Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Sociální etika 1 (KS-II) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Sociální etika 1 (KS-II) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D.,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Sociální etika 1 (KS-II) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Sociální etika 1 (KS-II) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D.,"— Transkript prezentace:

1 Sociální etika 1 (KS-II) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Sociální etika 1 (KS-II) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D.

2 Jak jsme na tom? Politicky? Krize politiky, legitimity, demokracie, EU, antipolitika, geopolitika, migrace Ekonomicky? Blahobyt, konzumerismus, chudoba, zadlužení, perspektiva sociální politiky Kulturně? Morálka soukromá, veřejná, hodnoty, korupce, multikulturalismus, kultura smrti Fenomén globalizace Naděje, skepse, integrální rozvoj, konec dějin?

3 Index demokracie Vyhodnocuje míru demokracie 167 zemí. Je vypracováván na základě 60 ukazatelů, seskupených do pěti různých kategorií: míra politické volby a pluralismu občanská práva funkčnost vlády politická spoluúčast politická kultura

4 40. Slovakia … 44. Poland, Brazil … 49. Hungary 50. Croatia Index demokracie (2012) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. Denmark 5. New Zealand 6. Australia 7. Switzerland 8. Canada 9. Finland 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Austria 13. Ireland 14. Germany 15. Malta 16. United Kingdom 17. Czech Republic 18. Uruguay, Mauritius 20. South Korea 21. United States of America 22. Costa Rica 23. Japan 24. Belgium 25. Spain … 28.France, Slovenia … 32. Italy 33. Greece … 38. India 39. Jamaica

5 40. Poland … 45. Slovakia … Index demokracie (2014) 1. Norway 2. Sweden 3. Iceland 4. New Zealand 5. Denmark 6. Switzerlan 7. Canada 8. Finland 9. Australia 10. Netherlands 11. Luxembourg 12. Ireland 13. Germany 14. Austria 15. Malta 16. United Kingdom 17. Uruguay, Mauritius 19. USA 20. Japan 21. South Korea 22. Spain Costa Rica 23. France 24. Costa Rica 25. Czech Republic 26. Belgium 27. India Italy … 33. Portugal … 37. Slovinsko Jsme první ve skupině „Flawed democracies“

6

7 1 Norway , Australia c 19.6 d 34, United States , Netherlands c , Germany e 35, New Zealand d 24, Ireland d 28, Sweden c , Switzerland c , Japan c , Canada , Korea, Republic of , Hong Kong, China (SAR) , Iceland d 29, Denmark c , Israel , Belgium c , Austria ,438 – Singapore c 14.4 f 52,613 – France c , Human Development Index (2012) 21 Finland , Slovenia , Spain c , Liechtenstein g ,880 h – Italy c , Luxembourg ,285 – United Kingdom ,538 – Czech Republic , Greece c , Brunei Darussalam ,690 –23 31 Cyprus , Malta , Andorra i ,918 j – Estonia , Slovakia , Qatar ,478 k – Hungary , Barbados , Poland , Chile , Je kombinací nejen ekonomických, ale i celé řady sociálních ukazatelů, jako je například očekávaná délka života, přístup ke vzdělání, rovné příležitosti z hlediska gender, porodní úmrtnost, přístup k nezávadné pitné vodě, zdravotní péči, a podobně. Stanoví žebříček 169 států OSN v pořadí podle kvality života.

8 1 Norway , Australia , Switzerland , Netherlands , United States , Germany , New Zealand , Canada , Singapore b 15.4 c 72, Denmark , Ireland , –3 12 Sweden b , –1 13 Iceland , United Kingdom ,002 0…. 15 Hong Kong, China (SAR) … 16 Korea (Republic of) ,345 0… 17 Japan , –1 18 Liechtenstein d 10.3 e ,085… 19 Israel , France , Human Development Index (2013) 21 Austria b , Belgium b , Luxembourg , Finland , Slovenia , Italy b , Spain , Czech Republic , Greece , Brunei Darussalam ,883 h… 31 Qatar ,029 g Cyprus , Estonia , Saudi Arabia , Lithuania , Poland , –1 37 Andorra d 10.4 i ,597 j Slovakia ,

9 Human Development Index (2014)

10 Jen 52 zemí 1. Švýcarsko …. 26. ČR (230 tis.) …. 41. SR Index „bohatství“ 2011 (Allianz)

11 Index „bohatství“ 2015 (Allianz) ČR11275*27= Svět20361*27=

12 Za jak dlouho si člověk vydělá na vybrané produkty Městokilo chleba (min.) kilo rýže (min.)Big Mac (min.) iPhone 6 16GB (hod.) Praha ,2 Bratislava ,8 Varšava ,6 Berlín913 43,3 Curych ,6 Tokio ,5 New York Paříž ,2 Peking ,8 Nairobi Zdroj: studie UBS Prices and earnings 2015

13 Kupní síla Čechů je poloviční proti průměru Evropy Země s nejvyšší kupní sílou na obyvatele za rok 2015 PořadíZemě Kupní síla na obyvatele za rok 2015 v eurech Evropský index* 1.Lichtenštejnsko ,9 2.Švýcarsko ,1 3.Norsko ,9 4.Lucembursko ,0 5.Dánsko ,2 6.Velká Británie ,5 7.Rakousko ,8 8.Německo ,3 9.Island ,9 10.Švédsko ,8 Evropa (průměr) (nejblíže Španělsko) 25.Slovensko Česká republika7 313 (200 tis. Kč)53,6 * Evropský průměr = 100; Zdroj: GfK Purchasing Power 2015

14 Social Progress Index (2015) Žebříček kvality života Země Index společenského rozvoje 1.Norsko88,36 2.Švédsko88,06 3. Švýcarsk o 87,97 4.Island87,62 5. Nový Zéland 87,08 6.Kanada86,89 7.Finsko86,75 8.Dánsko86,63 9. Nizozems ko 86,50 10.Austrálie86,42 21.Francie80, Česká republika 80,59 23.Estonsko80, UK 14. Německo 16. USA 19. Slovinsko 23. Estonsko 25. Slovensko 27. Polsko 31. Itálie 40. Izrael 71. Rusko 92. Čína 101. Indie 125. Nigérie 131. Afghánistán 52 indikátorů ČR Osobní bezpečnost (6) Dětská úmrtnost (9) Výživa a základní zdravotní péče (15) Udržitelnost ekosystému (15) Přístup k vyššímu vzdělání (30) Délka života (31) Osobní práva (32) Tolerance a inkluze (38) Obezita (120)

15 Global Peace Index (2014) Institute for Economics and Peace

16

17 Rozkvět nebo úpadek? „Jestliže na jedné straně v Evropě našlo křesťanství svou nejúčinnější formu, musíme na druhé straně také říci, že se v Evropě vyvinula kultura, která je v absolutně radikálním protikladu nejen ke křesťanství, nýbrž ke všem náboženským a morálním tradicím lidstva“. (kardinál Ratzinger, 2005) „Svět nepotřebuje zbožnost, říká pan Blatchford, svět potřebuje mýdlo a socialismus. Zbožnost je jedna z nejrozšířenějších lidských ctností, zatímco mýdlo a socialismus jsou jen dva koníčky vyšší střední vrstvy “. [ G. K. Chesterton ]

18 Demokracie a impulsy sociálního učení církve

19 „Tenkrát byla zavedena tak zvaná demokracie. Jako by mezi lidmi existovala jiná rovnost než fyzikálně chemická“. ALDOUS HUXLEY, Konec civilizace [Brave New World, 1932] „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo“. EX 23:2 „Jedním z nejvíce absurdních aspektů demokracie vždy zůstane fakt, že jejím nepřátelům na život a na smrt nabízí prostředky, pomocí nichž je nakonec zničí“. Joseph Goebbels „Demokracie je posledním trikem tyranie“. George Bernard Shaw

20 Lincoln říká, že demokracie je vláda lidu, lidem a pro lid. Všeobecná deklarace LP článek 21(1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců.

