Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., Institut pro výzkum dětí, mládeže a rodiny FSS MU, Brno OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ PŘEDPOKLADY ETICKÉ KULTURY OSOBNOSTI Jak.

Prezentace na téma: "Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., Institut pro výzkum dětí, mládeže a rodiny FSS MU, Brno OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ PŘEDPOKLADY ETICKÉ KULTURY OSOBNOSTI Jak."— Transkript prezentace:

1 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., Institut pro výzkum dětí, mládeže a rodiny FSS MU, Brno OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ PŘEDPOKLADY ETICKÉ KULTURY OSOBNOSTI Jak je využívat v etické výchově

2 Etická kultura osobnosti2 Motto: Rozhodl jsem se, že se přestanu zabývat studiem neživé přírody a pokusím se pochopit, jak je to možné, že člověk sice ví, co je dobré, ale dělá to, co je zlé. Sokratés

3 Etická kultura osobnosti3 Osnova 1. Co je etická kultura osobnosti 2. Sociální podmínky etické kultury 3. Osobnostní podmínky etické kultury 4. Aktuální geneze mravního činu 5. Jak realizovat etickou výchovu

4 Etická kultura osobnosti4 1. Co je etická kultura osobnosti  Zlaté pravidlo mravnosti jako směrnice prožívání a jednání  Uplatňování empatie ve vztazích k druhým lidem  Prosociální orientace  Zaujímání sociální perspektivy  Respekt k oprávněným zájmům druhých

5 Etická kultura osobnosti5 2. Sociokulturní podmínky etické kultury osobnosti širší podmínky života („duch doby“) rodinná situace pozice dítěte v rodině

6 Etická kultura osobnosti6 Jeden z největších světových historiků Edward Gibbon (1737-1794) uvádí následujících pět hlavních příčin rozkladu a pádu římské civilizace: 1. Zhroucení rodinné struktury, 2. Oslabení smyslu pro osobní zodpovědnost, 3. Nadměrné daně, striktní řízení a vládní intervence, 4. Vyhledávání takových zábav, které se stávaly stále více hedonistickými, násilnými a nemorálními, 5. Úpadek náboženství.

7 Etická kultura osobnosti7 M. Gándhí pranýřoval sedm moderních sociálních hříchů (1) politiku bez principů, (2) podnikání bez morálky, (3) bohatství bez práce, (4) výchovu bez charakteru, (5) vědu bez lidskosti, (6) požitek bez svědomí, (7) náboženství bez sebekáznění.

8 Etická kultura osobnosti8 Sdružené prostředí  Už Antifonés konstatoval, že „Prostředí, kde se člověk zdržuje většinu dne, určuje jeho charakter.“  Ve školní výchově se málo bere v úvahu úloha citové vazby (attachement)  Pozice dítěte v rodině, workoholismus rodičů, partnerské krize  Chudoba, sociální zanedbanost vedou k morálním dilematům - zakomplexovanosti, sklonu krást, závidět, šikanovat, ale i k apatii a sociální necitlivosti

9 Etická kultura osobnosti9 Srovnání nejčastějších přestupků dětí a dospívajících ve veřejných školách USA na konci třicátých a na konci osmdesátých let 20. stol. 1940 Mluvení bez přihlášení Žvýkání žvýkačky Hlučení Pobíhání po chodbách Předbíhání Nedodržování předepsaného oblečení Znečišťování prostor 1990 - 2009 Používání mobilu k hraní her Užívání drog, pití alkoholu Těhotenství nezletilých dívek Sebevraždy Znásilnění Krádeže Těžké ublížení na zdraví Terorismus, agrese a násilí

10 Etická kultura osobnosti10 3. Osobnostní podmínky etické kultury osobnosti Funkce konstituce a temperamentu Funkce zaměřenosti Funkce stylů zvládání Funkce intelektu Funkce sebepojetí

11 Etická kultura osobnosti11 Styly morálky podle D. Wrighta maximum odpovědnosti a ohleduplnosti Převaha vlivu dospělých MRAVNĚ ZRALÝ STYL PROSOCIÁLNÍ Převaha vlivu vrstevníků UVĚDOMĚLÝ ODPOVĚDNÝ STYL ŽIVELNĚ PROSOCIÁLNÍ STYL KALKULATIVNÍ TYP KONFORMNÍ STYL OVLIVNITELNÝ STYL STYL OVLÁDANÝ IMPULZY AMORÁLNÍ EGOCENTRICKÝ STYL minimum odpovědnosti a ohleduplnosti

12 Etická kultura osobnosti12 Morální instance jako překlápění vývojového v inteindividuální Vývojová typologie J. Loevingerové  Jiný přístup k určení vývojových stupňů vypracovala J. Loevingerová (1969). Zabývá se otázkou, jak se během vývoje utváří v osobnosti kontrolní instance, rostoucí způsobilost kontrolovat své impulsy a podřizovat nižší vyššímu. Tento růst seberegulace se dá také charakterizovat jako vývoj jáství, svědomí, morálky, resp. jako vývoj k odpovědnosti za své činy a k ohleduplnosti (uvážlivosti) ve vztahu k druhým a ke světu vůbec.  V uvažování o osobnosti jako celku budeme na tyto vývojové typy pohlížet jako na struktury, které se mohou v kterémkoliv vývojovém období zafixovat a přetrvávat; znamená to, že osobnostní vývoj se zastavil, přestože fyzicky se osobnost vyvíjí dále. Toto překlápění vývojového v interindividuální je stále častějším důsledkem nerovnoměrnosti v utváření osobnosti.

