Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

1.Polovina 20. století Leoš Janáček Na přelomu 19. a 20. století a v prvních desetiletích 20. století se završují vývojové tendence předešlého období.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "1.Polovina 20. století Leoš Janáček Na přelomu 19. a 20. století a v prvních desetiletích 20. století se završují vývojové tendence předešlého období."— Transkript prezentace:

1 1.Polovina 20. století Leoš Janáček Na přelomu 19. a 20. století a v prvních desetiletích 20. století se završují vývojové tendence předešlého období. Česká hudební kultura v období před první světovou válkou představovala svébytný a bohatý komplex, srovnatelný co do kvality původní kompoziční tvorby, zastoupení druhů a žánrů a šíře hudebního provozu s kulturami velkých evropských národů. Válečné události, rozpad habsburské monarchie a vznik první Československé republiky v říjnu 1918 znamenaly samozřejmě radikální zlom a zásadní proměnu politického a institucionálního rámce, kterou ovšem drtivá většina domácích hudebních tvůrců i veřejnosti vnímala jednoznačně pozitivně. Nejvýraznější osobností těchto let byl rozhodně Leoš JANÁČEK ( ). Narodil se v Hukvaldech na severní Moravě a studoval v Brně, Praze, Lipsku a Vídni. Od počátku 80. let působil v Brně jako sbormistr, dirigent, profesor a ředitel tamější varhanické školy (kterou sám založil po pražském vzoru) a jako sběratel lidových písní. Až do 90. let 19. století komponoval poměrně málo a v duchu tradice (Suita pro smyčcový orchestr, Lašské tance, opery Šárka a Počátek románu, kantáta Amarusaj.). Završením tohoto období je opera Její pastorkyňa podle stejnojmenného dramatu spisovatelky Gabriely Preissové, která byla složena v letech a premiérována v Brně roku 1904, zatímco pražského provedení se dočkala teprve v roce Od konce 19. století se Janáček zabýval studiem mluvené řeči jako nositele emocionálního sdělení a sbíral a zaznamenával v notách nápěvky mluvy, neboli krátké úryvky promluv a dialogů pronesených v nejrozmanitějších řečových a životních situacích, jež potom tvořily východisko jeho specifického vokálně dramatického projevu.

2 Vítězslav Novák Vítězslav NOVÁK ( ) studoval kromě klavíru a kompozice také práva na pražské univerzitě. Jeho skladatelské začátky se nesly silně ve znamení romantické tradice. Koncem 90. let 19. století pro sebe objevil moravský a slovenský hudební folklór, což mělo odraz v úpravách lidových písní (Slovenské spěvy ad.), v kompozicích na lidové texty, ale také v klavírní Sonátě F dur (Sonata eroica) anebo v populární Slovácké suitě pro malý orchestr. K Novákovým vrcholným dílům z období před první světovou válkou patří písňové cykly Melancholie a Údolí Nového království na texty básníka Antonína Sovy, Klavírní trio d moll, Smyčcové kvartety G dur a D dur, klavírní cykly Písně zimních nocí a Pan - inspirovaný stejnojmennou novelou norského spisovatele Knuta Hamsuna, symfonické básněV Tatrách, O věčné touze a Toman a lesní panna, kantáty Bouře na slova Svatopluka Čecha a Svatební košile podle K. J. Erbena. Z pozdních děl vyniká Jihočeská suita pro orchestr, komponovaná roku Jako dlouholetý profesor pražské konzervatoře vychoval Vítězslav Novák několik generací skladatelů, kteří k němu přicházeli nejenom z českých zemí, ale také ze Slovenska, Jugoslávie, Bulharska, Rumunska, Ukrajiny aj Říjnová (bolševická) revoluce v Rusku 1918 rozpad Rakousko-Uherské monarchie; vznik 1. Československé republiky ( )

3 Josef Suk Josef SUK ( ), dlouholetý houslista Českého kvarteta (působícího jako první profesionální české kvartetní sdružení v letech ), stál jako skladatel zpočátku pod vlivem svého učitele a tchána Antonína Dvořáka. Svědčí o tom například populární Smyčcová serenáda Es dur nebo raná Symfonie E dur. Osobité tóny přinášejí scénické hudby k pohádkovým hrám Julia Zeyera Radúz a Mahulena a Pod jabloní (1899 a 1901), klavírní cykly Jaro, O matince, Životem a snem a Ukolébavky, dále Čtyři skladby pro housle a klavír,Fantazie g moll pro housle a orchestr, Fantastické scherzo pro orchestr, symfonická báseň Praga a zvláště Druhý smyčcový kvartet z roku Skladatelův volný cyklus čtyř velkých programních symfonií a symfonických básní Asrael (1906, na paměť Antonína Dvořáka a Otilie Dvořákové-Sukové), Pohádka léta (1909), Zrání (1917) a Epilog (1932) lze přiřadit k vrcholům evropské orchestrální tvorby první třetiny 20. století zahájení pravidelného vysílání Čs. rozhlasu v Praze