21 Aristoteles

22 Moderní demokracie Výsledek druhé demokratické transformace, je jedním z nejpodivuhodnějších lidských výtvorů, jde o demokracii, která se již neváže na malé městské státy Klíčové posuny jsou:  princip zastoupení a reprezentace  smíšená vláda (společenský a organizační pluralismus)  ústavní liberalismus (velký rozsah základních a politických práv)  nezávisí tolik na velikosti území a jeho homogenitě

23 „Liberální demokracie“ „liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon ) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

24 „…demokracie je spojena s křesťanstvím a že demokratický impuls v lidských dějinách povstal jakožto časná manifestace inspirace evangelia. Otázka se netýká ani tak křesťanství jako víry a cesty k věčnému životu, ale spíše křesťanství jako kvasu v sociálním a politickém životě národů a nositele časné naděje lidstva, netýká se křesťanství jako pokladu božské pravdy podporované a propagované církví, ale křesťanství jako historické energie působící na svět “. [MARITAIN, Christianisme et democratie, 1944] „Je to smysl člověka pro spravedlnost, který činí demokracii možnou, ale je to jeho tendence k nespravedlnosti, která ji činí nutnou.“ [Reinhold Niebuhr, Synové světla a synové tmy. Kritika a ospravedlnění demokracie, orig. 1944]

25 „Krutá zkušenost je [národy] poučila a proto důrazněji se staví na odpor monopolům diktátorské nedělitelné moci a dožadují se vládní soustavy, která by se lépe snášela s občanskou důstojností a svobodou“ „Církev se neobrací ani tak ke vnější kostře a výstavbě – které záleží na vlastních přáních každého národa – nýbrž k člověku jako takovému, který není pouze předmět a trpný prvek společenského života, nýbrž je naopak a musí být a zůstat jeho podmětem, základem a cílem“ „Lid a beztvaré množství, nebo jak se říká, masa, jsou dva rozdílné pojmy“ „masa – (…) – je úhlavní nepřítel pravé demokracie a jejího ideálu svobody a rovnosti (…) Svoboda, která je mravní povinností osoby, semmění v tyranský požadavek svobodného vybití lidských pudů a chtíčů na úkor ostatních lidí. Rovnost se zvrhá v mechanické usměrnění a jednobarevnou jednotvárnost…“ Vánoční poselství Pia XII. rozhlasem k národům celého světa ( )

26 Politická společnost 24. Zmíněný dvojí požadavek – rovnosti a spolurozhodování – směřuje k určitému typu demokratické společnosti. Předkládají se sice různé její modely, některé byly i vyzkoušeny, ale žádný plně neuspokojuje, takže na rozhraní ideologií a praktické zkušenosti se stále bádá. Křesťané jsou povinni účastnit se tohoto hledání, tak jako budování a politického života společnosti. Člověk jako bytost společenská buduje svůj osud v řadě partikulárních společenství, která volají po svém završení a po nutné podmínce svého rozvoje, to jest po společenství širším, všeobecném, po společenství politickém. Každá činnost jednotlivců musí být podřízena tomuto obsáhlému společenství: jen tak bude zaměřena k obecnému blahu. Jinými slovy: je důležitá výchova k politickému životu, která má jednotlivci zprostředkovat znalost jeho práv a navíc připomíná nerozlučnou souvislost mezi vlastními právy a povinnostmi jednoho vůči druhému. Vědomí povinnosti a její plnění je zase podmíněno sebeovládáním, přijetím odpovědnosti i mezí v uplatňování svobody jednotlivce i partikulárních společenství. Octogesima adveniens (1971)

27 „Jiné národy potřebují zreformovat některé nespravedlivé struktury a zejména své politické instituce, aby nahradily úplatkářské, diktátorské nebo autoritářské režimy demokratickými, které umožňují účast občanů na vládě. To je proces, který si přejeme, aby se šířil a upevňoval. Neboť "zdravé" politické společenství, projevující se dobrovolnou a odpovědnou účastí všech občanů na veřejných záležitostech, právní jistotou, respektováním a povznášením lidských práv – je nutnou podmínkou a spolehlivou zárukou rozvoje "celého člověka a všech lidí". Sollicitudo Rei Socialis (1987)

28 46. Církev si váží systému demokracie, protože zajišťuje účast občanů na politickém rozhodování, zaručuje ovládaným možnost volit a kontrolovat své vlády a v případě nutnosti je pokojnou cestou vyměnit. Nemůže proto schvalovat vytváření úzkých vůdčích skupin, které si uzurpují moc na základě svých zvláštních zájmů nebo ideologických záměrů.... Jak dokazuje historie, demokracie bez hodnot se snadno mění v otevřenou nebo skrytou totalitu. Centesimus annus (1991)

29 „Výzvou nynějšího historického okamžiku je udržovat naživu realitu demokracií, předcházet tomu, aby jejich reálná síla, politický výraz národů byl odstraněn na nátlak nadnárodních, nikoli univerzálních zájmů, které demokracii oslabují a přeměňují na uniformní systémy sloužící neznámým impériím. Toto je výzva, před kterou vás dnes dějiny staví“. František (projev v Evropském parlamentu, 11/2014)

30 Ekonomika a impulsy sociálního učení církve

31 Obchod je materiálním poutem mezi lidmi, ve kterém se projevuje, ač jen symbolicky, jednota lidské rasy. Sv. Jan Zlatoústý (+407) „Kupování a prodávání je nervem lidského života, který udržuje svět. Prostřednictvím kupování a prodávání je svět sjednocen, spojují se vzdálené země a národy, lidé rozličných jazyků, zákonů a způsobů života. Kdyby nebylo těchto kontraktů, někteří by postrádali zboží, kteří jiní mají v přebytku, a tito by nebyli schopni sdílet zboží, kterého mají mnoho, s těmi zeměmi, kde je ho nedostatek“. Bartolome de Albornóz, Arte de los Contratos [1573] Původ chudoby je ve vysokých daních. Ve stálém strachu před výběrčími daní se [zemědělci] rozhodují opustit svou zemi, aby se vyhnuli trápení. Jak řekl král Teodorico, jediná sympatická země je ta, kde se nikdo neobává výběrčích daní. Pedro Fernandez Navarrete, Conservacion de Monarquias [1619 ] Ekonomické „pradějiny“ SUC

32 Kapitalismus „…uvolnil největší produktivní sílu v dějinách lidstva. Dosud žádný jiný sociálně ekonomický systém nebyl schopen vytvořit srovnatelnou produktivní sílu “. Kapitalistická revoluce (Petr L. Berger) „Příliš kapitalismu neznamená příliš mnoho kapitalistů, ale příliš málo “. [ G. K. Chesterton ]

33 3. Aby se odpomohlo tomuto zlu, socialisté, podnítivše nenávist chudých proti bohatým, prohlašují, že se má soukromé vlastnictví zrušit a místo toho z majetku jednotlivců učinit společný majetek všech a že by jej spravovali ti, kdo stojí v čele obcí nebo států. Takovým převodem majetku od soukromých osob na společnost se může podle jejich názoru vyléčit nynější nesnesitelný stav, protože se jmění i výhody rozdělí rovnoměrně mezi občany. Avšak jejich plán je naprosto nezpůsobilý tento rozpor úspěšně vyřešit; dokonce by znamenal pro dělnické vrstvy poškození. Mimoto je nespravedlivý, protože se dopouští násilí na zákonných majitelích. Vnáší zmatek do života státu tím, že ukládá státní moci úkoly, které jí nepříslušejí. Rerum novarum (1891) všeobecné určení dober x soukromé vlastnictví sociální hypotéka

