ANGLICKÁ LITERATURA GEORGE GORDON NOEL BYRON (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) aristokratická rodina, otec norický piják,

Prezentace na téma: "ANGLICKÁ LITERATURA GEORGE GORDON NOEL BYRON (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) aristokratická rodina, otec norický piják,"— Transkript prezentace:

1

2 ANGLICKÁ LITERATURA GEORGE GORDON NOEL BYRON (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) (22. ledna 1788 – 19. dubna 1824) aristokratická rodina, otec norický piják, matka labilní od dětství ho trápí nemoc nohy typický romantický „rozervanec“ proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života (extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie) umírá v Řecku (boj proti Turkům) - považují ho za národního hrdinu Byronův podpis

3 ANGLICKÁ LITERATURA GEORGE GORDON NOEL BYRON DÍLO: Childe Haroldova pouť Childe Haroldova pouť (1812) rozsáhlá, volně komponovaná, lyrickoepická skladba moderní epos popisuje jeho putování z Anglie přes Portugalsko, Španělsko, Albánii, Turecko, Řecko a další země do značné míry autobiografické dílo hlavní hrdina je zahořklý a má k lidem odpor; jediné, co mu ulehčuje jeho život, je neustálé putování tímto dílem si vydobyl slávu v literárních kruzích. přečíst a rozebrat ukázku z učebnice

4 ANGLICKÁ LITERATURA WALTER SCOTT ( (15. srpen 1771 – 21. září 1832) skotský básník, prozaik, romanopisec, sběratel skotských balad představitel romantismu považován za zakladatele historického románu jedny z nejvýznamnějších anglických vůbec, protože ovlivnily tvorbu několika generací a byly velmi populární dům Sira Waltra Scotta

5 IVANHOE nejznámější Scottův historický román romantický příběh ze života statečného rytíře Wilfreda z Ivanhoe odehrávající se ve středověké Anglii na sklonku 12. století za vlády krále Richarda Lví srdce v období jeho návratu z třetí křížové výpravy ANGLICKÁ LITERATURA Mladý rytíř Ivanhoe se zamiluje do Lady Roweny, o kterou se uchází také normandský křižák. Zúčastní křížové výpravy, proslaví se a stane se oblíbencem krále. Stejně jako Rowena se ale dostane do zajetí Normanů, je raněn a ošetřuje ho krásná Rebeka, která se do něj zamiluje. Chystá se spiknutí, ale král Richard tomu zabrání, ujme se znovu vlády, Ivanhoe se ožení s Rowenou a Rebeka je obžalována z čarodějnictví. Ivanhoe ji zachrání a ona uteče z Anglie. OBSAH

6 FRANCOUZSKÁ LITERATURA VIKTOR HUGO (26. února 1802 – 22. května 1885) (26. února 1802 – 22. května 1885) francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik vrcholný představitel romantismu vychováván pobožnou matkou, která byla přívrženkyní krále a monarchie (royalistka), a otcem, který byl důstojníkem napoleonské armády a stoupencem Napoleona (bonapartista) velmi těžko se propracovával k demokratickému republikánskému postoji žil 18 let v exilu (odpůrce Napoleona III.) po návratu do FR se stal poslancem a senátorem zemřel v Paříži

7 FRANCOUZSKÁ LITERATURA CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI vrcholný historický román Victora Huga odehrává ve středověké Paříži v době vlády krále Ludvíka XI. dominantou díla je pařížská katedrála Notre Dame s ní spjaty životní osudy hlavní postavy Quasimoda, hrbatého zvoníka, kterého se v dětství ujal kněz Frollo, za což mu zůstal po celou dobu vděčný a oddaný Quasimodo pokusí o únos cikánské tanečnice Esmeraldy je při tom zatčen a odsouzen k trestu na pranýři; Esmeralda s ním má soucit, za což se do ní zamiluje, i když ví, že marně díky Frollovým intrikám je Esmeralda popravena Quasimodo se mu za to mstí po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce u Esmeraldy Qasimodo = typický romantický hrdina = fyzická ošklivost x krása duše, atd.