13 Etická kultura osobnosti13  Prvnímu roku života odpovídá stadium autistické, předsociální.  Pro druhý a třetí rok života je normální být ovládán impulsy (stadium impulsivní).  Pro čtvrtý až osmý či desátý rok života je přirozené být oportunistický.  Osmý či desátý až čtrnáctý či šestnáctý rok věku je období konformní.  Po šestnáctém roce se někteří dospívající dostávají na úroveň uvědomělou, jednají v souladu s normou, protože ji schvalují jako svou povinnost.  Šesté stadium předpokládá dospělost a je označováno jako seberealizující. Jednání podle morálních norem.

14 Etická kultura osobnosti14 Vztah životních orientací a úrovně zralosti osobnosti DESTRU- KTIVNÍ KONZU- MENT TVŮRCE Na idejeCynikSnobMyslitel Na lidiJagoNezávaznýRádce Na věciVandalSběratelVynálezce

15 Etická kultura osobnosti15 Zdroje rozdílů mezi lidmi  Psychologie individuálních rozdílů mezi lidmi konstatuje, že rozhodující zdroj povahových odlišností tkví v socializaci (v tradici a zvycích, které jsou přenášeny a udržovány memy, nikoliv však geny), ve výchově a v individuaci.  Genetické vysvětlování psychických rozdílů mezi lidmi končí dříve nebo později v resignaci na možnost změny osobnosti. Osobnost se tvoří spíše memy.

16 Etická kultura osobnosti16 4. Aktuální geneze mravního činu Procesuální přístup k analýze psychologických podmínek etické kultury osobnosti

17 Etická kultura osobnosti17 Kohlbergův model morálního vývoje  První úroveň – Prekonvenční usuzování – je nejnižší úroveň morálního vývoje. Aktivity dětí na této úrovni nevykazují žádnou internalizaci morálních hodnot; morální usuzování je určováno vnějšími odměnami a tresty.  Druhá úroveň – Konvenční usuzování – zahrnuje jedince, kteří internalizovali určité standardy, ale jde o standardy druhých (rodičů, sociálních norem atd.).  V rámci třetí úrovně morálního vývoje – má Postkonvenční usuzování jednotlivců komplexně internalizovaný morální standardy, a již žádný důvod založený na standardech druhých (Kohlberg, 1978). Např. člověk, který je na šestém stádiu konfrontován s konfliktem mezi zákonem a etickou vědomou vůlí, bude respektovat etické vědomí, i když tím riskuje svou osobní pohodu (Santrock, 1997).

18 Etická kultura osobnosti18 Komentář  Kohlbergův model stojí na třech hierarchických úrovních, z nichž každá má dvě stádia. Na každém stádiu se důvody, které jedinec uvádí na obhajobu jednotlivých odpovědí na morální dilemata, stávají složitějšími.  Kohlberg ujišťuje, že morální myšlení se může vyvíjet na základě výchovy, díky sociální interakci, kognitivním konfliktům, pozitivní morální atmosféře a demokratické participaci (Kohlberg, 1969).  Hájí na spravedlnosti založený komunitní přístup k výchově, která staví na rovnosti účastníků, na „vlastnictví“ rozhodování každého člena skupiny a na učiteli, který hájí zralé morální usuzování, ale nepředkládá mravní principy autoritativním způsobem. (Harding&Snyder, 1991).

19 Etická kultura osobnosti19 Selmanův model  Svým výzkumem R. L. Selman vytvořil stádia přejímání sociálních rolí (social role taking stages), které je možno chápat jako spojení mezi Piagetovými stádii logického usuzování a Kohlbergovými stádii morálního usuzování.  Jeho model sestává ze čtyř vzájemně interagujících komponent: logického usuzování, mravního usuzování, přejímání sociálních rolí a informací (Lozzi, 1990) Seman klade důraz na úlohu zkušenosti a učení, takže pokrok v zaujímání sociální perspektivy závisí hlavně na zkušenostech člověka s druhými, včetně vhodné sociální stimulace a výchovy. Postup na vyšší úrovně zaujímání sociální perspektivy závisí hlavně na správných sociálních zkušenostech (Atwood, 1992).