34 13. Ponoříme-li se nyní hlouběji do započatých úvah a zahrneme-li do nich i to, co bylo řečeno v našich encyklikách Laborem exercens a Sollicitudo rei socialis, musíme dodat, že základní omyl socialismu je antropologické povahy. Socialismus považuje jednotlivce jen za nástroj a molekulu společenského organismu, takže jeho blaho je plně podřízeno fungování hospodářsko-společenského mechanismu; zároveň panuje názor, že právě tohoto blaha lze dosáhnout nezávisle na svobodném rozhodování jednotlivce a zcela bez jeho osobní a přímé odpovědnosti za dobro a zlo. Člověk je tak redukován na komplex společenských vztahů, ztrácí se pojem osoby jako samostatného subjektu morálního rozhodování, který právě tím vytváří společenský řád. Tento pomýlený pohled na osobu má za následek popírání práva na prostor pro uplatňování svobody a rovněž odmítání soukromého vlastnictví. Člověk, který nemá vůbec nic, co by mohl nazývat "svým vlastním", ani žádnou možnost zajistit si obživu vlastním přičiněním, se stává plně závislým na společenských mechanismech a na těch, kdo je kontrolují. Je pro něj mimořádně těžké uvědomovat si svou lidskou důstojnost. Tak se však zatarasuje cesta k formování pravého lidského společenství. Centesimus annus (1991)

35 Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání, ať už jde o iniciativu jednotlivců, kteří podnikají samostatně, nebo spojeni s jinými v různých formách sdružení sledují společné zájmy. 52. Avšak z důvodů, které již vyložili naši předchůdci, potřebuje hospodářský život také účinné zásahy státní moci ke správné podpoře růstu společenského blahobytu tak, aby bylo dosahováno i sociálního rozvoje k užitku všech občanů. (Mater et Magistra, čl. 51) Zdá se, že jak na úrovni jednotlivých států, tak i v mezinárodních vztazích je volný trh nejúčinnějším nástrojem k využívání zdrojů a k nejlepšímu uspokojování potřeb. Platí to ovšem jen pro potřeby, které lze "zaplatit", které tedy mají kupní sílu, a pro zdroje, které jsou "prodejné", a proto mohou dosáhnout přiměřené ceny. Existují však nesčetné lidské potřeby, které nelze pojímat tržně. (Centesimus annus, čl. 34)

36 42. Vraťme se však k výchozí otázce: lze například říci, že po ztroskotání komunismu je kapitalismus vítězným společenským systémem a že je cílem úsilí zemí, které se snaží nově vybudovat své hospodářství a svou společnost? Je snad modelem, který má být nabídkou zemím třetího světa, hledajícím cestu skutečného hospodářského a společenského pokroku? Odpověď je přirozeně složitá. Označuje-li se za "kapitalismus" hospodářský systém, který uznává základní a kladnou úlohu podniku, trhu, soukromého vlastnictví a z něho plynoucí odpovědnosti za výrobní prostředky a úlohu svobodných tvůrčích sil člověka v oblasti hospodářství, bude odpověď jistě kladná. Možná by bylo vhodnější hovořit o "podnikatelském hospodářství" nebo "tržním hospodářství" nebo prostě o "svobodném hospodářství". Chápe-li se však pod pojmem "kapitalismus" systém, v němž není hospodářská svoboda vázána pevným právním řádem, který ji dává do služeb plné lidské svobody a který ji považuje za zvláštní dimenzi této svobody s jejím etickým a náboženským těžištěm, pak je odpověď rozhodně záporná. Centesimus annus (1991)

37  „právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké“ (CA 47)  „právo mít soukromý majetek je člověku dáno od přirozenosti“ (RN 5)  „Předem je třeba zdůraznit, že v hospodářské oblasti má přednostní právo soukromé podnikání“ (MM 51)  „v dnešním světě je mezi mnoha jinými právy potlačováno také právo na hospodářskou iniciativu“ (SRS 15)  „je volný trh nejúčinnějším nástrojem k využívání zdrojů a k nejlepšímu uspokojování potřeb“ (CA 34)  „Jen tehdy, je-li rozvoj svobodný, může být integrálně lidský“ (CiV 17) „Hospodářská práva“

38 204. Nemůžeme už důvěřovat ve slepé síly a v neviditelnou ruku trhu. Růst spravedlnosti vyžaduje něco víc než ekonomický růst, třebaže jej předpokládá, vyžaduje rozhodnutí, programy, mechanismy a specifické procesy zaměřené na lepší distribuci příjmů, na vytváření pracovních příležitostí, integrální podporu chudých, která bude přesahovat pouhé sociální zabezpečení. Jsem dalek návrhů nějakého nezodpovědného populismu, ale ekonomie se už nemůže utíkat k opatřením, která podávají nový jed, jako když se chce zvýšit rentabilita omezováním trhu práce, což vede k dalšímu vyřazování lidí Ekonomie, jak to naznačuje samo slovo, by měla být uměním dosáhnout náležitou správu společného domu, kterým je celý svět. (…) Stává se vskutku stále obtížnějším nalézt na lokální úrovni řešení globálních protikladů, které působí hromadění problémů v místní politice. Pokud opravdu chceme dosáhnout zdravé světové ekonomiky, je zapotřebí v této dějinné fázi účinnější interakce, která při zachování svrchovanosti národů zjedná ekonomický blahobyt všech zemí a nikoli jenom některých. Evangelii Gaudium, 2013 (papež František)

39 Možné definice sociálního státu Thoenes: „Sociální stát je typem společnosti, v níž vláda přebírá zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů“. Potůček: „Sociální stát je stát, v němž se v zákonech, ve vědomí a postojích lidí, v aktivitách institucí a v praktické politice prosazuje myšlenka, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou“. Peacock: „Skutečným účelem welfare state je naučit lidi, jak si počínat bez něho“. (Wikipedie – Sociální stát)

40 Varianty SS a náboženská tradice  Skandinávské sociální státy vděčny nejen sociálnědemokratickým, ale též evangelicko-luterským vlivům a tradicím. Pro sociální etiku luterského protestantismu, který ve skandinávských státech spočívá ve státně-církevní tradici, je, krátce řečeno, charakteristické to, že je státu coby „starostlivé vrchnosti“ připisována primární kompetence pro celkové zabezpečení bytí, a tím také pro vytvářené sociální péče.  Rovněž je zřejmé, že se ve Švýcarsku, Holandsku a Velké Británii vytvořily sociální státy, jež jsou formovány svobodněcírkevně-kalvinistickými vlivy a tradicemi.15 Narozdíl od luterského protestantismu, svobodně církevní- kalvinismus odpovědnost za zabezpečení bytí a vytváření sociální péče nepřipisuje státu, nýbrž individuu.  Nakonec se ukazuje, že se v katolicky ražených zemích - ve Španělsku, Portugalsku a Itálii, ba dokonce i ve Francii, udržují sociálně etická tradice a mentalita, které nepřipisují primární kompetenci pro celkové zabezpečení bytí a vytváření sociální péče pouze státu a pouze individuu, nýbrž rodinám a – pokud možno – také církvi ve spolupráci se státem.

