeného (spontánního) řádu - spojuje jeho prosazování v hospodářství s ekonomickou svobodou - harmonie individuálního a společenského zájmu (že egoismus individua se nemusí stát nutně neslučitelným se zájmem celku Adam Smith

32 Svoboda svoboda negativní – formální V klasickém liberálním a neoliberálním pojetí je svoboda spíše prostou absencí nátlaku (obvykle se kryje se základními, všeobecnými lidskými právy) svoboda pozitivní – účinná V sociálně liberálním a socialistickém pojetí je ambice svobodu jednotlivce naplnit nějakým konkrétním obsahem. (obvykle vyjádřena sociálními, nárokovými právy)

33 Svoboda Tradice „anglická“ (empirická) Svoboda jako řád (angl. freedom) Svoboda a zákon se doplňují a předpokládají X Tradice „francouzská“ (racionalistická) Svoboda jako potenciál, moc Svoboda a zákon jsou zde spíše v protikladu, svoboda je bezzákonnost, zahrnuje prostor „všeho, co není zakázáno“, libertinismus (francouzská liberté, it. libertá, šp. liberdad, lat. libertas)“. „Výsledkem je, že dodnes máme dvě odlišné tradice teorie svobody: jednu empirickou a nesystematickou a druhou spekulativní a racionalistickou – první založenou na interpretaci tradic a institucí, které spontánně vznikly a byly chápány neúplně, druhou usilující o konstrukci utopie, o což se často pokoušela bez úspěchu “ (Hayek, Constitution of Liberty, s. 54)

34 Utilitarismus a pragmatismus 1.Princip následků 2.Princip užitečnosti 3.Princip hédonismu 4.Princip sociální (nejde jen o štěstí samotného jednajícího, ale o štěstí všech, jichž se jednání dotýká, o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí a vposledku o sociální prospěch všech lidí vůbec) Jeremy Bentham (1748 – 1832) Přirozená práva jsou hloupost, kritérium štěstí – užitek John Stuart Mill (1806 – 1873) On Liberty (1859), Úvahy o vládě ústavní (1861), Ideál „liberální demokracie“, utilitarismus John Dewey – Rekonstrukce liberalismu (slovensky 2001) Blahobyt pro všechny, co nejširší demokratizace, silní role státu, kontrola ekonomiky

35 Liberalismus klasický moderní (sociální) - silný individualismus - důraz na morálku - negativní svoboda - formální rovnost - důraz na slabý stát - slabší individualismus - morálka není důležitá - pozitivní svoboda - rovnost příležitostí - odpovědnost státu

36 Moderní (sociální) liberalismus - Zatímco klasický liberalismus považoval výraznou sociální nerovnost ve společnosti za přirozenou, žádoucí a morální, moderní liberalismus usiluje o vyrovnání sociálních nerovností, za tímto účelem začal usilovat o spojení se státní mocí - klasický liberalismus stavěl na individualismu a meritokracii, moderní liberalismus se vyznačuje příklonem ke kolektivismu, pragmatismu a socialismu. New Labour sociální liberalismus socialismus Spor o cíl svobody člověk usilující o rozvinutí svého lidského potenciálu (morálka) × člověk usilující o maximum slasti (efektivita)

37 Neoliberalismus - čerpá z tradice klasického liberalismu („neoklasický liberalismus“) - zdůrazňuje liberální hodnoty zejména v ekonomické sféře („laissez faire“) - obhajuje minimální stát, považuje svobodný trh za samoregulující (reakce na Keynesianismus, sociální liberalismus - odmítá a omezuje sociální stát (např. F. A. Hayek, M. Friedman)

38 Krajní pozice "Každý státní zásah do ekonomiky spočívá v dávání nezasloužených výhod některým lidem na úkor jiných pomocí násilí.„ Capitalism: The Unknown Ideal "Lidská spodina, která by ve své hlouposti umřela hlady, nepřispívá těm nad sebou zhola ničím, získává však výdobytky všech jejich mozků. Taková je povaha soutěže mezi silným a slabým intelektem. V tom spočívá 'vykořisťování' kvůli kterému odsuzujete silné...„ John Galt, hlavní hrdina románu Atlas Shrugged (1957), česky Atlasova vzpoura (2014) AYN RANDová

39 Libertarianismus Libertarianismus (např. Robert Nozick, Anarchy, State and Utopia, 1974) Zcela minimální stát zajišťující vnitřní a vnější bezpečnost, žádné redistributivní zdanění Paleolibertarianismus Paleolibertarianismus (např. Hans-Hermann Hoppe, Democracy: The God that Failed: The Economics and Politics of Monarchy, Democracy, and Natural Order, 2001) Secese - obnova přirozeného řádu před vznikem organizovaného státu rovných individualizovaných občanů (patriarchální rodina, přirozená aristokracie, na státu nezávislé politické entity) Krajní pozice

40 „Tři liberalismy“ (Pavel Barša) „Tři liberalismy“ (Pavel Barša) » etický Je v zásadě klasickým liberalismem, vycházejícím z „perfekcionismu“ klasických liberálů, kteří měli zcela konkrétní představu o „etickém projektu dobrého života“a jejich hodnoty byly legitimizovány rozumem a často i náboženskými představami. » neutralistický Rozklad víry v univerzální rozum a odmítnutí legitimity náboženských hodnot v postmoderní éře přinesl úsilí „neutralistických“ kantovnských liberálů (Rawls, Dworkin, Nozick) zachránit v kontextu etické plurality racionalistický základ liberalismu a etickou pluralitu zarámovat obecnější morální shodou » realistický Realistický realismus tedy odmítá nejen akceptovat jako východisko politických procesů konkrétní (racionální či náboženskou) morální představu o člověku a společnosti, ale i hledat „meta-etiku“ společnou jinak plurálním pohledům na morálku jako „neutralističtí“ liberálové. Konsensus na určitých principech a pravidlech v rámci společnosti a demokratického procesu je tak výsledkem politických procesů vyjednávání a poměru soupeřících sil a názorových konceptů v rámci společnosti, nikoli předpokladem. BARŠA, Pavel. Síla a rozum. Spor realismu s idealismem v moderním politickém myšlení. Praha:Filosofia, 2007, s. 272–303

41 Ideje klasického a moderního liberalismu ve střetu aliance KL a konzervatismu x aliance ML a socialismu rovná daň x progresivní daň (DPH, daň z převodu nemovitosti, daňové slevy) základní práva x sociální a emancipační práva (kouření v restauracích, registrované svazky, adopce homosexuály) Zastupitelská demokracie x přímá demokracie (otázka referend, přímá volba prezidenta, poměrný volební systém, „odvolatelnost politiků“)

42 Kritikové liberalismu  Socialismus (kapitalismus, individualismus)  Konzervatismus (absence morálky)  Komunitarismus (individualismus)  Anarchismus (panství)

43

44 Konzervatismus Principy konzervatismu: - tradice - nedokonalost člověka - pragmatismus - organické pojetí společnosti - hierarchie, autorita - majetek Tradice je „demokracie mrtvých“ (Chesterton) Konzervatismus je „filosofií lidské nedokonalosti“

45 Konzervatismus Edmund Burke, Úvahy o revoluci ve Francii (1790) -kritika Francouzské revoluce (1789) -Obhajoba tradičních institucí a morálky -Proti abstraktním osvícenským principům staví „předsudek“ -Stát má bránit zlu, nikoli „prosazovat dobro“ Nebyl Tory, ale Whig, v době Americké revoluce vyjadřoval americkým koloniím podporu, uznával ideje Adama Smitha V tomto předjímal alianci konzervatismu a klasického liberalismu