8 FRANCOUZSKÁ LITERATURA UBOŽÁCI (BÍDNÍCI) působí nespojitě, jediným dějovým pojítkem je hlavní postava Jean Valjean byl odsouzen za krádež chleba k pěti letům na galejích díky pokusům o útěk je vězněn devatenáct let úspěšný podnikatel, který svého bohatství využívá ve prospěch chudých protiklad jeho chování je v knize zdůrazňováno chování policejního prefekta Javerta, který se tak stává příkladem „zlé“ moci v díle je obrovské množství postav, které nemají význam pro celou knihu, ale jen pro její jednotlivé části

9 FRANCOUZSKÁ LITERATURA ALEXANDRE DUMAS (24. červen 1802 - 5. prosinec1870) (24. červen 1802 - 5. prosinec1870 ) prozaik, dramatik proslavil se především historickými dobrodružnými romány mnoho jeho děl bylo zfilmováno v mládí významně ovlivnil vývoj francouzského dramatu zásadním přelomem v literární tvorbě bylo setkání s profesorem Augustem Maquetem historie Augustem Maquetem (1813 - 1888) roku 1839 Maquet zpracoval základní téma – Dumas dopracoval - jejich název (posměšný) – Továrna na romány Maquet měl také největší zásluhu na vzniku Dumasova Tři mušketýři nejslavnějšího románu Tři mušketýři (Les Trois Mousquetaires, 1844) vzájemná spolupráce trvala do roku 1857- rozešli se ve zlém

10 kardinála Richelieua, Annu Rakouskou vévodu Buckinghama d'Artagnana AthosemPorthosemAramisem Vévoda Buckingham Hlavní zápletkou prvního dílu románu jsou intriky kardinála Richelieua, který chce zničit královnu Annu Rakouskou. V tom mu vydatně pomáhá jeho pravá ruka hrabě Rochefort a krásná a tajemná mylady de Winter. Královna tajně miluje anglického vévodu Buckinghama a na důkaz své lásky mu daruje dvanáct démantových přívěsků, šperk, který získala jako dar od krále. Kardinál, který tuto informaci získá od svých špehů, požádá krále, aby uspořádal ples, na který si má královna zmíněné přívěsky vzít. Královnina komorná, Constance Bonacieuxová, požádá d'Artagnana, který jí miluje, aby královně pomohl. Ten okamžitě odjíždí se svými přáteli, Athosem, Porthosem a Aramisem, do Anglie, kam přes mnohá nebezpečí sám dorazí (jeho přátelé po cestě postupně odpadají, jak je výprava napadána kardinálovými přisluhovači). V Anglii se mezitím mylady, vyslaná kardinálem, dvou přívěsků zmocní. Vévoda Buckingham však nechá vyrobit nové a d'Artagnan celý šperk královně včas přiveze. TŘI MUŠKETÝŘI – 1. díl 1. díl – Tři mušketýři 2. díl – Tři mušketýři po 20 letech 3. díl – Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne

11 Edmond Dantès strávil ve vězení bez soudu čtrnáct let. Podaří se mu však uprchnout a po nálezu tajemného pokladu, o kterém mu řekl jeho bývalý spoluvězeň abbé Faria, se z něho stává boháč. Nechá si říkat Hrabě Monte-Christo a rozhodne se využít svého bohatství pro osobní pomstu za spáchané křivdy. Nalezne své nepřátele ve velmi významných postaveních. Z Danglarse je bohatý bankéř, z Mondega, který se oženil s Mercedes, uznávaný generál hrabě de Morcerf a z Villeforta úspěšný prokurátor. Edmond Dantès je však postupně všechny zničí. Prvním na řadě je Danglars, kterého Dantès obratnou manipulací přivede k bankrotu. Pak se postará o zveřejnění Villefortova tajemství, kterým je odložení jeho nemanželského syna, z nějž vyrostl zloděj a vrah. Poslední zaplatí Mondego, když Dantès odhalí jeho hanebný zločin vojenské zrady a Fernand po odsouzení veřejností i vlastní rodinou spáchá sebevraždu. Dantès se smiluje jen nad Mondegovým synem Albertem, protože jej o jeho život přišla požádat sama Mercedes. Jejich láska je však již navždy ztracena a Dantès odplouvá začít nový život s mladou otrokyní Haydée. HRABĚ MONTE CHRISTO Děj románu se odehrává na pozadí společenských poměrů ve Francii v bouřlivém období od pádu císaře Napoleona a návratu Bourbonů na francouzský trůn v roce 1815 až do červencové revoluce v roce 1830.