41 V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů. Centesimus annus (1991)

42 „Subsidiarita je především pomoc lidské osobě skrze autonomii zprostředkujících skupin. Tato pomoc je nabízena tehdy, když jednotlivci nebo skupiny nejsou s to konat z vlastních sil, a vždy v sobě zahrnuje emancipační cíle, protože tím, že dbá na přebírání odpovědnosti, podporuje svobodu a spoluúčast... (...)...Tím, že uznává vzájemnost jako nejvnitřnější jádro lidské bytosti, je účinným lékem proti jakékoli formě paternalistického sociálního systému...“. Caritas in veritate (2009)

43 „Je dramatické, že politika soustředěná na bezprostřední výsledky, podporované také populací žijící konzumním stylem, nutí k produkci s krátkodobým růstem. Vlády odpovídající na zájmy voličů nechtějí provokovat obyvatelstvo opatřeními, která by se mohla dotknout úrovně spotřeby nebo ohrozit zahraniční investice“. Laudato si’ (2015), čl. 179

44 51. Způsob, jak lidstvo zachází s životním prostředím, je ovlivněno tím, jak zachází samo se sebou, a naopak. To vybízí dnešní společnost k serióznímu přehodnocení svého životního stylu, jenž v mnoha částech světa inklinuje k hedonismu a konzumismu, bez ohledu na škody, jaké z toho plynou. Nebytná je skutečná změna myšlení, která povede k přijetí nových způsobů… 68. … Stejně tak se ukazuje ekonomický rozvoj jako klamný a škodlivý, když se svěří „divům“ finančního světa, a tak podporuje nepřirozený a konzumní růst. Tváří v tvář tomuto prométheovskému nároku musíme posílit lásku ke svobodě, která není svévolná, ale tím, že uzná dobro, které ji předchází, se stává skutečně lidskou. Caritas in veritate (2009)

45 53. Tak jako přikázání „nezabiješ“ klade jasné meze, aby zajistilo hodnotu lidského života, musíme dnes říci „ne ekonomii vyřazování a nerovnosti“. Tato ekonomie zabíjí. Není možné, aby nevzbuzoval zájem fakt, že stařec nucený žít na ulici zemřel podchlazením, zatímco pokles kurzu na burze ano. Toto je vyřazování. Už nelze tolerovat fakt, že se vyhazuje jídlo, když existují lidé, kteří hladovějí. To je nerovnost. 55. …Adorace starozákonního zlatého telete (srov. Ex 32,1-35) našla novou a nelítostnou verzi ve fetišismu peněz a v diktatuře ekonomie, která nemá tvář ani opravdový lidský účel. Světová krize, která zasahuje finančnictví i ekonomii, vyjevuje nerovnosti a především vážný nedostatek antropologického směrování, které redukuje lidskou bytost na jedinou z jejích potřeb: na konzum. 56. …Nastoluje se nová, neviditelná, někdy virtuální tyranie, která jednostranně a neúprosně diktuje svoje zákony a svoje pravidla. Evangelii Gaudium, 2013 (papež František)

46 „Jak jsem se již zmínil dříve, bylo tu takzvané křesťanství... Etika a filosofie nedostatečné spotřeby...“ [Aldous Huxley Brave New World 1932]

47 Globalizace, rozvoj a sociální učení církve

48 (2009) Caritas in veritate (2009) Caritas in veritate Encyklika o integrálním rozvoji člověka v lásce a v pravdě (2009) Úvod První kapitola Poselství encykliky Populorum progressio Druhá kapitola Lidský rozvoj v naší době Třetí kapitola Bratrství, ekonomický rozvoj a občanská společnost Čtvrtá kapitola Rozvoj národů, práva a povinnosti, životní prostředí Pátá kapitola Spolupráce lidské rodiny Šestá kapitola Rozvoj národů a technika Závěr

49  Důraz na svobodu  Vyvážení solidarity a subsidiarity  Základní lidská práva  Integrální rozvoj  Rozvoj chudých zemí  Správně chápanou odpovědnost vůči životnímu prostředí  Global Governance (?) Caritas in veritate (2009)

50 „nebojuji proti kapitalismu, ale proti globalizaci” V. Bělohradský „globalizace nejmocnější silou způsobující sociální dobro ve světě. Globalizace tedy není problémem, ale řešením“ Jagdish N. Bhagwati Jaká je globalizace?

51 42. … …globalizace není a priori ani dobrá, ani špatná. Budě tím, co z ní lidé učiní. (JPII., 2001) … Dobře chápané a řízené procesy globalizace skýtají příležitost k dosud nevídanému přerozdělení obrovského bohatství na celosvětové úrovni, když budou řízeny špatně, mohou naopak vést k růstu chudoby a nerovností a vyvolat i celosvětovou krizi. Caritas in veritate (2009)

52 17. … Integrální lidský rozvoj předpokládá odpovědnou svobodu jednotlivce i národů… … Jen tehdy, je-li rozvoj svobodný, může být integrálně lidský. Caritas in veritate (2009) X paternalismu, konstruktivismu

53 21. … …rozvoj byl a nadále zůstává pozitivním činitelem, který miliardy lidí zbavil bídy a který v poslední době dal mnoha zemím příležitost stát se účinnými aktéry mezinárodní politiky. Caritas in veritate (2009) X stálé představě, že je to tak špatné X rozdělení světa na první a třetí

54 19. … …příčiny zaostalosti nejsou v první řadě materiální povahy. 22. … V některých chudých zemích zároveň přetrvávají kulturní modely a společenské normy jednání, zpomalující proces rozvoje. … Mezinárodní pomoc často nedojde svého cíle kvůli neodpovědnosti, zahnízděné jak v řetězci dárců, tak mezi příjemci. Caritas in veritate (2009) X ekonomickému determinismu, teorii závislosti

55 58. … Za připomenutí stojí také fakt, že hlavní pomocí pro rozvojové země v ekonomické oblasti je umožnit a usnadnit postupné pronikání jejich výrobků na mezinárodní trhy - to podpoří jejich plnou účast na mezinárodním ekonomickém životě. 33. … …jde například o vysoké celní sazby, ukládané ekonomicky rozvinutými zeměmi, které stále brání přísunu výrobků pocházejících z chudých zemí na trh v bohatých zemích. Caritas in veritate (2009) X tradičním formám rozvojové pomoci pro liberalizaci protekcionistických trhů!!!

56 14. … Negativní ideologie bohužel neustále vzkvétají. Už Pavel VI. varoval před technokratickou ideologií, která má dnes převahu. Byl si plně vědom toho, jak velké nebezpečí hrozí, svěří-li se celý proces rozvoje pouze technice, protože pak postrádá orientaci. Technika je sama o sobě ambivalentní. V současnosti vidíme na jedné straně snahy svěřit celý proces rozvoje pouze technice. Na druhé straně jsme svědky zrodu ideologií, které užitečnost rozvoje naprosto popírají: rozvoj je považován ve své podstatě za nelidský, přinášející pouhý úpadek. … Ideologicky absolutizovat technický pokrok nebo se opájet vidinou lidstva, které by se navrátilo do původního stavu přirozenosti, jsou dva protikladné způsoby, jak oddělit pokrok od jeho morálního hodnocení a tedy zbavit nás naší odpovědnosti. Caritas in veritate (2009) X anarchismu, ekologismu

57 48. … Je však třeba zdůraznit i to, že v rozporu s opravdovým rozvojem, jestliže se příroda pokládá za něco důležitějšího, než je lidská osoba. Takový přístup ústí do novopohanských postojů nebo do nového panteismu. Centesimus Annus (38): „Kromě nesmyslného ničení přírodního životního prostředí je nutno zmínit se o ještě závažnějším ničení mravního prostředí; nevěnujeme mu ještě zdaleka potřebnou pozornost“. Caritas in veritate (2009)