46 Konzervatismus Russel Kirk, The Conservative Mind (1953) (Česky Konzervativní smýšlení) má zato, že lze konzervatismus lze shrnout do celkem šesti zásad : víra v transcendentní řád či přirozený zákon rozmanitost, tajuplnost a nedokonalost lidské existence strukturovanost, organicita a řád ve společnosti svoboda a majetek jsou úzce svázány víra ve zvyklosti, konvence společenské změny musí být uvážené X radikalita, hledání dokonalosti člověka i společnosti, pohrdání tradicí a důraz na rozum, důraz na ekonomické a politické rovnostářství

47 Konzervatismus autoritářskýpaternalistickýliberální - ancient regime - tradice minulosti - monarchie - nedůvěra ke svobodě - konstitucionalismus - elitářská demokracie - klasický liberalismus - respekt ke svobodě - důraz na hodnoty a morálku - respekt k lidské svobodě - podpora tržní ekonomiky - podpora demokracie

48 Impulsy k rozvoji konzervatismu ve 20. století Enormní síla socialismu a moderního liberalismu ve 20. století – reakce a impulsy: Obnova klasického liberalismu a libertarianismu F. A. Hayek Road to Serfdom (1944) Ludwig von Mises Human Action (1949) Tradicionalismus Richard M. Weaver Ideas Have Consequences (1948) Eric Voegelin New Science of Politics (1952) Russel Kirk Conservative Mind (1953) Antikomunismus James Burnham The Struggle for the World (1947) Whittaker Chambers Witness (1952)

49 Nová pravice (New Right) Vzestup od 70. let 20. století - Margaret Thatcherová (UK) - Ronald Reagan (USA) - Kombinuje morální konzervativní hodnoty s liberální ideologií svobodné ekonomiky New Right neoliberalismusneokonzervatismus

50 Nová pravice (New Right) Frank S. Meyer – „fusionismus“ (konvergence libertarianismu a tradicionalismu) přesvědčení, že tyto dvě velké tradice nestojí v rozporu – cílem politického řádu je podle něj svoboda, zatímco cílem morálního řádu je ctnost. Nutit lidi ke ctnosti, jak by mohli považovat za žádoucí někteří tradicionalisté a autoritáři, nepovažoval Meyer za správný cíl politického řádu

51 Neokonzervatismus - Vychází z některých idejí klasického konzervatismu - Zdůrazňuje význam politické autority, z obavy před oslabením morálních standardů a rozkladu společnosti. Klade proto důraz na právo, pořádek a morálku a to jak v soukromé, tak ve veřejné sféře, tradiční rodinné hodnoty a instituce - Aktivistická zahraniční politika, vývoz demokracie - Má v sobě i výrazný náboženský prvek, zejména v USA, dokonce se dá hovořit o „křesťanské Nové pravici“ (New Christian Right)

52 Paleokonzervatismus Patrick J. Buchanan  Tradicionalismus  Vlastenectví  Rodinné a křesťanské hodnoty  Protekcionismus  Izolacionismus

53 univerzální střet řádů „percepce-Bytí“ teorie univerzálního střetu liberalismu a konzervatismu člověk zakouší vlastní svobodu i odpovědnost za své bytí na světě, tvoří jedinečný řád světa, organizuje své schopnosti k vrcholnému vyjádření ve vlastní neopakovatelné existenci. Moralita jako EMPATIE člověk zakouší omezení této nekonečné svobody tvorby, pokoru ve vztahu k historii vlastního rodu (tradice) i k fenoménům přesahujícím jeho vůli (transcendence). Moralita jako MRAVNÍ SÍLA

54 Vždy jde o formu syntézy řádů, v minulosti to byl zejména střet nových a starých forem politického řádu, levice – pravice, v současnosti je to zejména střet sociálního liberalismu X demokratického konzervatismu Egalitarismus, emancipace, všestranný rozvoj, seberealizace, blahobyt, spravedlivá distribuce nová lidská práva, pozitivní svoboda, relativita hodnot, politizace morálky Individualismus, odpovědnost, tradice, autorita, přirozenost, oprávněnost nerovnosti, sociální nederminovanost základní lidská práva, negativní svoboda, absolutní hodnoty, depolitizace morálky

55

56 Socialismus Principy socialismu: - pospolitost - sociální rovnost - důraz na potřeby - společné vlastnictví - bratrství, společenská třída „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ (Marx)

57 Utopický socialismus Nový zákon, Sk 4,32: „Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné“. Thomas MORE,Utopie, 1516 „Proto jsem pevně přesvědčen, že se statky nemohou nijak správně a spravedlivě rozdělit a že nelze lidské poměry šťastně uspořádat, leč úplným odstraněním soukromého vlastnictví, naopak, dokud to zůstane, zůstane vždy u daleko největší a daleko nejlepší části lidí soužení a neuniknutelné břemeno chudoby a bídy“. J.J. ROUSSEAU O původu nerovnosti mezi lidmi, 1755 „Onen člověk, který si obsadil jistý kus pozemku a prohlásil: «Tohle je mé!» a našel dosti prostoduchých lidí, kteří mu to uvěřili, byl skutečným zakladatelem občanské společnosti. Kolika zločinů, válek, vražd, běd a hrůz by bylo lidstvo ušetřeno, kdyby byl někdo vytrhl kůly, zasypal příkopy a zavolal ne své druhy: chraňte se poslouchat toho podvodníka; jste ztraceni, jestliže zapomenete, že ovoce patří všem a země žádnému“. Saint-Simon ( ), Robert Owen ( ), Charles Fourier ( ) Utopické komuny založené na spolupráci a lásce (Fourier – 1800 obyvatel, Owen – New Harmony v Indianě, dodnes kibucy v Izraeli – od 1909)

58 „Vědecký“ komunismus Karel Marx ( ) Kritizuje utopisty, inspirace Hegelem, dialektický a historický materialismus „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“ „Marxismus je všemocný, protože je pravdivý!“. (V. I. Lenin)

59 KAREL MARX - BEDŘICH ENGELS MANIFEST KOMUNISTICKÉ STRANY, Londýn 1848 …… Tato opatření budou ovšem podle různých zemí různá. V nejpokročilejších zemích může však být téměř všeobecně použito těchto opatření : 1. Vyvlastnění pozemkového majetku a použití pozemkové renty na výdaje státu. 2. Silně progresívní daň. 3. Zrušení dědického práva. 4. Konfiskace majetku všech emigrantů a rebelů. 5. Soustřední úvěru v rukou státu prostřednictvím národní banky se státním kapitálem a výhradním monopolem. 6. Soustřední dopravy v rukou státu. 7. Zvýšení potu národních továren, výrobních nástrojů, získávání nové orné půdy a meliorace pozemků podle společného plánu. 8. Stejná pracovní povinnost pro všechny, zřízení průmyslových armád, zejména pro zemědělství. 9. Spojení zemědělské a průmyslové výroby, úsilí o postupné odstranění rozdílu mezi městem a venkovem. 10. Veřejná a bezplatná výchova všech dětí. Odstranění tovární práce dětí v její dnešní podobě. Spojení výchovy s materiální výrobou atd.