20 Etická kultura osobnosti20 Pět stádií morálního vývoje podle Selmana: Stádium 0 (3 – 6 let).  Děti nedovedou jasně rozlišovat mezi jejich vlastní interpretací situací a hlediskem druhého. Stádium 1 (5 – 9 let).  Ačkoliv si děti uvědomují, že druzí mohou mít odlišné názory (hlediska) než oni, nejsou s to chápat tyto názory (hlediska). Stádium 2 ((7 – 12 let).  Starší děti a preadolescenti jsou s to nahlížet na své myšlenky a city z hlediska druhých, ale nejsou s to podržet obě perspektivy současně. Stádium 3 ((10 – 15 let).  Adolescenti se dokáží vymanit ze svých způsobů nahlížení i z hledisek druhých, a dokáží zaujmout neutrální perspektivu třetí osoby. Stádium 4 (adolescence – dospělost).  Lidé na této úrovni zralosti jsou s to chápat své myšlenky a jednání na více abstraktní úrovni, která zahrnuje generalizovanou societální perspektivu (Seman, 1980).

21 Etická kultura osobnosti21 Restův model  Na rozdíl od Piageta a Kohlberga, kteří pojednávají o logickém a morálním usuzování, James Rest poskytuje rámec pro porozumění morálnímu chování. Jeho čtyřkomponentový model obsahuje morální citlivost, morální úsudek, morální rozhodování a morální čin.  Rest uzavírá, že jeho návrh by měl být využit jako východisko pro formulování cílů programu etické výchovy.  Efektivní výchova charakteru by měla respektovat vývojové úrovně dětí a vytvářet program podle nich.

22 Etická kultura osobnosti22 Fáze morálního rozhodování  Morální citlivost je poznání, že existuje situace, v níž morální jednání může být žádoucí a že takové činy mohou mít následky pro druhé.  Morální úsudek je úsudek o tom, co je žádoucí udělat, zatímco  Morální rozhodování zahrnuje posuzování alternativ a zvažování pro a proti ve světle jejich pravděpodobných následků pro aktéra a pro druhé.  Morální čin se týká vůle a dovedností uskutečnit rozhodnutí (Rest, 1983).

23 Etická kultura osobnosti23 Situační podmínky  Místo  Čas  Kontext  Svádění  Navádění  Příležitost

24 Etická kultura osobnosti24 Dispoziční podmínky činu  Vztah k oblasti, která vyžaduje jednání či reagování  Přijetí určitého etického kodexu

25 Etická kultura osobnosti25 Momentální stav osobnosti  Zdraví  Nálada  Předcházející události

26 Etická kultura osobnosti26 5. Jak realizovat etickou výchovu

27 Etická kultura osobnosti27 Postavení 8% 50% Charisma,, vyzařování 42% Kompetence

28 Etická kultura osobnosti28  Etickou výchovu lze realizovat jen interaktivně  Využívat metody dramatické výchovy  Aplikovat metodu přirozených následků  Využít situace – umět improvizovat  Zkušenost s vlivem eticky laděných pohádek na etickou kulturu osobnosti  Filosofie pro děti /s dětmi - Sokrates pro šestileté školáky  Používat induktivní metodu – vést žáky k vyvozování pravidel a pak je zakotvovat v kodexech

29 Etická kultura osobnosti29  Rozdělit třídu  Učitel musí pracovat na sobě  Na úrovni institucionální a státní zaměstnanecké politiky: Podporovat prestiž a status učitelského povolání  Na úrovní osobní a sociální kultury – Dbát o svou pověst, nekazit si ji důvody k fámám o neuspořádaném osobním životě

30 Etická kultura osobnosti30 Osobní rovnice vychovávajícího  Předsudky – odpor – přenos, protipřenos  Sympatie  Míra tolerance k odlišnosti  Sympatie  Empatie  Recipatie

31 Etická kultura osobnosti31 Osobní rovnice vychovávaného  Oblasti citlivosti (psychické „alergie“)  Oblasti necitlivosti (psychosociální filtry, „slepé skvrny“)  Předsudky

32 Etická kultura osobnosti32  Znát žáka a okolnosti, které jej formovaly či deformovaly  Znát své tendence k projekci a k haló efektu v hodnocení  Znát své sklony k atribucím  Znát své filtry zkreslující poznávání lidí

33 Etická kultura osobnosti33 Závěr

34 Etická kultura osobnosti34 O změně osobnosti Nejsnáze lze změnit řeč člověka, obtížněji se dá změnit chování, ještě méně snadná je změna smýšlení. Ale vůbec nejobtížnější je změna lidského srdce.

35 Etická kultura osobnosti35 O síle víry v člověka Jednáme-li s lidmi podle toho, jací jsou, činíme je horšími. Jednáme-li s nimi, jako by už byli tím, čím mohou být, zavedeme je tam, kam je chceme zavést. J. W. Goethe

36 Etická kultura osobnosti36 Poselství Žij tak, jako bys žil po druhé, a snaž se ve svém jednání vyvarovat chyb, které bys v něm udělal poprvé. Svět je ve špatném stavu a všechno bude ještě horší, pokud každý z nás neudělá to nejlepší. Od Osvětimi víme, čeho je člověk schopen, od Hirošimy víme, co vše je v sázce. V. E. Frankl