58 75. … Zatímco chudí celého světa stále klepou na brány blahobytu, bohatému světu hrozí, že toto klepání na svou bránu už neuslyší, protože jeho svědomí dnes není schopno rozeznat, co je lidské. Caritas in veritate (2009)

59 Mezinárodní vztahy, migrace a sociální učení církve

60 67. … „Řídit světovou ekonomiku, obnovit ekonomiky zasažené krizí, a tak zabránit zhoršení současné krize, které by vedlo k ještě větším nerovnostem; vhodným způsobem zabezpečit celkové odzbrojení, dostatek jídla a mír; zajistit ochranu životního prostředí a regulovat migrační pohyby – to všechno si naléhavě žádá existenci opravdové světové politické autority, která byla navržena už mým předchůdcem, blahoslaveným Janem XXIII. Tato autorita by se musela řídit právem, důsledně se držet zásad subsidiarity a solidarity, být zaměřena na uskutečňování obecného dobra a zasazovat se o uskutečňování opravdového integrálního rozvoje, inspirovaného hodnotami lásky v pravdě. Tato autorita by také musela být uznávána všemi a mít v rukou účinnou moc, aby každému zaručila bezpečnost, dodržování spravedlnosti a respektování práv. Pochopitelně, že musí mít pravomoci, aby si u jednotlivých stran zjednala respekt k vlastním rozhodnutím…“ Caritas in veritate (2009)

61 „Národy totiž nesmí ztratit svou svobodu. Národ má svou kulturu a historii, když ale koloniální impéria diktují své podmínky, usilují o ztrátu národní identity a nastolují stejnost. Taková globalizace se podobá kouli, kde všechny povrchové body leží ve stejné vzdálenosti od středu. Rád užívám jiný model pro označení pravé globalizace. Je důležité globalizovat, ovšem jako v mnohostěnu, kde každý národ a každá část uchovává vlastní identitu, aniž by podlehla ideologické kolonizaci. Takto vnímám ideologické kolonizace“ papež František (tisková konference na cestě z Filipín)

62 175. „Zatímco jednadvacáté století udržuje governanci charakteristickou pro minulé doby, je svědkem ztráty moci národních států zejména proto, že ekonomicko-finanční dimenze nadnárodní povahy směřuje k ovládnutí politiky. V tomto kontextu se stává nezbytným rozvoj mocnějších a účinnějších mezinárodních institucí, které budou mít díky dohodám mezi národními vládami nestranně přidělenou autoritu a moc přistupovat k sankcím“. ekologické „globální regulační rámce“ (173) dohoda o „režimech governance celé škály zmíněných globálních dober“ (174) Laudato si’ (2015)

63 - větší ovladatelnost globální ekonomiky a globálních politických procesů, zvýšení demokratické participace v rozhodovacích procesech na mezinárodní a globální úrovni - zvýšená „manažerská“ efektivita mezinárodních institucí Má jít o instituci, mocenské centrum, nebo mezinárodní režim? (vláda principů, lidská práva…)  nezbytnost čelit globalizaci (chaos, nestabilita)  globální demokracie  globální sociální spravedlnost  reformovaná OSN X  zneužitelnost, paternalismus, utopie  zachování autonomie států  moc neformálních a tajných vlivových uskupení?  Světovláda, New World Order – příchod Antikrista? Global Governance

64 člen Pontifi cal Academy of Social Sciences Michel Schooyans ve své knize The Gospel: Confronting World Disorder (1997) -říká, že mnohé stávající struktury směřující ke globální vládě a globálnímu managementu rozvoje, zdraví a lidských práv, jsou ve své podstatě totožné s šiřiteli tzv. kultury smrti. Ratzinger v předmluvě: „Na jedné straně zde byly marxistické systémy, které slibovaly dosažení vytouženého lidského království politicko- ideologickou cestou. Na straně druhé se objevují snahy o budování budoucnosti za pomoci více či méně liberálních tradici. Pod názvem Nový světový Řád (New World Order) tyto snahy získávají stále zřetelnější obrysy…“ „A tak jsme na sklonku nového obrazu nového světa přišli k bodu, v němž nejen křesťan, ale zejména on, má za povinnost protestovat“. Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajů. Prečo Európa a Amerika smerujů k novej tyranii (2012) vnímá současný politický a společenský vývoj jako uskutečňování globální antropologické revoluce, která nechápe člověka v intencích křesťanských hodnot. Rizika Global Governance

65 Ratzinger – Evropa v krizi kultur (2005) „Je pravda, že nyní existuje nový moralismus, jehož klíčovými hesly jsou spravedlnost, mír a zachování stvoření, hesla, která evokují podstatné morální hodnoty, jež skutečně potřebujeme. Avšak tento moralismus zůstává vágní a tím téměř nevyhnutelně sklouzává do oblasti stranické politiky. Je především výrazem nároků vůči ostatním a velmi málo výrazem osobních povinností v každodenním životě“. „Tento moralismus však měl chybné zaměření, protože postrádal jasnou racionálnost, protože vposledku stavěl politickou utopii nad důstojnost jednotlivého člověka a nakonec mohl dokonce ve jménu velkých cílů vést k pohrdání člověkem“.

66 SUC a evropská integrace? Pius XII. „Rozhodující krok pro vytvoření evropského společenství bude vznik Evropské politické autority, která bude mít reálnou moc a bude schopna ji odpovědně využívat.“ „Bez náboženství je idea unie mrtvým projektem“ Jan Pavel II. (EU…) „Jev sám o sobě více než kladný, avšak skrývající rizika“ „Odmítám dělat z Evropské unie nějaký druh idolu či falešného boha“ „Instituce Evropského společenství jsou vždy pouze nástroji“

67 SUC a evropská integrace? Benedikt XVI. EU – „společenství, budované bez respektu k lidské důstojnosti“ „apostaze vlastních dějin“, „hrozba technokracie“ František „Lze také konstatovat, že v posledních letech spolu s procesem rozšiřování Evropské unie vzrostla nedůvěra občanů v instituce, jež jsou považovány za odlehlé a zabývají se ustavováním regulí vnímaných jako odtažité, ba přímo škodlivé pro sensibilitu jednotlivých národů. Z mnoha stran je patrný všeobecný dojem únavy a stárnutí babičky Evropy, která už nemá plodnost a vitalitu. Zdá se, že přitažlivost velkých ideálů, které Evropu inspirovaly, ustoupila před byrokratickým technicismem jejích institucí“.