60 Kolektiv jako Bůh? G. W. F. HEGEL, Základy filosofie práva „Stát je jakožto skutečnost substanciální vůle, kterou má ve zvláštním sebevědomí povýšeném do své obecnosti, tím, co je o sobě a pro sebe rozumné. Tato substanciální jednota je absolutní nehybný samoúčel, ve kterém svoboda dospívá ke svému nejvyššímu právu, tak jako tento konečný účel má nejvyšší právo vůči jednotlivcům, jejichž nejvyšší povinností je být členy státu.“ „Určení individuální vůle jsou státem dovedena do objektivního jsoucna a dospívají teprve jeho prostřednictvím ke své pravdě a ke svému uskutečnění. Stát je jediná podmínka dosažení zvláštního účelu a blaha.“ „Stát je božská vůle jakožto přítomný, ke skutečné podobě a organizaci světa se rozvíjející duch.“ „Idea státu v nové době má tu zvláštní povahu, že stát je uskutečněním svobody nikoli podle subjektivní libosti, nýbrž podle pojmu vůle, to znamená podle její obecnosti a božskosti“.

61 Cesty k socialismu Revoluční socialismus Není jiná cesta, násilí je nezbytné Realizoval se pouze v chudých nezápadních zemích (aspekt kolonialismu) Př. Rusko 1917, Čína 1949, Kuba 1959, Kambodža 1975 Evoluční socialismus Problém – postupné rozšiřování volebního práva Fabiánský socialismus – pokojná cesta, spojení politické aktivity a vzdělání Sociální demokracie – sociální stát, Keynesianismus

62 „Stará“ sociální demokracie Akceptace demokracie Kapitalismus je třeba ovládnout Rezignace na zespolečenštění výrobních prostředků Keynesianismus Sociální stát Zlaté poválečné období – př. Británie, Německo

63 Keynesianismus John Maynard Keynes John Maynard Keynes ( ) Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (1936) (neo)klasická ekonomie – volný trh je autoregulační, státní zásahy škodí X státní rozpočtová stimulace poptávky v dobách deprese a krytí jejího schodku v době konjunktury, v době ekonomické prosperity stát vytváří přebytky, kterými pak stimuluje ekonomiku v době krize, kdy ekonomika stagnuje

64 Krize socialismu - recese v 70. a 80. letech - neoliberální a neokonzervativní reakce - globalizační tlaky (ztráta kontroly nad národními ekonomikami, tlak na snižování výdajů) - úpadek socialistických režimů, rozpad socialistického bloku (1989, 1991)

65 Třetí cesta New Labour sociální liberalismus socialismus Bill Clinton „Noví Demokraté“ Tony Blair „New Labour“.

66 Třetí cesta Hledá alternativu k:  staré sociální demokracii  nastupujícímu neoliberalismu Uznání nezbytnosti existence kapitalistické ekonomiky Důležitá ekonomická a sociální role státu Opuštění socialistického rovnostářství Osvojení si liberální ideje rovnosti příležitostí a meritokracie

67 Neomarxismus - na západě se souběžně s reálným komunismem vyvíjel moderní marxismus, tzv. neomarxismus - méně deterministický, více ovlivněný Hegelem raným Marxem. - zaměřoval více na ideologické a kulturní, než na ekonomické souvislosti. - tzv. Frankfurtská škola (Adorno, Horkheimer, Marcuse), která svou „kritickou teorií“ kombinovala marxismus, hegelianismus a freudismus, ovlivnila tzv. Novou levici (tzv. 60. léta).

68 Neomarxismus - Podle koncepce neomarxismu jde o to, ne již zničit liberální kapitalistickou ekonomiku, ale západní kulturu, její hodnoty, náboženství – poté se Západ rozloží sám. - původní ekonomický determinismus je nahrazen kulturním determinismem - Inspirace pro studentské revoluce 60. let, sexuální revoluce, drogová revoluce

69 Herbert Marcuse, Eros and Civilization, Syntéza Marxe a Freuda - Univerzální přijetí principu slasti - Odmítnutí kulturního a morálního řádu MARCUSE, H. Psychoanalýza a politika. Praha, Svoboda, Kapitola Teorie pudů a svoboda (s ).

70 Současné typy socialismu  Sociální demokracie a Třetí cesta  Rigidní stalinistické režimy  Socialismus s čínskými rysy  Socialismus 21. století (21st Century Socialism)  Anarchosocialismus (část antiglobal. hnutí)  Ekosocialismus  Socialistický feminismus

71 Kritika socialismu  Liberalismus (etatismus, eliminace individua)  Konzervatismus (absence morálky, porušování práv, revoluce)  Anarchismus (panství, role státu)

72 Socialismus jako iluze „Již nikdy se nebudeme moci vrátit k údajné nevinnosti a kráse uzavřené společnosti. Náš sen o nebi nemůže být na zemi uskutečněn. Jakmile se začneme spoléhat na svůj rozum a užívat svých kritických schopností, jakmile pocítíme volání osobní odpovědnosti a s ním i odpovědnost za pomoc pokroku poznání, nemůžeme se vrátit do stavu bezvýhradného podřízení se kmenovému kouzlu. Pro toho, kdo okusil ze stromu poznání, je ráj ztracen“. POPPER, K. R. Otevřená společnost a její nepřátelé I. Uhranutí Platónem, s Raymond Aron, Opium intelektuálů (1955) socialistický přístup je „založený na poezii neznáma, budoucnosti a absolutna“

73 Paroubkův socialismus "Jaký je rozdíl mezi leninskou, stalinskou a Paroubkovou cestou k socialismu? Leninská cesta k socialismu je jako letenský tunel; všude kolem tma, zima a sychravo a někde vpředu svítí malé světélko. Stalinská cesta k socialismu je jako pražská tramvaj; pár lidí sedí, ostatní visí. Paroubkova cesta k socialismu je jako zaoceánská loď; pár lidí u kormidla, ostatní zvrací."

74

75 Vzestup náboženství Boží pomsta - „La Revanche de Dieu“ (1991) Gilles Kepel Boží pomsta - křesťané, Židé a muslimové znovu dobývají svět 1977 – Izrael (průnik náboženských sionistických stran do politiky) 1978 – Jan Pavel II. papežem 1979 – Írán (ájatolláh Chomejní vyhlašuje Islámskou republiku v Íránu)

76 Modernita a sekularizace Sekularizační teze – v důsledku modernizace společnosti, pokroku ve vědě, technice a blahobytu bude hrát náboženství jako relikt minulosti stále menší úlohu, bude zatlačováno do soukromí a nakonec zanikne (viz. opium lidu) Realita desekularizace - reakce na „modernitu“ (rozpad morálního řádu, rozmělnění identity, krize modernity, neuspokojení člověka) - produktem modernity (není návratem k minulosti, ale vizí budoucnosti)

77 Křesťanství2,1 miliardy Islám1,5 miliardy Judaismus14 milionů Hinduismus900 milionů Buddhismus400 milionů

78 Střet civilizací ? „The Clash of Civilizations ?“ - „Střet civilizací ?“ (1993) Samuel Huntington: Střet civilizací - Boj kultur a proměna světového řádu (2001) Huntington říká: „ Ústřední teze této knihy zní, že kultura a kulturní identity, které jsou v nejširším ohledu zároveň identitami civilizačními, utvářejí ve světě po studené válce vzorce soudržnosti, rozpadu a konfliktu.“ „Ze všech prvků objektivně definujících civilizaci je však nejdůležitější náboženství... Lze říci, že do značné míry jsou hlavní světové civilizace totožné s největšími světovými náboženstvími“ „...na globální úrovni probíhá hlavní rozdělení mezi „Západem a zbytkem světa“, kdy k největším konfliktům dochází mezi Západem na jedné straně a muslimskými a asijskými společnostmi na straně druhé. Nebezpečné střety budoucnosti patrně vzejdou ze západní arogance, islámské netolerance a čínské asertivity.“

79 Náboženství a politika Křesťanství je poněkud více individualistické, zaměřené na jednotlivce a jeho osobní cestu k Bohu. Revoluční se stala jeho myšlenka etiky nenásilí a nekonfliktní přijetí stávajících společenských a politických struktur - „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu“ (Mt 22:21) či „...takže ten, kdo se staví proti vládnoucí moci, vzpírá se proti Božímu řádu“ (Ř 13:2) Křesťanské obce v prvních staletích byly převážně bez jakýchkoli politických ambic. Judaismus a islám ve své podstatě usilují o sociální reformu společnosti, o změnu dosavadní kvality společenské struktury - o jednotu sociálního a náboženského života. Cílem judaismu i islámu je totálně prosadit vládu Božího zákona (halacha, šarí´a), ideálem je tedy čistá „teokracie“. Vnímají společnost monisticky, předpokládají přirozené sepětí duchovní a světské roviny života společnosti.