4 Otakar Ostrčil Spolužákem V. Nováka a J. Suka v Dvořákově kompoziční třídě byl Oskar NEDBAL ( ), violista Českého kvarteta a později renomovaný dirigent. Proslavil se jako skladatel baletů Pohádka o Honzovi (1902), Z pohádky do pohádky (1908) aj. a operet Polská krev [Polenblut] (1913) a Vinobraní [Die Winzerbraut] (1916). Otakar OSTRČIL ( ) byl soukromým žákem Zdeňka Fibicha a působil nejprve jako středoškolský profesor cizích jazyků, poté jako dirigent v pražském divadle Na Vinohradech a od r až do své smrti jako šéf opery Národního divadla v Praze, kde se zasloužil nejenom o souborná provedení oper Bedřicha Smetany či W. A. Mozarta, ale také o pražskou premiéru opery Albana Berga Vojcek [Wozzeck]. Orchestrální variace Křížová cesta patří k vrcholům jeho tvorby. Z operních děl je třeba zmínit aspoň Honzovo království na pohádkový námět L. N. Tolstého, jímž se Ostrčilovo dílo uzavírá.

5 Bohuslav Martinů Ze skladatelů, kteří na sebe upozornili po první světové válce, stojí na prvním místě Bohuslav MARTINŮ ( ), žák Josefa Suka a Alberta Roussela. Působil nejprve v Praze (krátce jako houslista České filharmonie) a poté v letech v Paříži. Vpád nacistických vojsk do Francie ho přinutil k emigraci do USA. Po skončení 2. světové války žil a tvořil střídavě ve Francii, Itálii a ve Švýcarsku, kde také zemřel. Do komunistického Československa se již nevrátil. Raná díla Bohuslava Martinů jako baletIstar nebo kantáta Česká rapsodie, provedená s velkým úspěchem počátkem roku 1919, rostou z dobové pozdně romantické hudební řeči. Příchod do Paříže znamenal pro našeho skladatele prudký příklon k módním dobovým tendencím, k nimž patřilo zvláště okouzlení jazzem a jinými projevy moderní velkoměstské civilizace. Od konce 20. let se pak obrací k neoklasicismu reprezentovanému Igorem Stravinským, ale též ke zdrojům české a moravské lidové písně a lidového divadla. Díla z amerického a poválečného období navazují (pokud jde o obsazení, druhy a formy) opět zřetelněji na dědictví 19. století. Z více než 400 děl Bohuslava Martinů je třeba jmenovat opery Voják a tanečnice, Tři přání, Hry o Marii, Julietta (na surrealistický činoherní text Georgese Neveux), Čím lidé žijí (podle L. N. Tolstého), Ženitba (podle N. V. Gogola), Mirandolina (podle C. Goldoniho),Řecké pašije (podle románu Nikose Kazantzakise), a Ariadna (opět podle Georgese Neveux), komponované v letech , zpívaný balet Špalíček a operu-baletDivadlo za bránou z 30. let, z velkých orchestrálních děl pak šest symfonií a jmenovitě poslední z nich nesoucí název Symfonické fantazie [Fantaisies symphoniques] (1953), Památník Lidicím (1943), Fresky Pierra della Francesca a Paraboly pro velký orchestr, dále pět koncertů pro klavír a orchestr, dva koncerty houslové, dva cellové a koncert pro hoboj. Z komorních a menších obsazení je to mj. sedm smyčcových kvartetů, Concerto grosso a Tre ricercari pro smyčcový orchestr, Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány (1938), z kantátových a oratorních Kytice na slova lidové poezie, Polní mše (1939) a z 50. let potom Gilgameš, Proroctví Izaiášovo a trojice malých kantát Otvírání studánek, Legenda z dýmu bramborové nati, Romance z pampelišek a Mikeš z hor na texty skladatelova krajana Miloslava Bureše v Německu nástup Adolfa Hitlera k moci