68 „Vyplyne z toho ještě třetí výhoda, že totiž lidé spíše zůstanou v tom státě, v němž se zrodili; Neboť by se nestěhovali do ciziny, kdyby jim vlast poskytovala slušnou příležitost k obživě“. Rerum novarum, 1891, čl. 35 Rodiny [prostřednictvím migrace] získávají nový domov ve vlastním slova smyslu; přelidneným státům je ulehčováno a samy si díky vystehování vytvářejí nové přátele v cizích zemích. Přijímající státy získávají občany schopné práce. Oba aktéři – státy, které uvolňují část svého četného obyvatelstva, i státy přijímající – takto a jen takto přispějí k nárůstu lidského štěstí a kultury humanity. Pius XII., rozhlasové poselství, 1941 Poprvé zmíněno „Právo na migraci“ Přirozené právo samo neméně než ohled vůči [jednotlivému] člověku zavazuje k tomu, aby bylo vystehování umožnováno. Stvořitel všech věcí totiž stvořil všechna dobra k dobru člověka. Právo státu na své výsostné území, které má být také vždy bráno v potaz, nesmí být proto zneužito k tomu, aby zabraňovalo vstupu na území státu bez spravedlivého a závažného důvodu, pokud se jedná o cizince v nouzi, kteří nepředstavují žádné nebezpečí pro veřejné dobro. Pius XII., dopis arcibiskupovi v Cincinnati, 1948 Otázka migrace

69 Právo na svobodu pobytu a pohybu 25. Každý člověk má mít plné právo na svobodu pobytu a pohybu uvnitř státu, jehož je občanem; a pokud k tomu vede oprávněný důvod, má také právo přestěhovat se do jiného státu a usadit se v něm. Tím, že někdo je občanem jistého státu, nepřestává být členem velké lidské rodiny, občanem světového společenství všech lidí Mezi právy lidské svobody zasluhuje uznání také to, že každý může odejít do takového státu, v němž, jak doufá, se bude moci lépe postarat o sebe i o svou rodinu. Je proto povinností státníků přijímat přistěhovalce a, pokud to dovoluje blaho jejich společenství, být vstřícní vůči úmyslu těch, kteří se snad chtějí začlenit do nové společnosti. Pacem in terris, Nakonec je záhodno promluvit aspoň souhrnně o takzvaném stěhování za prací. Je to jev starý, ale stále se opakuje a i v dnešní době je pro složitost současného života velmi rozšířen. Člověk má právo z různých pohnutek opustit rodnou zemi a jít hledat v cizině lepší životní podmínky. To jistě není bez nejrůznějších těžkostí; především to zpravidla znamená ztrátu pro zemi, z které se emigruje. (...) Přitom ubývá subjekt práce, který by mohl svým nadáním a svýma rukama přispět k rozmnožení obecného blaha své země; ale, a toho si všimněme, toto úsilí a tento přínos je věnován jinému společenství, které na to má jistým způsobem menší právo než jeho vlast. Avšak je-li emigrace jisté zlo, je to za určitých okolností takzvané zlo nutné. Laborem exercens, 1981 Otázka migrace

70 „Bohatší národy mají podle možnosti přijímat cizince, který hledá bezpečí a prostředky potřebné k životu, jež nemůže najít v zemi, odkud pochází. Veřejné orgány se mají starat o to, aby bylo respektováno přirozené právo, které staví hosta pod ochranu těch, kteří ho přijmou. Politické orgány s ohledem na obecné blaho, za něž jsou odpovědny, mohou podřídit přistěhovalecké právo různým právním podmínkám, zvláště co se týká povinností vystěhovalců vůči zemi, která je přijímá. Přistěhovalec má s vděčností respektovat hmotné a duchovní dědictví země, která jej hostí, poslouchat její zákony a přispívat na její náklady.“ Katechismus, 1993, par Od roku 1978 papežská „Poselství k světovému dni migrantů a uprchlíků“ „O právu na emigraci je třeba uvažovat v tomto kontextu. Církev je přiznává každému člověku v dvojím smyslu: jako možnost odejít z vlastní země a možnost vstoupit do jiné země kvůli hledání lepších životních podmínek. Státy mají zároveň právo regulovat příliv migrantů a chránit vlastní hranice při současném řádném respektování důstojnosti každé lidské osoby. Kromě toho mají imigranti povinnost integrovat se do přijímajících zemí a respektovat jejich zákony a národní identitu. Jde o to, aby přijetí hodné člověka, zejména je-li v nouzi, bylo v souladu s nezbytnými podmínkami důstojného a pokojného života jak pro původní obyvatele, tak pro přistěhovalce.“ Poselství papeže Benedikta XVI. k XCVII. světovému dni migrantů a uprchlíků (16. ledna 2011) Otázka migrace

71 62. Dalším rysem zasluhujícím si pozornost při pojednání o integrálním lidském rozvoji, je fenomén migrace. Je to jev, který překvapuje množstvím lidí do něho zapojených, sociálně-ekonomickými, sociálně politickými a kulturními problémy, které vyvolává i dramatickými výzvami, před které staví národní i mezinárodní společenství. Můžeme říci, že stojíme před sociálním fenoménem epochální povahy, který vyžaduje silnou a předvídavou politiku mezinárodní spolupráce, aby bylo možno se s ním náležitě vyrovnávat. Takovouto politiku je třeba vyvíjet počínaje těsnou spoluprací se zeměmi, z nichž migranti pocházejí, a těmi, které je přijímají; měly by ji provázet vhodné mezinárodní předpisy schopné harmonizovat různá legislativní uspořádání za účelem ochrany požadavků a práv migrujících osob a rodin a současně i cílových společností emigrantů. Žádná země se nemůže pokládat za schopnou vyřešit sama migrační problémy naší doby. Všichni jsme svědky tíživých bolestí, nepříjemností a tužeb, které příliv migrantů provázejí. Je známo, že řízení tohoto fenoménu je složité, ale přesto je jisté, že zahraniční pracující, i přes těžkosti spojené s jejich integrací, svou prací významně přispívají k ekonomickému rozvoji hostitelských zemí a navíc i zemím svého původu, kam posílají peníze. Samozřejmě, že tyto pracující nelze považovat za zboží nebo za pouhou pracovní sílu. Nemá se s nimi proto zacházet jako s jakýmkoli jiným výrobním činitelem. Každý migrant je lidskou osobou, jež jako taková má nezcizitelná základní práva, která musí respektovat všichni a za všech okolností. Caritas in veritate (2009)

72 25. To se dotýká výrobních zdrojů těch nejchudších, kteří jsou nuceni rovněž migrovat, přičemž trpí velkou nejistotou ohledně budoucnosti svého života i života svých dětí. Tragicky se zvyšuje počet migrantů, kteří utíkají před bídou umocněnou devastací životního prostředí, nedostává se jim statutu uprchlíků podle mezinárodních konvencí a nesou tíži vlastního života zbaveného jakýchkoli ochranných norem. Vůči těmto tragédiím, ke kterým doposud dochází v různých částech světa, panuje bohužel všeobecná lhostejnost. Chybějící reakce na tato dramata našich bratří a sester je znamením ztráty smyslu pro odpovědnost za naše bližní, na kterém stojí každá civilizovaná společnost. + Papež František: Poselství Svatého otce ke Světovému dni migrantů migrantu/ Laudato si’ (2015)

73 „Debata mezi církevními představiteli“ Právo na migraci x právo žít ve vlastní zemi („povinnost neemigrovat“)? Biskup Djomo: Nenechte se klamat, že emigrací naleznete uplatnění v Evropě (předseda Biskupské konference Demokratické republiky Kongo k mladým) „Jste pokladem Afriky. Církev s vámi počítá, váš kontinent vás potřebuje, nedejte se oklamat iluzí, že odchodem ze svojí vlasti naleznete uplatnění v Evropě či Americe, varujte se šaleb nových forem destrukce kultury života, morálních a duchovních hodnot. Užijte svoje talenty a svoji ochotu na obnovu a přeměnu našeho kontinentu a podporujte spravedlnost, mír a smíření v Africe Odchod mladých lidí je poslední smrtící ranou, říká syrský biskup Audo Aleppský farář: Obírají Sýrii o vzdělané síly, a tím o budoucnost Melchitský patriarcha Řehoř III. apeluje na křesťany, aby neodcházeli do emigrace Otázka migrace