80 Islámský fundamentalismus Islámský svět utrpěl za posledních sto let mnoho porážek - rozklad jeho politické moci, podkopání autority islámu v důsledku invaze cizích idejí, zákonů a způsobů života, oslabení tradičních patriarchálních rodinných vazeb. „V tomto smyslu je obrození nezápadních náboženství nejvýznamnějším projevem protizápadního postoje nezápadních společností. Toto obrození neznamená odmítnutí modernity jako takové, pouze odmítnutí Západu a sekularismu, degenerované kultury spojované se Západem.“ Je to boj proti „westoxifikaci“, někdy se též hovoří o „západním moru“ či „okcidentóze“.

81 Křesťanství a konzervatismus Zejména ve smyslu návratu k původním hodnotám, na nichž stojí Západní civilizace (neokonzervatismus, Nová pravice…) - Svoboda v odpovědnosti - Pluralita - Úcta k životu „Náboženství by mělo hrát signifikantní roli v životě občanů a judeo- křesťanská morálka je základem, na níž by měla být vedena veřejná debata. Čili, zatímco církev může a musí být oddělena od státu, náboženství nesmí být nikdy odděleno od politiky “ GERSON, M. The Neoconservative Vision. From the Cold War to the Culture Wars. (1997)

82 „Culture wars“ V USA probíhá urputný boj o pozici náboženství v politice a o politizaci morálních hodnot vyplývajících z náboženského přesvědčení. Tento jakýsi boj o „duši Ameriky“ bývá nazýván „kulturní válkou“ - vedenou mezi náboženskými konzervativci a sekularisty. Tato konfliktní linie je v podstatné míře vedena na politické rovině mezi republikány a demokraty. Společnost v USA je tak dnes politicky polarizována spíše na základě kulturních, morálních, náboženských a etnických otázek, než na základě konkrétní sociální pozice jedince. Kulturní válka symbolicky začala rozhodnutím nejvyššího soudu z roku 1973 známé jako „Roe versus Wade“

83 Ústavy a Bůh… Irsko In the Name of the Most Holy Trinity, from Whom is all authority and to Whom, as our final end, all actions both of men and States must be referred, We, the people of Éire, Humbly acknowledging all our obligations to our Divine Lord, Jesus Christ, Who sustained our fathers through centuries of trial, Německo Präambel Im Bewußtsein seiner Verantwortung vor Gott und den Menschen, Polsko We, the Polish Nation - all citizens of the Republic, Both those who believe in God as the source of truth, justice, good and beauty, As well as those not sharing such faith but respecting those universal values as arising from other sources, Equal in rights and obligations towards the common good - Poland,

84 Politické x občanské náboženství GENTILE, Emilio. Politická náboženství. Mezi demokracií a totalitarismem. Brno: CDK, 2008: dvě formy „sakralizace politického systému“ Politické náboženství x občanské náboženství sakralizací politického systému založené na ideologickém monismu, který legitimizuje radikalitu a průnik do všech aspektů života jednotlivce a společnosti zdroj a legitimizace hodnot svobody, lidské důstojnosti demokracie, zaručuje pluralitu názorů

85 Extremismus Socialismus – komunismus – anarchismus? Liberalismus – konzervatismus – fašismus – nacismus? „Kouzlo (Zauber), které bojuje na naší straně, Venušino oko, které fascinuje a oslepuje dokonce i naše protivníky, je kouzlo extrému (die Magie des Extrems), svůdnost, jíž působí vše krajní (das Äusserste).„ F. Nietsche, Vůle k moci

86 Problematičnost pojmů  Odlišení mládežnických subkultur a ideologického extremismu  Extremismy se v jistém smyslu prolínají (antisystémovost, potřeba revoluce, populismus…)  Problém kontinuity na pravé straně spektra (fašismus X nacismus) (socialismus x anarchismus) Relativita pojmu – extremismus je definován vůči systému – etablovanému režimu a poměrům, stávajícímu pozitivnímu právu (viz. boj za lidská práva v totalitním režimu, liberální idea v době feudalismu apod.) Extrémní – nejkrajnější, nejvzdálenější Radikální – radix, kořen, do hloubky

87 Extremismus – vybočování a činnost směřující proti stávajícímu demokratickému režimu a ústavnímu pořádku ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické skupiny ultralevice Anarchoautonomní hnutí Marxisticko-leninsky orientované skupiny Obvyklé rozdělení extremismu

88 ultrapravice ultrapravice Neonacistická scéna Krajně nacionalistické skupiny RASA X NÁROD X křesťanství, pohanská inspirace Nietzsche

89 Konzervativní hodnoty (pojetí národa, autority, morálky, pořádku), jsou ovšem chápány v radikálních souvislostech a v extrémním duchu, přičemž ústavní zřízení liberální demokracie je zde považováno za slabý a nevhodný nástroj řízení státu. „Ultranacionalismus“ tedy klade důraz spíše na národní identitu, tradiční hodnoty, historii konkrétní země a křesťanství (Národní strana, Vlastenecká fronta, Národní sjednocení, Právo a spravedlnost) Fašismus x nacismus Pro neonacismus naproti tomu není tolik hodnotný samotný národ jako kulturní, politická, historická či jazyková entita, ale vztahuje se spíše k rasové ideologii a má tedy více internacionální charakter, přičemž je pro něj charakteristický silně profilovaný antisemitismus. Neonacistická ideologie je v mnoha směrech ideologií „levicovou“, jak napovídá sám název (národní socialismus), dále pak i metody prosazování politických cílů, revoluční rétorika, postoje ke svobodě a důstojnosti člověka, rovnosti, kapitalistickému a socialistickému pojetí ekonomiky a mezinárodně-politickým otázkám. (Národní odpor, DSSS)

90 Konspirativismus Popper proti „konspirační teorii společnosti“, která je „typickým důsledkem sekularizace náboženských pověr“ („...názor, že výklad společenského fenoménu spočívá v odhalení lidí nebo skupin, které mají na existenci tohoto fenoménu zájem (někdy je to zájem skrytý a je třeba jej nejprve odhalit) a kteří plánovali a tajně připravovali uskutečnění tohoto fenoménu“) Arendtová pak ve své klíčové knize Původ totalitarsmu (1951) dokonce považuje konspirační mýty a jejich mobilizační povahu za klíčovou součást totalitního pojetí společnosti: „Formy totalitní organizace jsou, na rozdíl od ideologického obsahu a propagandistických hesel zcela nové. Jsou určeny k přenášení propagandistických lží hnutí, konstruovaných kolem určité centrální smyšlenky – spiknutí Židů, trockistů, nebo 300 rodin atd. –, do fungující reality, k vybudování, i v netotalitních podmínkách, společnosti, jejíž členové jednají a reagují v souladu s pravidly smyšleného světa“.