12 FRANCOUZSKÁ LITERATURA STENDHAL (Henri Beyle) (23. leden 1783 - 23. březen 1842) dílo na pomezí romantismu a realismu jeho hrdinové prožívají bouřlivé lásky a jsou v rozporu s dobou jí se přizpůsobují pouze navenek vzbouří-li se proti společnosti hynou Červený a černý (1830) Román. Červená symbolizuje revoluci a černá tmářství a despotismus. Julien Sorel je synem venkovského dřevaře. Jeho snem je získat vysoké postavení. Sympatie k Napoleonovi skrývá. Protože nemůže dosáhnout vojenské kariéry v době království, stane se knězem, ale bez přesvědčení. Je pokrytcem, který předstírá city a názory podle toho, jak mu to zrovna vyhovuje. Milostný vztah bere pouze jako podporu v jeho kariéře. Nejprve miluje starostovu ženu paní de Rénal, a když se mu podaří vstoupit do vysoké společnosti, zamiluje se do Mathildy de la Mole. Stále však není spokojen. Postřelí paní de Rénal a skončí před soudem. Má mu být udělena milost, ale on ji odmítne. Nechce milost od společnosti, kterou neuznává. Zemře na popravišti.

13 NĚMECKÁ LITERATURA JAKOB A WILHELM GRIMMOVÉ (1785 - 1863 a 1786 - 1859) (1785 - 1863 a 1786 - 1859) sběratelé klasických lidových německých pohádek a mytologických příběhů tvořili dokonalý pracovní tým Jacob zaměřoval na studia lingvistická Wilhelm byl spíše literárním badatelem Sněhurka či Šípková Růženka jsou známy z mnoha zpracování, ale prvními, kdo je zapsali jsou bratři Grimmové další pohádky: O červené Karkulce, Perníková chaloupka

14 NĚMECKÁ LITERATURA HEINRICH HEINE ( (13. prosince 1797, Düsseldorf – 17. února 1856, Paříž) ze zámožné židovské rodiny studoval práva v Bonnu a v Göttingenu vystoupil ze židovské církve a stal se protestantem od roku 1831 v pařížské emigraci (snaha sblížit francouzskou a německou kulturu) jeho díla byla v Německu zakázána od roku 1848 byl těžce nemocen jeho styl vyhovoval českým obrozeneckým básníkům, inspiroval zejména Jana Nerudu, J.V.Friče, J.V.Sládka, Sabinu, Karla Havlíčka Borovského a Františka Gellnera Kniha písníLORELEI Kniha písní – básnická sbírka – nejznámější skladba LORELEI přečíst a rozebrat ukázku z učebnice

15 RUSKÁ LITERATURA ALEXANDR SERGEJEVIČ PUŠKIN ( 6. června 1799, Moskva – 10. února 1837, Petrohrad ( 6. června 1799, Moskva – 10. února 1837, Petrohrad ) považován za zakladatele moderní ruské literatury představitel revolučního romantismu, sympatizant DĚKABRISTŮ 1820 odchází do vyhnanství do jižního Ruska, v r. 1823 do Oděsy 1825 je mu povolen volný pohyb, odešel do Moskvy, kde založil časopis Moskovskij Věstnik. 1831 se odstěhoval do Petrohradu, kde se oženil s Natalií Nikolajevnou Gončarovovou; téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí smrtelně zraněn v souboji s milencem své ženy o jeho rodinu se doživotní penzí postaral car EVŽEN ONĚGIN EVŽEN ONĚGIN – veršovaný román, EO = typ zbytečného člověka, dopis Taťány Oněginovi