74 PETR ŠT ICA: MIGRACE V SOCIÁLNÍM UČENÍ CÍRKVE AUC THEOLOGICA 2012 – roc. 2, c. 1, s. 113–135. Postoje k migraci v sociálním učení katolické církve se opírají o dva principy. V rámci silového pole těchto dvou principu se utváří reflexe o eticky zodpovědném zacházení s migrací jako takovou. Tyto principy můžeme charakterizovat jako 1. princip světoobčanský či kosmopolitní a 2. princip politický 1. princip světoobčanský (jedinečná lidská důstojnost a univerzální lidská práva, princip univerzálního určení statků) svět a lidstvo jako jednota, příslušnost k národu a státu je sekundární, jednota světa má přednost před dělením na jednotlivé národní státy, rizika „národnostního egoismu“ 2. princip politický (právo suverénních států na hraniční kontroly a regulaci migrace) právo kontrolovat své hranice, chránit svůj politický systém, povinnost chránit lidská práva, priměrenou míru otevřenosti a solidárního postoje ze strany přijímajících států, zvláště těch, které jsou ekonomicky silnější, vůči ekonomickým imigrantům (u politických uprchlíku se jedná o kategorický požadavek přijetí) Otázka migrace

75 Ekologie, příroda a sociální učení církve

76 „Lidé si náhle uvědomují: neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že ji zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení. Ale nejen životní prostředí se stále zhoršuje (znečištění a odpady, nové nemoci, absolutní ničivá síla); ani lidské společenství již člověk neovládá, a tak si může vytvořit pro zítřek životní podmínky, které pro něj budou naprosto nesnesitelné. Jde o rozsáhlý společenský problém, který se týká celé lidské rodiny. K těmto novým výhledům musí křesťané obrátit pozornost, aby spolu s ostatními lidmi převzali odpovědnost za osud, od nynějška společný“ (Octogesima adveniens, 1971, čl. 21) 1979: Jan Pavel II. vyhlašuje sv. Františka z Assisi patronem ekologů „Mezi kladnými známkami současné doby sluší také zaznamenat rostoucí vědomí o omezenosti dostupných zdrojů, o potřebě respektování celistvosti a rytmů přírody a vědomí, že je nutné brát na ně ohled při plánování rozvoje a neobětovat je demagogickým koncepcím. V tom je podstata péče o ekologii“ (Solicitudo rei socialis, 1987, čl. 26) „Člověk, který je více v zajetí touhy po majetku a po požitku než po bytí a rozvoji, nemírně nedisciplinovaným způsobem spotřebovává zdroje země i zemi samu“ (Centesimus annus, 1991, čl. 37) Ekologie a sociální učení církve

77 Ekologickými důrazy prosluly i jiné papežovy dokumenty, kupříkladu Poselství k Světovému dni míru z roku 1990, nazvané „Mír s Bohem Stvořitelem, mír s veškerým stvořením“, kde volá po formování „ekologického svědomí“, pranýřuje i konkrétní aspekty poškozování přírody a volá po vložení nového lidského práva „na bezpečnost v životním prostředí“ (angl. right to a safe environment) do Charty lidských práv. „Pokud pohlížíme na krajiny naší planety, bezprostředně si uvědomíme, že lidstvo zklamalo Boží očekávání. Člověk, zejména v naší době, bez váhání zdevastoval zalesněné pláně a údolí, znečistil vody, deformoval prostředí Země, učinil vzduch nedýchatelným, rozvrátil hydrogeologické a atmosférické systémy, obrátil bujně rostoucí oblasti v poušť a zavedl nekontrolované formy industrializace, degradoval tento ‚květinový záhon‘ – abych použil obraz Dante Alighieriho (Paradiso, XXII, 151) – kterým je Země, náš příbytek. Musíme proto povzbudit a podpořit ‚ekologickou konverzi‘, která během minulých desetiletí učinila lidstvo citlivějším vůči katastrofě, které čelí. Člověk již není Stvořitelovým ‚správcem‘, ale svévolným despotou, který nakonec začíná chápat, že se musí zastavit na okraji propasti“ (Jan Pavel II. Generální audience, , čl. 3–4.) Ekologie a sociální učení církve

78 Laudato si’ Encyklika o péči o společný domov (2015) Úvod První kapitola Co se děje našemu domovu Druhá kapitola Evangelium stvoření Třetí kapitola Lidský kořen ekologické krize Čtvrtá kapitola Integrální ekologie Pátá kapitola Jak se zorientovat a jak jednat Šestá kapitola Ekologická výchova a spiritualita Závěr František (2013–)

79  Vnitřní souvislost mezi chudými a zranitelností planety  Přesvědčení, že všechno ve světě je vnitřně provázáno  Kritika nového paradigmatu a forem moci odvozených z technického rozvoje  Výzva k hledání jiných koncepcí ekonomie a pokroku  Vlastní hodnota každého stvoření  Lidský smysl pro ekologii  Závažná odpovědnost mezinárodní i lokální politiky  Kultura typu „použij a vyhoď“ a návrh nového životního stylu Laudato si’ (2015), čl. 16

80 3. Před více než padesáti lety, kdy se svět potácel nad propastí nukleární krize, svatý papež Jan XXIII. napsal encykliku, v níž se neomezil jenom na odmítnutí války, ale přišel s nabídkou k míru. Svoje poselství Pacem in terris adresoval sice celému „katolickému světu“, ale dodal: „jakož i všem lidem dobré vůle“. Nyní vzhledem ke globálnímu zhoršování životního prostředí se chci obrátit ke každému člověku této planety. Svoji exhortaci Evangelii gaudium jsem napsal členům církve, abych mobilizoval proces misionářské reformy, kterou je dosud třeba uskutečnit. V této encyklice mám v úmyslu navázat se všemi dialog týkající se našeho společného domu. 23. Existuje velmi rozšířený vědecký konsensus, který poukazuje na znepokojující oteplování klimatického systému. V posledních desetiletích je toto oteplování provázeno stálým zvyšováním hladiny moří a nelze ho nedávat do souvislosti s rostoucím počtem extrémních meteorologických jevů; nehledě na to, že není možné každému jednotlivému jevu přiřadit vědecky zjistitelnou příčinu. Lidstvo je povoláno uvědomit si, že je nezbytné změnit způsob života, produkce a spotřeby, aby bylo možné bojovat proti tomuto oteplování nebo aspoň proti příčinám, které způsobuje či zintenzivňuje lidská činnost. Je pravda, že existují i jiné faktory (jako vulkanická činnost, variace oběžné dráhy a zemské osy, solární cyklus), ale četné vědecké studie ukazují, že globální oteplování posledních desetiletí je z větší části způsobenaö velkou koncentrací skleníkových plynů (oxid uhličitý, metan, oxid dusný a další) vznikajících především lidským působením. Laudato si’ (2015)

81 27. Dobře víme, že je nemožné udržet nynější stupeň spotřeby rozvinutých zemí a bohatých sektorů společnosti, kde zvyk plýtvat a zahazovat dosáhl nevídaných rozměrů. Byly již překonány maximální meze drancování planety, aniž by byl vyřešen problém chudoby. 56. Ekonomické mocnosti mezitím i nadále ospravedlňují nynější světový systém, kde převažují spekulace a snaha o finanční výnosy, a jsou nakloněny ignorovat každý kontext a dopad na lidskou důstojnost a životní prostředí. Ukazuje se tak, že devastace životního prostředí a lidský i etický úpadek spolu vnitřně souvisejí omezování použití plastových či papírových materiálů, omezení spotřeby vody, třídění odpadu, vaření pouze takového množství pokrmů, které se stačí spotřebovat, ochrana jiných živých tvorů, využívání veřejné dopravy nebo sdílení stejného vozidla s vícero cestujícími, sázení stromů, zhášení zbytečného osvětlení a tak dále To co se děje, nás staví před naléhavou potřebu přistoupit k odvážné kulturní revoluci. Věda a technika nejsou neutrální, ale mohou od začátku do konce určitého procesu zahrnovat různé úmysly a možnosti a mohou se utvářet různými způsoby. Nikdo se nechce vrátit do jeskyní, ale je nezbytné zařadit nižší rychlost a podívat se realitu jiným způsobem, osvojit si pozitivní a udržitelné podoby rozvoje a zároveň se vrátit k hodnotám a velkým cílům, které byly zničeny nespoutanou megalomanií. Laudato si’ (2015)