91 Anarchismus an arché – bez vlády liberální individualismus X socialistický komunitarismus ( Anarchokomunismus, Anarchosyndikalismus, Anarchoprimitivismus) Pierre-Joseph Proudhon ( ) Petr Kropotkin ( ) Noam Chomsky (1928), lingvista anarchosyndikalismus a libertariánský socialismus X globalizaci, válce, politice USA, Izraele Jan Keller: "Anarchismus jako teorie společnosti i jako hnutí má svoji budoucnost teprve před sebou. Současný vývoj totiž nepozorovaně, ale o to systematičtěji vytváří podmínky pro realizaci jeho myšlenek."

92 Svět zleva M. Randsdorf, S. Suja, 2007 „…strategie sociálního antisystémového hnutí nemůže být postavena jen na úzké koncepci politiky jako boje za dobytí prostoru moci v institucionalizovaných nebo právně- politických aparátech, které moc prosazují a chrání. Pro levici by dnes politika měla být uměním budovat co nejširší sociální antisystémovou sílu. K tomu se lze přiblížit rovněž tím, že se naučíme legálně překonávat (nebo i obcházet) překážky, jež nám nadvláda moci staví do cesty ve směrech, kde očekává ofenzivu mas“.

93 Ekologismus jako náboženství mediálního věku - parareligiózní novopohanské rysy - mediální asymetrie - holywoodizace klimatologie - nepřátelství k člověku a k civilizaci

94 Antihumanismus Hnutí pro dobrovolné vyhynutí lidstva (chce limitovat světovou populaci na počet 100 milionů) Číslo pochází od Arne Naesse, zakladatele hlubinné ekologie… Church of Euthanasia (možná vtip, ale příznačné) SAVE THE PLANET KILL YOURSELF The One Commandment: "Thou shall not procreate" The Four Pillars: suicide · abortion · cannibalism · sodomy Earth First! -Depopulace Země -Ponechat přírodní katastrofy volnému průběhu (hladomory, epidemie) -Blahodárné efekty válek a terorismu

95 Silně kritické pohledy Julien Simon The Ultimate Resource (1981, česky2006) X environmentalismu a neomalthusianismu, polemizuje s představou o vyčerpání přírodních zdrojů a z ní vyplývající potřebou regulovat a omezovat ekonomický růst. I když lidská intuice vyvolává zdání, že ekonomický růst je limitován zejména z důvodu možného vyčerpání fyzických zdrojů, podle Simona je největším ekonomickým zdrojem lidská mysl, její poznání a tvořivost, které jsou zdrojem nevyčerpatelným, neomezeným - invence je základním obnovitelným zdrojem. Bjørn Lomborg Skeptický ekolog. Jaký je skutečný stav světa ? (2001, česky 2006) V knize se autor na základě rozsáhlého souboru statistických dat snaží prokázat, že životní prostředí ve světě se nezhoršuje, jak jsou přesvědčeni ekologičtí aktivisté, ale právě naopak. Podle Lomborga bylo mnoho ekologických pozorování dosud interpretováno nesprávně a stav Země není tak špatný, jak tvrdí většina ekologů.

96

97 Globalizace a MV Globalizace je rychle rostoucí „časoprostorová komprese“ (time-space compression) „borderless world“ „světověk“ „exploze vzájemné celoplanetární závislosti“ „runaway world“ „permanentní výjimečný stav“

98 Dějiny plné revolucí NeolitickáNeolitická ObchodníObchodní VědeckáVědecká PrůmyslováPrůmyslová PostindustriálníPostindustriální SexuálníSexuální InformačníInformační Ekonomie: zkoumá, jak se chová člověk s neomezenými potřebami ve světě omezených (vzácných) zdrojů. Počet lidí na Zemi: př. Kr 5 milionů 1000 př. Kr 80 milionů Rok milionů milionů milionů miliarda miliardy miliardy miliardy miliard miliard miliard 2050 odhad 9-11 mld. Zemědělská půda 0,2 ha na obyvatele, u nás 0,3 ha Hustota osídlení 44, u nás 133 obyv./km2, světové HDP per capita

99 Vlny globalizace G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace. První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory. Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami. Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných kontinentech v prostoru koloniálních teritorií. Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou. Pátá vlna začala druhou světovou válkou, byla začátkem globalizace, kdy zejména v důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů. Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a Východu. V šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života – ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru. (Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects, Normative Governance, International Sociology)

100 Charakter globalizace MMF: Globalizace je rostoucí ekonomická vzájemná závislost zemí ve světovém měřítku v důsledku rostoucího objemu a druhu přeshraničních transakcí zboží a služeb a toku mezinárodního kapitálu, jakož i rychlejšího a rozsáhlejšího šíření technologií. Zrychlený transport: -Lidí (cestování, migrace) -Zboží, služeb, kapitálu -Informací, technologií Pronikání a střetávání: - Životních stylů, kultur, náboženství

101 Nadnárodní společnosti NNS (transnational corporations - TNCs´) - výrobní, obchodní, internacionalizace vlastnictví. NNS jsou stále nezávislejší na zemích svého původu, působí globálně, v globálním měřítku koncentrují ekonomickou moc v rukou malého počtu ekonomických subjektů. Kupř. HDP ČR je třetinou obratu General Motors či polovinou obratu Wall-Mart Stores. Nejvyspělejší státy a jejich uskupení „Triadizace vlivu“ tří uskupení USA, EU, Japonsko, ze kterých pochází nejvíce největších a nejvlivnějších NNS, které jsou ekonomickými centry majícími své periferie. G7+1 je sdružení sedmi nejvyspělejších států světa (Francie, Itálie, Japonsko, Kanada, Německo, Spojené království, USA) a Ruska. Dohromady tyto státy představují 65% světové ekonomiky. Mezinárodní organizace Nejmocnější mezinárodní organizace spojené s nejmocnějšími státy a NNS – Mezinárodní měnový fond (IMF – ukládá státům podmínky v rámci Struktural Adjustment Programmes), Světová banka (WB – půjčuje peníze jednotlivým zemím) a Světová obchodní organizace (WTO – stanovuje pravidla mezinárodního obchodu) „Aktéři globalizace“

102 Země „BRICS“ Brazílie Rusko Indie Čína Jižní Afrika Tyto ekonomiky se v roce 2050 vzhledem ke svému rychlému růstu mají stát dominantními ekonomikami světa „Noví aktéři globalizace“

103 Politické důsledky globalizace Podle Anthony McGrewa (2004) existují tyto názorové proudy: Globalisté vycházejí stále ještě z první fáze debaty o globalizaci. Argumentují, že v globalizovaném světě, který je dominován nadnárodním kapitálem, jsou národní vlády stále více bezmocné a nedůležité. Zatímco jsou příliš malé, aby se dokázaly efektivně vypořádat s globálními výzvami, které ovlivňují jejich občany (např. globální oteplování nebo obchod s drogami), jsou příliš velké na to, aby se dokázaly vypořádat s místními problémy (například recyklování odpadků). Například ve Velké Británii, argumentuje McGrew, je tak moc britské vlády podemílána nadnárodní Evropskou unií na jedné straně, a zároveň rostoucí důležitostí institucí na sub-národní úrovni (například skotský parlament), jakož i institucemi, které s vládou soutěží o ekonomickou moc (nadnárodní korporace). Internacionalisté naopak tvrdí, že schopnost národních vlád regulovat životy svých občanů a řídit globální záležitosti nikdy nebyla tak velká jako nyní. Podle nich nenastává žádný konec národních států v procesu globalizace, ale naopak globalizace posiluje důležitost národních vlád při řízení lidských záležitostí. Transformacionalisté se vynořili v druhé fázi diskuse o globalizaci. Nesouhlasí ani s jednou z obou škol a tvrdí, že v globalizovaném světě musí národní vlády změnit svou roli a funkce. V důsledku toho se odehrává podstatná rekonfigurace moci, pravomocí, autority a legitimnosti národních států. Národní státy neztrácejí význam, jak tvrdí globalisté, ale zároveň jejich moc jednoduše neroste, jak tvrdí internacionalisté. Musí se přizpůsobit novému kontextu, v němž je jejich moc a suverenita sdílena s mnoha dalšími veřejnými i soukromými institucemi. To se projevuje na jedné úrovni například odevzdáváním některých pravomocí a částí suverenity na nadnárodní úroveň (například EU) a na jiné úrovni decentralizací.