6 Alois Hába Experimentální linii hudební tvorby sledoval u nás hlavně Alois HÁBA ( ), který studoval v Praze u Vítězslava Nováka a ve Vídni a Berlíně u Franze Schrekera. Proslul jako tvůrce a propagátor čtvrttónové a šestinotónové hudby. K hlavním dílům patří opery Matka [CD3 ‑ 11], Nová země a Přijď království tvé, 13 smyčcových kvartetů a jiné instrumentální kompozice. K mikrointervalové kompozici byl údajně inspirován studiem valašského a slováckého lidového zpěvu a mimoevropských tónových systémů. Novým tónovým strukturám se věnoval též teoreticky, navrhoval a dával stavět speciální hudební nástroje (čtvrttónový klavír aj.) a vypracoval systém notového zápisu mikrointervalů. K dalším významným skladatelům této generace patřil například Ladislav VYCPÁLEK ( ), který pracoval přes třicet let v Univerzitní (dnes Národní) knihovně v Praze, kde roku 1922 založil hudební oddělení. Ve skladbě byl žákem V. Nováka a komponoval hlavně vokální díla závažného duchovního obsahu jako byly Kantáta o posledních věcech člověka na texty moravských lidových písní, Blahoslavený ten člověk nebo České rekviem. Jaroslav KŘIČKA ( ) studoval v Praze a v Berlíně, později proslul hlavně jako pedagog a sbormistr a autor písní a jiných skladeb pro děti. Otakar JEREMIÁŠ ( ) si získal zásluhy jako významný dirigent a rozhlasový pracovník v období mezi dvěma světovými válkami a jako autor opery Bratři Karamazovi podle románu F. M. Dostojevského. S prostředím Čs. rozhlasu byl úzce spjat rovněž Karel Boleslav JIRÁK ( ), který po druhé světové válce odešel do USA. Pavel BOŘKOVEC ( ) byl žákem Josefa Suka a později profesorem kompozice na pražské Akademii múzických umění. Zkomponoval četná instrumentální díla převážně neoklasické orientace, z jevištních děl vyniká balet Krysař z roku Žák Leoše Janáčka Pavel HAAS ( ) byl vězněn v Terezíně a zahynul ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi umírá 1. československý prezident T. G. Masaryk (* 1850), prezidentem E. Beneš (od r. 1935) 1938 připojení (Anschluss) Rakouska k Německu; Mnichovská dohoda o odstoupení českých pohraničních území Německu, vznik tzv. 2. Československé republiky 1939 Druhá čs. republika se rozpadá na Slovenský štát a Protektorát Čechy a Morava (pod správou Německé říše) druhá světová válka: zahájena Hitlerovým útokem na Polsko

7 K mladší generační skupině náleželi Iša KREJČÍ ( ), syn filozofa a univerzitního profesora F. V. Krejčího, jehož neoklasicistní hudební řeč má nezaměnitelný osobitý ráz a humor. Dále to byli Emil František BURIAN ( ), který se kromě jiného věnoval experimentům na poli hudebního divadla, a Jaroslav Ježek ( ), jenž je znám hlavně jako dirigent a autor písní v populárnímOsvobozeném divadle, avšak vedle toho komponoval i díla vážné orientace (dva smyčcové kvartety, koncert a fantasii pro klavír a orchestr, sonátu pro klavír aj.). Předčasně zesnulá Vítězslava KAPRÁLOVÁ ( ), dcera skladatele a hudebního pedagoga Václava Kaprála, byla v Paříži žákyní a intimní přítelkyní skladatele Bohuslava Martinů. O vynikající pověst českého interpretačního umění na poli orchestrálním a operním se zasloužili Václav TALICH ( ), který proslul mj. jako dirigent děl Josefa Suka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů, a později Karel ANČERL ( ), jenž přežil internaci v terezínském ghettu. Rovněž fenomenální pianista Rudolf FIRKUŠNÝ ( ), žijící od roku 1939 trvale v USA, uváděl na svých koncertech pravidelně skladby českých autorů, na prvním místě Bohuslava Martinů. Pěveckou hvězdou světového formátu byla v těchto letech kromě jiných Jarmila NOVOTNÁ ( ). Skladatel českého původu Jaromír WEINBERGER ( ) získal světovou proslulost lidovou operou Švanda dudák (podle pohádkové hry J. K. Tyla, 1927). Roku 1938 emigroval do USA, podobně jako dávno před ním světově úspěšný operetní skladatel Rudolf FRIML ( ), či brněnský rodák Erich Wolfgang KORNGOLD ( ), který zakotvil jako autor filmových hudeb v Hollywoodu atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha; následné tvrdé represe: vyhlazení Lidic a Ležáků; počátek masového vyhlazování Židů v rámci „konečného řešení“ (Endlösung) židovské otázky

8 Zdroje:


Stáhnout ppt "1.Polovina 20. století Leoš Janáček Na přelomu 19. a 20. století a v prvních desetiletích 20. století se završují vývojové tendence předešlého období."

Podobné prezentace


Reklamy Google