16 Taťánin dopis Oněginovi Já píši vám - co mohu více? Co ještě mohu dodati? Teď vím, že máte právo sice mne pohrdáním trestati, leč ještě věřím, nešťastnice, že mne váš milosrdný soud nemůže přece zavrhnout. Já nejdřív mlčeti jsem chtěla; a věřte: nebyl byste znal nikdy můj ostýchavý žal, kdybych jen stín naděje měla, že třeba jednou za týden vás u nás na vsi uzřím jen, abych vám slůvko mohla říci a v duchu vaši tvář a hlas než znovu navštívíte nás, dnem nocí abych mohla stříci… Však řekli, že jste samotář. Že na vsi nudíte se, víme. A my…z nás věru nejde zář, třebaže ze srdce vás ctíme. Proč jenom, proč jste přišel k nám? Já v žalu upuštěné vsi té bych neznala vás, jak vás znám, ba ani žal, jejž pochopíte. Mé záruky, v tmách duše skryté, by smířil čas, pak (kdož to ví?) bych zadala se mužovi a byla mu i věrnou ženou, ctnostnou matkou usmířenou. Kdo jsi? Můj anděl ochranitel? Či úskočný můj pokušitel? Viď, zbavíš mě mých zmatků těch? Snad je to klam, jenž svými stíny v mou nezkušenou duši leh! A mně je souzen osud jiný… Děj se co děj! Já osud svůj dnes do rukou tvých svěřuji ti. Modlím se k tobě: Při mně stůj, mé slzy v dlaně tvé se řítí… A uvaž: Já zde sama jsem, a nikdo mi tebe nedá. A musím zahynouti, běda, i se svým němým úžasem. Čekám tě. Přijď, vytoužený. Buď lásku najevo mi dej, či těžké sny mé zpřetrhej, ať stihne mě trest zasloužený! I končím! Hrůzno mí číst psaní… Já studem, strachy umírám… Však vím, že vaše čest mě chrání a proto směle svěřuji se vám…“ (přeložil Josef Hora)

17 RUSKÁ LITERATURA NIKOLAJ VASIJEVIČ GOGOL (1. dubna 1809, Soročince – 4. března 1852, Moskva (1. dubna 1809, Soročince – 4. března 1852, Moskva) ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu absolvoval gymnázium, roku 1828 do Petrohradu, kde byl přijat do divadla - nebyl úspěšný pokusil vydat své básně a uspořádat výstavu svých obrazů, ale setkal se s velkou kritikou nakonec působil jako úředník, léta 1836 - 1839 strávil většinou v Itálii; roku 1844 podnikl cestu do Jeruzaléma před svou smrtí prožíval hlubokou depresi, začínal podléhat náboženským a mystickým náladám a pochybnostem o smyslu činnosti a svého díla je poměrně pravděpodobné, že zešílel

18 Patřící k nejslavnějším dílům světové dramatické literatury. Autor svou hrou, zachycující tupost, nevzdělanost a zkaženost úředníků v jednom ruském provinčním městečku prolezlém korupcí a různými jinými neřestmi, nastavil zrcadlo všem, jejichž charakter je pokřiven podlézavostí a úplatkářstvím REVIZOR „Nevrč, brachu, na zrcadlo, když máš křivou hubu.“ Námět poskytl Gogolovi Alexandr Sergejevič Puškin, který mu vyprávěl příběh o tom, jak byl jednou při jakési cestě považován za tajného vládního úředníka. V té době totiž nebylo ničím neobvyklým, přijel-li do okresního města „inkognito“ vysoký státní úředník, aby se přesvědčil, zda je vše v pořádku. Bylo to dáno tím, že car Mikuláš I., vědom si toho, že jeho režim není v Rusku nijak zvlášť oblíben, zřídil zvláštní tajnou policii, jejímž úkolem bylo především pozorovat, kdo se vyslovuje opovážlivě a neuctivě proti vládě nebo proti církvi, nebo vyzvídat, nevznikají-li tajné spolky. Stávalo se tak, že zcela náhodný cestující byl omylem pokládán za tajného agenta nebo revizního úředníka.