104 Kritika globalizace Nejde o přirozený a spontánní vývoj, ale o neoliberální projekt Jde o globalizaci kapitalismu Jde o vytvoření světovlády (Global Governance) Většinou levicové ideologické směry, směřují kritiku proti globalizaci kapitalismu, mezinárodním vládním institucím a korporacím (anarchismus, komunismus) Ze strany některých pravicových ideologií taktéž kritika (konzervatismus, oslabení státu, západní hodnoty, demokracie)

105 - větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni - zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…)  nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita)  globální demokracie  globální sociální spravedlnost  reformovaná OSN X  zneužitelnost, paternalismus, utopie  zachování autonomie států  moc neformálních a tajných vlivových uskupení?  Světovláda, New World Order – příchod Antikrista? Global Governance

106 Barša, P.; Císař, O. Anarchie a řád ve světové politice. Kapitoly z teorie mezinárodních vztahů Šest alternativních podob možného vývoje: (1) „Nástup nového středověku“ (rozpad státních suverenit a národních zájmů, střetávání zájmů a identit jiných skupin než států – ekonomických, sociálních, ideologických, náboženských, etnických, kulturních, tedy nestátních aktérů jak na lokální, národní tak mezinárodní úrovni) (2) Posilování multilateralismu (uplatnění mezinárodního práva) (3) „Vítězství amerického impéria“ („neokonzervativní vize“, Fukuyama) (4) Návrat multipolarity (velmocí – Rusko, Čína) (5) Ustavení celosvětové unie (založeném na konsensu minima hodnot, nezbytného užití násilí, rovnoměrné redistribuce zdrojů pro život). (6) Její proměna do světového státu Scénáře budoucnosti

107 Geopolitický klíč (realismus) - Americké století - Úpadek Evropy, Ruska a Číny - Vzestup Turecka, Japonska, Polska - Ekologie a oteplování (úpadek demografického růstu, nové technologie)

108 Vestfálský systém Vestfálský systém znamená oproti středověkému systému změny: - náboženství vyloučeno z politiky, duchovní moc přestala hrát roli v politice - oslabení císařské moci - vznik územně svrchovaných států jako jediných aktérů MV (svrchovanost jako základní pravidlo evropského řádu)

109 Mezinárodní vztahy Realistická tradice Základem realismu je důraz na mocenskou politiku. Realisté si uzmuli tento pojem, protože mají zato, že chápou MV takové, jaké skutečně jsou, narozdíl od ostatních, kteří se zabývají utopiemi (MV jak mají být, liberálně-idealistické tradice) -za rozhodující otázku MV považují problém moci -rivalita a válka je trvalým prvkem MV, trvalá spolupráce a mír jsou nereálné -aktéry MV jsou takřka výhradně státy -státy jednají v MV racionálně Liberálně-idealistická tradice Definitorickým znakem idealismu je, že na MV pohlíží z hlediska morálních hodnot a právních norem, má tedy normativní charakter. - Je zde přesvědčení o možnosti trvalého míru a spolupráce v MV, které se opírá o hlubší předpoklad o jednotě lidstva, základem je internacionalismus, tedy přesvědčení, že uspořádání lidských věcí se musí řídit univerzálními a nikoli jen lokálními, národními principy. -Lze oddělit liberální a idealistické směry – liberální předpokládají, že základem je ekonomická spolupráce, idealisté předpokládají, že trvalý mít se musí opírat o změnu norem MV. Extrémní formou této tradice je „mírové“, či „pacifistické“ hnutí.

110 Realistická tradice Platon a Aristoteles – nic, co by se týkalo vztahů mezi polis Thukydides (- 5. stol.) se svým dílem Dějiny peloponéské války (Válka koalice států vedenou Spartou proti vzrůstající moci Periklových Athén ) Thukydidés – Machiavelli – Hobbes - (moc) X Stoikové – Augustin – Tomáš Akvinský – Locke – Kant - (univerzalismus, hodnoty)

111 Realistická tradice Edward Hallet Carr anglický diplomat, dílo The Twenty-Years Crisis, , Utopismus je podle něj voluntaristický, věří v možnost změny radikálním aktem vůle, chce vytvořit nový svět (levicově radikální), zatímco realismus je pravicově konzervativní, dichotomie: realismus x utopismus odpovídá: praxe x teorie Hans Morgenthau Politika mezi národy (1948) Politics Among Nations, Američan německého původu, národní zájem – základní koncept Kenneth Waltz Člověk, stát a válka (1959), Teorie mezinárodní politiky (1979), kterým se stává zakladatelem neorealismu, činí ústupky scientismu... Považují MV za anarchické, kde funguje logika mocenské rovnováhy Kritika realismu: nemožnost reformy, determinismus, státocentrismus, nepočítá s jinými aktéry MV a zejména s oslabením států v důsledku globalizace, pomíjí význam ekonomiky a idejí, neodůvodněně předpokládá, že státy se chovají racionálně, přehlíží spolupráci a možnost dohody...

112 Liberálně-idealistická tradice Norman Angell, Velká iluze (1910), v roce 1933 dostal Nobelovu cenu míru staví na britském liberálním myšlení, rozvíjí argument interdependence, zejména ekonomické, racionalita je zejména ekonomická racionalita, útočná válka je iracionální a z ekonomického hlediska neefektivní David Mitrani, teorie funkcionalismu (1943) Robert Keohane, dialog s realisty, podíl na vzniku neoliberalismu, který usiloval o scientistickou formulaci některých základních liberálních témat. mezinárodní režimy (international regimes) jako samostatní aktéři MV Kritika LIT: optimismus, záměna je a má být, přeceňování vzájemné závislosti, ekonomiky a etických norem, podcenění bezpečnostních zájmů...

113 idealistickérealistické unilateralistické Neokonzervatismus (G.W. Bush) Nacionalistický konzervatismus (D. Cheney, D. Rumsfeld) multilateralistické Idealistický liberalismus (B. Clinton) Realistický liberalismus (G.W.H. Bush)

114 Jiří z Poděbrad listina CONGREGATION CONCORDIE – myšlenka mezinárodního společenství evropských zemí Dante Alighieri - unie států 1713 plán Abbé de Saint Pierre – sjednocení Evropy 1848 – spis Saint Simona a Thierry – sjednocení Evropy Immanuel Kant – úvahy o evropské či světové federaci jako prostředku zachování míru Viktor Hugo „Spojené státy evropské“ Richard Coudenhove-Kalergi Panevropa (1923) Dějiny evropské integrace

115 9. května 1950 předložila Francie tzv. Schumanův plán ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli (Francie, Německo, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko) 1957 Římské smlouvy Evropské hospodářské společenství (EHS) Dějiny evropské integrace

116 1992 s platností od Maastrichtská smlouva EU – Evropská unie - smlouva z Nice, která vstoupila v platnost 1. února ledna 2002 obyvatelé 12 zemí eurozóny začali používat mince a bankovky eura po ratifikačním procesu vstupuje v platnost Lisabonská smlouva Dějiny evropské integrace