82 47. K tomu přistupuje vliv médií a digitálního světa, který – je-li všudypřítomný – nepodporuje rozvoj schopnosti moudře žít, hloubavě přemýšlet a velkodušně milovat. (...) Pravou moudrost, která je plodem uvažování, dialogu a velkodušného setkávání mezi lidmi, nelze dosáhnout pouhým shromažďováním dat, která nakonec jako jistý druh mentálního znečistění pouze zahlcují a matou. Současně existuje též tendence nahrazovat reálné vztahy s druhými lidmi a všechny výzvy, které se s nimi pojí, komunikací zprostředkovanou internetem. To nám umožňuje vybírat si či eliminovat vztahy podle naší libovůle, čímž se často vyvolává nový typ umělých emocí, které se vážou spíše k zařízením a obrazovkám než k lidem a k přírodě. Laudato si’ (2015)

83 Válka, mír a sociální učení církve

84 Augustinovo učení o míru jako tranquilitas ordinis, De Civitate Dei [kniha 19, kap ] Augustin proti odpůrcům hájil tezi, že křesťanství není v nutném rozporu s válkou "Kdyby křesťanská kázeň haněla války, prosícím v Evangeliu by byla dána spíše ta rada spásy; aby zahodili zbraně a úplně se vzdálili od vojska. Avšak bylo jim řečeno: Nikoho netýrejte a buďte spokojeni svým žoldem. Když jim tedy přikázal, aby byli spokojeni vlastním žoldem, nezakázal jim vojančiti“. Sv. Augustin

85 jus ad bellum x jus in bello - auctoritas supremae civilis potestatis - causa justa - recta intentio (Summa Theologiae II-II q. 40 a. 1 co) - Nejvyšší civilní autorita - Spravedlivá příčina - Správný záměr Sv. Tomáš Akvinský - Conditio triplex

86 „Přísně se musí zvážit striktní podmínky, které ospravedlňují oprávněnou obranu vojenskou mocí. Takové rozhodnutí je pro svou závažnost podrobeno přísným podmínkám mravní oprávněnosti. Je třeba: — aby škoda způsobená národu nebo společenství národů útočníkem byla trvalá, těžká a jistá; — aby se všechny jiné prostředky, jak tomu zabránit, ukázaly neproveditelné nebo neúčinné; — aby byly odůvodněné vyhlídky na úspěch; — aby použití zbraní nevyvolalo mnohem těžší zla a zmatky než zlo, které je třeba odstranit. Při hodnocení této podmínky je třeba pečlivě zvážit sílu moderních ničivých prostředků. Toto jsou tradiční prvky vypočítávané v nauce o tzv. „spravedlivé válce“. Hodnocení takových podmínek mravní oprávněnosti přísluší prozíravému úsudku těch, kteří mají odpovědnost za obecné blaho. “ [KKC 2039]. Katechismus katolické církve (1992)

87 „Ti, kteří slouží vlasti ve vojsku, ať se považují za služebníky bezpečnosti a svobody národů. Když tento úkol správně plní, opravdu přispívají k upevnění míru“ [č. 79]. „Je tedy zřejmé, že se musíme snažit všemi silami připravovat dobu, kdy bude možné mezinárodní dohodou jakoukoli válku naprosto zakázat. To ovšem vyžaduje, aby se ustavila celosvětová, všemi uznávaná veřejná autorita s účinnou mocí k zajištění bezpečnosti, spravedlnosti a úcty k právům pro všechny“ [čl. 82]. Gaudium et spes (1965)

88 112. Proto spravedlnost, moudrost a smysl pro lidskou důstojnost naléhavě žádají, aby horečné závody ve zbrojení byly zastaveny; aby množství výzbroje, jíž různé státy disponují, bylo současně na obou stranách sníženo; aby byly zakázány atomové zbraně; a aby konečně všichni dospěli k dohodě o náležitém odzbrojení se vzájemnou a účinnou kontrolou. "Všemi silami je třeba zabránit" – napomínal náš předchůdce blahé paměti Pius XII. –, "aby světová válka, která by s sebou nesla tolik hospodářské a sociální zkázy, tolik ohavností a mravního poblouznění, nedolehla na lidskou rodinu potřetí“. Pacem in terris (1963)

89 52. „Já sám jsem u příležitosti nedávné dramatické války v Perském zálivu opakoval výzvu: "Nikdy více válku!!!" Ne, nikdy více válku, která ničí životy nevinných, učí zabíjet a ničí i životy těch, kteří zabíjejí, nikdy více válku, která zanechává trvalou stopu hněvu a nenávisti a ztěžuje spravedlivé řešení problémů, které ji vyvolaly! Jako v jednotlivých státech konečně nadešel čas, kdy na místo osobní msty a odplaty nastoupila vláda zákona, je nyní naléhavě nutné, aby se podobný pokrok uskutečnil i v mezinárodním společenství národů. Nesmíme nikdy zapomínat, že válka má vždy reálné a závažné příčiny: utrpěné bezpráví, maření oprávněných snah, bídu a vykořisťování zoufalých mas lidí, kteří nevidí reálnou možnost zlepšení své situace pokojnou cestou“. Centesimus annus (1991)

90 Poselství k oslavě Světového dne míru pro rok 2002 „Letošní Světový den míru slavíme na pozadí dramatických událostí loňského 11. září. Toho dne byl spáchán nesmírně závažný zločin: tisíce nevinných lidí různého etnického původu byly během několika minut strašlivým způsobem zmasakrovány “ [čl. 1]. „V posledních letech, zvláště po skončení studené války, se terorismus přeměnil ve vysoce rozvinutou síť založenou na politické, technické a ekonomické spolupráci přesahující hranice států a pronikající do celého světa. Jedná se o opravdové organizace, často vybavené obrovskými finančními zdroji, které vypracovávají rozsáhlé strategie a zasahují nevinné lidi, kteří nemají nic společného se situací, jež teroristy popuzuje “ [čl. 4] Poselství k oslavě Světového dne míru pro rok 2006 „Pohroma terorismu mimoto vyžaduje hlubší úvahu o etických hranicích týkajících se použití dnešních nástrojů pro ochranu národní bezpečnosti. Stále častěji totiž dochází k bojům, které nejsou vyhlášeny, a to především tehdy, pokud je rozpoutávají teroristické skupiny odhodlané dosáhnout svého cíle jakýmikoli prostředky. Při otřesných událostech posledních let musí státy pochopit potřebu stanovení jasnějších pravidel schopných účinně čelit dramatické změně, které jsme svědky “ [čl. 14]. Poselství k oslavě Světového dne míru


Stáhnout ppt "Sociální etika 1 (KS-II) PhDr. Roman Míčka, Th.D., Ph.D. Sociální etika 1 (KS-II) Vyučuje:PhDr. Roman Míčka, Th.D.,"

Podobné prezentace


Reklamy Google