19 MAĎARSKÁ LITERATURA SÁNDOR PETÖFI ( (1. ledna 1823 – 31. července 1849) maďarský revoluční básník, představitel revolučního romantismu po rodičích byl slovenského původu křtěný jako Aleksandar Petrović roku 1848 vstoupil do revoluční armády, v jejíchž řadách padl v bitvě u Segešváru pohřben na neznámém místě

20 LITERATURA USA EDGAR ALLAN POE (19. ledna 1809, Boston – 7. října 1849, Baltimore (19. ledna 1809, Boston – 7. října 1849, Baltimore) romantický básník, prozaik, literární teoretik a esejista autorem zpravidla fantastických a mystických příběhů zakladatel detektivního a hororového žánru jako tříletý sirotek byl Edgar svěřen do útulku; po relativně krátké době se ho ujala rodina Allanů, velkoobchodníků s tabákem po nějaký čas bydlí v Liverpoolu a tajemná Anglie se tak stala mladému Edgarovi zdrojem inspirace, dodala jeho pozdějším dílům fantaskní, typickou poeovskou hrůzostrašnost v životě se potýká s drogami, alkoholem, vyhozen z vojenské akademie, rozchod s otčímem svatba s třináctiletou sestřenicí (27 let) HAVRAN 1845 – báseň HAVRAN – senzace – předznamenání smrti ženy umírá na překrvení mozku (kóma z alkoholu a drog)

21 LITERATURA USA HAVRAN Báseň je psána v ich-formě, vypravěčem je osamělý muž trýzněný horečkou a především mučivými vzpomínkami na zemřelou dívku Lenoru. Vypravěče vystraší o půlnoci šramot. Ukáže se, že původcem podivných zvuků je krkavec (v tradičních českých překladech básně nesprávně označovaný jako havran),který vzápětí vletí do jeho pokoje a znepokojuje muže svou záhadností. Na všechny otázky, zpočátku míněné žertem, přitom odpovídá jedním slovem – nevermore (do češtiny překládáno většinou jako víckrát ne nebo nikdy víc, občas ponecháváno v originále, překladatelských řešení tohoto refrénu je mnoho). Mužův neklid se stupňuje v paniku a posléze v hrůzu. Snaží se krkavce vyhnat, ten ale zůstává na svém místě. V závěru vypravěč metaforicky konstatuje, že krkavec už nikdy neodletí z jeho duše.

22 LITERATURA USA JÁMA A KYVADLO Člověk stojící před inkvizicí očekává svůj rozsudek. Ten zní: „Odsouzen k smrti“. Po těchto slovech omdlévá a probouzí se až v tmavé kobce, kde nic nevidí. Rozhodne se udělat průzkum cely. Nejdříve ji obejde dokola a napočítá 100 yardů. Pak se rozhodne přejít celu napříč. Po několika krocích ovšem zakopne. Zjistí, že jeho tělo leží na zemi, ale část obličeje má nad volným prostorem. Pod hlavou má hlubokou jámu, do které měl spadnout. Rychle pospíchá pryč a za chvíli usíná. Po probuzení zjistí, že je pevně připoután k nějaké dřevěné lavici. V cele již není taková tma. Po levé ruce má jídlo a vodu. Napije se vody a sní trochu jídla. Najednou si všimne kyvadla, které visí nad ním a pomalu se houpe. Po nějaké době zjistí, že se jeho kmity zrychlují a kyvadlo klesá. Takto kyvadlo klesá několik dní. Muž střídavě propadá bláznění, zoufalství a střízlivosti. Nakonec se kyvadlo dostane do vzdálenosti pouhých tří palců od jeho těla. Všude kolem něj jsou krysy. Vezme zbytek jídla a nasype ho na provazy. Krysy se na něj vrhnou a pomalu provaz přehryžou. Právě včas. Kyvadlo už začalo přeřezávat jeho oděv. Přetrhne provaz a uteče. Náhle se kyvadlo vrátí na své původní místo a stěny se začnou vzájemně přibližovat. Tlačí ho stále víc do středu místnosti, kde je jáma. Natažená ruka zachytila jeho ruku, když klesal do propasti.