117 1973 – první rozšíření Dánsko, Irsko, Velká Británie 1981 – druhé rozšíření Řecko 1986 – třetí rozšíření Portugalsko, Španělsko 1995 – čtvrté rozšíření Finsko, Rakousko, Švédsko 2004 – páté rozšíření Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko 2007 – šesté rozšíření Bulharsko, Rumunsko 2013 – Chorvatsko Kandidátské země Turecko, Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina, Srbsko a Černá Hora, Ukrajina? Rozšiřování EU

118 Evropská rada (The European Council) je nejvyšší orgán Evropské unie, jejími členy jsou nejvyšší političtí představitelé EU - hlavy států nebo vlád členských zemí Rada Evropské unie (The Council of the European Union), dříve Rada ministrů, zastupuje zájmy členských států na evropské úrovni. Evropská komise (European Commission), Komise je nezávislá na vnitrostátních vládách. Jejím úkolem je zastupovat a bránit zájmy EU jako celku Evropský parlament (European Parliament), Evropský parlament je volen občany Evropské unie, aby zastupoval jejich zájmy… Institucionální trojúhelník

119 Teorie evropské integrace (2008) Petr Kratochvíl Federalismus Teorie komunikace Funkcionalismus Neofunkcionalismus Realismus Marxismus Nový institucionalismus Víceúrovňové vládnutí a politické sítě Liberální mezivládní přístup Sociální konstruktivismus Postmodernismus Teorie evropské integrace

120 Supranacionalisté x mezivládní přístup Argumenty supranacionalistů: 1.Zdůraznění úlohy evropských institucí (parlament v roce 1984 přijal federalistickou rezoluci vyzývající k vytvoření Evropské unie - Spinelli) 2.Úloha Evropské komise jako motoru integrace (Delorsova Bílá kniha jednotného trhu z roku 1985) 3.Úloha celoevropských svazů podnikatelů, tzn. podnikatelských elit (významnou úlohu v aktivizaci těchto svazů sehrál komisař Evropské komise Davignon) Argumenty stoupenců mezivládního přístupu: 1.Klíčová role členů ES – Francie, Německa a Velké Británie a jejich vnitropolitické situace 2.Klíčová úloha nejvyšších představitelů – F. Mitterand, H. Kohl a M. Thatcher. 3.JEA = nejnižší společný jmenovatel – britské stanovisko 4.Malé státy ES „prodali“ svůj souhlas za zvýšení strukturálních fondů 5.Role podnikatelských elit či institucí nepodstatná (či odpovídající národním zájmům Francie, Německa a Velké Británie) Teorie evropské integrace

121 Federalismus, neofereralismus Za hlavního představitele evropského federalismu je považován Altiero Spinelli a jeho manifest Ku svobodné a sjednocené Evropě z roku 1941, dnes spíše známý pod názvem Manifest z Ventotene. Jedinou cestou k trvalému míru je podle Spinelliho federální reorganizace Evropy Funkcionalismus, neofunkcionalismus Neofunkcionalismus se stal prakticky až do 70. let oficiální teorií evropské integrace. Teoretický model rozpracoval především Ernst Haas v práci „The Uniting of Europe. Political, social, and economic forces “ (Stanford 1958) Neofunkcionalismus je určitým hybridem mezi funkcionalismem a transakcionalismem, ale objevují se zde i federalistické prvky. 1.Hlavními aktéry integrace jsou elity (představitelé podnikatelských svazů, odborů, byrokracie, politiků aj., zkoumání postojů a názorů elit je jedním ze základních postupů neofunkcionalistů) 2.Sektorové pojetí integrace (integrace začíná v relativně omezeném počtu zvolených sektorů a postupně se rozšiřuje do dalších 3.Teorie přelévání (spill-over)= klíčový termín neofunkcionalismu 4.Vysoký úřad ESUO = nositel supranacionality a motor integrace Teorie evropské integrace

122 Realismus, neorealismus Teorie realismu (Hans Morgenthau), jediným aktérem mezinárodně politických vztahů je svrchovaný stát, který se neustále pokouší o zachování či posílení vlastní moci. Obchod, ideologie, mezinárodní právo či mezinárodní organizace jsou podřízeny národním zájmům velmocí. HEGEMONISTICKÁ TEORIE – v mezinárodně politických vztazích je rozhodující moc, Dominance Německa, Francie, případně tandemu obou Liberálně mezivládní přístup Hlavní liberální alternativou institucionalistickým směrům je liberálně mezivládní přístup (liberal intergovernmentalism) Andrew Moravcsika (The Choice for Europe, 1998). Podobně jako v realismu ani v této teorii nejsou hlavními aktéry evropské instituce, nýbrž členské státy prosazující své národní zájmy. Na rozdíl od realismu nevyplývají v liberálně mezivládní teorii tyto zájmy z rozložení moci v systému, nýbrž z požadavků vnitřní politiky států. 3 stupně integrace: -Utváření preferencí na domácí rovině -Vyjednávání na mezistátní rovině -Utvoření institucí kontrolujících dodržované dohody Teorie evropské integrace

123 John Laughland Znečištěný pramen. Nedemokratické počátky evropské ideje (1997, česky2001) - Eliminace suverenity národních států - Analogie s nacistickými ambicemi „...v době, kdy je osud světa určován velkými státy, státy o rozloze 11 až 17 milionů kilometrů čtverečních, kdy o osudu světa rozhodují státy se stamiliony obyvatel, nemůže již být řeči o suverenitě malých národních států“. ADOLF HITLE R Václav Klaus Evropa Václava Klause (2004), Evropská integrace bez iluzí (2011) - Postdemokracie x návrat politiky, demokracie - „Tandem Sarkozy-Merkelová je dnes nejvýznamnější institucí EU“ - Příliš optimistické chápání ekonomických přínosů teritoriální integrace - Fiskální, přerozdělovací či transferová unie je slepou uličkou Kritické pohledy na EU

124 SUC a evropská integrace Pius XII. „Rozhodující krok pro vytvoření evropského společenství bude vznik Evropské politické autority, která bude mít reálnou moc a bude schopna ji odpovědně využívat.“ „Bez náboženství je idea unie mrtvým projektem“ Jan Pavel II. „Jev sám o sobě více než kladný, avšak skrývající rizika“ „Odmítám dělat z Evropské unie nějaký druh idolu či falešného boha“ „Instituce Evropského společenství jsou vždy pouze nástroji“ Benedikt XVI. „společenství, budované bez respektu k lidské důstojnosti“ „apostaze vlastních dějin“, „hrozba technokracie“

125 „Euroskepticismus je největší hrozbu pro mír. Čas homogenních národních států je pryč. Národní státy jsou mrtvé a víra, že země mohou obstát samy o sobě, je nejen iluze, ale lež. Nebezpečí euroskepticismu se rozšířilo za hranice země, jako je například Velká Británie, a stalo se nápadnou silou napříč celým kontinentem. Musíme společně bojovat proti nebezpečí nového euroskepticismu“. HERMAN VAN ROMPUY „Na průčelí heslo Světového státu: KOMUNITA – IDENTITA – STABILITA.“ „Všem křížům se uřízly vršky a předělaly se na T. Bývalo zde také cosi, čemu se říkalo Bůh“. ALDOUS HUXLEY, Konec civilizace [Brave New World, 1932]

126

127 Politické režimy ve světě západní demokracie nové demokracie východoasijské režimy islámské režimy vojenské režimy zvláštní socialistické režimy

128 Státní zřízení republikaknížectvíemirátkrálovstvícísařstvísultanátdiktatura Velkové- vodství Vojenský režim

129 Forma vlády parlamentní Parlament-ně - prezident-ská prezidentskákonstituční Absolutis- tická Moderní smíšený systém islámskákomunistická

130

131 Politické režimy ve světě (2011) Typ režimuPočet zemíProcento zemí% světové populace Plné demokracie251511,3 Nefunkční demokracie 5331,737,1 Hybridní režimy3621,613,6 Autoritářské režimy5331,738

132

133 Konkurenční x konsociační demokracie Westminsterská X Konsensuální demokracie Exekutivně stranická rovina Jednobarevné vlády Vícestranické koalice Převaha exekutivyVyvážený vztah exekutivy a legislativy Bipartijní systémMultipartijní systém Většinový volební systémProporční volební systém Pluralitní systémy Koordinované systémy zájmových skupin; soutěž zájmových skupin, kompromis a konkurence Federálně-unitární rovina Unitární a centralizovaná vláda Federální a decentralizovaná vláda Jednokomorový parlament Dvě rovnoprávné parlamentní komory Rigidní ústavyFlexibilní ústavy, lehce měnitelné Legislativa má konečné slovo Zákony lze prověřovat prostřednictvím o ústavnosti přijímaných zákonů ústavních soudů Na exekutivě závislá centr. banka Nezávislá centrální banka

134 Prezidentské systémy Přímá volba prezidenta Jmenování vlády je plně v kompetenci prezidenta Faktická neodvolatelnost prezidenta Klasickým příkladem je USA, je slučitelný pouze s republikou V postkomunistických zemích se na základě analýz politologů ukazuje, že úspěšný přechod k demokracii a demokratická konsolidace jsou vázány spíše na parlamentní systémy (ČR, SR, Polsko, Maďarsko, Litva, Estonsko). Systémy, které přijaly prezidentskou formu vlády, dosud demokratické konsolidace nedosáhly (Rusko, Bělorusko, Chorvatsko).

135 Parlamentní systémy svrchovanost parlamentu (má svrchované postavení mezi ostatními státními orgány, má zákonodárnou a kontrolní funkci vůči vládní a výkonné moci) princip sdílení moci Z principu sdílené moci vycházejí tři koncepty vztahu premiéra k vládě: a) první nad nerovnými (Británie) b) první mezi nerovnými c) první mezi rovnými (ČR) Hlava státu (prezident, případně král) má v tomto systému jen reprezentativní postavení a nemá mnoho pravomocí (reprezentuje stát v zahraničí, jmenuje vládu a sjednává a podepisuje mezinárodní dohody a může např. udělovat amnestie)

136 Ústava ČR Preambule Hlava první - Základní ustanovení Hlava druhá - Moc zákonodárná Hlava třetí- Moc výkonná Prezident republiky Vláda Hlava čtvrtá- Moc soudní Ústavní soud Soudy Hlava pátá - Nejvyšší kontrolní úřad Hlava šestá - Česká národní banka Hlava sedmá- Územní samospráva Hlava osmá - Přechodná a závěrečná ustanovení

137

138 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil … 49. Hungary 50. Croatia Index demokracie (2012) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6. Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28.France, Slovenia … 32. Italy 33. Greece … 38. India 39. Jamaica

139 40. Poland … 45. Slovakia … Index demokracie (2014) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. New Zealand 5. Denmark 6. Switzerlan 7. Canada 8. Finland 9. Australia 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Ireland 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 17. Uruguay, Mauritius 19. USA 20. Japan 21. South Korea 22. Spain Costa Rica 23. France 24. Costa Rica 25. Czech Republic 26. Belgium 27. India Italy … 33. Portugal … 37. Slovinsko Jsme první ve skupině „Flawed democracies“

140 1 Norway , Australia c 19.6 d 34, United States , Netherlands c , Germany e 35, New Zealand d 24, Ireland d 28, Sweden c , Switzerland c , Japan c , Canada , Korea, Republic of , Hong Kong, China (SAR) , Iceland d 29, Denmark c , Israel , Belgium c , Austria ,438 – Singapore c 14.4 f 52,613 – France c , Human Development Index (2012) 21 Finland , Slovenia , Spain c , Liechtenstein g ,880 h – Italy c , Luxembourg ,285 – United Kingdom ,538 – Czech Republic , Greece c , Brunei Darussalam ,690 –23 31 Cyprus , Malta , Andorra i ,918 j – Estonia , Slovakia , Qatar ,478 k – Hungary , Barbados , Poland , Chile , Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů, jako je například očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti z hlediska gender, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči, a podobně. Stanoví žebříček 169 států OSN v pořadí podle kvality života.

141 1 Norway , Australia , Switzerland , Netherlands , United States , Germany , New Zealand , Canada , Singapore b 15.4 c 72, Denmark , Ireland , –3 12 Sweden b , –1 13 Iceland , United Kingdom ,002 0…. 15 Hong Kong, China (SAR) … 16 Korea (Republic of) ,345 0… 17 Japan , –1 18 Liechtenstein d 10.3 e ,085… 19 Israel , France , Human Development Index (2013) 21 Austria b , Belgium b , Luxembourg , Finland , Slovenia , Italy b , Spain , Czech Republic , Greece , Brunei Darussalam ,883 h… 31 Qatar ,029 g Cyprus , Estonia , Saudi Arabia , Lithuania , Poland , –1 37 Andorra d 10.4 i ,597 j Slovakia ,

142 Human Development Index (2014)

143 Jen 52 zemí 1. Švýcarsko …. 26. ČR (230 tis.) …. 41. SR Index „bohatství“ 2011 (Allianz)

144 Index „bohatství“ 2015 (Allianz) ČR11275*27= Svět20361*27=

145 Celou polovinu světového bohatství vlastní pouhé procento nejbohatších, uvedla v aktuální studii banka Credit Suisse. Naopak chudší polovina světa drží pouhé jedno procento jeho aktiv Počet dolarových miliardářů v Číně poprvé překonal počet miliardářů ve Spojených státech. Uvedl to čínský časopis o bohatství a luxusu Hurun Report. V pevninské Číně letos registruje 596 miliardářů, zatímco v USA jich je 537.

146 Za jak dlouho si člověk vydělá na vybrané produkty Městokilo chleba (min.) kilo rýže (min.)Big Mac (min.) iPhone 6 16GB (hod.) Praha ,2 Bratislava ,8 Varšava ,6 Berlín913 43,3 Curych ,6 Tokio ,5 New York Paříž ,2 Peking ,8 Nairobi Zdroj: studie UBS Prices and earnings 2015

147 Social Progress Index (2015) Žebříček kvality života Země Index společenského rozvoje 1.Norsko88,36 2.Švédsko88,06 3.Švýcarsko87,97 4.Island87,62 5. Nový Zéland 87,08 6.Kanada86,89 7.Finsko86,75 8.Dánsko86,63 9. Nizozemsk o 86,50 10.Austrálie86,42 21.Francie80, Česká republika 80,59 23.Estonsko80, UK 14. Německo 16. USA 19. Slovinsko 23. Estonsko 25. Slovensko 27. Polsko 31. Itálie 40. Izrael 71. Rusko 92. Čína 101. Indie 125. Nigérie 131. Afghánistán 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (6) Dětská úmrtnost (9) Výživa a základní zdravotní péče (15) Udržitelnost ekosystému (15) Přístup k vyššímu vzdělání (30) Délka života (31) Osobní práva (32) Tolerance a inkluze (38) Obezita (120)

148 Global Peace Index (2014) Institute for Economics and Peace


Stáhnout ppt "Úvod do politologie (KS) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Úvod do politologie (KS) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D."

Podobné prezentace


Reklamy Google